Uplynulý víkend se v České republice nesl ve znamení ledové ploché dráha. Její comeback po třech letech byl úžasný. A kdo nebyl v sobotu v Chrastné nebo v neděli v Holicích, rozhodně zaváhal. Vždyť podobnou šanci v kontinentální části Evropy měli již jen včera v rakouském Weissenbachu. Šroubky v saském Oberau totiž musely být navzdory pracným přípravám zrušeny díky skutku hanebného záškodníka.
Vandal neušetřil ani osvětlení
Volný mezinárodní závod ve Weissenbachu ovládl Franz Zorn. Po triumfech v pěti rozjížďkách základní části dorazil do cíle finálové jízdy před Manfredem Seifterem (14), Güntherem Bauerem (13) a Charly Sheen Ebnerem (10).
Jan Klatovský (10) skončil pátý, když jej od finále dělil jeden bod. Jeho starší bratr Antonín nestartoval a dle slov jeho otce z Chrastné zvažuje ukončení závodní činnosti po blamáži s divokými kartami, kterou mu letos funkcionáři FIM připravili. Ve startovní listině jej měl nahradit Andrej Diviš, ale ani on v závodě nestartoval.
Ronny Weis se s týmem svých spolupracovníků z MC Ice Drifters Míšeň strávil hodiny přípravou mimořádného klání Drift-on-Ice na nádrži v Oberau. Protože Zdeněk Holub vyrazil s pražskou Markétou na soustředění na Šumavě, musel narychlo doplnit startovní listinu. Michal Dudek byl také na horách, takže se nakonec do seriálu vrátil Sergej Malyšev.
Kdosi se postal, aby oválek v Oberau zaplavila voda
Ale ouha! Když v sobotu okolo poledne dorazili pořadatelé na ovál, nalezli dílo zkázy. Do očí je udeřilo stržené a rozbité osvětlení. Nešlo o dílo vandala, ale sabotáž závodu, protože kdosi do ledu navrtal díry, jimiž na povrch proudila voda.
Byť se tým okolo Ronnyho Weise snažil dát škody do pořádku, v sobotu večer musel hodit ručník do ringu. Případ již řeší policie.
Holice v Čechách – 24. ledna
S osmi ledaři, kteří se objevili na zalesněném břehu rybníku Hluboký v kempu poblíž Holic v Čechách, nezbylo Petru Moravcovi nic jiného než poskládat čtyři dvojice a sestavit zvláštní systém na dvanáct jízd. V něm se každý potkal s každým dvakrát ve třech sériích. Mítink gradoval až v té třetí, kdy do té doby neporažení mazáci Radek Hutla a Jan Pecina narazili na Lukáše Volejníka s Vladimírem Višváderem. V rozjížďce s číslem deset ale upadl Radek Hutla, avšak Lukáš Volejník udržel punc neporazitelnosti, byť Jan Pecina kousal jako žralok. Pro odvetu do dvanácté jízdy měli mazáci již dvoubodovou ztrátu, navíc Jan Pecina ve druhém ostrém souboji s Vladimírem Višváderem opět upadl. Při repete tak Lukáši Volejníkovi s Vladimírem Višváderem stačila k triumfu jen remíza, která se posléze stala realitou. Radek Hutla jako jediný přitom získal skalp Lukáš Volejníka, jenž však v závěrečné ceně AMK Holice vzal vládu věcí znovu do svých rukou.
Nejlepší dvojice: stříbrní Radek Hutla a Jan Pecina, bronzoví Martin Běhal a Robert Růžička a vítězové Vladimír Višváder a Lukáš Volejník
Osm závodníků může zaplnit startovní listinu čtyřmi páry
Holické panorama
V novodobé historii českých ledů se snad nenašlo jediné místo, kde by lidské oko nemohlo zálibně spočinout na krásném okolí, aby si alespoň na chvilku odpočalo od závodního dění na zamrzlém zrcadle závodního oválu. Včera nás o tom přesvědčila Chrastná, která však své nádhery nechala cudně skryté za mlžným závodem. A dnes bychom mohli dštít superlativy nad autokempem Hluboký poblíž Holic v Čechách.
Jeho zázemí leží položené prakticky v lese, který zasahuje až na břehy rybníka, kde vyrostl plochodrážní ovál. Nicméně Petr Moravec, předseda VV SPD, neměl času nazbyt, aby se kochal nádherou prostředí. Z jedenácti ledařů, kteří včera zasáhli do individuálního šampionátu v Chrastné, zbyla osmička.
Radek Hutla prožil včerejší večer v dílně
Miroslaw Daniszewskim který včera odstoupil po jediné jízdy, byl sice přítomen, jenže s ohledem na zdravotní hledisko se nechtěl do závodního dobrodružství vůbec pouštět. Jeho krajan Kamil Janura neměl licenci, Andrej Diviš byl na cestě do rakouského Weissenbachu a Jan Klauz skončil včera na vyšetření poraněných žeber v liberecké nemocnici.
Z osmi závodníků vytvořit startovní listinu, aby závod ranku mistrovství republiky dvojic měl důstojný rámec, nebylo snadné. Přitom nechybělo mnoho a mohlo být hůř. Radek Hutla až do půlnoci skládal motocykl ze dvou strojů poničených včerejšími boji, přičemž se snažil ignorovat bolest v malíčku. Ani Vladimíru Višváderovi nebylo zrovna hej.
Patryk Daniszewski byl jediným cizincem ve startovním poli
„Ráno jsem se probudil a bolelo mě rameno,“ vyprávěl. „Chtěl jsem zavolat panu Moravcovi, že nejedu. Ale jak jsem se natáh‘ pro telefon, zjistil jsem, že ruku zvednu, takže můžu jet.“ Rozhodně neměl svého rozhodnutí litovat, jelikož odpoledne mu všechno mnohonásobně vynahradilo.
Radek Hutla vypráví o večerní šichtě ve své dílně:
„Dával jsem dohromady jednu motorku ze dvou. Zamotalo mi to hlavu, chce to mít dvě stejný motorky. Navíc jsem si včera asi zlomil malíček…“
I s osmi závodníky se dá vytvořit startovní listiny závodu dvojic
Osm závodníků děleno dvěma dává dohromady čtyři dvojice. Martina Běhala s Robertem Růžičkou spojovalo logo RYKONAD, společnosti Josefa Rybáře. Za protipól jim český plochodrážní šéf vytvořil tandem Patryk Daniszewski – David Lízák. S divišovským nováčkem měl původně startovat právě Vladimír Višváder. Nyní však po boku Lukáše Volejníka mohl pomýšlet, jaké to je stát se hrází vody na mlýn mistrovských ambicí Radka Hutly a Jana Peciny.
Osm jízd končí poměrem 5:1
David Lízák bohužel odstoupil už po své první jízdě
Pakliže by se každá ze čtyř dvojic střetla s trojicí svých protivníků pouze jednou, závod by se skládal z pouhopouhých šesti jízd. Něco takového by se rovnalo blamáži. A to tím spíš, rozpustilo-li sluníčko dopolední mlhu. V jeho hřejivých paprscích se hřál nejen ledový ovál, ale především neuvěřitelná záplava diváků. Pořadatelé odhadovali, že na první holické ledy po padesáti letech a jednom dni jich dorazila celá tisícovka.
Petr Moravec proto vytvořil rozpis, v němž se jednotlivé páry střetávaly navzájem vždy dvakrát, přičemž ob jízdu si vyměňovaly pozice na startovním roštu. A aby drama správně gradovalo, silné dvojice se nejprve utkali s těmi papírově slabšími, takže o majiteli zlatých věnců se rozhodovalo až v samotném závěru.
Zleva Vladimír Višváder, Robert Růžička, Lukáš Volejník a Martin Běhal
Zlatavé sluníčko limitovalo životnost oválu, takže trénink se stejně jako v Chrastné odbýval v podobě dvou kol před prvními dvojicemi jízd. Rozjížďka s číslem jedna viděla nejen hladký triumf Jana Peciny a Radka Hutly, ale také odstoupení Davida Lízáka ve třetím okruhu. Oprava spojky se ukázala jako náročnější, než se původně zdálo, takže Patryk Daniszewski vyjížděl na holický led již jen sám.
V rozjížďce s číslem tři si Radek Hutla s Janem Pecinou opět poměrně snadno připsali na účet osamoceného Poláka dalších pět bodů. Zbývající dvě jízdy úvodní série skončily pro Lukáše Volejníka a Vladimíra Višvádera triumfy stejné hodnoty, nicméně Robert Růžička kalil vodu svými povedenými starty.
Zhaslý motor Martina Běhala před startem rozjížďky s číslem čtyři
Po startu druhé jízdy byl Robert Růžička druhý, avšak Vladimír Višváder jej předčil vnějškem první zatáčky. V rozjížďce s číslem čtyři se už nenechal až tolik zaskočit a po bok svého kolegy Lukáše Volejníka se zařadil ještě před prvním nájezdem. Avšak Robert Růžička se nevzdal a ve druhém kole se na chvilku mihnul před Vladimírem Višváderem.
První přestávka přinesla vzruch spíše v depu, když Jan Pecina se svým věrným mechanikem Lubošem Pytlounem čistili karburátor. V rozjížďce s číslem pět spolu s Radkem Hutlou poměrně snadno vyřídili tým RYKONAD.
Jan Pecina komentuje své třetí vítězství v sedmé jízdě:
„Dobrý, už to jede, měli jsme zacpanej‘ karburátor.“
V úvodních jízdách kalil vodu Robert Růžička (modrá), který na snímku pronásleduje Vladimíra Višvádera
Ob jízdu později si Robert Růžička stoupnul na vnitřní dráhu místo Martina Běhala. Také jejich soupeři si měnili postavení na startovním roštu a Jan Pecina z dvojky vypálil dopředu. Robert Růžička však byl hned za ním a Radek Hutla jej předčil až ve druhém oblouku. Ve druhém okruhu to již v prvním výjezdu neplatilo, jelikož se Robert Růžička rychle spodní stranou vrátil na druhou příčku. Radek Hutla však nyní kontroval rychlostí blesku.
Jan Pecina (vlevo) a Radek Hutla nastupovali do poslední série se stejnými šancemi jako Lukáš Volejník a Vladimír Višváder
Patryk Daniszewski nepředstavoval pro Lukáše Volejníka a Vladimíra Višvádera výraznou hrozbu. Šestou a osmou jízdu ovládli již od startu. „Teď půjde to tuhýho,“ uvědomoval si Radek Hutla situaci před závěrečnou sérií. Zatím obě vedoucí dvojice měly po dvaceti bodech a druhé dvě po čtyřech, jelikož osm úvodních jízd neznalo jiné skóre než 5:1
Lukáš Volejník obětuje vnitřní čáře
Boj o bronz začíná – zleva Martin Běhal, Patryk Daniszewski a Robert Růžička
Bitvu o bronz zahájil lépe RYKONAD. Robert Růžička opanoval rozjížďku s číslem devět před Patrykem Daniszewskim. Martin Běhal neskrýval, že jej neděle nezastihla v dokonalé pohodě. Nicméně jeho bod se stal rozhodujícím jazýčkem na misce vah. Aby se totiž Patryk Daniszewski se svým nešťastným parťákem Davidem Lízákem postavili na nejnižší stupínek vítězů, nesměli by jejich soupeři v jedenácté jízdě vůbec dojet do cíle.
Něco takového by se ovšem nemohlo odehrát ani v přiblblém americkém sitcomu. Robert Růžička si opět stoupnul na vnitřní pole startovního roštu. A po odpálení gumičky jej nezastavilo už vůbec nic. Ve střehu však zůstával i Martin Běhal, jemuž poslední výjezd na ovál měl výrazně spravit zasmušilou náladu.
Martin Běhal podjíždí Patryka Daniszewskeho
Ve třetím okruhu se Polák dostal v první zatáčce daleko ven. Muž v bílé kombinéze za řidítky zeleného motocyklu neváhal ani na okamžik. Spodem se dostal dopředu, takže RYKONAD korunoval svůj bronz triumfálním 5:1. „Congratulations,“ ocenil manévr sám Patryk Daniszewski, který za Martinem Běhalem přispěchal s gratulací v angličtině.
Duel o zlato přinesl mnohem větší dávku emocí. Ani jeden tandem si neprohodil svá místa u startovací gumičky. Dopředu vypálil Lukáš Volejník. Jan Pecina se pokoušel prosadit se před něho vnitřkem první zatáčky, avšak vedoucí závodník se držel vnitřní čáry jako klíště. „Všechno jsem obětoval lajně a šlo to,“ nechal se slyšet později.
Jan Pecina (modrá) se tlačí na Lukáše Volejníka
Jenže v prvních metrech úvodního kola neměl ani zdaleka vyhráno. Jan Pecina totiž kousal jako žralok, jemuž právě přestaly týdenní bolesti čelistí. Zpočátku musel za sebou hlídat Vladimíra Višvádera, jenž však někdy ve třetím okruhu mírně ztrácel. Osečenského vousáče však ze sedla sesadila až vlastní chyba.
„Blbec jsem v předposledním vinglu najel do sněhu,“ vysvětloval Jan Pecina. „To mě zbrzdilo a tím jsem to posral. Měl jsem Mazňu na lopatě, ale to je život.“ Jeho kolega Radek Hutla však skončil ještě hůře. Jeho vyhlídky na předjetí Vladimíra Višvádera vzaly za své ve výjezdu z první zatáčky posledního kola, kdy upadl.
Útok Radka Hutly v rozjížďce s číslem deset zastavil až pád
„Ta druhá stopa není vidět, jestli je to tříšť nebo ten oblouk,“ upozorňoval Radek Hutla na úskalí dráhy na konci závodu. „Vjel jsem do nevyhrnutýho a hřebíky to neudržely.“ Před odvetou dvanácté jízdy vedli Lukáš Volejník a Vladimír Višváder již o dva body. Rozum by možná velel strategii jízdy na remízu, avšak závodnická srdce nikoliv.
Start rozjížďky s číslem dvanáct by si Jan Pecina (žlutá) za rámeček nedal – dopředu letí Lukáš Volejník (červená), Vladimír Višváder (modrá) a Radek Hutla (bílá)
Lukáš Volejník byl vpředu a Vladimír Višváder se promptně zařadil za jeho záda. Jenže do cíle bylo ještě stále pořád daleko. Radek Hutla se po cílové rovince druhého kola prohnal na druhou příčku. A dopředu se tlačil také Jan Pecina. Ve třetím okruhu se hnal vnitřkem druhého oblouku na Vladimíra Višvádera. Jenže jeho útok skončil kolizí, pádem a červenými vlajkami.
Vladimír Višváder žertuje na téma své druhé srážky s Janem Pecinou během dvou dnů:
„S Peckou se máme rádi! Přitahujeme se jako magnet!“
Jan Pecina vyvázl ze svého pádu nezraněn, ale byl z repete diskvalifikován
Jan Pecina se do depa dostal po svých, avšak diskvalifikace jej neminula. „Já za to nemoh‘, to mi udělal Vlado,“ hájil se, aby jedním dechem vylíčil průběh dvanácté jízdy ze svého pohledu. „Pohrabal jsem na startu. Když jsem se dotahoval na Vlada, sťukli jsme se. Repete za včera, ale to vyloučili taky mě (smích)!“
Repete bylo vypsáno prakticky jen pro formu, jelikož by osamocený Radek Hutla mohl smazat dvoubodový náskok svého týmu prakticky jen s pomocí všech svatých. Přesto předvedl uštval vedoucího Lukáše Volejníka, když spolu předvedli nejkrásnější duel dne, který trval celá čtyři kola.
Radek Hutla (bílá) si v opakované rozjížďce s číslem dvanáct nedopřák klidu, dokud nezbavil Lukáše Volejníka vedení
Lukáš Volejník mu vše vrátil i s úroky ve zvláštní jízdě o Cenu AMK Holice, kdy Radka Hutlu pustil maximálně o pár centimetrů za sebe. Vladimír Višváder si třetí příčku vybojoval ve druhém kole na úkor Roberta Růžičky, který zastoupil Jana Pecinu, jehož po předchozím pádu bolela ruka.
Hlasy z depa
Lukáš Volejník se včera na pódium nevešel, dneska ale prohtál jedinou ze svých sedmi rozjížděk
„Tak to mělo bejt‘ včera!“ svěřoval se Lukáš Volejník. „Super! Včera jsem se cejtil dobře, ale potřeboval jsem se rozjet. Dneska jsem se zkoncentroval. Super, nevím, jak jinak to nazvat. Cejtil jsem se super. Čtyři jízdy na rozjezd a to nejlepší na konec. Šlo to víc a víc, snažil jsem se připravit na ty dvě poslední jízdy. Držel jsem si lajnu, s ní mám problém to udržet. Všechno jsem obětoval lajně a šlo to. Udělal jsem chyby, Radek mi to tam dal, ale titul jsme udrželi.“
Vladimír Višváder dnes ukázal záda mnoha borcům
„O hodně lepší,“ porovnával Vladimír Višváder dnešní závod se včerejší Chrastnou. „Nebyl tříštivej‘ led, zazávodil jsem, bylo to kontaktní. S Peckou se máme rádi, přitahujeme se jako magnet (smích). Oba umíme podržet plyn, tím to je. Jsem rád, že konečně zamrzlo, a že jsme si to užili.“
Jan Pecina želel svého pádu
„Závod super,“ bilancoval Jan Pecina. „Super led. Teď ale když jedeš zezadu, lítá tříšť, ale to je normální. Radka chválím, škubnul pěkně. Škoda, že jsme tam více nezatáhli.“
Radek Hutla prožil poněkud smolný víkend
„Závody dobrý, jinak se mi smůla lepí na paty,“ povzdechl si Radek Hutla, že mistrovský titul nezískal ani včera, ani dnes. „Se dvěma pádama se blbě vyhrává. Tu druhou jízdu jsem tam byl, ale dvě rozjížďky po sobě mně už bolel zraněnej‘ loket ze včerejška.“
Robert Růžička (modrá) v souboji s Radkem Hutlou
„Dneska dobrý,“ pochvaloval si Robert Růžička. „Měkčí led, favoriti byli jiný, ale já jsem spokojenej‘. Pěkný jízdy byly, dobře udělaná trať a parťák mně kryl záda.“
Martin Běhal (vlevo) si nakonec s Robertem Růžičkou užili pódium
„Trápení celej‘ den,“ povzdechl si Martin Běhal. „Nebyl jsem to já, oproti včerejšku o sto procent horší. Nedokázal jsem se najít až v tý poslední jízdě jsem musel zatáhnout. Mechanik mi poradil střed a máme parádní výsledek. Ještě bych se moh‘ někde sklouznout, budu se modlit. A jako tým děkujeme Pepovi Rybářovi za podporu. A já děkuju Miroslavu Pytlounovi z Transcamion za finanční podporu při cestě na soustředění do Švédska.“
Vítězná dvojice Lukáš Volejník (červená) – Vladimír Višváder
1.
Lukáš Volejník, Osečná
3 3 3 3 3 2
17
27
Vladimír Višváder, Pardubice
2 2 2 2 1 1
10(5)
2.
Radek Hutla, Pardubice
2 2 2 2 F 3
11(4)
25
Jan Pecina, Osečná
3 3 3 3 2 X
14
3.
RYKONAD Liberec
13
Martin Běhal, RYKONAD
0 0 0 0 1 2
3(1)
Robert Růžička, RYKONAD
1 1 1 1 3 3
11
4.
David Lízák, Divišov
E – – – – –
0
7
Patryk Daniszewski, PL
1 1 1 1 2 1
7
Krátce po startu finálové jízdy: zleva Lukáš Volejník, Radek Hutla, Robert Růžička a Vladimír Višváder
Finálová jízda o Cenu AMK Holice:
1. Lukáš Volejník, 2. Radek Hutla, 3. Vladimír Višváder, 4. Robert Růžička
Nejlepší z finálové jízdy: Radek Hutla, Lukáš Volejník, Vladimír Višváder a před nimi Robert Růžička
Holice v Čechách – 24. ledna
Z rozjížďky s číslem tři včerejšího mistrovského závodu v Chrastné se vrátil nejen se třemi body, ale také u přetrženým šroubem, který drží sedlo. V průběhu jízdy jej musel držet nohou a v přístřešku depa, který sdílel s Janem Pecinou, později provedl improvizovanou opravu izolační páskou. Přestože ani v dalším průběhu klání neměl na růžích ustláno a pochroumal si ruku, Radek Hutla se postaví na start dnešních ledařských družstev na rybníku Hluboký v autokempu u Holic v Čechách. Jan Klauz ovšem podobné štěstí neměl a nejen kvůli jeho transportu do liberecké nemocnice se musí startovní listina změnit.
Jan Klauz na nástupu s Janem PecinouPři souboji s Vladimírem Višváderem ve třinácté jízdě se Radek Hutla dostal dopředu, ale nakonec upadl
Radek Hutla mohl být směle korunován králem včerejších smolařů. Po třech sériích se mu nemohl v otázce čistoty štítu rovnat nikdo jiný. S devíti body na kontě mířil jasně do finále, kde by rozhodně nehrál druhé housle. A pokud by se už vzhledem k avízovanému přílivu teplého vzduchu do Čech hned po víkendu nenašla možnosti pro další díl šampionátu jednotlivců, v Přelouči mohla cinknout některá z medailí.
Jenže z jedenácté jízdy přijel do depa již z druhého kola s poruchou přední vidlice. Přesedl na druhý motocykl, kde se o vítězství s Vladimírem Višváderem pral až do poslední zatáčky. V ní jej nakopla díra a po highsideru se Radek Hutla ocitl na zemi.
Jan Klauz doplatil na svůj pád zraněnými žebry
„Motor je ostrej‘,“ přemítal později a držel se za naražený loket. „Moc jsem naložil. Do zejtra musím dát dohromady jednu motorku ze dvou. To se stává, jsou to závody. Hlavně zdraví, ty vole, hlavní, že mě nikdo nepřejel, to je důležitý.“
Jan Klauz ovšem podobné štěstí neměl. V desáté jízdě vedl před Robertem Růžičkou, ale v úvodní zatáčce druhého okruhu upadl. Narazil si přitom žebra pochroumaná již před třemi týdny během motokrosového tréninku a skončil na palubě sanitky mířící do liberecké nemocnice.
Jan Klauz bohužel opustil závodiště na palubě sanitky
Lukáš Volejník tím pádem přišel o svého parťáka pro dnešní závod. Ke všemu se Josef Kreuzberger, jenž tvořil sestavu sám se sebou včera v Chrastné neobjevil. Otazník visí i nad Miroslawem Daniszewskim, který ze včerejšího podniku vycouval již po svém úvodním startu. A tak se s pravděpodobností hraničící s jistotou dočkáme úprav startovní listiny.
„Zřejmě ano,“ reaguje na otázku, zda se bude program upravovat Petr Moravec, předseda VV SPD. „Ale až na místě, něco si připravím.“
Radek Hutla mohl být směle korunován na krále včerejších smolařů
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Chrastná – 23. ledna
Zapadající sluníčko včera večer převléklo stříbřitý Ještěd do celé škály červených odstínů. Dnes jsme ovšem v Chrastné neviděli ani naši životodárnou hvězdu, ani světoznámé architektonické dílo Karla Hubáčka, protože obloha se oděla do stejných tónů šedobílé jako severočeské pláně. Navíc větší část mistrovského závodu na ledové dráze provázelo sněžení, které později vystřídaly mrznoucí kapky, které vykouzlily ledové zrcadlo na programech v rukou prokřehlých diváků. Roli favoritů se v základní části zhostili Jan Pecina a Radek Hutla, v jehož podání se ovšem dnešní sobota proměnila na dokonalý den blbec. Přeloučský ledař o jízdu o stupně vítězů přišel, když po úspěšném ataku na Vladimíra Višvádera upadl v závěrečném oblouku rozjížďky s číslem třináct. Nakonec se prosadila mladá krev. Andrej Diviš pochopil, že ve finále musí rychle zmizet, sotva se okolo hledí jeho přilby mihne startovní gumička. Jeho záměr o vítězství ve stylu start – cíl vyšel dokonale, avšak za jeho tlumičem se rozpoutala mela. Lukáš Volejník si rozhodně nevzal k srdci upřímné rady své starostlivé maminky, aby jel pomalu. Nicméně po dvou vyjetích ze závodní tratě, kterou se svým otcem Jaroslavem zkraje týdne stavěl pro tréninkové účely, skončil diskvalifikací. Druhou příčku hájil Jan Pecina, avšak Vladimír Višváder rovněž snil o stříbru. A také jej nakonec získal, byť jeho souboj s osečenským ledařem skončil jejich vzájemnou kolizí.
Vladimír Višváder, Andrej Diviš a Jan Pecina byli dnes nejlepší trojící
Sněží dramatická podívaná
Chrastná viděla mistrovský závod poprvé a ledaře přivítala sněžením
Uspořádat závod na ledové ploché dráze v éře současných mírných zim vyžaduje obrovskou dávku improvizace. A také nutí pořadatele, aby rychle uchopili příležitost za pačesy. Ještě zkraje minulého týdne se myšlenka na ledařské závody zdála naprostou utopií, avšak sotva se mrazy usmály svým ledovým úsměvem, muselo se začít jednat. Luboš Pytloun nestačil ani oslovit sponzory. A tak na plakát umístil všechny své bývalé reklamní partnery s úmyslem, že se vyrovnají později.
Po telefonické omluvě Josefa Kreuzbergera, jemuž selhala dodávka, se na nástupu objevilo jedenáct závodníků
Jenže na souvislou homogenní plochu Hamerského jezera byla málo i rekordní zima ze středy na čtvrtek. Dvojitý led hrozil zrušením závodu, kdyby se ovšem nenašlo řešení. V nedaleké Chrastné stál od víkendu ovál, na němž se mělo trénovat. Problém ledařů s rybáři došel dohody, takže když se nemohl závodit v Hamru na Jezeře, náhradní lokalita byla pro českou ledařskou scénu doslova darem z nebes.
Jan Pecina rozehrál závod vítězstvím
„Dohodli jsme se s rybářema, že jim pomůžeme,“ říkal Jaroslav Volejník, otec Lukáše. „Spolupráce je suprová.“ Aby led v Chrastné stačil ještě zesílit, byl středeční trénink přeložen ve čtvrtek, kdy už ovšem bylo jasné, že se v Hamru jet nemůže. Vzácný ledový klenot bylo třeba strážit jako oko v hlavě pro dnešní závod, takže Radek Hutla narychlo svolal ledaře na Pohránovský rybník poblíž Pardubic, kde o den dříve testoval Vladimír Višváder.
Lukáš Volejník vysvětluje operativní přesun závodu z Hamru do Chrastné:
„Na Hamru jsme se propadli až po pás. Táta tam spad‘, já ho chtěl vyfotit a prohučel jsem tam taky! Bahno u břehu asi topí, jediná šance byla jet tady.“
Lukáš Volejník brání své vedení před Janem Pecinou (modrá), Janem Klauzem (červená) a Patrykem Daniszewskim
S výjimkou účastníků prosincového soustředění ve Švédsku šli závodníci do bojů o mistrovské body prakticky naostro. „Dvakrát jsem si to zkusil, ale jsem free,“ popisoval Vladimír Višváder. Lukáš Volejník na tom nebyl o mnoho lépe, navíc si z Pohránovského rybníka přivezl odřený nos.
Vladimír Višváder jezdí před Miroslawem Daniszewskim, který po svém jediném výjezdu na ovál odstoupil
Přesto si ovšem v rozjížďce s číslem jedna neváhal vyšlápnout rovnou na Jana Pecinu. Jeho někdejší učitel se mohl chlubit lepším startem, nicméně z prvního oblouku vyjel jako první právě Lukáš Volejník. Jan Pecina se však nevzdal, držel si spodní stranu oválu a ve druhém okruhu se tudy ve druhé zatáčce vrátil zpátky do čela.
Rozhovor ve sněhu – Miloslav Čmejla a Jan Pecina
„Trošku jsme se poprali,“ konstatoval domácí vousáč o chvilku později v depu. „Kdo si počká ten se dočká. Jak to Mazňa dal přede mě, řek‘ jsem si, že musím zrychlit.“ Asi tři stovky platících diváků v mírné chumelenici rozehřály také další jízdy úvodní série.
Martin Běhal musel nechat svůj motor repasovat
Radek Hutla v rozjížďce s číslem dvě vyhrál ještě stylem start – cíl před Martinem Běhalem, který si před závodem přivezl motor po repasi, jelikož ve Švédsku konzumoval olej s gustem nevyléčitelného alkoholika, zatímco David Lízák poněkud na startovním roštu zaspal. Hned vzápětí jsme zažili překvapení. Robert Růžička se na švédském soustředění skvěle rozjezdil a během úvodního kola třetí jízdy vystřídal na čele Andreje Diviše.
Mezi vítěze úvodní série se zapsal také Andrej Diviš
Jenže ve druhé zatáčce druhého kola Robertu Růžičkovi ujelo přední kolo a on se ocitl na ovál. Andrej Diviš reagoval bleskurychle. Položil svůj motocykl, takže nejhorším důsledkem extempore se pro Roberta Růžička stala diskvalifikace. Andrej Diviš v repete odvedl Vladimíra Višvádera a rozšířil seznam vítězů.
Startovní rošt finálové jízdy se zdá příliš úzký
Radek Hutla (červená) letí do čela rozjížďky s číslem čtyři před Jana Klauze (modrá) a Roberta Růžičku (žlutá)
Dramata se odehrávala rovněž v depu. Miroslaw Daniszewski, který v opakované rozjížďce s číslem tři skončil třetí, hodil ručník do ringu. „Zdraví zklamalo, ale příště bude určitě lépe,“ svěřoval se polský závodník, který během deseti let vystřídal v lize své země Gorzow, Poznaň, Rzeszow, Pilu a Krakov. Hned vedle se v přístřešku, který Jan Pecina sdílel s Radkem Hutlou, usilovně pracovala, protože triumf přeloučského ledaře ve druhé jízdě nebyl zas až tak ideální, jak by se z vnějšího pohledu mohlo zdát.
Radek Hutla popisuje zvýšené pracovní úsilí okolo svého motocyklu:
„Prdnul šroub, co drží sedadlo. Držel jsem ho nohama, abych ho během jízdy neztratil. Teď jsme ho omotali izolačkou. Ven to nejde, je tam závit.“
Neskutečný boj v rozjížďce s číslem pět – zleva Jan Pecina, Andrej Diviš a Lukáš Volejník
Přesto to měl být právě Radek Hutla, který se ve třech pětinách závodu mohl těšit postavení leadera průběžného pořadí, přičemž neměl ztratit jediný bod. V rozjížďce s číslem čtyři zahrál sólo Janu Klauzovi, Robertu Růžičkovi a Martinu Běhalovi, kteří museli tancovat dle jeho rytmu. Přesto nebyl Radek Hutla absolutně spokojen. „Divnej‘ led, nedrží,“ přemítal. „Chtělo by to dopředu patnáctku kolečko, ale ty praskaj‘!“
Stejná situace z opačného úhlu pohledu
V rozjížďce s číslem devět však slavil další suverénní triumf, když okamžitě po startu úřadoval před Robertem Růžičkou a Patrykem Daniszewskim. Jeho nejbližším pronásledovatelem byl shodou okolností jeho parťák ze stanu v depu. Jan Pecina však na rozdíl od přeloučského borce musel již zaknihovat ztrátu jednoho bodu. V porovnání s triumfy stylem start – cíl v podání Radka Hutly se však Jan Pecina o svých osm bodů po třech sériích musel tvrdě poprat.
Po odstoupení svého otce Miroslawa pokračoval v závodě již jen Patryk Daniszewski
V deváté jízdě totiž do čela vypálil Andrej Diviš, zatímco Jan Pecina měl před sebou ještě Lukáše Volejnika. Ten prahnul po postupu do vedení, avšak záhy se stal obětí Jana Peciny, který do druhého okruhu najížděl jako první. Lukáš Volejník nakonec vyšel bodově naprázdno, když ve druhém kole vyjel ven z dráhy.
Devátá jízda viděla třetí sólo Radka Hutly
Druhý duel Andreje Diviše a Jana Peciny nabídla rozjížďka s číslem osm. Osečenský borec v ní zaostal již na startu. Ve druhé zatáčce sice za sebou nechal Martina Běhala, avšak Andrej Diviš už byl v této fázi příliš daleko. „Tyčka u spojky se rozdrtila,“ vysvětloval Jan Pecina příčiny svého zoufalého vstupu do jízdy. „Kulička se zadřela i s hřídelkou. Andrej jel sice pomalu, ale na co jet za ním, finále stejně pojedu.“
Lukáš Volejník vyráží na vítěznou dráhu před Janem Klauzem, Vladimírem Višváderem a Davidem Lízákem
Podobnou jistotu však ani náhodou neživila trojice dalších borců, která rovněž chtěla stanout na startovním roštu rozhodující jízdy. „Motorka se vlní jako koza,“ nechal se Vladimír Višváder slyšet, sotva se vrátil do depa se dvěma body z rozjížďky s číslem tři. „Je to rozbitý, ale já to pochopím a přijdu na to!“
Horký čaj rozhodně přišel vhod
Své předsevzetí splnil velice rychle. V šesté jízdě nedal Patryku Daniszewskemu ani náznak šance, v sedmé ovšem narazil na Lukáše Volejníka, jemuž po předchozím výpadku nezbylo než role hráče vabank. Cestu ke třem bodů mu ovšem zkřížil Jan Klauz, jenž dneska jel excelentně. Kopanec od dráhy jej však na začátku druhého kola definitivně sestřelil z vedení, po němž se natáhl Lukáš Volejník.
Robert Růžička v akci
Nakonec mu nebyly souzeny ani dva body. Protože cestou k šachovnicové vlajce vyjel z dráhy, byl diskvalifikován. Dvojku tím pádem připisoval Vladimír Višváder, který svůj zisk navýšil na sedm bodů. O jeden více měli Andrej Diviš a Jan Pecina, o dva Radek Hutla, naopak Lukáš Volejník byl o dva pozadu.
Andrej Diviš tahá za nejdelší konec
Jan Klauz v rozjížďce s číslem deset ještě jezdí na čele
Pět bodů po třech startech měl v kolonce u svého jména rovněž Jan Klauz. V rozjížďce s číslem deset vypálil dopředu před Roberta Růžičku s vidinou, že svá aktiva ještě rozšíří. Avšak ve druhém kole trefil díru v úvodním výjezdu a výsledkem se stal spektakulární highsider. Gesta pořadatelů byla výmluvná, závodník potřeboval zdravotní asistenci. Nakonec skončil na palubě sanitky, která jej vezla do liberecké nemocnice k vyšetření žeber, která si poranil již před dvěma týdny při motokrosovém tréninku.
Místo bodů se ovšem Jan Klauz dočkal pádu
Zápletka závodu se však zamotávala ještě více. Vladimír Višváder odstartoval nejrychleji do rozjížďky s číslem jedenáct. Ve výjezdu z úvodní zatáčky jej objel Jan Pecina, avšak Radek Hutla zůstával vzadu. Přeloučský ledař ke všemu zmizel do depa už rovnou z cílového oblouku druhého okruhu.
Ošemetná situace Jana Klauze ještě jednou
„Vidlice,“ rozhodil rukama nad otázkou, co se mu přihodilo. „Běž se podívat, má to zdvih jako kroska.“ Tím pádem zůstal na devíti bodech, na které se vyhoupl i Vladimír Višváder. Pozici muže číslo jedna převzal jedenáctibodový Jan Pecina.
Vladimír Višváder (modrá) se pere s Janem Pecinou
Souboj osmibodového Andreje Diviše s Lukášem Volejníkem, jenž měl pět bodů, v rozjížďce s číslem dvanáct rázem dostal zbrusu nový rozměr. „Kdybych měl odjeto půl sezóny, budu nasranej‘,“ byl smířený s osudem a vyřazením z finále před třetí sérií. „Ale trénoval jsem jen v úterý tady a ve čtvrtek na Pohraňáku, takže jsem spokojenej‘.“
Lukáš Volejník (červená) ujíždí Andreji Divišovi
Jenže po odstoupení Radka Hutly v jedenácté jízdě by osečenského ledaře mohlo vítězství dostat zpátky do hry o stupně vítězů. Nabídnutou šanci popadl Lukáš Volejník za pačesy oběma rukama. Po výtečném startu vodil Andreje Diviše za sebou až k šachovnicové vlajce.
Vladimír Višváder se ujímá vedení před Andrejem Divišem a drama třinácté jízdy začíná
Na pódium si dělal čáku i Vladimír Višváder. „Dráha je rozbitá,“ uvažoval během pauzy před závěrečnou sérií. „Musím jezdit venek, musím teď vyhrát jízdu. Budu se snažit, ať jedu finále!“ A jak řekl, také udělal. A po startu rozjížďky s číslem třináct vypálil do čela.
Závěrečný duel Radka Hutly (modrá) a Vladimíra Višvádera
Za sebou měl ovšem Radka Hutlu, který dokázal setřást Andreje Diviše. A hned začal útočit a ve druhé zatáčce Vladimíra Višvádera podjel. Ten však kontroval hned ve druhém okruhu a přeloučský závodník vsadil vše na poslední zatáčku. Posunul se do čela, ale rovnou inkasoval kopanec od dráhy a skončil pádem. Vladimír Višváder se mohl chystat na finále, jenže fenomén prvních tří pětin zbývala jediná naděje, že Lukáš Volejník v patnácté jízdě vyjde bez bodu.
David Lízák se blýsknul v závěrečné rozjížďce
Jan Pecina vzápětí vyhrál rozjížďku s číslem čtrnáct a tím i základní část. Vodu kalil Martin Běhal svým soubojem s Robertem Růžičkou, jenž nakonec zvládl ve svůj prospěch. „Není důležitý vyhrát, ale porazit Růžana,“ nechal se slyšet. Rozjížďka s číslem patnáct definitivně vyřadila Radka Hutlu, protože Lukáš Volejník v ní úřadoval bezchybně. A David Lízák vyšperkoval svůj závodní debut parádním podjetím druhého Patryka Daniszewskeho v závěrečném oblouku.
Maminka Volejníková radí synovi Lukášovi před odjezdem na finálový rošt:
„Lukáši, hlavně jeď pomalu!“
Jan Pecina, Andrej Diviš, Vladimír Višváder a Lukáš Volejník na startovním roštu
Jako první si volil dráhu pro finále Jan Pecina a sáhl po červené. Při bodové rovnosti a vyrovnané bilanci vzájemných střetů si Andrej Diviš a Vladimír Višváder museli pořadí volby vylosovat. Zohorský rodák měl štěstí, plácnul na ruku, kde měl Petr Moravec tužku, a mohl sáhnout po bílé. Andrej Diviš se rozhodl stoupnout si mezi něj a Jana Pecina, takže na Lukáše Volejníka zbyl absolutní venek.
Duel o stříbro skončil kolizí a pádem
Start se nejlépe povedl Andreji Divišovi. Rychle se dostal na vnitřní stopu, projel melou první zatáčky a mizel z dohledu zbývající trojici. Za jeho zády zuřila bitka až do konce. Lukáš Volejník se však dostal ven z dráhy a tušil, že jej v cíli sice čeká šachovnicová vlajka, avšak také diskvalifikace.
Jak Jan Pecina, tak Vladimír Višváder naštěsti rychle vstali na nohy
Jan Pecina statečně bránil druhé místo před dvojicí nájezdníků. Vladimír Višváder byl stále dotěrnější a v poslední zatáčce se jej osečenský borec již nemohl zbavit. Jenže ve výjezdu do sebe oba kohouti vrazili a šli k zemi.
Andrej Diviš přijímá první gratulace
Andrej Diviš věděl, že si přijde vychutnat šampaňské a potlesk diváků za triumf v závodě na počest Alexandra Kopeckého. A že se stal mistrem, pakliže se meteorologové nespletli ve svých prognózách o příchodu oblevy. Na další verdikt se chvilku čekalo, ale pak to přišlo. Vladimír Višváder byl vyhlášen jako druhý, Jan Pecina vyloučen za zavinění pádu a Lukáš Volejnik za vyjetí z oválu. Radek Hutla si mnul naražený loket a přemýšlel o zítřejší odvetě v Holicích.
Hlasy z depa
Andrej Diviš v souboji s Janem Pecinou
„Na poslední titul si už ani nepamatuju,“ reagoval Andrej Diviš na poznámku, že je možná, že se právě dnes stal opět mistrem republiky. „Začátek byl divnej‘, dávali jsme náhradní motor s těžkou klikou. Pak to šlo, změnili jsme převod, aby to tahalo, možná jsme měli jít na ještě lehčí. Ale to už bychom zkracovali řetízek. Ve finále jsem chtěl start – cíl. Zavíral jsem to na lajnu, aby mě nepodjeli. Venek už byl rozbitej‘, tam by mě nikdo neobjel.“
Vladimír Višváder v akci
„Snažil jsem se, co to šlo,“ netajil se Vladimír Višváder svým nasazením ve finálové jízdě. „Pecka vadnul, já zrychloval a šel jsem do toho. Pád byl v zápalu boje. Já byl nachystanej‘ a štěstí přeje připravenej‘. V tomto sportu rozhoduje srdíčko a já ho měl.“
Jana Pecinu pódium neminulo
„Viděl jsem to dobře, akorát to blbě dopadlo,“ glosoval Jan Pecina s úsměvem svůj dnešní výsledek. „Škoda toho kluzáka, snad mi nic nebude. Ve finále jsem neodstartoval, Andrej odjel. Vlado se tam cuknul, uchcalo to, brnkli jsme o sebe a už jsme šli.“
Lukáš Volejník byl navzdory smůle spokojen
„Co jsem měl dělat?“ rozhodil Lukáš Volejník rukama nad svou diskvalifikací z finálové jízdy. „Rozbil bych si držku. Přece se nezmrzačím, rvali se tam jako koně. Zklamání, radost z finále, ale nejelo to, jak by mělo. Je to první závod, tak jsem spokojenej‘, nerozbil jsem si hubu.“
„To se stává, jsou to závody,“ komentoval Radek Hutla svůj pech. „Hlavně zdraví, ty vole, hlavně, že mě nikdo nepřejel, to je důležitý. Na zejtra musím dát dohromady jednu motorku ze dvou.“
Radek Hutla prožil perný den a o finále přišel až v rozjížďce s číslem třináct, v jejíž poslední zatáčce odskákal útok na Vladimíra Višvádera pádem před zraky Andreje Diviše
TOT
FIN
1. Andrej Diviš
3 2 3 2 2
12
1.
2. Vladimír Višváder, Pardubice
2 3 2 2 3
12
2.
3. Jan Pecina, Osečná
3 3 2 3 3
14
X
4. Lukáš Volejník, Osečná
2 ex 3 3 3
11
ex
5. Radek Hutla, Pardubice
3 3 3 E F
9
6. Robert Růžička, RYKONAD
X 1 2 3 1
7
7. Martin Běhal, RYKONAD
2 0 1 0 2
5
8. Patryk Daniszewski, PL
0 2 1 1 1
5
9. David Lízák, Divišov
1 1 1 T 2
5
10. Jan Klauz
1 2 ex X –
3
11. Miroslaw Daniszewski, PL
1 – – – –
1
Poznámka: Lukáš Volejník v páté jízdě a ve finále a Jan Klauz v rozjížďce s číslem sedm byli vyloučeni za vyjetí z dráhy
Robert Růžička přišel o vedení ve třetí jízdě, když si ve druhém kole ustlatl před Andrejem Divišem a Vladimírem Višváderem
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Vítězný Andrej Diviš čelí otázkám spíkra Miloslava Čmejly
Chrastná a Holice v Čechách – 22. ledna
Úsilí rozšířit počet ledařů, kteří k nám o víkendu přijedou závodit, bohužel nepřineslo ovoce, které by bylo adekvátní vynaložené snaze. Zatímco startovní listina nedělních dvojic v Holicích se změnila jen doplněním jmen a startovních čísel polského tria, zítřejší jednotlivci v Chrastné se uskuteční dle rozpisu známého z přeboru na klasických oválech.
Ledařská parta se po včerejším tréninku už těší na závody
Základní myšlenka podoby startovní listiny vychází ze dvou předpokladů. Jednak je tu snaha, aby každý účastník vyjel do akce pětkrát a tím pádem při případném pokračování měl stejné podmínky i při užití klasického rozpisu. Klíčové také je, aby na startovní rošt každé jízdy dorazila čtveřice závodníků.
Čeká nás tedy patnáct základních jízd, po nichž mítink vyvrcholí finálovou jízdou čtyř nejlepších.
Mistrovství republiky na ledové dráze – Chrastná, sobota:
1 Jan Klauz
2 Jan Pecina, Osečná
3 Patryk Daniszewski, PL
4 Lukáš Volejník, Osečná
5 Martin Běhal, RYKONAD
6 David Lízák, Divišov
7 Josef Kreuzberger, A
8 Radek Hutla, Pardubice
9 Robert Růžička, RYKONAD
10 Andrej Diviš
11 Vladimír Višváder, Pardubice
12 Miroslaw Daniszewski, PL
Mistrovství republiky dvojic na ledové dráze – Holice v Čechách, neděle:
Chrastná a Holice v Čechách – 22. ledna
Operativnost má jméno ledová plochá dráha. Závodníci už mířili na včerejší trénink do Chrastné, když je zastavilo zvonění jejich mobilních telefonů. Zdejší dráhu bylo totiž nutno uchránit pro sobotní mistrovský podnik, když bylo jasné, že nehomogenní povrch Hamerského jezera nedovolí splnit původní harmonogram. Chrastná se tak dočká svého prvního závodu, byť tato lokalita není ledařům rozhodně neznámá. A to konec konců platí i pro Holice, kde se ledy konaly již takřka na den přesně před padesáti lety.
Chrastná zítra zažije první české ledy po třech letech
Dvojitý led odstartoval akci kulový blesk
Stříbřitý klenot na rybníce v Chrastné
Než objevili Hamr na Jezeře, vystřídali osečenští ledaři více alternativ. Stráž pod Ralskem smetli ze stolu místní ledaři a v roce 2007 se ekologové postavili proti mítinku v Chrastné. Jako východisko se jevila louka u Mlékárenského rybníka s charakteristickým čapím hnízdem na komíně.
Dvakrát se proti postavila obleva, ale roku 2009 se tady dva mítinky konaly. Jenže zahraniční závodníci zpochybňovali její bezpečnost. Nezdál se jim blízký potok a stromy těsně u oválu. Hamr na Jezeře všechny problémy vyřešil a báječně zapadl do epochy české ledařské renesance.
Rekreační středisko již hosty s burácejícími motocykly zažilo
Poměrně velká plocha umožňovala vytvořit až tři dráhy najednou, ale letos se stala handicapem. Po teplých Vánocích, které svým počasím a teplotními rekordy připomínaly spíše slunečné Velikonoce, přišly mrazy. Jenže na jezeře byly tři ledové vrstvy, které oddělovala voda.
Chrastná – Camping Jadran:
Dráha asi 280 metrů, rovinka 80 metrů, šířka dráhy 10 metrů po celé délce
Zítra zatleskejte nejen závodníkům, ale i pořadatelské partě
Vrchní vrstva byla hodně měkká a navíc nedosahovala potřebné tloušťky. Včera dopoledne bylo jasné, že za těchto okolností se tady závodit nedá. Akce se stala dílem okamžiku, trénink v Chrastné ustoupil nedělnímu závodu.
Navzdory problémům s ekology se tady v minulých letech několikrát trénovalo. Závod se tady bude ovšem zítra konat vůbec poprvé.
Ledy se do města motokrosu vracejí po půlstoletí
Včera se v Holicích usilovně pracovalo
V Holicích se plochá dráha konala již za druhé světové války. Protože však v oné době byl motoristický podnik nemyslitelný, konala se na kolech, což nebylo nikterak výjimečné. Později v rodišti cestovatele Emila Holuba vznikla motokrosová trať.
Ještě než na ní prakticky zdomácnělo mistrovství světa, uskutečnily se ve městě dva ročníky silničního okruhu. A roku 1966 se tady konala ledová plochá dráha, která byla jediným podnikem svého druhu v Československu ve druhé půli šedesátých let.
Holice v Čechách – autokemp Hluboký:
Dráha zhruba 300 metrů, šířka 12 metrů
Také v Holicích vznikne kratší dráha
V termínovém kalendáři se ledová plochá dráha v Holicích poprvé objevila opět roku 2012. Závod však nebylo možné uspořádat. A stejně tak napřesrok, kdy na rybníku Hluboký vznikla dráha. Jenže v půli února ji doslova a do písmene vzala vody. Následné ochlazení vyburcovalo pořadatelskou partu k horečné práci.
Záchranná operace se takřka podařilo, avšak v pátek před nedělním mítinkem jim nezbylo než hodit ručník do ringu. V letech 2014 paní Zima kdesi zaspala, loni se jen zčásti probouzela ze spánku. Současné mrazy ale konečně úsilí holické party korunují úspěchem. Včera byl rybník Hluboký vyčištěn od sněhu a začalo vytyčování dráhy.
Rybník Hluboký viděl ledařský závod před pořádně dlouhou dobou
Holice, neděle 23. ledna 1966:
Dle dobových zpráv byl tehdejší mítink v autokempu Hluboký zorganizován poměrně narychlo. Šlo o kontrolní závod, který měl především umožnit reprezentační trojici Antonín Šváb, Antonín Kasper a Stanislav Kubíček otestovat svoji formu a tovární Jawy před svým odletem k prvnímu ročníku mistrovství světa.
Takhle to v Holicích vypadalo v šestašedesátém
Kromě ostré závodní dráhy pořadatelé vybudovali ještě dvě další tréninkové alias cvičné dle dobového žargonu. Závod skončil triumfem Antonína Švába a na stupně vítězů se dostali ještě Antonín Kasper a Stanislav Kubíček. Neměli to však vůbec jednoduché především s Miloslavem Špinkou a Jaroslavem Machačem, kteří však neměli k dispozici stejně kvalitní techniku.
Už následující sobotu si reprezentační trojlístek hověl na palubě elegantního proudového stroje Tupolev 104 společnosti Aeroflot na pravidelné lince Praha – Moskva. Adolf Kuba, redaktor Světa motorů viděl budoucnost českých ledů pozitivně. Na mezinárodní scéně jsme se vskutku dočkali medailí, ale domácí ledařský mítink se konal až roku 1970.
Na rybník Hluboký se ledy vrátí v neděli po padesáti letech a jednom dnu.
