Kolín – 28. listopadu
Dlouhá dráha mu přinesla nové výzvy, ale také bohužel dvě zranění a takřka tříměsíční závodní pauzu. Nicméně pozitiva převažují a světový šampionát družstev v Mariánských Lázních v půlce července je pro něho novou výzvou. Přesto však neodchází ze světa klasického speedway, o čemž se čtenáři magazínu speedwayA-Z mohou přesvědčit sami. Martin Málek totiž startuje letošní sérii zimních exkluzivních rozhovorů.
speedwayA-Z: „Vrátíme-li se do října 2014, neměl jsi důvody vraštit čelo. Po výhře v Březolupech jsi v šampionátu republiky jednotlivců skočil z desáté příčky na konečnou pátou. Udržel ses ve finále i pro letošek, navíc sis vyjel evropský šampionát, v němž ses dostal až do challenge. Všechno vypadalo ideálně…“
Martin Málek: „Jo, na konci loňského roku po takových slabších výsledcích v létě jsem byl víc v psychické pohodě. Spíš jsem se těšil, až bude konec sezóny. Co se týká toho vítězství v Březolupech, hodně tomu prospělo domácí prostředí. Byla dobře připravená dráha a už po tréninku jsem věděl, jak si připravit motorku. Až na tu jednu nepovedenou jízdu, kdy jsem byl třetí. Předpokládal jsem, že se změní stav dráhy a to se bohužel nestalo. Proto ten jeden výpadek v rozjížďce. Ale jinak historicky první moje vítězství v mistrovství republiky docela potěšilo a navnadilo na tu sezónu letošní. Zima byla docela krátká. Vzhledem k pracovnímu vytížení už mi nezbylo dost času na přípravy, takže jsem všechno naháněl na poslední chvíli. Asi jsem to trošku i podcenil. Letošní začátek sezóny nebyl asi tak nejhorší, ale pak přišla dlouhá zdravotní dovolená.“
speedwayA-Z: „Netajil ses myšlenkou vyzkoušet si dlouhou dráhu, což se ti povedlo v půli dubna během dne otevřených dveří v Mariánských Lázních. Tehdy jsi neskrblil nadšením, čím tě dlouhodrážní sport tolik oslovil?“
Martin Málek: „Já jsem chtěl dlouhou dráhu vyzkoušet už v roce 2014. Nedošlo k tomu, zranil jsem se v květnu při první lize ve Mšeně. Když přišel pan Vopat s Káčou Kadlecem podpořit dlouhou dráhu tady v Čechách, v Divišově bylo už pět šasí. Já využil první příležitosti, dali jsme dohromady motorku a vyrazili jsme do Mariánek se svézt. Dlouhá dráha mě docela okouzlila svou rychlostí, je to trošku jiný styl jízdy, hodně mi to připomíná plochou dráhu v Kopřivnici. Akorát musím trošku vychytat starty a to řazení. To mi doopravdy nejde. Asi nad tím hodně přemýšlím. Jel jsem na Jawě, zkoušeli jsme tam vačku Tornado. Už v tom dubnovém tréninku to vypadalo, že bych mohl být rychlý. A že to, na čem, jedu by mohlo být i konkurenceschopné. Po dvoudenním ježdění bylo jednoznačné rozhodnutí, že se chci zúčastnit mistrovství republiky. Musím ale přiznat, že největší strach jsem měl z létajících kamenů a té bolavé cejchy. Jezdili jsme tam každý sám, ale jednu sadu jsem tam schytal od Pepíčka. Nic příjemného to nebylo. První ostré zkušenosti přišly až při mistrovství republiky.“
speedwayA-Z: „Ostrý dlouhodrážní debut při květnovém mistrovství republiky je nutno hodnotit ze dvou stran. Předně čtvrté místo, na něj sis zadělal již ve finále B porážkou dalšího nováčka Hynka Štichauera, nečekal nikdo, možná ani ty sám. Avšak na druhou stranu ti zranění nohy sebralo část sezóny a to i na krátké dráze. Převažují ve tvém hodnocení pozitivní či spíše negativní tóny?“
Martin Málek: „Musím říct, že při debutu jsem si odnesl hodně i těch nepříjemných zkušeností. Do třetí jízdy jsem přemýšlel jen nad závodama. A potom po startu třetí jízdy, kdy jsem si nešťastně položil nohu na zem a chytil díru. Potrhal jsem si postranní vazy v koleně a utrhnul si část menisku. Už jsem měl myšlenky, jestli dojet závod nebo ne. Celkově čtvrté místo se tady po těch věcech dá brát jako obrovský úspěch. Na kdyby se nejezdí, může se jen spekulovat, jak by to bylo jinak, kdybych se nezranil. Než jsem se dostal do postele, bylo všechno ještě v pořádku, ale když jsem se druhý den ráno probudil, už jsem věděl, že je zle. To už potom každý ví. Po pěti týdnech jsem zkusil zajet ke svému doktorovi, tam jsme se rozhodli, než se s tím trápit do konce sezóny, bude to lepší zoperovat. Tím se rekonvalescence natáhla. Dělal jsem vše pro to, abych se vrátil do mistrovství světa družstev, ale to jsem bohužel taky nestihl. V mém zdravotním stavu opravdu nebylo možné postavit se na start. Nebo bylo, já bych ti asi vydržel, ale určitě bych dobrým výsledkem nepřispěl. Radši jsem tam přenechal místo ostatním.“
speedwayA-Z: „V Mariánských Lázních jsi oslnil Milana Špinku natolik, že ti nabídl rovnou místo v českém národním týmu. Řekl sis rovněž o místa v semifinále evropského travnatého šampionátu v Bielefeldu a světové kvalifikaci v Tayacu. Jenže odtamtud ses vracel s dalším problémem a vidinou nové závodní pauzy.“
Martin Málek. „Musím říct, že zranění mi ubralo hodně sil. Přijel jsem tam po dvouměsíční pauze, ani jsem nikde netrénoval. Taťka z rozhodnutí jet do Tayacu nebyl vůbec nadšený. Ani se mu nedivím, asi měl hodně velké obavy i z nedostatku mých zkušeností, vypravit se hned do semifinále do Grand Prix. Ale taky jsem měl trošku strach z toho, co se o trávě povídá. Ale chtěl jsem v závodění pokračovat a nechtěl odmítnout úplně všechno. Dost nám dala zabrat cesta do Tayacu, bylo to šestnáct set kiláků. Ale musím říct, že než jsem šel do poslední jízdy, nešlo mi to úplně tak nejhůř. Myslím si, že jsem v závodě udělal docela dobrý výsledek. Přišla poslední jízda a ve druhém kole se mi zadřel motor. Jen si pamatuju, že jsem vymáčknul spojku a zpomaloval, najednou jsem se válel na zemi a nevěděl, co se stalo. Jak byla dráha rozbitá, najel jsem přes nějakou díru, sekla se mně motorka a já přelítnul přes řidítka jako učeň. Stačil mi bod a měl bych postup v kapse, aniž bych jel semifinále a možná finále. Odvezl jsem si zlomenou klíční kost. Dalších šest týdnů zabralo léčení a to už jsem se chtěl jen párkrát svézt, než ta sezóna úplně skončí. Ale ti trávaři to jsou fakt magoři, jinak je to docela hezká disciplína.“
speedwayA-Z: „A jak vidíš svou budoucnost na dlouhé dráze? Finále šampionátu družstev se koná v Mariánských Lázních a zachová-li se letošní trend, mohli bychom opět oživit medailové sny. Na druhou stranu z Tayacu ses kvalifikoval do challenge, v němž jsi však nestartoval, což by mohlo signalizovat konec dlouhodrážní etapy tvé kariéry.“
Martin Málek: „Zúčastnit jsem se nemohl. Jinak co se týče mistrovství světa v Mariánkách, budu dělat všechno pro to, abych se mohl zúčastnit. S taťkou jsme koupili i větší auto, neboť do mé červené dodávečky se mi motorka na dlouhou nevešla. Už jsem začal s přípravama a chci postavit dvě svoje motorky. Zatím mám přislíbenou podporu z Jawy, ale je tam ještě spousta dalších věcí, co je potřeba mít. Ty drobnosti jako tlumiče, karburátor, kola a převodovka na motorku, jsou hodně finančně náročné. Takže na jaře budu chtít vyjet se dvěma svýma motorkama. Sice si můžu motorku půjčit v Jawě, ale pokud chci konkurovat světovým závodníkům, opravdu nejde jezdit na erárních motorkách, které se půjčují několika závodníkům současně. U Maliniaka se mi šije kombinéze speciálně na dlouhou dráhu. Kožená a snad motorka bude vypadat taky hezky, design zůstává.“
speedwayA-Z: „Stojaté personální vody české extraligy rozvířil tvůj odchod ze Slaného. Představil ses s vestou Mšena. Nakolik bude vzdálené pravdě tvrzení, že si od spojení Martin Málek – Grepl PDK Mšeno slibovaly podstatně více obě participující strany?“
Martin Málek: „Já jsem čekal víc. Bohužel mi nevyšel první start v Pardubicích. Ten závod se mi vůbec nevydařil, potom přišlo zranění a k tomu se připadalo ještě ošklivé zranění Filipa Šitery. A bylo skoro po týmu! Já a Filip jsme byli hlavní příčinou, co hodně oslabilo výsledky Mšena. Ale abych byl upřímný, před sezónou jsem měl daleko vyšší ambice. A obě zranění, která jsem měl, mě hodně vysílily a hodně srazily moji jezdeckou kondici dolů, takže letošní start v extralize bych přiřadil ke svým nejhorším sezónám v mé kariéře. Mrzí mě, že jsem panu Greplovi v extralize nepomohl. Chtěl bych mu poděkovat za důvěru, kterou ve mně vložil. A je škoda, že Mšeno příští rok už nestartuje.“
speedwayA-Z: „Kříženec přeboru a první ligy prospěl spíše individuálnímu šampionátu, zatímco kolektivní soutěž šla mnohdy do pozadí a to až tak, že se nedočkala svých stupňů vítězů. Jak vnímáš své účinkování s vestou Březolup a jak vidíš návrat svého mateřského klubu do extraligy anno domini 2016 v koalici s PK Plzeň?“
Martin Málek: „Letošní systém první ligy se mi vůbec nelíbil. Závody byly dost nevyrovnané, takové zmatečné a někdy byly i nezáživné. Vůbec se mi nelíbilo, že se jedny závody sešlo čtyřiadvacet závodníků a druhý zase jenom dvanáct. Myslím si, že to hodně ublížilo jménu týmové soutěže. Ty výsledky pro mě nebyly tak důležité. Většinou nebylo, o co jet. No a co se týká extraligy, spíš jsem čekal, že se do extraligy přihlásí Žarnovica. Zatím vůbec nemám od Březolup nabídku a stanovené podmínky, za jakých bych měl jet extraligu, takže opravdu nevím, co se od toho dá čekat.“
speedwayA-Z: „Vedle Tomáše Suchánka a Jana Holuba jsi jediným českým závodníkem, který letos absolvoval zlatopřilbové závody jak v Žarnovici, tak v Pardubicích. Jak bys tento svůj primát ohodnotil?“
Martin Málek: „Slovenská Přilba se nevyvíjela vůbec ideálně už od začátku. Největší zaváhání přišlo v semifinále a pak v opravě, kdy se start třikrát opakoval. Dvakrát se mi podařilo dobře odstartovat, ale po třetím startu se mi nepodařilo dostat dopředu a dojet na postupových místech, takže výsledky bych hodnotil jako velmi neúspěšné. A Zlatá přilba v Pardubicích se mi taky moc nevydařila. Dojel jsem třikrát předposlední. Nedokázal jsem se poprat s tak tvrdou dráhou, jaká tam byla stejná jako každý rok. Prostě jsem se letos v Pardubicích většinou trápil. Byl jsem rád, že můžu startovat na Přilbě, ale výsledy v letošní sezóně byly fakt tragédie.“
speedwayA-Z: „Minulý měsíc sis v rámci divišovské Jawy vymyslel dvoudenní technické školení. Co tě k takové akci motivovalo a je reálné, že se v úloze mentora nastupující plochodrážní generace budeš objevovat i nadále?“
Martin Málek: „Minulý rok jsem si udělal licenci trenéra, ale zatím jen céčko. No, a ke školení mě hlavně k tomu trošku přivedla i organizace Jawa Cupu, na které jsem už druhým rokem dělal pro Jawu. A taky nápad z doby mé rekonvalescence, kdy jsem jezdil po závodech a sledoval závody a práci v depu u různých závodníků. Byl jsem hrozně zděšený, co jsem letos viděl, co se v těch depech děje. Takže jsem na vlastní pěst oslovil hlavně mladé kluky, jestli by nechtěli přijet do Divišova, protože jsem dlouho přemýšlel, kde to udělat. Jestli třeba objet stadióny, ale v Divišově to bylo nejlepší. Hodně se mi komplikoval termín. Chtěl jsem to stihnout do konce sezóny a spojit to třeba i s nějakým tréninkem. Do toho byla ale spousta dalších doplňkových akcí, ve Slaném rozlučky se sezónou a nakonec i výstava v Lysé nad Labem. První den se sešlo osmnáct účastníků, druhý den třiadvacet. Začalo to pátkem, kdy jsem kluky seznámil s technickými řády, aby mohli bez problémů procházet technickýma kontrolama. Druhý den jsem přednášel o práci kolem motorky a připomínal zásady, že pracovní prostředí by mělo být čisté a udržované v pořádku jako ve formuli jedna. Jak se starat o spojku, karburátor, řetězy a jak se přezouvají pneumatiky. Taky tam byla část, jakým stylem se umývá motorka. A v první řadě, jak má vypadat práce profesionálního mechanika, jak má vypadat nářadí a jak má vypadat struktura boxu s nářadím. A jak by měla být motorka sestavena, aby se maximálně zrychlila práce kolem ní. Budu to určitě opakovat ještě na jaro. To bylo jen takové první seznámení, aby kluci měli, o čem přemýšlet přes zimu. Musím říct, že mi to dalo docela zabrat. Zkusím pokračovat a vydávat postupně návody, jak se mění ložiska a tak dále. Zkusit to dovést do nějaké digitální podoby. Budu doufat, že to klukům pomůže pro jejich budoucí závodění. A děkuju Autoklubu Divišov a taky všem účastníkům.“
speedwayA-Z: „Zimní přestávka je prakticky ještě na svém počátku, takže by se mohlo zdát, že příprava na novou sezónu má ještě dost času. Je to opravdu tak?“
Martin Málek: „Docela mi dá zabrat příprava dalších dvou motorek na dlouhou dráhu, protože dokoupit převodovku, řetězy, karburátor, kola a vše, co se týká řemenu a spojky, není nic jednoduchého. Přibudou mi dvě dlouhodrážní motorky, uvidíme, jak se bude dařit v téhle disciplíně. O nějakém zahraničním angažmá na krátké dráze už ani neuvažuju, je to čím dál těžší. Plánuju jen závody v Čechách a pár volných závodů v zahraničí. Asi se spíš víc soustředím na tu dlouhou. Hlavně sháním nějakého šikovného mechanika, který by se mnou absolvoval větší část příští sezóny.“
Martin Málek děkuje:
„Tak v první řadě hlavně děkuji rodičům za jejich pomoc a jejich odhodlání mě stále v mém bláznění podporovat. Poděkování taky míří do Jawy, panu Diatkovi, Rezlerovi a Kmínkovi za podporu v mém závodění. Ještě jedno poděkování patří Sašovi Kopeckému, jen škoda, že si to už nepřečte. Taky děkuju doktorům, panu Brožovi, Rychterovi a Kubovi za údržbu a doufám, že je už nebudu potřebovat. Jinak díky Rudy, Gábi, Miro, strejdo Petře, pane Němec, Ládo, pane Vopat a všichni, co mi držíte pěsti a fandíte!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Martin Mesiarik, Gabriela Bubeníková a Antonín Škach
