Slaný – 8. prosince
Letos se první liga musela zkřížit s přeborem jednotlivců, aby se zachovala dvoustupňová soutěž alespoň v nějaké formě, protože o samostatnou kolektivní formu projevily zájem jen Pardubice a Praha. Příští sezónu však uvidíme samostatnou první ligu za účasti Prahy, Pardubic, Žarnovice a Slaného. Antonín Vilde, předseda středočeského klubu se magazínu speedwayA-Z svěřil, že návrat svého klubu za comeback nepovažuje.
Michal Dudek by měl být jedničkou týmu
„Slaný se nikam vracet nemusí, protože plnohodnotnou první ligu absolvoval v sezóně 2014 a obsadil celkovou třetí příčku,“ vrací se Antonín Vilde ještě k loňskému roku. „Oproti jiným celkům spoléhalo především na své odchovance Michala Dudka, Romana Čejku, Petra Babičku, Radima Choda, Eduarda Krčmáře a polského jezdce s českou licencí Piotra Dziatkowiaka. Je pravda, že slánskou vestu oblekli a klubu vypomohli Martin Málek, Michal Škurla a Filip Šitera, každý v jednom závodě.“
Nicméně letos se první liga musela spojit s přeborem, z čehož profitoval především individuální šampionát. „V sezóně 2015 jezdci AK Slaný ve spojeném přeboru ČR jednotlivců – 1. liga družstev rovněž nechyběli, byť neabsolvovali celý plnohodnotný program deseti závodů, ale v sedmi případech zasáhli do těchto mítinků a celkově obsadili bronzový stupínek.“
Ve Slaném věří, že Roman Čejka ještě na oválech nřekl své poslední slovo
Pro příští rok se však Slaný rozhodl podpořit samostatnou první ligu. „Vedení AK Slaný si je vědomo, že je nutné důstojným způsobem zachovat dvojstupňovou soutěž družstev,“ vysvětluje Antonín Vilde. „A vzhledem k tomu, že slánský klub disponuje určitou jezdeckou základnou, která by měla mít možnost závodní činnosti přihlásili, jsme tým do první ligy.“
Jména na soupisce Slaného by neměla být žádným překvapením. „Michal Dudek, který má do další sezóny velkou motivaci, by právě v první lize měl být lídrem týmu,“ vypočítává slánský předseda. „Petr Babička, který je skromný a pracovitý kluk, ale chybí mu více jezdeckých příležitostí, by se měl rovněž realizovat v této soutěži, junior Adam Fencl potřebuje více závodů mezi zkušenějšími závodníky, aby jeho křivka výkonnosti šla postupně nahoru. Věříme, že Roman Čejka je na sportovní plochodrážní důchod ještě hodně mladý a vrátí se na ovály s tím, že osmý muž mistrovství republiky jednotlivců v seniorské kategorii neřekl poslední slovo po slánském mistrovském mítinku dvojic.Bohužel Radim Chod měl vážnou dopravní nehodu a návrat mezi plochodrážní mantinely je velmi ohrožen. Piotr Dziatkowiak by zde měl potvrdit, pokud chce absolvovat nejvyšší českou soutěž, že tuzemská první liga není jen výletem mimo polské území. Je určitý předpoklad, že se v nastávající sezoně objeví ve slánské vestě ještě některé jiné jméno na prvoligové soupisce.“
Slaný v plné síle před závodem v Březolupech v červnu 2014
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Jan Kobzáň (Bikeracing)
Slaný – 7. prosince
Spojení Eduard Krčmář – Gdaňsk se letos ve druhé polské lize ukázalo jako nanejvýš šťastné. Slánský závodník sice nezasáhl do play-off, které baltský klub dostalo do první ligy. Nicméně se v ní napřesrok objeví, protože se Gdaňsku upsal i pro sezónu 2016. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že první polskou ligu vnímá jako další schůdek vzhůru pro svoji kariéru.
„Pokračuju v Gdaňsku příští rok,“ říká Eduard Krčmář. „Podmínky jsou trošku lepší než letos. Hlavně tam však chci zůstat, líbí se mi tam. A chci už jezdit první ligu. Je to něco jinýho než druhá liga. Chci dělat dobrý výsledky.“
Návštěvou Speedway Grand Prix Austrálie jsem si splnil svůj sen o návštěvě kolébky ploché dráhy. Greg Hancock, jenž býval mšenskou ikonou v české extralize, zakončil letošní kampaň vítězstvím, avšak z titulu se radoval Tai Woffinden. Avšak na naši výpravu čekaly další zážitky a to nejen v Austrálii, která je jedinou zemí světa, jež se rozkládá na celém kontinentu byť nejmenším ze všech.
Hadi, pavouci a řezané pivo
Národní park v Austrálii
Ráno jsme v Cobaru nasedli a dali se na další cestu. Cílem bylo městečko Wilcania. Nutno dodat, že se v Austrálii jezdí vlevo. Tomáš byl po celou cestu zájezdu perfektním řidičem. Také nám hodně pomohla jeho znalost angličtiny. Čekala nás návštěva národního parku Gundaboka, Mulgowan a aboriginské umění malované na skalách. Tam jsme měli procházku a veliký strach z hadů a pavouků.
Tabulky s upozorněním byly všude. Pravá a nefalšovaná buš, žádná zeleň. Veliká teplota. Kupodivu i tady žijí lidé, což pro nás bylo dost nepochopitelné. Ze zvířat ovce, kozy klokani, ježury a pštrosi. Čím se ale tato zvířata živí, je pro mě veliká záhada. 250 kilometrů po prašné cestě podle řeky Daring River nás přivedlo do cíle.
V buši moje auto a auto Rudy Grepla
Večer jsme si šli dát pivo. Měli světlé i tmavé. Na otázku hospodské, co si dáme, Ruda Grepl řekl řezaný a ukázal, jak jednou rukou řeže do ruky druhé. Hospodská to pochopila, že se chce podřezat. Velice rychle jsme vše upravili na správnou míru a za chvíli celá hospoda pořvávala ŘEZANÝ. Také, když jsme se loučili, nám všem podali ruku a dodali ŘEZANY.
Pak, že se svět nedomluví. Přespali jsme a ráno nás čekala dlouhá štreka drsnou australskou přírodou podle Lake Popitah do Mildury, dějiště světového finále juniorských družstev. Během jízdy jsme zastavili v Broken Hillu a navštívili další plochodrážní stadión. Drsné podmínky, vůbec jsem si nedokázal ty závody představit.
Češi v Broken Hill
Po příjezdu do Mildury jsme navštívili slavnostní večer konaný před finále mistrovství světa a vyjednali si akreditaci na druhý den. Bez jediného problému. V Milduře dopoledne volno, nakoupit jídlo, prohlídka města a v sedmnáct hodin na stadión, ze kterého jsme po ukončení finále jeli rovnou po celou noc do Melbourne, odkud jsme v poledne odlétali do Singapuru.
Po dvě stě čtyřiceti kilometrech zahněte vlevo
Před světovým finále v Milduře
Ještě k samotnému finále juniorů. Stadion uprostřed buše, veliké teplo, které Evropany velmi sužovalo. V depu jsme měli nejblíže k Polákům, kteří byli velikými favority na titul. Dále domácí Australané, Dánové a Němci.
Závod se jel večer, ale teplo bylo stále, takže pitný režim byl nutný. Od začátku jsem měl pocit, že finále by si zasloužilo důstojnější stánek. Tolik jízd, kde došlo k pádům a tedy k opakování jsem snad ještě neviděl. Zajímalo by mě, po jaké opakované jízdě by český rozhodčí závod ukončil. Závod se dojel.
Hotel Marina Sunds v Singapore
Trval čtyři hodiny. Slavili Poláci, kteří nemají konkurenci, druzí Dánové a třetí domácí Austrálie. Finále vůbec nevyšlo Němcům. Na začátku australský spíkr do mikrofonu pozdravil naši výpravu a Mšeno, bylo velmi milé slyšet to tak daleko od domova.
Po závodě tedy šup do auta a směr Melbourne. Bylo to hodně daleko. Také jsme se nasmáli, když nám navigace česky řekla, dvě stě čtyřicet kilometru rovně a pak zabočte do leva. Ráno asi v sedm, jsme posnídali na pumpě a v dálce viděli Melbourne a letiště.
Čtyři sta metrů pod nohama i nad hlavou
Pohled ze 460 metrů rovnou dolů
V poledne jsme se rozloučili s krásnou Austrálií a nabrali směr Singapore. Přílet v sedmnáct hodin, večerní prohlídka města a nějaké jídlo, V čínské čtvrti byly nudle a k tomu pivo. Jedno přišlo na naše peníze asi 130 korun, no nedej si ho!
Ráno nás čekala krásná prohlídka města. Orchid Road, Med Lyon, starý hotel Ruffles, Gardens by the bay a hotel Marina Sunds s unikátním bazénem na střeše ve výšce asi dvě stě metrů s překrásným výhledem na město. Navštívili jsme i botanickou zahradu v sousedství. Druhý den půldenní výlet na ostrov Sentosa,kde jsme navštívili akvárium a pak se šli vykoupat do moře. Odpoledne volný program a v nočních hodinách přelet do Dubaje.
Mrakodrap v Dubaji
A tam též fantastický program. Projížďka autem po městě. Návštěva známého hotelu Plachetnice, výstavba nových bytů na ostrově ve tvaru palmy. Odpoledne koupání v moři a v šestnáct hodin návštěva největšího mrakodrapu na světě měřícího 828 metru. Pro mě to bylo splnění obrovského snu. Viděl jsem o této stavbě film a nedovedu si představit, jak to mohou lidé dokázat.
Jeli jsme na vyhlídku do výšky 460 metrů, kam to výtah dokázal za jeden a půl minuty. Díval jsem se dolů jako ve snu. Autíčka jak mravenečci. Lidé jako malé tečky a když jsem se naopak podíval nad sebe a uvědomil si, že nade mnou je ještě dalších skoro čtyři sta metrů, zůstal jsem jako němý.
Asi po hodině dívání a focení jsme sjeli dolů a prohlíželi si přilehlé obchody a vše co k tomu patří. Tento fantastický zážitek umocnila po setmění barevná fontána doplněná hudbou a pohled na obrovský mrakodrap, který byl nádherně osvětlený.
Směr Praha!
To jsou chvíle, kdy se vám nechce odejít, ale musíte. Poslední noc a ráno v 8:45 hodin naše letadlo nabralo směr Praha, tedy domů. Všude dobře, doma nejlépe. Po přistání jsme si dali s Rudou Greplem hned na letišti plzeňské a nadávali, že jsme za něj platili 60 korun. Pak nám došlo, že jsme den předtím za něj dali 130. Takže o co jde?!
Až nyní si začínám uvědomovat spoustu věcí. Jak je například riskantní v dnešní době někam letět. Mně to vyšlo. Viděl jsem mnoho míst, která předtím byla pouze snem. Mnoho krásných zážitků, které mi už nikdo nevezme. Už jsem s tím nepočítal, ale vyšlo to. Díky Tomášovi i ostatním za krásných šestnáct dní!
Kolín – 28. listopadu
Dlouhá dráha mu přinesla nové výzvy, ale také bohužel dvě zranění a takřka tříměsíční závodní pauzu. Nicméně pozitiva převažují a světový šampionát družstev v Mariánských Lázních v půlce července je pro něho novou výzvou. Přesto však neodchází ze světa klasického speedway, o čemž se čtenáři magazínu speedwayA-Z mohou přesvědčit sami. Martin Málek totiž startuje letošní sérii zimních exkluzivních rozhovorů.
speedwayA-Z: „Vrátíme-li se do října 2014, neměl jsi důvody vraštit čelo. Po výhře v Březolupech jsi v šampionátu republiky jednotlivců skočil z desáté příčky na konečnou pátou. Udržel ses ve finále i pro letošek, navíc sis vyjel evropský šampionát, v němž ses dostal až do challenge. Všechno vypadalo ideálně…“
Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor
Martin Málek: „Jo, na konci loňského roku po takových slabších výsledcích v létě jsem byl víc v psychické pohodě. Spíš jsem se těšil, až bude konec sezóny. Co se týká toho vítězství v Březolupech, hodně tomu prospělo domácí prostředí. Byla dobře připravená dráha a už po tréninku jsem věděl, jak si připravit motorku. Až na tu jednu nepovedenou jízdu, kdy jsem byl třetí. Předpokládal jsem, že se změní stav dráhy a to se bohužel nestalo. Proto ten jeden výpadek v rozjížďce. Ale jinak historicky první moje vítězství v mistrovství republiky docela potěšilo a navnadilo na tu sezónu letošní. Zima byla docela krátká. Vzhledem k pracovnímu vytížení už mi nezbylo dost času na přípravy, takže jsem všechno naháněl na poslední chvíli. Asi jsem to trošku i podcenil. Letošní začátek sezóny nebyl asi tak nejhorší, ale pak přišla dlouhá zdravotní dovolená.“
speedwayA-Z: „Netajil ses myšlenkou vyzkoušet si dlouhou dráhu, což se ti povedlo v půli dubna během dne otevřených dveří v Mariánských Lázních. Tehdy jsi neskrblil nadšením, čím tě dlouhodrážní sport tolik oslovil?“
Na dlouhé dráze musí ještě zapracovat na svých startech
Martin Málek: „Já jsem chtěl dlouhou dráhu vyzkoušet už v roce 2014. Nedošlo k tomu, zranil jsem se v květnu při první lize ve Mšeně. Když přišel pan Vopat s Káčou Kadlecem podpořit dlouhou dráhu tady v Čechách, v Divišově bylo už pět šasí. Já využil první příležitosti, dali jsme dohromady motorku a vyrazili jsme do Mariánek se svézt. Dlouhá dráha mě docela okouzlila svou rychlostí, je to trošku jiný styl jízdy, hodně mi to připomíná plochou dráhu v Kopřivnici. Akorát musím trošku vychytat starty a to řazení. To mi doopravdy nejde. Asi nad tím hodně přemýšlím. Jel jsem na Jawě, zkoušeli jsme tam vačku Tornado. Už v tom dubnovém tréninku to vypadalo, že bych mohl být rychlý. A že to, na čem, jedu by mohlo být i konkurenceschopné. Po dvoudenním ježdění bylo jednoznačné rozhodnutí, že se chci zúčastnit mistrovství republiky. Musím ale přiznat, že největší strach jsem měl z létajících kamenů a té bolavé cejchy. Jezdili jsme tam každý sám, ale jednu sadu jsem tam schytal od Pepíčka. Nic příjemného to nebylo. První ostré zkušenosti přišly až při mistrovství republiky.“
speedwayA-Z: „Ostrý dlouhodrážní debut při květnovém mistrovství republiky je nutno hodnotit ze dvou stran. Předně čtvrté místo, na něj sis zadělal již ve finále B porážkou dalšího nováčka Hynka Štichauera, nečekal nikdo, možná ani ty sám. Avšak na druhou stranu ti zranění nohy sebralo část sezóny a to i na krátké dráze. Převažují ve tvém hodnocení pozitivní či spíše negativní tóny?“
Ještě loni nevídaný dlouhodrážní duel s Hynkem Štichauerem
Martin Málek: „Musím říct, že při debutu jsem si odnesl hodně i těch nepříjemných zkušeností. Do třetí jízdy jsem přemýšlel jen nad závodama. A potom po startu třetí jízdy, kdy jsem si nešťastně položil nohu na zem a chytil díru. Potrhal jsem si postranní vazy v koleně a utrhnul si část menisku. Už jsem měl myšlenky, jestli dojet závod nebo ne. Celkově čtvrté místo se tady po těch věcech dá brát jako obrovský úspěch. Na kdyby se nejezdí, může se jen spekulovat, jak by to bylo jinak, kdybych se nezranil. Než jsem se dostal do postele, bylo všechno ještě v pořádku, ale když jsem se druhý den ráno probudil, už jsem věděl, že je zle. To už potom každý ví. Po pěti týdnech jsem zkusil zajet ke svému doktorovi, tam jsme se rozhodli, než se s tím trápit do konce sezóny, bude to lepší zoperovat. Tím se rekonvalescence natáhla. Dělal jsem vše pro to, abych se vrátil do mistrovství světa družstev, ale to jsem bohužel taky nestihl. V mém zdravotním stavu opravdu nebylo možné postavit se na start. Nebo bylo, já bych ti asi vydržel, ale určitě bych dobrým výsledkem nepřispěl. Radši jsem tam přenechal místo ostatním.“
speedwayA-Z: „V Mariánských Lázních jsi oslnil Milana Špinku natolik, že ti nabídl rovnou místo v českém národním týmu. Řekl sis rovněž o místa v semifinále evropského travnatého šampionátu v Bielefeldu a světové kvalifikaci v Tayacu. Jenže odtamtud ses vracel s dalším problémem a vidinou nové závodní pauzy.“
V květnu v boxech v Mariánských Lázních neměl tušení, co jej letos čeká
Martin Málek. „Musím říct, že zranění mi ubralo hodně sil. Přijel jsem tam po dvouměsíční pauze, ani jsem nikde netrénoval. Taťka z rozhodnutí jet do Tayacu nebyl vůbec nadšený. Ani se mu nedivím, asi měl hodně velké obavy i z nedostatku mých zkušeností, vypravit se hned do semifinále do Grand Prix. Ale taky jsem měl trošku strach z toho, co se o trávě povídá. Ale chtěl jsem v závodění pokračovat a nechtěl odmítnout úplně všechno. Dost nám dala zabrat cesta do Tayacu, bylo to šestnáct set kiláků. Ale musím říct, že než jsem šel do poslední jízdy, nešlo mi to úplně tak nejhůř. Myslím si, že jsem v závodě udělal docela dobrý výsledek. Přišla poslední jízda a ve druhém kole se mi zadřel motor. Jen si pamatuju, že jsem vymáčknul spojku a zpomaloval, najednou jsem se válel na zemi a nevěděl, co se stalo. Jak byla dráha rozbitá, najel jsem přes nějakou díru, sekla se mně motorka a já přelítnul přes řidítka jako učeň. Stačil mi bod a měl bych postup v kapse, aniž bych jel semifinále a možná finále. Odvezl jsem si zlomenou klíční kost. Dalších šest týdnů zabralo léčení a to už jsem se chtěl jen párkrát svézt, než ta sezóna úplně skončí. Ale ti trávaři to jsou fakt magoři, jinak je to docela hezká disciplína.“
speedwayA-Z: „A jak vidíš svou budoucnost na dlouhé dráze? Finále šampionátu družstev se koná v Mariánských Lázních a zachová-li se letošní trend, mohli bychom opět oživit medailové sny. Na druhou stranu z Tayacu ses kvalifikoval do challenge, v němž jsi však nestartoval, což by mohlo signalizovat konec dlouhodrážní etapy tvé kariéry.“
Uznání od Miroslava Musila
Martin Málek: „Zúčastnit jsem se nemohl. Jinak co se týče mistrovství světa v Mariánkách, budu dělat všechno pro to, abych se mohl zúčastnit. S taťkou jsme koupili i větší auto, neboť do mé červené dodávečky se mi motorka na dlouhou nevešla. Už jsem začal s přípravama a chci postavit dvě svoje motorky. Zatím mám přislíbenou podporu z Jawy, ale je tam ještě spousta dalších věcí, co je potřeba mít. Ty drobnosti jako tlumiče, karburátor, kola a převodovka na motorku, jsou hodně finančně náročné. Takže na jaře budu chtít vyjet se dvěma svýma motorkama. Sice si můžu motorku půjčit v Jawě, ale pokud chci konkurovat světovým závodníkům, opravdu nejde jezdit na erárních motorkách, které se půjčují několika závodníkům současně. U Maliniaka se mi šije kombinéze speciálně na dlouhou dráhu. Kožená a snad motorka bude vypadat taky hezky, design zůstává.“
speedwayA-Z: „Stojaté personální vody české extraligy rozvířil tvůj odchod ze Slaného. Představil ses s vestou Mšena. Nakolik bude vzdálené pravdě tvrzení, že si od spojení Martin Málek – Grepl PDK Mšeno slibovaly podstatně více obě participující strany?“
Extraligový souboj s Michalem Dudkem a Josefem Francem
Martin Málek: „Já jsem čekal víc. Bohužel mi nevyšel první start v Pardubicích. Ten závod se mi vůbec nevydařil, potom přišlo zranění a k tomu se připadalo ještě ošklivé zranění Filipa Šitery. A bylo skoro po týmu! Já a Filip jsme byli hlavní příčinou, co hodně oslabilo výsledky Mšena. Ale abych byl upřímný, před sezónou jsem měl daleko vyšší ambice. A obě zranění, která jsem měl, mě hodně vysílily a hodně srazily moji jezdeckou kondici dolů, takže letošní start v extralize bych přiřadil ke svým nejhorším sezónám v mé kariéře. Mrzí mě, že jsem panu Greplovi v extralize nepomohl. Chtěl bych mu poděkovat za důvěru, kterou ve mně vložil. A je škoda, že Mšeno příští rok už nestartuje.“
speedwayA-Z: „Kříženec přeboru a první ligy prospěl spíše individuálnímu šampionátu, zatímco kolektivní soutěž šla mnohdy do pozadí a to až tak, že se nedočkala svých stupňů vítězů. Jak vnímáš své účinkování s vestou Březolup a jak vidíš návrat svého mateřského klubu do extraligy anno domini 2016 v koalici s PK Plzeň?“
V přeboru si právě vyšlápnul na Tomáše Suchánka
Martin Málek: „Letošní systém první ligy se mi vůbec nelíbil. Závody byly dost nevyrovnané, takové zmatečné a někdy byly i nezáživné. Vůbec se mi nelíbilo, že se jedny závody sešlo čtyřiadvacet závodníků a druhý zase jenom dvanáct. Myslím si, že to hodně ublížilo jménu týmové soutěže. Ty výsledky pro mě nebyly tak důležité. Většinou nebylo, o co jet. No a co se týká extraligy, spíš jsem čekal, že se do extraligy přihlásí Žarnovica. Zatím vůbec nemám od Březolup nabídku a stanovené podmínky, za jakých bych měl jet extraligu, takže opravdu nevím, co se od toho dá čekat.“
speedwayA-Z: „Vedle Tomáše Suchánka a Jana Holuba jsi jediným českým závodníkem, který letos absolvoval zlatopřilbové závody jak v Žarnovici, tak v Pardubicích. Jak bys tento svůj primát ohodnotil?“
Při ZP SNP mu stálo v cestě za pódiem více faktorů než ztracená plechová bota od soupeře
Martin Málek: „Slovenská Přilba se nevyvíjela vůbec ideálně už od začátku. Největší zaváhání přišlo v semifinále a pak v opravě, kdy se start třikrát opakoval. Dvakrát se mi podařilo dobře odstartovat, ale po třetím startu se mi nepodařilo dostat dopředu a dojet na postupových místech, takže výsledky bych hodnotil jako velmi neúspěšné. A Zlatá přilba v Pardubicích se mi taky moc nevydařila. Dojel jsem třikrát předposlední. Nedokázal jsem se poprat s tak tvrdou dráhou, jaká tam byla stejná jako každý rok. Prostě jsem se letos v Pardubicích většinou trápil. Byl jsem rád, že můžu startovat na Přilbě, ale výsledy v letošní sezóně byly fakt tragédie.“
speedwayA-Z: „Minulý měsíc sis v rámci divišovské Jawy vymyslel dvoudenní technické školení. Co tě k takové akci motivovalo a je reálné, že se v úloze mentora nastupující plochodrážní generace budeš objevovat i nadále?“
Technické školení v Divišově se určitě bude opakovat
Martin Málek: „Minulý rok jsem si udělal licenci trenéra, ale zatím jen céčko. No, a ke školení mě hlavně k tomu trošku přivedla i organizace Jawa Cupu, na které jsem už druhým rokem dělal pro Jawu. A taky nápad z doby mé rekonvalescence, kdy jsem jezdil po závodech a sledoval závody a práci v depu u různých závodníků. Byl jsem hrozně zděšený, co jsem letos viděl, co se v těch depech děje. Takže jsem na vlastní pěst oslovil hlavně mladé kluky, jestli by nechtěli přijet do Divišova, protože jsem dlouho přemýšlel, kde to udělat. Jestli třeba objet stadióny, ale v Divišově to bylo nejlepší. Hodně se mi komplikoval termín. Chtěl jsem to stihnout do konce sezóny a spojit to třeba i s nějakým tréninkem. Do toho byla ale spousta dalších doplňkových akcí, ve Slaném rozlučky se sezónou a nakonec i výstava v Lysé nad Labem. První den se sešlo osmnáct účastníků, druhý den třiadvacet. Začalo to pátkem, kdy jsem kluky seznámil s technickými řády, aby mohli bez problémů procházet technickýma kontrolama. Druhý den jsem přednášel o práci kolem motorky a připomínal zásady, že pracovní prostředí by mělo být čisté a udržované v pořádku jako ve formuli jedna. Jak se starat o spojku, karburátor, řetězy a jak se přezouvají pneumatiky. Taky tam byla část, jakým stylem se umývá motorka. A v první řadě, jak má vypadat práce profesionálního mechanika, jak má vypadat nářadí a jak má vypadat struktura boxu s nářadím. A jak by měla být motorka sestavena, aby se maximálně zrychlila práce kolem ní. Budu to určitě opakovat ještě na jaro. To bylo jen takové první seznámení, aby kluci měli, o čem přemýšlet přes zimu. Musím říct, že mi to dalo docela zabrat. Zkusím pokračovat a vydávat postupně návody, jak se mění ložiska a tak dále. Zkusit to dovést do nějaké digitální podoby. Budu doufat, že to klukům pomůže pro jejich budoucí závodění. A děkuju Autoklubu Divišov a taky všem účastníkům.“
speedwayA-Z: „Zimní přestávka je prakticky ještě na svém počátku, takže by se mohlo zdát, že příprava na novou sezónu má ještě dost času. Je to opravdu tak?“
Martin Málek v akci
Martin Málek: „Docela mi dá zabrat příprava dalších dvou motorek na dlouhou dráhu, protože dokoupit převodovku, řetězy, karburátor, kola a vše, co se týká řemenu a spojky, není nic jednoduchého. Přibudou mi dvě dlouhodrážní motorky, uvidíme, jak se bude dařit v téhle disciplíně. O nějakém zahraničním angažmá na krátké dráze už ani neuvažuju, je to čím dál těžší. Plánuju jen závody v Čechách a pár volných závodů v zahraničí. Asi se spíš víc soustředím na tu dlouhou. Hlavně sháním nějakého šikovného mechanika, který by se mnou absolvoval větší část příští sezóny.“
Martin Málek děkuje:
„Tak v první řadě hlavně děkuji rodičům za jejich pomoc a jejich odhodlání mě stále v mém bláznění podporovat. Poděkování taky míří do Jawy, panu Diatkovi, Rezlerovi a Kmínkovi za podporu v mém závodění. Ještě jedno poděkování patří Sašovi Kopeckému, jen škoda, že si to už nepřečte. Taky děkuju doktorům, panu Brožovi, Rychterovi a Kubovi za údržbu a doufám, že je už nebudu potřebovat. Jinak díky Rudy, Gábi, Miro, strejdo Petře, pane Němec, Ládo, pane Vopat a všichni, co mi držíte pěsti a fandíte!“
Martin Málek v akci na dlouhé dráze
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Martin Mesiarik, Gabriela Bubeníková a Antonín Škach
Po triumfu ve finále šampionátu jednotlivců v Březolupech v říjnu 2014
Babice u Netolic – 4. prosince
I když se zimní přestávka ještě nepřelomila do své druhé půle, už pilně se silničářskými bratry Smržovými pracuje na své fyzičce. Na Britských ostrovech jej totiž čeká třetí sezóna v Premier League v barvách Plymouthu. Zdeněk Simota se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej zájem klubu do určité míry přece jen překvapil.
„Neměl jsem dobrou sezónu na výjezdech, dělali trošku bu bu bu,“ zdůvodňuje Zdeněk Simota své obavy. „Doma jsem měl nejlepší average z klubu, ale na výjezdech nejhorší. Ale jak měli schůzi s BSPA, hned druhej‘ den se z Plymouthu ozvali a prodloužili jsme smlouvu.“
Sám však nehodlá sedět se založenýma rukama a přemýšlí nad zlepšením v sezóně 2016. „Pár závodů venku se mi povedlo, jinak to stálo za prd,“ konstatuje. „Potřebuju silnější motor na dráhy, jako je Ipswich, kde to hodně drží. Zkusím motor od jinýho ladiče. Barry samozřejmě bude pořád, ale jeden motor bude od někoho jinýho.“
Skutečnost, že má veškeré závodnické nádobíčko na druhé straně kanálu La Manche, limituje možnosti jeho startů u nás. Loni se dohodl se Mšenem, které dosáhlo všeobecného souhlasu svých soupeřů s jeho dopsáním na soupisku, na posledních dvou extraligových závodech. Nicméně postup Plymouthu do play-off tato plány zbořil jako domeček z karet. Podobné to může být i napřesrok, kdy se do vyšší české soutěže vrací jeho Plzeň v koalici s Březolupy.
„Ve středu jsem jel do Plzně na schůzi, že bych to podepsal,“ komentuje toto téma Zdeněk Simota, jenž by po roční pauze chtěl znovu uspořádat Rozbíjení ledu v Hluboké nad Vltavou. „Kdybychom se nedostali do play-off, pár závodů bych tady odjel.“
Zdeněk Simota by chtěl opět vrátit šroubky do Hluboké nad Vltavou
Londýn – 2. prosince
Od letošního roku bude mít každý tým soutěžící ve světovém poháru právo nominovat náhradníka, kterým však musí být závodník mladší jednadvaceti let. Pokud někdo ze čtyřčlenné sestavy vypadne ze zdravotních důvodů jako Jaroslaw Hampel letos v Gniezně, naskočí na jeho místo.
„Zranění jsou bohužel součástí tohoto sportu,“ komentoval novinku Torben Olsen, výkonný ředitel BSI Speedway. „Již jsme viděli, jaký efekt mohou mít na závod světového poháru a to nejen v případě zlomené nohy Jaroslawa Hampela v Gniezně. Umožníme-li nominaci náhradníka, zajistíme, že manažeři budou mít nouzový plán v případě, že je zraněný závodník vyřazen. Zlepší to také podívanou pro fanoušky, protože každý chce vidět čtyři závodníky v jízdě a také to dá šanci mladým závodníkům bojovat ve světovém poháru, což se bohatě zúročí, až se stanou regulérními závodníky družstva v budoucnosti.“
Milan Špinka zařazuje na pozice pohotovostních náhradníků slibné juniory již léta – v Gniezně tak letos atmosféru světového poháru nasával Zdeněk Holub
