Strömsund – 14. prosince
Náš švédský trénink probíhá dobře. Jen Frank Zorn, který nás pozval, nějak otočil a museli jsme hledat jiné alternativy. Tak jsme na dva dny odjeli do Vilhelminy za Stefanem Svenssonem, kde to bylo super. Včera jsme se vrátili do Strömsundu.
Nastříkali jsme dráhu a poladili svoje motorky. Jinak dnes odpočíváme a chystáme se na zítra na trénink. Budeme tu jezdit do čtvrtka, potom se vracíme, abychom stihli Ježíška.
Vilhelmina – 13. prosince
Ve Strömsundu nebyl dostatečně silný led a tak jsme na víkend jeli do Vilhelminy, kde organizoval trénink Fredrik Olsson. Včera se začalo pohodově, teplota byla jen asi mínus devět stupňů. Startovali jsme na gumu a jezdili dvakrát dvě kola. Dneska však už šlo do tuhého.
Dnešní trénink totiž probíhal za krušného mrazu, když se rtuť teploměru nedostala nad dvaadvacet minusových dílků své stupnice. Všem českým závodníkům funguje technika bez problémů a bratři Klatovští testují nové motory s titanovými díly.
Nikdo z nás nespadl. Nejsilnější skupina, kde jsou oba Klatovští, Jan Pecina a Radek Hutla ladí formu při rozjezdech sami proti sobě nebo i za účasti závodníků ze Švédska jako jsou otec a syn Svenssonovi, Fredrik Olsson a další.
Dvoudenní trénink ve Vilhelmině byl kvalitní a velice dobře zajištěn i ze strany pořadatelů. Dnes odpoledne jsme se přesunuli do Strömsundu a po pondělní přípravě dráhy tady budeme pokračovat v dalším tréninku.
Foto: Radek Hutla
Pardubice – 6. prosince
Rozhodně nebyl jen pasivním pasažérem na zlaté vlně, která zaplavila pardubický Svítkov záplavou zlatých medailí v letošních seniorských šampionátech České republiky. Aktivně se podílel na triumfech v extralize a první lize a nádavkem vyřešil přeborový duel se Zdeňkem Holubem ve svůj prospěch. Želí nedokončení mistrovství republiky jednotlivců, jelikož odsud mu titul uniká stejně jako ve dvojicích. Tomáš Suchánek je dalším z řady českých plochodrážníků, který magazínu speedwayA-Z poskytl zimní exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Ve světovém poháru družstev jsi byl dlouho členem širšího výběru, loni náhradníkem a letos ses konečně dostal mezi čtveřici reprezentantů pro Gniezno. Bral jsi to jako zadostiučinění, když jsi absolvoval soutěž, která se může měřit velkým cenám?“
Tomáš Suchánek: „Určitě je to největší soutěž a jelikož jsem to dlouho nejel, těšil jsem se a připravil se. Byl jsem rád, ty dva roky jsem se na tom nějak dohadoval s panem Špinkou. Z hlediska, kdo tady je v Čechách, když to vezmu, byl jsem tam správně. Podle mýho jsem si nominaci vyjel. Jsou tady sice mladý, ale ty to maj‘ před sebou. A tolik zkušeností, aby jeli světovej‘ pohár, nemaj‘. Udělal jsem si všechny motory, vzal si to nejlepší. Půjčil jsem si od Poláka motor na takovou tvrdší dráhu. Když jsem ho zkoušel, nebyl špatnej‘, ale nakonec jsem stejně jel na svém motoru, protože se mi zdál lepší. Přípravy byly určitě větší než běžně. Na ten závod musíš všechno zkontrolovat, všechno musí bej’t tip ťop. Vrták lítal jako čert.“
speedwayA-Z: „V Gniezně to zpočátku vypadalo, že se dostaneme do race-off, nicméně nakonec na nás zbyla poslední příčka. Jak bys závod a své účinkování v něm zhodnotil dnes s půlročním odstupem?“
Tomáš Suchánek: „Byla to škoda. Vlastně do půlky závodu to vypadalo dobře, soupeři to kazili nebo odpadali. Pak se to úplně otočilo, ne pro nás, ale pro Rusy. Z hlediska týmu jedinej‘ Venca táhnul, my zbytek se vezli. Co se týče mě, já byl o zub, dva s nastavením pozadu. Jednou jsem stál, pak páska, to máš, že to půlka závodu vlastně uteče. Dopasoval jsem to až na poslední jízdu. Ještě to nebylo to správný, ale už jim to stíhalo. Jenže to už bylo pozdě. Už jsme se těšili do Dánska, v půlce závodu to vypadalo, že tam pojedeme na další dobrej‘ závod. Bylo to zklamání, od tý druhý půlky závodu to bylo zklamání. Myslím si, že to nikdo nečekal na to, jak to vypadalo zezačátku.“
speedwayA-Z: „V Abensbergu ti chyběl bod k postupu do race-off kvalifikace o SGP 2016. Stejné minimum tě připravilo v Lamothe-Landerron challenge evropského šampionátu jednotlivců. Je to pech skončit těsně vyřazený dvakrát po sobě?“
Tomáš Suchánek: „Určitě, ale když to vezmu pár let zpátky, každej‘ rok mi to uteklo o bod. Ta Evropa ani tak ne, ale svět jo. Takže pro mě už žádno novinka (smích). Nejvíc mě mrzela ta Evropa, challenge jsem moh‘ jet. Dva dny předtím mě volali, ať jsem připravenej‘, že se nikdo neodhlásil, ale že někdo určitě nepřijede. Do Lendavy jsem přijel, byl jsem tam náhradníkem. Když jsem byl na cestě do Gniezna, začali mě v pět hodin shánět z Toruně, kam to z Lendavy přeložili. Další mě to vědět trošku pozdě, bylo jich tam patnáct bez náhradníků, takže bych byl v závodě. Mám na tu Evropu smůlu na challenge. Loni jsem taky musel zůstat v Berwicku, letos zase tohleto. Sice jsem se tam nekvalifikoval, ale jak odpadali ostatní, kdyby dali vědět aspoň odpoledne, stihnul bych to, Z Gniezna to není tak daleko. Abensberg jsem zkazil trošku sám. Hlavně starty. Skoro celej‘ závod to bylo tvrdý, jednokolejka a tam ten start hrál největší roli. A já mám druhým, třetím rokem problém s nastavením, jak je dráha tvrdá, a tady jsem to úplně nedopasoval.“
speedwayA-Z: „V prvním finále mistrovství republiky v Praze sis stěžoval na malou rychlost po startu, protože jsi měl část svých motorů na servisu pro Gniezno. Skončil jsi šestý s odstupem šesti bodů na Václava Milíka a plánoval ofenzívu do Plzně. Jenže pršelo a závod byl dvakrát zrušen. Jak bys komentoval skutečnost, že se už nenašel prostor pro další náhradní termín?“
Tomáš Suchánek: „Ukončili to docela dost předčasně. Kdyby počkali čtrnáct dnů, tejden, viděli sami, že by to odjet šlo. Plzeň jsem potřeboval, s tou šestou příčkou spokojenej‘ nejsem. V Praze motor, co jsem tam měl odzkoušenej‘ od začátku sezóny, byl na servisu. Ze začátku to vypadalo dobře, byl tam materiál a to mně fungujou motory dobře. Jak je známý, od sedmý, osmý jízdy to v Praze začne tvrdnout, jak se vyhází materiál. A jak to tvrdne, jsem víc a víc pomalejší, jak bylo vidět v tom závodě. V Plzni by to bylo už moc, pár by nás to zvládlo, ale myslím, že i ti zkušenější by s tím měli velký trable. Tři finále příští rok jsou lepší než jeden závod jako letos. Když se nepovede, nemáš už šanci. Když se udělaj‘ aspoň dvě finále, je to lepší. Není to jen o tom, jestli ten den máš šanci nebo ne. Akorát by to mohlo bejt‘ trošku rozdělenější, ne dvě finále v dubnu za sebou. Ale jako jezdec s tím nic neuděláš.“
speedwayA-Z: „Václav Milík si pro slánský šampionát dvojic vybral za parťáka Aleše Drymla, s nímž zamířil za titulem. Ty jsi vytvořil sestavu s Patrykem Malitowskim a dostali jste se až do finálové části. Jenže v ní jste inkasovali dvakrát KO, nejprve od svých kolegů v semifinále a poté od Matěje Kůse a Josefa France v malém finále…“
Tomáš Suchánek: „Máme s Patrykem stejnýho ladiče. Přes něj a Jimmyho, co mě sponzoruje a obchoduje s jeho otcem, jsme se seznámili. Pardubice mi nabídly, ať si někoho najdu a řekly částku. Patryk byl po zranění, na ligu ho moc nezvali, byl rád, za ten závod a přijel. Z mýho hlediska to bylo v pohodě, vyhrával jsem. Patrykovi se nedařilo, nebyl rozježděnej‘, nemoh‘ to dopasovat a ve Slaným byl poprvý. Největší pech byl, že jsme v semifinále narazili na Pardubice A. To bylo jasný, že Venca s Álou nás udělej‘, bylo vidět, že jim to šlape. Byla škoda Pepíčka s Matějem, že jsme je neudělali. Dopadlo to, jak to dopadlo. Uvidím letos, jestli pojedu s Vencou nebi si někoho seženu. A jestli dopadnu líp než letos. Ten titul ve dvojicích bych už chtěl. Dvojice a jednotlivci mi pořád chyběj‘.“
speedwayA-Z: „Letošní model extraligy jako by byl střižen na míru pardubického týmu. Nervy svých fanoušků jste pocuchali jen ve Mšeně, ale vaše triumfální šňůra se přetrhla až v září v promočeném Slaném. Hned v Divišově jste však probudili Pražany ze zlatých snů a sami usedli na trůn. Jak jsi váš extraligový titul prožíval?“
Tomáš Suchánek: „Každej‘ rok extraligu prožívám dobře. Pokaždý máme dobrej‘ tým a letos jsme to rozjeli už na začátku. Akorát Slanýho je škoda. Víš, jak to je, jednou tam musíš pustit někoho jinýho, aby se nabudili, a dát jim šanci (smích). Ve Mšeně to vypadalo, že budeme poslední, ale díky Vencovi a Álovi se to zachránilo. Mně se tam nedařilo a nedaří se poslední roky, vůbec mi to nesedí. Buď je to ve mně nebo to blbě dopasuju a tím se mi i blbě jede. V Divišově se mi docela dařilo, starty a hlavně se mi líbilo, jak jsem předjel Edu. Měl náskok a já to dohnal všechno za jednu zatáčku. Celej‘ tým tam jel dobře, hlavně Hynek. Byl jsem rád, že se jede tam, pro mě je to teď momentálně o dost lepší než Mšeno. Těm lidem tam si myslím, že se to líbilo. Po dlouhý době se tam jel pěknej‘ domácí závod, takže to pro fanoušky mohlo bejt‘ pěkný. Pro nás to byla bomba, že jsme vyhráli a na Pardubice jeli bez nějakýho stresu a na pohodičku. Každej‘ se už těšil na oslavy.“
speedwayA-Z: „Renesance čtyřčlenných družstev měla garantovat extraligu, jejíž systém by nutil její účastníky jet naplno od začátku až do konce, což se však nepovedlo. Viděli jsme krásné jízdy, avšak míchání průběžného pořadí družstev nabídl prakticky jen divišovský mítink. Byl konec dvojutkání krokem kupředu?“
Tomáš Suchánek: „Já si myslím, že dvojutkání tady neuspěje. Na to musí bejt‘ sedm, osm nebo víc týmů. Tady v Čechách, kde nejsou týmy, jsou dobrý a pro lidi zajímavější čtyřky než dvojky. Kdyby bylo klubů víc, jsem pro dvojutkání, ale takhle jsem pro čtyřky. Jak jsou kluby na tom finančně, je to pro ně lepší i z tohohle hlediska.“
speedwayA-Z: „První liga se napojila na přebor jednotlivců, čímž vznikl seriál, který zaplnil sezónu od dubna až do září a přivedl účastníky na stadióny ve třech státech. Skončil tvým vítězstvím v klasifikaci jednotlivců a pardubickým triumfem v družstvech. Jak ceníš tato vítězství.“
Tomáš Suchánek: „Pro mě to jsou bonusový závody. Neměl jsem žádný angažmá, byl jsem rád, že jsem to jezdil. Beru to jako přípravu. Určitě si to cením, přebor jsem jel prvním rokem, vždycky jsem to odmítal a nechával to mladým. Nic jinýho jsem nebral než první místo, druhý by bylo zklamání. A asi to tak brali ostatní. Byl jsem rád, že jsem to dokázal vyhrát. A když nejsem mistr v jednotlivcích, jsem aspoň takovej‘ menší mistr. Největší konkurent byl Zdeněk Holub. Nebylo to špatný, bylo to zajímavý, čtyřiadvacet závodníků se už zase dlouho nikde neuvidí. Proti loňsku jsme se v lize o dost zlepšili, všichni tahali a dělali body. Dřív jsme vyhrávali všechny první ligy, tak se ani letos od nás nic jinýho neočekávalo.“
speedwayA-Z: „Pravidelně usiluješ o obě zlaté přilby. V Žarnovici jsi skončil třetí, když jsi měl jako na dlani fantastický souboj Martina Vaculíka s Václavem Milíkem. V Pardubicích tvá účast v závodě všech závodů skončila již ve čtvrtfinále.“
Tomáš Suchánek: „Co se týče Žarnovice, počítal jsem, že finále proti Vencovi a hlavně proti Vaculdovi, bude těžký. Start jsem neměl nejhorší. Viděl jsem, jak do sebe ťukaj‘ a v nájezdu u depa jsem už myslel, že budou na zemi. Říkal jsem si, že půjdou nebo mi to otevřou a bude tam já. Ale prd, ustáli to. Když jsem jel za nima, na ně dva byla pěkná podívaná. Celejch‘ šest kol šli po sobě pěkně. Takový finále už tam nebylo hodně dlouho. S třetím místem jsem byl docela spokojenej‘. Venca jezdí dobře, Vaculda je v Žarnovici těžko k poražení. Pardubice jsem promarnil nějak na motoru. Počítal jsem, že bude tvrdá dráha, že těch rozjížděk bude hodně. Zkoušel jsem to na jinejch‘ drahách, ale na každý dráze to jede jinak. Myslel jsem, že to bude fungovat, ale nefungovalo vůbec. Skočil jsem na druhou motorku a nestačilo to. Ten motor, co mám na Pardubice a nejvíc ho tam používám, jsem nechal v dílně. A to byla největší chyba, měl jsem ho vytáhnout a zkusit v jízdě. Zlatá přilba v Pardubicích byla letos největší zklamání. Cejtil jsem se na malý finále, ale nevyšlo to. Ještě to párkrát pojedu, ale roky utíkaj‘, už se to pomalu krátí, taky už nejmladší nejsem. A doufám, že finále jednou v životě pojedu. To bych chtěl stoprocentně. Letos neříkám, že jsem se nepřipravil, připravil jsem se, ale překombinoval jsem to motorama, měl jsem nechat, co mám vyzkoušenej‘. Na příští Zlatou přilbu si to vezmu víc k srdci a určitě se na to líp připravím. Možná jsem udělal chybu, že jsem jel až od čtvrtfinále. Váhal jsem, jestli jet už od vylučovaček. Byl jsem rozhodnutej‘, že si je rozjedu, ale nakonec jsem se rozhod‘ pro čtvrtfinále a to jsem taky udělal chybu. Kdybych šel do vylučovaček, líp bych to dopasoval a věděl víc, jak bych na tom byl. Když skočíš do rozjetýho závodu, musíš hned, nemůžeš si dovolit žádnou chybičku.“
speedwayA-Z: „Na počátku prosince se už dá plánovat, kterak bude vypadat nová sezóna na oválech. Jaká bude v tvém případě?“
Tomáš Suchánek: „Co se týče ligy, Pardubice to budou stoprocentně (smích). O Polsku se jedná a Anglii jsem už vyloučil. Spíš se soustředím sehnat si to Polsko. To je pro mě v první řadě. Jelikož mám už rodinu, Polsko by pro mě bylo dobrý. Uvidíme, to je všechno teprve v jednání. Klub vím, ale nebudu ho zveřejňovat, dokud to nebude potvrzený. Ale vypadá to, že se přikloním k tomuhle, odkud jsem měl první nabídku, jestli se s prezesem dohodnu, ale vypadá to na dobrý cestě. Příprava začala, to je hlavně na Vrtákovi (David Vrtáček, mechanik – pozn. redakce), co se týče motorek. Rozebírá to, připravuje. Teprve teď začnu všechno dávat dohromady, co bude potřeba. Prosinec je takovej‘ lámací měsíc, jak v podpisování, tak co budu potřebovat za vybavení.“
„Určitě rodině. Tátovi musím poděkovat, že mi půjčoval auto, moje se ke konci sezóny rozletělo. Hodně musím poděkovat Jimmymu – Autodíly Škoda Mnětice, pomáhá mi hodně, takže největší dík. DaK Moto, Hybešovi a Zlatý přilbě. Potom všem fanouškům, co mně fanděj’, mý přítelkyni, že mě v tom podporuje. A synátorovi, jak vstane, musím mu hned pouštět plochou. Mechanikovi Vrtisovi. Pak Angličanům Andymu, Barrymu, Ann a Mauricemu, že každej‘ rok za mnou přijížděj‘ a navštívěj‘ mě o Přilbě.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Petr Makušev a Antonín Škach
Ledce – 11. prosince
Stejně jako v předchozích letech se chystá na šroubkařskou sérii Ronnyho Weise, která začíná příští sobotu ve Freitalu kousíček za českou hranicí. Za řidítka závodního motocyklu však tentokrát usedne po více než pětiměsíční pauze, jelikož se krátce po českém šampionátu dvojic rozhodl na čas pověsit kombinézu na hřebík. Roman Čejka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jeho účast v saské zimní sérii ovšem automaticky neznamená pokračování kariéry na jaře.
„Chystám se na šroubky,“ říká Roman Čejka, který svou tíživou finanční situaci musel v létě vyřešit tím, že přerušil aktivní činnost. „Motorku mám připravenou, pojde se svýzt. Připravenej‘ je i mechanik Tonda Polák, už se vrátil z dovolený v Indii.“
Zda právě ve Freitalu odstartuje comeback na plný plochodrážní úvazek, Roman Čejka není schopný v tuto chvíli odhadnout. „Motorku na šroubky mám připravenou už čtyři roky, ale na klasický to není konkurenceschopný,“ povzdechne se. „Verdikt není zatím žádnej‘. Dnes je schůze ve Slaným, jsem zvědavej‘, co mi nabídnou, jestli mi pomůžou.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Za necelý měsíc má odstartovat program českých ledařských šampionátů, avšak meteorologové neavizují výraznější změnu současného rázu počasí minimálně do Štědrého dne. Čeští ledaři se však už začínají připravovat i za řidítky svých ohřebovaných speciálů. Oba bratři Klatovští, Jan Pecina, Radek Hutla, Martin Běhal a Robert Růžička se proto vypravili do švédského Strömsundu.
Foto: Radek Hutla a Robert Růžička
Žarnovica – 9. prosince
Jako mnoho jiných žarnovických kluků znal plochou dráhu prakticky od narození. Jeho otec Jozef je však zapáleným fandou sportu levých zatáček. A tak se ve svých deseti letech začal vozit v sedle motocyklu po Martinu Vaculíkovi pořízeného na splátky. Nechal si poradit od zkušených, takže své dlouhé čekání na první závod vyšperkoval pódiovým umístěním při loňském závodě amatérů v rámci veteránského závodu v Žarnovici. Letos už Ján Mihálik vyhrál jízdu a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že se na příští sezónu nechystá jen v myšlenkách, ale i v posilovně.
„K ploché dráze jsem se dostal, když jsem měl deset,“ vrací se Ján Mihálik do roku 2011, kdy zkraje sezóny podniknul na žarnovické dráze své první plochodrážní krůčky. „Odmala jsem chodil s ocinom na plochou dráhu a říkal mu, že chci jezdit.“
Něco takového se ovšem lehce řekne, ale k realizaci vede o poznání delší cesta. „Měli jsme velmi dobrý kontakt se Zdeno Vaculíkem,“ pokračuje slovenský junior. „Dohodli jsme se na motorce. Začaly tréninky. Měsíc jsem jezdil s ocinom, pak mi to nechal. Půl roku jsem jen kroužil, pak už to šlo do smyku. Jezdil jsem i s trenérem Danielem a se Zdenem. S ním jsem zažil první smyk.“
Pocit to byl nepopsatelný. „To bylo něco!“ nezastírá Ján Mihálik. „A ta rychlost. To pro mě bylo úžasný, byl jsem šťastný a pořád jsem o tom mluvil. Asi po dvou měsících jsem jezdil smykem i sám. Takovým mírným, že jsem z výjezdu trošku přidal.“
Na Slovensku stopětadvacítky vůbec neexistují. Není divu, závodění kolibříků na prostorné žarnovické dráze by postrádalo efekt. A tak mladému adeptu plochodrážního řemesla nezbývalo než trénovat a trpělivě čekat pět let, než si na narozeninovém dortu sfoukne patnáct svíček.
„Trénoval jsem čtyři roky,“ konstatuje a zároveň dodává, že se svého premiérového závodního vystoupení dočkal ještě ve svých čtrnácti loni v létě. „První závody byly amatéři bez licence a já byl nejmladší, jinak tam byli jezdci, co měli víc než dvacet roků. Tam jsem skončil třetí.“
Cesta na nejnižší stupínek pódia nebyla ovšem jednoduchá. „V semifinále jsem předjel Poláka.“ Líčí Ján Mihálik. „Dostal jsem se to finále, tam před mnou spadnul jeden Polák a já spadnul po něm. Motorka byla nepojízdná, na opakovačku jsem si musel půjčit motorku od Braňa Mesiarika.“
Zatímco v Čechách mohou mladíci závodit ve slabších kubaturách, jejich slovenským vrstevníkům zůstávají jen tréninky. „Měl jsem s kým jezdit,“ odmítá Ján Mihálik myšlenku, že by se při nich nudil. „Nejdřív jsme jezdil po jednom, abychom do nikoho nebouchli a nebo se něco nestalo. Ale teď už jezdí Paťo, Mišo, Adam, tak si chodíme zajezdit i na pásku.“
Na kalendáři byla sobota osmého srpna, když se Ján Mihálik letos chystal na start svého prvního oficiálního závodu. Do Žarnovice dorazila česká juniorka a on si na záda své vesty lepil startovní číslo dvě.
„Všichni se mě ptali, jestli se bojím,“ vrací se ve vzpomínkách o čtyři měsíce nazpět. „Ale já cítil spíš radost, že si zajezdím a zazávodím. První start jsem odstartoval před Edou, ale Kovačič mě vytlačil. Nakonec jsem nasbíral pět bodů a byl celkem šťastný. O nic mi nešlo. Jen se obeznámit s dráhou a jezdci. A zvyknout si na tu atmosféru. Proto jsem byl v klidu a s chutí jsem si zajezdil.“
Druhý den se v tropické Žarnovici konal přebor spojený s první ligou a Ján Mihálik se z rozjížďky s číslem dvě vracel do depa jako vítěz. „Všichni lidi měli ruce nahoře,“ usmívá se. „Měl jsem parádní start a tak jsem jim ujel a držel si první místo.“
S výjimkou Plzně absolvoval Ján Mihálik kompletní zbytek našeho juniorského šampionátu. „V Praze jsem si nezvykl na dráhu,“ vysvětluje svou nulu z Markéty. „Je nezvyklá, že je klopená. Šel jezdit jen vnitřek. O tréninku jsem zkusil venek a málem jsem letěl. Nesebral jsem žádný bod, ale odnesl si spoustu zkušeností.“
V Březolupech se už umístil jako devátý. „Už se mi jelo líp,“ hodnotí a připomíná rozhodující zvrat. „Sbíral jsem body, že jsem předjížděl. Starty jsem neměl dobré. Od klubu jsem dostal Maťovu motorku a na rovinkách jela jako ďábel. Užíval jsem si to. Škoda, že mi to nevyšlo s Adamem Fenclem. Na vnitřku si počkal a předjel mě.“
Jihomoravský ovál nebyl pro Jána Mihálika absolutní neznámou. „Už jsem tam byl trénovat,“ potvrzuje. „Mám to blízko, využil jsem, že u nás nebyl trénink a s Jakubem Valkovičem jsem tam jel. Dráha byla ještě rozbitá po první lize. Ještě předtím se to polívalo. V nájezdu byla kolej, já spadnul a motorka se vyšplhala po nafukovačky. To jsou ty zkušenosti, musím vědět, co dělat v takové situaci. Pády prostě patří k ploché dráze.“
Po závodech naložil své vybavení do klubové dodávky a zamířil domů. Nicméně druhý den nad ránem již její čumák mířil dálnicí do Bratislavy, potom na Brno, aby nakonec sjel do Divišova. Spolu s Michalem Tomkou skončili v českém šampionátu juniorských družstev pátí. Na svém štítě si odváželi Pardubice, kterým ukazovali výfuky i při vzájemné konfrontaci, dokud Ján Mihálik neupadl.
„V Divišově jsem taky byl předtím trénovat,“ svěřuje se Ján Mihálik. „Mrzí mě ta dva body, co jsem ještě mohl mít. Vedli jsme s Michalem až do posledního kola. Ale bylo dobré, že jsme nebyli poslední. Oproti Žarnovici je tohle strašně malá dráha.“
Byť byla premiérová sezóna Jána Mihálika nekompletní, představil se už na mezinárodní scéně. „Den předtím jsem se s někým bavil, že budu náhradník,“ vzpomíná na poslední srpnový víkend, který je tradičně vyhrazen Zlaté přilbě SNP. „Nakonec chyběl Maks Gregorič a v neděli mi volali, že budu v závodě. Rychle jsme utíkali připravit motorku. Měl jsem sice číslo R1, ale jel jsem všechny jízdy.“
Být součástí vrcholu slovenské plochodrážní sezóny je úžasný pro všechny žarnovické mladíky a Ján Mihálik rozhodně není žádnou výjimkou. „Na Zlatou přilbu jsem se dřív jen díval,“ souhlasí. „Teď jsem jezdil a sbíral zkušenosti. Jezdili tam Maťo a Venca Milík, hvězdy z polské extraligy. Viděl jsem, co dělají na dráze, když závodí a jel jsem s nimi i v jízdě.“
V říjnu se vypravil i na Ukrajinu ke dvoudennímu MACEC Cupu. „Jeli jsme autem Feryho Štefloviče,“ nenechává si netradiční zážitky jen sám pro sebe. „Ale nešlo tam topení. V koloně před ukrajinskou hranicí jsme strávili pět hodin. Byla strašná zima a to byl teprve říjen.“
Do Červenogradu se ovšem slovenská výprava dostala včas. „Byla docela dobrá dráha a vyhrál jsem jízdu,“ líčí Ján Mihálik. „Jeli jsme čtyři, vyhrál jsem start, z výjezdu jsem bouchnul do jednoho, ten do druhého a on padnul. Měl něco s rukou, ten druhý nenastoupil, tak jsem jel jen s Ukrajincem. Až do zatáčky jsem dojel po zadním, ale vyhrál jsem. Byla to čtvrtá jízda. A v páté, kdybych si zapnul metyl, byl bych třetí. Pustil jsem si jen jeden kohoutek, po startu to jen cuclo a přestalo to jet.“
V neděli pokračoval středoevropský pohár v Rivně. „Přišlo sedm tisíc diváků,“ měl Ján Mihálik oči málem až navrch hlavy. „Tleskali, úplná paráda, nástup byl na něčem jako Monster Truck. Byly tam dva, všichni tleskali, my jsme mávali, Sergej Golovňa, promotér, měl proslov.“
Jenže z tribun se během závodu neozýval pouze aplaus. „Jeli jsme tři,“ vrací se Ján Mihálik k jedné rozjížďce. „Předjel jsem Ukrajince tak, že málem spadl. Všichni pískali, házeli na mě flašky. Sranda byla strašná, mám parádní zážitky a určitě tam chci jet i příští rok.“
Poslední říjnovou sobotu žarnovickou dráhu symbolicky zamkla recesisticky pojatá rozlučka. „Teď je zimní příprava,“ svěřuje se Ján Mihálik. „Chodím cvičit do posilovny. Pondělí, středa, pátek. Kondička, síla na cvičení na postřeh, abych měl dobrý reflex. Abych byl na příští rok fit a podal co nejlepší výkon.“
A jaký program Jána Mihálika v sezóně 2016 očekává? „Chci jet českou juniorku, to je jasné,“ vypočítává. „Teď budeme s klubem psát smlouvy. A za to, že budu propagovat Speedway Club a nosit čepice a loga, nám budou dávat olej a další věci na závody.“
„Chtěl bych hlavně poděkovat rodičům, Zdenovi Vaculíkovi, Speedway Clubu Žarnovica a fanouškům.“
Foto: Mirek Horáček, Martin Mesiarik, Antonín Škach a Eva Palánová
