Český Dub – 5. listopadu
Od roku 2007 rozhodují zastupitelé města Český Dub, ředitelé příspěvkových organizací a zástupci spolků, sdružení a církví o udělení ocenění Osobnost Českodubska. Oceněni jsou občané, kteří se angažují ve veřejném životě a zcela nezištně věnují mnoho ze svého soukromého času všem, kteří je potřebují. Přitom se upřednostňuje dlouhodobá činnost v jakékoliv oblasti nebo mimořádný čin v daném roce. Za uplynulá léta bylo v Českém Dubu oceněno již dvacet osobností a letos se této pocty dostalo in memoriam Alexandru Kopeckému.
Alexander Kopecký (vpravo) a Věroslav Kollert počátkem osmdesátých let
Technickému mágu bylo ocenění uděleno za celoživotní činnost v oblasti motoristického sportu a propagaci Českého Dubu v celé naší zemi a v zahraničí. Jeho město kvituje jeho činnost v úloze plochodrážního mechanika, práci ve vedení AMK Liberec a založení společnosti BM Bohemiamodell. V neposlední řadě sehrála svou úlohu jeho šlechetná pomoc při organizaci závodů a v technické oblasti pro celou řadu závodníků.
Rovněž druhý letošní laureát je spojený s motoristickou branží. Stal se jím známý fotograf Luboš Novosád. Slavnostní udělení ocenění je přístupné veřejnosti a koná se v pondělí 30. listopadu od šestnácti hodin v prostorách komendy rytířského řádu Johanitů v České Dubu.
Pardubice – 31. října
Proč Vladimír Višváder nejel při sobotní rozlučce v Kostěnicích svou poslední rozjížďku, mělo prozaický důvod. Pospíchal totiž na sraz bývalých závodníků vojenského klubu VTJ Racek Pardubice, který po obědě v Hostinci na Špici ve Svítkově. Jako zlatý hřeb večera tady neváhal nastartovat svůj motocykl, nicméně akce se vydařila i v ostatních ohledech.
Dílny Racku na podzim devětaosmdesátého
„Úplně super,“ hodnotí setkání jeho organizátor Petr Grolmus, který v Racku vojákoval mezi léty 1988 – 1990. „Nevím, že by tam byl jedinej‘ člověk naštvanej‘. Fakt bomba. Chtěl bych poděkovat všem, kteří dorazili na slet Racků. Je hezké, když si ti, co se opravdu chtějí sejít, udělají čas a rádi posedí s kamarády.“
Dobrá nálada v sále…
Klub VTJ Racek byl při vojenském útvaru číslo 6991 založen v říjnu roku 1985. Z jeho členů nemohli dorazit Stanislav Holý, Miroslav Masařík a Václav Rynda, kteří již nejsou mezi námi. Ostatní se však sešli v hojném počtu, byť řada bývalých závodníků přesto scházela.
„Velká sháňka byla po Lacovi Eliášovi a Martinu Vlachovi,“ říká Petr Grolmus. „Matys se již dopředu omlouval, musel jako mechanik odjet na mistrovství světa superbiků v Jerezu. Na Laca jsem bohužel nesehnal kontakt, bohužel, nebylo člověka, který by se na něho neptal.“
… i u výčepu
Pozvání přijali i členové vedení klubu, který výrazným způsobem psal historii československé ploché dráhy, a kupříkladu v září roku 1989 nechybělo mnoho, aby v promočených Svitavách před zraky televizních kamer vyhrál ligový titul.
Lubomír Vozár a Evžen Erban si odvezli děkovné plakety
„Z vedení se omluvil jen Jiří Šípek, který v sobotu odjel na dovolenou,“ popisuje Petr Grolmus. „Dostavili se ale Evžen Erban a Lubomír Vozár, kteří jsou k zastižení na všech závodech v Čechách. Přišli také Jaroslav Pádivý, Josef Moravec a Karel Žáček. A všichni zúčastnění je opět rádi viděli.“
Není divu, 730 dnů v zeleném sukně v osmdesátých letech znamenalo pro většinu mladých plochodrážníků drastické přerušení sportovní kariéry. „Ještě jednou děkuji těmto lidem, že se nebáli a šli do toho založit vojenský oddíl a věnovali nám všem tolik času, úsilí a cenných rad,“ nešetří Petr Grolmus upřímným vděkem. „S odstupem času všichni dokážou ocenit, co pro nás udělali. Že jsme jezdili plochou dráhu a ne někde s tankem po buzerplace.“
Dobrá nálada byla samozřejmostí
Sám dobře ví, o čem mluví. V Racku vojákoval mezi lety 1986 a 1990. A v říjnu devadesátého se probojoval až do finále mistrovství republiky jednotlivců v Praze jako druhý nejmladší závodník po Jiřím Hurychovi. Není tedy divu, že Lubomír Vozár a Evžen Erban na srazu dostali ke svým sedmdesátinám dodatečně děkovné plakety.
„Kdy bude další slet Racků, nikdo dnes nedokáže říct, ale reálné by to mohlo být za pět let,“ plánuje Petr Grolmus. „Určitě po tuto dobu je nutné sehnat kontakty ještě i na ostatní, aby nás bylo co nejvíce. Chci ještě poděkovat za pomoc s organizováním Radku Hutlovi a Lubošovi Vozárovi, bez nich bych to nedal. Ti, co nedorazili, můžou jen tiše závidět, přišli o mnoho zážitků.“
Pardubice – 3. listopadu
I poté, co se Mšeno nepřihlásilo do extraligy anno domini 2016, jsou naděje na soutěž se čtyřmi týmy. Petr Moravec, předseda VV SPD, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se jedná se čtvrtým družstvem, jehož identita ovšem zůstává tajná jako plány na atomovou bombu.
„Probíhají usilovná jednání o čtvrtém účastníkovi soutěže,“ připouští Petr Moravec, nicméně bližší detaily nemůže prozradit. „Nejprve musí řešení znát další účastníci soutěže. A navíc potenciální partneři na rozhodnutí chtěli čas a ten jsme jim velice rádi poskytli.“
A v jakém termínu by tedy mohlo být jasno? „Já myslím, že kolem dvacátého určitě,“ reaguje český plochodrážní šéf. „A začneme stavět kalendář.“
Historické dilema české ligy
Loading ...
Mšeno už v extraligovém kalendáři bohužel figurovat nebude
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Malé Kyšice – 31. října
Mezi cizinci, kteří oblékali vestu pražského Olympu, se výrazným způsobem prezentoval také Troy Batchelor. Na tradiční sraz závodníků staré gardy Rudé hvězdy do Malých Kyšic však uplynulou sobotu dorazil úplně jiný obyvatel nejmenšího kontinentu zeměkoule.
„Každej‘ rok děláme setkání bejvalejch‘ závodníků z Markéty, já jsem tam nejmladší,“ vypráví Petr Vandírek. „Letos chyběl Václav Verner, omluvil se. Ale měli jsme tam i klokana, to byl jedinej‘ Australan mezi náma.“
Klokan v náručí Stanislava Urbana obklopený bývalými závodníky RH Praha
Mšeno – 2. listopadu
Před osmi lety převzal celek, který o dva roky dříve Antonín Kasper starší protlačil přes baráž s Pardubicemi, zpátky do extraligy. Třikrát se s ním dostal na mistrovský trůn, avšak přišla hubenější léta. Kvůli akutnímu onemocnění jej v posledních dvou letošních závodech na postu manažera vystřídal Jaroslav Líbal. Nicméně Petr Vandírek se do role kouče příští rok nevrátí, protože Mšeno se do extraligy nepřihlásilo.
„Nejsou závodníci,“ krčí rameny Petr Vandírek, mimochodem jeden z úzké skupinky, která dokázala vyhrát extraligu nejen jako závodník, ale i coby kouč. „Filip Šitera se rozbil a nemáme nikoho svýho. A do toho problémy s dráhou. Uděláme klasicky závod na prvního května a to bude asi všechno.“
Obrázek, který se příští rok nebude opakovat – Petr Vandírek přivedl mšenské závodníky na nástup před svoje publikum
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
V tomto období by člověk očekával rozlučkové akce, jichž se na českém a slovenském území za uplynulé dva týdny konalo vskutku přehršel. Anebo zprávy o angažmá na příští rok, což je případ Martina Vaculíka a Zdeňka Holuba. Jenže do akce se předevčírem dostali také Josef Novák a Martin Mejtský, kteří se vypravili na patnáct set kilometrů dlouhou štreku s cílem v bulharském Šumenu.
Josef Novák má za sebou Bulhary Milena Maneva a Hristo Hristova
Středa přinesla zprávu, že Martin Vaculík již nebude pokračovat v angažmá v Tarnowě. Slovenský závodník poděkoval prostřednictvím sociálních sítí místním fanouškům a dalším lidem, jenž se během šestiletého působení stali jeho přáteli. Připustil, že jednání s klubem byla krátká, ale jeho rozhodnutí o neprodloužení smlouvy nekomentoval jinak, než že každý tým má právo realizace vlastní filozofie své sestavy.
Ve čtvrtek ohlásil Scunthorpe podpis smlouvy se Zdeňkem Holubem, jenž v srpnu debutoval s jeho vestou s vysokým average 7,00 na postu zraněné jedničky Joshe Autyho. Vše se zřejmě upeklo již před dvěma týdny, kdy pražský junior přiletěl na klubové slavnostní ukončení sezóny.
Martin Mejtský na ovále v Šumenu
V bulharském Šumenu se po devatenácti letech konala plochá dráha poprvé letos v září a v neděli klub uspořádal další mezinárodní pouťák. „Přijeli jsme tam v sobotu v jednu ráno,“ vypráví Josef Novák. „Od čtrnácti byl trénink. Zkoušeli jsme dráhu, udělala se kolej a mně se podařilo to zahodit a zničit si jednu motorku.“
Protože nepřijeli Poláci, devítičlenné startovní pole absolvovalo rozjížďky po třech na startovním roštu. „Na druhý motorce se mi nepoved‘ start,“ vrací se pardubický junior ke své první jízdě. „Potom jsem byl druhej‘. Ve třetí jízdě jsem odstartoval první, vedl první kolo, pak jsem ztratil a jezdil druhej‘. Jenže nakonec se mi zatáh‘ motor.“
Do Šumenu se plochá dráha vrátila po devatenácti letech
Josef Novák tím pádem skončil poslední, ale Martinu Mejtskému se vedlo o něco lépe. „Jel semifinále,“ říká Josef Novák na jeho adresu. „V poslední jízdě na ně odstartoval, jezdil první, ale Bulhar (Julien Dimitrov – pozn. redakce) ho sestřelil. Dávali jsme mu motorku dohromady, dostal tři technický body a v semifinále byl poslední.“
Závod vyhrál Stanislav Mělničuk a spolu s ním stáli na pódiu ještě Milen Manev a Andrej Kobrin. „Byla to divočina,“ přináší Josef Novák další dojmy. „Nebyly programy, dali nám jen papír se startovkou. Mantinely jsou odspodu uhnilý, ale lidi jsou tam srdečný a strašně obětavý.“
Loading ...
