Slaný – 26. října
Letos naposledy ve Slaném zabouří plochodrážní motory tuto sobotu. Eduard Krčmář zve všechny fanoušky na akci, při níž diváci budou moci nejen spatřit motocykly v akci, ale také si sami zajezdit. Program začíná úderem třinácté hodiny.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Melbourne – 24. října
Tai Woffinden si včera v australském Melbourne podruhé ve svém životě užil pocity nejlepšího plochodrážníka modré planety. Nicméně přitom už v myšlenkách dlel u příštího seriálu velkých cen, který u protinožců vyvrcholí v sobotu 22. října 2016. Svěřil se totiž, že by chtěl opět zvedat nad svou hlavu trofej mistra světa. Včera však vypadl již díky pádu v semifinále. Z vítězství se radoval Greg Hancock, který ani jednou nepoznal hořkost porážky, byť se především z Austrálie na jeho adresu ozvaly kritické hlasy kvůli finálové kolizi s Maciejem Janowskim a Jasonem Doylem. Ten byl chvíli v bezvědomí a nemohl nastoupit k repete.
Tai Woffinden je teprve šestnáctým mužem, který dokázal vyhrát dva tituly individuálního mistra světa. V éře Speedway Grand Prix se takový kousek podařil jen Tony Rickardssonovi, Nicki Pedersenovi, Jasonu Crumpovi a Gregu Hancockovi. Nicméně Angličan by je rád překonal.
„Nicki říkal, že nejtěžší je obhajoba,“ přemítal na tiskové konferenci. „Ale já vždycky hledám něco, co by mně pomohlo pobídnout dopředu, další životní výzva. Naštěstí třetí titul je něco takového. V posledních třech letech jsem vyhrál dvakrát, etabloval jsem se jako špičkový závodník, který tady bude ještě dlouhý čas. Uvidíme, kolik ještě můžu získat.“
Skvělé publikum na stadiónu Etihad čítalo šestadvacet tisíc hlav a nový mistr světa nešetřil chválou. „Bylo to skoro nereálné,“ svěřoval se. „Kluci na Etihadu uspořádali opravdu dobrou show. A vidět, jak všechno skončilo závody na skvělé dráze, je fantastické. Snad každý divák, co tady dneska byl, přivede příští rok s sebou dva další, aby se toto místo zaplnilo úplně. Bylo skvělé vyhrát šampionát v Toruni, ale ve skutečnosti jsem dostal trofej v Austrálii, kde jsem vyrůstal, a to pro mě znamená hodně. Byl to neuvěřitelný rok.“
Tai Woffinden složil také poklonu Gregu Hancockovi a Nicki Pedersenovi. „Já a Greg jsme se dohodli, že ho nebudu nazývat jako starého, ale zkušeného,“ žertoval. „Nicki je také zkušený. Je úžasné sledovat, jak zanícení tito kluci jsou ve svém věku! Závodit proti nim je neskutečná věc a doufám, že to bude pokračovat ještě dlouho.“
Greg Hancock jeho očekávání potvrdil, protože místo lítosti nad ztrátou svého čtvrtého titulu nešetřil odhodláním vrátit se zpátky v roce 2016.
„Všichni chceme vyhrát tohle,“ ukazoval na trofej Taie Woffindena. „Pravda je, že druhý v pořadí je první poražený. Ale je to medaile a ukazuje odhodlání, které máme. Výhra je všechno, ale na cestě k ní jsou stavební kameny. Celou dobu se učím a naučil jsem se sakra hodně. Miluji to, co dělám. Na ploché dráze jsem už od dětství a není nic lepšího než projíždět zatáčky smykem. A pokud budu závodit, chci být nejlepší.“
Ani Nicki Pedersen nechce ubrat plyn a je připravený vrátit se do dílny a testovací ovály, aby našel cestu, jak sesadit Taie Woffindena z trůnu. „Ve společnosti takových závodníků je těžké stát se mistrem světa,“ netajil se. „Mám pár věcí, které bych mohl udělat lépe, a zlepšit se. Vyhrál jsem tři velké ceny a předtím jsem několik let nevyhrál žádnou. Nejdřív potřebuješ vyhrávat Grand Prix, než se staneš šampiónem. V půli sezóny jsme se potýkali s nedostatkem rychlosti, což jsme ke konci vyřešili. V zimě chci zlepšovat maličkosti tu či onde. Příští rok začínáme zase od nuly a uvidíme, co se stane.“
Poslední novinkou tiskové konference byla zpráva o stavu Jasona Doyleho. Byl převezen k ošetření do Královské nemocnice v Melbourne, kde je již při vědomí a může dýchat sám bez přístrojů.
1. Greg Hancock, USA
21
2. Niels Kristian Iversen, DK
15
3. Maciej Janowski, PL
11
4. Jason Doyle, AUS
11
5. Peter Kildemand, DK
13
6. Tai Woffinden, GB
12
7. Andreas Jonsson, S
12
8. Krzysztof Kasprzak, PL
9
9. Matej Žagar, SLO
7
10. Michael Jepsen Jensen, DK
7
11. Nicki Pedersen, DK
7
12. Sam Masters, AUS
5
13. Tomas H. Jonasson, S
4
14. Troy Batchelor, AUS
2
15. Chris Holder, AUS
2
16. Chris Harris, GB
0
17. Justin Sedgmen, AUS
DNR
18. Max Fricke, AUS
DNR
Konečný stav seriálu:
1. Tai Woffinden 163, 2. Greg Hancock 147, 3. Nicki Pedersen 131, 4. Niels-Kristian Iversen 120, 5. Jason Doyle 114, 6. Matej Žagar 107, 7. Maciej Janowski 106, 8. Chris Holder 95, 9. Peter Kildemand 92, 10. Andreas Jonsson 88, 11. Michael Jepsen Jensen 84, 12. Troy Batchelor 59, 13. Chris Harris 55, 14. Tomas H. Jonasson 55, 15. Krzysztof Kasprzak 45, 16. Jaroslaw Hampel 31, 17. Antonio Lindbäck 20, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Piotr Pawlicki 8, 20. Craig Cook 7, 21. Mikkel Michelsen 6, 22. Sam Masters 5, 23. Tomasz Gollob 4, 24. Timo Lahti 3, 25. Kjastas Puodžuks 3, 26. Václav Milík 2, 27. Robert Lambert 1, 28. Adrian Cyfer 1, 29. Aleksander Čonda 1, 30. Denis Stojs 1.
Praha – 24. října
Neuvěřitelných devatenáct jezdců dorazilo do Prahy k poslednímu dílu letošního Speedway Mini Cupu, přičemž patnáct z nich absolvovalo hlavní závod. Kvůli školním zájezdům do Anglie chyběli Petr Chlupáč a Jan Kvěch. Na malém oválku měli pré severočeští závodníci. Protože Václav Kvěch a Pavel Kuchař doplatili na pád, do finále A postoupili výhradně Severočeši. Filip Šifalda, navzdory bolestem v zádech naražených při tréninkovém pádu, zkompletoval osmnáctibodové maximum. Milan Dobiáš dal druhým místem dohromady body potřebné na překonání Pavla Kuchaře v závěrečné klasifikaci, zatímco třetí příčka patřila Danielu Šilhánovi.
Sluníčko svítí na duel o celkové stříbro
Teplé paprsky říjnového slunce rozpustily mlžné nánosy a prohřály malý oválek za první zatáčkou pražské Markéty. Nevídaná návštěva devatenácti závodníků se projevila i na obsazenosti míst pro diváky, kam čas od času zavítal i některý náhodný kolemjdoucí. V tomto ohledu měli převahu tatínkové s dětmi. A kdo ví, zda se některý z nich nepřijde do pražského klubu zeptat, zda by jeho syn mohl také osedlat plochodrážní stopětadvacítku.
V příjemném slunečním odpoledni se krásně sní. Představivost by vás však přivedla k otázkám, proč se přece jen sousední velká dráha nemohla poskytnout útočiště druhému finále šampionátu jednotlivců, obzvlášť staly-li se nepříjemné deště již minulostí. Nicméně boj o medaile měl nabídnout alespoň dnešní Speedway Mini Cup.
Petr Chlupáč měl triumf již dávno ve své kapse. Ani Jan Kvěch nemohl vylepšit svou čtvrtou příčku, takže neměli problém vyrazit se svými školami na výlet do Anglie. Zato druhého Pavla Kuchaře dělily od třetího Milana Dobiáše pouhopouhé dva body. Pražan si dnes vylosoval startovní číslo osm, Chabařovičan čtyřku. A to znamenalo, že se potkají na startovním roštu rozjížďky s číslem čtrnáct.
Jejich duel začal nerozhodně. Milan Dobiáš nezaváhal v rozjížďce s číslem dvě. Start jej vynesl do čela, zatímco Adamu Pajkrovi nevyšel útok spodní stranou první zatáčky. Pavel Kuchař zase triumfoval stylem start – cíl ve třetí jízdě. V nájezdu do posledního kola se sice trošku přetočil více než by bylo optimální. Na hrozbu od Lukáše Vintera však zareagoval správně a včas.
Mezi vítěze se v první sérii zapsali také Filip Šifalda v první, Václav Kvěch ve čtvrté a Daniel Šilhán v páté jízdě. Přitom ani jeden z nich nepřipustil ani stín pochybností, že by je šachovnicová vlajka v rukou Zdeňka Schneiderwinda měla vítat na jiném než prvním místě.
Václav Kvěch však neudržel čistý štít už v rozjížďce s číslem sedm. Jeho startu nešlo vytknout vůbec nic, takže se s přehledem usadil na čele. Avšak v nájezdu do poslední zatáčky se přetočil, až mu zhasnul motor. Okamžitě vyskočil jako čertík z krabičky a tlačil svůj stroj vstříc cíli, jenže Sindy Weber si tři body náhle naservírované na zlatém podnose nenechala sebrat.
Hned vzápětí Filip Šifalda díky raketovému startu nechal za sebou Pavla Kuchaře už rovnou s vylétnutím pásky. Pražan se nesmířil s pozicí dvojky, útočil ze všech sil, avšak nakonec musel vzít zavděk druhým místem. Dnes poprvé měl ve své Shupě hlavu Takegawa se velkými ventily, která se mu právě nyní povolila.
Zato Milan Dobiáš nezaváhal. V deváté jízdě jel sice vpředu Lukáš Vinter, který se však nechal v první zatáčce rozházet. Chabařovický závodník nečekal, až zahřmí, a po vnitřní straně na protilehlé rovince převzal vedení od Pražana, jehož v dalším nájezdu podjel i Daniel Šilhán. Sotva borci projeli vraty do depa, byl Pavel Kuchař druhý již jen o jediný bod.
Pomsta Michala Bašteckého formovala áčko
Ovšem hned v následující sérii bylo všechno zase jinak. Pavel Kuchař odstartoval v rozjížďce s číslem čtrnáct jako nadzvuková stíhačka vystřelená z letadlové lodě. Milan Dobiáš se mohl jen zařadit za jeho záda a sledovat, kterak se Pražan vrací opět na dvoubodovou hranici.
Nicméně na ploché dráze jsou výsledky definitivní vesměs, až když umlknou motory po úplně poslední jízdě dne. V šestnácté jízdě odstartoval nejlépe Daniel Šilhán. Pavel Kuchař rychle zosnoval protiútok, ale ve druhé zatáčce upadl. Místo bodů se dočkal jen červené vlajky, kterou mu Tomáš Topinka ukázal z pozice rozhodčího.
Naproti tomu Milan Dobiáš v rozjížďce s číslem sedmnáct nezaváhal. Po vylétnutí pásky se dostal do čela. Lukáš Vinter jej i tentokrát zkoušel kousat jako hladový žralok. Udeřil po vnějšku první zatáčky. Jenže Chabařovičan měl ve své hlavě všechno dokonale srovnané.
Udržel pražského nájezdníka, byl důrazný na protilehlé rovince a uhlídal vedoucí příčku až do cíle. V něm měl o bod více než Pavel Kuchař a o majiteli stříbra se prakticky rozhodlo ještě před koncem základní části. Pavel Kuchař totiž vinou svého pádu zaknihoval jen osm bodů, zatímco Milan Dobiáš jich měl před finálovým vyvrcholením jedenáct.
Finále A měl jasné zpočátku jen Filip Šifalda. V tréninku sice upadl a celý závod si stěžoval na bolesti v zádech, nicméně bez rozdílu uplatňoval zemanovskou zásadu padni komu padni. Čtyři výjezdy na dráhu mu přinesly čtyři suverénní triumfy. Po šestnácté jízdě se na jedenáctibodovou hranici dostal také Daniel Šilhán.
Po zmiňované prohře s Milanem Dobiášem vyhrál snadnější jedenáctou jízdu, aby v rozjížďce s číslem šestnáct naplnil vrchovatou měrou pohárek hořkosti Václava Kvěcha. Odstartoval na něho a Pražan navíc ve druhé zatáčce upadl. Při repete Severočecha zlobil pro změnu Adam Pajkr, ale i s ním si Daniel Šilhán poradil.
Na jedenáct bodů si dělala čáku také Sindy Weber. Na úvod prohrála s Filipem Šifaldou, pak ztrestala chybu Václava Kvěcha, aby se v rozjížďce s číslem dvanáct vypořádala s Michalem Bašteckým. Ten by si bezesporu zasloužil ocenění bojovníka dne. Už v šesté jízdě se popral s Františkem Klierem o vítězství způsobem, který všem přítomným zadržel dech v plících. A v oné dvanácté jízdě si neváhal vyšlápnout i na Sindy Weber.
Německá dívčina v chabařovické vestě si však s ním poradila. A kdyby se jí vedlo stejně i v rozjížďce s číslem devatenáct, rozjížděla by se o finále A s Milanem Dobiášem a Danielem Šilhánem, jelikož by měla nejen stejný počet jedenácti bodů, ale také tři trojky a jednu dvojku jako oni. Jenže to byl Michal Baštecký, který z vnitřku vypálil do čela.
Sindy Weber útočila vnitřkem protilehlé rovinky. Protáhla nájezd do druhé zatáčky, odkud vyjela v čele. Jenže tím její příběh ještě nekončil. Michal Baštecký jí ve třetím okruhu porazil její vlastní zbraní. Jediný rozdíl spočíval v tom, že byl v nájezdu do druhého oblouku kapánek drsnější.
Letos rozhodnuto
Sindy Weber tím pádem musela vzít zavděk účastí ve finále B. Pavel Kuchař se dostal jen do céčka, kam rozhodně svou kvalitou nepatřil, takže se dalo očekávat, že v něm inkasuje tři body. Tím by jen vyrovnal dosavadní skóre Milana Dobiáše, jemuž však áčko slibovalo bodový zisk násobený dvěma. Ovšem popořadě…
Zatímco Samuel Vin a Vojtěch Zamazal jezdili jen svoje jízdy s Janem Hlačinou a Adamem Nejezchlebem, jejich slánský kolega Bruno Belán absolvoval kompletní závod. A ve finále E ujel Janu Jeníčkovi a Janu Sochůrkovi.
Lukáš Vinter by se samozřejmě raději viděl mnohem výše než v déčku, které ovládl. To samé platilo ostatně i pro Pavla Kuchaře ve finále C. Po raketovém startu se Michal Baštecký s Františkem Klierem mohli jen dívat na jeho záda. Nicméně již jen bodový výpadek Milana Dobiáše v áčku by mu ponechal šanci na celkové stříbro, které by musel potvrdit v rozjezdu.
Václav Kvěch se dostal do vedení v béčku, kde vydržel až na počátek třetího okruhu. V jeho první zatáčce chyboval, takže se Adam Pajkr natáhl pro svůj doposud nejlepší pohárový výsledek. A nakonec ve finále A zahrál Filip Šifalda opět velké sólo, byť jej atakoval Milan Dobiáš. O poslední letošní rozruch na ovále se postaral Daniel Šilhán. V závěrečné zatáčce upadl, ale dva body si nenechal přece jen vzít.
E
D
C
B
A
TOT
1. Filip Šifalda, Chabařovice
3 3 3 3
6
18
2. Milan Dobiáš, Chabařovice
3 3 2 3
4
15
3. Daniel Šilhán, Liberec
3 2 3 3
2
13
4. Adam Pajkr, Divišov
2 3 3 2
3
13
5. Václav Kvěch, Praha
3 2 X 3
2
10
6. Sindy Weber, D – Chabařovice
2 3 3 2
1
11
7. Pavel Kuchař, Praha
3 2 3 X
3
11
8. Michal Baštecký, Praha
1 2 2 3
2
10
9. František Klier, Mšeno
1 3 1 2
1
8
10. Lukáš Vinter, Praha
2 1 2 2
3
10
11. Eric Bachhuber, D
2 2 1 1
2
8
12. Sebastian Kössler, D
2 1 2 1
1
7
13. Bruno Belán, Slaný
1 1 2 2
3
9
14. Jan Jeníček, Pardubice
1 1 1 1
2
6
15. Jan Sochůrek, Chabařovice
1 1 1 1
1
5
Ukázkové jízdy: Jan Hlačina, Adam Nejezchleba, Vojtěch Zamazal a Samuel Vin
Konečné pořadí seriálu:
PHA
PHA
DIV
DIV
CHA
PHA
PHA
PHA
CHA
DIV
CHA
PHA
CHA
PHA
PHA
TOT
9.4.
11.4.
12.4.
9.5.
30.5.
9.6.
16.7.
28.7.
1.8.
2.8.
15.8.
8.9.
3.10.
6.10.
24.10.
1. Petr Chlupáč
17
12
18
15
18
13
18
16
13
16
12
17
12
18
NS
215
2. Milan Dobiáš
14
10
11
10
13
18
11
12
11
12
11
11
11
11
15
181
3. Pavel Kuchař
14
12
10
12
16
10
13
11
15
11
12
10
13
9
11
179
4. Jan Kvěch
0
4
4
11
9
12
15
16
11
12
18
16
15
13
NS
156
5. Lukáš Vinter
10
12
7
8
10
9
9
9
11
10
12
12
13
13
10
155
6. Daniel Šilhán
9
13
11
10
13
8
10
9
14
9
NS
0
NS
11
13
151
7. Filip Šifalda
11
17
16
NS
NS
NS
NS
NS
18
17
15
NS
18
NS
18
130
8. Václav Kvěch
10
14
12
18
3
NS
NS
NS
NS
NS
7
14
7
14
10
109
9. Michal Baštecký
9
6
6
8
8
6
7
NS
6
5
10
8
9
9
10
107
10. Adam Bím
8
10
8
9
5
7
NS
10
7
7
NS
10
NS
NS
NS
81
11. Adam Pajkr
NS
6
6
10
7
NS
8
NS
NS
8
10
NS
11
NS
13
79
12. Sindy Weber
NS
10
12
6
5
NS
NS
NS
9
7
8
NS
5
NS
11
73
13. František Klier
NS
9
9
NS
8
NS
NS
NS
10
7
11
NS
10
NS
8
72
14. Pavel Čermák
9
NS
11
11
11
8
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
50
15. Jan Jeníček
NS
NS
NS
NS
NS
NS
6
4
5
3
NS
9
NS
8
6
41
16. Bruno Belán
NS
NS
NS
6
NS
NS
NS
NS
NS
7
9
NS
9
NS
9
40
17. Max Troidl
NS
NS
NS
8
9
NS
NS
NS
10
13
NS
NS
NS
NS
NS
40
18. Dušan Hlaváček
3
11
NS
4
9
NS
7
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
34
19. Jan Hlačina
NS
NS
NS
NS
NS
solo
NS
5
NS
NS
7
8
NS
7
solo
27
20.Sebastian Kössler
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
7
NS
DNR
NS
7
14
21. Karol Zupinski
NS
NS
NS
NS
NS
NS
13
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
13
22. Jan Sochůrek
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
4
NS
5
9
23. Eric Bachhuber
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
8
8
NC Adam Nejezchleba
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
solo
solo
solo
solo
–
NC Vojtěch Zamazal
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
solo
NS
solo
–
NC Samuel Vin
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
NS
solo
–
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) – všechny zveřejněné snímky v profesionální kvalitě zhotoví a dodá Digi Foto Rudná (3f.fiser@centrum.cz)
Pardubice – 24. října
Dnes dopoledne naposledy zabouřily motory na svítkovském stadiónu, protože již v pondělí nastupuje pracovní četa na úpravu mantinelů. Akce Poslední svezení 2015 neboli populární Becher pohár však neakcentovala klasické závodění, které nabídla pouze rozjížďka s číslem jedna. V dalším průběhu plnili členové týmu Aleše Drymla a Václava Milíka recesistické úkoly. Lepší se nakonec ukázala šestice okolo kapitána mistrovského extraligového celku. Po skončení závodu se dostalo na zájemce o svezení ať už na tandemu za některým ze závodníků, tak i sólo, a diváci mohli vidět v akci i Aleše Drymla nejstaršího. V akci se objevili i mladí motokrosaři z Motoklubu Úhřetická Lhota, který příští sobotu pořádá podobnou rozlučku na minioválku u nádraží v Kostěnicích.
01
02
03
04
05
06
TOT
1. Tým Aleše Drymla
5
1
2
3
0
3
14
Aleš Dryml
3
3
Hynek Štichauer
0
0
0
Dan Macl
2
2
Pavel Fuksa
m
(3)
Tomáš Jůza
1
3
3
7
Josef Novák
2
x
2
2. Tým Václava Milíka
1
0
4
2
1
0
8
Václav Milík
3
1
4
Jaroslav Petrák
1
1
Martin Mejtský
0
0
Patrik Mikel
0
x
0
David Vrtáček
m
(0)
Patrik Linhart
1
2
0
3
Michal Rybišar
DNR
Typy jízd: 01 – klasika, 02 mezi kužely, 03 – vpravo, 04 – dvojice, 05 – po zadním kole, 06 – 12 kol s výměnou kola a doléváním metylu; x – spolujezdec ve dvojici, m – mechanik v poslední jízdě
Divišov – 23. října
Nová Jawa 570 NSF se o nadcházejícím víkendu bude předvádět v bavorském Olchingu. Dvouventilová Jawa se v nedávném Abbey Farewell ve Swindonu představila dokonce v ostrých jízdách v rámci nadstavbového second half. Závodníci nešetřili nadšením nad jejími jízdními vlastnostmi a Sam Ermolenko, jeden z patronů projektu, se na stránkách renomovaného týdeníku Speedway Star rozhovořil o počátcích myšlenky návratu motoru s rozvodem ze dvou ventilů.
Pět let po oficiálním ukončení své kariéry se Sam Ermolenko roku 2012 objevil na US Open a skončil druhý. Plný optimismu nechal pozvat na Olympique do Wolverhamptonu. Jenže jej zaskočila, jaký vliv na ovládání plochodrážního motocyklu mělo zavedení nových tlumičů výfuku v roce 2011.
„Když jsem jel na motorce s novým tlumičem, dostal jsem se do mantinelu už ve své třetí jízdě,“ svěřil se Sam Ermolenko Brianu Burfordovi. „Nemusel jsem bojovat tolik jako v předchozích dvou jízdách a trošku jsem motorce ulehčil. Jenže tuhle věc musíte držet během jízdy mezi sedmi a deseti tisíci otáčkami. Máte tedy k dispozici jen tři tisíce otáček, proto musíte držet celou dobu plný plyn.“
Ruku v ruce se zvyšují nároky na fyzickou kondici. Tlumiče výfuku modelu 2011 také způsobovaly větší přehřívání motoru. Ventily a ventilová sedla se kroutily a ruku v ruce s častějšími repasemi se zvyšovaly náklady.
„Podívejte se, jak dlouho FIM trvalo, aby změnila tlumiče z roku 2011 na současné,“ upozornil Sam Ermolenko. „Během čtyř let je ani pády neprobudily, aby udělali změnu.“
Sam Ermolenko mezitím s bývalým prezidentem Lodže Slawomirem Walczakem vytvořili společnost New Speedway Foundation a na základě doporučení vyrazili do divišovské továny. Myšlenka na dvouventilový motor o obsahu 570 ccm byla záhy na světě.
Za návratem rozvodu, jenž se již v půli sedmdesátých let zdál být překonaný, nestály jen nostalgické vzpomínky na hrdiny staré éry. „Kvůli zvýšenému teplu vinu tlumičů jsem přišel s myšlenkou vyrobit robustnější hlavu válců, která se nebude kroutit,“ vysvětlil Sam Ermolenko čtenářům Speedway Staru. „Proto jsme vzali dvouventilovou hlavu, kde je více materiálu. A větší zdvihový objem, aby závodník mohl pracovat s plynem a měl k dispozici potřebný krouticí moment.“
Počátky nového motoru byly spojeny s dvouventilovým agregátem Jawa pro ledovou dráhu. Brzy se však zrodil prototyp Jawa 500 plus NSF. Poprvé se divákům představil loni v Leszně při testimonialu Adama Skornickeho. Další obdobnou akcí se stal právě swindonský pouťák počátkem měsíce.
Vítězem miniturnaje motocyklů Jawa/NSF se stal Sam Masters. Sice zmiňoval vibrace motoru, avšak liboval si hladký průběh jízdy, díky němuž se nevydal tolik ze všech svých sil. Stroje vzbudily pozornost také jako ideální přechod mladých závodníků přecházejících z dvěstěpadesátek na pětistovky, k čemuž je vřele doporučil na základě vlastní zkušenosti i Chris Harris.
NSF má plán prosadit své motory pro nováčky a závodníky v National League, proti čemuž se logicky našla i opozice. „Spíše než pohled na negativní stranu je lepší se dívat na tu kladnou,“ reagoval Sam Ermolenko pro britský plochodrážní týdeník. „Můžete si řídit nálady. Řekněme, že motor stojí 2300 euro připravený k závodění. Každý používá stejný motor, součástky jsou v katalogu, vedle nich je cena. Nejsou žádné zlaté díly, které si může zaplatit jen někdo, aby udělal své motory lepší. Tady je to stejné pro každého.“
Pardubice – 22. října
Už jen tomu půldruhého roku, co Lukáš Dryml na tiskové konferenci v pražské Opletalce oficiálně uzavřel svou plochodrážní kariéru. Nicméně veškeré účty s aktivním sportováním ve světě levých zatáček nemá doposud jediný český mistr světa mimo ledové ovály uzavřené.
Předloni mu život zkomplikovala komplikovaná fraktura klíční kosti. Byť se nikdy pořádně nezhojila, snažil se závodit. Po dvou letech s ní musel na další operaci.
Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlou rekonvalescenci.