Míšeň – 16. srpna
Saský závod přeboru a první ligy se evidentně nenarodil pod šťastnou hvězdou. Už byl škrtnut z kalendáře, nakonec se pro něho našel nový český garant a posléze i náhradní termín. Jenže touhy všech po odchodu tropických veder a vláze z nebes se naplnily v ten nejméně vhodný moment. Krátce před polednem se v Míšni rozpršelo a od té chvíle se minuty, kdy z šedivé oblohy nepadala voda v různé intenzitě, daly spočítat na prstech jedné ruky. Stav oválu se stále zhoršoval a většina účastníků přijala předčasný konec po rozjížďce s číslem dvanáct s velkou úlevou. Avšak diváci, když opouštěli stadión netušili, kdo vlastně vyhrál. Problém bodové rovnosti byl vyřešen a nejlepší tři celky si na pódiu převzaly ceny. Avšak k otázce patu mezi jmenovci Holubovými přistoupili rozhodčí Pavel Váňa a šéf jury Zdeněk Felix se stejnou aktivitou a vstřícností jako eritrejští uprchlíci ke své repatriaci z Anglie. Až po prostudování řádů na pozávodním zasedání jury bylo přistoupeno k losování, v němž byla Štěstěna nakloněna ke Zdeňku Holubovi.

Dnes se v Míšni vyhlašovala pouze klasifikace týmů

Déšť, srážky a slejvák nad Labem

Radek Podhadský řešil na začátku závodu technické trable

Meteorologové hlásili srážky již předem, ale kdo by jim po šesti týdnech sucha a tropických veder zase až tolik věřil?! Zaskočení cyklisté hledali úkryt okolo Labe, kde se dalo, a posádky dodávek s plochodrážníky neskrývaly obavy, jak se to s dnešním závodem vyvine.

Po příjezdu na stadión nevypadala dráha vůbec zle. Němečtí organizátoři neskrývali své obavy z největší dešťové tsunami, ovšem do jejího avizovaného příchodu úderem šestnácté však ještě nějaký čas zbýval.

Martin Málek (bílá) letí do čela první jízdy před Michaela Härtela (modrá), Patrika Mikela (žlutá) a Ronnyho Weise (červená)

Mnohem horší však bylo, že před nástupem naplánovaným na druhou po obědě nepřestalo pršet. Šedivé mraky zastínily sluneční svit natolik, že již někdy od jedné museli mít ve stánku s občerstvením rozsvícená světla. Byť se obloha od západu rozjasňovala, stále drobně pršelo. A když se na minutu přesně ve čtrnáct hodin vydali závodníci na nástup v sedlech svých motocyklů, nebeská stavidla se otevřela ještě více.

Zdeněk Holub vystihuje své pocity po vítězství ve čtvrté jízdě:

„Je mi strašný vedro. Dráha je v pohodě. V Anglii mi čtyři dny pršelo, asi jsem to přivez‘ sem.“

Tomáš Suchánek vede rozjížďku s číslem dvě před Jaroslavem Petrákem, Martinem Mejtským a Josefem Novákem

Michael Härtel dorazil do Míšně po ose rovnou z Lublinu, kde startoval ve druhém finále juniorského mistrovství světa. V rozjížďce s číslem jedna se ujal vedení, avšak hlavním hrdinou se měl stát Martin Málek. V prvním oblouku poslal za svá záda Ronnyho Weise, jehož záhy minul i Patrik Mikel. Vzápětí si to do druhé zatáčce namířil po spodní straně rovnou do čela.

Pardubický čtyřboj ve druhé jízdě ovládl Tomáš Suchánek. Jaroslav Petrák stihnul v úvodní zatáčce objet pouze Josefa Nováka. Debutující flat tracker Radek Podhadský chyběl kvůli technickým trablům nejen na nástupu, ale i na startu třetí jízdy.

Nicméně jeho absence byla naštěstí jen dočasná. První bod Radka Podhadského v šesté jízdě šel přece jen na vrub zaseknutého plynu Ondřeje Smetany. Nicméně plochodrážní debutant ve dvanácté jízdě za sebou nechal Josefa Nováka a dokonce ohrožoval Patrika Mikela!

Ale nepředbíhejme, třetí jízdu ovládl Jan Holub. Čerstvě patnáctiletý Kryštof Rybář si ze své první závodní jízdy v sedle pětistovky odvezl dva body na úkor Petra Babičky. Jako čtvrtý se dnes mezi vítěze zapsal Zdeněk Holub.

Pražský souboj ve čtvrté jízdě: Zdeněk Holub (žlutá), Ondřej Smetana (modrá), Michal Škurla (červenáí) a Filip Hájek (bílá)

Ondřej Smetana se na něj tlačil po spodní straně první zatáčky, nicméně na výjezdu se sám stal obětí Michala Škurly. A ve druhém okruhu musel zastavit se zaseknutým plynem. Pro vývoj závodu však bylo více určující, že nepřestávalo pršet. Náklaďáček se stavební sutí, který před závodem utahoval dráhu, se vrátil zase do akce.

Hlasy, aby se místo kontraproduktivní úpravy oválu raději hnal závod dopředu, byly oslyšeny stejně jako návrhy před závodem, aby se kvalita oválu zachovala zrušením tréninku. Jury evidentně vsadila na kartu předčasného konce po třech pětinách, což ze sportovního hlediska bylo nejhorším řešením. A to tím spíše, šlo-li elegantně oddálit přinejmenším o sérii později.

Konec přináší úlevu

Ondřej Smetana dvakrát zastavil kvůli zaseknutému plynu

Po delší přestávce Zdeněk Holub odstartoval v rozjížďce s číslem pět na Tomáše Suchánka. „Provařil jsem to,“ nehledal pardubický borec příčiny své první dnešní prohry nikde jinde. I když zaútočil vnějškem úvodní zatáčky, dopředu se nedostal. Ronny Weis se stále bolavou rukou byl rád za svůj první bod, zatímco Petr Babička zůstal ve třetím kole stát po ztrátě tlumiče výfuku. „Hned to znělo líp a možná by to i líp jelo…“ žertoval v boxech.

Hned vzápětí se prosadil Michael Härtel, když slibný útok Ondřeje Smetany skončil předčasně. „Zase se mi zasek‘ plyn,“ lamentoval. „Tak teď už pojedu na druhý motorce.“ V rozjížďce s číslem sedm se Jan Holub triumfem ve stylu start – cíl stal druhým neporaženým mužem dne.

Patrik MIkel dokázal třikrát odstartovat na Jaroslava Petráka

Martin Málek zaváhal při startu, ale v nájezdu do druhé zatáčky za sebou nechal Radka Podhadského. Vzápětí zaútočil na Jana Holuba, avšak když vymetl jednu z nově vzniklých kolejí, byl rád, že je rád.

Martin Málek s úlevou v hlase mluví o svých patáliích v sedmé jízdě:

„Už jsem viděl, že se zase válím po zemi. Byla tam hrozná kolej, čekal jsem, že se to dlábne. Děkuju pánubohu, že zase při mně stál.“

Pod deštníkem se skrývá Richard Geyer, jehož na start nepustila zraněná noha

Někdy okolo šesté jízdy přestalo pršet, avšak dráha si začala vybírat svou daň. Ve druhé zatáčce osmé jízdy upadl Filip Hájek. Rozsvítila se červená světla a při repete se ve třetím kole na zemi ocitnul Kryštof Rybář. Patrik Mikel tím pádem ke svým prvním třem bodům musel na zkušeného Jaroslava Petráka odstartovat hned třikrát!

„Sám nevím,“ krčil březolupský mladík rameny, kterak tak rychle odstranil handicap svých horších startů. „Ten první stál ještě za hovno, ale tož teď už to bylo dobré!“ Co však nešlo zmiňovat v superlativech, byl návrat deště. Než skončila další úprava, náročná na čas i techniku, lilo jako z konve.

Jan Holub míří za svým třetím vítězstvím

Zhruba hodinu trvalo odjet osm jízd s výsledkem, že se ovál proměnil v bahenní lázeň. Po jejím těžkém povrchu vedla prakticky jen jediná kolej. Jan Holub jí projel nejrychleji v deváté jízdě, když svým pronásledovatelům na čele s Martinem Mejtským ujel o celou rovinu.

Hned vzápětí se Tomáš Suchánek dočkal své další porážky. Sice nejlépe odstartoval, avšak Michael Härtel se vnitřkem první zatáčky dostal dopředu. Kryštof Rybář záhy upadl, ale byl povolán na start repete, které přineslo zase stejnou písničku. Tomáš Suchánek nejlépe odstartoval, avšak Michael Härtel se znovu v prvním oblouku dostal zleva před něho.

Michael Härtel si jede pro svůj druhý triumf

Ondřej Smetana v sedle druhého motocyklu odvedl v rozjížďce s číslem jedenáct Martina Málka. Zdeněk Holub si hned poté počínal neméně suverénně. A přijel do cíle dlouho před Patrikem Mikelem, který navíc v poslední zatáčce musel odrážet nájezd Radka Podhadského.

Ronny Weis vysílal v depu prosebné gesto směrem k nebesům. Nebyl sám, prakticky celé osazenstvo depa mělo závodu plné zuby. Rozhodnutí jury jej předčasně ukončit přišlo v pravý čas. I když pomineme možnost, že se mítink při troše dobré vůle mohl za půldruhé hodiny svého trvání odjet celý, jsou superlativy na straně vedení závodu u konce.

V sedle druhého motocyklu porazil Ondřej Smetana i Martina Málka

O pořadí družstev se při bodové rovnosti losovalo okamžitě, avšak otálení u soutěže jednotlivců je nepochopitelné. Výrok předsedy jury Zdeňka Felixe, že Zdeněk Holub se svým jmenovcem Janem mají pro určení majitele pětadvaceti tabulkových bodů po dráze sprintovat po svých, svého autora jasně nominoval do soutěže o největší hloupost roku. Obzvlášť byl-li reakcí na racionální připomínky ze strany klubových manažerů. Humor do plochodrážních boxů patří, ale oprávněná indicie, že s největší pravděpodobností i u Pavla Váni opět zaúřadovala neznalost řádů, mění komedii přece jen do trapné frašky.

Hlasy z depa

Inspekce oválu přinesla jediné možné řešení - předčasný konec — Inspekce oválu přinesla jediné možné řešení – předčasný konec

„Nevím, nevím…“ nebál se Zdeněk Holub dát průchod rozpačitým pocitům, když cestou ze stupňů vítězů netušil, zda vyhrál on nebo jeho jmenovec Jan. „Uvidím výsledek, jak to dopadlo. Škoda deště, že se to nedojelo.“

„Mokrý, mokrý,“ odpovídal Jan Holub na tradiční otázku, jaké to dneska bylo. „Byly to jen tři jízdy. Těžší mě ještě čekaly, těžko říct, jak by to dopadlo. Přežili jsme to ve zdraví, to je hlavní.“

Stejně jako jeho jmenovec Jan ani Zdeněk Holub neprohrál jedinou jízdu, ovšem na určení jejich pořadí se čekalo pořádně dlouho

„Na hovno,“ odtušil Tomáš Suchánek. „Závod o ničem v takovým počasí. Starty jsem měl dobrý, se Zdeňkem jsem to provařil a Härtel se mnou dvakrát vychcal, dvakrát jsem tam byl a dvakrát mě podjel. Rozhodli správně, že to ukončili. Jsou tady mladý, co se učej‘, tak ať se nezrakvěj‘.“

Martin Málek neskrýval ulehčení, že už je konec

„Jedu druhý závod po hodně dlouhé pauze,“ připomínal Martin Málek sérii svých zdravotních trablů. „A klasickou plochou dráhu jsem nejel od května, když nebudu počítat dvě extraligové jízdy v Praze. Jsem rád, že to skončilo. Bylo to takové trápení. Kdyby nebylo deště, možná kdyby to kdyby dráhu nechali být a neupravovali, možná by se to vyházelo. Bylo to tvrdé, ale jak potom tlačili vodu do dráhy, stala se z toho taková guma a v některých místech byly nepříjemné koleje. Kdyby to pokračovalo, odjedu to, ale je dobře, že to zrušili. Zranění bylo už dost a jednou jsem měl namále i tady.“

Patrik Mikel odráží nápor Jaroslava Petráka

„Zezačátku o tréninku super,“ bilancoval Patrik Mikel. „Super, ideální. V první jízdě jsem nebylo připravený, že to bude mokřejší. Druhá jízda byla už peklo a třetí ještě větší. Ale dráha jako dráha, problém je, že na mokrém mám hovno natrénováno.“

Michael Härtel podjel Tomáše Suchánka hned dvakrát

1. Zdeněk Holub, Praha	3 3 3	9 (los)
2. Jan Holub, Mšeno	3 3 3	9 (los)
3. Michael Härtel, Míšeň	2 3 3	8
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 2 2	7 (los)
5. Martin Málek, Březolupy	3 2 2	7 (los)
6. Patrik Mikel, Březolupy	1 3 2	6
7. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 2 1	5
8. Martin Mejtský, Pardubice	0 2 2	4
9. Michal Škurla, Praha	2 1 1	4
10. Ondřej Smetana, Praha	E E 3	3
11. Kryštof Rybář, Divišov	2 X 0	2
12. Ronny Weis, Míšeň	0 1 1	2
13. Radek Podhadský, Plzeň	– 1 1	2
14. Josef Novák, Pardubice	1 0 0	1
15. Petr Babička, Slaný	1 E 0	1 (los)
16. Filip Hájek, Praha	1 X 0	1 (los)

Jan Holub (červená) vyšel vítězně i ze souboje s Martinem Málkem (žlutá) a Michalem Škurlou (modrá)

Klasifikace družstev:

1. Březolupy/Míšeň	Michael Härtel 8, Martin Málek 7, Patrik Mikel 6	21
2. Praha	Zdeněk Holub 9, Michal Škurla 4, Ondřej Smetana 3	16 (los)
3. Pardubice	Tomáš Suchánek 7, Jaroslav Petrák 5, Martin Mejtský 4	16 (los)
NC Mšeno	Jan Holub 9	9
NC Slaný	Petr Babička 1	1
NS Žarnovica

Zdeněk Holub v rozjížďce s číslem pět jako první porazil Tomáše Suchánka

Foto: Mirek Horáček

MS Na dlouhé dráze

Josef Franc měl zase svůj den

16.8.2015 Werner Schauer

Eenrum – 16. srpna
Joonas Kylmäkorpi se dnes zapsal jako vítěz také ve druhém finálovém závodě světového šampionátu na dlouhé dráze v Eenrumu. Na stupních vítězů mu dělali společnost Erik Riss a Jannick de Jong. Ti se k vavřínům na poslední chvíli probojovali přes Josefa France, jemuž by stříbro ještě vylepšilo už tak povedený den.

Erik Riss, Joonas Kylmäkorpi a Jannick de Jong na stupních vítězů

Zdeněk Schneiderwind komentuje druhý finálový závod v Eenrumu:

„Dnes hodně velká spokojenost. Pepe skončil čtvrtý, ale tři kola jezdil druhý. Pak to vsadil úplně na venek Mark Riss a v posledním kole jako přes kopírák i Jannick de Jong. Ale za celý den si Pepe zaslouží pochvalu před natočenou vétřieskou. Doufám, že by to takto mohlo fungovat, protože si dnes dokázal, že může změřit úplně všechny. Neporazil jen Erika Risse, ale dokázal na něho odstartovat.“

Josef Franc (zelená) měl stupně vítězů na dohled

1. Joonas Kylmäkorpi, FIN	24
2. Erik Riss, D	22
3. Jannick de Jong, NL	19
4. Josef Franc, CZ	20
5. Theo Pijper, NL (FFM)	18
6. Richard Hall, GB	15
7. Stephane Tresarrieu, F	13
8. Dimitri Berge, F	12
9. Dirk Fabriek, NL	11
10. Glenn Phillips, GB	10
11. Andy Appleton, GB	4
12. Henry van der Steen, NL	4
13. Stephan Katt, D	4
14. Kai Huckenbeck, D	4
15. Jörg Tebbe, D	2
16. Lars Zandvliet, NL (res)	DNR
17. Pascal Swart, NL (res)	DNR

Joonas Kylmäkorpi vyhrál dnes druhý finálový závod v řadě

Foto: oficiální tiskový servis FIM

Markéta Cup 125 ccm

Lukáš Vinter poprvé zažil pohárové pódium

16.8.2015 Jiřina Šifaldová (SC Chabařovice)

Chabařovice – 15. srpna
Tropické vedro trochu ustoupilo a tak se včera v Chabařovicích závodilo v dalším díle seriálu Speedway Mini Cup za příjemného počasí. Po delší pauze po zranění ruky se objevil i Václav Kvěch. A se svým mladším bratrem Janem si oba po závodech stoupli na opačný konec řady u stupňů vítězů. Nedělní závod v Divišově byl ještě před svým začátkem odvolán kvůli dešti.

Filip Šifalda, Jan Kvěch a Lukáš Vinter se objevili na nejvyšších stupních pódia

Zatímco Václav Kvěch byl po jednom vyloučení a jednom pádu předposlední, mladší Jan si stoupl na stupínek nejvyšší. Ve finále A porazil Filipa Šifaldu a Lukáše Vintera, který si z Chabařovic odvezl první trofej do své sbírky.

Kouzlu levých zatáček neodolal vnuk Miloslava Čmejly a za dohledu svého dědy si vyzkoušel jízdu na stopětadvacítce. Do Chabařovic také přijela rodina Štanclova, Jiří Štancl dohlížel na regule závodů a zároveň uděloval kolibříkům cenné rady.

Řada závodníků při vyhlašování byla opět pořádně dlouhá

		E	D	C	B	A	TOT
1. Jan Kvěch, Praha	3 3 3 3					6	18
2. Filip Šifalda, Chabařovice	3 3 3 2					4	15
3. Lukáš Vinter, Praha	3 3 3 1					2	12
4. Petr Chlupáč, Praha	2 2 2 3				3		12
5. Pavel Kuchař, Praha	2 3 2 3				2		12
6. Adam Pajkr, Divišov	1 2 3 3				1		10
7. František Klier, Mšeno	2 2 1 3			3			11
8. Michal Baštecký, Praha	1 3 2 2			2			10
9. Bruno Belán, Slaný	3 1 2 2			1			9
10. Milan Dobiáš, Chabařovice	2 2 2 2		3				11
11. Sindy Weber, D (Chaba.)	3 1 1 1		2				8
12. Sebastian Kössler, D	2 1 1 2		1				7
13. Václav Kvěch, Praha	L 1 3 F	3					7
14. Jan Hlačina, Divišov	1 2 1 1	2					7

První pohár ve sbírce Lukáše Vintera

Průběžné pořadí seriálu:

	PHA	PHA	DIV	DIV	CHA	PHA	PHA	PHA	CHA	DIV	CHA	TOT
	9.4.	11.4.	12.4.	9.5.	30.5.	9.6.	16.7.	28.7.	1.8.	2.8.	15.8.
1. Petr Chlupáč	17	12	18	15	18	13	18	16	13	16	12	168
2. Pavel Kuchař	14	12	10	12	16	10	13	11	15	11	12	136
3. Milan Dobiáš	14	10	11	10	13	18	11	12	11	12	11	133
4. Daniel Šilhán	9	13	11	10	13	8	10	9	14	9	NS	116
5. Jan Kvěch	0	4	4	11	9	12	15	16	11	12	18	112
6. Lukáš Vinter	10	12	7	8	10	9	9	9	11	10	12	107
7. Filip Šifalda	11	17	16	NS	NS	NS	NS	NS	18	17	15	94
8. Michal Baštecký	9	6	6	8	8	6	7	NS	6	5	10	71
9. Adam Bím	8	10	8	9	5	7	NS	10	7	7	NS	71
10. Václav Kvěch	10	14	12	18	3	NS	NS	NS	NS	NS	7	64
11. Sindy Weber	NS	10	12	6	5	NS	NS	NS	9	7	8	57
12. Adam Pajkr	NS	6	6	10	7	NS	8	NS	NS	8	10	55
13. František Klier	NS	9	9	NS	8	NS	NS	NS	10	7	11	54
14. Pavel Čermák	9	NS	11	11	11	8	NS	NS	NS	NS	NS	50
15. Max Troidl	NS	NS	NS	8	9	NS	NS	NS	10	13	NS	40
16. Dušan Hlaváček	5	11	NS	4	9	NS	7	NS	NS	NS	NS	36
17. Bruno Beláň	NS	NS	NS	6	NS	NS	NS	NS	NS	7	9	22
18. Jan Jeníček	NS	NS	NS	NS	NS	NS	6	4	5	3	NS	18
19. Karol Zupinski	NS	NS	NS	NS	NS	NS	13	NS	NS	NS	NS	13
20. Jan Hlačina	NS	NS	NS	NS	NS	solo	NS	5	NS	NS	7	12
21.Sebastian Kössler	NS	NS	NS	NS	NS	NS	NS	NS	NS	NS	7	7

Foto: Jiřina Šifaldová

Ostatní závody

Světový pohár dvěstěpadesátek se vyznačoval nevídanou vyrovnaností

16.8.2015 Václav Buřič (AK Slaný)

Lamothe-Landerron – 9. srpna
Letošní ročník Světového poháru ve třídě 250 ccm se konal před týdnem ve francouzském Lamothe-Landerron a bez nadsázky potvrdil, že tato střední kubatura dostává výrazně zelenou a v plochodrážním sportu se stává stále více zajímavou.

Adam Fencl, Miroslav Rosůlek a Kryštof Rybář na nástupu

Počasí žertuje

Ovál v Lamothe-Landeronnu potřeboval opravdu hodně úprav

Jak se v poslední době stává tradicí, bylo od FIM pro jezdce připraveno vícedenní soustředění zakončené finálovým závodem.
Na soustředění se dostavilo celkem 42 jezdců z federací Francie, Německa, Anglie, Holandska, Finska, Švédska, Austrálie, Itálie, Polska, Ruska, Lotyšska, Dánska a České republiky. Naše národní barvy zastupovali jezdci Sportovního centra mládeže při AK v AČR Slaný Adam Fencl a Kryštof Rybář.

Celé soustředění mělo být zakončeno dvěma semifinálovými závody, ze kterých by dvanáct nejúspěšnějších jednotlivců postoupilo do rozhodujícího finálového závodu, který byl vypsán pro 25 jezdců na celkových 25 rozjížděk.

Počasí si s pořadatele opravdu nevybíravě zahrávalo

Nakonec všemu bylo ale trošku jinak, protože s osudem závodů si pohrálo nebývalou měrou počasí. V úvodní den přípravy byla teplota na stadionu v rozmezí 40 – 41°C, druhý den poklesla na již celkem přijatelných 30. V den semifinálových závodů se na celý stadion ale začal snášet hustý a vytrvalý déšť. V jednu chvíli to již vypadalo, že přestane pršet a jury závodu proto rozhodla vyčkat, zda se podmínky upraví natolik, aby bylo možno večerní závody uskutečnit.

Po krátké odmlce ale déšť pokračoval a tak se sobotní semifinálové závody neuskutečnily. Vzhledem k tomu provedla jury FIM úpravu systému na následující den. Ten však byl podmíněn souhlasem všech členů jednotlivých federací a jezdců. Po vzájemné dohodě se nakonec rozhodlo, že se pojede pouze jeden finálový závod za účasti 35 závodníků a dvou náhradníků. Naplánováno bylo celkem 35 rozjížděk, dvě semifinále a nakonec finálová jízda, která rozhodne o držiteli letošního světového poháru.

Bahenní lázně se mění v regulérní závodiště

Nedělní ráno ale bylo stejné, jako sobota. Opět pršelo s malými přestávkami celé dopoledne. Po obědě navíc přišla velmi silná přeháňka, která z celého prostoru udělala jakési jílovito-písčité bahenní lázně. Kupodivu ale dráha odolávala především díky svému sklonu a bezpečně odtékající vodě.

Domácí pořadatelé ale věděli, že pokud přestane pršet, jsou schopni závod uskutečnit i v těchto podmínkách. Déšť nakonec ustal okolo patnácté hodiny a pořadatelům stačily necelé tři další hodiny, aby mohli s technikou vjet na ovál, který dokázali do začátku závodu připravit v takové kvalitě, že se závody mohly bez problémů konat.
V devatenáct hodin se na dráze postupně všem přihlížejícím představili účastnící a závodní maraton mohl začít.

Již tréninkové jízdy ukazovaly na nejen velkou vyrovnanost většiny účastníků, ale rovněž především nebývalý nárůst kvality jezdců. A to se nakonec posléze v samotném závodě jen potvrdilo.

O postup deseti jezdců do semifinálových rozjížděk se doslova pralo minimálně dvacet účastníků. Na dráze se odehrávaly souboje, které mnohdy nejsou k vidění ani při daleko významnějších závodech dospělých. Přihlížející diváci, a že jich bylo na ochozu oválu okolo několika stovek, si rozhodně přišli na své.

Na jistotu semifinálové účastii bylo třeba nakonec získat minimálně čtrnáct bodů z celkové dvacítky. To se podařilo po bez nadsázky výtečném výkonu rovněž našemu Adamu Fenclovi. Kryštof Rybář si vyjel, jak již bylo zmíněno v nesmírně silné konkurenci velice pěkných deset bodů, které v konečném účtování nakonec znamenaly devatenáctou příčku.

Bylo prodáno úplně všechno

Adam Fencl přivezl do Čech šestou příčku

Adam Fencl si v semifinále vyjel ještě další dva body, když hodně dlouho útočil na vedoucího Němce Lukase Fienhageho. V posledním okruhu jej ale o tři body připravil pozdější vítěz, Australan Matthew Happy Gilmore. Zisk celkových šestnácti bodů však Adamu Fenclovi stačil na výborné šesté místo.

Vítězem se stal australský jezdec Matthew Happy Gilmore před Madsem Hansenem z Dánska, Lukasem Fienhaghem z Německa a po dvou pádech notně otřeseným Arslanem Fajzulinem. Finále ale samo o sobě nebylo vůbec jednoduché. Jízda se celkem čtyřikrát musela opakovat.

V úvodních dvou došlo k pádu jezdců při nájezdu do první zatáčky, ve třetím opakování poslal Marcin Turowski ve třetím okruhu Arslana Fajzulina pod ochrannou bariéru. Čtvrté opakování, již bez vyloučeného Marcina Turowského, se nakonec podařilo dojet.

Vítězná trojice tak mohla z rukou funkcionářů FIM převzít poháry pro nejlepší. Když mladíci vystupovali na stupně vítězů, na hodinkách přítomných přihlížejících bylo již půl druhé časného pondělního rána.

K vystoupení naší dvojice v této těžké konkurenci je nutno dodat, že kluci v žádném případě nezklamali a na dráze doslova prodali vše, co v nich bylo a odváděli opravdu super výkon. Ten by se ale zcela jistě také neobešel bez výrazného nasazení všech ostatních, především mechaniků a otců připravujících stroje, trenéra Miroslava Rosůlka, který se svými poznámkami neustále pobíhal mezi dráhou a depem, aby chlapcům předal ty nejlepší poznatky a rady, ale i vydatné pomoci pracovníků JAWA Divišov – Jana Hlačiny i samotného ředitele Ing. Reslera, kteří v průběhu pobytu vynaložili max.úsilí, aby technika byla zabezpečena a připravena.

		FIN
1. Matthew Happy Gilmore, AUS	23	1.
2. Mads Hansen, DK	13	2.
3. Lukas Fienhage, D	21	3.
4. Arslan Fajzulin, RUS	21	4.
5. Marcin Turowski, PL	19	X
6. Adam Fencl, CZ	16
7. Brody Eves, AUS	16
8. Rasmus C. Hojmark, DK	15
9. Niels Oliver Wessel, D	14
10. Maja Aamand, DK	14
11. Jack Andrew Smith, GB	13
12. Dakota Ballantyne, AUS	13
13. Darrel de Vries, NL	13
14. Kenneth Jürgensen, DK	11
15. Kyle Bickley, GB	11
16. Steven Labouyrie, F	10
17. Matthew Marson, AUS	10
18. Joris Georges, F	10
19. Kryštof Rybář, CZ	10
20. Jakob K. Hojmark, DK	10
21. Tom Brennen, GB	8
22. Alexander Woentin, S	7
23. Mike Jacopetti, D	7
24. Igor Kopec-Sobczynski, PL	6
25. Gaetan Stella, F	6
26. Celina Liebmann, D	6
27. Mattia Lenarduzzi, I	5
28. Niklas Sayrio, FIN	4
29. Karol Zupinski, PL	4
30. Enzo Dubernard, F	4
31. Kean Dicken, GB	4
32. Fabien Neid, D	4
33. Steven Goret, F	4
34. Jonas Wilke, D	3
35. Henry Atkins, GB	2
36. Benjamin Cambe, F	1
37. Thomas Valladon, F	1

Nejlepší trio se dostalo na stupně vítězů až v pondělí nad ránem

Foto: Václav Buřič

Grand Prix

Peter Kildemand se ke svému premiérovému triumfu ve velké ceně doslova propadal

16.8.2015 Kiril Ianatchkov

Horsens – 8. srpna
Minulou sobotu se do seriálu Speedway Grand Prix poprvé zapsal nový pořadatel, dánský Horsens. Stadión místního fotbalového klubu s kapacitou 12500 diváků byl vice než slušně zaplněn, převážně domácími fanoušky. Z nedalekého Švédska přijelo nejvíc zahraničních hostů, ale Poláci a Britové skoro nebyli vidět. Není divu, vždyť Kodaň je vzdálena dvě a půl hodiny jízdy autem. Kromě velmi dobré návštěvností, příjemně překvapilo i počasí. V Dánsku většinou prší, ať je léto nebo není. Ovšem v sobotu bylo příjemných pětadvacet stupňů.

Absence rovinky jednorázové dráhy ulehčila sudímu rozhodování

Jednorázová umělá trať byla postavena pečlivě. Po fiasku na „Narodowym“ ve Varšavě si Ole Olsen už nemůže dovolit další podobný kiks. Tím spíš, že se v Daugavpils nejela semifinále a finále a závod byl pro déšť předčasně ukončen.

Zmíněný Ole Olsen při každé přestávce na úpravu okamžitě vybíhal na trať a zkoumal stav povrchu. Navíc poloha stadionu ponechávala skoro půlku tratě ve stínu a zbývající část na silném sluncí. Polévání proto muselo byt citlivé. Ke cti pořadatelů protentokrát trať byla vyhovující až do finálové jízdy. Ať to bylo jakkoliv, přece jen první vnitřní pole po celou dobu závodů dávalo velkou převahu – v úvodních dvaceti jízdách červená pozice na startu také určila vítěze čtrnáctkrát. Na začátku se nijak moc nepřejíždělo, k čemuž jsme si bohužel v posledních letech zvykli. Předjíždělo se jen když někdo chyboval. O to důležitější byl start.

Nicki Pedersen míří za prvním triumfem večera před zraky Krzysztofa Kasprzaka

První jízdu s přehledem vyhrál domácí Nicki Pedersen k obrovskému nadšení publika. Doma je ikonou a fanoušci za ním stojí. Hned v další jízdě se sešli tři z pozdějších finalistů, ale v tu dobu to nikdo nemohl pochopitelně tušit. Dokonce Kildemand a Jepsen Jensen skončili první a třetí, přesně tak jak nakonec ve finále. Cestou k němu ale Kildemand třikrát viděl škvárový povrch velmi zblízka. Jeho bravurní až nerozumný styl jízdy ho přivedl k pádu poprvé ve dvanácté jízdě, kdy se střetl s Harrisem a byl následně vyloučen.

S jedním vítězstvím, nulou a vyloučením v tu chvíli nevypadal jako favorit závodu. Hned v třinácté jízdě ale dokázal zapomenout na předchozí pád a porazil skvěle jedoucího Doyla. Rozjížďka s číslem osmnáct jízda ale byla ta, která způsobila největší pozdvižení večera. Kromě Petera Kildemanda se na start postavili Maciej Janowski, Nicki Pedersen a Matej Žagar.

„Magic“ Janowski měl ten nejlepší start, jak jinak z červeného prvního pole. Za ním nikdo nechtěl pustit plyn a když to Petera Kildemanda na výjezdu ze zatáčky začalo vynášet k mantinelu, najednou pro Pedersena a Žagara nezbylo místa. Nicki zkušeně pustil motorku ale bylo už pozdě. Peter Kildemand do něj vrazil a Nicki Pedersen povalil Mateje Žagara.

Strašidelný pád Petera Kildemanda, Nicki Pedersena a Mateje Žagara

Do vzduchu létaly motorky a jezdci se váleli v jedné neforemné kouli přileb, ruk a noh. Že se nikomu nic vážného nestalo, hraničí se zázrakem.

Co následovalo mělo zásadní vliv na výsledek Speedway Grand Prix. Sotva si publikum oddechlo, když všichni tři zúčastnění odešli po svých a jen Matej Žagar si ledoval pohmožděnou ruku, začaly spekulace, kdo bude vyloučen.

Mně se zdálo, že na vině byl Peter Kildemand, který výrazně změní trajektorii a nenechal ostatním místa. Přitom cela trojice vyjížděla ze zatáčky společně a nešlo určit, kdo byl vepředu. Nicki Pedersen neměl nejmenší možnost zabránit kolizi a právě proto svou motorku co nejrychleji opustil. Matej Žagar v tom byl naprosto nevinně, ale také nejvíce utrpěl zraněním ruky.

Kolize se naštěstí obešla bez vážnějších následků

Rozhodčí Jim Lawrence měl velice složitou úlohu. Při předchozích pádech už vyloučil oba domácí protagonisty. Poslat je z tratě tentokrát znamenalo poslat je rovnou do sprch. A v případě Petera Kildemanda by to asi bylo to správné rozhodnuti. Z hlediska publika a v zajmu sportovní podívané bylo ale správně pustit všechny čtyři do opakovaného startu. Matej Žagar nebyl zraněn tak, že by nemohl pokračovat, takže po četných opakováních videa karambolu Mr. Lawrence nakonec zjistil, že první zatáčka na velmi krátké tratě v Horsens končí až kdesi těsně pře zatáčkou druhou. Prostě a jednoduše není tam protilehlá rovinka. Podívaná mohla pokračovat dal.

Pády rozhodovaly i v samotném závěru velké ceny

Nicki Pedersen už předtím upadl v rozjížďce s číslem šest

Poslední tři jízdy určily první osmičku. Do semifinále se suverénně dostaliJason Doyle, Maciej Janowski a Chris Holder, později Michael Jepsen Jensen, Peter Kildemand a Matej Žagar. Ziskem Třech bodů v poslední rozjížďce je následoval Tai Woffinden a nakonec se štěstím i Nicki Pedersen s pouhými sedmi body. Stejný bodový zisk měli Andreas Jonsson, Greg Hancock, Niels Kristian Iversen a Tomas H. Jonasson ale Nicki Pedersen dvakrát dokázal vyhrát, což se ostáním sedmibodovým jezdcům nepovedlo. Australan Troy Batchelor se šesti bodů po třech jízdách zaznamenal dvě nuly a zůstal za branou semifinále a můj tiket se sazkou na jeho vítězství v koši.

Do semifinále se překvapivě neprobojoval úřadující mistr světa Greg Hancock. Američan si v předchozích letech vždy poradil výborně na nových tratích. Dokázal je rychle přečíst a byl úspěšný. Tentokrát se mu to nepovedlo. Škoda, protože moc se nedařilo ani Nicki Pedersenovi, ani Tai Woffindenovi. A kdyby Greg Hancock stáhl jejich náskok, zbytek sezóny by byl určitě zajímavější. Jenže v sportu kdyby neplatí a na další body si Američan bude muset počkat nejmíň do konce měsíce.

Andreas Jonsson (100) atakuje Jasona Doyle

První semifinále ovlivnily dva pády. Nejdřív do tohoto momentu skvělý Chris Holder zůstal vzadu a na posledním místě zřejmě defekt náhle zastavil jeho motocykl a on šel k zemi. Nejvíc to musí mrzet Macieje Janowskeho, který v okamžiku zastavení jízdy byl v čele. Takový start v opakování již neměl a jel v těsném závěsu za Tai Woffindenem. Na výjezdu z poslední zatáčky třetího kola udělal chybu, vyneslo ho k mantinelu a musel se zachraňovat před pádem. Napoprvé se mu to povedlo, ale jeho zpomaleni využil Matej Žagar a hbitě se dostal na postupové druhé místo. Mladý Polák zůstal nablízko, ale už nekontroloval motocykl, jak by potřeboval a nedokázal se vyhnout deflektoru Žagara. Byl z toho pád, naštěstí i tentokrát bez zranění.

Dánská vlajka se jménem Petera Kildemanda vlála nakonec nejvýše

Ozdobou závodu bylo druhé semifinále. Z červené skvěle odstartoval Jason Doyle a dlouho vedl. Za ním se seřadili Kildemand, Jensen a Pedersen. Nicki startoval z nevýhodné žluté pozice a ani na moment se nedostal na postupové místo. Kildemand s Jensenem sváděli tvrdý boj a vypadalo, že na Doyla ani nezaútočí. Jezdci na druhém až čtvrtém místě neustále měnili pozice, křižovali si cestu a zvedli publikum ze sedadel. V důsledku Jensen s Kildemandem neskutečně zrychlili, Doyle někde v průběhu třetího kola zaváhal a oba domácí jezdci se dostali před něj. Publikum vybuchlo nadšením, ale Australana bylo škoda, jel výborně!

Finále znovu poznamenal pád. Tai Woffinden ve velké rychlosti projel kolem na druhém místě jedoucího Petera Kildemanda a předjel ho. Jenomže Dán se dotknul Angličanova deflektoru a ihned položil motorku.

Natej Žagar, Peter Kildemand a Michael Jepsen Jensen stojí na stupních vítězů

Nelze tvrdit že by to udělal schválně, ale útok Brita tvrdý určitě nebyl. To jízda Kildemanda v průběhu večera byla mnohdy mnohem nebezpečnější a za hranou. Jenomže doma je doma a Jim Lawrence se možná neodvážil znova vyloučit Petera Kildemanda pote co to jednou udělal po střetu s dalším Britem Harissem na začátku GP. Takže šel ven vedoucí muž seriálu Tai Woffinden. Opakování už žádné drama nepřineslo. Peter Kildemand vystřelil ihned ze startu a za jeho záda bojovali Žagar s Jensenem. Slovinec nakonec skončil druhý, ale byl velice zklamaný. Vždyť opakovaně doplatil na chyby ostatních a druhé místo mu bylo zřejmě slabou náplastí. Navíc si odnesl zranění. Budeme mu přát víc štěstí v dalším kole a pak zejména v domácím závodě ve slovinském Kršku. Vydrží-li mu forma!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov

SpeedwayA-Z.cz

Archiv pro den: 16.8.2015

Zdeněk Holub potřeboval k triumfu tři vítězství na dráze, ale i přízeň Štěstěny při losování