Slaný – 7. července
Česká účast v letošní britské Elite League se prozatím omezila na hostování Matěje Kůse a dva mítinky Václava Milíka, který v barvách King’s Lynn debutoval předminulou středu. Nyní se k nim připojí Eduard Krčmář, který zítra okolo páté zamíří do Swindonu, s nímž podepsal smlouvu. Slánský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že svůj debut v ostrovní lize vnímá jako dobrou příležitost.
„Nic jsem nehledal, ale oni kontaktovali mě,“ vysvětluje Eduard Krčmář, kterak se do sestavy Swindonu dostal. „Dali dobrý podmínky, tak jsem řek‘, že do toho tedy půjdu. Je to dobrá životní zkušenost a snad mi to pomůže.“
Ve čtvrtek má Eduard Krčmář trénink, v sobotu se představí v prvním závodě v Leicesteru, aby v pondělí nastoupil doma proti Poole. Šéf Swindonu Alun Rossiter na slánském závodníkovi kvituje především výkony ze světového poháru družstev. Do sestavy jej dostalo rozhodnutí Adriana Miedzinskeho zůstat mimo britskou ligu a společně s Eduardem Krčmářem se ve swindonské sestavě objeví i Darcy Ward vracející se na ovály po vypršení svého trestu.
Slaný – 6. července
Václav Milík si jako parťáka pro mistrovství republiky dvojic vybral Aleše Drymla. A rozhodně nelitoval. První pardubický pár hned v rozjížďce s číslem jedna porazil Slaný a bez ztráty bodu vyhrál skupinu A. Z ní našli bezproblémovou cestu k postupu také Eduard Krčmář a Sebastian Ulamek, jejichž první prohra byla také poslední. Béčko bylo dramatičtější, když postupovými kartami míchal i Mšeno a Jan Holub se mohl chlubit skalpem Matěje Kůse a Josefa France. Pražané nakonec skupinu vyhráli před druhým týmem Pardubic. Tomáš Suchánek s Patrykem Malitowskim ale v semifinále podlehli svým kolegům a v malém finále je čekala porážka od Matěje Kůse a Josefa France. Aleš Dryml a Václav Milík v průběhu závodu pracovali na taktice, vedle párové spolupráce testovali také rychlost, což se jim zúročilo ve finále. Odstartovali mezi Sebastianem Ulamkem a Eduardem Krčmářem, což by už samo o sobě stačilo na zlato. Václav Milík jej však ještě pojistil, když se ještě před cílem úvodního okruhu probil do čela a pošesté dnes projel vítězně pod šachovnicovou vlajkou.
Drama skupiny A skončilo startem rozjížďky s číslem jedna
Svěží větřík ochlazoval tropické vedro předchozích dnů, nicméně ještě při nástupu panovalo ve slánském depu vedro jako v těsném sousedství vysoké pece. Slavnostní nástup s dekorováním zasloužilých členů klubu Petra Křikavy a Miroslava Rosůlka začal zhruba se čtvrthodinovým zpožděním.
Rozjížďka s číslem jedna se již vzápětí stala dílem okamžiku. Aleš Dryml brilantně odstartoval a Václav Milík objel vnějškem první zatáčky Eduarda Krčmáře. Paradoxně tím skončilo drama nejen první jízdy, nýbrž celé skupiny A. Pardubičané odstartovali lov sedmiček a pro slánský tandem Eduard Krčmář – Sebastiana Ulamek šlo o první, avšak také zároveň poslední zaváhání.
Tomáš Topinka věřil, že by finálový postup nemusel být překážkou ani pro jeho juniorský tandem. Zdeněk Holub a Ondřej Smetana skutečně zabrali ve třetí jízdě naplno. Odstartovali jako jeden muž a pak nedali ani náznak Michalu Škurlovi. Jeho v pražské sestavě nakonec nahradil Ondřej Smetana, avšak on se po předvčerejším zranění Martina Málka na poslední chvíli dostal do závodu v březolupské sestavě po boku Patrika Mikela, který ve druhém kole však zůstal stát. „Závada na motoru,“ vysvětlil později.
Jenže jak už to chodí, první vyhrání z kapsy vyhání, což v pražském případě platilo dokonale. V sedmé jízdě si na úkor Zdeňka Holuba s Ondřejem Smetanou začali vylepšovat své postavení Eduard Krčmář a Sebastian Ulamek. Sotva páska letěla vzhůru k prosluněné slánské obloze, domácí tandem se natáhl pro sedm bodů.
Mezitím v rozjížďce s číslem pět Václav Milík s Alešem Drymlem rychle zmizeli z dohledu Krzyzstofa Nowackeho, jemuž absence Marcela Kajzera sebrala veškerý vítr z plachet. „Marcel měl problémy s autem,“ vysvětloval, proč barvy své vlastní dvojice brání pouze sám.
V jedenácté jízdě Pardubičané ve vzorné párové spolupráci dobyli dalších sedm bodů na úkor pražských juniorů, kteří leadery skupiny nedokázali ohrozit ani v nejmenším. A byť Zdeněk Holub s Ondřejem Smetanou stejným způsobem naložili s osamělým Krzysztofem Nowackim v rozjížďce s číslem patnáct, bylo jim jasné, že je více než třetí místo ve skupině již potkat nemůže.
Aleš Dryml líčí společnou taktiku s Václavem Milíkem:
„Vždycky jsme si sedli, povídali si mezi rozjížďkama a bavili se o taktice. Při slabších jízdách jsme zkusili jet, abychom byli rychlí, a připravovali se na semifinále a fiále. Viděli jsme, že se ty tři týmy budou prát o pódium.“
Dali totiž dohromady všehovšudy osmnáct bodů. Pardubičané v této fázi měli o tři více, avšak jeden start k dobru. Aleš Dryml s Václavem Milíkem však v rozjížďce s číslem sedmnáct již počtvrté zatáhli naplno v utkání s Březolupy.
Slaný měl před svou poslední jízdou šestnáct bodů, ale aby nepostoupil, nesměl by v devatenácté jízdě dojet do cíle ani Eduard Krčmář, ani Sebastian Ulamek. Podobný katastrofický scénář byl však za hranicí reality a slánská dvojka snadno získala maximum na účet Krzyzstofa Nowackeho.
Hlasy z depa skupiny A
„Nevím, jestli to nešlo,“ uvažoval Zdeněk Holub. „Ale nějak vyloženě mě to nebavilo. Šťáva byla, ale nebyla chuť…“
„Nic moc,“ krčil rameny Ondřej Smetana. „Akorát první jízdě docela šla. Pak jsem byl pomalej‘, nestartoval jsem. Nedoladili jsme motorky a bylo to nic moc. Není to ono…“
Aleš Dryml (bílá) a Václav Milík (žlutá) ovládli skupinu A a na úvod porazili i Eduarda Krčmáře (červená) a Sebastiana Ulamka (modrá)
Mšeno zabraňuje fádnímu průběhu béčka
Rovněž skupina B svedla oba své favority na start své první jízdy. A pro první pár Prahy nezačala konfrontace s Pardubicemi dobře. Josef Franc se totiž ocitnul polapený v pásce a musel o patnáct metrů zpátky na trestnou čáru. Jenže Patryk Malitowski upadl v první zatáčce. František Kalina na věži rozhodčího rozsvítil červená světla, ovšem závodníky se podařilo zastavit až ve třetím okruhu.
Při repete si Matěj Kůs, který se cestou z Anglie prospal prakticky jen pár hodin v autě zaparkovaném před londýnským letištěm, postavil na nejvnitřnější pozici startovního roštu. Po startu odsud odvedl Tomáše Suchánka, zatímco Josef Franc dvěma body pojistil pražské vítězství.
Že skupina B nebyla tolik fádní jako áčko, se postarali především Jan Holub s Michaelem Hádkem. Rozjížďka s číslem čtyři je zastihla na čele již ve svých úvodních metrech. Roman Čejka je zkoušel chvíli atakovat, ovšem Michal Dudek zůstal stát ještě ve druhém okruhu. „Špatný nastavení motorky,“ meditoval.
Úvodní prohru napravily Pardubice triumfem 7:2 nad Žarnovicou v rozjížďce s číslem šest. Ob jízdu později se Praha stejným způsobem vypořádala s Mileticemi. Na čele průběžné klasifikace ovšem zůstávali Jan Holub s Michaelem Hádkem. Oba si připomínali staré časy a v desáté jízdě nedali ani náznak šance Jaroslavu Petrákovi s Michalem Tomkou.
Senzaci však Plzeňané v mšenských vestách přichystali do rozjížďky s číslem čtrnáct. Jan Holub odstartoval jako mezikontinentální střela. Matěj Kůs a Josef Franc se drápali dopředu první zatáčkou, ale jihočeský borec zůstal první i na protilehlé rovince. Matěj Kůs rozhodně nesložil zbraně, avšak nakonec musel sledovat, kterak do cíle přijel jako první Jan Holub.
Triumf Jana Holuba očima Michaela Hádka:
„Celý čtyři kola jsem mu vzadu držel pěsti!“
V ten moment se Mšeno a Praha dělily o vedení s osmnácti body. Tomáš Suchánek s Patrykem Malitowskim prve vyřídili Michala Dudka, přes něhož se Polák přehnal v prvním oblouku. V té chvíli už Roman Čejka stál. „Zadřel jsem svůj nejlepší motor,“ konstatoval, aby vzápětí vyrovnaným hlasem hovořil o možném konci sezóny.
V sedle náhradního motocyklu spolu s Michalem Dudkem v opakované šestnácté jízdě porazili Jaroslava Petráka. Jeho kolega Michal Tomka se při pádu pořádně praštil do nejcitlivějšího místa na mužském těle a byl odvezen do nemocnice.
Mnohem větší díl pozornosti se však dostalo rozjížďce s číslem osmnáct. Protože Pražany čekal lehčí závěr, bylo nabíledni, že odsud do finálové části povede cesta buď pro Mšeno nebo Pardubice. Za delší konec provazu tahali Východočeši.
„Rozhodovalo se, jestli my nebo Hadi, ale nedali jsme jim šanci,“ glosoval Tomáš Suchánek, který s Patrykem Malitowskim odvedl Jana Holuba s Michaelem Hádkem prakticky s vylétnutím pásky. Jan Holub želel nepovedeného startu, v závěru stupňoval tlak na pardubický tandem, ale nic platno. A Matěj Kůs s Josefem Francem dle předpokladů na závěr porazili Jaroslava Petráka a doprovodili Pardubice do závěrečných fází závodu.
Hlasy z depa skupiny B
„Na hovno, na hovno,“ kroutil hlavou Jan Holub. „Škoda poslední jízdy, že nám to nevyšlo. Byla nejdůležitější, mohli jsme bejt zase čtvrtý. Ale jsem spokojenej‘, konečně zase mám čistou motorku. V poslední jízdě jsem ale měl úplně špatnej‘ start, blbě jsem si stoupnul a těžko co vymejšlel.“
„První dvě jízdy paráda,“ nechal se slyšet Michael Hádek. „Dvojičky, to jsme si s Jéňou užívali. Pak mi motorka začla vadnout a šlo to do prdele. Odstranili jsme problém, ale na Suchoše jsme neodjeli. Nasranej‘ nejsem, přes koleno to nelámu, stalo se, stalo.“
„Zadřel jsem svůj nejlepší motor,“ vzdychal Roman Čejka. „A ten druhej‘ nejede, není to konkurenceschopný. Jelikož žádnej‘ další motor nemám, končím sezónu. Nemám, na čem jet a ze svýho platu to nezaplatím. Takže si dáme chvilku voraz. Lepší to už asi nebude…“
„Zezačátku jsem to viděl parádně, že tady člověk něco udělá,“ tvrdil Michal Dudek. „Ale motorka se chovala jinak, než jsme zvyklí. Musel jsem udělat jiný nastavení. Chytnul jsem to až na poslední jízdu a to už bylo pozdě. Přitom o tréninku to letělo suprově, byla suchá dráha. Pak to nakropili a jakoby mě někdo držel za prdel.“
Pardubice bez rekordu, ale s titulem
Postupové zákonitosti svedly proti sobě oba pardubické páry na startovní rošt prvního semifinále. Pakliže někdo čekal, že závod dostane konečně strhující průběh, musel zůstat zklamán. Aleš Dryml vystřihl start jako z partesu. Václav Milík se zařadil hned za něj a z Tomáše Suchánka s Patrykem Malitowskim se rázem stali účastníci malého finále.
Druhé semifinále přineslo prakticky stejné aranžmá jako finálová jízda loni v říjnu v Pardubicích. S jediným rozdílem, že místo Martina Vaculíka slánské barvy hájil Sebastian Ulamek. Ten nyní perfektně odstartoval, zatímco Eduard Krčmář se hnal vnějškem první zatáčky přes oba Pražany.
Na protilehlé rovině byl už druhý. Avšak bitva o finále teprve začínala! Josef Franc mířil do druhého oblouku po vnitřní stopě a vystrkal domácího juniora na venek. Na něho se chystal i Matěj Kůs. Zaútočil hned v úvodním oblouku druhého kola, avšak upadl.
Matěj Kůs popisuje průběh druhého semifinále:
„Nechal jsem mu vnitřek dráhy s tím, že jsem si věřil, že odjedu z trojky. To se nestalo a byl jsem vzadu. Musel jsem něco udělat, pustil jsem se do těch děr s tím, že se mi podaří předjet Edu, ale vystoupil jsem z toho. Moje chyba.“
Pražan naštěstí odešel do depa po svých. Když míjel tribunu, zamával divákům a dočkal se odezvy mohutného aplausu. Navzdory úsměvu na tváři však dobře věděl, že je rozhodnuto, a že se na mistrovský trůn neposadí ani dneska. Josef Franc sice triumfoval v repete stylem start – cíl, jenže Slaňákům stačilo dojet za ním, aby v konečném součtu Pražany o jeden bod předčili.
Na startovním roštu malého finále si Josef Franc opět stoupnul na jedničku. Pravým řidítkem zpočátku ubíral místo Tomáši Suchánkovi, což však startmaršál briskně napravil. V první zatáčce se zařadil za Matěje Kůse a sedmibodovým maximem si pojistili alespoň nejnižší stupínek pódia na úkor druhého pardubického tandemu.
Jedinou nevyřešenou otázku konečné klasifikace se jal zodpovědět Sebastian Ulamek. Rychle se dostal do čela finálové jízdy, avšak Pardubičané si vytvořili lepší nástupní platformu pro útok na titul. Aleš Dryml byl druhý, Václav Milík třetí, což by samo o sobě stačilo na zlato.
Ovšem Václav Milík se ještě sunul dopředu. Do druhého okruhu již vjížděl za vedoucím Polákem, aby udeřil ve výjezdu z jeho druhé zatáčky. „Tlačil mě na venek, ale zlomil jsem to na špičku,“ popsal, co předcházelo předjížděcímu manévru.
Pardubice dnes ztratily jediný bod, takže rekord Matěje Kůse a Renata Gafurova, kteří v Březolupech v září roku 2011 vyhráli všechny rozjížďky, odolal. Avšak šampionáty se jezdí kvůli titulům a ten letošní tak či onak skončil v Pardubicích.
Hlasy z depa po finále
„Chtěl jsem, aby byla pardubická dvojka, a myslím, že se to vydařilo suprově,“ nešetřil Václav Milík superlativy. „Nádherný, vyhráli jsme to. Měli jsme super jízdy, dráha byla závodivá. Ve finále válka s Ulamkem. Tlačil mě na venek, zlomil jsem to na špičku, víc dodat nemůžu.“
„Bylo to vyrovnaný, tři týmy se praly o vítězství, ty jsem tipoval, takže zajímavej‘ závod,“ svěřoval se Aleš Dryml. „S Vendysem se jelo dobře, byl to dobrej‘ parťák, v celým závodě jsme jeli dvojici. Já jsem startér, volil jsem vnitřní pozice. Jezdil jsem lajnu a čekal jsem na něj, ale v semifinále musel Vendys čekat na mě. Vždycky jsme si sedli, povídali si mezi rozjížďkama a bavili se o taktice. Při slabších jízdách jsme zkusili jet, abychom byli rychlí, a připravovali se na semifinále a finále. Viděli jsme, že se ty tři týmy budou prát o pódium. A nakonec to tak bylo.“
„Druhý místo je pěkný, ale nejsem spokojenej‘,“ rozhodil Eduard Krčmář rukama. „Škoda, že jsme nevyhráli. Se Sebou se jela pěkná dvojice. Škoda, tak příští rok.“
„Při závodech jsme se s Matějem doplňovali,“ vyprávěl Josef Franc. „Nešly mi starty. Za bronz, si myslím, nemusíme stydět. Odvedli jsme dost práce a jsem rád, že do Prahy vezeme bronz. Ale kdyby začaly závody až teď, vyhrajem‘. Teď jsem to dopasoval.“
„Odjeli jsme s Pepou dobré závody,“ kvitoval Matěj Kůs spolupráci s Josefem Francem. „Škoda mojí chyby v semifinále. Nechal jsem mu vnitřek dráhy s tím, že jsem si věřil, že odjedu z trojky. To se nestalo a byl jsem vzadu. Musel jsem něco udělat, pustil jsem se do těch děr s tím, že se mi podaří předjet Edu, ale vystoupil jsem z toho. Moje chyba. Motorky mně dnes fungovaly dobře. Stejně tak jako v Anglii. Musím zapracovat na detailech a zlepšit koncentraci. Vrátil jsem se ráno z Anglie. Včera jsem jel v Peteroborough, přes noc jel na Stanstead a spal chvíli v autě na letišti. Jsem celkem unavenej‘, pak se chyby dělaj‘ snadno.“
„Docela dobrý, škoda Malitovskýho, že se mu nedařilo,“ vyprávěl Tomáš Suchánek. „Já jsem tak nějak spokojenej‘. Ale pokazil jsem nastavení, chtělo to něco jinýho, nebylo to dobrý od startu. Očekával jsem medaili, třetí místo by bylo lepší, ale jsem spokojenej‘. Dráha byla dobrá.“
skupina A:
1. ZP Pardubice 1
28
Aleš Dryml
3 3 3 3
12(4)
Václav Milík
4 4 4 4
16
2. AK Slaný
23
Eduard Krčmář
2 3 4 3
12(2)
Sebastian Ulamek, PL
0 4 3 4
11(1)
3. AK Markéta Praha 2
18
Zdeněk Holub
4 2 2 4
12
Ondřej Smetana
3 0 0 3
6(2)
4. AK Březolupy
13
Michal Škurla
2 4 2 2
10
Patrik Mikel
E 3 0 F
3(1)
Krzysztof Nowacki
8
Krzysztof Nowacki, PL (ACCR)
2 2 2 2
8
Marcel Kajzer, PL
nepřijel
skupina B:
1. AK Markéta Praha 1
25
Matěj Kůs
4 4 3 4
15
Josef Franc
2 3 2 3
10(3)
2. ZP Pardubice 2
24
Tomáš Suchánek
3 4 4 4
15
Patryk Malitowski, PL
X 3 3 3
9(3)
3. Grepl PDK Mšeno
20
Jan Holub
3 3 4 0
10(2)
Michael Hádek
4 4 0 2
10
4. PRO TEC SK Miletice
13
Roman Čejka
2 2 E 3
7(1)
Michal Dudek
R 0 2 4
6
5. SC Žarnovica
8
Michal Tomka, SK
X E X –
0
Jaroslav Petrák
2 2 2 2
8
Finálová skupina:
SF1
SF2
MF
FIN
1. ZP Pardubice 1
7
6
Aleš Dryml
3(1)
2
Václav Milík
4
4
2. AK Slaný
5
3
Eduard Krčmář
3
0
Sebastian Ulamek, PL
2(1)
3
3. AK Markéta Praha 1
4
7
Matěj Kůs
X
4
Josef Franc
4
3(1)
4. ZP Pardubice 2
2
2
Tomáš Suchánek
2
2
Patryk Malitowski, PL
0
0
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Drahoš Palán
Uplynulý týden si mohli čeští fanoušci o závodění jen číst a s výjimkou dnešního mistrovství republiky ve Slaném tomu nebude v následujících sedmi dnech jinak. Dnešní díl tradiční pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z vás vedle klasické procházky švédskými a anglickými ovály zavede také na MACEC Cup a dlouhou dráhu do Mulmshornu a travnatou do Zweibrückenu.
Martin Vaculík zpátky v popředí
Svůj ústup z popředí výsledkových listin z posledních dnů Martin Vaculík vysvětlil problémy s motory, nicméně spolu se svým dánským ladičem Finn Rune Jensenem zapracoval na zlepšení. Výsledek se dostavil již během úterní Elitserien.
Jeho Rospiggarna Hallstavik v dramatickém utkání porazila Lejonen Gislaved 47:42. Martin Vaculík rozehrál mítink třetím místem, když se mezi něj a Timo Lahtiho vklínil Tobias Musielak. Následovaly výhry v rozjížďkách s čísly šest, devět a dvanáct. Závěrečné dvě remízy dosažené spolu s Andreasem Jonssonem definitivně pojistili vítězství domácích, na čemž už nemohly změnit nic ani výhry Tobiase Musielaka a Linuse Sundströma. Dohromady tedy Martin Vaculík inkasoval dvanáct bodů se dvěma bonusy (1 3 3 3 1 1).
Ve středu se Václav Milík letos podruhé prezentoval v britské Elite League. King’s Lynn doma těsně předčil Poole 47:46 a pardubický závodník dosáhl pět bodů (1 1 3 E). Ve třetí jízdě mu a Kennethu Bjerremu uštědřili porážku 1:5 Maciej Janowski a Dakota North. Ten byl mezi ním a Niels Kristianem Iversenem rovněž v cíli rozjížďky s číslem sedm. Desátou jízdu Václav Milík vyhrál před Maciejem Janowskim, třináctou nedokončil.
Dvouciferný Matěj Kůs
Nepříliš povedený týden v Premier League má za sebou Zdeněk Simota. Ipswich ve čtvrtek jeho Plymouth rozdrtil 56:25 a on si řečeno plochodrážní hantýrkou vysloužil pěknou audinu čili čtyři nuly.
Zato Matěj Kůs exceloval. Ve čtvrtek byl výraznou osobností Redcaru při jeho domácím vítězství nad Scunthorpe poměrem 49:41. Nasbíral jedenáct bodů s jedním bonusem (3 3 0 3 2). Jeho úvodní dva triumfy ve třetí a páté jízdě vystřídalo čtvrté místo z rozjížďky s číslem devět. Jonas B. Andersen však udržel na uzdě Nikke Lunnu a Adama Roynona.
Pražan se vrátil na vítěznou dráhu ve dvanácté jízdě. Vrcholný kousek přišel v rozjížďce s číslem patnáct, kdy hosté za stavu 44:40 mohli ještě pomýšlet na remízu. Matěj Kůs však spolu s Lassem Bjerrem dal jasně najevo, že si mohou nechat zajít chuť, když vyjeli 5:1 nad Theo Pijperem a Carlem Wilkinsonem.
Včera si Redcar přijel do Peterborough pro porážku 51:41, avšak Matěj Kůs byl se čtrnácti body (3 4* 3 3 1) nejlepším mužem dne. Triumfoval v rozjížďkách s čísly tři, deset a dvanáct. V sedmé jízdě jej coby žolíka porazil Robert Lambert. Ten jej v patnácté jízdě porazil znovu, tentokrát s Ulrichem Ostergaardem za zády.
Ve skvělé formě před dnešním mistrovství republiky dvojic ve Slaném prezentoval rovněž Ondřej Smetana. Před finále polského šampionátu v Gorzowě pořádali MACEC Cup. Na stupně vítězů vystoupili Lukasz Kaczmarek (14 bodů), Rafal Karczmarz (13) a Andrej Kobrin (11).
Pražský junior (0 3 2 3 1 = 9) byl hned za nimi. Josef Novák (1 0 2 1 1 = 5) skončil třináctý. Michal Tomka byl z rozjížďky s číslem čtyři vyloučen za překročení dvouminutového limitu, v šesté jízdě upadl, dál nepokračoval a byl klasifikován jako sedmnáctý.
Víkend v tropické výhni
Seriál ELVS pokračoval v sobotu v Mulmshornu za účastí obou českých reprezentantů. Jan Boháč protnul metu finále C jako třetí, Karel Kadlec byl pátý v béčku, ale k dojetí k šachovnicové vlajce potřeboval profitovat ze zákonů o setrvačnosti.
„Z mýho hlediska to byl strašnej‘ víkend,“ ujímá se plzeňský nezmar úlohy vypravěče. „Byla to dráha, kde jsem si loni rozbil držku. Teď mi po roce vrátili helmu rozlomenou na dvě půlky, musela zůstat na policii kvůli vyšetřování. Na čumáku díry, dobrý, ale vzadu je vidět prasklina od půlky dolů. Jak jsem ležel, musela mi motorka spadnout motorem na hlavu.“
Tropické počasí panovalo i v Německu. „Bylo padesát stupňů na stínu,“ pokračuje Karel Kadlec. „Lidi kolabovali, nám bylo blbě. Rozpis byl na pětadvacet lidí a přijelo jich o sedm míň. Jely se jízdy v pěti nebo taky ve dvou. Zrušili poslední sérii kvůli horku a mně chyběl bod do áčka.“
Ani finále B však nebylo bez problémů a Karel Kadlec je nyní před pokračováním série v Pardubicích s holýma rukama. „Jelo se mi skvěle,“ vysvětluje. „S Angličanem Brownem jsme jeli dvojici a ujali ostatním o rovinku. A mně se z předposledního výjezdu zadřel motor. GM předělanej‘ na stojáka je náchylnej‘ na horko. Předjeli mě a byl jsem pátej‘.“
Druhý den se v Mulmshornu konal mezinárodní pouťák. Mathias Kröger ve finále nakonec předjel Josefa France. Body se sice sčítaly, ale Němec svým manévrem vyrovnal Pražanův zisk a v případě rovnosti platilo za bernou minci finálové umístění.
Triumfoval tedy Mathias Kröger (22) před Josefem Francem (5 5 3 5 4) a Jörgem Tebbe (21). Michal Škurla (2 2 4 1 = 9) skončil sedmý, když jej od postupu do finále dělil jediný bod. Mezinárodní pouťák na trávě ve Zweibrückenu vyhrál Glenn Phillips (18) před Martinem Smolinskim (17) a Stephanem Kattem (17). Michal Dudek (5) obsadil desátou příčku.
Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Petr Makušev a Mirek Horáček
Slaný – 6. července
Povolenou jednu změnu v sestavě pro dnešní šampionát republiky dvojic ve Slaném učinil Milan Mach. Po boku Eduarda Krčmáře nenastoupí původně nahlášený Adrian Miedzinski, nýbrž dvanáctý muž včerejšího polského mistrovství Sebastian Ulamek.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Cardiff – 4. července
Britská Speedway Grand Prix v Cardiffu se stala kořistí Nielse Kristiana Iversena, který se po svém úspěchu svěřil, že jej právě velké závody motivují, aby ze sebe vydal to nejlepší. Před zraky čtyřiceti tisícovek diváků v prvním okruhu finálové jízdy překonal Chrise Holdera. Úspěch dánské plochodrážní školy podtrhl Peter Kildemand, když protnul metu před Tai Woffindenem. Ten sice stále musí na své první domácí vítězství čekat, nicméně upevnil si pozici muže číslo jedna v aktuální klasifikaci.
Triumf Nielse Kristiana Iversena ukázal, jak rychle se plochodrážník může dostat z hlubin beznaděje k nebetyčným výšinám. Před pouhými třemi týmy včerejší vítěz trpěl jako zvíře, když byl diskvalifikován ve dvacáté jízdě světového poháru. A zlato z jeho domácího stadiónu putovalo do sousedního Švédska.
Jak se však včera večer přehnal okolo Chrise Holdera, bylo skutečným vrcholem britské velké ceny. „Všechna moje finále při Speedway Grand Prix takhle neskončila,“ netajil se Niels Kristian Iversen na tiskové konferenci. „Ale z osmi jsem jich vyhrál čtyři. Když se do něho dostanu, dává mi to něco navíc. Dostává to ze mě ven to moje nejlepší. Tak to je, někdy vyhrajete, jindy prohrajete, ale musíte udělat, co je ve vašich silách. Tohle dnes fungovalo a je to pro mě skvělý pocit.“
Přitom základní část končil s devíti body. „Po semifinále, kde jsem se dostal ze čtvrtého místa na druhé, jsem věděl, že jsem rychlý,“ svěřil se. „Dostal jsem se do dobré pozice v první zatáčce a tím jsem měl šanci. Ale to nebylo nic, byl bych potěšený jenom, kdybych se dostal na pódium potom, jak večer pokračoval. A vyhrát by bylo ještě lepší!“
Triumf se nakonec stal realitou. „Ve chvíli, kdy jsem se dostal dopředu, jsem věděl, že ho mám,“ radoval se Niels Kristian Iversen. „Bylo to fantastické, skvělý pocit.“
V aktuální klasifikaci je nyní Niels Kristian Iversen na čtvrté příčce, nicméně Tai Woffinden na něho má dvacetibodový náskok. „Jsem čtvrtý, ale do konce zbývá ještě osm závodů,“ argumentuje. „Zatím byly pouze čtyři Grand Prix a před námi je ještě dlouhá cesta. Sám sebe nevidím jako favorita, potřebuji být trochu více konzistentní, abych mohl vyhrát světový titul. Jsou tu rozhodně jiní závodníci, kteří jsou více konzistentní než já. Ale vítězství je rozhodně krok správným směrem.“
Především Dánovi vrací sebedůvěru, protože se na počátku sezóny vracel po vážném úrazu kolenních vazů ze srpna. „Po zranění to bylo drsné,“ netají se. „Cítil jsem se pěkně dobře, když jsem v březnu začal ligové mítinky, ale když přišly okamžiky, na nichž záleželo, cítil jsem, že jsem trochu ztratil důvěru, že bych to mohl dokázat. Na tom v ploché dráze záleží. Jestliže se cítíte dobře, jezdíte dobře. Když se cítíte jen na devadesát pět procent, nikdy nemůžete vyhrát finále velké ceny, když se tam dostanete.“
1. Niels Kristian Iversen, DK
14
2. Chris Holder, GB
18
3. Peter Kildemand, DK
12
4. Tai Woffinden, GB
15
5. Greg Hancock, USA
12
6. Matej Žagar, SLO
10
7. Nicki Pedersen, DK
9
8. Michael Jepsen Jensen, DK
8
9. Craig Cook, GB
7
10. Jason Doyle, AUS
7
11. Thomas H. Jonasson, S
7
12. Chris Harris, GB
5
13. Krzysztof Kasprzak, PL
4
14. Troy Batchelor, AUS
4
15. Maciej Janowski, PL
3
16. Andreas Jonsson, S
2
17. Robert Lambert, GB (res)
1
18. Jason Garrity, GB (res)
0
Průběžné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 55, 2. Nicki Pedersen 43, 3. Greg Hancock 39, 4. Niels-Kristian Iversen 35, 5. Matej Žagar 34, 6. Chris Holder 31, 7. Jaroslaw Hampel 31, 8. Jason Doyle 29, 9. Michael Jepsen Jensen 27, 10. Andreas Jonsson 26, 11. Maciej Janowski 26, 12. Chris Harris 23, 13. Krzysztof Kasprzak 21, 14. Troy Batchelor 17, 15. Tomas H. Jonasson 16, 16. Peter Kildemand 12, 17. Craig Cook 7, 18. Tomasz Gollob 4, 19. Bartosz Zmarzlik 3, 20. Timo Lahti 3, 21. Václav Milík 2, 22. Piotr Pawlicki 1, 23. Robert Lambert 1
Tayac – 4. července
Triumfem bratří Tresarrieu skončila včera druhá kvalifikace dlouhodrážní mistrovství světa v Tayacu. Na stupně vítězů se s nimi vešel ještě Richard Hall. K postupu do challenge mířil i jediný český reprezentant Martin Málek. Po pádu ve své poslední rozjížďce si do Čech veze postavení náhradníka, nýbrž naneštěstí i zlomenou klíční kost. Březolupský závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že má z dlouhé dráhy vskutku smíšené pocity.
„Měl jsem to dobře rozjeté,“ vrací se Martin Málek k průběhu včerejšího závodu. „Moje body z jízd byly dva, tři, čtyři a tři. V poslední jízdě se mi zadřel v jednom nájezdu motor z druhého místa. Přeletěl jsem přes řidítka a zlomil si kličku.“
Po slibném začátku dlouhodrážní kariéry prožívá Martin Málek smolnou sérii. „Mám z té dlouhé docela smíšené pocity,“ říká. „Druhý závod, druhý úraz. Ale jsou to docela střelci.“
Martinu Málkovi nezbývá než za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z popřát rychlé uzdravení. Jeho start v zítřejším šampionátu republiky dvojic ve Slaném je samozřejmě vyloučen a Březolupy budou muset najít k Patriku Mikelovi někoho jiného.