Jiří Štancl se naplno pustil do práce s nejmladším plochodrážním potěrem

18.7.2015 Antonín Škach 1 komentář

Praha – 18. července
Po skončení své neuvěřitelné kariéry se věnoval svému synovi. Ale když on sám pověsil kombinézu na hřebík, jako by se po něm slehla zem. Až letos začal působit v roli trenéra SCM, kde své bohaté zkušenosti předává nejmladšímu plochodrážnímu potěru. Jiří Štancl se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými zkušenostmi i nápady na téma výchovy nejmladších závodníků, na nichž leží budoucnost celé české ploché dráhy.

Ano po třech letech

Jiří Štancl a Miroslav Rosůlek tvoří trenérskou dvojici SCM

„Když jsem skončil komerční styk, nemoh‘ jsem dělat trenéra, protože bych na socialistický sportovce přenášel kapitalistický móresy, ale teď už můžu,“ směje se Jiří Štancl nad otázkou, kterak jeho trenérské působení vlastně začalo. Nicméně mezi podzimem 1987, kdy jel svůj poslední závod, a letošním jarem uběhlo přece jen dost vody.

„Petr Křikava mě lanařil už tři roky, jestli bych v SCM nedělal trenéra,“ otáčí plochodrážní legenda své vyprávění do serióznější roviny. „Tři roky jsem odolával. Řek‘ mi, že chce, abych dělal trenéra, ale kdyby se jelo ven, spal bych někde v autě. Odpovídal jsem mu, že bych měl doma svatej‘ klid.“

Nicméně nakonec Jiří Štancl na nabídku přikývl. „Mladí kluci jsou poddajnější a hlavně jsem viděl, že plochá dráha jde u nás od deseti k pěti,“ pokračuje. „Na mladejch‘ se musí stavět. Ze sto bude třeba jen jeden dobrej‘.“

Stopětadvacítkáři jako Petr Chlupáč, Pavel Kuchař a Jan Kvěch jsou nadějí české ploché dráhy do budoucna

Trenérskou dvojici vytvořil s Miroslavem Rosůlkem, s nímž se potkával už za časů svého vlastního závodění. „S Mírou si rozumíme,“ pochvaluje si. „Známe se, jsme oba v důchodu a máme už trošku klidu.“

Po období stagnace prožívají stopětadvacítky opět boom a ve výsledkových listinách čteme stále nová a nová jména nejmladších závodníků. „To je budoucnost plochý dráhy v Čechách,“ upozorňuje Jiří Štancl. „Když se s nima nebude pracovat, ani ty funkcionáři v kancelářích nebudou mít nic.“

Opice musí z brusu dolů

Jiří Štancl si vyzkoušel i roli rozhodčího

Tandem Jiří Štancl – Miroslav Rosůlek se naposledy objevil v akci minulý víkend během dvoudenního soustředění SCM v Divišově. „Stálo to čtyřicet tisíc, z toho patnáct jen sanitka, ale byl tam doktor Brož,“ připomíná Jiří Štancl nutnost dokonalého lékařského zabezpečení. „Sešlo se třiadvacet závodníků. Měli jazyk na vestě, pořád se jezdilo. I rodiče říkali, že takový soustředění ještě neviděli.“

Právě tady vznikla definitivní podoba české reprezentace pro dnešní evropský pohár stopětadvacítek v Olchingu. „Už v březnu v Chabařovicích po mě pan Moravec chtěl nominaci,“ glosuje Jiří Štancl toto téma. „Já ji chtěl udělat až v průběhu sezóny podle aktuální výkonnosti, ne podle předchozích výsledků. Nechali jsme s Mirkem kluky jet na dráze a pak si je vzali do depa. Sto procent lidí na tom sedělo jako opice na brusu. Divil jsem se, že jim to v jejich klubech nikdo neřek‘. Oni říkali, že zkoušej‘, co viděli na závodech.“

Václav Kvěch si bohužel v Pardubicích zlomil ruku

Rady borce, jehož kariéra vydala na objemnou autobiografickou knihu, padají na úrodnou půdu. „Viděl jsem, že neumí dát motorku do smyku, nebo jedou nedokonalým smykem,“ pokračuje Jiří Štancl. „Začal jsem od píky. Aby postavili řidítka, odlehčili zadní kolo. Jsou tam kluci, co jim to jde, jsou tam i ty, co to chtěj‘ dělat podle sebe. Ale ze sto závodníků jich nemůže bejt‘ sto dobrejch‘.“

Nicméně ve stopětadvacítkách máme spoustu šikovných závodníků a jejich souboje především na malých oválech mnohdy zastíní velké hochy na pětistovkách. „Třeba kluci Kvěchovi měli něco z motokrosu,“ říká nejúspěšnější plochodrážník československé historie. „Ale plochá dráha je něco jinýho, to už vím od časů Zdeňka Kudrny. Za tu krátkou dobu se plochou dráhu naučili jezdit a porážej‘ kluky, co už dva, tři roky jezděj‘. Vašek si zlomil v Pardubicích ruku, teď mu to srůstá, je možný, že příští rok pojede dvěstěpadesátky.“

Spolupráce s výrobci je důležitá

V Olchingu dostala česká federace tři místa, která dostali Filip Šifalda, Jan Kvěch a Petr Chlupáč. „Teď je pět kluků, co by mohli jet reprezentaci,“ bilancuje Jiří Štancl. „Jeden je ještě mladej‘. Teď v Divišově jeli čtyři vedle sebe loket na loket. Ale já je upozorňoval, že přesně takhle se pojede v Olchingu. Robert Barth dělá Němcům motory, ale firma Shupa jde do toho taky, půjčej‘ klukům čtyřventilový speciály za peníze SCM.“

Spolupráce byla navázána i s divišovskou Jawou. „Měli jsme jednání a přislíbili nám dva motory,“ prozrazuje Jiří Štancl. „Návaznost tak je, chceme, aby mohli přejít ze stopětadvacítek na dvěstěpadesátky. Preferuje je i Armando Castagna v FIM, usiluje, aby měly svoje mistrovství světa.“

Jiří Štancl radí Milanu Dobiášovi, jehož dědeček Milan rovněž poslouchá

Čtvrtlitry zůstávají zatím na úrovni světového poháru, ať už počátkem srpna v Lamothe-Landerron nebo na dlouhé dráze o měsíc později ve Vechtě. „Jsme rádi, že spolupráce s Jawou začala,“ neskrývá Jiří Štancl. „Do Francie nám půjčí i dva rámy. Chci, aby to pokračovalo dál a dál jako se Shupou ve stopětadvacítkách. To je důležitý, aby reprezentace spolupracovala s fabrikou.“

V tomto ohledu má Jiří Štancl své vlastní zkušenosti. „Nikdy jsem nebyl továrním jezdcem Jawy, ale byl jsem testovací jezdec,“ vypráví. „To mi pomohlo. Co se vymyslel motor 895, já ho zkoušel jako jeden z prvních. A za dva roky jsem se na něm stal vicemistrem světa. A moje zkušenosti pomohly i fabrice.“

Soustředění nabízejí prostor pro výuku

Soustředění nabízejí dostatek prostoru pro výchovu závodníka

Při pardubické zastávce klasického šampionátu stopětadvacítek upadl nejen Václav Kvěch, ale i Milan Dobiáš. „Mohlo to bejt‘ jiný,“ komentuje Jiří Štancl smůlu chabařovického závodníka, který plzeňský světový pohár nestihl, protože ještě neoslavil dvanácté narozeniny. „Teď v Divišově jel bezvadně. Kluci se střídali, jednou byl první ten, podruhý onen.“

Při světovém poháru v Plzni se Jiří Štancl a Miroslav Rosůlek nechali zvěčnit s Dušanem Hlaváčkem, Lukášem Vinterem, Václavem Kvěchem, Petrem Chlupáčem a Janem Kvěchem

Filozofie trenérské dvojice SCM pro nasazování závodníků je jasná. „S Mirkem se snažíme, aby jeli ti nejlepší kluci,“ přibližuje Jiří Štancl. „Neděláme nominaci, že byl někdo dobrej‘ loni. Máme přehled, ale letos nás limitovala hranice dvanáct let. Ale příští rok bude oheň na střeše.“

Vedle zmiňovaného Milana Dobiáše čeká dvanáct svíček na narozeninovém dortu rovněž Pavel Kuchař. „Na malý motorce s malými koly to v Divišově pod ně dal, až se divili,“ vypráví Jiří Štancl. „Šli na hubu, ale to je plochá dráha. Mám ale i špatný zkušenosti, že kluby mají zájem, aby jejich jezdci jeli, ale začínaj‘ je učit, který by měli znát až později na těch dvěstěpadesátkách. Tam už budou mít zkušenosti a pojedou smykem celou zatáčku.“

Lukáš Vinter při nácviku nájezdu do zatáčky

Traduje se, že každý závod je mnohem lepší než trénink, nicméně Jiří Štancl je zastáncem výuky nejmladších adeptů na akcích typu divišovského soustředění. „Dvanáctiletí kluci se blbnou,“ začíná svou argumentaci. „Na Markétě pořádaj‘ Mini Cup, to beru, jsou tam placený, ale dělaj‘ jen závody. Já se na ně chodím dívat, jsem tam jako trenér SCM a snažím se těm klukům pomoct. Je to těžký, všichni chtěj‘ vyhrávat. Proto je dobrý soustředění, je tam čas jim říct všechno, co je potřeba.“

V tomto ohledu má Jiří Štancl jasno. „Já chci, aby se naučili jezdit smykem,“ pokračuje. „Pak budou na sobě a výkonnostní růst půjde nahoru. Dokud nebudou umět jezdit smykem, nemá cenu pořádat závody družstev. Pár kluků jede, ale je potřeba jim říct, co a jak. V Divišově jsem na malý i velký dráze dával kužely do zatáček. A všichni se tam vešli a v plný palbě. Je potřeba je učit, kudy do toho nájezdu jet. A to na těch závodech nejde, to na to není čas.“

Koncepce je nutností

V dubnu 1972 ani Jiří Štancl, ani Miroslav Rosůlek netušili, že se sejdou u trénování plohcodrážního potěru

Reprezentační starty jsou pomyslnými vrcholy ledovce, nicméně práce s mladými plochodrážníky nikdy nekončí. „My nemáme žádnou koncepci sportu ani pro seniory, ani juniory nebo tyhle prcky,“ uvědomuje si Jiří Štancl. „Je potřeba, aby se vědělo, co bude dál. Všichni brečej‘, že nemaj‘ peníze, ale ty se rozhazujou jinde. Na soustředění v Divišově se nepřijel podívat jedinej‘ člověk z vedení plochý dráhy.“

Pozitivní ohlasy dvoudenní akce ještě neodezněly. „Měli jsme to seřazený podle výkonnosti,“ popisuje nejúspěšnější český závodník všech dob. „Třeba Adam Fencl jezdil s Josefem Novákem. Najednou ho předjel a on musel zrychlit. Pomohlo to jemu i jemu. Kluci jezdili, mohli si všechno vyzkoušet.“

Mezi nejmladší plochodrážníky patří i Michal Baštecký

Nicméně Petr Křikava z postu šéfa SCM hovoří o limitech finančních rozpočtu střediska, který počet soustředění omezuje. „S Mírou tomu dáváme svůj čas,“ říká Jiří Štancl. „Mohly se proto najít peníze, aby se nám hlavně zaplatily cesty. Ty zkušenosti, co jsem měl za dvaadvacet let závodění, jsou velký. Teď můžu trénovat, jsem rád, že tomu rodiče kluků fandí, ale něco se tam musí dát.“

Jiří Štancl z pozice trenéra dává maximum. „Malej‘ kluk se musí naučit ovládat motorku,“ tvrdí. „Jak dát řidítka, kde mít nohu. V osmnácti by to měl znát, ale nejhorší je naučit ty malý osmiletý kluky, aby přišli do tajů plochý dráhy. Je potřeba s nimi dělat. V Divišově mají zápal, tak jsme se dohodli, aby bylo více tréninků. Je tam moje osoba, ty lidi maj‘ ke mně důvěru, vědí, že jsem něco dokázal.“

Jiří Štancl v rozhovoru s Lubomírem Vozárem

Potenciál je však nutno hledat i u pořadatelů. „Kluby na tom musí pracovat, pomáhat, aby kluci mohli jezdit,“ přibližuje Jiří Štancl další své vize. „Teď spolu jezdili na dvěstapadesátkách Kryštof Rybář a Adam Fencl. Svezli se, zkoušeli motorky. Příští rok by mohli být čtyři závodníci na dvěstěpadesátkách zařazený i do extraligy. Kluby by si je před závodem vylosovali, kdo za ně pojede. Jezdili by svoje jízdy, ale počítalo by se to do extraligy.“

Jiří Štancl se svými nápady plánuje oslovit VV SPD, nicméně jeho nejbližším programem je dnešní mítink v Olchingu. „Mohlo by se tam něco podařit,“ přemítá nad ambicemi svých svěřenců. „Ale jsou tam další, Němci, Angličani…“

Foto: Václav Buřič, Mirek Horáček, Norbert Kalous a archív autora

Ostatní závody

Pražané tráví okurkovou sezónu v tréninkovém rytmu

17.7.2015 Antonín Škach

Praha – 17. července
Minimální počet závodů v červenci v žádném případě neznamená, že by pražští závodníci zaháleli. Během uplynulých dvou týdnů absolvovali čtveřici tréninků, které je postupně přivedly do Divišova, Prahy a Liberce. Trenér Tomáš Topinka nešetřil slovy díků a spokojenosti.

Navzdory bohatému trénikovému programu zbývá Pražanům dost času na kanadské žertíky, o čemž se přesvědčil i Ondřej Smetana

Minulý týden Pražané trénovali ve středu a ve čtvrtek v Divišově, kde jim místní klub zajistil i ubytování. Toto úterý měli trénink na Markétě a ve středu zamířili do Liberce.

Po návratu se zastavili v místní nemocnici, kde se Filip Šitera zotavuje z následků svého ošklivého pádu.

V Liberci se objevili i stopětadvacítkáři, v Divišově se k nim připojil rovněž Patrik Mikel.

Tomáš Topinka komentuje tréninkový program svých svěřenců:

„Musím pochválit a poděkovat paní Pajkrové a Věroušovi, ten nám sám v Liberci upravoval a kropil dráhu. Co se týče tréninků, tak super. Mám v plánu to ještě zopakovat, určitě by bylo dobře, aby se k nám připojili i závodníci z ostatních klubů. Aby se takové akce využívaly na sto procent, nikoliv na padesát.“

Ostatní závody

O víkendu hřměly v Divišově motory všech kubatur

17.7.2015 Antonín Škach

Divišov – 11. a 12. července
Červenec je v českém termínovém kalendáři děravý jako noty na buben. O to více času zbývá na tréninky a soustředění. Toho v Divišově se zúčastnili všichni závodníci zařazení do SCM, přičemž dorazili i borci z ostatních klubů a Karol Zupinski až z dalekého Gdaňsku.

O vedru, jaké v Divišově panovalo, nás na snímku přesvědčují přímo Miroslav Rosůlek a Petr Křikava — O vedru, jaké v Divišově panovalo, nás na snímku přesvědčují přímo Miroslav Rosůlek a Jiří Štancl

Dohromady třiadvacet plochodrážníků v Divišově našlo skvělé zázemí a především dobře připravené dráhy. Pod vedením trenérů Jiřího Štancla a Miroslava Rosůlka absolvovali tréninkový program borci v sedlech stopětadvacítek, dvěstěpadesátek a pětistovek.

Jedním z účelů soustředění byla příprava závodníků na evropský pohár 125 ccm, který se koná zítra v bavorském Olchingu. Trojice reprezentantů Filip Šifalda, Petr Chlupáč a Jan Kvěch tu měla k dispozici tovární čtyřventily Shupa, které ve spolupráci s odborníky továrny testovala.

Petr Křikava, šéf SCM, bilancuje víkendové soustředění v Divišově:

„Organizace sportovní přípravy byla na vysoké úrovni, taktéž dráha stadionu byla výborná. Při závěrečném hodnocení od jezdců bylo velké poděkování trenérům za vedení přípravy s přáním zorganizováním dalších soustředění. Počet plánovaných soustředění je však limitován finančními prostředky, které má SCM na tento rok k dispozici.“

Soustředění přivedlo do Divišova počtenou závodnickou společnost

Markéta Cup 125 ccm

Horké odpoledne nemohlo Petru Chlupáčovi přinést více

16.7.2015 Antonín Škach

Praha – 16. července
Petr Chlupáč dnes odpoledne na malé dráze pražské Markéty nepoznal přemožitele v dalším díle Speedway Mini Cupu. Po triumfu ve čtveřici jízd základního rozpisu, v nichž jako jediný našel recept na Poláka Karola Zupinskeho, nezaváhal ani ve finále A. V něm ustál veškeré útoky dravého Jana Kvěcha, jenž se rychle zbavil Karola Zupinskeho. Stejné trio se díky vítězným semifinále sešlo na startovním roštu finále Ceny vydavatele magazínu speedwayA-Z. Ani v něm Petr Chlupáč nezaváhal a vracel se domů o tisícovku hlavní prémie bohatší.

Karol Zupinski, Petr Chlupáč a Jan Kvěch na stupních vítězů

Markéta v přímé palbě žhavých slunečních paprsků

Michal Baštecký vodí za sebou Adama Pajkra, který motocykl nakonec v rozjížďce s číslem dvě roztlačil

Tropy se vrátily do Čech se svou plnou intenzitou. Sluníčko se na své pouti dostalo okolo šestnácté hodiny nad pražskou šestku a jeho palčivé paprsky se opřely rovnou do improvizovaného depa, kde se vše chystalo na šesté kolo letošního Speedway Mini Cupu.

Po tréninku si Jan Kvěch liboval, že mu motocykl po výměně karburátoru opět letí jako z praku. Po první sérii základních jízd byl jedním ze čtveřice jedenáctičlenného pole, který se mohl chlubit trojkou u svého jména.

Pavel Kuchař si vnějškem první zatáčky vyšlápnul na Karola Zupinskeho

Do seznamu vítězů se však jako první zapsal Adam Baštecký. Startovní číslo šest nebylo obsazeno a Adam Pajkr neujel vinou technické závady ani metr, takže si pražský benjamínek snadno připsal triumf ve druhé jízdě. Teprve potom přišla na řadu rozjížďka s číslem jedna, jejíž nebyli včas připraveni. A jelikož dnes bylo vskutku vedro jako v peci, Zdeněk Schneiderwind s Tomášem Topinkou neváhali improvizovat, aby mítink trval co nejkratší dobu.

Milan Dobiáš dohání úvodní bodové zpoždění

Petr Chlupáč triumfoval stylem start – cíl, když v první zatáčce odrazil nájezd Pavla Kuchaře, přičemž oba ukázali výfuk Milanu Dobiášovi. Ani Jan Kvěch nezaváhal, navíc se Daniel Šilhán v první zatáčce přetočil a klesl ještě za Lukáše Vintera. Patálie řešil i Karol Zupinski, jenž se v první zatáčce čtvrté jízdy nechal rozházet, nicméně vedení udržel.

Rozjížďka s číslem pět zažila sólo Petra Chlupáče před Lukášem Vinterem, zatímco Adam Pajkr si po svém pádu v předposlední zatáčce musel pro bod doběhnout po svých. Pavel Kuchař by si oprávněně mohl stěžovat na nepřízeň štěstí při losování startovních čísel. Na úvod vyfasoval Petra Chlupáče, nyní Karola Zupinskeho.

Petr Clupáč míří za svým druhým triumfem před zraky Lukáše Vintera a Adama Pajkra

Avšak pražský draveček se místo planých nářků rozhodl vzít osud do svých rukou. A byť Polák nejlépe odstartoval, on na něho zaútočil vnějškem první zatáčky. Ačkoliv se Karol Zupinski udržel po rychlejší vnitřní straně na čele, od tlaku Pavla Kuchaře jej vysvobodila až šachovnicová vlajka v rukou Zdeňka Schneiderwinda.

Dvě druhá místa ovšem jsou v rozpise stopětadvacítkových závodů na malých oválech už poměrně velkou ztrátou. Pavel Kuchař s obrovským přehledem vyhrál desátou a patnáctou jízdu, avšak s deseti body nemohl na finále A už pomýšlet. A to tím spíše, vzdávala-li se vedoucí trojice bodů stejně ochotně jako čeští politici svých korýtek.

Petr Chlupáč ve vítězném režimu

Daniel Šilhán napravil své úvodní zaváhání hladkým triumfem v rozjížďce s číslem osm. Jenže hned po přestávce, kdy Tomáš Topinka za volantem černé cisterny zvlažil ovál, byl krátký na Petra Chlupáče. Pražan se na čele rozjížďky s číslem devět usadil již s vylétnutím pásky.

Jeho devět doposud nasbíraných bodů už mohl vyrovnat jen jediný závodník, protože Jan Kvěch a Karol Zupinski na sebe narazili na startovním roštu s číslem dvanáct. Lépe odstartoval Polák, ale domácí jezdec útočil vnějškem první zatáčky. Jejich duel však skončil ranou do ohrazení a červenými vlajkami.

Pavel Kuchař na cestě za svým prvním dnešním triumfem

Repete dvanácté jízdy se konalo až po rozjížďce s číslem patnáct, která však v rámci urychlení programu a kumulaci opakování jízd přišla na pořad až před šestnáctou jízdou. Nicméně pořad rozjížděk byl to poslední, co přítomné zajímalo. Důležité byly tři body, jichž se zmocnil Karol Zupinski.

Jan Kvěch se totiž v prvním oblouku zdržel odrážením Michala Bašteckého, ale hned vzápětí v rozjížďce s číslem čtrnáct vložené mezi opakovanou dvanáctou a regulérní šestnáctou jízdu odvedl Dušana Hlaváčka.

Karol Zupinski a Jan Kvěch vzali svůj souboj naprosto vážně

S jedenácti body nemohlo finále A Jana Kvěcha již minout. Duelem jeho dvou rivalů vyvrcholil program základních jízd. A Petr Chlupáč si v něm již od prvních metrů udržel vrch nad Karolem Zupinskim.

Finálový program odstartoval Adam Pajkr v déčku. Jednoznačně odvedl Jana Jeníčka, jenž jel dnes svůj první závod a nadchl odhodláním, když ve třinácté jízdě běžel po pádu v první zatáčce posledního kola pro bod.

Jan Jeníček si pro svůj čtvrtý bod musel doběhnout

Daniel Šilhán doplatil na patnáctou jízdu, v níž zůstal trčet za Pavlem Kuchařem i Lukášem Vinterem, aby mu na finále B scházel jediný bod. Céčko však ovládl naprosto dokonale. O štěstí mohl hovořit Michal Baštecký ve finále C. do cíle úvodního okruhu mířil jako druhý, ale upadl a mohl děkovat za skvělý postřeh Dušanu Hlaváčkovi. Pardubičan se mu dokázal vyhnout těsně okolo mantinelu a při svém manévru neměl ani milimetr k manévrování nazbyt.

Stejně jako Pavel Kuchař i Milan Dobiáš musel dohánět bodové zpoždění z úvodních fází mítinku. Nakonec se sešli ve finále B, v němž měl pražský závodník navrch. Chabařovičan ovšem uhlídal Lukáše Vintera.

Karol Zupinski vede před Janem Kvěchem a Michalem Bašteckým

Áčko protáhlo vítězný koncert Petra Chlupáče. Jan Kvěch se rychle zbavil Karola Zupinskeho, aby se spodní stranou první zatáčky sápal na vedoucího Pražana. Ten ovšem vycítil nebezpečí včas a neopustil vedoucí příčku ani tentokrát.

Minizávod na konec

Ve finále B jede první Pavel Kuchař před Milanem Dobiášem a Lukášem Vinterem

Po roční přestávce se konečně našla příležitost k dalšímu ročníku Ceny vydavatele magazínu speedwayA-Z. Stejně jako v předchozích letech šlo o tisícovku pro vítěze. Zdeněk Schneiderwind se však letos rozhodl rozšířit program, takže se naše cena přiblížila říjnu 2007, kdy plnila roli jednoho z hlavních bodů programu prvního závodu stopětadvacítek na malé dráze v České republice.

Karol Zupinski padá za zády Petra Chlupáče a Jana Kvěcha

Letos se zúčastnilo devět nejlepších, takže bohužel Adam Pajkr a Jan Jeníček museli z kola ven. Finalisté předchozího Speedway Mini Cupu bez větších problémů opanovali svá semifinále, z nichž vítězové postupovali do finále.

Vodu ovšem kalil Pavel Kuchař. V semifinále číslo tři sice nejlépe odstartoval Karol Zupinski, avšak pražský závodník jej atakoval vnějškem úvodního oblouku. Polák jej vyvezl na mantinel, uhájil vedení a ve finále stanul vedle Petra Chlupáče a Jana Kvěcha.

Jiří Štancl při pohledu na stupně vítězů:

„V sobotu by to v Olchingu mohlo být stejné!“

Petr Chlupáč znovu vystřihl nejlepší start. Jenže v první zatáčce jej vystřídal Jan Kvěch. Než by kdokoliv stačil říct švec, jel Petr Chlupáč opět v čele. Jan Kvěch se naproti tomu musel bránit Karolu Zupinskemu. Na počátku druhého okruhu ale polský závodník upadl. Okamžitě se vrátil do sedla, ale na další útok už nezbývalo dost času. A tak pořadí nadstavbového závodu kopírovalo pódium předchozího poháru.

Souboj Jana Kvěcha a Karola Zupinskeho skončil nárazem do ohrazení

		D	C	B	A	TOT
1. Petr Chlupáč, Praha	3 3 3 3				6	18
2. Jan Kvěch, Praha	3 3 2 3				4	15
3. Karol Zupinski, PL	3 3 3 2				2	13
4. Pavel Kuchař, Praha	2 2 3 3			3		13
5. Milan Dobiáš, Chabařovice	1 2 3 3			2		11
6. Lukáš Vinter, Praha	2 2 2 2			1		9
7. Daniel Šilhán, Liberec	1 3 2 1		3			10
8. Dušan Hlaváček, Pardubice	2 E 1 2		2			7
9. Michal Baštecký, Praha	3 2 1 1		F			7
10. Adam Pajkr, Divišov	E 1 2 2	3				8
11. Jan Jeníček, Pardubice	1 1 1 1	2				6

Dnešní Speedway Mini Cup absolvovalo jedenáct závdoníků

Průběžné pořadí seriálu:

	PHA	PHA	DIV	CHA	PHA	PHA	TOT
	9.4.	11.4.	9.5.	30.5.	9.6.	16.7.
1. Petr Chlupáč	17	12	15	18	13	18	93
2. Pavel Kuchař	14	12	12	16	10	13	77
3. Milan Dobiáš	14	10	10	13	18	11	76
4. Daniel Šilhán	9	13	10	13	8	10	63
5. Lukáš Vinter	10	12	8	10	9	9	58
6. Jan Kvěch	0	4	11	9	12	15	51
7. Václav Kvěch	10	14	18	3	NS	NS	45
8. Michal Baštecký	9	6	8	8	6	7	44
9. Pavel Čermák	9	NS	11	11	8	NS	39
10. Adam Bím	8	10	8	5	7	NS	38
11. Dušan Hlaváček	5	11	4	9	NS	7	36
12. Adam Pajkr	NS	6	10	7	NS	8	31
13. Filip Šifalda	11	17	NS	NS	NS	NS	28
14. Sindy Weber	NS	10	6	5	NS	NS	21
15. Max Troidl	NS	NS	8	9	NS	NS	17
16. František Klier	NS	9	NS	8	NS	NS	17
17. Karol Zupinski	NS	NS	NS	NS	NS	13	13
18. Jan Jeníček	NS	NS	NS	NS	NS	6	6
19. Bruno Beláň	NS	NS	6	NS	NS	NS	6
NC Jan Hlačina	NS	NS	NS	NS	solo	NS	–

Petr Chlupáč najíždí do druhého okruhu finále Ceny vydavatele magazínu speedwayA-Z jako první před Janem Kvěchem a Karolem Zupinskim

Cena vydavatele magazínu speedwayA-Z:

semifinále 1:	Petr Chlupáč, Lukáš Vinter, Michal Baštecký
semifinále 2:	Jan Kvěch, Milan Dobiáš, Dušan Hlaváček
semifinále 3:	Karol Zupinski, Pavel Kuchař, Daniel Šilhán
finále:	Petr Chlupáč, Jan Kvěch, Karol Zupinski

Foto: Eva Palánová

MS Na dlouhé dráze

Šampionát družstev měl jasného favorita a překvapivého vítěze

16.7.2015 Kiril Ianatchkov

Mühldorf – 28. června
V německém Mühldorfu se předminulou neděli za krásného a horkého letního počasí jel závod mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Současná česká okurková sezóna se jakoby přímo nabízela k ohlédnutí slovem i obrazem za triumfem Angličanů i naším šestým místem.

Němci, Angličané a Finové na stupních vítězů

Plohochodrážní sajdkáry jsou u nás už prakticky neznámým pojmem

Plochodrážní závody na dlouhé dráze jsou zvláštní motoristickou disciplinou. Mně osobně připomínají staré filmové dokumenty, na kterých v oblacích prachu se ženou odvážní muži na zvláštních strojích. Co se změnilo od počátků motoristického sportu, jsou především logy sponzorů pokryté kombinézy závodníků a pochopitelně žen, které jedou neméně odvážně a rychle než chlapi. Startuje se v šesti a tato zvláštnost si vyžaduje i určitý formát týmového mistrovství světa. Účastní se šest čtyřčlenných družstev a v patnácti jízdách se střetne každý s každým. V žádném týmu se neobjevila žena, ale pár jich diváci přece jen viděli ve vložených závodech plochodrážních sajdkárů. Jedna ryze dámská posádka dokonce vyhrála jednu z kategorií. Úžasná podívaná.

Kdyby Česká republika měla ještě dva Josefy France, titul by nás neminul

Hlavní závod dne, světový šampionát měl jasného favorita a překvapivého vítěze. Domácí Německo obhajovalo titul a jediného potenciálního soupeře místní spatřovali ve Francouzích se skvěle jedoucími bratry Tresarrieu – Stephanem a Mathieum. Francouzi, ani Němci nezklamali, ale titul si odvezli zástupci Velké Britanie. Výsledky a výpověď trenéra českého národního týmů už jste na stránkách magazínu speedwayA-Z našlo. Co z výsledku nelze vyčíst, je vývoj turnaje.

Josef Franc míří do čela rozjížďky proti Němcům

Podívejme se na české družstvo. Skončilo v uvozovkách tradičně na posledním šestém místě o bod za pátými Nizozemci a o deset bodů od stupňů vítězů, ale na můj vkus ostudu určitě neudělalo. Zásluhou na tom měl především Josef Franc. Paradoxem proto je, že máme-li někomu vyčítat ztrátu tak potřebného jednoho bodu, je to právě Josef Franc.

Erik Riss a Michael Härtel jsou budoucností německé dlouhé dráhy

Po suverénních třech kolech na čele jízdy číslo dvanáct proti bodově nejbližším přemožitelům Nizozemcům, se nechal předjet v posledních metrech Jannickem de Jongem, který v žádné jízdě neskončil hůř než druhý. Prostě taková je plochá dráha, takže Josefu Francovi radši nic nevyčítejme. Ani zaváhaní proti silným Francouzům, kde skončil s jediným bodem v jedině jízdě dne, která skončila dokonalým KO 12:3. No a co?

Zleva Richard Wolff, Aki Pekka Mustonen, Josef Franc a Jesse Mustonen

Se dvěma Josefy Francema by Česká republiky byla na bedně, se třemi mohla bojovat o zlato. Richard Wolf začínal s nulou proti pozdějším vítězům z Velké Britanie a pak ponechal své místo na startu Michalu Škurlovi, který taktéž nebodoval pro změnu proti Němcům. Jinak Richard Wolff dojel pro celkem sedm bodů. Nováčkovi Michalu Dudkovi se povedl úžasný vstup do závodu na druhém místě a ihned vzápětí bodoval ještě jednou, tentokrát na předposledním pátém místě.

Na začátku to vůbec nevypadalo špatně. S Bríty to bylo těsně 7:8, s Němci o něco hůř 6:9, Nizozemci nás porazili 8:7 a mohlo to byt klidně 9:6, jak je zmíněno výše, KO 12:3 s Francouzi a nakonec zase těsná prohra 7:8 s nečekaně úspěšnými Finy. Jinými slovy já si na výsledek vůbec nezakládám a užíval jsem si krásné a napínavé jízdy.

Pád Michaela Härtela sebral Němcům titul

V oblacích prachu se hodně předjíždělo a něco málo přes 4000 diváků se skvěle bavilo a hlasitě fandilo. Párkrát pozlobila páska, která zůstala na jedné straně na místě, a starty se opakovaly. V předposlední čtrnácté jízdě došlo k jedinému pádu dne, kdy to domácí Michael Härtel přehnal s dravostí a nikým nezaviněně se ocitl na zemi. Tím zdramatizoval souboj domácích proti Francouzům, ale populární syn slavného otce Erik Riss dosáhl své jediné výhry a jeho jediný partner po vyloučení Härtela Jörg Tebbe skončil na místě druhém. Výsledné 9:6 poslalo Němce do rozjížďky o stříbro proti Finům. Erik Riss po dvě kola tvrdě bojoval s nejúspěšnějším Finem Aki Pekka Mustonenem, který nejdřív útokům neodolal a pak jeho motocykl měl defekt. Domácí mohli oslavovat.

Závěrem zaslouženě zvítězili Britové s nejvyrovnanějším tříčlenným týmem a publikum mělo skvělou podívanou. Nevím, zda systém mistrovství světa družstev je ten nespravedlivější, ale vidět šesticí rychlých plochodrážních motocyklů letět do první zatáčky je skvělou podívanou. Pak typická poloha vleže s levou rukou uprostřed řídítek a s naplno otevřeným plynem má neopakovatelné romantické působení. A o to na dlouhé draze asi jde?

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Speedway cestopisy

Den s výletem do Landshutu byl náročný, ale krásný

15.7.2015 Miloslav Čmejla

Landshut – 11. července
Když jsem v sobotu ráno stával v půl šesté ráno, bylo už nádherné počasí. Čekal mě zajímavý den. Celý život se snažím věci srovnávat, abych pak věděl, co je správné a nejlepší. Když jsem se dozvěděl, že je možnost se přifařit k partě lidí, kteří jeli na plochou do Landshutu na finále Evropy, okamžitě jsem pojal myšlenku, podívat se jak to dělají jinde. A protože mám v rodině třináctiletého vnuka, který fandí ploché dráze, byli jsme hned dva.

Věděli jsme, že bude závodit i náš nejlepší jezdec současnosti Václav Milík, proto rozhodnutí bylo okamžité. Vnuk Martin nemohl dospat. V sedm ráno nás naložili kluci z Pardubic v Praze na Černém mostě, o kousek dál přistoupily dvě dívky a pak už tradá směr Rozvadov, kde nastoupila poslední část výpravy.

Devět lidí odjelo do historicky známého Regensburku,kde byla příjemná pauza s prohlídkou a posezením. Moc hezké místo, hudební slavnosti a pěnivý mok, dobrá kombinace. Pivo bylo vychlazené, přišlo vhod, ale málo platné, naše je naše. Do Landshutu jsme přijeli v patnáct hodin, závod byl od devatenácti, takže na všechno čas a pohoda.

Vyběhal jsem si akreditaci, a protože člověk, který je vydával, mě poznal coby spíkra z Mariánek, stal se na jeden večer novinář i z mého vnuka Martina. Byl šťastný, že může jít pozdravit Vendu Milíka a Martina Vaculíka. Nakonec se pozdravil snad se všemi, co v depu byli.

Stadión v Landshutu je velmi pěkný a praktický. Kolem dokola je lehká střecha pro diváky, na kterých jsou přidělané panely foltajky. Ó jak chytré a jednoduché. V depu i mezi diváky jsme se potkávali z mnoha známými lidmi. Každou chvíli zaznělo: „Hallo, du bist Sprecher von Marienbad“ a já jenom „ja ja“.

Je to velmi příjemné, potkat tolik známých lidí. Protože řízky z domova zmizely už během dopoledne, došlo i na ušetřená eura. Do vnuka to padalo, jak do propasti. Od zmrzlin a pití až po speciality. Najedení a napití jsme čekali na první jízdy.

Dva Martinové - Vaculík, jemuž těsně unikla finálová jízda, a Devera, účastník zájezdu — Dva Martinové – Vaculík, jemuž těsně unikla finálová jízda, a Devera, účastník zájezdu

Gollob,Nicki, Vakulík, jak ho jmenoval místní hlasatel, Sajtfudinov, Kildemand, Vašek Milík, to vše byla záruka velké podívané. A byla. Od prvních jízd jsem sice v duchu proklínal polského rozhodčího, že je slepý, protože tolik prachu, co jsme byli nuceni spořádat, už dlouho nepamatuji. Vodu měli, ale málo ji používali.

Zhruba pět tisíc diváků vidělo moc hezký závod. Byli jsme jako ve snu, když Vašek Milík po dvou jízdách získal plný počet šest bodů. Pak se mu nedařily starty, ale bojovník je to k pohledání. Věděli jsme, že má hodně naraženou ruku. Přesto odvedl super výkon. Než jsme se nadáli, byla tu finálová jízda, do které se těsně neprobojoval Martin Vaculík.

Pedersen, Gollob, Sajtfudinov a Lindbäck. Sestava jako hrom. Hned po startu se na Golloba zahákl Nicki a bohužel upadl. Nicki je známý tím, že si po pádu dokáže poležet. Sanita, hodně lidí, lékař, to vše na dráze. Po delší době se ale Dán zvedl a v pohodě dokráčel do depa. Celý stadion čekal, že se jízda bude opakovat se všemi jezdci, neboť se pád odehrál v první zatáčce po startu, ale kdeže.

Polský rozhodčí nevyužil této možnosti a vyloučil Golloba z jízdy. Reakce publika byla evidentně proti. A tak bylo finále ochuzeno o Poláka, který měl obrovskou formu, a všichni se shodli, že by závod vyhrál.

Nový start a nádherná bitva, z níž vyšel právem jako vítěz rus Emil Sajtfudinov,který za sebou nechal Nickiho i Antonia. Po slavnostním vyhlášení jsme poseděli v depu na pivečku ve společnosti Vaška Milíka i jeho otce a všechno jsme probrali. Náročný, ale krásný den byl za námi a tak jsme se odebrali směr ček ripablik.

Foto: Miloslav Čmejla

SpeedwayA-Z.cz

Archiv pro měsíc: Červenec 2015