Bílá – 21. července
Triumf v předloňské Ceně vydavatele magazínu speedwayA-Z by ve čtvrtek na pražské Markétě nemohl ohajovat, ani kdyby už nezanechal stopětadvacítky ve své závodnické minulosti. Ortéza zavěšená na rameni dávala najevo, že se pád při divišovském soustředění bohužel neobešel bez následků. Nicméně Kryštof Rybář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že chce být zpátky již při sobotní juniorce v Liberci, protože světový pohár dvěstěpadesátek už klepe na dveře.
„No, v Divišově bylo soustředění SCM, sobota a neděle,“ vypráví, kterak přišel ke zdravotní pomůcce. „A v sobotu při poslední tréninkové jízdy s Filipem Hájkem mi uprostřed zatáčky spadl sekundární řetěz. Takže mě to ze smyku narovnalo a já šel přes řidítka. Pak už nevím, jak to bylo. Akorát, že jsem jel sanitkou do depa. Mám naštěstí jen natažený vazy v rameni a naražený rameno. Nosím ortézu, v sobotu jsem už začal rehabilitovat a za pár dní to bude dobrý. Chystám se na mistrovství světa do Francie na dvěstěpadesátky. A uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že dobře.“ Poté, co dal vale stopětadvacítkám, nabídly mu čtvrtlitry závodní program i před oslavou patnáctých narozenin. VV SPD mu totiž umožnil absolvovat juniorské mistrovství republiky v sedle dvěstěpadesátky. Nicméně Kryštof Rybář ve Slaném chyběl a objevil se až ve druhém díle seriálu osmý květnový den ve Svitavách.
„Začali jsme trochu později než všichni a nestihl jsem mistrovství republiky juniorů do jednadvaceti let ve Slaným,“ ujímá se opět slova. „Ale zanedlouho jsme si jeli poprvé zatrénovat do Pardubic, kde jsem se seznamoval s motorkama po zimě. Následovaly junioři ve Svitavech, kde jsem tu dráhu moc neznal. Ale jeden trénink před závodem musel stačit. Hlavně mi už od začátku strašně pomáhá Adrian Rymel. Jezdí se mnou po závodech, tréninkách a pomůže i u nás v garáži, takže bych mu chtěl strašně moc poděkovat za to, co pro mě dělá.“
Otázka, jak velkou nevýhodou je poloviční zdvihový objem oproti půllitrům se nabízí úplně sama. „Zezačátku ty první trénink nebyly nic moc,“ líčí Kryštof Rybář duel obou kubatur. „Ale postupem času jsme na tom s Jawou zamakali a teď ty motory podle mě letěj‘ úžasně. Jinak dvěstěpadesátka je o trochu pomalejší od startu, ale pak když to jedu čistě a bez chyb, na kratších dráhách mi o tolik pětistovky neujedou. Když jdu s někým do souboje, on na pětistovce může ještě trochu přidat, já nikoliv. Ale i tak si zazávodím. Jde tu i o to abych se dostal s klukama do toho koloběhu závodů a na pětistovce už by to měla být brnkačka. Třeba v Pardubicích je to na dvěstěpadesátce trošku něco jiného proti pětistovkám.“
Kryštof Rybář nešetří vděkem:
„A jinak chci poděkovat celé rodině, tátoj‘, dědům, babičkám, ségře, tetám, strejdům a prostě celý rodině. A taky sponzorům: Pitcha za brýle, Meatfly za oblečení, Jerky za energii, Magicam za kameru, Tapi Tea za drinky a samozřejmě Rykonad za peníze.“
Stopětadvacítky letos prožívají opět nevídaný boom. „Stopětadvacítka mi rozhodně nechybí,“ vytuší Kryštof Rybář další dotaz. „Byl jsem na to už hodně těžkej‘ a úplně tolik jsem si nezazávodil a už ani nebylo tolik věcí, v čem se zlepšovat a jít dopředu. Rozhodně mě už lákaly silnější kategorie. Ale jinak když mám chuť se podívat na stopětadvacítkáře, jezdím občas s Dany Šilhánem, za což mu děkuju.“
Jenže juniorských závodů, které by mohl absolvovat není moc… „Junioráků není tolik,“ souhlasí. „Ale my se tento rok hlavně připravujeme na mistrovství světa na dvěstěpadesátkách, kde se je snažíme vyladit. Ale už je půlka sezóny za mnou, a kolik těch junioráků je, to moc neřešíme. Jsem strašně rád, když se svezu, a jsem rád za každou jízdu nebo trénink.“
Nejmladší adepti plochodrážního řemesla při čtvrtečním pražském Speedway Mini Cupu. A borci z opačného pólu věkového spektra o dva dny později v Pardubicích a do toho flat track, který na českou závodní scénu přináší i konstruktérský aspekt jako naposledy motocyklové sprinty před nějakými třiceti lety. Takový byl týden českého plochodrážního fanouška. Jan Kvěch se vrátil s bronzovou medailí z evropského poháru kolibříků, zatímco evropský travnatý šampionát se našim reprezentantům nevyvedl. Pravidelný kompilační seriál magazínu speedwayA-Z vás dnes vezme do Anglie, Polska, Francie, ale také na Slovensko, kde místní titul nadále odolal českým útokům. Na stupně se však dostal Jan Boháč při historicky prvním závodě dlouhé dráhy v novodobém pojetí na Slovensku.
Netradičně rušné pondělí
Ještě minulý týden začínaly Češi v akci až v úterý díky švédské Elitserien, nicméně dnes mám dva důvody začít již pondělkem. Ten první je, že se v předvečer francouzského státního svátku dobytí Bastily konal v Marmande pouťák na travnaté dráze, k němuž se vypravil i Josef Franc.
Cílem finálové jízdy se jako první prohnal Erik Riss následovaný Joonasem Kyllmäkorpim a Richardem Hallem. Mathieu Tresarrieu upadl a Fredrik Lindgren byl diskvalifikován. Josef Franc díky sedmi bodům v základní části pronikl do semifinále, kde mu však dva body za třetí místo na postup nestačily.
„Nejlepší závody, co jsem tam kdy byl,“ nešetřil pražský závodník superlativy po svém návratu domů. „Úroveň byla špičková, diváků víc než na finále mistrovství světa. Nešly mi starty, dvě jízdy byly dobrý, ale jinak na hovno a tak jsem nepostoupil.“
V pondělí zažil svůj druhý start v britské Elite League Eduard Krčmář. Jeho Swindon doma porazil Poole 50:42. Slánský závodník si připsal dva body (1 1 0 0), přičemž pro první svůj bod musel více než půl kola utíkat. Ve středu King’s Lynn na své dráze vyhrál nad Wolverhamptonem 56:37. Václav Milík však byl v sestavě jen jako rider replacement, jelikož jeho naražené zápěstí z Poole z minulého týdne potřebovalo klid.
V úterý proběhlo další kolo švédské Elitserien. Ikaros Smederna ve své Eskilstuně podlehla Rospisggarně Hallstavik 39:51. Martin Vaculík rozehrál závod triumfy v rozjížďkách s čísly čtyři a osm. Pak přišla nula z desáté jízdy, když se mezi něj a Andrzeje Lebeděvse vklínili Mikkel Michelsen a Przemyslaw Pawlicki.
Vzápětí Slovák vyhrál ještě jednou a nakonec byl třetí za svým kolegou Andreasem Jonssonem, když spolu vyjeli remízu proti Mikkelu Michelsenovi a Magnusi Zetterströmovi. Suma sumárum deset bodů s jedním bonusem (3 3 0 3 1).
České hody v Premier League
Ve čtvrtečním duelu Premier League Redcar vs Newcastle si Matěj Kůs mohl připadat jako robot naprogramovaný na samé trojky. Pražan vyhrál postupně třetí, pátou, devátou a dvanáctou jízdu. Až v rozjížďce s číslem patnáct, před jejímž startem za stavu 47:40 již domácí Medvědi nemohli prohrát, vyšel bodově naprázdno. Lasse Bjerre ale díky vítězství před Antonem Rosenem a Ludvigem Lindgrenem dosáhl Redcar remízy. Individuální skóre Matěje Kůse se počítalo snadno (3 3 3 3 0 = 12).
V pátek v Edinburghu však Matěj Kůse vyjel na ovál pouze jednou. Ve třetí jízdě upadl Erik Riss a on dojel s Jonasem B. Anderssonem na remízu proti Kevinu Wölbertovi. Jeden bod s jedním bonusem se však nepočítá stejně jako výsledek 16:14 po pěti jízdách, než první závod čtvrtfinále KO Cupu mezi Edinburghem a Redcarem vzala voda. Náhradní termín byl stanoven na první srpnový den.
Skvěle se v pátek vedlo rovněž Zdeňku Simotovi. Se čtrnácti body a jedním bonusem (3 2 3 3 3 0) se stal nejlepším mužem večera. Vítězné tažení začal v rozjížďce s číslem dvě, v osmé jízdě byl druhý za svým kolegou Mortenem Risagerem. Další trojky inkasoval v jedenácté, dvanácté a čtrnácté jízdě. Jeho nula v rozjížďce s číslem patnáct přišla, až v momentě, kdy Plymouth měl vítězství nad Workingtonem v kapse. Konečné skóre 50:40.
Včera se v Polsku konala jen extraliga. Eduard Krčmář se ale v sobotu představil v závodě o Pohár svatého Dominika v Gdaňsku. V týmu Mladých hvězd zaznamenal dvě vítězství, ale také pád, po němž závod nedokončil (3 0 3 F/R -). Jeho družstvo však nakonec triumfovalo o bod před Skandinávií (33), Červenobílými (30) a Slovany (17).
Martin Vaculík prožil podařenou neděli. Jeho Tarnow doma rozdrtil Grudziadz 55:35 a on mu přispěl třinácti body s jedním bonusem (3 3 3 3 1). Pouze Artjom Laguta jej dokázal v patnácté jízdě porazit. Wroclaw si přijela do Zielonej Gory pro porážku 50:40. Václav Milík (1 0 0 0) inkasoval svůj jediný bod na úkor Grzegorze Walaska hned v rozjížďce s číslem jedna.
Dva dny v Žarnovici
V sobotu se ve slovenské Žarnovici konal mezinárodní závod veteránů. Po základní části byli z početného jednatřicetičlenného startovního pole nejlepší Vladimir Trofimov (16), Vladimir Kolodij (16), Anton Wannasek (14) a Ján Mesiárik (13). Vladimír Višváder (11) byl desátý, Petr Popelka (5) dvaadvacátý a Gašpar Forgáč (0) jednatřicátý.
Ve finále do 55 let triumfoval Vladimir Trofimov před Vladimirem Kolodijem, Romanem Špitalerem, Imre Fogasem mladším a Jánem Mesiarikem. Finále nad 55 let poznamenal těžký pád Laszlo Meszarose. Naštěstí se nepotvrdily zvěsti o zlomené noze a Maďar se po závodech objevil v hospůdce na Kolkárně jen s naraženinami a zhmožděninami. Opakovačka přinesla pořadí Anton Wannasek, Heinrich Schatzer, Petro Fedyk a Imre Fogas starší.
Včerejší Memoriál Ladislava Eliáše přinesl triumf Marcinu Rempalovi (16). Na dalších příčkách se umístili Zdeněk Holub (14) a Tomáš Suchánek (12). Patrik Búri (9) byl desátý, Jan Holub (7) dvanáctý, Patrik Mikel (3) patnáctý a Michal Tomka (2) devatenáctý.
Marcin Rempala se kvalifikoval rovnou do finále slovenského šampionátu, zbylých deset absolvovalo semifinále, v nichž vypadli mj. Tomáš Suchánek a Patrik Búri. Ve finále se mistrem stal Stanislaw Burza, na stupně vítězů se dostali ještě Marcin Rempala a Norbert Magosi. Zdeněk Holub upadl a do opakované jízdy nenastoupil.
Součástí včerejšího slovenského šampionátu byl i vložený závod dlouhodrážních motocyklů. Karel Kadlec nakonec nedorazil, takže Jan Boháč půjčil svůj motocykl s ležatým motorem Tomáši Kisovi, který se po ukončení své plohcodrážní kariéry věnuje flat tracku.
„Super, krásná dráha,“ liboval si Jan Boháč. „V první jízdě jsem podjel Wannaska, nečekal, že to dám pod něj. Ve druhý jízdě jsem ho honil a skončil těsně za ním. V tý třetí naložil svýmu GM a ujel mi.“
Na stupních vítězů stál tedy nejvýše Anton Wannasek, rakouský veterán se slovenskou licencí. Jan Boháč byl druhý a Tomáš Kis třetí.
Foto: archív Josefa France, Eduarda Krčmáře a Zdeňka Simoty a Mirek Horáček, ilustrační Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Daugavpils – 18. července
Necelých čtrnáct dnů po zisku titulu individuálního mistra Polska se Maciej Janowski vůbec poprvé postavil na nejvyšší stupínek podniku ranku Speedway Grand Prix. Pomohl mu déšť, díky němuž byl včerejší závod v Daugavpilsu ukončen předčasně bez své nadstavbové části. A Polák měl po dvaceti jízdách na svém kontě nejvíc bodů. Při shodě bodů, trojek i dvojek rozhodl pat mezi Nicki Pedersenem a Troyem Batchelorem jejich duel v rozjížďce s číslem šestnáct.
„Samozřejmě je to velký úspěch pro mě a pro můj tým,“ svěřoval se Maciej Janowski na tiskové konferenci. „Vítězství v Grand Prix je něco, co jsem chtěl a pokoušel se o to celou svou kariéru. Doufám, že toto není poslední velká cena, kterou jsem vyhrál. S jistotou však můžu říct, že tohle mě přinutí ještě víc usilovně pracovat.“
Při nástupu pozornost Macieje Janowskeho upoutaly ceny, které tam stály vystavené na odiv. „Díval jsem se na cenu pro vítěze,“ líčil zhruba o tři hodiny později. „A říkal jsem si ‚možná jednou‘. A teď tuhle krásnou trofej mám. Je to můj den a jsem velmi šťastný.“
Maciej Janowski prozatím figuruje na sedmé pozici průběžné klasifikace v jeho první sezóně v seriálu velkých cen. „Chci prokázat, že se mohu udržet v top osmičce,“ prohlašoval. „A začít přemýšlet o další sezóně. Budu slavit dnešní vítězství, ale až po sezóně. Nyní jsme uprostřed té letošní a já zůstanu zaměřený na další velké ceny, polskou a britskou ligu. Je stále co dělat.“
Pokud se týká rozhodnutí jury odpískat semifinále a finále, Maciej Janowski jej podporuje nejen kvůli skutečnosti, že v základní části nasbíral nejvíce bodů ze všech. „Nejdůležitější věc je bezpečnost,“ vysvětloval. „A po hustém dešti by bylo obtížné ovládat motorku. Nepřineslo by to dobrou podívanou ani pro diváky. Jsem rád, že všichni jedeme domů zdraví a můžeme se chystat na další závod.“
1. Maciej Janowski, PL
12
2. Nicki Pedersen, DK
11
3. Troy Batchelor, AUS
11
4. Chris Holder, AUS
10
5. Greg Hancock, USA
10
6. Jason Doyle, AUS
8
7. Tai Woffinden, GB
8
8. Peter Kildemand, DK
8
9. Niels-Kristian Iversen, DK
8
10. Michael Jepsen Jensen, DK
7
11. Thomas H. Jonasson, S
7
12. Andreas Jonsson, S
7
13. Matej Žagar, SLO
6
14. Chris Harris, GB
4
15. Kjastas Puodžuks, LAT
3
16. Krzyzstof Kasprzak, PL
0
17. Andrzej Lebeděvs, LAT
DNR
18. Jevgenij Kostigovs, LAT
DNR
Průběžné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 63, 2. Nicki Pedersen 54, 3. Greg Hancock 49, 4. Niels-Kristian Iversen 43, 5. Chris Holder 41, 6. Matej Žagar 40, 7. Maciej Janowski 38, 8. Jason Doyle 37, 9. Michael Jepsen Jensen 34, 10. Andreas Jonsson 33, 11. Jaroslaw Hampel 31, 12. Troy Batchelor 28, 13. Chris Harris 27, 14. Tomas H. Jonasson 23, 15. Krzysztof Kasprzak 21, 16. Peter Kildemand 20, 17. Craig Cook 7, 18. Tomasz Gollob 4, 19. Bartosz Zmarzlik 3, 20. Timo Lahti 3, 21 Kjastas Puodžuks 3, 22. Václav Miliík 2, 23. Piotr Pawlicki 1, 24. Robert Lambert 1.
Staphorst – 18. července
Finále evropského šampionátu na travnaté dráze v nizozemském Staphorstu příliš radosti českým závodníkům nepřineslo. Richard Wolff skončil patnáctý, Josef Franc po dvou pádech závod dokonce nedokončil. Z titulu se radoval Jannick de Jong, když se na stupně vítězů dostali ještě James Shanes a Stephan Katt.
Evropské finále očima Zdeňka Schneiderwinda:
„Staphorst byl typická holandská dráha. Ani Pepemu, ani Wolffíkovi vůbec nesedla. Pepe dvakrát lehnul. Poprvé z prvního místa, pak po startu a už nejel. Skončil devatenáctej‘ a má naraženej‘ kotník, ale snad to bude dobrý. Wolffík byl patnáctej‘, protože vůbec nestartoval.“
Pardubice – 18. července
Karel Kadlec neměl od posledního závodu evropské veteránské série ELVS v Mulmshornu zrovna klidné období. Stačil letmý pohled otvorem pro výfuk, aby bylo nad slunce patrné, že ventily jeho GM opustily svá místa. Nicméně plzeňský matador opět prokázal, že mu přídomek nezmar nepatří podle sladkovodního žahavce, nýbrž kvůli nezdolné povaze. Spolu s Michaelem Hádkem a Romanem Tomanym dlouho do noci šroubovali ve svítkovské dílně Drymlových, aby konečně hodinu po půlnoci zaburácela v rámu jeho stroje Jawa vypůjčená od Johna Hartleye. V jejím sedle vyhrál všechny tři rozjížďky základního rozpisu. Ve finále A nejlépe odstartoval, během prvního kola ovšem klesl na třetí příčku, kterou mu v posledním oblouku před cílem sebral Bob Dolman. A tak jej v dílně očekával jen malý pohárek za statečnost, který mu věnoval Aleš Dryml. Tropické pardubické odpoledne nabídlo více než čtyři hodiny akční podívané, protože vedle veteránů se představily i všechny tři flat trackové kategorie.
Palčivé sluneční paprsky vrtají díry do startovních listin
Tápete-li, kdy si vzít v práci dovolenou, abyste chytili dokonalé počasí, podívejte se do plochodrážního kalendáře, kdy do Pardubic zamíří evropská dlouhodrážní série veteránů. Letos sem staří pánové přijeli už potřetí a rtuť teploměru se opět drápala ze své baňky takřka na vrchol skleněné trubičky.
Dnešek lámal teplotní rekordy. Padl i ten absolutní z roku 1983, jelikož řada meteostanic hlásila až sedmatřicet. Důsledek byl nabíledni. Jelikož srdce velká jako traverza mohou v tropickém žáru prasknout, do Svítkova nepřijela celá řada přihlášených borců. A to nejen z řad dlouhodrážních veteránů. Chyběli i flattrackisté a to i z prestižní kategorie FT1.
Jiní jako kupříkladu John Hartley se vzdali myšlenky na závodění až v rozpáleném Svítkově, kde si především pod plastovou střecho depa museli připadat přesně jako ingoty vedle roztopené vysoké pece. Nicméně dlouhatánský Angličan zachránil start Karla Kadlece, jemuž by po explozi jeho GM v Mulmshornu jinak zůstaly oči pro pláč.
Osazení Angličanovy Jawy do rámu uzpůsobeného pro GM předělaný na stojatý však přineslo večerní směnu nejen plzeňskému nezmarovi, ale i jeho mechanikům Michaelu Hádkovi a Romanu Tomanymu. Když se okolo jedné v noci motocykl rozburácel skrz dílnu Dryml Teamu, celá trojic musela být blažená, jako kdyby právě slyšela andělské zvony.
I přes škrty ve startovní listině se depo zaplnilo nejen ve své horní části, ale flattrackové kategorie Classics a Veterán našli útočiště na dolní ploše. Tam se uchýlila i část plochodrážních veteránů. Usměvaví starší pánové stejně jako jejich mladší protějšky dávali najevo hrdost nad svými motocykly. A technicky orientované duše pookřály už jen při pouhé procházce mezi odpočívajícími skvosty.
Problémy Jana Boháče:
„Generálkovaná převodovka se v Mulmshornu rozpadla. Přes Káču Kadlece jsem od Jawy koupil novou na třiadvacet tisíc. A teď už asi až do vejplaty nebudu vůbec jíst.“
Při neúčasti fenomenálního Hartmuta Ernsta ovládl závod dvouventilů Kevin Teager. Ve druhé a ve třetí jízdě opakované kvůli pásce Rainera Borcherse, měl lepší start Franz Greisel. V prvním případě byl Angličan až třetí, ovšem z první zatáčky vyjel již na čele.
Podruhé mu Němec vzdoroval až do druhé zatáčky, v níž jej Kevin Teager nakonec podjel. Rozjížďku s číslem čtyři posléze suverénně vyhrál. A protože se vzhledem k nízkému počtu účastníků nekonala finálová jízda, čekala jej už jen cesta na nejvyšší stupínek pódia, jež pořadatelé umístili netradičně v depu. Diváci totiž měli volný vstup nejen na tribuny, ale i do míst, kam jinak vstoupit vůbec nesmí.
Neporažený končí čtvrtý
Závodníků v sedlech čtyřventilů se však ve Svítkově sešlo rovnou osmnáct. A než se seřadili do trojice finálových jízd, museli projít sítem dvanácti rozjížděk základního rozpisu. Nepovedlo se to bohužel nejstaršímu z nich. Devětašedesátiletý Francesco Barbetta upadl v rozjížďce s číslem osm, když jezdil třetí, a zbytek závodu dokoukal s bolavou nohou z depa.
Dlouhodrážní rozpis tradičně neumožňuje, aby se každý střetnul s každým, proto na sebe někteří borci narazili až ve finále, jiní vůbec. A to samozřejmě platilo rovněž po okruh největších favoritů. Nicméně po dvanácti jízdách byl jediným neporaženým Karel Kadlec.
Hned v rozjížďce s číslem dvě profitoval ze svého proklatě rychlého startu, díky němuž zmizel z dohledu Barta Uila. V sedmé jízdě něco podobného předvedl Manfredu Giertzovi. V těch chvílích se mu deseti body mohl vyrovnat pouze Arne Andersen.
Dán byl dnes pekelně rychlý, o čemž se přesvědčil jako první Ulrich Büschke, jehož Arne Andersen odkázal do role statisty hned po vylétnutí pásky třetí jízdy. Wolfgang Barth v rozjížďce s číslem čtyři v první zatáčce objel Boba Dolmana, aby Angličanovy nájezdy posléze odvracel až do cíle. Jenže hned v páté jízdě narazil na Arne Andersena, jenž si na Němcův úkor prodloužil sérii své neporazitelnosti.
Jenže Wolfgang Barth se měl s Arne Andersenem utkat ještě jednou v jedenácté jízdě. A tentokrát to byl on, kdo tahal za nejdelší konec provazu hned od startu. Naproti tomu Arne Andersen trčel až na třetím místě, protože ho před sebe nepustil stylový Graeme Brown.
Wolfganga Brown skončil se čtrnácti body stejně jako Bob Dolman a Ulrich Büschke, kteří po svých úvodních zaváháních neznali nic než vítězství. Karel Kadlec je však trumfnul všechny. V rozjížďce s číslem patnáct triumfoval i potřetí, když Barta Uila změřil podruhé už současně s letem pásky směrem ke žhavému nebi.
Ještě než evropská série veteránů dospěla ke svému vyvrcholení, viděli jsme finále tří flat trackových kategorií. František Chvojka ovládl veterány. V klasicích upadl Tomáš Matička a Michal Hloušek jen zvyšoval náskok před Davidem Havlíčkem. V prestižní FT1 vypálil do čela Hanson Schruf, za sebou měl dvojici Italů a Pavla Pučka.
Ve druhém okruhu spadl favorizovaný Lucas Nicolas Foresti. Jeho krajan Emanuele Marzotto už jel v čele, zatímco Pavol Pučko byl v nájezdu do třetího kola třetí daleko před Simone Masou. Stejně pořadí vydrželo až do cíle patnáctého, tedy posledního okruhu. Úspěch českých barev podtrhl pátý Jan Vondrášek.
Pak už dostal slovo Bart Uil, který na mikrofon Petra Moravce, jenž se opět zhostil úlohy speakera prosil nálezce ztracených klíčů od jeho Peugeotu o vrácení. A poté už závod čtyřventilů spěl ke svému konci. Ve finále C startoval i Jan Boháč. Ten prve ve třetí jízdě skončil poslední, aby v rozjížďce s číslem pět na poslední chvíli připravil Rainera Arndta o čtvrtou pozici.
„V první jízdě jsem málo zmáčk‘ páčku, musel jsem mačkat znova,“ vysvětloval Jan Boháč. „Teď jsem se po startu zahrabal. Ale předjel jsem ho. Mám radost, to už se mi dlouho nestalo!“ Nakonec byl Jan Boháč čtvrtý, zatímco metu finále C protínal jako třetí.
Béčko se stalo kořistí Graeme Browna. Bart Uil odvrátil nápor svého krajana Hilberta Tela, jenž se navíc dostal ve druhé zatáčce moc ven a klesl i za Johana Lasta. Pravé drama však nabídlo finále A, kde Karel Kadlec opět odstartoval nejrychleji.
Finálová jízda čtyřventilů v líčení Karla Kadlece:
„Start byl vynikající, ve druhým nájezdu mě ale Büschke vyhnal ven. A Bob Dolman je technik. Čekal na mou chybu. Byl jsem čtvrtej‘, ale za sebou mám Henka Snijdera, mistra Evropy, a Wolfganga Bartha, kterej‘ nejede špatně. Loni mi zlomil nohu, teď jsem ho aspoň porazil na dráze. A od Aleše Drymla mladšího jsem dostal pohárek, že jsem se neposral.“
Arne Andersen byl ovšem opět proklatě rychlý. Vnějškem první zatáčky minul plzeňského nezmara, před nímž na konci protilehlé rovinky měl už desetimetrový náskok. Ve druhé zatáčce se pod Karla Kadlece nacpal ještě Ulrich Büschke. A Bob Dolman, číhající na příležitost se dočkal v poslední zatáčce třetího, tedy posledního okruhu.
Na stupně vítězů se Karel Kadlec nedostal, nicméně pohár od pardubického kapitána potěšil. Zatímco se v jeho dílně svěřoval se svými dojmy, obloha se konečně slitovala nad vyprahlými lidmi ve Svítkově. Pod obloukem duhy se začal snášet déšť, který byl stejně vydatný jako osvěžující. A to tím spíše, že ustal ještě dříve, než se účastníci vydařeného odpoledne rozjeli do svých domvů.
Hlasy z depa
„Strašná honička celejch‘ čtrnáct dnů,“ ulevil si Karel Kadlec. „Na co sáhnu, je špatný. V Mulmshornu se rozlít‘ motor, na druhým jel Honza Boháč a rozlítla se mu převodovka. Rozhodoval jsem se, jestli vůbec pojedu, ale organizuju to tady a bylo by mi to líto. Proto jsem se domluvil s Johnem Hartleyem, že mi půjčí svůj motor. Riskli jsme to, všechno naložili, on musel vzít kolena, šáska a další věci, který jsou na Jawě jiný než na GM. Včera jsme přijeli v devět večer, Aleš Dryml starší na nás čekal s otevřenou dílnou. Pak jsme s Hadem a Romanem Tomanym dělali a v jednu v noci jsme ji natočili. Jak jsem byl dneska psychicky unavenej‘ a bolelo mě břicho, ostudu jsem neudělal.“
Olching – 18. července
Evropský pohár stopětadvacítek v Olchingu přinesl triumf Marcinu Turowskemu, jenž sedlal český motocykl Shupa. Nicméně ani čeští závodníci nezůstali pozadu. Za vítězným Polákem se cílem finále A prohnal Kyle Bickley, zatímco bronzovou medaili si domů odváží Jan Kvěch. Filip Šifalda skončil čtvrtý a Petr Chlupáč sedmý.