Slaný – 3. června
Po dubnovém dešti, který spláchnul pražský závod, se dnes ve Slaném dočkáme teprve druhé letošní extraligy. I když je soutěž ještě velice mladá na činění závěrů, do role mírného favorita se staví Pardubice. Lubomír Vozár ovšem podobné úvahy odmítá, avšak na rozdíl od Petra Vandírka a Milana Macha nemusel řešit zranění členů své sestavy.
Eduard Krčmář bude žhavým želízkem sestavy Milana Macha
Pardubický kouč, jenž v půli dubna vstoupil do soutěže zdrcujícím domácím triumfem, povolal do sestavy Mateje Žagara a nasadil jej na náhradnickou pětku. „Martin Vaculík nemůže, musí ve středu trénovat v Tarnowě,“ připomíná Lubomír Vozár, že dnešní podnik byl právě kvůli kolizi s polskými ligami přesunut o čtyřiadvacet hodin dopředu.
Josef Franc bude soupeřům hrozbou i bez výhružných gest
Vůbec poprvé do letošní extraligy zasáhne Josef Novák, jehož pardubický kouč povolal již do Prahy, než byl ovšem závod zrušen. Zbytek družstva je standardní a novinkou bude vlastně jen premiéra kombinézy Aleše Drymla. Východočeský kapitán pojede v zelenobílých barvách mladoboleslavské Škody, jejichž vozy jejich rodinná firma prodává a na svém závodním oděvu bude mít symboly připomínající jeho otce a bratra.
„Nemusíme vyhrát, Slaný je nabitý a doma může vyhrát,“ nechce se Lubomír Vozár stavět do role favorita. Milan Mach ovšem musel oželet služby zraněného Hynka Štichauera. Místo něho povolal Piotra Dziatkowiaka, který bude opět brázdit ovály s českou licencí.
Jan Holub těží z rad svého dědečka
„Jedou všichni, koho mám, na sedmičky bych to vůbec nedal,“ glosuje slánský kouč, že takřka vyčerpal všechny své personální možnosti. Už pro pražský závod počítal s cizincem do úlohy silného náhradníka a stejně filozofie se drží také dnes.
„O Swiderovi věřím, že je nejlepší volba,“ vysvětluje, proč jeho volba padla na Piotra Swiderskeho. „Adrian Miedzinski je po zranění a Jakub Jamrog moc nejede, proto dávám šanci jemu.“
Václava Milíka čeká zítra polská extraligy a pak evropské challenge a světový pohár družstev
Plnou hlavu starostí měl ovšem i Petr Vandírek. „Nemám, z čeho vybírat,“ krčí rameny. „Kdo udrží motorku, jede.“
Mšenská situace se zhoršila ještě díky faktu, že se Martin Málek včera omluvil z mistrovství republiky jednotlivců v Praze kvůli zranění. Vzhledem k ochranné lhůtě dané řády tedy dnes nemůže na start, ani kdyby chtěl a zraněné kolenu mu to dovolilo.
Protože si Grzegorz Walasek při světovém šampionátu v Abensbergu minulé pondělí zlomil ruku, mšenská volba na Sebastiana Ulamka přestavovala logické východisko. „Pokud naši kluci cizince nepodpoří, je to jedno,“ říká Petr Vandírek a ani v nejmenším neslevuje ze svého nekompromisního postoje. „Pokud si říkaj‘ závodníci, musí zajet všude.“
Bez zahraničních posil se nyní obejde Tomáš Topinka, i když se Martin Gavenda ani dnes extraligového startu nedočká. Sotva se vylízal z poranění nohy, lékaři mi zjistili boreliózu a doporučili dvouměsíční klid. Do týmu se ale vrací Michal Škurla, jemuž úvod sezóny zkomplikovala zlomenina prstu z dubnového Prague Open.
„Naši jsou slabší ve výkonech, ať se rozjedou,“ vysvětluje Tomáš Topinka ryze českou sestavu, přičemž odmítá, že by šlo o handicap. „Nějakej‘ bod soupeřům určitě sebereme.“
Oficiálně nahlášené sestavy:
AK 3ton Slaný:
1 Piotr Dziatkowiak, PL (ACCR)
2 Eduard Krčmář
3 Roman Čejka
4 Michal Dudek
5 Piotr Swiderski, PL
ZP Pardubice:
1 Václav Milík
2 Aleš Dryml
3 Tomáš Suchánek
4 Josef Novák
5 Matej Žagar, SLO
Grepl PDK Mšeno:
1 Ondřej Smetana
2 Martin Málek
3 Filip Šitera
4 Jan Holub
5 Sebastian Ulamek, PL
AK Markéta Praha:
1 Matěj Kůs
2 Zdeněk Holub
3 Michal Škurla
4 Filip Hájek
5 Josef Franc
Poznámka: jelikož se Martin Málek pro zranění omluvil ze včerejšího finále šampionátu jednotlivců, vztahuje se na něj lhůta, během níž nesmí startovat v jiném závodě, takže dnes za Mšeno nemůže nastoupit
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Praha – 2. června
Václav Milík a Matěj Kůs vládli dnes prvnímu finále mistrovství republiky jednotlivců na pražské Markétě, když Josef Franc přišel o punc neporazitelnosti v rozjížďce s číslem devět díky Janu Holubovi. Úřadujícímu mistru republiky se do cesty v rozjížďce s číslem jedna nakrátko postavil Filip Šitera, Matěj Kůs o čtyři jízdy později poslal Zdeňka Holuba za svá záda definitivně až v poslední zatáčce. V rozjížďce s číslem patnáct na Matěje Kůse odstartoval Jan Holub, avšak Pražan zmařil senzaci hned v zárodku. V ostatních případech oba suveréni vyhrávali ve stylu start – cíl a Václav Milík se dramatickému scénáři vyhnul rovněž při vzájemném střetu v rozjížďce s číslem dvacet. Po vylétnutí pásky se usadil v čele a s patnácti body bude na čele šampionátu až do jeho říjnového vyvrcholení na plzeňských Borech. Matěj Kůs ztrácí jediný bod, Josef Franc, který se jej v poslední rozjížďce marně snažil atakovat, je pozadu již o tři body.
Matěj Kůs, Václav Milík a Josef Franc stojí na stupních vítězů
Trojice neporažených
Hynek Štichauer by se rozhodně viděl jinde než na tribuně, byť v příjemné společnosti
Závod ranku finále mistrovství republiky jednotlivců přilákal do ochozů pražské Markéty přece jen více diváků než obvykle, byť na návštěvy závodů se žehrá již bezmála půlstoletí a doba mění prakticky jen cifry, kdy je počet prodaných vstupenek katastrofální. K nezaměnitelné kulise tribun patří samozřejmě lidé z plochodrážní branže. Dnes byla mezi nimi trojice, která se přitom měla přestavit v akci na ovále.
Martin Gavenda vypráví, proč po suverénním triumfu v pardubickém semifinále sleduje dnešní závod z depa:
„Předloni mě kouslo klíště A teď mi přišli na boreliózu. Zatím mám pauzu dva měsíce, pak se rozhodnu, co s léčením dál. Rozhodnu se, jak se budu cítit, podle toho se rozhodnu.“
Filip Šitera (bílá) trápí v rozjížďce s číslem jedna Václava Milíka
Na tribuně nechyběl ani Hynek Štichauer, jemuž VV SPD přidělil pro finále divokou kartu, ale předčasně se vrátil z Premier League se zlomeným kotníkem. A do třetice Martin Málek. Dlouhodrážní šampionát mu přinesl také vavříny, ale i pochroumané koleno, které se březolupský závodník po konzultaci s odborníky rozhodl raději doléčit.
Znovu se potvrdila stará dobrá pravda, že se v semifinále vyplatí bojovat o každý bod, protože cesta k dobrému výsledku může začít i z původně nepostupující pozice. Dnes se do hlavní sestavy dostali nejen Jaroslav Petrák a Michael Hádek, ale i Josef Novák. Patrik Mikel, jenž minulý měsíc věšel v Pardubicích hlavu nad svým vyřazením z finále nejstaršího motoristického šampionátu naší země, se stal jediným náhradníkem.
Pardubičan záhy získal vrch
Diváci nestačili po prvním letu pásky k pražskému nebi ani vydechnout, když svítila červená světla dávající najevo letmý start. Repete vyšlo nejlépe Filipu Šiterovi. Avšak Václav Milík se na Mšeňákova záda nedíval ani necelé kolo. Ve druhé zatáčce jej podjel a připsal své první tři body. Druhý triumf Pardubičan dosáhl stylem start – cíl v rozjížďce s číslem osm. V té chvíli se ovšem o průběžné vedení dělil s Matějem Kůsem a Josefem Francem, kteří také dokázali dvakrát vyhrát.
Matěj Kůs hraje sólo v rozjížďce s číslem dvě
Matěj Kůs nejprve ve druhé jízdě odvedl Michala Škurlu s Ondřejem Smetanou a Filipem Hájkem. Zdeněk Holub, který spěchal odčinit úvodní nulu, mu ale v rozjížďce s číslem pět připravil mnohem pernější chvíle. Do druhé zatáčky si to namířil spodem, dostal se do čela a Matěj Kůs již nestačil po vnější straně kontrovat.
Přesto se však nevzdal. Ve třetím kole předstíral útok vnější stranou druhého oblouku, aby se v nájezdu do posledního okruhu stáhl na vnitřek. Ani tentokrát se však před svého mladšího klubového kolegu nedostal. Nezbylo než vsadit všechno na poslední zatáčku. A v ní Matěji Kůsovi útok zprava konečně vyšel.
Josef Franc na cestě za triumfem ve třetí jízdě
Relativně nejschůdnější cestičkou se k šesti bodům vypravil Josef Franc. Třetí jízdu opanoval již po jejím startu. A stejně si počínal o čtyři rozjížďky později, kde uzavřel vrátka k vítězství pro Eduarda Krčmáře. Byť se trio nejlepších z loňského šampionátu vydalo na stupně vítězů ve velkém stylu, dnešní mítink rozhodně nebyl prost překvapení. První dvě servíroval Jan Holub.
Překvapení v podání Jana Holuba
Jan Holub (bílá) míří před Eduarda Krčmáře
Start rozjížďky s číslem čtyři vyšel nejlépe Eduardu Krčmářovi. Jenže v první zatáčce si to okolo něj zprava namířil dopředu Jan Holub, jemuž už vítězství nikdo nedokázal sebrat. Skalp slánského juniora byl už sám o sobě skvělý, avšak na Jihočechově listině poražených figurovali i další dva z okruhu favoritů.
„Dráha dobrá, pod kolem je hodně,“ liboval si Tomáš Suchánek před cestou na nástup, nicméně ještě nemohl tušit, že se mu dnes absolutně nebudou dařit starty. Při svém prvním vystoupení však získal skalp Zdeňka Holuba, který po problémech po vylétnutí pásky jel o dvě stě metrů pozadu pouze s ambicí získat bod, kdyby někdo náhodou odpadl.
Zdeněk Holub vysvětluje svou velikánskou ztrátu v rozjížďce s číslem čtyři:
„Vytáh‘ jsem si chcípák! Tím začala moje smůla, nechápu, kam na to chodím!“
Zdeněk Holub si svůj vstup do závodu představoval dozajista úplně jinak
Jan Holub měl hrát klíčovou roli rovněž v dalším průběhu závodu. V osmé jízdě se ale stal prvním poraženým. Z pozice až u mantinelu nedokázal odstartovat dle představ. Nechal za sebou jen Josefa Nováka, jenže před ním se usadil nejen Václav Milík, ale i Michal Škurla. Po přestávce však jihočeský závodník opět kalil vodu.
V rozjížďce s číslem devět si na svůj startovní manévr nemohl stěžovat ani náhodou, jelikož za jeho zadním kolem zůstal Josef Franc. Předjíždění jsme dnes viděli asi tolik jako čerstvě napadaného prašanu a akcie Jana Holuba nabývaly na hodnotě a triumvirátu neporažených zůstal jen tandem. Ten si však na své výsostné území nenechal šáhnout.
Matěj Kůs (bílá) a Zdeněk Holub (červená) bojují o vedení před zraky Jaroslava Petráka a startmaršála Stanislava Klenovce
Matěj Kůs odstartoval v rozjížďce s číslem deset na Eduarda Krčmáře, Václav Milík měl zase o dvě jízdy později obrovský náskok už ve chvíli, když se v první zatáčce Zdeněk Holub vypořádal s druhým Michaelem Hádkem, jehož v poslední zatáčce tvrdě překonal i Ondřej Smetana.
Zkrátka a dobře, i když Josef Franc ztratil bod, trio vedoucích závodníků si i nadále udržovalo odstup od zbytku pole. Přiblížit se jim dokázal jediný Jan Holub, ostatním se nedařilo dát do kupy dostatečný počte bodů jako příklad mohl sloužit Tomáš Suchánek.
Václav Milík slaví své druhé dnešní vítězství v rozjížďce s číslem osm
Pardubičan sice napravil svůj úvodní nepodařený start vítězstvím v šesté jízdě, která se opakovala vinou pádu Michala Dudka v prvním výjezdu. Jenže v rozjížďce s číslem jedenáct se celá čtyři kola musel dívat na záda Romana Čejky, který si na jeho úkor zdvojnásobil svůj dosavadní zisk.
Jasný verdikt rozjížďky s číslem dvacet
Jan Holub za sebou vodí Josefa France
Tomáš Suchánek však opanoval rozjížďku s číslem třináct a mohl se v klidu soustředit na svůj úplně závěrečný start v rozjížďce s číslem dvacet, v níž měl za soupeře trojici loňských medailistů. Ti do ní spěli bez ztráty květinky, i když Josef Franc měl namále.
Ve čtrnácté jízdě totiž vystřelil dopředu Zdeněk Holub a za ním Michal Škurla. S ním se Josef Franc vypořádal záhy, když jej podjel ve výjezdu z úvodního oblouku, avšak Zdeněk Holub mu nastražil mnohem složitější rébus na řešení. Josefu Francovi se podařilo převzít vedení až ve třetím kole, kdy Zdeňka Holuba předčil vnitřní stranou zatáčky u depa.
Roman Čejka právě komplikuje postavení Tomáše Suchánka, za nimi jede Filip Šitera
Přitom svého soka inspiroval, protože Zdeněk Holub na něj v závěrečném oblouku vytáhl stejný fígl. Vítězství neměl zadarmo ani Matěj Kůs, protože se v rozjížďce s číslem patnáct dopředu dostal Jan Holub. Překvapení na úkor dalšího žhavého favorita se mu ale nastrojit už nepovedlo, jelikož Pražan vyjel na čele už jako vedoucí závodník.
Václav Milík posléze vyhrál stylem start – cíl. S dvanácti body se dělil o vedení s Matějem Kůsem. Josef Franc ztrácel jediný bod. Dalšími muži průběžné klasifikace se stali devítibodoví Jan Holub a Tomáš Suchánek. Jelikož se čtyři z nich měli střetnout až ve dvacáté jízdě, jako určující pro pořadí na stupních vítězů byla v poslední pětině již jen rozjížďka s číslem osmnáct.
Michael Hádek (bílá) za chvilku přijde ve dvanácté jízdě i o poslední bod, na nějž útočí Ondřej Smetana
„Říkal jsem mu, ať nezkouší starty, motor má už najeto,“ chytal se mechanik Antonín Polák za svou hlavu prošedivělou životními zkušenostmi, když se Roman Čejka místo ke startovnímu roštu vydal z vrat depa na protilehlou rovinku. Jeho záměr vyzkoušet si start byl průhledný jako předvolební sliby. Avšak doyen českých mechaniků netušil, že opečovávaný pohonný agregát čeká ještě jedna zkouška.
Rozhodující fáze souboje Zdeňka Holuba (modrá) a Josefa France v rozjížďce s číslem čtrnáct
Zatímco Jan Holub vystřelil dopředu jako dělová koule, Michal Dudek se nemohl vejít do prvního nájezdu a upadl. Blikala červená světla a celá čtveřice stanula u pásky ještě jednou. Nyní však za nejdelší konec provazu tahal Roman Čejka.
Ondřej Smetana se však v sedle svého motocyklu najednou cítil jako po koupeli v pohádkové živé vodě. A v první zatáčce převzal vnějškem vedení. Nejvíce však mohl litovat Jan Holub, který zůstal třetí. Kdyby se neopakovalo, tušil rozjezd o stupně vítězů. I kdyby v něm skončil čtvrtý, což jej stejně neminulo, dva body navíc by se mu ve druhém finále v říjnu na Borech náramně hodily.
Jan Holub komentuje rozjížďku s číslem osmnáct:
„Zastavili to, podruhý jsem už neodjel. Nemoh‘ jsem s tím nic vymyslet.“
Jan Holub právě přichází o vidinu pódia – v repete osmnácté jízdy před ním jsou Ondřej Smetana (bílá) a Roman Čejka
Předvěstí dramatu závěrečné jízdy se stal manévr Josefa Nováka, který v poslední zatáčce rozjížďky s číslem devatenáct sebral poslední bod Filipu Hájkovi. Nechybělo málo a viděli jsme rozjezd. Do čela dvacáté jízdy se dostal Josef Franc.
„Měl jsem dobrej‘ start, ale během kola jsem byl až třetí a nedokázal s nima závodit,“ vystihl své závěrečné účinkování sám pražský závodník. V první zatáčce se před něho dostal Václav Milík spěchající udělat pátý uzel na své dnešní zlaté šňůře. Ve druhém oblouku přiletěl Matěj Kůs spodem a dostal se před Josefa France.
Dvacáté jízda s pořadím: Václav Milík, Matěj Kůs, Josef Franc a Tomáš Suchánek
Ten jej sice zkoušel ve výjezdu vyhnat, ale marně, takže pořadí prvních třech korespondovalo s obsazením stupňů vítězů. Tomáš Suchánek, který uzavíral řadu, mohl jen bilancovat šesté místo. A vzpomínat na loňské Březolupy, kde se ve druhém finálovém dějství všechno tolik zamotalo.
Hlasy z depa
Václav Milík přijímá gratulace od Matěje Kůse
„Viděl jsem to suprově,“ reagoval Václav Milík na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z. „Dobře se startovalo, byla dobrá dráha a udělal jsem komplet. Všechno fungovalo, kdyby tak probíhaly všechny závody, bylo by to super.“
„Dobrý, byl jsem spokojenej‘ s druhým místem‘,“ konstatoval Matěj Kůs. „Myslím si, že jsme jeli pěkný závody. Poslední jízdu Venda vyhrál, pojel mě, vyhrál, vítězství si zaslouží. Připravím se na Plzeň. Vím, jak to bylo loni, jeden bod není nic.“
Josef Franc na cestě za druhým místem
„Já jsem si zazávodil dobře,“ nechal se slyšet Josef Franc. „Moh‘ jsem jim to ale znepříjemnit ještě víc. Jsem už tak nějak v cajku. Škoda bodu, ale takový byly závody. V poslední jízdě jsem měl dobrej‘ start. Ale během kola jsem byl třetí a nedokázal s nima závodit. Úprava na motorce se nepovedla, snad to velká ostuda nebyla.“
„Docela dobrý,“ hodnotil Jan Holub své čtvrté místo. „Celkem spokojenost až na tu poslední jízdu. To byla škoda, moh‘ jsem jet rozjíždět s Pepou. Ta poslední jízda rozhodla. Zastavili to, podruhý jsem neodjel a nemoh‘ s tím nic vymyslet. Je to jako minulej‘ rok, ale snad to druhý finále v Plzni bude lepší. A doufám, že bude bedna.“
Pád Michala Dudka zkomplikoval postavení Jana Holuba, který v té chvíli vedl před Ondřejem Smetanou a Romanem Čejkou
„Špatně,“ komentoval svůj výkon Tomáš Suchánek. „Jsem šestej‘, ale nešlo mi to od startu a to dělalo nejvíc. Motory, co mám na Prahu, se mi dělaj‘ na servisu pro Gniezno. V Plzni už nesmím nic posrat, abych se dostal na bednu. Je to šest bodů, tak nic jinýho než komplet! Je to ale ještě dlouhá doba.“
„Měl jsem kopec smůly,“ povzdechl si Zdeněk Holub. „Nechápu, kam na to chodím. V první jízdě jsem si vytáh‘ chcípák. Pak se mi nevedlo. Většinou poslední zatáčka… Ale doufám, že to v Plzni bude jako loni v Březolupech…“
Zleva Filip Šitera, Ondřej Smetana, Eduard Krčmář a Josef Franc
„Docela dobrý,“ odtušil Roman Čejka. „Jsem docela spokojenej‘. Ale každej‘ start, co udělám, mi při mý finanční situaci, zkracuje sezónu. Bylo fajn, ale mohlo bejt‘ líp.“
„Nic moc,“ kroutil hlavou Ondřej Smetana. „Necejtil jsem se na motorce. Až na poslední jízdy to bylo dobrý. Nevím, prostě jsem se necejtil dobře, měl jsem to udušený, a až ty dvě poslední jízdy jsem to měl dobrý.“
„První start, ale to bylo všechno,“ stál Filip Šitera oběma nohama na pevné zemi. „Byl jsem rychlej‘, ale ty starty! Asi se je musím ještě učit a pak už to bude dobrý. A taky to byla republika, tam nikdy moc štěstí nemám. V Plzni uvidím, hlavní cíl je nějak to pátý, šestý místo celkově.“
Matěj Kůs (bílá) se od Zdeňka Holuba nenechal předjet
1. Václav Milík, Pardubice
3 3 3 3 3
15
2. Matěj Kůs, Praha
3 3 3 3 2
14
3. Josef Franc, Praha
3 3 2 3 1
12
4. Jan Holub, Plzeň
3 1 3 2 1
10
5. Eduard Krčmář, Slaný
2 2 2 2 2
10
6. Tomáš Suchánek, Pardubice
1 3 2 3 0
9
7. Zdeněk Holub, Praha
0 2 2 2 3
9
8. Roman Čejka, Slaný
2 1 3 1 2
9
9. Michal Škurla, Praha
2 2 0 1 3
8
10. Ondřej Smetana, Praha
1 0 1 2 3
7
11. Filip Šitera, Mšeno
2 1 1 1 2
7
12. Michael Hádek, Plzeň
1 2 0 0 R
3
13. Jaroslav Petrák, Pardubice
0 0 1 1 1
3
14. Michal Dudek, Slaný
1 X 1 0 F
2
15. Josef Novák, Pardubice
0 0 0 0 1
1
16. Filip Hájek, Praha
0 1 0 0 0
1
res Patrik Mikel, Březolupy
DNR
Jan Holub vede před Josefem Francem, Jaroslavem Petrákem a Filipem Hájkem
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Pardubice – 2. června
Sestava České republiky pro letošní světový pohár byla překvapením i pro něho, i když jisté signály o svém vyřazení z národního týmu vnímal. Dlouholetý reprezentační kapitán a poslední stále aktivní vicemistr světa z památného roku 1999 neočekával žádné pocty na rozloučenou. V jednom má však navýsost jasno. A sice, že v české reprezentaci nenastoupí už nikdy. Aleš Dryml se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej nejvíce štvou hlasy, že nechtěl jet sám, protože v Gniezně nevidí šanci na postup ani do race-off.
Aleš Dryml měl v nároďáku debut jako hrom – spolu s Michalem Makovským, Antonínem Švábem, Bohumilem Brhelem a Antonínem Kasperem si užívá stříbro za Australany a před Američany, když se Britové na pardubické pódium roku 1999 vůbec nedostali
Ani poškozené rameno nezabránilo Aleši Drymlovi v Peterborough roku 2002
„Štve mě, že jsem se dozvěděl, že lidi říkaj‘, že jsem se na to vykašlal já,“ neskrývá Aleš Dryml své rozhořčení. „Že jsem dal sbohem národnímu týmu, což není pravda. Sám jsem se to dozvěděl v neděli večer z mailu od Petra Moravce.“
S Alešem Drymlem odchází z českého týmu výrazná osobnost, která debutovala v neuvěřitelném světovém finále v Pardubicích roku 1999. Tehdy byla podobná situace jako dnes a český kvintet vedený ještě Josefem Laštovkou čekalo měření sil s Australany, Američany a Brity. Jak už to chodí, skeptiků bylo více než optimistů, nicméně nakonec jsme skončili se stříbrnými medailemi.
Vyřazení v kvalifikaci v Lonigu roku 2007 bylo jediným velkým neúspěchem národního týmu za časů kapitánství Aleše Drymla
První ročník světového poháru družstev v roce 2001 však Aleše Drymla v národním týmu nezastihnul, takže debutoval až napřesrok ve Velké Británii. „Vyhráli jsme poslední šanci,“ vybaví si okamžitě. „Porazili jsme i Dány, kteří nakonec skončili druzí.“
Od té doby vynechal jen ročník 2006, kdy se těsně před začátkem světového poháru vážně zranil. Napřesrok se český tým do hlavní části turnaje nekvalifikoval z italského Loniga, avšak od roku 2008 v ní nechybí. To již druhým rokem převzal manažerskou taktovku Milan Špinka a Aleš Dryml se stal kapitánem.
Na čele rozjížďky při předloňském finále v Praze
„Jak skončil Tonda Kasper, byl jsem po něm kapitán hned já,“ říká, přičemž znovu uvádí na pravou míru drby, že se letos k národnímu týmu otočil zády u vědomí silné konkurence, která nás v sobotu v Gniezně očekává.
„Doslech‘ jsem se, že jsem se otočil zády k národnímu týmu,“ nevěřícně kroutí hlavou. „K tomu bych se nikdy neodhodlal, nikdy bych to neudělal. Mrzí mě, jak jsem se o své neúčasti dozvěděl. Mrzí mě, že znám zákulisní informace, jak to bylo.“
Silná trojka – Aleš Dryml s otcem Alešem a bratrem Lukášem
Že nebude letos povolán, jisté náznaky ukazovaly. „Dřív byla komunikace s Milanem o podobě týmu,“ svěřuje se. „Letos nebyla žádná, tušil jsem to. Fanfáry bych neočekával, jen mě mrzí, jak jsem se to dozvěděl. Jako kapitán bych nesouhlasil s týmem, který Milan postavil. Myslím, že moje argumenty by převážily ty jeho. Vím, odkud vítr fouká. Byly tu i jiný tlaky a zákulisní politika v ploché dráze a machinace, proti kterým jsme se s bráchou vymezovali, tady vždycky byly.“
Při loňském race-off v Bydhošti jel v reprezentaci naposledy
I když Aleš Dryml nehovoří, že pověsí definitivně kombinézu na hřebík, v jednom má jasno. „Tímhletím je moje kapitola v národní reprezentaci uzavřená,“ tvrdí na rovinu. „A tohle je definitivní. Mrzí mě to, ale bohužel to tak bylo ukončený, světovej‘ pohár pro mě byl vždycky motivace, proto mám letošní sezónu zredukovanou. Zredukoval jsem kvantitu, aby zůstala kvalita. Fanoušek, co plochou dráhu sleduje globálně, dle výsledků všech závodů si úsudek udělá sám.“
Loni se ve Västerviku pere o postup do race-off
Foto: Petr Makušev, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Aleše Drymla
Praha – 1. června
Zítra startuje nejstarší motoristický šampionát naší země svým prvním finálovým závodem na pražské Markétě a v hlavní části startovní listiny jsou oproti verzi vylosované na čtvrteční tiskové konferenci přece jen dvě změny.
První se týká samozřejmě Hynka Štichauera, který se v pátek vrátil do Čech s pochroumaným kotníkem, berlemi a vyhlídkami na šest neděl závodního klidu. Na startovním čísle jedna jej zastoupí Jaroslav Petrák.
Martin Málek nakonec vyřešil své dilema, že bude v Praze startovat, nicméně do akce se dostane i druhý kvalifikovaný náhradník Michael Hádek. Plzeňský závodník totiž zastoupí nemocného Martina Gavendu, který měl na svých zádech vozit desítku.
VV SPD dodatečně nominoval další dva náhradníky. Budou jimi Josef Novák a Patrik Mikel, kteří z pardubického semifinále původně nepostoupili.
Loni padlo rozhodnutí o mistru až v podruhé opakovaném rozjezdu – na snímku Josef Franc (bílá), Matěj Kůs (červená) a Václav Milík (modrá)
Víkend rozhodl, že Česká republika nebude mít žádného stálého zástupce ve finále mistrovství světa juniorů, zatímco Václav Milík musí na boj o postup do finálové části evropského šampionátu jednotlivců čekat až do pátečního večera. Českému fanouškovi končí období klidu, protože zítra a pozítří jej čekají důležité mítinky domácího kalendáře. Nicméně na prahu nového týdne se tradičně ohlédněme za působení našich borců v zahraničí za uplynulých sedm dnů.
Týden Matěje Kůse
Josef Franc na nejvyšším stupínku v Stadskanaalu s druhým Kai Dorenkampem a třetím Tomem Lamekem
O triumfu Josefa France na travnaté dráze v nizozemském Stadskanaalu již na stránkách magazínu speedwayA-Z byla řeč v samostatném článku. Volné pondělí však měli rovněž v zemi královny Alžběty II.
Peterborough doma v prvním závodě prvního kola KO Cupu porazil těsně Plymouth 46:44. Zdeněk Simota inkasoval pro hosty čtyři body (2 – 0 – 1 – 1 – 0), když se jeho nejlepším výsledkem stalo druhé místo v rozjížďce s číslem dvě.
Sobotní ligový duel Plymouth vs. Scunthorpe byl zrušen, takže se Zdeněk Simota už do akce nedostal. V pátek se do Čech vrátil Hynek Štichauer s vyhlídkou šesti týdnů léčení svého kotníku. Jediným českým zástupcem na britské scéně tím pádem zůstal Matěj Kůs, který prožil vydařený týden se třemi mítinky.
Matěj Kůs neprožil špatný týden
V pondělí si jeho Redcar přijel do Rye House pro prohru 58:32. Matěj Kůs byl však vedle Stuarta Robsona jediným Medvědem, který dokázal vyhrát jízdu. Jeho triumf z rozjížďky s číslem sedm byl o to cenější, že spolu s Adamem Roynonem porazil Nikolaje B. Jakobsena a Daniela Greenwooda 5:1. Celkově dosáhl šesti bodů s jedním bonusem (1 – 3 – E – 1 – 1).
Ve čtvrtek byl Matěj Kůs hercem hlavní role v ligovém klání Redcar vs. Ipswich. Začal sice třetím místem v rozjížďce s číslem tři, z níž byl vyloučen Gino Manzares a mezi Pražana a vítězného Adama Roynona se vklínil Nicolas Covatti.
Následovala smršť vítězství v páté, deváté a dvanácté jízdě a nominace do rozjížďky s číslem patnáct za vyrovnaného stavu 42:42. Do cíle dojeli závodníci v pořadí Daniel King, Lasse Bjerre, Nicolas Covatti a Matěj Kůs. Výsledek 2:4 uzavřel skóre na 44:46 a Pražanův zisk na deseti bodech (1 – 3 – 3 – 3 – 0).
V sobotu byl Matěj Kůs nejlepším mužem Redcaru, který v Ipswichi prohrál o čtyřicet bodů 65:25. Pražský borec dosáhl na sedm bodů (0 – 3 – 2 – 0 – 2). Svým vítězstvím v sedmé jízdě zajistil remízu před Rohanem Tungatem a Jamesem Searjantem, v patnácté jízdě se vklínil mezi Gino Manzarese a Nicolase Covattiho.
Martin Vaculík se nedočkal vítězství, Pardubičané ano
Martin Vaculík hodně cestoval
Po extralize ve Wroclawi vyhrál Martin Vaculík světový závod v Abensbergu, aby jej úterý zastihlo ve Švédsku. Duel Elitserien Motala vs. Hallstavik skončil 46:38. Hostům chyběl Grzegorz Walasek, jenž si v Abensbergu zlomil ruku.
Martin Vaculík jel excelentní závod, když jej porazili jen Victor Palovaara ve čtvrté a Joonas Davidsson v osmé jízdě. Naprázdno vyšel jen v rozjížďce s číslem patnáct, kdy Chris Holder a Greg Hancock vzali hostům šanci na remízu. Dohromady Slovák inkasoval třináct bodů (2 – 3 – 2 – 3 – 3 – 0).
Václav Milík se dočkal s Wroclawí extraligového vítězství
Výhry se Martin Vaculík nedočkal ani včera. Derby polské extraligy Rzeszow vs. Tarnow skončilo 47:43. Slovenský borec byl se třinácti (2 – 3 – 3 – 3 – 0 – 2) body nejlepším mužem svého týmu a pouze domácí Greg Hancock dokázal nasbírat o jeden bod více.
Na úvod ve čtvrté jízdě Martin Vaculík neobjel v první zatáčce Petera Kildemanda, aby posléze třikrát vyhrál. Ve třinácté jízdě skončil s nulou, když prokormidloval průjezd první zatáčkou a poté nedohnal Petera Ljunga. Nakonec v rozjížďce s číslem patnáct jeho skalp získal Greg Hancock, byť jej slovenský závodník proháněl až do cíle, když před tím za svá záda poslal Petera Kildemanda.
Aleš Dryml dovedl Lublin k vítězství
Václav Milík se po dvou marných dnech čekání na evropské challenge v Lendavě dočkal ve Wroclawi vítězství 50:40 nad Gorzowem, k němuž přispěl sedmi body s jedním bonusem (1 – 1 – 1 – 2 – 2). Nejvýraznějším momentem v jeho podání se stal triumf v jedenácté jízdě, v níž s Maciejem Janowskim porazili Nielse Kristiana Iversena a Mateje Žagara.
Důvod ke spokojenosti mohl mít i Aleš Dryml. V druholigovém mítinku dovedl svůj Lublin k vítězství v Rawiczi 38:51. Sám nasbíral třináct bodů (3 – 3 – 2 – 3 – 3), ustanovil nový rekord dráhy a prohrál jen s Mariuszem Staszewskim v rozjížďce s číslem deset.
