Opole – 3. května
První květnový víkend, v Polsku státní svátek, krásné počasí a startovní listina plná plochodrážních hvězd… Kombinace toho všeho naznačovala, že by se v Opole mohl dočkat místní plochodrážní stadion velmi slušné návštěvy. To se začalo potvrzovat už téměř dvě hodiny před závodem, kdy byly vidět fronty fanoušků u pokladen. Konal se zde totiž první ročník závodu „Opolska Karolinka“. A organizátoři už při zrodu myšlenky na tento závod avizovali, že se plochodrážní nadšenci mohou těšit na zvučná jména. A svému slibu dostáli. Do Opole se jim podařilo přilákat velmi kvalitní jezdce, v čele s legendou domácí scény Tomaszem Gollobem, kterého vítaly davy bouřlivým potleskem. Mezi další hvězdy a favority na vítězství patřili určitě Nicki Pedersen, Emil Sajfutdinov, Artjom Laguta či Martin Vaculík. Za zmínku stojí i Peter Kildemand, Sebastian Ulamek, Andrzej Lebeděvs. Překvapit ovšem mohl každý, jelikož dráha v Opole byla pro všechny stejná, navíc nově navezený materiál byl velkou neznámou.

Povedený start přináší úspěch

Sám Martin Vaculík nám před závody potvrdil, že povrch je tvrdý, že se uvidí co bude… Ale on sám hýřil optimismem, s úsměvem na rtech se svěřil, že se na závody moc těší a že očekává, že bude plný stadión.

Samotný závod byl vypsán na třináct jízd základního rozpisu, poté si to nejlepší osmička rozdala ve dvou semifinále o dvě plus dvě postupová místa do finále. V praxi to znamenalo, že někteří jezdci měli odjety už tři jízdy a někteří ještě ani jednu. Například Tomasz Gollob jel hned v první i následující druhé jízdě. Nebyly tedy klasické série po čtyřech jízdách, ale úpravy dráhy následovaly v různých intervalech a závody byly proloženy i jízdami Quad speedway, tedy čtyřkolky na ploché dráze.

V samotném závodě se v základní části nejlépe ukazovali zejména Sebastian Ulamek, který měl po třech svých jízdách plný počet devíti bodů, ve všech těchto jízdách ujel raketově o startu všem svým soupeřům a dokroužil až do cíle. V poslední jízdě základního rozpisu už ale tak dobře neodstartoval a dojel si pro nulu. Povrch byl velmi tvrdý a tak start byl velmi důležitým faktorem a ve většině jízd rozhodoval o celkovém pořadí v cíli. V základní části byl nejlepší Emil Sajfutdinov, který si dojel pro jedenáct bodů, dokázal ho porazit pouze Artjom Laguta v jízdě číslo devět, ve které sice po startu senzačně vedl Artur Czaja, ale už ve druhé zatáčce se pod něj krásným manévrem dostal právě ruský borec a nedal ostatním šanci. Emil Sajfutdinov v této jízdě špatně odstartoval, ale po bojovné jízdě se dokázal prokousat až před Artura Czaju na druhé místo.

Slovák Martin Vaculík měl po základní části deset bodů a bez problémů směřoval do semifinále. I on ztratil body s Artjomem Lagutou a právě Emilem Sajfutdinovem. Obě ruské rakety ho dokázaly porazit ve dvou po sobě jdoucích jízdách jedenáct a dvanáct. Zejména souboj s Emilem Sajfutdinovem ve dvanácté jízdě byl hodně ostrý, kdy v první zatáčce musel Martin Vaculík hodně korigovat svůj motocykl, aby se udržel v sedle, to se mu nakonec povedlo a dojel si pro dva body. Oba borci si ale po jízdě potřásli rukama a uznali kvality toho druhého. To v následující jízdě stejný útok ukázal Nicki Pedersen na Artjoma Lagutu, který poté jízdu vzdal a vztekle gestikuloval směrem k rozhodčímu i samotnému soupeři. Jízda se však dojela, body počítaly a drobná rozmíška mezi oběma aktéry pokračovala i v depu.

Raketový Martin Vaculík

To už se ale všichni chystali na první semifinále, ve kterém se po krásném startu dokázal před všechny soupeře dostat Martin Vaculík a jel si pro první postupové místo. To druhé, možná trochu překvapivě, přivezl Andrzej Lebeděvs, který po hezkém souboji se Sebastianem Ulamkem a Tomaszem Gollobem vybojoval postup.

Do druhého semifinále bohužel nenastoupil Emil Sajfutdinov, což byla velká škoda, vzhledem k jeho předchozím výsledkům. Jak ale potvrdil, bolest ještě ne zcela doléčeného ramene, byla opravdu velká. Postup si tak nakonec v klidu vyjel stylem start – cíl Nicki Pedersen, zatímco druhé místo musel tvrdě bránit Krzyzstof Buczkowski. Toho celá čtyři kola naháněl Artjom Laguta, který byl sice rychlejší, ale nedokázal se před polského jezdce dostat, i když na cílové pásce rozhodovaly milimetry.

Samotné finále měl v rukou opět raketový Martin Vaculík, jeho bezchybná jízda společně s perfektním startem znamenala zasloužený triumf v těchto závodech. Ani v poslední jízdě nedal svým soupeřům šanci a celá čtyři kola si s jistotou kroužil pro titul. Za jeho zády nakonec přijel Nicki Pedersen, který jen chvíli odolával atakům Krzyzstofa Buczkowského. Andrzej Lebeděvs se nakonec musel smířit se čtvrtým místem. Ani on ale nebyl zklamán, postup do finále byl pro něj dle jeho slov úspěchem, v takovéto společnosti.

Zářící Martin Vaculík na stupních vítězů s velkým pohárem v rukou:

„Jsem rád, že jsem tu mohl být, děkuju fanouškům za podporu, plné tribuny tady v Opole jen dokazují to, že fanoušci, tu plochou dráho chtějí a potřebují. Děkuju za pozvání a skládám poklonu organizátorům za to, že dokázali připravit takovou dráhu.“

---

 

 

Foto: Jan Zavřel