Mariánské Lázně – 9. května
Sobota 9. května se v Mariánských Lázních nesla ve znamení slavnostního zahájení letošní lázeňské sezóny. Zatímco večer na kolonádě patřil veteránovi československé a české pop music Karlu Gottovi, na Úšovickém stadiónu se celý den proháněli veteráni plochodrážního sportu.
Král lázeňské tisícovky je zpět
Úvodní ze šesti závodů evropského šampionátu přivedl na start kilometrové pískové dráhy pětatřicet závodníků ve dvou tradičních kategoriích dvou- a čtyřventilových strojů.
Pravda, několik favorizovaných jezdců sledovalo závody jen z pozice diváka. S kelímkem piva v ruce tak byli k vidění například Josef Goldbrunner nebo Jürgen Brückner. Italský nezmar Francesco Barbetta se po depu pohyboval s pomocí francouzských holí a na startu chyběli i nizozemští rychlíci Hylke Dijkema a Wim de Haas. Přesto bylo startovní pole plné zvučných jmen. Vítězství mezi dvouventily přijel obhajovat bývalý britský profesionál Kevin Teager, ale málokdo má zdejší ovál najetý jako exšampión NDR a mnohonásobný vítěz z Mariánských Lázní Hartmut Ernst. Žijící a stále jezdící legendou je Gerald Short, ve své době jeden z nejlepších jezdců světa na travnaté ploché dráze.
Po roční přestávce se mezi čtyřventily v Mariánských Lázních ukázal Angličan Bob Dolman, který je v posledních letech jen obtížně porazitelným jezdcem. Zkřížit vítězné plány mu přijeli jeho krajan Paul Evitts, loňský vítěz Henk Snijder z Holandska, Němec Wolfgang Barth nebo náš reprezentant Karel Kadlec.
Už v úvodních jízdách nenechal Bob Dolman nikoho na pochybách, že král lázeňské tisícovky je zpět a dvěma vítězstvími soupeřům ukázal svou třídu. Obdobně si počínal Snijder, který sice ztratil jeden bod v souboji s Ulrichem Büschke, ale v další jízdě stejnému jezdci dokázal porážku oplatit. Stejného bodového zisku dosáhli i Dave Hammond a dánský dravec Arne Andersen. O bod méně měli Paul Evitts a jeho krajan Graeme Brown. Body s úvodních jízd se ukázaly jako klíčové, neboť dlouhý sobotní program doplněný o závody čtyřkolek v nesčetně mnoha kategoriích přerušil před čtvrtou hodinou déšť.
Po asi hodinové přestávce a kontrole stavu dráhy, která se ukázala být ve výborné kondici, se mohlo pokračovat. S ohledem na časový skluz se jury rozhodla zrušit poslední sérii jízd a odjet pouze finálové jízdy.
Do čtyřventilového áčka se tak kvalifikovali Dolman, Snijder, Büschke, Hammond, Andersen a díky lepšímu skóre za jedno vítězství a třetí místo i Paul Evitts na úkor svého krajana Browna.
Karel Kadlec nedokázal obhájit loňskou medailovou radost, ale i tak svým výkonem potěšil. Tradičně dobře startoval, v prvé jízdě se však nechal obrat o vítězství Wolfgangem Barthem, v další pak kolem něj proklouzl nejen Paul Evitts, ale i dravě jedoucí Bart Uil. V součtu pak Karlovi na postup do finále A chyběl jeden bod. V béčku se o vítězství poprali Britové John Hartley a Graeme Brown. Nakonec se radoval Brown před Hartleyem a Karlem Kadlecem. Ten alespoň vrátil porážku z předchozí jízdy Bartu Uilovi.
Druhý český reprezentant Jan Boháč nasbíral všehovšudy jeden bod a skončil o jednu příčku za předposledním místem.
Neslavně letos dopadl Wolfgang Barth. Po hladkém triumfu ve své úvodní jízdě nedokázal na startu té následující zkrotit svůj motocykl a výsledkem byla parádní svíce i s bonusem v podobě bolestivě naražené kostrče.
Na prahu osmdesátky se s dlouhou dráhou už končí
Mezi dvouventilovými stroji nekompromisně úřadovali Hartmut Ernst a Kevin Teager. Oba si připsali po dvou vítězstvích a mohli se těšit na vzájemný duel ve finále. Tam mířil i Gerald Short. Nezklamal červený ďábel Franz Greisel, který si zřejmě předplatil stupně vítězů v Mariánských Lázních. Za posledních dvanáct let na nich chyběl jen vzácně. Jeho klidná a vyrovnaná jízda opět slavila úspěch a po jednom vítězství a jednom druhém místu mu finále nemohlo uniknout. Naopak velmi dravě, ale stylově bojuje tradičně Svein Erik Geitsund z Norska. Ztratil sice dva body v souboji s Angličany Teagerem a Shortem, ale velké finále jistil s přehledem.
Když se na startu pětičlenného finále A neobjevil Gerald Short a následně byl za najetí do pásky nekompromisně vyloučen Geitsund, bylo o medailistech rozhodnuto. Odpověď na otázku, kdo si odveze tu nejcennější spolu se zlatou přilbou Franty Juhana, vyřešil krátce po startu Hartmut Ernst. Už v první zatáčce si vybudoval slušný náskok, který postupně navyšoval a své dva soupeře odsoudil k boji o stříbro. V něm byl ze začátku lepší Greisel, ale tři kola trvající duel pro sebe nakonec rozhodl mladší Teager.
Závod dvouventilů měl ještě jednoho hrdinu. Tím byl Knut Engelhardt Olsen z Norska. Tradiční a v 78 letech zároveň nejstarší účastník závodů v Mariánských Lázních přivezl letos svou zelenou Jawu naposledy, aby na zdejší dráze završil závodní kariéru, která začala na přelomu padesátých a šedesátých let.
Jezdec, který si v přístavu Stavanger přivydělával prodejem párků a při závodech v nedalekém Forusu působil jako vedoucí depa, se při své derniéře vůbec poprvé probojoval do finále B a rozloučil se celkově desátým místem. Při vyhlašování vítězů v depu pak pro něj pořadatelé připravili pamětní pohár a lahev šampusu.
Vyvrcholením sobotního programu bylo již tradičně A finále čtyřventilových strojů. V něm nejlépe odstartoval Büschke následován Dolmanem a Snijderem. Andersen na startu zaspal a nezbylo mu než stíhat čtvrtého Evittse. V předposledním kole vyrobil Büschke chybu, když se v zatáčce nechal vynést skoro až k mantinelu, a otevřel tak cestu k vítězství britskému závodníkovi. Pro zelený vavřínový věnec si za Dolmanem a Büschkem dojel Henk Snijder.
Karel Kadlec komentuje svůj výkon:
„Dneska jsem vůbec neměl šťávu. Motorka dobrý, dráha taky, ale nějak jsem vůbec neměl chuť s nima bojovat. Ale jako zadarmo jsem to nedal.“
Divišov – 13. května
Dlouhodrážní premiéra Martina Málka při nedělním šampionátu republiky bohužel nebyla jen plná superlativů. Bolavé noze však nevěnoval pozornost, jenže ona se mu připomněla sama. Předevčírem se po svítkovském depu při semifinále mistrovství republiky pohyboval o berlích a pro sobotní evropské semifinále v Daugavpilsu jej musí nahradit Jan Holub. Březolupský borec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že bližší informace o svém stavu se dozví po vyšetření v pardubické nemocnici, kterou mu promptně zajistil primář Tomáš Brož.
„Položil jsem si nohu,“ popisuje Martin Málek, co se stalo v rozjížďce s číslem sedm mariánskolázeňského závod. „Chytil jsem díru a ustřelilo mi to nohu bokem. Bolelo to, ale bylo to jakž takž, tak jsem dojel.“
Jenže druhý den bylo zle. „Po neděli se mi to rozleželo,“ pokračuje Martin Málek. „Ráno jsem přemýšlel, kam se vypravím do nemocnice. Nakonec mě napadlo zavolat Petru Moravcovi, jestli by mi to nedomluvil u pana Brože.“
První diagnóza zní přetržené vazy a poškozený meniskus. „Dneska jdu na magnetickou rezonanci,“ konstatuje čtvrtý muž českého dlouhodrážního šampionátu. „Uvidím, moc dobře to nevypadá.“
Poslem dobrých zpráv není jeho odvolání z Daugavpilsu.
„Pan Brož se mě ptal, jestli chci jet,“ říká Martin Málek. „Kdybych musel, asi bych to odjel. On mi řekl, co a jak a já to nechal plavat, takže říkal, že jsem jediný rozumný plochodrážník. Od ploché dráhy mám už zničené rameno a nohu budu ještě potřebovat.“
Pardubice – 12. května
Osm nasazených nejlepších mužů z loňského ročníku doplnila pro letošní finále mistrovství republiky jednotlivců sedmička z včerejšího semifinále v Pardubicích, které rovněž určilo dva náhradníky. Posledním finalistou je Hynek Štichauer, jemuž VV SPD oficiálně udělil divokou kartu. Losování startovních čísel pro první finále, jenž se na Markétě uskuteční v úterý 2. června, má proběhnout do 20. května.
Nominační listina finalistů a způsob jejich kvalifikace:
Pardubice – 11. května
Pakliže se filozofové materialistického světového názoru opájejí skloňováním teorie, že svět okolo nás je v neustálém pohybu, vývoji a změně, dnešní semifinále šampionátu republiky jednotlivců by jim posloužilo stylem příkladné berné mince. Začalo to již škrty a přesuny ve startovní listině. Petr Babička navíc vůbec nezprovoznil motocykl, který ještě včera před odjezdem v dílně burácel z plna hrdla. Michal Tomka se zase vrátil z tréninku s dírou v bloku motoru, kterou tam prorazila ojnice. A co teprve vlastní závod! Z haldy papírových ambicí by páter Koniáš spálil celou Strahovskou knihovnu. Ani Martin Gavenda, který po čtyřech sériích zůstával na čele průběžné klasifikace bez ztráty květinky, nemohl před sedmnáctou jízdou spoléhat na náhodu. Chtěl-li dotáhnout své počínání do vítězného konce, musel stůj co stůj vyhrát. To se mu nakonec povedlo, zatímco v rozjezdu o druhé místo Roman Čejka porazil Ondřeje Smetanu. O překvapení se postaral Filip Hájek, když se natáhl pro poslední sedmé postupové místečko a poslal Jaroslava Petráka s Michaelem Hádkem na náhradnické posty.
Martin Gavenda a Ondřej Smetana na hrotu průběžné klasifikace
Hodinky ukazovaly čtvrt na šest, brána vjezdu depa byla už uzavřená na řetěz, když se k ní přihrnula dodávka se středočeskou poznávací značkou. Petr Babička trošku zakufroval, spletl si dálnici, aby se posléze hnal do Pardubic a závod na poslední chvíli stihnul. Jenže zatím ještě netušil, že se přijel na semifinále jen podívat, protože se nesvezl ani o tréninku.
„Pravděpodobně spodek zapalování,“ meditoval nad ztichlým motocyklem. „ Všechno jsme zkontrolovali. Natočili jsme to, ale hned to chcípne. Včera motorka běžela normálně. Mrzí mě to, to je dneska den!“
Do role nedobrovolného diváka se stylizoval i Michal Tomka, který se z tréninku vrátil pěšky. Prohlídka motocyklu v depu odhalila pěknou polízanici. Původní indicie směřující k utrženému pístu se ukázaly jako liché, když Slováci stroj položili. Pravou příčinou byla utržená ojnice, která prorazila blok motoru. Protože druhý motocykl Michala Tomky byl v Polsku na repasi, slovenský junior musel ze závodu rezignovat, zatímco jeho otec Vladimír přemítal nad tornádem, které z jejich rozpočtu odfoukne tlustou hromádku euro bankovek.
Svůj druhý postup mezi elitní závodníky si ve druhé jízdě zkomplikoval Patrik Mikel, když jeho cesta na startovní rošt skončila přetrženou páskou. Otec František mu pohotově přistavil druhý stroj, s nímž se posléze usadil na třetím místě před Martinem Mejtským, ovšem v předposledním okruhu zůstal stát.
„Trošku se mi sekl plyn,“ vysvětloval své předstartovní extempore. „Na druhý motorce se mi něco stalo, ale neřeknu ti co.“ Naproti tomu na dráze do finálové části šampionátu si od počátku nejlépe počínali Martin Gavenda a Ondřej Smetana, kteří v prvních dvou sériích neokusili hořkost porážky.
Moravský borec s vestou pražské Markéty rozehrál závod triumfem stylem start – cíl už v rozjížďce s číslem jedna, v níž Michael Hádek v prvním nájezdu druhého kola podjel Jaroslava Petráka. V páté jízdě měl být nejnebezpečnějším rivalem Martina Gavendy Roman Čejka, jenž prve v rozjížďce s číslem tři spodní ve druhém okruhu stranou druhé zatáčky sebral vítězství Filipu Šiterovi.
Jenže po svém druhém nájezdu na ovál myslel slánský závodník na něco úplně jiného než obhajobu předchozího triumfu. Se ztichlým strojem běžel zpátky do depa, z jehož útrob mu spěchal vstříc Josef Franc s druhým motocyklem.
Roman Čejka přemítá nad defektem, který jej přinutil přesednout do sedla náhradního motocyklu:
„Nevím, jak je to možný, ale staly se dvě věci najednou. Utrhla se fajfka a taky se hejbá svíčka, je tam centimetrová vůle. Sešlo se to, ale není dobrý se takhle nervovat. Naštěstí pomoh‘ Pepa Franc, jsme tady s panem Polákem jen ve dvou.“
Sotva páska rozjížďky s číslem pět letěla nahoru, Roman Čejka nemohl tušit, že ani náhodou nemá ještě vyhráno. Dopředu pádil Josef Novák, jehož v prvním výjezdu na čele vystřídal Martin Gavenda, zatímco Slaňák jej nestihl. Přesto proháněl pardubického juniora, seč mu síly stačily. Ve třetím kole protáhl nájezd do druhé zatáčky, ale ani tehdy neměl ani náhodou vyhráno. „Ušlo mi zadní kolo,“ vyprávěl Roman Čejka později.
Na rozdíl od Martina Gavendy musel Ondřej Smetana na svých prvních šest bodů makat o poznání více. V rozjížďce s číslem čtyři mu na vedoucí příčce nedopřál ani chvilku klidu Michal Dudek. O čtyři později na něho odstartoval Michal Škurla.
Ondřej Smetana před svého klubového kolegu pronikl vnějškem první zatáčky. První jel však jen chvilku, než Michal Škurla ve výjezdu kontroval spodní stranou. Jenže Ondřej Smetana zůstával ve střehu. A ve třetím okruhu udeřil po spodní straně druhé zatáčky a svého soka dokonale vycukal z vedení.
Martin Gavenda je na čele sám, o druhé místo se rázem dělí čtyři závodníci
Oba neporažené závodníky svedl rozpis závodu proti sobě v rozjížďce s číslem devět. Lépe odstartoval Ondřej Smetana, avšak Martin Gavenda se na jeho úkor prosadil do vedení vnějškem první zatáčky. Na čele průběžné klasifikace osaměl, zatímco osm bodů Ondřeje Smetany začali záhy dorovnávat další závodníci.
Prvnímu se to povedlo Michalu Dudkovi. Ve třetí jízdě nedokázal najít recept na Ondřeje Smetanu, jak již bylo řečeno, ale v rozjížďce s číslem osm pocuchal hřebínek Michaelu Hádkovi. Plzeňan se po vylétnutí pásky usadil v čele. Jenže Michal Dudek toužil po třech bodech a ve druhé zatáčce se pro ně vnějškem vskutku natáhl. S vytrčenou pravou nohou ve stylu Vladimíra Višvádera se do cíle úvodního okruhu prohnal již jako vedoucí závodník.
Jenže v rozjížďce s číslem deset se na něho chystal Jaroslav Petrák, který svým třem dosavadním třem bodům musel za každou cenu opatři co nejvíce sourozenců. Jenže sotva pardubický rutinér přibyl na startovní rošt, musel uklízet stranou ztichlý motocykl. Férový Michael Hádek nedbaje na skutečnost, že mu Jaroslav Petrák konkuruje v boji o finále, mu z depa přivezl jeho rezervní stroj.
Jenže Jaroslavu Petrákovi během neplánované výměny spadl plechová bota. Pod tikajícími sekundami časového limitu se musel pustit do akce bez ní. Michal Dudek však dokázal jeho handicap využít a prohnal se suverénně pod šachovnicovým praporkem v rukou Jaroslava Kocka jako vítěz.
Jaroslav Petrák vysvětluje, proč si ztracenou plechovou botu vyzvedl až po průjezdu cílem desáté jízdy:
„Nestih‘ bych dvě minuty. Je škoda, že mi spadla, jinak bych měl tři body. Bez plechovky se nemůžeš země ani dotknout.“
V jedenácté jízdě se na osm bodů dostal i Michal Škurla. Pražský junior si přitom hlídal Romana Čejku asi jako bigotní katolík jehovisty, kteří zazvoní u jeho dveří s nabídkou poučného čtení. A třetím mužem, který dosáhl osmibodové hranice se stal Filip Šitera. Patrik Mikel, který po úvodní tajemné poruše a diskvalifikaci za najetí do pásky v sedmé jízdě, se rozhodlo nahonit tři body na Mšeňákův úkor.
Start by si březolupský junior rozhodně nedal za rámeček, avšak kolem Luboše Velinského a Josefa Nováka se v prvním oblouku přehnal, jako by je potkal. Dále jej ale Filip Šitera nepustil. A své odhodlání udržet vítězství demonstroval i ve druhém kole. V jeho úvodním oblouku se Patrik Mikel sunul po vnějšku dopředu, ale nakonec si mohl opět říct, že mšenského závodníka opět málem překonal.
Pohřebiště i porodnice mnoha nadějí
Zdálo by se, že jediným, kdo dnešním mítinkem prochází s lehkostí primabaleríny, je Martin Gavenda. Nicméně po svém třetím triumfu musel s otcem Jaroslavem a bratrem Alešem narychlo připravovat náhradní stroj. Ani v jeho sedle neztratil nic ze své rutiny. I když byl po startu třinácté jízdy vpředu Patrik Mikel s červeným povlakem své přilby, on se okolo něj přehnal po venku úvodního oblouku.
Martin Gavenda po třinácté jízdě odmítá, že by všechno bylo růžové jako nebe v paprscích zapadajícího slunka:
„Teď jsem musel skočit na druhou motorku. Na první mi praskly kartery!“
Petr Babička a Michal Tomka, kteří rovněž měli stát na startovním roštu třinácté jízdy, se mohli bohužel jen dívat. Nicméně semifinále mělo divákům svou jedinou jízdu se dvěma účastníky záhy nahradit dramatickou podívanou. Jaroslav Petrák nejprve v rozjížďce s číslem čtrnáct podjel Michala Škurlu. Pravá bomba však explodovala v patnácté jízdě.
Ondřej Smetana zamířil po vylétnutí pásky do jejího čela. Jenže Filip Hájek, který už ve druhé jízdě za sebou více než kolo vodil Michala Škurlu jako na provázku, se hnal vnějškem první zatáčky jako rozjetý buldozer. Na jeho štítě postupně zůstávali Filip Šitera, Michael Hádek a nakonec i ve výjezdu i Ondřej Smetana!
„Měl jsem dobrou kolej, odpích‘ se a pak si říkal jen, že musím, musím a musím,“ svěřoval se Filip Hájek se svým receptem na triumf v jízdě, která z jeho úhlu pohledu nepatřila k nejjednodušším. Michael Hádek jej ve druhé zatáčce takřka podjel, jenže brzy měl plné ruce práce s Ondřejem Smetanou, jenž nakonec skutečně protnul metu jako druhý.
Vzápětí Michal Dudek v první zatáčce objel Romana Čejku a jedenácti body přeskočil desetibodové Michala Škurlu a Ondřeje Smetanu. Martin Gavenda měl o jediný bod navíc. A když se před vzájemným duelem s Michalem Dudkem v rozjížďce s číslem sedmnáct ptal po možných alternativách, vyšla mu jediná strategie. Pakliže chtěl dostát svým ambicím vyhrát celý závod, musel i ve své poslední jízdě.
A to se nakonec i stalo. Martin Gavenda jel první od startu až do cíle. Filip Šitera se během necelého kola dostal před Míchala Škurlu. Pražský junior se vidině ztráty možnosti bojovat o stupně vítězů zuby nehty bránil. Ve třetím kole mířil po vnějšku první zatáčky dopředu, ale Filip Šitera jej tvrdě zavřel.
O pódium tady přišel i Michal Dudek. Po vylétnutí pásky zůstal trčet vzadu a po závodech byl stejně ukecaný jako padesátiletý panic v erotické talk show. Zato Roman Čejka nezaváhal a po skvělém startu v osmnácté jízdě změřil Ondřeje Smetanu. Patrik Mikel už nemohl na postup reálně pomýšlet, přesto se však v první zatáčce dostal před Jaroslava Petráka.
Březolupský borec posléze útočit na Ondřeje Smetanu a přitom odrážet útoky pardubického matadora. V závěrečném kole se zdálo, že se posune na druhé místo, ale to nakonec bral Pražan. A o post prvního nepostupujícího jej v devatenácté jízdě připravil Josef Novák. Ve druhé zatáčce podjel Michaela Hádka, jenž láteřil na motor jako bytná na pozdě platící nájemníky.
Nakonec nezaváhal Filip Hájek. Odvedl Luboše Velinského a Dana Macla a uchopil poslední postupovou příčku. Drama pokračovalo v rozjezdu o druhé místo, kde se Roman Čejka vyhýbal kabelu zapalování jako čert kříži, aby si jej nevykopl jako cestou na start. Přitom však stačil odstartovat na Ondřeje Smetanu a hlídat jej až do cíle.
Hlasy z depa
„Pohodička, v klidu, jen su měl problém s motorem,“ svěřoval se Martin Gavenda. „To mě vyděsilo, ale zvládli jsme to. Jsem spokojený, hlavní cil bylo finále. Vyhrát byla třešnička na dortu po zpackaném začátku sezóny.“
„Dneska dobrý,“ pochvaloval si Roman Čejka. „Přijel jsem pro postup a odvez‘ si pohár za druhý místo. Povedlo se, bejt‘ druhej‘ je krásný. Jelo mi to jako blázen. Já ten motor nepoznávám. Akorát před rozjezdem jsem si kopnul do fajfky a vykop‘ si ji. Musel jsem se vracet, chlapi mě roztlačili. A celou jízdu jsem jel, abych se fajfky ani nedotk‘.“
„Cíl je splněn, tak je to dobrý,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Jen tak dál. Fíla mě překvapil, najednou tam byl. Bojoval jsem s Haďasem, předjel ho, ale na Fílu to nestačilo. Chyběl mi bod a byl jsem druhej‘. Finále se jede v Praze a v Plzni, uvidíme, co s tím vymyslím, snad to dopadne dobře. To už ale bude těžší.“
„Postup je, to je hlavní,“ filozofoval Michal Škurla. „Jinak docela dobrý závody. Něco chybělo donastavit, dotáhnout a byly by to ještě lepší závody.“
„Na hovno, trápil jsem se, problémy byly jako vždycky na republice,“ připomínal Filip Šitera svůj věčný pech v šampionátu jednotlivců. „V první jízdě mi začala hořet spojka, ve čtvrtý byl prasklej‘ šroub na předloze. Jsem rád za postup. Vždycky mám o republice smůlu, stane se, postoupil jsem, jsem zdravej‘, co si víc přát?!“
„Využil jsem to na sto procent,“ pochvaloval si Filip Hájek svůj postup. „V předposlední jízdě jsem měl dobrou kolej. Odstartoval jsem, odpích‘ se a říkal si ‚musím, musím‘. Jelo se mi pěkně. Je finále, jsem rád, konečně nějakej‘ úspěch.“
„Úplně na hovno,“ netajil Jaroslav Petrák své zklamání z postu prvního náhradníka. „Motorka přestala jet, nevím, co se stalo. Tuhle poslední jízdu jsem posral. Potřeboval jsem bod nebo radši dva. Nepočítal jsem s Mikelem, nevěděl jsem, kde je, nechtěl jsem mu to otevřít. Teď byl Smetana hrozně pomalej‘, brzdil mě, měl jsem se otočit, kde je Mikel a dát mu tam. Škoda tý boty, tam bych jinak udělal trojku.“
„Ten motor je tak našlapanej‘, že jsem z šestapadesátky musel jít na padesát osm,“ vyprávěl Michael Hádek. „Ten motor mi už nesmí do rámu ani o tréninku. Nejede, nejede… Trápil jsem se. Málem jsem neodstartoval a jak jsem to dal do materiálu, udělalo to úúú blé, jako když bleješ.“
„Aspoň jsem zabojoval,“ utěšoval se Patrik Mikel, že letos bude ve finále chybět. „Páska? Nevím, prostě jsem do ní najel. Jakž takž to šlo. Druhej‘, druhej‘, nakonec třetí, ale zkušenost dobrá. Beru to jakž takž úspěch, body nebyly, ale aspoň něco jsem udělal.“
1. Martin Gavenda, Praha
3 3 3 3 3
15
2. Roman Čejka, Slaný
3 2 2 2 3
12+3
3. Ondřej Smetana, Praha
3 3 2 2 2
12+2
4. Michal Dudek, Slaný
2 3 3 3 0
11
5. Michal Škurla, Praha
3 2 3 2 1
11
6. Filip Šitera, Mšeno
2 3 3 0 2
10
7. Filip Hájek, Praha
2 0 1 3 3
9
8. Jaroslav Petrák, Pardubice
1 2 2 3 0
8
9. Michael Hádek, Plzeň
2 2 1 1 2
8
10. Josef Novák, Pardubice
1 1 1 1 3
7
11. Patrik Mikel, Březolupy
E T 2 2 1
5
12. Martin Mejtský, Pardubice
1 1 1 1 1
5
13. Luboš Velinský, Pardubice
0 1 0 0 2
3
14. Dan Macl, Pardubice
1 1 0 0 1
3
15. Michal Tomka, SK
– – – –
DNR (los)
16. Petr Babička, Slaný
– – – – –
DNR (los)
Poznámka: z poslední verze startovní listiny se odhlásil Martin Švestka. Do finále postoupilo prvních sedm plus další dva v pořadí jako náhradníci
Pardubice – 11. května
Zatímco dlouhodrážní titul dobyl včera v Mariánských Lázních Josef Franc, vyhlídku na primát na klasické dráze si alespoň v teoretické rovině uchovává ještě pětadvacet závodníků. Osm nejlepších z loňského ročníku se udrželo ve finále i pro letošní rok, Hynek Štichauer požádal o divokou kartu a dnes se v semifinále ve Svítkově popere šestnáct plochodrážníků o sedm postupových míst a dva náhradnické posty. Startovní listina doznala drobných změn, avšak tou nejdůležitější je, že diváci dnes na rozdíl od původního středečního termínu nebudou muset své ustarané pohledy otáčet nahoru k zamračenému nebi.
Verze startovní listiny z minulého týdne obsahovala patnáct jmen. Tím šestnáctým se stal Luboš Velinský, jemuž Petr Moravec prakticky na počkání vyřídil licenci. Jenže zároveň se omluvil Dan Macl. S jeho jedenáctkou dnes večer pojede Martin Švestka.
Poslední změnou je výměna slovenských závodníků. Patrik Búri má plné ruce práce nejen se studiem, protože v sobotu bude v Daugavpilsu startovat v mistrovství Evropy jednotlivců. Na cestu do Pardubic se tím pádem vydal jeho žarnovický kolega Michal Tomka.
Nejnovější verze startovní listiny večerního semifiánále:
Středeční semifinále mistrovství republiky jednotlivců muselo být kvůli nepřízni počasí přeloženo na dnešek. Ale i tak minulý týden servíroval českým fanouškům dost příležitostí vypravit se podívat na plochodrážní závody. V zahraničí se však naši závodníci představili v akci jen v ligových kláních, přičemž i tady měl hlavní slovo déšť.
Srážky se podepsali pod úvodní kolem švédské Elit Serien a debut Martina Vaculíka v barvách Rospiggarny Hallstavik na výjezdu do Gislavedu byl zrušen. Stejně tak dopadlo i Slovákovo včerejší utkání polské extraligy Tarnow vs. Zielona Gora, jenž organizátoři u vidiny špatné předpovědi odvolali již v sobotu. V neděli se nesvezli ani Eduard Krčmář se svým Gdaňskem v Krosně a Aleš Dryml, jehož Lublin měl doma hostit Pilu.
Matěj Kůs otevírá dnešní díl kompilačního seriálu magazínu speedwayA-Z netradičně již v úterý. Jeho Redcar podlehl doma Sheffieldu vysoko 37:55, avšak pražský závodník se mohl pochlubit devíti body a jedním bonusem (2 – 3 – 1 – 2 – 1). Stal se nejlepším členem svého týmu a z tábora hostí nasbírali více jen dvanáctibodoví Josh Grajczonek a Jason Garrity.
Skvěle Matěj Kůs zajel i v pátek. V ligovém duelu Plymouth vs. Redcar dobyl dvanáct bodů s jedním bonusem. Pozadu nezůstal ani Zdeněk Simota v domácím družstvu, které nakonec vyhrálo 52:41, k čemuž on pomohl jedenácti body s jedním bonusem.
V sobotu se však ve Workingtonu servíroval šálek zcela jiného čaje. Domácí předčili Plymouth 52:40 a Zdeněk Simota dal dohromady všeho všudy tři body, všechny za třetí místa (1 – 1 – 0 – 0 – 1). Včera se do akce nedostal, protože duel Glasgow vs. Plymouth byl zrušen, jak jinak než vinou deště.
V sobotu Berwick v prvním závodě prvého kola KO Cupu doma těsně porazil Ipswich 47:47. Hynek Štichauer mu pomohl třemi body se dvěma bonusy (1 – 0 – 1 – 1). „Zatím se rozkoukávám,“ svěřoval se Pardubičan včera v Mariánských Lázních. „Nejdou mi starty, musím to dopasovat. Zatím se velký skóre nekonaly, v pátek jedu v Somersetu, v sobotu doma, snad to bude lepší.“
O zrušených ligových závodech včera v Polsku již byla řeč. Rawicz měl volný los, takže Zdeněk Holub mohl sledovat počínání Michala Škurly na lázeňském kilometru na vlastní oči. U našich severních sousedů se představil jen Václav Milík. Jeho Wroclaw se doma vypořádala s Grudziadzem 63:27. On sám získal sedm bodů se třemi bonusy (2 – 1 – 2 – 2). Se závodníkem soupeře prohrál jen jedinkrát, když se v rozjížďce s číslem sedm mezi něj vítězného Taie Woffindena nevklínil nikdo menší než Tomasz Gollob.