Praha – 19. května
Letos jsme svědky jistých anomálií v chodu seriálu Speedway Grand Prix. Nejelo se kolo na Novém Zélandu, takže se začínalo o něco později než minulé dva roky. Na premiéru ve Varšavě chtějí všichni zapomenout, jak nejrychleji je možné, a sobotní závod ve finském Tampere měl snad jedině pozitivum, že se odjel až do konce. Loňská premiéra se finským pořadatelům podařila, přišla spousta lidí a letos si od své velké ceny slibovali ještě víc, tím spíše, že si dali záležet a upravili šířku dráhy všude, kam šlo přidat pár centimetrů. Jenomže to nestačilo. V Praze se hrál hokej, jednodenní dráha ve Varšavě byla fiaskem, dlouhodobě nejlepší Fin Joonas Kylmäkorpi nejel a nakonec si cestu na stadion v Tampere našlo údajně jen 5000 diváků, což při kapacitě 16 800 působilo dost bídně. Nejdůležitější je, že chybělo drama. Vše se rozhodovalo na startu a pak nic. Vracíme-li se k tomuto čerstvě odbytému podniku, tak jedině aby podotknout, že tím pádem seriál doopravdy letos začne až v Praze.
Už tuto sobotu se bude muset napravit pověst skvělého sportu. Jede se už devatenáctý ročník pražské Grand Prix, takže všichni zúčastnění, vědí, co mají očekávat. Stadión otevře své brány už v pátek v 16:15 a v 17:00 začne tradičně přístupný veřejností trénink. V sobotu se otevírá v 16:45 a už v 17:15 je autogramiáda Nickiho Pedersena, Jaroslawa Hampela, nováčka seriálu Australana Jasona Doyla, jehož jsme v Praze viděli třeba na SWC 2013, a domácí hvězdy první velikostí Václava Milika. Letošní organizační novinkou je otevření nedaleké stanice metra A, takže padá otázka parkovaní a důvod proč si nedat nějaké to pivo.
Dva roky v řadě zvítězil Tai Woffinden. Třikrát po sobě se podařilo na Markétě vyhrát Jasonu Crumpovi, takže bude zajímavé sledovat, podaří-li se to i mladému britskému závodníkovi. Tradičně se očekává slušná návštěva fanoušků z Anglie, takže o kulisu bude mít postaráno. Totéž platí pro Dány, Švédy a pochopitelně Poláky. Gregu Hancockovi fandí všichni a všude a domácí se vždy dočkali nadšeného přijetí. Jestli vyjedou také náhradníci Josef Franc a Matěj Kůs, rozhodne nejspíš případný dotyk pásky anebo nedodržení časového limitu. Doufejme, že po úvodních trablech sezony 2015 se závodníkům budou vyhýbat zranění a nepřekonatelné technické problémy.
A pak vezmeme-li v úvahu skvělou ligovou formu Jaroslawa Hampela, Taie Woffindena, Andrease Jonssona a Nickiho Pedersena, velké ambice Nielse Kristiana Iversena, Krzysztofa Kasprzaka a Matejě Žagara, zkušenosti mistrů světa Grega Hancocka a Chrise Holdera a snahu udělat razný krok vpřed všech ostatních účastníků, máme pádný důvod být u toho už tuto sobotu večer.
Ročník 2015 konečně může začít.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Minulý týden na českých oválech nejprve uzavřel startovní listinu finále mistrovství republiky jednotlivců. Liberec korunoval Eduarda Krčmáře jako českého šampióna do devatenácti let, zatímco jen o chvilku později se na Borech Kyle Bickley stal vítězem světového poháru stopětadvacítek. Ze zbývajících kvalifikací nenašel z našich cestu do evropského challenge nikdo. Zajímavé věci se udály i při zahraničních závodech a dnešní tradiční kompilace magazínu speedwayA-Z vás kromě tradičních lig zavede i na pouťák do Wittstocku.
Švédsko, Anglie a Wittstock
Ani minulé úterý nedopřál déšť klidu švédské Elitserien. Duel Dackarny Mallila s Rospiggarnou Hallstavik byl kvůli němu o hodinu opožděn. Avšak stejně se podařilo uskutečnit jen devět jízd, po nichž se skóre zastavilo na stavu 32:22. Martin Vaculík vyhrál čtvrtou jízdu, v osmé však spolu s Timo Lahtim podlehl domácímu tandemu Michael Jepsen Jensen – Jason Doyle 5:1. Domů se vracel se čtyřmi body (3 1).
Ve čtvrtek deštivé počasí dovolilo v Redcaru uskutečnit čtyři jízdy. Výsledek utkání Redcar vs. Workington 10:14 samozřejmě neplatí. Matěj Kůs při svém jediném výjezdu do ovál získal třetí místo.
V pátek Plymouth těsně předčil doma Sheffield 46:44. Zdeněk Simota (0 3 3 2) začal nulou, která byla nepříjemnější o to víc, že Ashley Birks a Lasse Bjerre otevřeli skóre pro hosty 1:5. Poté však ani jednou neprohrál a zaznamenal osm bodů s jedním bonusem.
Hynek Štichauer v Somersetu prožil horší večer. Berwick podlehl domácím 58:32 a on se ze svých třech výjezdů na ovál pokaždé vrátil s nulou. Druhý den Bandité slavili doma vítězství nad Newcastle 55:33. Pardubičan byl pokaždé v cíli třetí, z toho dvakrát za svým kolegou, takže suma sumárum čtyři body a dva bonusy.
Jeho mechanik Martin Mejtský, který letos začal sám závodit nasbíral čtyři body v juniorském pouťáku ve Wittstocku a obsadil patnáctou příčku. Triumfoval Emil Gröndal (13 bodů) a na stupně vítězů se dostali ještě Daniel Spiller (12) a Rafal Karczmarz (11).
O doprovodný program se postaral závod třech veteránských dvojic. Zvítězili Marcin Sekula a Markem Arnheimem (25 bodů) před Ulrichem Büchskem s Marco Langerem (18) a českým párem Karel Kadlec – Jaroslav Petrák (17).
Velikonoční polské repete
Včerejšek přinesl náhradní termín pro kompletní program úvodního kola polských lig, jejichž původní termín padl na oltář velikonočního návratu zimy. V extralize prohrála Wroclaw na vlastní dráze ze Zielonou Gorou 42:48. Václav Milík nasbíral pět bodů se třemi bonusy (1 2 1 1 0). Nejlepší výkon podal v rozjížďce s číslem sedm, kdy spolu s Tai Woffindenem po vylétnutí pásky odvedl Piotra Protasiewicze a Aleksandra Zgardzinskeho. V ten moment bylo utkání vyrovnáno a smírné skóre vydrželo až do čtrnácté jízdy, kdy Grzegorz Walasek a Andreas Jonsson porazili Macieje Janowskeho a Václava Milíka 4:2. Vzápětí v poslední jízdě Wroclaw dorazili pětibodovým maximem Piotr Protasiewicz a Jaroslaw Hampel.
Tarnow si přijel do Grudziadze pro poměrně hladký triumf 37:52. Martin Vaculík (3 2 3 3 0) mu k němu přispěl jedenácti body. V sedmé jízdě dokázal překonat Artjoma Lagutu, ovšem Daniel Jeleniewski byl na čele již k nedostižení. V poslední jízdě, jejíž výsledek nemohl na vítězství hostů již nic změnit skončil Martin Vaculík poslední, když triumfoval Tomasz Gollob, dva body pro Tarnow zajistili Kenneth Bjerre, zatímco Slovák v krásném souboji podlehl Krzyzstofu Buczkowskemu. Přesto byl vyhlášen jako závodník utkání.
Ve druhé lize Lublin doma těsně předčil Krosno 45:44. Aleš Dryml (3 2 3 0 0) vstoupil do mítinku vítězně ve svých třech prvních rozjížďkách, avšak v jedenácté a patnácté jízdě vyšel naprázdno. Dohromady tedy osm bodů s jedním bonusem.
Po triumfu v Liberci se Eduard Krčmář vrátil domů do Slaného, aby nad ránem vyrazil do Rawicze. V sestavě domácích nakonec nenašel Zdeňka Holuba rozbolavělého po libereckém pádu. Pražana nakonec zastupoval Tadeusz Kostro. Medvídci prohráli s Gdaňskem 41:45, avšak Slaňák neprožil zrovna povedenou neděli. Ve třetí jízdě nebodoval, šestou vyhrál s Kamilem Brzozowskim a díky 5:1 poslal Gdaňsk do čela.
Jenže v deváté jízdě se oba kolegové srazili v první zatáčce a Kamil Brzozowski byl vyloučen. Stejný osud však potkal Eduarda Krčmáře ve druhém kole opakovačky. V jedenácté jízdě dojel čtvrtý a ve čtrnácté byl diskvalifikován po kolizi s Ryanem Fisherem. Suma sumárum tři body (0 3 X 0 X).
Foto: Karel Kadlec, ilustrační Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Lamothe-Landerron – 16. května
Jeden bod chyběl Tomáši Suchánkovi, aby se včera ve francouzském Lamothe-Landerron rozjížděl o post náhradníka evropského challenge. Nakonec skončil sedmý a byl vyřazen stejně jako desátý Matěj Kůs nebo sedmý Fredrik Lindgren či devátý Bjarne Pedersen. Vítězství si odvezl Artjom Laguta, který v dodatkové jízdě porazil Jespera B. Monberga a na stupních vítězů jim společnost dělal ještě Linus Sundström.
Tampere – 16. května
Trojnásobný světový šampión Nicki Pedersen připustil, že byl blízko slzám, když včera v Tampere vyhrál svou první velkou cenu od Goričanu v červenci 2012. Dánský borec se dostal do čela finálové jízdy díky skvělému startu a protnul metu před Tai Woffindenem, jenž příští týden přijede do Prahy jako leader průběžné klasifikace, Andreasem Jonssonem a Jaroslawem Hampelem.
Přitom Nicki Pedersen neprožil zrovna poklidný týden, když ve středu v utkání dánské ligy v Holstedu kolidoval s Michaelem Jepsenem Jensenem a pochroumal si kyčel, kotníky a krk. Přesto však včera ve Finsku poskočil na druhé místo průběžné klasifikace letošního seriálu velkých cen.
„Je to už mnoho let, co jsem naposledy vyhrál,“ nechal se slyšet na tiskové konferenci. Proto jsem takřka cítil slzy, jak se mi derou do očí, když jsem se chystal jít na pódium. Je hezké sbírat vítězství, navíc se mi už dělalo špatně, když jsem slyšel, jak dlouho jsem už nevyhrál. Dnes bych ale býval šťastný jen za umístění na pódiu s tím vším, co se tento týden stalo.“
Nicki Pedersen je považován za jednoho z nejlepších startérů dneška. Ale to jej nezastavilo v hledání perfektnosti. I když vyhrál své semifinále, cítil, že je prostor pro zlepšení, které by jej dostalo až na vrchol.
„Tvrdá práce se vyplácí,“ svěřil se se svým přístupem. „Analyzoval jsem trochu záznamy z mého semifinálového startu. Udělal jsem chytu a neměl jsem tak dobrý start, jak jsem měl mít. Analyzoval jsem ho a dokázal to lépe ve finále. Minulý měsíc jsem změnil trošku styl svých startů a způsob, jakým pracuji na motorce. To doopravdy způsobilo velký rozdíl ve srovnání s posledními pár lety. Funguje to velmi dobře a to je dobré.“
Při losování Nicki Pedersen viděl, kterak si Tai Woffinden vybral červenou startovní pozici. Sám si zvolil modrou, protože byl odhodlán vyhrát start. „Věděl jsem, že Tai se ke konci zrychluje a zrychluje, ale když si vybral první dráhu, věřil jsem, že na něho mohu odstartovat,“ konstatoval. „Kdyby odjel on, mohl by mě vytlačit na venek. Ale věřil jsem, že odjedu já, a taky jsem odjel. Teď se nemohu dočkat závodu v Praze, chci přidat nějaké další body.“
Za týden to bude Tai Woffinden, jenž do české metropole dorazí jako jednička aktuální klasifikace. Přestože si částečně vymknul rameno v rozjížďce s číslem osmnáct, bojoval statečně až do konce. „Mám s ním problém už pár let,“ konstatoval „Trošku to bolí, ale žádné výmluvy! Ve finále jsem se cítil dobře. Nicki z dvojky předvedl úžasný start. A když se vám podaří start, vyhráváte jízdy.“
Také on se těší na Markétu. „Je to dráha, kterou si užívám,“ netajil se. „Uvidím, jestli dokážu hattrick. Ale za celou svou kariéru jsem vždycky závodil, takže se opravdu těším.“
Andreas Jonsson byl prakticky měsíc mimo hru kvůli zranění kolene, proto byl z třetího místa nadšený. „Jsem z něho šťastný,“ nezastíral. „Trať byla opravdu záludná a pro mě to bylo o to těžší, když jsem byl skoro měsíc mimo. Opravdu jsem neočekával, že mi to takhle půjde. Jsem překvapený a šťastný. A jsem opravdu rád, že jsem zpátky na motorce a to je ta hlavní věc.“
1. Nicki Pedersen, DK
16
2. Tai Woffinden, GB
17
3. Andreas Jonsson, S
12
4. Jaroslaw Hampel, PL
11
5. Jason Doyle, AUS
11
6. Krzyzstof Kasprzak, PL
10
7. Michael Jepsen Jensen, DK
10
8. Greg Hancock, USA
9
9. Matej Žagar, SLO
7
10. Troy Batchelor, AUS
7
11. Chris Holder, AUS
7
12. Chris Harris, GB
6
13. Niels-Kristian Iversen, DK
6
14. Thomas H. Jonasson, S
4
15. Timo Lahti, FIN
3
16. Maciej Janowski, PL
2
17. Nike Lunna, FIN (res)
0
18. Jiri Nieminen, FIN (res)
0
Průběžné pořadí seriálu:
1. Tai Woffinden 22, 2. Nicki Pedersen 19, 3. Jaroslaw Hampel 18, 4. Andreas Jonsson 16, 5. Matej Žagar 15, 6. Jason Doyle 15, 7. Michael Jepsen Jensen 15, 8. Greg Hancock 14, 9. Krzysztof Kasprzak 13, 10. Niels-Kristian Iversen 13, 11. Chris Harris 13, 12. Tomas H Jonasson 8, 13. Chris Holder 7, 14. Troy Batchelor 7, 15. Maciej Janowski 5, 16. Tomasz Gollob 4, 17. Bartosz Zmarzlik 3, 18. Timo Lahti 3.
Liberec – 16. května
Nasazení startovních čísel svedlo trojici pretendentů mistrovského trůnu, kteří shodou okolností startovali v českých devatenáctkách naposledy, již do rozjížďky s číslem jedna. Eduard Krčmář a Zdeněk Holub letěli dopředu jako střely a nechtěli slevit ani o milimetr. Avšak ještě před nájezdem do první zatáčky se zahákovali jako středověké plachetnice. Zahnout bylo za těchto okolností nemožné a pád, který naštěstí nejvíc odskákalo přední kolo slánského borce, nevyhnutelný. Při repete se Eduard Krčmář vydal na vítěznou cestu, aby v dalších snazších jízdách neustále zlepšoval set-up svého motocyklu. Ve finále jej skvělý start katapultoval do vedení a po čtyřech kolech mohl slavit svůj třetí triumf v šampionátu za sebou. Zdeněk Holub za jeho zády měl plné ruce práce s Michalem Škurlou. Ten si zvolil vnější pozici na startovním roštu. A když mu záměr objet konkurenty stojící po jeho levici nevyšel, musel útočit. Avšak nakonec mu dle jeho slov chybělo ke stříbru jedno jediné kolo.
Drama základní části začíná i končí první jízdou
Přeložení šampionátu republiky do devatenácti let z původního zítřka na dnešek, bylo především v zájmu závodníků. Diváci šli v tomto případě poněkud do pozadí a to nikoliv neoprávněně. Termínová kolize se světovým pohárem stopětadvacítek v Plzni zkřížila plány možná jen několika jedinců. Avšak semifinálový duel našich hokejistů s Kanadou v pražském mistrovství světa byl až příliš velkou konkurencí.
Do libereckých Pavlovic si tím pádem našla cestu jen hrstka diváků, což pořadatelé předvídali a hlavní stan s občerstvením ponechali zavřený. Skvělé klobásky s pivem se nabízely jen u vchodu vedle nové tribunky, která však bohužel zela prázdnotou.
Diváci se rozhodně netlačili a stejně tak závodníci v depu. Źiga Kovačič, který měl na poslední chvíli doplnit startovní pole, nedorazil. A tak se o titul mistra republiky do devatenácti let anno domini 2015 utkalo původně ohlášených deset závodníků.
Trojice favoritů o titul, tedy Eduard Krčmář, Zdeněk Holub a Michal Škurla, dostala startovní čísla od jedničky do trojky. A tím pádem se utkala již v první jízdě základního rozpisu. Páska letěla nahoru a s ní Eduard Krčmář a Zdeněk Holub za svým ambiciózním cílem. Jenže jejich duel netrval dlouho. Už v první zatáčce oba leželi na zemi a později hovořili o štěstí, že se jim Michal Škurla a Kryštof Rybář dokázali včas vyhnout.
„Edík mě tam srovnal,“ popisoval incident Zdeněk Holub. „Řidítkama jsem mu vyplet‘ přední kolo. Myslel jsem, že ležíme všichni čtyři, ale naštěstí ne.“
Eduard Krčmář popisuje svou kolizi se Zdeňkem Holubem v rozjížďce s číslem jedna:
„Zahákli jsme se do sebe už dva, tři metry po startu. Zůstali jsme zaháklí až do prvního nájezdu. Nešlo vůbec zatočit. Naštěstí jsme seskočili, takže se nic nestalo.“
Karel Voborník, který do Liberce původně přijel jako předseda jury, ale nakonec musel usednout za rozhodcovský pult, nechal opakovat všechny čtyři. Repete však už nikterak dramatickými okamžiky nepřetékalo. Eduard Krčmář zmizel všem z dohledu už v prvních metrech.
Vykročil tak rázně na startovní rošt finálové rozjížďky. Oba Pražané měli ještě čtyři další rozjížďky, aby své bodové manko dohnali. A ostatní mohli rozjet svůj vlastní závod o poslední místečko v rozhodující jízdě vedle nich.
Nejlépe jej rozehrál Filip Hájek, jenž shodou okolností dnes slavil své osmnáctiny. V rozjížďce s číslem dvě vystřelil do čela, zatímco Richard Geyer od mantinelu nestihnul více než se zařadit za jeho záda. Jenže Pražan, jenž před třemi dny dokázal postoupit do finále mistrovství republiky jednotlivců, v první zatáčce posledního kola upadl.
„Natáhlo mě to tam a jel jsem rovně,“ přibližoval okolnosti. Jeho vítězství zdědil Richard Geyer, jehož tříbodový zisk hned vzápětí srovnal Patrik Mikel. Přitom rovněž ve třetí jízdě začínal zezadu. Jeho jediným soupeřem byl Bartosz Kibala. Polák sice odstartoval lépe, jenže březolupský mladík ztrestal jeho chybu ve výjezdu z první zatáčky třetího kola.
Eduard Krčmář nezaváhal ani ve své šesté jízdě
První série jízda jakoby zakonzervovala úroveň dramatu. Sotva Patrik Mikel projel vítězně cílem rozjížďky tři a pořadatelé upravili dráhu, nikdo jiný mimo okruh trojice hlavních favoritů nedokázal dojet do cíle jako první. Boj o čtvrté místo ve finále se tedy odehrával za zády Eduarda Krčmáře, Zdeňka Holuba a Michala Škurly, kteří nepřipustili ani stín pochybností, že by v rozhodující jízdě měli chybět.
Vrch si v něm udržoval Richard Geyer. Ve čtvrté jízdě se soustředil na udržení druhé příčky za zády Eduarda Krčmáře a v úvodním výjezdu před sebe nepustil vnějškem útočícího Patrika Mikela, zatímco Filip Hájek zůstal trčet vzadu a jeho bodové zpoždění se dostávalo na nedostihnutelnou úroveň. Jeho smůla však nekončila, v osmé jízdě vrazil do Bartosze Kibaly, který se před ním přetočil v první zatáčce. Kolize si ale naštěstí nevybrala následek v podobě zranění.
V rozjížďce s číslem devět předvedl Richard Geyer nejlepší start, avšak již od půlky zatáčky se musel dívat na záda Michala Škurly. Mnohem důležitější se ovšem stala skutečnost, že za sebou nechal nejen Josefa Nováka, ale především Patrika Mikela.
Březolupský junior prohrál s Němcem již podruhé, takže na něho v průběžné klasifikaci ztrácel dva body. Aby jej v závěrečných dvou sériích po třech jízdách překonal, musel by porazit Eduarda Krčmáře a Zdeňka Holuba. Druhá šance pracovala s nepravděpodobnou alternativou smůly Richada Geyera.
Ani jedna z možností se ovšem nestala realitou. Patrik Mikel skončil v desáté a třinácté jízdě druhý. Porážky Josefa Nováka, který dnes dle svých vlastních slov postrádal jiskru, na finále nestačily. Richard Geyer byl totiž v rozjížďkách s čísly jedenáct a třináct rovněž druhý. Patrik Mikel tím pádem vzal zavděk pátým místem před Adamem Fenclem. Chabařovičan se slánskou vestou absolvoval tři ze svých pěti jízd proti Kryštofu Rybářovi, který stejně jako on sedlal dvěstěpadesátku, a v pomyslné klasifikaci čtvrtlitrů hrál jednoznačně prim.
Finále, na něž si účastníci mohli obout novou pneumatiku, se stalo jednoznačnou kořistí Eduarda Krčmáře. Slánský závodník nezaváhal už při vylétnutí pásky a dostal se do vedení před Zdeňka Holuba. Michal Škurla měl při volbě drah na výběr jen trojku a čtyřku. Vybral si postavení až u mantinelu v naději, že všechny soky po své levici objede v první zatáčce.
Jeho záměr nevyšel a na začátku protilehlé rovinky měl za sebou pouze Richarda Geyera. Pustil se však do útoku. Ve třetím kole se v zatáčce u depa zdálo, že se dostane před svého kolegu. Zdeněk Holub však druhou příčku uhájil.
V poslední zatáčce svůj manévr vnějškem zopakoval. Ve výjezdu jej ale Zdeněk Holub zavřel. „Jezdit se na pět kol, mám stříbro!“ rozloučil se s devatenáctkami, v nichž letos jeli naposledy i Eduard Krčmář a Zdeněk Holub.
Zdeněk Holub komentuje své stříbrné loučení s devatenáctkami:
„Kdybych nebyl tak bolavej‘, dopadlo to jinak. Naštěstí jsem uhlídal Škurlíka a po těch mejch‘ dřívějších tragickejch‘ devatenáctkách tyhle nejsou tak tragický.“
Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘,“ nezastíral Eduard Krčmář. „Celý závody šly v dobrým, akorát jsem dolaďoval motorku. Byl jsem rychlej‘ už v první jízdě, ale ladil jsem to, abych byl ještě lepší. Ve finále jsem měl supráckej‘ start a pak si to už jen hlídal. Jsem rád, devatenáctky jedu poslední rok, proto jsem rád, že jsem vyhrál. Jsem rád, že to přeložili na dnešek. Je málo závodníků, byli tady tři nebo čtyři, co se s nima dalo závodit, ale finálová jízda byla vyrovnaná. Super, vyhrál jsem, mám radost!“
„Bolavý,“ odpovídal Zdeněk Holub na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo s připomínkou na pád v rozjížďce s číslem jedna. „Edík mě tam srovnal. Řidítkama jsem mu vyplet‘ přední kolo. Myslel jsem, že ležíme všichni čtyři, ale naštěstí ne. Ve finále jsem už byl bolavej‘, po těch všech mejch‘ tragickejch‘ devatenáctkách, tyhle tak tragický nejsou.“
„Bylo to docela dobrý,“ vyprávěl Michal Škurla. „Povedlo se mi nastavit motorku. Ve finále jsem se snažil útočit. Chtělo to ještě jedno kolečko. Jezdit se na pět kol, mám stříbro.“
„Tož, škoda, že nebyla finálovka,“ našel Patrik Mikel jediný stín na své páté příčce. „Konečně jsem udělal pár startíků, už doufám, že budou lepší. Mám to v Liberci rád, je to sice tahavější na ruky, ale to mi nevadilo, makal jsem v zimě. Dneska to mohlo být lepší, ale i horší.“
„Docela to jde,“ komentoval Adam Fencl své šesté místo. „Mohlo to bejt‘ lepší, ale dvě pade není ono. Příští závod pojedu už na půllitru. Jsou na to tři tejdny, snad to stihneme udělat…“
„Dneska mi to nešlo,“ nezastíral Josef Novák. „Nebyl jsem uvolněnej‘, žádná koncentrace, dráha mi tady nesedí. Ještě jsem nepřišel, jak to mám jet. Z výjezdu bych to měl v půlce zatáčky začít zasedávat, ale nebyl jsem koncentrovanej‘ a zasedával až z výjezdu. Co nadělám, snad to bude lepší.“
Plzeň – 16. května
Před rokem měl v plzeňském evropském poháru stopětadvacítek vítězství na dohled, ale ve finále upadl. Vše si v západočeské metropoli vynahradil dnes, kdy při světovém poháru kolibříků neprohrál jedinou rozjížďku a na nejvyšším stupínku pódia si vyslechl britskou hymnu. Svou Shupu dovedl na druhou příčku Marcin Turowski, třetí skončil William Kruit. Nejlepší z Čechů byl pátý Petr Chlupáč, jemuž dle představ nevyšla poslední jízda. Václav Kvěch byl v organizačně perfektně zvládnutém mítinku sedmý. Jan Kvěch dvanáctý, Lukáš Vinter čtrnáctý a Dušan Hlaváček patnáctý.