Svitavy – 8. května
Během úterní maturitní písemné zkoušky z českého jazyka musel Zdeněk Holub doplnit jméno biblického zrádce a nápovědou mu byl přídomek Iškariotský. Na rozdíl od jiných studentů tipujících Izáka, Satana, Ježíše či dokonce Homéra, nezaváhal s Jidášem. A stejně suverénně si počínal i dnes během druhého dílu české juniorky ve Svitavách. I když to rozhodně neměl jednoduché. Nejprve musel v osmé jízdě překonat Dána Mikkela Salomonsena. V nejtěžší rozjížďce s číslem devět vypálil dopředu Eduard Krčmář, po dvou sériích neméně suverénní. Jenže v prvním výjezdu se uklepal kabel k cívce a jeho otec Eduard vmžiku proklel všechna pé-vé-elka až do osmého kolena. Zdeňku Holubovi se tak otevřela vrátka k patnáctibodovému maximu, triumfu a postavení leadera šampionátu. Ondřeji Smetanovi zase k druhému místu a reprezentační vestě. Ani Eduard Krčmář posléze již neprohrál, navíc v rozjezdu o bronz odvedl Mikkela Salomonsena.

 

 

Sloni, hasiči a předjetí roku v podání Patrika Mikela

Sloní stádečko vítající přijíždějící dodávky plochodrážníci ve Svitavách ještě nezažili. Nešlo ovšem o speciální akci rámující počátek jubilejní třicáté sezóny v Cihelně, ale za nečekanou atrakci mohl cirkus Humberto. Rozbil své šapitó na louce před plochodrážním areálem a koho by nudilo delší čekání, kromě tradičních leteckých modelářů s upoutanými letouny je mohla pobavit procházka exotickým zvěřincem.

Milan Sedláček, muž pečující o úpravu svitavské dráhy, však žádné rozptýlení nepotřeboval. Čerpadlo vody na jeho oranžové sedmsetšestce vypovědělo službu v tu nejméně vhodnou chvíli. Sluníčko vysušovalo povrch oválu a veteránskou kropičku nebylo možné opravit. Naštěstí pomohli městští hasiči.

Jejich caska ovšem nebyla při kropení tak účinná jako běžný kropicí vůz. Přesvědčili se o tom, diváci, kteří usedli v prvním výjezdu, když jim vítr vál oblaka prachu při tréninku rovnou do tváří. Drobné nepohodlí bylo naštěstí dočasné. Stav oválu se postupně vylepšoval, závodníci přijeli k první jízdě okolo půl třetí a mítink své třicetiminutové zpoždění doháněl.

Hned rozjížďka s číslem jedna připravila divákům něco nevídaného. Patrik Mikel v Cihelně při úterním tréninku startoval jak pánbůh, dokud s prasklým vahadlem nemusel předčasně vyklízet pole. Nyní však na protilehlou rovinku vyjel až jako poslední! V té chvíli jej od cíle dělilo tři a půl okruhu a březolupský mladík se evidentně rozhodl bojovat.

Hned ve druhé zatáčce podjel Dána Niclase Nielsena, který jel u nás vůbec poprvé, aby hned v následujícím oblouku přišel na řadu Michal Tomka. V té chvíli vedl Josef Novák, jehož náskok se zdál astronomický. Patrik Mikel jej však systematicky zkracoval a za druhé zatáčky třetího kola vyrazil rovnou do čela!

 

---

Patrik Mikel popisuje, jak se v rozjížďce s číslem jedna dostal ze čtvrté příčky k vítězství:

„Posral jsem start, pak jsem držel a viděl, kudy mám jet, bylo jasné, že to tady bude tahat za ruce.“

---

 

Josef Novák se pokusil kontrovat, avšak nakonec se musel dívat na výfuk březolupského borce. „Dráha byla strašně uchcaná,“ vysvětloval, že hasičské vodní dělo není pro přípravu plochodrážní trati zrovna nejoptimálnější. „Přetáčel jsem se, nevěděl, co s tím. Pak jsem za sebou cejtil Patrika v tý zadní zatáčce, co je obtížnější. Nešlo s tím nic dělat.“

 

Smůla se i nadále lepí na kola Eduarda Krčmáře

Ondřej Smetana se před třemi týdny ve Slaném poprvé postavil na stupně vítězů české juniorky. A dnes se netajil aspiracemi na další vavříny a navíc chtěl ve svém náručí pevně sevřít reprezentační vestu, která se dnes nabízela. Ve svých úvodních dvou jízdách nebyl spokojen s nastavením svého motocyklu, nicméně v úvodních dvou sériích nenašel přemožitele.

V rozjížďce s číslem dvě narazil na dva svitavské debutanty. Patriku Búrimu a Kryštofu Rybářovi, debutujícím v sedle dvěstěpadesátky v závodě velkých hochů, naměřil hned po vylétnutí pásky. V páté jízdě byl zase rychlejší než Filip Hájek, jenž se po něm sápal v první zatáčce.

Se šesti body však Ondřej Smetana nebyl ve dvou pětinách ničím výjimečným.

Eduard Krčmář minule ve Slaném vyhrál všechny jízdy kromě té, v níž byl vyloučen, a nevešel se na stupně vítězů. Dnes však vyhrával opět na triumfální strunu, v čemž mu pomáhaly vynikající starty. Mikkel Salomonsen, který se do české juniorky vrátil po dvou letech, se v rozjížďce s číslem tři stačil jen zařadit za slánského borce.

V sedmé jízdě zatáhla spojka Kryštofa Rybáře do pásky. Eduard Krčmář však jel stejně jinou ligu. Michalu Tomkovi ujal tolik, že na cílové rovince výrazně zpomalil, aby mohl pod šachovnicovou vlajkou v rukou Zdeňka Pešy projet s předním kolem trčícím vstříc žmolkově modrému nebi.

Zdeněk Holub se sice v uplynulých dnech věnoval spíše předmaturitnímu studiu a o minulém víkendu dokonce vynechal závody ve Mšeně, Slaném a Žarnovici. Ve třetí jízdě však nedal ani náznak šance Michalu Škurlovi. Na svůj druhý triumf v rozjížďce s číslem osm se však zapotil o poznání více.

V osmé jízdě totiž nejlépe odstartoval Mikkel Salomonsen, který si Pražana pohlídal rovněž v první zatáčce. Avšak Zdeněk Holub ani zdaleka ještě nestahoval kalhoty. Ve druhém kole útočil po vnější straně druhé zatáčky. Cílem projel bok po boku vedle Dána, aby následujícího oblouku dosáhl o chloupek dříve. V té chvíli byly tři body jeho.

 

---

Zdeněk Holub komentuje svůj triumf v rozjížďce s číslem osm:

„Musel jsem se prát. Tak to bejvá. Vítězství nejsou zadarmo.“

---

 

Jenže chléb závodů českého juniorského mistrovství se tradičně láme v jejich třetí sérii, kde se tradičně utkává aktuálně nejlepší čtveřice aktuální klasifikace. Vítězství v rozjížďce s číslem deset proto dnes fungovalo jako nejlepší guma pro prak, který závodníka vystřelí rovnou na nejvyšší stupínek.

Toho si byl dobře vědom Eduard Krčmář. Kdyby jeho start viděli inženýři z NASA, rakety by od této chvíle nesly modrobílý nátěr. Zdeněk Holub si dláždil cestu k útoku v první zatáčce spodem. Avšak než mohl udeřit, Slaňák před ním zpomaloval. Jeho vztyčená pravice varovala ostatní před náhlým nebezpečím.

„Vypadla fajfka,“ láteřil Eduard Krčmář starší v depu, sotva Jakub Růžička dotlačil ztichlý motocykl. „Říkal jsem, že pé-vé-elka stojí za hovno!“ Nicméně nic naplat, Zdeněk Holub naplno využil šance zůstat neporažený i nadále. A Ondřej Smetana upevnil druhé místo v aktuální klasifikaci, když přes metu projel hned za svým klubovým kolegou. Jenže Eduard Krčmář ani zdaleka neřekl své poslední slovo.

 

 

Bez dalších překvapení

Devátá jízda s dvojicí osamocených Dánů mohla vzdáleně připomínat šampionát potomků prince Hamleta. Mikkel Salamonsen ovšem po svém triumfu mohl myslet na stupně vítězů. V rozjížďce s číslem jedenáct změřil Michal Tomka Patrika Búriho, zatímco Filip Hájek a Martin Mejtský, otřesený po úvodním pádu, zůstali vzadu.

Vítězům otec Vladimír kvitoval s uznáním, že se oba žarnovičtí borci s technickou svitavskou dráhou vypořádali při své premiéře se ctí. Připomínal, kterak v srpnu 1986 na zdejším ještě novotou vonící stadiónu Preglejka Žarnovica v prvoligovém závodě dala dohromady všehovšudy dvaadvacet bodů. A on sám jich dosáhl šest!

Ale zpátky k dnešnímu klání, v rozjížďce s číslem dvanáct zvýšil hodnotu svých akcií Michal Škurla triumfující ve stylu start – cíl. Jenže patnáctá jízda mu přinesla studenou sprchu. Ondřej Smetana se spolu se svým otcem Radkem trefili do setupu, což se stalo alfou a omegou jeho sólového vystoupení.

Michal Škurla ke všemu pokazil start. A když chtěl v prvním výjezdu vnějškem připravit Mikkela Salomonsena o druhé místo, Dán jej nekompromisně zavřel. Oba se dostali na devítibodový zisk, který vzápětí vyrovnal Eduard Krčmář.

Na něho Michal Škurla odstartoval v sedmnácté jízdě, avšak Slaňák se dostal dopředu ještě před první zatáčkou. Tím pádem skončil s dvanácti body stejně jako Mikkel Salomonsen, jenž si dvakrát vybojoval triumf v rozjížďce s číslem osmnáct. V jejím třetím kole totiž Patrik Mikel objížděl Filipa Hájka a upadl. „Nevyšlo to,“ byl březolupský závodník po závodech nemluvný, ale naštěstí nezraněn.

Pokud se týká prvních dvou míst, byl závod prost dalších překvapení. Zdeněk Holub vyhrál o příslovečný parník rozjížďky s čísly třináct i devatenáct.

 

---

Kryštof Rybář popisuje souboj dvěstěpadesátky a půllitrem:

„Když jsme šli do souboje, nemoh‘ jsem přidat, což on jo. Když na rovince přidal, já už přidávat nemoh.“

---

 

Ondřej Smetana zase všem ujel ve zmiňované patnácté jízdě, kde Mikkel Salomonsen definitivně pohřbil medailové vidiny Michala Škurly. A že by Ondřej Smetana nevyhrál závěrečnou jízdu základního rozpisu nevěřil ani Petr Moravec v roli předsedy jury. Eduard Kčmář si z jeho desek vylosoval vnější dráhu pro rozjezd o třetí příčku dříve, než Ondřej Smetana vyrazil naposledy do akce.

A vskutku Ondřej Smetana nevybočil z vítězné koncepce ani tentokrát. A záhy stanuli vedle sebe Mikkel Salomonsen a Eduard Krčmář, aby se rozjeli o nejnižší stupínek pódia. Kdo čekal drama, byl oškádlen, slánský závodník předvedl další skvělý start a bylo rozhodnuto.

 

 

Hlasy z depa

„Na tyhle věci jsem zvyklej‘, Jidáš byl jinačí, ale nepřišel si na mě,“ reagoval Zdeněk Holub na paralelu svého dnešního svitavského vystoupení a úterní maturity. „A tady dneska nikdo taky. S Dánem jsem se pral, to tak bejvá, vítězství nejsou zadarmo. V rámci možností byla dráha dobrá. Na to, jak to vypadalo před závodem, to bylo dobrý.“

„Zezačátku nic moc,“ říkal Ondřej Smetana. „Pak jsem do tý třetí jízdy měl hodně špatnej‘ start, ale Edovi vypadla fajfka a měl jsem dva body. Potom jsme poštelovali motorku a jelo to super. Tak jsem rád, že jsem v reprezentaci.“

„Vypad‘ mi kabel od fajfky,“ svěřoval se Eduard Krčmář. „Nikdo mě neporazil, ale byla to smůla. To je prostě speedway, ale nemůžu bejt‘ spokojenej‘, když jsem třetí. Všechny čtyři jízdy jsem vyhrál, defekt byl taky z prvního místa. Snad to ještě doženu.“

„Moc se nedařilo,“ odtušil Michal Škurla, aby vzápětí sám sebe opravil. „Vůbec se nedařilo. Nemoh‘ jsem dopasovat motor po repasi, moc to nejelo.“

„Mám asi pátej‘ závod a čtvrtej‘ trénink,“ vyprávěl Martin Mejtský o své dosavadní kariéře. „Teprve se učím, je to těžký, není to sranda. Hrozně jsem byl po tom pádu v prdeli, rozhodilo mě to.“

„V pohodě,“ komentoval Kryštof Rybář v závodech pětistovek, byť v sedle dvěstěpadesátky. „Když jsme šli do souboje, nemoh‘ jsem přidat, což on jo. Když na rovince přidal, já už přidávat nemoh‘. Byla to dobrá zkušenost, musím si zvyknout na cyklus závodů.“

 

 

1. Zdeněk Holub, Praha	3 3 3 3 3	15
2. Ondřej Smetana, Praha	3 3 2 3 3	14
3. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 E 3 3	12+3
4. Mikkel Salomonsen, DK	2 2 3 2 3	12+2
5. Michal Škurla, Praha	2 3 3 1 2	11
6. Patrik Búri, SK	2 1 2 3 1	9
7. Michal Tomka, SK	1 2 3 0 2	8
8. Patrik Mikel, Březolupy	3 2 1 2 X	8
9. Josef Novák, Pardubice	2 0 2 2 2	8
10. Filip Hájek, Praha	1 2 1 1 2	7
11. Niclas Nielsen, DK	0 1 2 2 0	5
12. Adam Fencl, Slaný (250 ccm)	1 0 1 1 1	4
13. Martin Mejtský, Pardubice	F 1 0 1 1	3
14. Kryštof Rybář, Divišov (250 ccm)	1 T 0 0 1	2

 Poznámka: z přihlášených závodníků nedorazil Steven Mauer

 

Průběžné pořadí seriálu:

	SLA	SVI	TOT
	18.4.	8.5.
1. Zdeněk Holub, Praha	14	15	29
2. Ondřej Smetana, Praha	12	14	26
3. Eduard Krčmář, Slaný	12	12	24
4. Patrik Mikel, Březolupy	10	8	18
5. Patrik Búri, SK	7	9	16
6. Michal Tomka, SK	7	8	15
7. Michael Härtel, D	15	NS	15
8. Filip Hájek, Praha	7	7	14
9. Mikkel Salomonsen, DK	NS	12	12
10. Michal Škurla, Praha	NS	11	11
11. Žiga Kovačič, SLO	11	NS	11
12. Josef Novák, Pardubice	0	8	8
13. Adam Fencl, Slaný	4	4	8
14. Martin Mejtský, Pardubice	5	3	8
15. Niclas Nielsen, DK	NS	5	5
16. Jannik Klein, A	4	NS	4
17. Kryštof Rybář, Divišov	NS	2	2

 

Foto: Mirek Horáček