Archiv pro den: 2.3.2015

Ostatní závody

Češi v akci 135

O víkendu dali o sobě čeští plochodrážníci vědět, když v sestavě Antonín Klatovský – Jan Klatovský a Lukáš Hutla s přehledem získali bronz v ledařském mistrovství světa. Ke slovu se však hlásí rovněž klasická dráha, zatím ovšem jen v tréninkovém rytmu. Wroclaw byla prvním klubem, kde se v Polsku trénovalo. Po sobotě a neděli tady Václav Milík trénoval i dneska. V Praze plánují trénink na čtvrtek, ovšem vše je odvislé od počasí, protože před víkendem dráha ještě sjízdná nebyla. A meteorologové na tento týden hlásí nejen d隝, ale i sníh. Nicméně v hlavním městě dostali nabídku od Diedenbergenu, aby vyrazili ke společnému víkendovému tréninku do Goričanu. Prozatím o něj projevili zájem Matěj Kůs, Michal Škurla a Zdeněk Holub. Vše by mělo být jasné ve středu, až se Tomáš Topinka vrátí ze své cesty do Anglie.

Ilustrační foto: Mirek Horáček

Servis

Plochodrážní nadšenec Stanislav Kůs již není mezi námi

Mariánské Lázně – 2. března
V úterý 24. února dotlouklo plochodrážní srdíčko velikému nadšenci a dlouholetému činovníkovi na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních panu Stanislavu Kůsovi. Dožil se požehnaného věku 94 let. Nadpis vystihuje tvrdou realitu jen napůl. Pan Kůs byl totiž tak známá postava v autoklubu Mariánské Lázně, že tady je a bude s námi navždy.

V sedmdesátých a osmdesátých letech pomáhal budovat a vylepšovat jedinou dlouhou dráhu u nás. Mnoho let stál také v čele klubu jako šéf. Poprvé jsem ho poznal v roce 1976 při slavném světovém finále, také později jako jezdec a účastník několika podniků mistrovství ČSSR.

No a potom vždy, když jsem přijel jako divák do Mariánských Lázní. Od roku 1994, co jsem v západočeských lázních jako spíkr, to bylo také služebně. Rád poseděl a rád si i popil něco dobrého. Měl vždy krásnou náladu a nepřetržitě se na všechny usmíval.

Naposledy jsem Stanislava Kůse viděl na motoristickém plese, který jsem moderoval v hotelové škole v roku 2013. Seděl u stolu, mazlil se se skleničkou vína a rozdával úsměvy na všechny strany.

Tam jsem ho měl naposledy u mikrofonu a také za všechno a všechny mu poděkoval. Trochu tu bolest z jeho odchodu snižuje fakt, že se dožil vysokého věku. Nyní nás bude sledovat shůry a určitě i držet palce, abychom dílo našich předchůdců budovali dál do krásy.

Vážený Stanislave, budete nám chybět. Čest Vaši památce!