Ústí nad Labem – 31. ledna
Sezóna se v půlce dubna ještě ani nestačila pořádně nadechnout k úvodnímu sprintu a on byl už na marodce. Z duelu jadranského poháru družstev v Lendavě se vrátil s frakturou lýtkové kosti. Rekonvalescenci ukončil taktak, aby si stihnul užít svou druhou velkou cenu v roli náhradníka ve své kariéře. Od té doby to bylo jen lepší. I když by řadu závodů zapomněl, bronzová evropská medaile s juniorským nároďákem, druhé místo při finále jednotlivců v Březolupech či vítězství v obou našich ligách jsou aktiva nezměrné hodnoty. Jak to vnímá on sám, se čtenáři magazínu dozví v exkluzivním rozhovoru, který Zdeněk Holub magazínu speedwayA-Z poskytl.
speedwayA-Z: „Prakticky bezprostředně po skončení slánské juniorky ses vypravil k jadranskému poháru do Lendavy. Sezóna se ještě nestačila prakticky ani rozběhnout a ty jsi už měl přestávku. Měl jsi do té doby vůbec tušení, že nějaká lýtková kost existuje?“
Zdeněk Holub: „Měl jsem tušení, že tam nějaká taková kost bude (smích). Udělal jsem si to na třetím závodě sezóny. Byla to škoda, měl jsem vidinu, že by sezóna mohla dopadnout dobře, protože jsem se cejtil dobře na tý motorce. Ale třetí závod se mi nepoved‘. Přes toho, kdo jel přede mnou, jsem neviděl červený světla a praporkáři zaspali. Jak ubral, tak jsem byl v něm. Byla to škoda, musel jsem si udělat skoro dvouměsíční dovolenou.“
speedwayA-Z: „Původní diagnózy zněly o třítýdenní přestávce, která se ovšem nakonec protáhla až do konce května. Velkou cenu České republiky v Praze sis ovšem nemohl nechat ujít, co?“
Zdeněk Holub: „To jsem určitě nemoh‘. Konečně první závod po zranění, i když jsem jel ještě tu první ligu v Liberci. Dráha tam však byla náročná, že jsem nepoznal, jestli na tý motorce mám sedět tak nebo tak. Nečekal jsem, že rekonvalescence bude tak dlouhá. Měl jsem v plánu jet v Plzni družstva, ale když jsme tam předtím jeli na soustředění, ukázalo se, že to nejde. Kost byla srostlá docela rychle, chodil jsem na lasery a rehabilitace, ale vazy byly na hovno. To byl ten největší problém. Že budu náhradník pro velkou cenu, se rozhodlo docela brzo, v tý době jsem měl ještě vidinu, že budu od půlky května jezdit, a že se už normálně vrátím. Na Grand Prix už to bylo stoprocentní, začal jsem chodit častějc‘ na rehabilitace, byl jsem tam každej‘ pracovní den ráno i odpoledne. A pak už to šlo rychle, v pátek jsem se na tréninku už cejtil normálně. Škoda, že už dva roky po sobě jsem se nesvez‘, dva roky jsem se na to klepal a ještě se nesvez‘. Tak doufám, že letos.“
speedwayA-Z: „Zranění ti vzalo příležitost poprat se s Eduardem Krčmářem o poslední volné místo v juniorském mistrovství světa. Evropský šampionát startoval naštěstí až v půli června. Viktor Kulakov tě v rozjezdu v Pardubicích nejprve poslal na místo náhradníka pro finále, v němž jsi však nakonec jel místo něho a skončil desátý. Jak to hodnotíš?“
Zdeněk Holub: „Závod v Pardubicích se vyved‘ možná nad očekávání, bylo to čtrnáct dnů po Grand Prix. Povedlo se to. Bylo to dramatický, rozjezd mi nevyšel, to byla jediná rozjížďka, z který jsem byl 
nešastnej‘. Kulakov byl o kousíček rychlejší od toho startu a potom jsem ho už nedohonil. Rybnik se odjel až napodruhý, ale o to líp pro mě, protože jsem byl v závodě. Finále bylo divoký. Lituju trošku Victora Palovaary, už před první jízdou měl dva pády. Jeden v tréninku, druhej‘, když jel na start Hubert Legowik a vzal ho s sebou. Dráha byla náročná, taky to po první jízdě odvolali, anulovali ji a šli dělat dráhu. O moc se nezlepšila, ale už to bylo sjízdný. Taky se podívej, kolik závodníků ten závod neodjelo. Bylo vidět, že to dělaj‘ pro Kacpera Worynu, ten si to podle mě asi nadiktoval, akorát to zezačátku přehnali. Ale Vencovi se to líbilo ještě o kousíček víc. Mně se to tolik nelíbilo, ale byli tam lidi, kterým se to nelíbilo ještě víc. Ale ta dráha mohla bejt‘ ještě lepší.“
speedwayA-Z: „Fraktura tě dočasně vyřadila i z národního týmu, protože jsi sám uznal za moudré nestartovat v plzeňském semifinále mistrovství Evropy. Ve finále v Herxheimu jsi ale už nechyběl a podílel se na dalším bronzu. Jak na něj vzpomínáš?“
Zdeněk Holub: Na to vzpomínám dobře, už jsem tam jel předtím Evropu. Akorát ten závod tak pěknej‘ nebyl. Očekával jsem od toho trošku víc z mojí strany. Myslel jsem, že utrhnu víc bodů. Nedokázal jsem nastavit motorku tak úplně, jak bych měl. To byl asi ten problém, ale nemůžu se zase vymlouvat na stroje, ty za všechno nemůžou. Nakonec to dopadlo dobře s tím bronzem. Letos to bude těžší, Venca a Čejkin už nebudou junioři. Třeba se utrhnou další a další a třeba se budeme o ty místa prát. Už jsme se bavili s Edou, že bychom na světový finále do Austrálie chtěli.“
speedwayA-Z: „Skvělý zážitek ti přineslo i semifinále mistrovství světa juniorských družstev v Teterowě, v němž jste na poslední chvíli zvítězili. Vašemu výkonu by posléze nějaké medaile ve Slangerupu slušela…“
Zdeněk Holub: „Slušela… V Teterowě jsme až do poslední série ani jednu jízdu nevedli v průběžný klasifikaci, ale ta poslední série dopadla nádherně. Škurlič byl třetí, jinak jsme měli samý trojky. Tím se to otočilo v náš prospěch, Venca se rozjížděl a dopadlo to. Takhle to v poslední sérii otočit, čekal asi jen málokdo. Ve Slangerupu to zezačátku vypadalo dobře. V jednu chvíli jsme byli průběžně i druzí. Ale začalo se to otáčet. Jeli jsme kvůli dešti bez tréninku rovnou na první jízdu. Trénink předem se zrušil, druhej‘ den dopoledne taky a odpoledne už byly závody. Dráha mi přišla trošku delší, ale jak pršelo, byla divočejší. A medaile asi přijde zase až letos v Austrálii. Cestou domů jsme měli dobrodružství, Škurlič nás táhnul přes celý Dánsko. Až v Německu jsme nechali auto opravit a dojeli sami. Takže se tam vlastně všechno v tom Dánsku povedlo (smích).“
speedwayA-Z: „Mistrovství republiky juniorů ti střídavě bralo a dávalo naději na skvělý výsledek. Po čtvrté příčce ve Slaném jsi musel vynechat Prahu. Divišov propršel, Mšeno se zrušilo. Pak jsi v Liberci prohrál jen s Eduardem Krčmářem a boj o titul vrcholil pardubickým dvojzávodem. Jsi opět třetí, jak bys to okomentoval?“
Zdeněk Holub: „No, nevím… V těch Pardubicích mi to docela šlo, akorát technika nedržela. A pak tam byly nějaký konflikty, nesouhlasil jsem s výrokem rozhodčího. A nebyl jsem zdaleka jedinej‘. Moh‘
jsem sáhnout i na titul, kdybych dostal ty tři body… Ale takhle jsem byla zase až třetí. Hlavně přestávala držet technika, jak jsem to naladil, tak to sice jelo. Ale motorka už to moc nepobírala. Naštěstí jsme s sebou měli dost motorů, dva jsem tam oddělal. Letos nás bude v junioráku hodně málo, nedá se dohromady ani šestnáct jezdců a s cizincema to pak není úplně českej‘ šampionát. Letos doufám, že by to moh‘ bejt‘ můj rok. Mohlo by vyjít po dlouhý době, že bych neměl žádný zranění a byl celej‘ rok zdravej‘. Pořádně se rozjedu a zase budu rychlej‘!“
speedwayA-Z: „Mnohem větším zklamáním pro tebe evidentně byly české devatenáctky. Ocenil bys, aby se o titulu rozhodovalo v závodě standardního formátu? Anebo Eduarda Krčmáře nejde porazit stejně jako třeba při rozjezdu o stříbro v mistrovství republiky juniorských družstev v Plzni?“
Zdeněk Holub: „Loni mu to jelo asi líp. Devatenáctky budou asi horší, jestli se nás pár sejde, aby se 
vůbec jel šampionát. Určitě by bylo lepší jet celej‘ závod. Možná kdyby mi nevyšel, říkal bych něco jinýho, ale loni to bylo o štěstí. Mně úplně nevyšla jedna jízda, zrovna ta rozhodující. Letos pojedu naposledy, jestli se devatenáctky pojedou, ale snad aspoň jednu jízdu naplníme (smích). Juniorský družstva byly pěkný závody, akorát ten výsledek moh‘ bejt‘ lepší. Škoda rozjezdu, v Plzni mi to nikdy moc nesedlo. Ta dráha mi úplně nesedí, a už je jakákoliv, tvrdá nebo měkká. Třeba se to ale ještě otočí a možná si i Plzeň ještě oblíbím.“
speedwayA-Z: „Noc a den připomínalo rovněž finále mistrovství republiky jednotlivců v tvém podání. V Praze jedenáctý, v Březolupech druhý. Je závěrečné osmé místo tím, co jsi očekával?“
Zdeněk Holub: „V tý Praze se sešla smůla ze všech koutů Český republiky! Co šlo, to se posralo! V Březolupech jsem si to snažil vynahradit, psychickej‘ tlak tam nebyl žádnej‘. Přece jen po tý Praze jsem to nemoh‘ zkazit. I proto, že jsem jel bez těch nervů, to dopadlo tak, jak to dopadlo. Byly to pěkný závody, vedlo se mi od začátku až do konce. Bylo to tam celkově vyrovnaný. Jsem spokojenej‘, že jsem osmej‘ a nemusím do toho semifinále. Určitě to může bejt‘ vždycky lepší, ale to osmý místo je krásný. Příští rok se budu snažit o stupně vítězů všude. I v mý milovaný Plzni (smích)!“
speedwayA-Z: „Obě české ligové soutěže přinesly poměrně slušné překvapení. V extraligovém finále jste doslova převálcovali Pardubice. V první lize jste vcelku dominovali a dali najevo, že pomoc od starších závodníků, po níž jste v minulosti volali, nyní zas až tak potřebná nebyla.“
Zdeněk Holub: „Extraliga dopadla dobře, hodně dobře. Na to, jak nás v základní sérii obviňovali, že si kazíme schválně average… Schválně to určitě nebylo, nešlo to a ještě aby nás obviňovali, že to děláme naschvál! Finále bylo paráda, první jsme jeli s Chrzanowskim, co mu to nešlo. Druhej‘ závod byl nádhernej‘ úplně. Měli jsme jen jednoho cizince a šlo to dobře. Sešlo se to, jak má, každýmu to jelo. Byla cejtit týmová pohoda, nebyl stres, na nikoho se netlačilo. Kdyby se někdo kouknul do programu a viděl ty týmy, byly jsme outsideři. Myslím, že by ani od nás nikdo neřek‘, že to suverénně vyhrajeme. Překvapili jsme, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Krásná výhra v obou závodech. Nějaký taktiky tam byly, závody v brzdění a tak (smích). Suchoš mě naštěstí nepřechcal (smích). Čtyřky jsou dobrý a jedou se dvoukolově. Aspoň trošku se budeme prát o ty místa v sestavě a nikdo nebude mít nic jistý. Myslím, že to budou dobrý závody, nikdo se bude muset ohlížet na dvojice a vždycky pojede sám na sebe. Když je nás tady málo, je lepší, když se jedou ty čtyřky. Určitě sedmičky jsou světový, ale není nás tady tolik a extraliga ve třech není úplně ono. Škoda, že se první liga jede jako jednotlivci, to si myslím, že stála za to, že to byly zajímavý závody. Pepa a Matěj byli vždycky jako poslední záchrana, je vidět, že se na Markétě trošku rozvíjíme, a že dokážeme se soupeři bojovat.“
speedwayA-Z: „Žhavou novinkou sezóny 2015 v tvém podání je podpis smlouvy s Rawiczem na starty ve druhé polské lize. Co si do něho slibuješ?“
Zdeněk Holub: „Garance nemám žádný, je to můj první polskej‘ kontrakt. Budu se snažit se utrhnout co nejvíc bodů, co nejlíp se tam předvýst a vyhrát každou jízdu, co půjde. Je to krok dopředu, další postup do zahraničí. Na jaře jsme domluvený na sparingy, ale nemám zatím ještě žádný detailní informace. Doufám, že se tam předvedu a skočím rovnou do základní sestavy. Ještě jsem v Rawiczi nebyl, ale od toho tu budou ty tréninky na jaře.“
speedwayA-Z: „Rok 2015 tradičně začal pražským soustředěním na šumavském Zadově. Jak ještě probíhá tvá zimní příprava?“
Zdeněk Holub: „Chodím cvičit, ale tenhle tejden jsem byl nemocnej‘. Chodím na squash, do posilovny a běhat. Ještě se snažím postavit motorky, stavím je jen z novýho jako každej‘ rok, abych byl co nejlíp připravenej‘ na sezónu. Musím ještě shodit nějaký kilo, aby mě to uvezlo, a sezóna dva patnáct může začít! Na šroubcích u Ronnyho se snažím pořád doladit motorku, nedaří se odstartovat. Motorka je rychlá a já taky, akorát od startu to nejde, takže někdy hodím nějakou krysu.“
Zdeněk Holub děkuje:
„Hlavně tatínkovi a mamince, AK Markéta Praha, CS MV, manželům Chvapilovým, panu Vopatovi, Stuze, Topasovi, FuchsOilu, LZ engineering, panu Tomíčkovi. Dále všem, co mi fandí a pomáhají mi jako ségře Janě, mechanikovi strejdovi Mirkovi, bratrancův Pavlovi a Mirďovi, Adrianovi Rymelovi a všem dalším. Těm, kterým jsem nepoděkoval jmenovitě se omlouvám, ale všechny vyjmenovat asi nejde.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Michal Kohout, Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz), Zdeněk Holub starší a Antonín Škach
