Antonín Klatovský o víkendu opět povolal ledaře k tréninku

Jistebnice – 20. a 21. února
Navzdory počasí, které pořádání závodů letos skutečně nedovolilo, mohli jsme o víkendu opět spatřit Jistebnický zázrak. Na rybníku se vytvořila ledová vrstva natolik silná, že Antonín Klatovský povolal opět k tréninku naše ledařské závodníky. Zatímco jeho synové Antonín a Jan a Andrej Diviš bojovali o nejlepší umístění v mistrovství Evropy v Rusku, tak se v tu dobu v sobotu u Jistebnice sešlo sedm našich ledařů.

Jmenovitě to byli Jan Klauz, Lukáš Volejník, Radek a Lukáš Hutlovi, Jan Pecina, Robert Růžička a nováček David Lizák z Vlašimi. V sobotu led zahřívalo sluníčko, podmínky se po několika tréninkových jízdách tak zhoršily, že se muselo zapracovat společnými silami na druhé dráze.

Na té se trénovalo do té chvíle, než se led začal prohýbat jako létající koberec. Nic naplat, trénink byl po třech hodinách u konce.

V neděli se od devíti hodin ráno na dráze sešli Jan Klauz, Lukáš Volejník a Robert Růžička. Podmínky byly dokonalé, sluníčko nesvítilo, bylo krásně mrazivo. Led byl ideálně tvrdý a tak se postavila další dráha, na které se svižně jezdilo až do pozdního oběda.

Systémem start, dvě kola, cíl třikrát po sobě a pak přestávka, dopoledne rychle uběhlo.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Ondřej Smetana: „Důležitý je, že se na extraligu už nebudu dívat z tribuny!“

Mořina – 15. února
V současné době nemá příliš mnoho volného času nazbyt. Nevešel se mezi šest plochodrážníků na výplatní listině CS MV, takže v osm ráno začíná svou každodenní osmihodinovou šichtu automechanika. Po práci jej čeká fyzická příprava a o víkendech hokej, takže motocykly staví spíše otec Radek. Nová sezóna již záhy zabuší na dveře a on by v ní opět hrál důležitou roli jako v letošní sezóně, v níž jej přibrzdila červencová zlomenina klíční kosti. Nicméně Ondřej Smetana se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že rozhodně v ničem neslevuje ze svých plánů.

speedwayA-Z: „Loni jsi měl poměrně velké štěstí v ještě větším neštěstí. Při tréninku na podnik juniorského mistrovství republiky ve Mšeně, který byl stejně kvůli stavu dráhy zrušen, sis zlomil klíční kost. Stál jsi zhruba měsíc, avšak v době, kdy se žádné důležité závody nekonaly. Přesto přibrzdila tě tato pauza? Minimálně třeba v semifinále šampionátu jednotlivců?“
Ondřej Smetana: „No, v tom semifinále v Pardubicích určitě. Byl to asi druhej‘ závod po kličce, mám za to, že první dva závody jsem byl rád, že motorku vůbec držím. Dva tejdny jsem jen ležel v posteli a nemoh‘ jsem se ani hnout. Pak jsem se snažil cvičit, abych se do toho dostal zpátky. A nebylo to ono, v Pardubicích jsem tu motorku nemoh‘ udržet. To byl jeden problém, druhej‘ byl, že mi u řidítek prasknul dole celej‘ rám a držela to jen horní trubka. Zjistili jsme to až po závodech a mně se jezdilo hrozně špatně. Zranění mě celkově poznamenalo nejen ten závod v Pardubicích, ale i psychicky až do konce sezóny. Předtím jsem seděl na motorce jako doma na gauči a pak už to tak nešlo. Psychicky to bylo horší než fyzicky a Škurlič s Holoubkem mi utekli. Nejhorší byl pohár jadranskejch‘ dvojic, kdy ve Mšeně byla hrozná dráha a vypadala stejně jako, když jsem si tam zlomil kličku. Slovinci nedojížděli. Chorvati to sbalili a já tam měsíc po zranění závodil. A nebylo to, myslím, špatný, nějaký body jsem tam měl. Letos ale ve Mšeně mít problém snad nebudu. Znám to tam a kde to tahá, si budu muset dávat majzla. Nesmím nastavovat motorku na tvrdou dráhu jako předtím. Ale i když jsem si tam zlomil kličku, nezměnilo se nic, že to je moje nejoblíbenější dráha.“

speedwayA-Z: „Kvůli dešům se přesunovalo hodně závodů a přesunovalo se hlavně juniorské mistrovství republiky. Po Praze a Liberci, kde jsi dosáhl na deset bodů, přišla chladná říjnová sobota v Pardubicích. Než jsi sem jel, asi jsi čekal víc než závěrečné šesté místo, že?“
Ondřej Smetana: „Určitě jsem nepočítal, že mě porazí Slovinec Kovačič. Chtěl jsem na to čtvrtý místo, to jsem fakt chtěl. Nakonec z toho bylo šestý. V Pardubicích to Žigovi jde, předjel mě a bylo to nakonec o jeden blbej‘ bod. Bednu by to chtělo, uvidíme letos. Když pořádně máknu, myslím, že by to mohlo jít. Každopádně to bude těžký. Pardubice mě mrzely, ale není všem dnům konec, že jo.“

speedwayA-Z: „Pódium ti ovšem neuteklo v mistrovství republiky do devatenácti let. Ale v Praze to před první ligou nebylo zas tak dramatické jako předloni v Plzni, kdy sis odvezl bronzovou medaili po pouhopouhých čtyřech bodech v základní části. Myslíš, že to bylo jednodušší, když jsi bronz získal z jediné jízdy, by hodně natřískané?“
Ondřej Smetana: „Možná, že v Plzni bylo těžší se dostat do finále, ale ta finálová jízda o mistra byla těžší v Praze. Eda, Škurlič, já a Holoubek. Já odstartoval zvenku, pode mnou byl Holoubek. Všechny jsem objel, myslel jsem, že budu první, kolem sebe jsem nikoho neviděl. Ale Eda mi dal loket před loket, vyvez‘ mě a já musel ubrat a Škurlič mě předjel. Mrzelo mě to, kdyby Eda nebyl tak tvrdej‘, skončil bych druhej‘. Ale je to závod, je to v rámci sportu. Popravdě jsem nečekal, že se tam Eda takhle vyřítí. Já už příští rok nepojedu, je mi dvacet, ale uvidíme, jestli tohle nebyly vůbec poslední devatenáctky v historii. Mám dvě třetí místa, škoda, že tam nebylo jedno druhý, ale Eda rozhod‘ (smích).“

speedwayA-Z: „Pražská Markéta s velkou slávou dosedla na extraligový trůn, ale ty ses ve finále jen díval. Jak jsi to vnímal a není juniorský přetlak na pražské Markétě, což se projevilo i v mistrovství republiky juniorských družstev, důvodem, proč v letošní extralize budeš hostovat za Mšeno?“
Ondřej Smetana: „To vůbec. Ve Mšeně nikoho nemaj‘, sháněli závodníka. Já byl dřív Mšeňák, mám tam kontakty a kamarády. Letos má bejt‘ jeden povinnej‘ junior, na Markétě by mě nenasazovali, takhle budu mít víc závodů, jestli pojedu všechny. Chtěl bych jet určitě všechno, ale tím, že budu jen půjčovanej‘ pokaždý na jeden závod, nemám nic jistý. Náhodou se může něco stát a pojedu za Markétu, důležitý je, že už se nebudu na extraligu dívat z tribuny. To víš, že mě to štvalo, že jsem se na titul musel jen koukat. Topas říkal, že má plán postavit na Markétě Škurliče s Filipem a do Pardubic jsem měl jet já s Gávošem. Ale nakonec k tomu nedošlo.“

speedwayA-Z: „Zato v první lize se ti naskytlo příležitostí ažaž. Rozhodně se bylo, na co dívat. Popadli jste příležitost za pačesy a získali titul, aniž byste potřebovali nějak přehnaně velkou pomoc od starších klubových kolegů. Je potom pro tebe úspěch výraznější tím, že jste se o něj zasloužili jako junioři sami?“
Ondřej Smetana: „Určitě jsem z toho měl mnohem větší radost než z čehokoliv jinýho. To jsme si vyhráli my. Čtyři kluci, kteří jsme mladý. Sebrali jsme to zkušenejm‘ mazákům. Bylo vidět zlepšení oproti roku dva třináct, kde nám vždycky chyběl kousek. A teďka jsme měli ve Mšeně Pepu jen jako jistotu. Topas ho postavil jednou, udělal tři body a bylo to. Rok předtím se tam rozstřelil o mantinely a jelo se domů. Kdyby to bylo loni, vyhráli bychom stejně. Celkově si myslím, že se první liga povedla nejen pro nás. Závody byly zajímavý, bylo se na co koukat. Ostatní byli za náma o pár bodů, většinou se rozhodovalo o bod nebo dva. Líbilo se mi to, je škoda, že extraligu a první ligu neudělali letos ve čtyřkách, aby to byly stejný soutěže. To mě mrzí, ten přebor není ono, nejsou to týmy. Že se to na konci bude týmům sčítat, na to nebude nikoho zajímat, bude se koukat, jestli budeš první nebo šestnáctej‘.“

speedwayA-Z: „Úspěch jsi rovněž prožíval s českým národním týmem v mistrovství Evropy. O vašem triumfu v semifinále v Plzni nemohlo být sebemenších pochyb. Nakonec jste se z finále v Herxheimu vrátili s bronzovými medailemi. Jak to hodnotíš?“
Ondřej Smetana: „Když to vezmu od Plzně, byly to nervy. Sice jsme vedli, ale já to ani pořádně nevěděl. Nebylo jasný, jestli Švédové nakonec nebudou lepší než my. Mělo to bejt‘ vyrovnaný, nakonec jsme byli lepší my. Já dojel před Švéďákem, bylo to poprvý, co se mi v Plzni líbilo. V další jízdě jsem odstartoval, Fin se mi tam připlet‘ v první zatáčce a spadnul. Když se to opakovalo, měl jsem zase výbornej‘ start, ale Švéd byl přede mnou. Snažil jsem se, dělal všechno pro to, abych ho předjel. V nájezdu do druhý zatáčky byla díra, co se mnou hodila, zkřížily se mi řidítka. Byly to pecka, že jsem udělal kotrmelec i s motorkou. Asi jsem měl otřes mozku, bylo tam třicet stupňů, ale mně byla pořád zima. V Herxheimu byla hrozně krátká dráha. Závody se povedly, měl jsem hrozně dobrý starty. Odstartoval jsem na každýho, nebo na každýho ne, ale startoval jsem dobře, v první zatáčce jsem byl vždycky první, druhej‘. Jestli to bylo ve mně nebo v nastavení, spíš ve mně, všichni mě předjeli. Mrzelo mě, že jsem nároďáku moc nepomoh‘, ale pan Špinka říkal, že to bylo vybojovaný a špatný to nebylo. Bronz byl super, měl jsem z toho hroznou radost. Doufali jsme ve třetí místo, nakonec to dopadlo, že udělat pár bodíků víc, byli jsme i před Dánama. Ke stříbru nebylo vůbec daleko, to jsem si vyčítal, když jsem ty místa neudržel, protože jsme mohli bejt‘ druhý.“

speedwayA-Z: „Avšak individuální mistrovství Evropy juniorů ti až tolik nevyšlo. Vsadil jsi na Macon, kde jsi už byl s vidinou jistoty místa ve startovní listině oproti postavení náhradníka v Pardubicích. Jenže z toho bylo až třinácté místo…“
Ondřej Smetana: „Byl jsem hrozně rád, že jedu do Maconu, byl jsem tam už o rok předtím. Ale dráha je tam asi prokletá. Od začátku mi to nešlo, první jízdu mě hrozně vyvezlo, že jsem byl nakonec rád za bod. Pak jsem jednu jízdu jel první a za mnou někdo spadnul snad z posledního místa. Když se to opakovalo, sundal mě Riss, ten co nejezdí dlouhou. Myslím si, že mě neměli vyloučit. Když už tak to měli opakovat ve čtyřech. To jsem byl nasranej‘ neskutečně. Letos to tam bude zas, doufám, že už tu smůlu konečně prolomím. A ještě k tomu loňskýmu Maconu, na učňáku jsem dělal závěrečnou zkoušku. A do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli jsem ji udělal. Ráno jsem tam šel jako první, vyzkoušeli mě a já popojel kousek metrem, táta mě vyzved‘ a jeli jsme do Maconu. Jestli jsem automechanik nebo ne, jsem se dozvěděl až ve Francii, zatímco spolužáci to věděli hnedka.“

speedwayA-Z: „Obrovskou zkušeností pro tebe musel být start v semifinále mistrovství Evropy jednotlivců v Kršku. Odjezd byl hektický, o své nominaci ses vzhledem k okolnostem dozvěděl na poslední chvíli. Navíc jsi z Krška musel v noci pospíchat na první ligu do Liberce. Stálo to vůbec za to?“
Ondřej Smetana: „Určitě to stálo za to. Když to vezmu postupně, nic jsem netušil, věděl jsem, že tam jede Aleš. Večer předtím měl ale pád v britský lize a otřes mozku. Pan Moravec mi volal, řek‘mi, jestli bych nechtěl jet mistrovství Evropy dospělejch‘. Já odpověděl, že určitě, a on, že je to fajn, protože zejtra večer mám v Kršku závody. Nejdřív jsem nevěděl, jestli je to vtip nebo jestli jedu. Nakonec jsem jel, ale všichni tam byli hrozně rychlí. Byla to ohromná zkušenost, je to o třídu vejš‘. Ale takový závody to chce. Rovnat se s těmahle závodníkama, protože když se srovnám s nima, v juniorech to potom bude lehčí, když tamtěm stačíš.“

speedwayA-Z: „Stejně jako v minulých letech jsi křižoval Evropu po volných závodech. O velkou náplň se ti postaraly jadranské soutěže. Družstva český tým vyhrál, ve dvojicích chyběl Markétě na nejnižší stupínek pódia jediný bod. Čím to?“
Ondřej Smetana: „To ti povím úplně přesně, když jsme jeli jedny závody se Škurličem sami, v sobotu v Kršku a v neděli v Lublani. Táta tam bral náhradní motor a já si říkal proč, přece máme dvě motorky. Hned v Kršku jsme v nejlehčí jízdě zadřeli, pak na druhý motorce jsem jel jednu jízdu a ztratila kompresi. Připadal jsem si jako na babetě a neudělal žádný body. Nakonec na tátův náhradní motor došlo. Po závodech jsme to přehazovali a já v Lublani nakonec na tom tréninkovým motoru dojel. Dá se říct, že se ty body ztratily díky technice. Družstva jsem jel v Žarnovici a v Lendavě, byli jsme taky na pouácích v Itálii a ty mi daly docela dost, hlavně v Lonigu. Byla to tvrdá dráha za roh, to nemám v lásce, ale závodil jsem s Polákama a Fierleje dokonce porazil. Mířil jsem vysoko, v poslední jízdě jsme to nastavili rychle, že bych porazil Castagnu. Dvě kola jsme se předjížděli, až jsem do dal do materiálu. Zvedlo se mi to a sednul jsem si na zadek. Ale Terenzano na konci sezóny mi vůbec nesedělo, o tréninku docela jo, ale nějak jsem to nezvlád‘ psychicky. Prostě to nešlo, ten konec sezóny byl nevydařenej‘. Jako vždycky, tohle musím letos prolomit.“

speedwayA-Z: „Upsal ses polské Poznani především s vidinou na rok 2016, kdy se vrací do ligy. Jaké další plány na následující sezónu máš a jak probíhá zimní příprava?“
Ondřej Smetana: „S Poznaní to bylo hrozně rychlý. Do soboty musely bejt‘ soupisky a Jarda Líbal nám to tam domluvil. Říkal, že tam jsou super lidi, co maj‘ zájem to tam znovu rozjet. A sháněj‘ závodníky, aby měli tým na dva šestnáct. Letos se tam budou dělat volný závody, abychom se seznámili s dráhou a začali se rozjíždět. Domluvilo se to v úterý, já si rychle ve středu šel pro licenci, abych to moh‘ podepsat a stih‘ to do tý soboty. A bylo to, uvidíme, co se z toho vyvrbí, doufám, že mi sedne dráha a půjde to. Co je za cíl, abych se tam předved‘ a brali mě na týmu na další rok, a byl tam platnej‘ člen. S klukama z Prahy cvičit nechodím, musím do práce, oni jsou zaměstnanci CS MV a já ne. Tak si to musím vynahradit. Od osmi do čtyř dělám vedle ve vesnici automechanika a vlastně až pak můžu jít cvičit. Oni cvičej‘ od těch třech, čtyř, to nestíhám. Běhám, posilovna, neděle mám hokej, snažím se pro to dělat, co nejvíc to jde. Tak snad se v sezóně ukáže, že jsem pro to dělal víc než loni. Motorky jsou připravený pořádně, letos by měly bejt‘ na sto procent. Za to chci poděkovat tátovi, makal na nich víc než já, jak chodím do práce, nemám na to tolik času.“

Ondřej Smetana děkuje:
„Hlavně bych chtěl poděkovat tátovi a mechanikům Céďovi a Standovi. Obecně všem, co mi pomáhaj‘, a s ponzorům. A Praze, že mi umožnili jezdit extraligu ve Mšeně. A chtěl bych poděkovat nejhlavnějšímu fanouškovi, dědovi Rudlovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz) a Antonín Škach

Češi v akci 134

Trojice českých reprezentantů se o víkendovém mistrovství Evropy na ledové dráze v ruské Luchovici vešla do první desítky. Ostatní čeští ledaři mezitím trénovali v jihočeské Jistebnici. Zdeněk Holub se zase stal prvním českým závodníkem klasické dráhy, který v letošním roce stál na stupních vítězů. Ve šroubkařské sérii Speedway-on-Ice ovšem ke třetím místům v Schönheide a Drážďanech přesto led potřeboval. A kdyby mu více přála Štěstěna, v tomto případě ovšem rozuměj rozhodčí, opouštěl by saskou metropoli jako vítěz.

Pár metrů vítězem
Po sobotním mítinku ve Schönheidě, z níž magazín speedwayA-Z přináší původní reportáž, pokračovala saská série v Drážďanech. Ukrajinec Viltalij Lysak po rozpačitém výkonu z předešlého odpoledne již nestartoval, takže Ronny Weis narychlo zmobilizoval Hynka Štichauera. Po sobotním pádu chyběl také Christian Hefenbrock, takže příležitost se našla také pro Alaina Tripke.

Jak Roman Čejka, tak Michal Dudek stejně jako v sobotu skončili po základní části. Hynek Štichauer se kvalifikoval do malého finále, kde skončil druhý za Mathiasem Bartzem. Zdeněk Holub opět pronikl do velkého finále spolu s Ronny Weisem a Richardem Geyerem.

Po jeho startu nechal za svými zády Ronnyho Weise a nesmířil se ani s jistotou druhého místa. Atakoval vedoucího Richarda Geyera, až se mu jej v posledním kole na protilehlé rovince podařilo překonat. Ten však v závěrečné zatáčce upadl.

Když pražský junior vyrazil za rozhodčím s dotazem, zda je nutné opakovačka, když červená světla svítila až po průjezdu cíle, čekal jej šok. Arbitr mu sdělil, že je jako viník pádu diskvalifikován, by by Zdeněk Holub za čistotu svého svědomí dal obě ruce do ohně.

Repete se stalo kořistí Ronnyho Weise, zatímco Zdeněk Holub se musel smířit s třetí příčkou. Obrázek o incidentu dává i fakt, že se mu rozhodčí přišel po závodě omluvit, že v prvním okamžiku viděl situaci obráceně, než se skutečně stala.

Speedway-on-Ice – PRO TEC Cup 2015:
Finále: 1. Ronny Weis (8 bodů v základní části), 2. Richard Geyer (8), 3. Zdeněk Holub (6) – U; malé finále: 4. Mathias Bartz (5), 5. Hynek Štichauer (2), 6. Wojciech Lisiecki (4); další pořadí: 7. Roman Čejka (2), 8. Alain Tripke (1), 9. Michal Dudek (0).

Po závodě vyrazil Zdeněk Holub do polského horského letoviska Karpacz. Na polské straně Krkonoš naproti Špindlerovu Mlýnu se připojil k rawiczkým Medvědům. Michal Škurla na něm nechyběl již od soboty, kdy začalo.

Méně pozitivní zprávy dorazily z Polska koncem minulého pracovního týmu. Gdaňsk, kde podepsal Eduard Krčmář, a Czestochowa, jež usilovala o Jana Holuba, nedostaly od polské federace licenci ke startům ve druhé lize.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Antonín Klatovský uhlídal pátou příčku

Luchovici – 22. února
Druhý závod evropského ledařského šampionátu zvládl z českého trojlístku nejlépe Jan Klatovský, který protnul metu finále B jako vítěz před svým starším bratrem Antonínem. Tomu však dvanáct tabulkových bodů stačilo, aby uhájil pátou příčku v závěrečné klasifikaci. Jan Klatovský poskočil na sedmé místo o jediný bod za Daniela Hendersona. Vzhůru zamířil také Andrej Diviš, jenž dnes vyhrál finále C a celkově je devátý. Ani v neděli Sergej Karačincev nepoznal hořkost porážky a usedl na evropský trůn s plnou parádou.

    TOT FIN A-D body
1. Sergej Karačincev, RUS 3 3 3 3 3 15 1. 16
2. Sergej Makarov, RUS 3 2 2 3 3 13 2. 15
3. Nikita Toloknov, RUS 3 3 3 3 2 14 3. 14
4. Harald Simon, A 2 1 3 3 3 12 4. 13
5. Jan Klatovský, CZ 2 1 2 2 2 9 1. 12
6. Antonín Klatovský, CZ 2 3 3 2 1 11 2. 11
7. Daniel Henderson, S 2 2 1 2 2 9 3. 10
8. Jimmy Olsen, S 1 2 1 1 3 8 4. 9
9. Andrej Diviš, CZ 1 3 ex 2 0 6 1. 8
10. Tomi Tani, FIN 3 1 2 1 E 7 2. 7
11. Jo Saertre, N 0 0 2 0 2 4 3. 6
12. Josef Kreuzberger, A 0 1 1 1 1 4 4. 5
13. Markus Jell, D 1 2 0 0 E 3 1. 4
14. Mikko Jetsonen, FIN 0 0 0 1 1 2 2. 3
15. Miroslaw Daniszewski, PL 0 0 0 0 0 0 3. 2
16. Franz Mayerbüchler, D 1 0 1 0 1 3 E 1
res Artjom Novik, RUS   DNR    
res Jegor Kazjonyj, RUS   DNR    

Konečné pořadí evropského šampionátu:
1. Karačincev 32, 2. Toloknov 29, 3. Makarov 28, 4. Simon 27, 5. Antonín Klatovský 23, 6. Henderson 21, 7. Jan Klatovský 20, 8. Olsen 19, 9. Diviš 14, 10. Tani 14, 11. Jell 13, 12. Saertre 10, 13. Kreuzberger 6, 14. Jetsonen 6, 15. Mayerbüchler 6, 16. Daniszewski 4.

Ilustrační foto: FIM/Good Shoot

Zdeněk Holub kalil vodu v nevzhledné krušnohorské hale

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Schönheide – 21. února
Šroubkařský seriál Speedway-on-Ice zavádí závodníky na různé ledové plochy v Sasku, ovšem zimní stadión Wolfsbau v Schönheide na saské straně Krušných hor na první pohled nikterak neoslní krásou svou architektury. Její interiér ovšem nabídl dramatické závodění. Ronny Weis, neporažený v základní části, ve velkém finále utržil porážku od syna své přítelkyně Richarda Geyera. Na stupně vítězů si s nimi vyskočil ještě Zdeněk Holub, který žehral na své starty, především ten rozhodující. Michal Dudek měl na začátku potíže s karburátorem, Romana Čejku zase handicapovala absence velké rozety. Oba Slaňáci skončili s jediným bodem. Jistě není bez zajímavosti, že se značka Jawa dostala na stupně i v doprovodném klání litrových motokár. Stroj druhého Andrease Klause totiž poháněl právě divišovský agregát. Zítra série pokračuje v drážďanské Energieverbund Areně, kam přijede i čtvrtý český závodník. Na místo Vitalije Lysaka, jemuž krátká ledová dráha nezachutnala, dorazí Hynek Štichauer.

Speedway v krušnohorských výšinách
Po německé dálnici cesta k Chemnitzu rychle ubíhá, pak přijde odbočka na Aue a začíná stoupání do Krušných Hor. Zelená barva okolních luk je rychle vystřídána převahou bílé, protože navzdory časnému příchodu jara jsou zbytky sněhu všudypřítomné.

Přichází Schönheide a s ním místní zimní stadión Wolfsbau. Zelená stavba zvenčí rozhodně po architektonické stránce nenadchne a celkový dojem nevylepší ani smrky se spoustou šišek tyčící se pyšně jako vojáci elitní jednotky nad improvizovaným depem. Inu, návštěva další lokality šroubkařské série Speedway-on-Ice dává lekci chování ve fungující tržní ekonomice, kdy si na veřejné stavbě nenamastí kapsu spousta bezvýznamných političků i se svými kamarády.

Důležitý však není obal, nýbrž obsah. Uvnitř haly je dokonalá ledová plocha s hokejovým hřištěm, kterou míšeňský tým okolo Ronnyho Weise rychle mění na improvizovanou závodní tra. Chladící mechanismy opečovávají její povrch. Teploměry ukazují nulu, a komu by byla zima, může se zahřát nejen svařákem, kávou či čajem.

Obsluha stánku nabízí, že pivo může přihřát. A vytahuje láhev becherovky. Bylinný likér z Karlových Varů, které nejsou odsud přes krušnohorské vrcholky ani sedmdesát kilometrů daleko, je totiž v Sasku nesmírně populární.

Jsou dvě hodiny před oficiálním začátkem závodu. Ovál se zatáčkami pořádně za roh si zkouší Vitalij Lysak. Ukrajinec se záhy přesvědčí o záludnosti šroubků, protože neobjede ani kolo a padá. Vzápětí znovu. A když vyrazí na trénink podruhé i s Mathiasem Bartzem, po pár sekundách leží oba.

Nicméně čas se sune k oficiálnímu zahájení. Je stejně okázalé jako rychlé. Závodníci včetně malých motokrosaříčků a litrových motokár defilují před slušně zaplněnou halou jednotlivě, jak je ostatně při Speedway-on-Ice zažitým zvykem.

Pořadatelé na hrotu průběžné klasifikace
Hned úvodní rozjížďka nabízí duel, který jeho aktéři tradičně pojímají, jakoby zápolili přinejmenším o titul mistra světa. Tentokrát má vrch Christian Hefenbrock. Po nesmírně povedeném startu je vmžiku na čele, z něhož jej sestřelí až pád, naštěstí pro něho až v dojezdovém kole. Mathias Bartz může jen skřípat zuby, od mantinelu v prvním oblouku stihne jen Vitalije Lysaka. Ukrajinec si první nulou zadělává na skóre připomínající logo Audi.

A také na předčasnou cestu domů, protože Ronny Weis v depu shání telefonní číslo na Hynka Štichauera. Musí však na ovál, aby ve druhé jízdě odstartoval na Zdeňka Holuba. Roman Čejka inkasuje nulu a je si moc dobře vědom svého handicapu.

Loňské čachry s upouštěním tlaků v zaplombovaných pneumatikách jsou totiž minulostí. Hitem šroubkařské současnosti je vychytané nastavení, které zahrnuje obrovitánskou rozetu s dvaasedmdesáti zuby. „Větší se už nedělaj‘, protože by se ohejbaly,“ říká Zdeněk Holub, který si ji na svůj motocykl pořídil.

Do třetí jízdy míří Michal Dudek. Sotva se však okolo jeho očí mihne startovací gumička, zůstává stát. Slánská smůla nemá konce. Dodávka Romana Čejky sem dorazila s defektem předního kola, nyní má stejně prázdné ruce i Michal Dudek. „Karbec,“ hlásí Patriku Linhartovi s Jakubem Růžičkou, kteří slánský tandem doprovází na víkend v úloze mechaniků.

Richard Geyer slaví triumf ve stylu start – cíl. Po přestávce jej zopakuje i na úkor Christiana Hefenbrocka a Romana Čejky. Na pozici leadera nezůstává sám, jeho otčím vzápětí hraje sóåo Wojciechu Lisieckemu a Vitaliji Lysakovi. Polák sice neodstartoval nejhůř, avšak v první zatáčce se nechává vynést na venek a Ronny Weis okamžitě trestá.

Zdeněk Holub v patách pořádajících Němců
Pokud by Richard Geyer nebo Ronny Weis vypadli z velkého finále, zažili bychom stejně velké překvapení jako dinosauři, když se Země na konci druhohorní křídy srazila s vesmírným asteroidem. Otázka každé zastávky Speedway-on-Ice zní, kdo je do rozjížďky třech nejlepších nakonec doprovodí.

Pádnou odpověď dává v šesté jízdě Zdeněk Holub. Po jeho raketovém startu jsou rázem z Mathiase Bartze a Michala Dudka outsideři. Oba Němci si však nad pražským juniorem udržují jednobodový odstup i nadále. Wojciech Lisiecki, jehož jméno spíkr poněmčuje na Liziký, se v rozjížďce s číslem sedm ulije takovým způsobem, že by si toho všimnul i slepý.

Za trest musí o pět metrů zpátky. Po restartu předčí Christiana Hefenbrocka, jenže Ronny Weis kraluje. Zato Richard Geyer to má s dalším dvoubodovým ziskem v rozjížďce s číslem devět náročnější. Sice vyrazí dopředu jako hladový buldok, jenže v patách má Zdeňka Holuba.

Pražan však v prvním výjezdu padá. Červená světla blikají o sto šest, avšak rozhodčí zvedá tři prsty. Opakujeme se všemi třemi účastníky. Richard Geyer má opět skvělou reakci, leč zatáčka se ještě nestačí zlomit za svou polovinu a na ledě leží pro změnu on.

Napotřetí startuje nejlépe Zdeněk Holub. Jenže záhy jej střídá Richard Geyer. Své vedení si žárlivě stráží, že na cestě za šachovnicovým praporkem svým předním kolem strhává dva kužele nahrazující tradiční vnitřní čáru.

Dnešek neumírá nadějí na zítřek
Se čtyřmi body na svém kontě nemá Zdeněk Holub prozatím vyhráno. Na stupně vítězů si brousí zuby i Christian Hefenbrock, by pilník jeho ambicí naráží na nulu ze sedmé jízdy. Kdyby však v rozjížďce s číslem deset porazil pražského závodníka, byl by ve finále on.

Zdeněk Holub je však spolu s otcem a synem Vondráčkovými ve svém depu dokonale informován, která bije. Dramatický scénář trhá na kousky a Christiana Hefenbrocka nekompromisně odvádí jako malého učedníka.

Velké finále je jeho. Hned vzápětí Ronny Weis dává lekci Richardu Geyerovi, i když dobře ví, že deset bodů do tabulky čeká až na nejvyšším stupni pódia. Je již jasné, že určitě minou Wojciecha Lisieckeho navzdory jeho triumfu ve dvanácté jízdě. Polák má dohromady pět bodů. Může si sice volit postavení v malém finále jako první, jenže z něho cesta na bednu nevede.

Oba Slaňáci končí, zatímco drama graduje. Na čelo malého finále se dostává Christian Hefenbrock. Mathias Bartz za jeho výfukem číhá na příležitost. Ale ouha! Ve druhém kole za výjezdem z úvodního obloku svého krajana trefí s razancí raketové střely.

Na zemi je rázem mela, jíž se Wojciech Lisiecki naštěstí stačí vyhnout. Mathias Bartz skáče rychle na nohy a pomáhá Christianu Hefenbrockovi, jenž naštěstí odejde do depa také po svých. Vzápětí se však rozpálí do běla, když mu Ronny Weis donese vzkaz, že je diskvalifikován.

Mezitím z repete nejvíc těží Wojciech Lisiecki, prve jen onen třetí vzadu. Avšak Christian Hefenbrock se z děsivé rány oklepal rychle. Ve druhém kole se v první zatáčce ocitnul pod svým polským rivalem a už na rovince mu vedení říká pane.

A je tu finále! Zdeněk Holub si už z depa nese přilbu s bílým povlakem. Dobře ví, že by oba Němci museli jíst tuny hovězího nakaženého nemocí šílených krav, aby jej pustili dovnitř. Ronny Weis okázale obhlíží všechny pozice na roštu, aby rozhodně nepřekvapil volbou té nejvnitřnější. Richard Geyer neváhá ani vteřinu a z rukou naváděčky bere modrý deštník.

Zdeněk Holub má ovšem plán oba znervózňovat zvnitřku a zvenku a donutit je k chybě. Koneckonců, co jiného může dělat? Jenže ani toto nevychází. Richard Geyer sedí ve vedení, které nechce opustit. A Ronny Weis za jeho zády funguje jako dokonalý nosič vody. Pražský borec protíná metu jako třetí. Už myslí na zítřejší Drážďany. „Zítra…“ dělá tečku za dnešním odpoledne.

Hlasy z depa
„Dobrý, ale mohlo to bejt‘ lepší,“ přemítal Zdeněk Holub. „Kdyby mi vyšlo pár startů… Spad‘ jsem, uklouzlo to, podruhý se mi pro změnu start poved‘, ale lehnul on. Ve finále měli Ronny a Ritchie rychlej‘ start. Já jsem se pak snažil, ale nešlo to. Zejtra v Drážďanech…“

„Pořád jsem nevyřešil problém s rozetou,“ posteskl si Roman Čejka. „Řekli jsme si s Tondou Polákem, že vyrobíme nějakou extra velkou. A ještě jsme se k tomu nedostali. Podle toho vypadaj‘ výsledky, ale jinak jsem si to dneska hezky užil.“

„V pohodě,“ komentoval Michal Dudek svoje dnešní vystoupení. „Už jsem konečně dal nový šroubky do předního kola. Škoda první jízdy, zasek‘ se mi čep s pérkem štelování karburátoru. Jinak bych asi odstartoval, rozjelo se to, ale jak jsem přidal, udusilo se to a chcíplo. Jinak v pohodě, dobrý.“

      malé velké
      finále finále
1. Richard Geyer, D 2 2 2 1 7   1.
2. Ronny Weis, D 2 2 2 2 8   2.
3. Zdeněk Holub, CZ 1 2 1 2 6   3.
4. Christian Hefenbrock, D 2 1 0 1 4 1.  
5. Wojciech Lisiecki, PL 1 1 1 2 5 2.  
6. Mathias Bartz, D 1 1 2 0 4 X  
7. Roman Čejka, CZ 0 0 0 1 1    
8. Michal Dudek, CZ E 0 1 0 1    
9. Vitalij Lysak, UA 0 0 0 0 0    
res Alain Tripke, D   DNR    

Foto: Mirek Horáček

Antonín Klatovský stráví noc jako pátý nejlepší Evropan

Luchovice – 21. února
Neotřesitelným triumfem Sergeje Karačinceva skončil dnes první den ledařského šampionátu Evropy. Po pěti vítězných rozjížďkách se rovněž prohnal vítězně cílem finále A. Jelikož však borci dostávají do tabulky body od šestnácti do jednoho dle svého pořadí v závodě, má před zítřejším pokračováním k dobru jeden bod na Nikitu Toloknova a dva na Haralda Simona. Antonín Klatovský vyhrál finále B, takže přenocuje jako pátý muž průběžné klasifikace. Jeho mladší bratr Jan přišel o postup do béčka o jediný bod, ale vyhrál céčko, v němž byl Andrej Diviš třetí.

    TOT FIN A-D body
1. Sergej Karačincev, RUS 3 3 3 3 3 15 1. 16
2. Nikita Toloknov, RUS 3 3 2 2 3 13 2. 15
3. Harald Simon, A 2 3 3 3 1 12 3. 14
4. Sergej Makarov, RUS 3 3 3 3 2 14 4. 13
5. Antonín Klatovský, CZ 1 2 2 3 3 11 1. 12
6. Daniel Henderson, S X 2 3 2 X 7 2. 11
7. Jimmy Olsen, S 2 1 2 1 3 9 3. 10
8. Markus Jell, D 1 1 1 2 2 7 4. 9
9. Jan Klatovský, CZ 3 X E 2 0 5 1. 8
10. Tomi Tani, FIN 2 0 2 1 1 6 2. 7
11. Andrej Diviš, CZ E 2 1 1 2 6 3. 6
12. Franz Mayerbüchler, D 2 2 0 0 2 6 4. 5
13. Jo Saertre. N 1 1 0 0 1 3 1. 4
14. Mikko Jetsonen, FIN 0 ex 1 0 1 2 2. 3
15. Miroslaw Daniszewski, PL 0 1 0 0 ex 1 3. 2
16. Josef Kreuzberger, A 1 0 1 1 0 3 X 1
res Artjom Novik, RUS   DNR    
res Jegor Kazjonyj, RUS   DNR