Slaný – 27. července 1974
Léto roku 1974 nestálo prý za nic, během žní pořád pršelo a obilí se sklízelo jen velice obtížně. Poslední červencový víkend však patřil mistrovství republiky jednotlivců. Čerstvý ledařský mistr světa Milan Špinka kraloval dubnovým úvodním kolům na pražské Markétě a plzeňských Borech, v nichž neztratil jediný bod. Třetí podnik ve Slaném však postavil všechno naruby a leader průběžné klasifikace doplatil mimo jiné na mazanost Miroslava Rosůlka, jemuž ten den přinesl zelený vavřínový věnec díky poslechu československého rozhlasu. Když se Milan Špinka druhý den na staré dráze v libereckých Pavlovicích vrátil k vítěznému konceptu, nemohl ještě ani zdaleka tušit, že jej maličký slánský bojovník na poslední chvíli svým způsobem připraví o titul mistra republiky.

Setkání v červenci
Pardubičtí a slánští závodníci odešli na nástup před ostrým startem jejich letošního červencového extraligového střetnutí. Na hraně depa zůstal Miroslav Rosůlek. A jak už to chodí, běžné klábosení se stočí směrem k plochodrážní minulosti. Milan Špinka se prve magazínu speedwayA-Z svěřoval s vizí generační obměny pro světový pohár družstev, kterou si do Svítkova přijel ještě jednou ověřit na vlastní oči.

„Hele, ty jsi taky jeden z těch, co mě připravili v roce 1974 o titul,“ obrací se náhle se smíchem k Miroslavu Rosůlkovi. A co na to současný slánský trenér?

„Po čtyřiceti letech je těžký si na všechno vzpomenout, jak se to tenkrát všechno semlelo,“ povzdechne si. „Dost jsem padal a hodně na hlavu. Začalo to třetím závodem, který se jel ve Slaném…“

A další polozapomenutý plochodrážní příběh začíná ožívat.

Večerní závod startuje již před druhou odpolední
Slánské depo se začínalo plnit účastníky třetího podniku mistrovství republiky jednotlivců. Chyběl Stanislav Kubíček, jehož místo ve startovní listině zaujal Emil Sova. V pohotovosti zůstával i Aleš Dryml se sedmnáctkou, jelikož v boxu s devítkou nechybí motocykly a mechanik, ale závodník nikde.

„Zrovna jsem si užíval volna na chatě Jana Holuba na Dvořišti,“ vysvětluje Miroslav Rosůlek, který byl oním mužem, po němž byla největší sháňka. „Bylo to tam fajn a rád na to vzpomínám. V tu sobotu jsme seděli venku u ohně, poslouchali rádio, grilovali kuře a popíjeli pivo. Zkrátka pohoda.“

Časové znamení ohlásilo třináct hodin. „Zrovna vysílal motoristický pořad Pozor zákruta,“ blíží se současný slánský trenér k drastickému ukončení poklidného jihočeského odpoledne s přítelkyní. „Najednou mi skoro vyrazilo dech, když se z rádia ozvalo, že se dnes jede mistrovství republiky jednotlivců na ploché dráze ve Slaném. Úplně jsem na to zapomněl!“

Šok byl dokonalý! „Polilo mě horko,“ připouští Miroslav Rosůlek, jemuž ovšem hrál do karet, že závod byl naplánován jako večerní pod umělým osvětlením. Nicméně postavit se na jeho start znamenalo co nejrychleji překonat dvě stě kilometrů z jižních Čech do Slaného.

„Tenkrát moje Škoda 1202 STW neoplývala velkou rychlost,“ popisuje nástrahy cesty. „A byl velký problém to stihnout. Musel jsem ještě odvézt slečnu domů a pak rychle do Slaného. Vzpomínám si, když jsem těsně před závodem přijel na stadión, viděl jsem svého mechanika Toníka Fořtíka, jak mi ohřívá motorku. Jak mě viděl, křičel ‚kde jsi, ty ču…‘. Rychle jsem se oblíkl do kombinézy a za chvíli závod začal.“

Miroslav Rosůlek poprvé přijel na startovní rošt rozjížďky s číslem tři, v jejímž cíli byl druhý za plzeňským Václavem Hejlem a před Zdeňkem Majstrem. Jiří Štancl, druhý muž průběžné klasifikace, přitom vyšel bodově naprázdno. Stejně tak i suverén dubnových závodů Milan Špinka v první jízdě. Právě s ním se Miroslav Rosůlek měl utkat v páté jízdě, avšak vše nabralo rychlý konec.

„Hned jsme při startu přetrhli pásku,“ vzpomíná Miroslav Rosůlek. „Já stál u prken. Nezaváhal jsem a ukázal na Milana. No, a rozhodčí ho vyloučil. Neříkám, že jsem na tom taky neměl trochu viny, ale smůlu měl Milan. Tenkrát byl z toho dost naštvanej‘ a já se mu nedivím, já bych byl taky.“

Milan Špinka sice svou další jízdu vyhrál, ale nakonec skončil s pěti body až dvanáctý. Oproti dubnu to byl závod naruby a medailisté prvních dvou kol obsadili nečekaně spodní příčky. Petr Ondrašík byl sedmý, Jiří Štancl osmý a Petr Kučera dokonce až třináctý. Triumfoval Jan Hádek s třinácti body, zatímco Miroslav Rosůlek se svým velkým kamarádem Janem Klokočkou měli o jediný bod méně.

„Čekal nás rozjezd,“ pokračuje hrdina našeho vyprávění. „Ten ale pro mě nedopadl moc dobře. Ve třetím kole mi v nájezdu praskla hřídelka v předním kole a já skončil v kotrmelcích a pořádně zbouchanej‘. To se projevilo hned druhý den v Liberci, kdy jsem odjel jenom jednu jízdu. Nešlo to…“

Naděje umřela skutečně až poslední
Seriál mistrovství republiky v sezóně 1974 zahrnoval osm závodů, z nichž se každému závodníkovi počítalo pět nejlepších výsledků. Slánský výpadek Milana Špinky proto jeho zlaté ambice nenarušil. A to tím spíše, mával-li druhý den v Liberci opět z nejvyššího stupínku pódia. A stejně tak počátkem srpna, kdy v Pardubicích vyhrál všech pět svých jízd.

V ten moment mu ke korunovaci, od níž jej již přede dvěma lety dělil jediný tabulkový bod, scházel onen pověstný krůček. Ten však na ploché dráze může být stejně přímočaře krátký jako nečekaně záludný. Ve třech závěrečných závodech potřeboval pouze patnáct mistrovských bodů do průběžné tabulky, které se tehdy dávaly za třetí místo. Přitom jej mohl ohrozit prakticky jen Jiří Štancl a to jedině za předpokladu svých třech prvenství.

Prozatím trojnásobný šampión, jehož v sedmdesátých letech dokázal z trůnu sesadit pouze Václav Verner roku 1971, však začal pracovat, abychom dnes v souvislosti s ním používali oslovení mistr s velkým písmenem M. Druhý den po Liberci vyhrál Čakovice a další sobotu i Kopřivnici. A Milan Špinka byl v obou případech čtvrtý.

„Poslední závod, jak bylo tradicí, se jel v Březolupech,“ ujímá se role vypravěče opět Miroslav Rosůlek, který měl právě na jihomoravské návsi ovlivnit duel o mistra. „Jel jsem s Milanem svoji první jízdu. Opakovala se pro můj letmý start. Ale mně se podařilo odstartovat zase a vyhrál jsem před Milanem.“

Milan Špinka však po dvou sériích ztrácel jen bod na Jiřího Štancla, který se pořádně zapotil v rozjížďce s číslem deset. „V tý jsme jeli s ním tři Slaňáci a Jirkovi šlo o titul,“ líčí Miroslav Rosůlek. „Po startu vím, že jel první Karel Voborník, já druhý, třetí Jirka a čtvrtý Klokan (přezdívka Jana Klokočky – pozn. redakce). Jirka nakonec jízdu vyhrál, já byl druhý, třetí Voborník a Honza čtvrtý.“

Jiří Štancl a Milan Špinka se utkali v rozjížďce s číslem dvacet. „Milan měl tenkrát hroznej‘ pech,“ říká Miroslav Rosůlek. „V poslední jízdě z prvního místa měl něco se zadním kolem a nedojel. Já skončil v závodě pátý a byl jsem jediný, který Milana porazil.“

Jiří Štancl zkompletoval patnáctibodové maximum a vítězstvím ve třetím závodě splnil svou část mistrovské podmínky. Vyhráno ovšem ještě neměl. Po odstoupení Milana Špinky ve dvacáté jízdě se sice na stříbrný věnec těšil Jan Holub, avšak jedenácti bodů dosáhl i Jan Verner. Ten posléze předjel v rozjezdu o třetí příčku Milana Špinku, jemuž až v tento moment proklouzlo zlato mezi prsty. K titulu šampióna se již nikdy nedostal tak blízko především díky vleklé série zranění. Zato Jiří Štancl kraloval až do roku 1981. O primát jej připravil až Aleš Dryml v dvaaosmdesátém a to o pouhý bod a pouze na rok.

Vzpomínky zůstávají
Plochodrážní mistrovství republiky je s rokem 1949 ve svém rodném listu nejstarším motoristickým šampionátem naší republiky. A je mimořádným podnikem nejen svým stářím, ale především urputností bojů o medaile v každé své epoše.

„Dnes, když tak vzpomínám, vždy už je to čtyřicet let, nevím, jak by to asi vypadalo v dnešní době,“ neubrání se Miroslav Rosůlek srovnání. „Tenkrát jsme si pomáhali, když to šlo. Taky jsme se štengrovali, ale brali jsme to ve srandě. Byli jsme v tu dobu všichni velká parta. Vždycky jsme si to po závodech pěkně užili. Nic nás nehonilo. Zítra je taky den a o tom to bylo. Akorát nám zůstaly jenom vzpomínky.“

Kdo ví, kterak za čtyřicet let budou Matěj Kůs, Václav Milík a Josef Franc vzpomínat na rozjezd, v němž si to letos v Březolupech rozdali o titul s nasazením stejným jako Milan Špinka a Jiří Štancl ve čtyřiasedmdesátém…

třetí závod mistrovství republiky jednotlivců – Slaný
1. Jan Hádek (Plzeň) 13, 2. Jan Klokočka (Slaný) 12+3, 3. Miroslav Rosůlek (Slaný) 12+F, 4. Václav Verner (RH Praha) 10, 5. Jan Holub (Plzeň) 9, 6. Václav Hejl (Plzeň) 9, 7. Petr Ondrašík (RH Praha) 8, 8. Jiří Štancl (RH Praha) 8, 9. Karel Voborník (Slaný) 8, 10. Jan Verner (RH Praha) 8, 11. Zdeněk Majstr (Slaný) 7, 12. Milan Špinka (RH Praha) 5, 13. Petr Kučera (Pardubice) 5, 14. Jindřich Dominik (RH Praha) 2, 15. Emil Sova (RH Praha) 2, 16. Miloslav Verner (Pardubice) 2, náhradníci Aleš Dryml (Pardubice) a Evžen Erban Pardubice) oba DNR.

Mistrovství republiky jednotlivců 1974:

1. Jiří Štancl, RH Praha	94
2. Milan Špinka, RH Praha	93
3. Petr Ondrašík, RH Praha	73
4. Václav Verner, RH Praha	65
5. Jan Klokočka, Slaný	61
6. Jan Verner, RH Praha	60
7. Jan Holub, Plzeň	55
8. Jan Hádek, Plzeň	55
9. Václav Hejl, Plzeň	49
10. Miroslav Rosůlek, Slaný	47
11. Miloslav Verner, Pardubice	38
12. Karel Voborník, Slaný*	35
13. Petr Kučera, Pardubice	26,5
14. Jindřich Dominik, RH Praha	25
15. Zdeněk Majstr, Slaný	19
16. Evžen Erban, Pardubice	15
17. Emil Sova, RH Praha*	14,5
18. Aleš Dryml, Pardubice*	6,5
19. Stanislav Kubíček, Slaný	3
20. Ladislav Eliáš st., Bratislava*	2

Poznámka: seriál se skládal z osmi závodů v Praze (6.4.), Plzni (7.4.), Slaném (27.7.), Liberci (28.7.), Pardubicích (3.8.), Čakovicích (4.8.), Kopřivnici (10.8.) a Březolupech (11.8.), z nichž se započítávalo pět nejlepších výsledků. Kompletní tabulku nelze prozatím vytvořit, jelikož nejsou k dispozici kompletní výsledky z Pardubic a Čakovic. Prvních patnáct bralo mistrovské body dle klíče 20-17-15-13-11-10-9-8-7-6-5-4-3-2-1; kvalifikovaní náhradníci jsou označeni hvězdičkou *.

Účinkování Milana Špinky ve finálové části mistrovství republiky jednotlivců:

rok:	celkové umístění:	pódia:
1969	12.
1970	10.
1971	5.	vítěz ve Svitavách
1972	3.	vítěz v Praze a ve Svitavách; třetí v Českých Budějovicích a v Březolupech
1973	3.	vítěz v Čakovicích a ve Svitavách; druhý v Ostravě a v Praze; třetí v Pardubicích a v Březolupech
1974	2.	vítěz v Praze, Plzni, Liberci a Čakovicích
1979	8.
1980	7.	třetí v Zohoru
1981	6.
1982	5.	třetí v Čakovicích
1983	12.

Foto: archív Miroslava Rosůlka, archív autora a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)