Žarnovica – 2. prosince
Od počátků na české plochodrážní scéně se zdviž jeho kariéry pohybovala vzhůru tempem rychlovýtahu v americkém mrakodrapu. Až se z té výšky zatočila hlava i jemu samotnému. A bodej by ne. Vždy vyhrát Speedway Grand Prix na první pokus dokázal vlastně jen Emil Sajfutdinov v Praze roku 2009, Tomasze Golloba počítat ani nelze, jelikož premiérovou velkou cenu někdo prostě vyhrát musel. S divokou kartou se titul mistra světa zdál na dosah. Po vystřízlivění se Martin Vaculík dokázal vrátit oběma nohama na pevnou zem, etablovat se mezi elitou evropského šampionátu a opět zvednout hlavu za vyššími ambicemi, o čemž hovoří v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „V dubnu to bude deset let, co se při slánské juniorce objevil světlovlasý kluk ze Slovenska v doprovodu svého otce Zdena. Potom jsme pravidelně přijížděli do Čech na každý závod, který jsi mohl absolvovat. Byla Česká republika správným startovacím blokem pro tvou kariéru?“
Martin Vaculík: „Určitě. Na Slaný si vzpomínám, jako kdyby to bylo včera. Strašné nervy, přijel jsem na první závod. Postoupil jsem z kvalifikace a v hlavním závodě měl nulu nebo jeden bod, to už si přesně nepamatuju. Byly to úžasné zážitky. Díky systému české ploché dráhy, který mě přijal i jako cizince, i když já se v Čechách za cizince nepokládám, jsem tam, kde jsem dnes. Česko mi pomohlo a dalo mi moc zkušeností. Uběhlo to strašně rychle. Když se člověk dívá zpátky, že už je to deset let, uvědomí si, jak čas rychle letí. Ani se nenaděje a bude to dalších deset let. Ale bylo to určitě krásných deset let, co jsem prožil.“

speedwayA-Z: „Pečlivě jsi sledoval své tehdejší české soupeře, porovnával se nejprve se závodníky typu Patrika Doubka či Pavla Fuksy. Postupně přibývala jména z popředí výsledkových listin, jak jsi mířil výš a výš a to nejen na juniorské scéně. Titulem v šampionátu republiky jednotlivců roku 2007 jsi dosáhnul mety, která se doposud v celé historii povedla pouze šestadvaceti borcům. A to ti tehdy bylo pouhých sedmnáct, jak na svůj úspěch vzpomínáš nyní?“
Martin Vaculík: „Jak jsi říkal, když jsem začínal, měl jsem cíle. Když jsem přijel do Čech, všichni byli lepší. Jezdili déle než já a já se mohl jen učit. Měl jsem sešit, kam jsem si psal všechny údaje o závodech. Zezadu jsem měl jména od Filipa Šitery, Tony Gallianiho nebo Partyzána a postupně si fajfkoval si poražen, poražen. Pak se mi dařilo vítězit. Pro mě byl velký hnací motor Matěj Kůs. Myslím, že on to měl podobně, já chtěl být lepší než on, on zase lepší než já. Mně se líbilo, jak jezdí stylově a má perfektně udělané věci. V roce 2007 to vyvrcholilo. I shodou pozitivních okolností, a možná i tím, že jsem v koutku duše a srdce věřil v titul, se finálová jízda opakovala. Nejdřív jsem byl čtvrtý, ale v rozjezdu jsem odstartoval a hlídal si to. Bylo to úžasné, podobné pocity jsem měl, když jsem vyhrál Grand Prix. Pepe Franc, Drymlovci, Aďa Rymel, celá česká špička a najednou je všechny porazí zasran ze Slovenska. Bylo to těžko uvěřitelné, podařil se jeden z cílů. Jsem člověk, co si staví cíle. A snažím se jet stavět vysoko, až se někdy zdá, že nejsou reálné jako v prvním závodě vyhrát Grand Prix. Ale to jsem já, Martin Vaculík, a snažím se dosáhnout, co se dá.“

speedwayA-Z: „U titulu mistra České republiky se ovšem tvůj výstup k plochodrážním výšinám nezastavil. Co dle tvého soudu stojí za tím, že se stejným směrem nevydali rovněž tvoji soupeři z českého juniorského šampionátu 2005? Talent od boha? Otcovo vedení? Tvoje odhodlání, zarputilost, přízeň štěstěny nebo co?“
Martin Vaculík: „Když se dívám zpět na desetiletou kariéru, pořád jsem šel výš a výš. Až na sezónu 2013, kdy jsem trošku stagnoval. Za všechno nesmírně vděčím otcovi, který je neskutečně zodpovědný a cílevědomý člověk. Nejlepší trenér, jakého jsem kdy potkal. Neříkám to proto, že je to můj otec, ale je to jeden z nejlepších lidí, co jsem potkal. Při jeho tvrdé práci a investicích a věnovanému času jsme dosáhli, co jsme dosáhli. Nebýt jeho, nejezdím už plochou dráhu. Můj otec byl hlavní motor. Já věděl, co chci, měl jsem svůj cíl, ale ne vždy pro to dělal sto procent. Nikdy jsem tomu nedával, co jsem mohl, všechno mi přicházelo hladce. Časem jsem pochopil, když chci opravdu ještě výš a nebýt jen standardní ligový jezdec, musím makat. Opravdu jsem to pochopil až před letošní sezónou, že tvrdá práce přináší úspěch. Chci být zodpovědný vůči sobě, rodině a lidem, co mně podporují. A neodpustil bych si, kdybych tomu nedal těch sto procent. Nikdy se nedívám na ostatní konkurenty, samozřejmě vidím, co dělají špatně, ale nechci si tím zatěžovat svoji hlavu. Soustředím se, abych já byl nejlepší. Každý si vybírá svou cestu, někdo neměl talent, finance, štěstí nebo nebyl pro ten sport stavěný. Neměl třeba rodinu, která by všechno vložila do svého syna. V mém případě zřejmě všechno rozhodlo, že to je, jak to je.“

speedwayA-Z: „V červnu 2012 jsi debutoval ve světě velkých cen, když jsi v Gorzowě nahradil Jaroslawa Hampela, jenž si z předešlé SGP v Kodani odnesl frakturu nohy. Premiéra to byla jako hrom, nakonec jsi mával z nejvyššího stupně pódia. Jaký je recept na to vyhrát velkou cenu na první pokus?“
Martin Vaculík: „Byl to úžasný euforický pocit, když jsem stál na prvním místě. Absolutní naplnění veškerého endorfinu v lidském těle. Napadlo mě, že kdyby za pět minut po tom spadnul meteorit na zem a svět zanikl, bylo by mi to jedno, jak absolutně naplněný jsem se cítil. Jason, Nicki, Greg pro mě nebyli ničím novým, potkával jsem je v ligách. Akorát teď jeli najednou v jednom závodě. Jel jsem si to do Gorzowa užít a pobavit sebe a své přátele. Bylo to vidět, moje jízda byla bez napětí a podařilo se mi vyhrát. A podle toho, co mi bylo řečeno, to v celé Žarnovici bylo veliké. Samozřejmě mi nebylo jedno, jak skončím, nechtěl jsem si udělat ostudu. Všechno sedlo, měl jsem perfektní motory a byla to jedna z věcí, co mi zázračně vyšly.“

speedwayA-Z: „V seriálu Speedway Grand Prix jsi ukončil své účinkování rokem 2013. Prý jsi na letošek odmítl divokou kartu, každopádně v kvalifikaci na příští rok v Abensbergu za tebe zaskočil Adam Čarada. Znamená to, že ještě nechceš bojovat o titul mistra světa?“
Martin Vaculík: „Titul mistra světa je stále mojí prioritou. Proto jezdím plochou dráhu, ligy, makám, proto jsem, abych byl mistrem světa. Po sezóně 2012 jsem udělal velkou chybu. Sám jsem si na sebe vytvořil tlak, až jsem měl problém to ustát a výkony nestály za moc. Tím pádem jsem si řekl, že musím vyzrát na Grand Prix. Není pravda, že bych odmítl divokou kartu, nenabízeli mi ji. Místo v kvalifikaci jsem pustil Adamovi, necítil jsem, že roku 2015 budu schopný jezdit v Grand Prix. Moje filozofie do ní je, abych tam dělal výsledky. Příští rok jsem se rozhodl, že pojedu kvalifikaci a zase v Abensbergu. Cítím, že už dělám věci správně, abych se do Grand Prix dostal. A tak můj cíl na rok 2015 je zase jezdit dobře a jako bonus se dostat do Grand Prix. A tam podávat dobré výkony, abych byl ve světové špičce.“

speedwayA-Z: „Titul evropského šampióna ti ovšem loni po strhující bitvě v Rzeszowě neunikl. Letos tě ovšem zbrzdilo zranění. Jak vnímáš vývoj, jímž mistrovství Evropy jednotlivců prošlo za poslední dva roky, kdy z původně koncipovaného béčkového podniku konkuruje Speedway Grand Prix?“
Martin Vaculík: „S mistrovstvím Evropy se stala výborná věc, že to vzala One Sport. Tito lidé z Polska mají představu, co dělat, mají skvělý produkt a podporu Eurosportu. Vytvořili čtyřdílný seriál, který se stal konkurentem Grand Prix. To jedině ploché dráze jedině pomáhá. Co se týká roku 2013, měl jsem skutečně velké štěstí. Ve finálovém závodě mi všechno šlo. Od poloviny roku 2013, kdy mi nevycházelo nic, jsem začal spolupracovat s Finn Rune Jensenem. Zkoušeli jsme prakticky non stop a hledali ideální nastavení. Rukama mi prošlo osm motorů. Před Rzeszowem mi poslal motor, o němž si myslel, že mi bude sedět. A skutečně, ten večer se ukázalo. Bylo velké štěstí, že pár závodníků bylo zraněných. Nicki měl náskok pěti bodů, ale štěstí stálo při mně. Na rozdíl od letošního roku. Nebýt nesmyslných zastavení rozjížděk a vyloučení a zlomené klíční kosti, měl bych před Czestochovou vyšší náskok a mohl být zase mistr Evropy. Ale co bylo, bylo, důležité je, že jsem se ve finále udržel i pro příští rok. A jsem za to rád.“

speedwayA-Z: „Tvého letošního zranění jsme se již dotkli. Vrátit se po deseti dnech od fraktury klíční kosti není zrovna obvyklé…“
Martin Vaculík: „Opět se ukázal můj charakter nastavení hlavy. Když něco chceš, nepřipouštíš si ani vážnou dvojitou zlomeninu klíční kosti. Hned druhý den po pádu mě v Dánsku operovali a dali mi tam destičku. V Tarnowě se fyzioterapeuti ve firmě Rehamedika postarali, že jsem už za šest dnů seděl na motorce. Mohl jsem startovat na extralize v Leszně a za týden na mistrovství Evropy. Byl to super výkon a ukázalo se, že moje psychika je silná a dokáže si poradit. Se šroubky v ruce je těžké závodit. Máš blok, že musíš být zdravý a nemůžeš si dovolit žádný další pád. Hlava až tak čistá nebyla. Po psychické stránce je to jedno s druhým. Musíš mít všechno v pořádku v rodině a s ní vycházím výtečně. Nemám privátní problémy, vše vychází jako po másle. Tvrdě trénuju a mám cíle sportovní, ale i ty, co bych chtěl dělat, až skončím s plochou dráhou. Ty mě motivují a ženou dál. Celkové vyvážení života způsobuje, že ta psychika je silná.“

speedwayA-Z: „Při svém comebacku jsi samozřejmě myslel na Unii Tarnow, s níž jsi v polské extralize prožíval excelentní rok. V základní části jste prohráli jen v Toruni a se smůlou zapříčiněnou zraněními se potkali až v play-off. Na podzim však byly v souvislosti s klubem slyšet spíše horší zprávy včetně té o odchodu kouče Marka Cieslaka.“
Martin Vaculík: „Situace v Polsku se stala v poslední době celkově složitější. Nechci řešit negativní věci. Naštěstí se vše vyformovalo a dalo do podoby, že jsem podepsal kontrakt. Beru Tarnow jako druhý domov, dívám se na to pozitivně dopředu a neřeším, co bylo chvilkově negativní. A doufám, že to tak zůstane i do budoucna. Odchod Marka je otázka, je jeden z top trenérů, skvělý mentor a dobrý člověk, co má dost zkušeností. Pro mě je to jeden z nejlepších psychologů, za což mu děkuji. Jsme sehraným týmem jezdců, jsme profesionálové a i bez Marka bychom si měli poradit. A doufám, že to tak i bude.“

speedwayA-Z: „Pokud se ještě vrátíme na českou scénu, nemůžeme se vyhnout šampionátu dvojic. Mezi mistry v párech ses již zapsal roku 2009, kdy jsi vyhrál v Liberci s Grzegorzem Walaskem. On byl tehdy oporou vaší sestavy, bylo letošní vítězství s Eduardem Krčmářem jiné z titulu, že nyní jsi byl tahounem slánské dvojice ty?“
Martin Vaculík: „S Grzegorzem to bylo výborné, ale také těžké. Měl jsem v něm jistotu, jezdit po boku dobrého závodníka je skvělé. I slabší závodník se s ním sveze k lepším výkonům. S Edou jsem byl papírově tahoun, ale na ovále to tak nevypadalo. Eda je ctižádostivý závodník a naše zásluha na titulu byla padesát na padesát. On odvedl perfektní práci. Je to soutěž dvojic, a kdyby někdo nedal sto procent, titul by nebyl. Mám z něj radost a Eda se o něj zasloužil stejnou měrou jako já. Ve finále jsme měli štěstí, ale štěstí přeje lepším a my jsme ten den lepší byli (smích). V tom je plochá dráha pěkná, že kolikrát si nemůžeš být jistý tím, co je po výjezdu z první zatáčky jasné. Je dobré, že je to nevyzpytatelný sport.“

speedwayA-Z: „Na konci června ses dohodl na extraligovém angažmá s Pardubicemi. Avšak kvůli své červencové dovolené ses s bílým koníkem na vestě objevil až v prvním říjnovém finále. Jak bys své účinkování popsal a budeme tě vídat také napřesrok?“
Martin Vaculík: „Ano, velmi chci startovat i v české extralize. Chybí mi závody v Čechách, proto tam chci jezdit i napřesrok. Je t jedna z prioritních lig. Uvidíme, závody to budou vyrovnané a určitě se v nich chci představit. Když se jelo finále v Praze, byl jsem už asi dva týdny po sezóně. Byl jsem mimo svůj rytmus a můj výsledek nebyl stoprocentní. Co se dá dělat, takový je sport. Prohra dostatečně motivuje ty, co prohráli, aby se stejná chyba neopakovala.“

speedwayA-Z: „Sezónu 2015 máš nalinkovanou. Úterky ve Švédsku, kde jsi podepsal za Hallstavik, neděle polská extraliga s vestou Tarnowa. Do toho, jak jsi prozradil kvalifikace o Grand Prix a česká extraliga, a samozřejmě finále evropského šampionátu. První prosincový den jsi odstartoval fyzickou přípravu, bude trvat celou zimu?“
Martin Vaculík: „Co se týká klubových záležitostí, jsem rád, že jsem to vyřešil před začátkem své přípravy. Budu trénovat jako loni, přiberu vylepšení, kdy jsem z vlastní zkušenosti poznal, že tam můžu zapracovat. Chci se kvalitně připravovat tři měsíce a potom šup na dráhu, aby to bylo dobré.“

Martin Vaculík děkuje:
„V první řadě chci děkovat rodině, která mě neskutečně podporuje. Potom mému týmu, mým sponzorům a mým fanouškům, co mi vždy drží palce. Všem ostatním lidem, co mě podporují. Chci touto cestou pozdravit všechny fanoušky v Čechách. A popřát pěkné Vánoce a vše nej v Novém roce. A se jim splní všechny sny a mají výborný rok.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)