Archiv pro den: 12.10.2014

MČR 1. liga

Pardubické prvoligové Waterloo nese jméno Cihelna

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 12. října
Napůl domácí prostředí ve Svitavách nebylo pranic platné Pardubicím v devátém kole první ligy. Hynek Štichauer si stěžoval na své nepodařené starty a Jaroslav Petrák dle svých slov postrádal šávu. Výsledkem se stalo beznadějně poslední místo nejen v dnešním klání, ale také v konečné tabulce, jelikož v závěrečném závodě ve Mšeně si východočeský klub vybere volný los. Ke triumfu, jenž je posunul blíže vedoucí Praze, se natáhlo Mšeno. Jaroslav Gavenda byl proti němu prakticky bezbranný, jelikož Středočechy nedokázal překonat, avšak na druhou stranu byla ztráta jeho koaličního klubu příliš nízká na použití strategických prostředků.

Mšeno se stylizuje do role favorita
Počasí se dnes přímo překonávalo, jakoby všem plochodrážním příznivcům chtělo vynahradit vše, o co je v letošní sezóně připravilo. Sluníčko svítilo o sto šest a na nebi se tu a tam převaloval nevinný bílý obláček.

Lubomír Vozár, který přijel pomoci Jaroslavu Petrákovi s koučováním, však poněkud vrátil čelo. Tomáš Suchánek nemohl dorazit z rodinných důvodů. A protože nebylo možné včas sehnat náhradu, mohl jen Hynka Štichauera přehodit z dvojky na sedmnáctku pro rezervního závodníka.

Potíže měl i Jan Holub, v jehož boxu stálo jenom GM. „Včera Jéňovi prasknul ve třetí jízdě rám,“ říkal jeho dědeček Jan, že motocykl ve druhém finále šampionátu v Březolupech vskutku s takovým handicapem nemohli na tvrdnoucí povrch přizpůsobit. „Prasklo to v místě pod trubkou, co drží motor, navíc pod dečkou, kde to není vidět.“

Kvůli sanitě se začalo o dvacet minut později, ovšem za nádherného babího léta nikdo zpoždění neřešil. Mšeno se rozhodlo stylizovat se do role favorita. Stále se lepšící Filip Šitera posunul svůj comeback ještě do lepší roviny. Triumfoval stylem start – cíl před Martinem Gavendou, jenž v první zatáčce objel Michala Dudka.

Šest bodů Rudolfu Greplovi, jenž přijel osobně koučovat svůj tým, vzápětí dovezl Jan Holub. Ani jeho vítězství nebylo zpochybnitelné, protože mšenský závodník měl ve druhém kole náskok už půl rovinky. Jaroslav Petrák v úvodním oblouku podjel Petra Babičku, na něhož PatrikMikel dorážel stejně vytrvale jako marně.

Mšenský stroj na vítězství se ale zastavil v rozjížďce s číslem tři. „Start byl dobrej‘, ale kluci v nájezdu jeli dál a vyvezli mě,“ vysvětloval příčinu hostující Ondřej Smetana. „A tady se mimo první zatáčku nedá předjíždět.“ Původcem tlačenice v prvním oblouku byl Hynek Štichauer startující od vnitřního obrubníku, který své soupeře vyhnal daleko na venek. Jenže Martin Málek se ho držel jako klíště a ve výjezdu šel vnějškem dopředu.

Michael Härtel se vzápětí pokusil o stejný fígl jako prve Hynek Štichauer, nicméně Michal Škurla ve slánské vestě zopakoval předchozí Málkovu fintu. Michal Klein jedním bodem na úkor Luboše Velinského udržel Mšeno na společném sedmibodovém vedení s Březolupy/Míšní.

Pardubice ztrácely čtyři body, Slaný jeden, což ovšem změnil Roman Čejka svým velkým sólem v rozjížďce s číslem pět. Michal Klein však opět udržel Mšeno na pozici společného leadera, když nepustil před sebe Josefa Nováka a Patrika Mikela.

Počínaje šestou jízdou se Mšeno usadilo v čele natrvalo. Postaral se o to Ondřej Smetana, jenž své úvodní zaváhání splatil velkým sólem. Na štít mu ulehli Michal Škurla, Martin Gavenda a Jaroslav Petrák.

Pardubice se stále nemohly odlepit od dna průběžného pořadí. Lubomír Vozár nemohl příliš váhat a v sedmé jízdě poslal do akce Hynka Štichauera v roli taktické rezervy. Jenže nakonec se smál Michael Härtel. „Měl jsem jít víc ven,“ vracel se Jan Holub, který odstartoval nejrychleji, do první zatáčky, v níž ho Němec předčil vnějškem. „Ale bál jsem se, že tam bude Hynek.“

Jenže ten zůstal viset vzadu. „Žral jsem cejchu, že jsem měl chu vystoupit a jít pryč,“ nechal se slyšet. Skončil až třetí a nad Pardubicemi se stahovala mračna. Slaný byl už o pět bodů před nimi a to ještě Michal Dudek dojel jen do první zatáčky. „Od startu to zdechlo,“ říkal v depu svému mechanikovi Zdeňkovi Uhlovi.

Martin Málek úřadoval na čele osmé jízdy od startu až do cíle a postaral se o první porážku Filipa Šitery. Mšeno tak zůstalo o dva body před koaličním celkem, o čtyři před Slaným a deset před Pardubicemi.

Jaroslav Gavenda je bez strategického střelného prachu
Už rozjížďka s číslem devět však tyto hodnoty přepsala. Jan Holub odstartoval na Martina Málka, zatímco Michal Škurla nestihl ani jednoho z nich a Josef Novák nebodoval. Chmurný osud domácího družstva se začal naplňovat, když Jaroslav Petrák neviděl cíl desáté jízdy.

O vzruch se v ní postaral především Filip Šitera. Sotva vyjel na ovál, motocykl mu zůstal stát. Bleskově přesedl na rezervní, avšak ani ten se mu nepodařilo uvést do chodu. Jeho mechanik Roman Doleček mezitím nastartoval první stroj a v jeho sedle pádil svému závodníkovi naproti na dráhu.

„Až mu vlajou vlasy,“ ozývaly se kousavé poznámky se sousedních boxů, které narážely na jeho vyholenou hlavu. Nicméně situaci vystihly asi nejlépe, protože Filip Šitera se nechtěl o příčinách svých patálií šířit. „Potřeboval jsem se proběhnout a Vdolek chtěl vyniknout,“ mlžil.

Na ovále však nejvíc vynikal Roman Čejka, jehož Filip Šitera po spodní straně úvodního oblouku nestihl. Michael Härtel skončil až třetí, takže Slaný již stál o bod za koaličním družstvem. V rozjížďce s číslem jedenáct všem ujel Hynek Štichauer. Na pozici jeho týmu to nemělo žádný vliv, druhý Martin Gavenda však odvrátil slánskou hrozbu.

Michal Klein dodal bod do mšenského měšce. Středočeši udržovali mírné vedení, které zabraňovalo Jaroslavu Gavendovi strategický útok. Šestibodového odstupu, aby mohl náhradník Martin Málek na ovál ještě jednou jako taktická rezerva se nedočkal. A to ani, když Ondřej Smetana hladce triumfoval v rozjížďce s číslem dvanáct, v níž se Patrik Mikel usadil mezi druhým Michalem Dudkem a posledním Lubošem Velinským.

Koaliční tým nastoupil k útoku i bez taktických kouzel. Martin Málek vyhrál třináctou jízdu stylem start – cíl. Vzápětí jej napodobil Martin Gavenda. Mšeno v obou případech inkasovalo jediný bod, který Michal Klein sebral v rozjížďce s číslem třináct Jaroslavu Petrákovi. Ondřej Smetana vzápětí po dvou trojkách zaznamenal další nulu.

Oba týmy měly rázem vyrovnané skóre, avšak Filip Šitera ovládl rozjížďku s číslem patnáct, zatímco Patrik Mikel ve druhém okruhu upadl. Hned vzápětí před sebe Jan Holub nepustil Hynka Štichauera, který se dral dopředu spodní stranou první zatáčky. Martin Gavenda zůstal trčet až za Romanem Čejkou a Rudolf Grepl mohl přijímat gratulace.

Ve finále šlo už jen o druhé místo, na něž by se ještě mohl dotáhnout Slaný, kdyby ovšem mezi Romanem Čejkou a Martinem Málkem dojel do cíle ještě jeden závodník. Nic takového se ovšem nestalo.

Jan Holub byl ve střehu, když letěla páska nahoru. Vyháněl soupeře ven, čehož využil Hynek Štichauer. Udržel se u vnitřního obrubníku a na protilehlou rovinku vyjel jako první. „Dráha je za rok, na lajně zůstane materiál,“ vysvětloval. „Při jízdě se tam nejezdí, ale po startu z jedničky to jde. Strčil jsem přední kolo za čáru a po tom hlubokým jsem se dostal dopředu.“

Martin Málek dodal bod jistoty, který celek Březolupy/Míšeň udržel před Slaným. Oba čeká ještě boj o bronz, zatímco Mšeno by si rozhodně na státní svátek chtělo před svým domácím publikem vyšlápnout na vedoucí Markétu.

Hlasy z depa
„Tým je kompletní,“ kvitoval Jan Holub návrat Filipa Šitery do mšenské sestavy. „Vyhráli jsme, to je super. Škoda jízdy s Härtelem, měl jsem jít víc ven, ale bál jsem se, že by tam šel Hynek. Ale vychcal se mnou jako s malým klukem. Spokojenost, dneska se dařilo. Titul by byl super a doma ve Mšeně se o něj budeme snažit.“

„Dobrý, vyhráli jsme, cíl splněn,“ radoval se Filip Šitera. „Bylo by dobrý vyhrát i celkově. Jedem‘ doma, to bude výhoda. Každej‘ den je to pro mě lepší. Po včerejšku jsem říkal, že už nebudu jen jezdit, ale bojovat. Takže dobrý.“

„První jízdu jsem šel zvenku,“ vyprávěl Ondřej Smetana. „Start byl dobrej’, ale kluci v nájezdu jeli dál a vyvezli mě. Tady se nedá předjet, dneska jsem nikoho neviděl předjíždět mimo první zatáčku. Ve druhý jízdě jsem odstartoval dobře a z první zatáčky to šlo dopředu. Ve třetí jízdě jsem šel z jedničky, v nájezdu si jel svoje a bylo to dobrý. Pak jsme poladili motorku a po startu jsem to měl úplně zdechlý. Všichni byli přede mnou, flák‘ jsem to na lajnu, ale bylo to málo.“

„Začátek byl docela dobrý, ale pár bodů uteklo,“ bilancoval Martin Málek. „Ve finále se mi nepovedl start a po venku to bylo hodně suché. Druhé místo, myslím, je dobrý výsledek. Dráha byla moc pěkná, líbilo se mi to. Tak krásnou dráhu jsem tady ještě nezažil.“

„Jelo se mi o moc líp než včera v Březolupech,“ svěřoval se Roman Čejka. „Je to kratší dráha, sedlo mi to lepší. Třetí místo je otázka týmový spolupráce. Kdyby devět bodů dělali všichni, vyhráli jsme.“

„Je škoda, že jsme poslední,“ rozhodil Hynek Štichauer rukama. „Ale když se zaměřím sám na sebe, bídný starty. Rychlej‘ jsem a na motorce se srovnám hezky, ale ani jednou jsem se neodlepil. A jsme dělali, co jsme dělali, někdo byl vždycky přede mnou. Měl jsem zajímavej‘ předstih, spletl jsem si čárky a byl tam předstih jako na Jawu, ne na GM. Ve finále mi z jedničky nic nezbylo. Dráha je za rok, na lajně zůstane materiál. Při jízdě se tam nejezdí, ale po startu z jedničky to jde. Strčil jsem přední kolo za čáru a po tom hlubokým jsem se dostal dopředu.“

„Nemám šávu, jsem hotovej‘,“ nebylo Jaroslavu Petrákovi vůbec do řeči. „Super dráha, ale já mám ten závěr sezóny špatnej‘.“

    FIN  
1. Grepl PDK Mšeno     34
st.č.13-neobsazeno      
Filip Šitera 3 2 2 3   10
Ondřej Smetana, Praha 0 3 3 0   6
Michal Klein 1 2 1 1   5
Jan Holub 3 2 3 3 2 13
 
2. AK Březolupy/SC Míšeň     27
Martin Gavenda 2 1 2 0   5
Patrik Mikel 0 0 1 F   1
Michael Härtel, D 2 3 1 3   9
st.č.8-neobsazeno      
Martin Málek 3 3 2 3 1 12
 
3. AK Slaný     24
st.č.9-neobsazeno      
Michal Škurla, Praha 3 2 1 2   8
Petr Babička 1 1 0 –   2
Michal Dudek 1 E 2 2   5
Roman Čejka 1 3 3 1 1 0 9
 
4. ZP Pardubice     17
Luboš Velinský 0 0 0 –   0
st.č.2-neobsazeno      
Jaroslav Petrák 2 0 R 0   2
Josef Novák 0 1 0 – 1   2
Hynek Štichauer 2 1 3 2 2 3 13

Průběžná prvoligová tabulka:

  závody bilance výsledků malé body velké body
1. Praha 7 4-1-0-2 190 21
2. Mšeno 7 3-1-1-2 180 19
3. Březolupy/Míšeň 7 2-1-2-2 167 17
4. Slaný 7 0-3-4-0 166 17
5. Pardubice 8 0-3-2-3 174 16


Foto: Miroslav Horáček

Servis

Zastávka v Gniezně byla jedním z bodů programu zájezdu do Toruně

Gniezno – 11. října
Zájezd cestovní agentury Global Air do polské Toruně na poslední závod v sérii Speedway Grand Prix letošní sezóny vyrazil v pátek brzy ráno z Pardubic, kde byl přistaven autobus přímo u hlavního nádraží. Cesta do Polska je sice dlouhá, ale my si ji zpříjemnili zastávkami a plochodrážním testem, kdy jeden z účastníků získal zájezd zdarma, druhý v pořadí knížku Sekáček se zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy a třetí knihu Petra Makuševa.

Čas jsme si krátili i sledováním videí z různých závodů. Mimo jiné jsme viděli dokument Zlatá přilba, který nás seznámil se vším, co tento závod přináší. Jedním z programu zájezdu byla návštěva plochodrážního stadionu v Gniezně. Hlavním důvodem naší návštěvy bylo uctění památky Antonína Kaspera mladšího, který opustil rodinu, kamarády, jezdce a fanoušky roku 2006. Na jeho úspěchy se však vzpomíná dodnes.

Za české fanoušky jsme na jeho památník umístěný přímo v areálu stadionu, položili věnec a zapálili svíčku. Antonín Kasper mladší toho dokázal za svůj plochodrážní život mnoho. Jedním z největších úspěchů je bezpochyby výhra v závodě Zlatá přilba. To, že vyhrál neznamenalo pouze to, že jméno Kasper je v ploché dráze fenoménem i díky jeho otci Antonínu Kasperovi, ale hlavně to, že jsme měli skvělého reprezentanta ve světě a mimo jiné právě i v Gniezně.
Čím se rodina Kasperova může chlubit je i fakt, že jako jediní drží v rodinném vlastnictví dvě zlaté přilby – přilba otce a později i syna. Plochodrážní sport je nebezpečnou záležitostí a tak se čas od času setkáváme, ač neradi, se smrtelnými zraněními. U Toníka Kaspera tomu však bylo jinak. Postihla ho těžká nemoc a ač jeho tatínek informoval s těžkým srdcem fanoušky, že synův zdravotní stav není dobrý, nikdo si nepřipouštěl, že svůj nejdůležitější závod ve svých nedožitých čtyřiačtyřiceti letech nevyhraje.

Čest jeho památce. Stále vzpomínáme, Toníku!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Ostatní závody

Tradiční vzpomínka proběhla chvíli před bojem o zlatou přilbu

Pardubice – 5. října
Tradiční vzpomínka na plochodrážníky na dostihovém závodišti proběhla přibližně jednu hodinu před slavnostním převezením 66. Zlaté přilby z centra Pardubic na plochodrážní stadion a dvě hodiny před začátkem samotného závodu o tuto prestižní trofej. Na dostihové závodiště k pomníčkům se přijela poklonit opět hvězdná sestava naší nedávné plochodrážní historie.

Nadneseně řečeno přijeli majitelé osmi zlatých přileb. Tím prvním je bezesporu pětinásobný držitel této trofeje Jiří Štancl, jeden z našich nejúspěšnějších reprezentantů na krátké i dlouhé dráze. Další hvězdnou legendou je Antonín Kasper starší, který má v rodinné sbírce zlatou přilbu, kterou vyhrál před 51 lety.

Druhou přilbu do rodiny vyhrál jeho syn Antonín v roce 1991, účastník seriálu Speedway Grand Prix a světový finalista, který už bohužel není mezi námi. A to, že v rodině Kasperů zvítězil otec a o osmadvacet let později i syn je a nejspíše i do budoucna bude světový unikát. A tím třetím legendárním závodníkem, který přijel k pomníčkům, je vítěz Zlaté přilby z roku 1973 a mistr světa na ledě z roku 1974, pardubický rodák Milan Špinka.

O úvodní slova se postaral jeden z našich nejlepších spíkrů a komentátorů ploché dráhy a motokrosu Jiří Hejtík. Vzpomínku na jezdce, kteří zde na okruhu položili svůj život, pronesl spíkr letošní Zlaté přilby pan Roman Hájek.

Poté naši legendární plochodrážníci zapálili sedm svíček za šest obětí a Toníka Kaspera mladšího a položili je i s kyticí od AMK Zlatá přilba k pomníčkům. Spolu s několika skalními fanoušky se všichni poklonili památce obětí tohoto nejstaršího plochodrážního závodu. Velké poděkování si zaslouží všichni ti, kteří na tuto pietní akci přišli.

Foto: Jiří Havlíček

Grand Prix

Greg Hancock rozhodně neplánuje zastavit se na špici mnoha statistik

Toruň – 11. října
Greg Hancock se včera při Speedway Grand Prix Polska stal potřetí mistrem světa. Bezprostředně po svém triumfu se svěřil, že by chtěl pokračovat v přepisování rekordů. Přitom v řadě ohledů bude muset překonávat i sám sebe. Svůj vlastní rekord nejstaršího individuální světového šampióna již překonal, protože včera usedl na trůn ve věku 44 let a 130 dnů. A je rovněž prvním Američanem, který triumfoval třikrát. Vicemistrem se stal Krzysztof Kasprzak, jenž včera protínal finálovou metu jako první. V rozjezdu o bronz Nicki Pedersen porazil Taie Woffindena.

Facka přišla v pravý čas
„Kdybych si nevěřil, neřekl bych, že budu příští rok závodit,“ konstatoval Greg Hancock na tiskové konferenci, kde se samozřejmě přetřásalo, zda do světa velkých cen nastoupí rovněž napřesrok. „Být světovým šampiónem chutná pokaždé sladce. Stále to chutná, jako kdybych se v tom potápěl. Adrenalin se projevuje, avšak skutečný pocit být mistrem světa si stále hledá svoje místo. Je to neuvěřitelný pocit. Skutečně je. Každý rok, když závodím, je největší pocit vyhrát mistrovství světa. První titul byl fantastický, druhý úžasný a tento je neskutečný!“

Samozřejmě se nemohl vyhnout přirovnání k nezapomenutelnému Bruce Penhallovi. Zdědil jeho číslo 45, než se přestěhoval do Evropy, kde mu cestičku ke slávě pomáhal dláždit legendární Erik Gundersen, rovněž trojnásobný světový individuální šampión. Greg Hancock již dávno získal stejně ikonický statut, nicméně přiznává, že oba pro něho zůstávají inspirací i nadále.

„Kluci jako Bruce Penhall a Mike Bast byli moji hrdinové, když jsem vyrůstal,“ řekl. „Dodnes od nich dostávám SMSky před a po každé velké ceně. Lance King mi hodně pomohl, když jsem poprvé přišel do Evropy. Pořád jsou pro mě hrdiny. Pro mě byl největší idol Erik Gundersen. Chtěl jsem být Erik. Měl jsem šanci ho potkat a následovat v jeho šlépějích a chtěl jsem ukázat, co jsem se naučil od něj. Dostal jsem od něho skvělou zprávu před pár dny. Bylo v ní ‚jeď a udělej, co jsem udělal já‘. Dnes se díval na televizi, je jako můj dánský otec!“

Greg Hancock připustil, že obrovský bod zlomu přišel v prvním závodě v Aucklandu, když po třech úvodních nulách vyhrál dvě poslední rozjížďky. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl tak šastný za šest bodů,“ uznává, že šokující výsledek fungoval jako břeskný budíček. „Začala jsem třemi nulami, ale vrátil jsem se se dvěma vítězstvími a šesti body. Celou zimu jsem tvrdě makal. Cítil jsem, že jsem našel všechno, abych vyhrával. Cítil jsem se tak sebejistý, že si do Aucklandu jedu pro vítězství. Byl to ale největší políček do tváře, který jsem kdy měl. Vrátil jsem se zpátky na pevnou zem a dnes jsem rád, že jsem tu facku dostal.“

Následovala spousta další práce. „Po Novém Zélandu jsem věděl, že si musím hrát se svou zručností,“ pokračoval. „Věděl jsem, že prostě nemohu být někým, kým jsem byl. Prostě jsem šel zpátky k základů a na nich jsem začal všechno opět budovat. Motocykly byly skvělé a já byl zase já, nebyl to ten muž, co byl přehnaně sebevědomý na začátku.“

Třetí titul Grega Hancocka přitom přišel v sezóně, kde zmeškal závod ve Vojensu po mnohačetných frakturách ukazováčku v předchozím podniku v Gorzowě. „Takové věci jsou výzvy a zranění jsou překážky jako na dostizích,“ uvedl Greg Hancock. „Beru to tak, že dokud nemám opravdu nějaké hrozivé zranění, jedu dál. Musíte vědět, že při speedway budete inkasovat také rány, boule a odřeniny. Musíte ale bojovat a přes takové věci se přenést! V srdci jsem neměl nic špatného, srdce fungovalo perfektně. A ambice vyhrát také, dokud moje tělo drží pohromadě, budu to tak dělat!“

Sen se stal realitou
Polský šampión Krzysztof Kasprzak se bál, že jeho zlatý sen skončil, když si v květnu ošklivě potrhal kolenní vazy. I když v Toruni měl jen málo možností, aby překonal úžasného Grega Hancocka, byl nadšený z vítězství před Andreasem Jonssonem, Jaroslawem Hampelem a Nicki Pedersenem. A samozřejmě ze zisku stříbrné medaile.

„Když jsem upadl v Landshutu, nevěděl jsem, zda se vůbec udržím v osmičce,“ vyjadřoval své bezprostřední pocity. „Ale od Cardiffu jsem jel pokaždé ve finále. To je šest finálových jízd v řadě, díky nimž jsem získal dost bodů. Vím, že Greg je skvělý závodník. Věděl jsem ale, že do toho dneska budu muset jít a brát body. Prostě jsem se chtěl koncentrovat a udržet stříbro. A ta práce je teď dokončená. Když jsem byl mladý, sledoval jsem velké ceny s Jasonem Tomaszem, Gregem nebo Tony. Snil jsem, že budu jednou na pódiu. Nyní se sen splnil, díky všem závodníkům a gratulace Gregovi a Nickimu.“

Titul číslo čtyři napřesrok
Stejně jako Greg Hancock také Nicki Pedersen je odhodlaný pracovat i nadále, aby se napřesrok pustil do boje o svůj čtvrtý světový titul. „Budu bojovat o titul příští rok,“ pravil odhodlaně. „Poslední dva týdny jsem tvrdě makal, aby všechno fungovalo, protože tohle byla docela drsná sezóna pro mě. Potřeboval jsem sílu, abych tady vyhrál a získal třetí místo.“

Nakonec z toho vítězství nebylo, avšak bronz ano. „Byl jsem blízko vítězství, takže jsem samozřejmě velice smutný,“ reagoval. „Ale už se doopravdy těším na zimu, letos to všechno nefungovalo, ale Greg je dobrý chlapík. Je nejkonzistentnější, motorky mu fungují a mám okolo sebe skvělý tým. Abyste ho porazili, potřebujete, aby všechno pracovalo pro vás. Klobouk dolů, co letos dokázal. Zaslouží si to a vítám ho v klubu trojnásobných mistrů světa!“

1. Krzyzstof Kasprzak, PL 17
2. Andreas Jonsson, S 17
3. Jaroslaw Hampel, PL 11
4. Nicki Pedersen, DK 14
5. Greg Hancock, USA 13
6. Tai Woffinden, GB 9
7. Adrian Miedzinski, PL 9
8. Kenneth Bjerre, DK 8
9. Maciej Janowski, PL 7
10. Chris Holder, AUS 7
11. Troy Batchelor, AUS 6
12. Matej Žagar, SLO 5
13. Pawel Przedpelski, PL (res) 4
14. Martin Smolinski, D 4
15. Chris Harris, GB 4
16. Fredrik Lindgren, S 3
17. Oskar Fajfer, PL (res) 0
18. Michael Jepsen Jensen, DK 0

Konečné pořadí seriálu:
1. Greg Hancock 140, 2. Krzysztof Kasprzak 132, 3. Nicki Pedersen 121+3, 4. Tai Woffinden 121+2, 5. Matej Žagar 114, 6. Andreas Jonsson 103, 7. Chris Holder 100, 8. Jaroslaw Hampel 98, 10. Fredrik Lindgren 90, 11. Niels-Kristian Iversen 87, 12. Martin Smolinski 81, 13. Kenneth Bjerre 79, 14. Darcy Ward 75, 15. Chris Harris 48, 16. Michael Jepsen Jensen 42, 17. Peter Kildemand 33, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Adrian Miedzinski 14, 20. Kjastas Puodžuks 10, 21. Peter Ljung 7, 22. Mikkel Bech Jensen 7, 23. Tomas H. Jonasson 7, 24. Maciej Janowski 7, 25. Joonas Kylmäkorpi 5, 26. Pawel Przedpelski 4, 27. Kauko Nieminen 4, 28. Andrzej Lebeděvs 3, 29. Kim Nilsson 3, 30. Jason Bunyan 2, 31. Václav Milík 2, 32. Craig Cook 2, 33. Adrian Cyfer 2, 34. Lukasz Kaczmarek 2, 35. Lasse Bjerre 1.

Foto: tiskový servis IMG Worldwide