Leszno – 17. října
Při pátečním tréninku v Leszně byl testován i nový motor Jawa 500+. Nakonec ho vyzkoušel i sám trenér Roman Jankowski. Dvojnásobný polský individuální šampión divišovský produkt kvitoval vcelku pozitivně, pouze závodník musí více pracovat s plynem. Celkově však testování dopadlo dobře a motor se objeví i dnes, kdy je v Leszně na pořadu dne závod u příležitosti jednadvaceti let startů Adama Skornickeho.
Foto: Roman Nowacki
AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Divišov – 18. října
Dnešní den nebyl pro divišovské pořadatele méně náročný než celá letošní sezóna. Od středy jejich ovál navštěvoval déš různé intenzity. A protože se podzim ujal vlády již minulý měsíc, vysychání dráhy neprobíhá tak rychle jako v létě. Kdo tedy dorazil na finále evropského šampionátu dvojic, okolo poledního zastihl dodávky účastníků svým kroužením utahující závodní tra. Trénink zahájil bezmála o čtyři hodiny později oproti původnímu harmonogramu. A po něm úprava oválu za dozoru Franka Zieglera z FIM Europe pokračovala. Vlastní závod odstartoval s hodinovým zpožděním, které ještě prodloužila nešastná kolize Eduarda Krčmáře s Andrejem Karpovem v rozjížďce s číslem jedna. Slaňák odešel po svých, nicméně pro Ukrajince přiletěl záchranářský vrtulník. O další hodinu později se český tandem Václav Milík – Eduard Krčmář vypořádal s Maďary, avšak Vitalije Bjelousova v osmé jízdě neuhlídal. Avšak šlo o poslední bodovou ztrátu našich borců, kteří vzápětí dovezli po pěti bodech z duelů s Němci a Lotyši. Mezitím Poláci přišli o Adriana Miedzinskeho, jenž v depu postával jako čáp na jedné noze. Nezadržitelně se blížil soumrak, ovšem sluníčku jakoby se nechtělo zapadnout za obzor, dokud neshlédne vyvrcholení. Přitom o česko – polském duelu v rozjížďce s číslem osmnáct šlo hovořit spíše v teoretické rovině. Václav Milík a Eduard Krčmář totiž zmizeli Damianu Balinskemu se Sebastianem Ulamkem záhy po vylétnutí pásky. A o dvě minuty později již spolu s náhradníkem Tomášem Suchánkem létali k obloze nad hlavami přátel, kteří jim coby šampiónům starého kontinentu dopřáli okázalé hobla.
Zpoždění v časovém harmonogramu i bodovém plánu českého týmu
Ve středu byl Václav Milík v Anglii, nicméně odvety semifinále play-off v Poole se nedočkal. Ve čtvrtek ráno usedl na letadlo do Prahy, aby prakticky současně s jeho příletem se dozvěděl, že večerní extraligové finále v Praze se kvůli dešti nekoná. Nicméně současně odvolaná páteční pardubická odveta mu otevřela dveře do sestavy Poole pro první finále v Coventry.
Takže zpátky na otočku do Anglie a dnes dopoledne šupem do Divišova! „Hrozně mě štvou ty rain-offy,“ posteskl si na počasí, které svým současným rázem trápí všechny lidi okolo ploché dráhy. „Dneska je konečně po dlouhý době počasí. Včera nebyl volnej‘ hotel, tak jsem chrápal na lavičce na letišti. Do Prahy jsem přiletěl o půl dvanáctý.“
Po dráze mezitím kroužily dodávky závodníků ve snaze utáhnout ovál. „Ujezdilo se to a je to taková guma, uvidíme, jak se s tím kluci popasujou,“ byl Milan Špinka poněkud rozpačitý. Jan Trojánek, divišovský šéf, raději hledal před dalšími požadavky předsedy jury Franka Zieglera azyl v klubové hospůdce u šálku silné kávy.
Úderem tři čtvrtě na jednu odstartoval trénink. Eduard Krčmář se mírně opozdil a obsluha depa mu musela otevírat vrata ještě jednou. Pakliže si diváci mysleli, že už konečně uvidí závody, mýlili se. Do akce nastoupily opět mechanismy včetně prastarého ručního grejdru a ovál jim patřil celou hodinu. Až konečně těsně před půl třetí volal Pavel Kubeš v úloze ředitele závodu Čechy a Ukrajince na start rozjížďky s číslem jedna.
Po vylétnutí pásky se na čele usadil Václav Milík, avšak před Eduarda Krčmáře v první zatáčce pronikl Andrej Karpov. Slánský borec se vak ve druhé zatáčce dostal pod Ukrajince. Na cílové rovince se sunul dopředu, avšak nakonec oba skončili v hrozivém pádu.
Eduard Krčmář z něj vyvázl se zdravou kůží. „Předjel jsem ho, vyloučili mě, že jsem mu tam prej‘ dal hák,“ divil se. „Spíše se na mě chtěl stáhnout a dal mi kolo do háku sám.“ Ukrajinec ovšem zůstával v péči lékařů, kteří v obavách z vnitřních zranění přivolali odbornou pomoc. Ve tři čtvrtě na tři přijel žlutý yeti v doprovodu velké sanitky, nicméně na cestu už vyrazil vrtulník.
Na jeho palubě se Andrej Karpov vydal na cestu do pražského Motola. Hodinky ukazovaly čtvrt na čtyři, když se Václav Milík po restartu první jízdy usadil ve vedení. Bez diskvalifikovaného Eduarda Krčmáře však přivezl jen remízu. Skeptikové pookřáli nad nadějí, že jejich nepřející předpovědi o vyhlídkách našeho týmu dostávají konkrétní obrysy. Nicméně závod byl na konečné soudy přece jen až přespříliš mladý.
Stále větší a větší hromada skalpů
Rozjížďka s číslem čtyři přinesla tandemu povinné vítězství nad Norbertem Magosim a Rolandem Benkö v poměru 5:1. A v osmé jízdě měli změřit své síly s Rusy, kteří doposud prošli podobným scénářem jako Češi. S tím rozdílem, že Sebastian Ulamek a Damian Balinski je ve druhé jízdě naprosto zmasakrovali.
Denis Gizatulin a Vitalij Bjelousov se však navnadili v páté jízdě hladkou porážkou Ukrajinců. V rozjížďce s číslem osm vystřelil dopředu Václav Milík, avšak na první místo záhy pronikl Vitalij Bjelousov. „Poved‘ se mi start,“ líčil Václav Milík. „Potřebovali jsme vyvýzt Gizatulina, on toho využil Bjelousov. Předjel mě po lajně, nešel jsem po něm extra, lepší dva body než vyloučení.“
Polovinu svých dnešních startů přetavili Václav Milík a Eduard Krčmář v zisk jedenácti bodů, což je řadilo na druhou příčku průběžné klasifikace. Po maximálních vítězstvích s Rusy a Lotyši vládli Poláci. Nicméně jejich automat na pětibodové zisky se v deváté jízdě zasekl. K duelu s Ukrajinci vůbec poprvé vyjel na ovál náhradník Adrian Miedzinski.
Problém haprujícího startovacího zařízení byl rychle vyřešen a duo Damian Balinski – Adrian Miedzinski dokonale ovládlo situaci. Nedočkavci si již do svých programů psali výsledek, v čemž je utvrzovala zkušenost, že dnes viděli za prvním obloukem předjíždět pouze Eduarda Krčmáře.
Jenže přišel třetí okruh, druhá zatáčka a v ní si to Adrian Miedzinski hodil na ucho, plochodrážní hantýrkou řečeno. Byl samozřejmě diskvalifikován a do konce závodu stál na pravé 
noze jako čáp, za levou se držel a mačkal si bolavý kotník. Při repete Damian Balinski bez větších potíží dovezl remízu a Poláci zůstali o dva body před Čechy.
Na vítěznou notu hráli i Václav Milík s Eduardem Krčmářem. V rozjížďce s číslem jedenáct Pardubičan odpálil jako raketa, Slaňák se k němu záhy přidal stejně neomylně jako stín a Němci rázem pozbyli šancí. Max Dilger mohl navíc děkovat, že své wheelie ve druhé zatáčce ustál bez pádu a platil za něj jen poklesem za záda svého krajana.
Hromada trofejí v krajních boxech, které české trio obsadilo, utěšeně rostla. Po rozjížďce s číslem patnáct k ní přibyly i lotyšské skalpy. Kjastas Puodžuks a Andrzej Lebeděvs dnes role favoritů rozhodně neplnili. Ve čtrnácté jízdě ovšem podali pádný důkaz tvůrcům mezinárodních pravidel, proč je někdy mají lidé za hlupáky.
Opakovačku, z níž byl vyloučen Stanislav Mělničuk za pád ve chvíli, kdy Andrej Kobrin již stál s defektem, si lidé za svých dvě stě padesát korun vůbec neužili. Oba Lotyši si pro pět bodů jeli kolo za kolem, bez smyku, zato s minimem plynu, jen aby liteře reglementů bylo učiněno zadost. Není proto divu, že je naši zrušili bez slitování stejně jako současná vláda důchodovou reformu té předchozí.
Tradiční polské 5:1 postavené vzhůru nohama českými mistry Evropy
V rozjížďce s číslem osmnáct stáli Václav Milík a Eduard Krčmář před vraty depa naposledy. Vedle nich se chystali Damian Balinski a Sebastian Ulamek. Milan Špinka a Tomáš Suchánek jim popřáli mnoho štěstí, nicméně v porážku silného celku nevěřil nikdo.
Pak se česká dvojice sunula dopředu. Na výjezdu na ovál musela dát přednost maďarskému mechanikovi, jenž se vracel do boxů s motocyklem Rolanda Benköa, porouchanému v předchozí jízdě. To však bylo naposledy, kdy je nějaký cizinec zastavil!
U startu je přivítal aplaus tribun a nadšený komentátor Roman Hájek. Páska letěla nahoru. Václav Milík současně s ní dopředu. A Eduard Krčmář za něj. Adrian Miedzinski opírající se v koutě depa o pletivo nestačil zírat.
Jeho krajané se na ovále právě dočkali jediné prohry, když jejich doposud nejhorším výsledkem byla remíza, kterou jim sám svým nešastným pádem přivodil. Okruh za okruhem český juniorský tandem zmenšoval vzdálenost, jež jej dělila od korunovace. A nakonec v oranžových paprscích zapadajícího sluníčka projeli pod šachovnicovou vlajkou jako mistři Evropy.
„Krásně jsme oba odstartovali,“ zářil Eduard Krčmář. „Soustředil jsem se na start. Pustil jsem páčku, kouk‘ se na Vencu, byli jsme tam a už si to jen hlídali.“ Vzápětí si už užíval hobla, k němuž se našlo několik párů rukou nadšených lidí. Do vzduchu létal i Václav Milík i Tomáš Suchánek, jenž splnil roli náhradníka beze zbytku.“
„Po první jízdě jsem si říkal, že dva body budou chybět,“ připouštěl Milan Špinka. „Ale kluci teď proti Polákům potvrdili, že jsou mistři právoplatně.“ Do konce závodu však zbývalo odjet ještě tři rozjížďky, z nichž mělo vzejít pořadí za našimi hochy.
Nejprve se Maďaři dočkali svého jediného triumfu na úkor Ukajinců. Stanislav Mělničuk sice usiloval o remízu, ale nakonec se musel na záda svých přemožitelů dívat i z poslední příčky závěrečné klasifikace. Ve dvacáté jízdě vyzrál Kjastas Puodžuks na oba Rusy, jimž však patřil bronz. A Poláci si v poslední jízdě dne nenechali vzít stříbro. V souboji s Němci se vrátili k obligátnímu 5:1, jenž jim prve Václav Milík s Eduardem Krčmářem obrátili vzhůru nohama.
Hlasy z depa
„Super, co ti mám povídat,“ nešetřil Václav Milík nadšením. „V první jízdě se stalo, co se stalo, pak jsme jeli s Edou pěkně. Věděli jsme, že když se něco stane, máme skvělýho náhradníka Tomáše Suchánka.“
„V první jízdě jsme měli pech,“ přizvukoval Eduard Krčmář svému kolegovi. „Ale dopadlo to suprově. Ukázali jsme, že nám s Vencou jdou jezdit dvojice. Jede se nám spolu dobře. Parádní výsledek.“
„Trénovalo se mi dobře a pak se koukalo taky,“ nelitoval Tomáš Suchánek, že se vůbec nedostal ke slovu. „Kluci to zvládli perfektně, jsem spokojenej‘. Nebyla potřeba zasahovat, ale připravenej‘ jsem pořád a vždycky (smích).“
| 1. Česká republika | 26 | |
| Václav Milík | 3 3 2 2 3 2 | 15(2) |
| Eduard Krčmář | X 2 1 3 2 3 | 11(3) |
| Tomáš Suchánek | DNR | |
| 2. Polsko | 24 | |
| Damian Balinski | 2 3 3 3 1 3 | 15(1) |
| Sebastian Ulamek | 3 2 – 2 0 2 | 9(3) |
| Adrian Miedzinski | – – X – – – | 0 |
| 3. Rusko | 20 | |
| Denis Gizatulin | 0 2 0 2 3 2 | 9(1) |
| Vitalij Bjelousov | 1 3 3 1 2 1 | 11(3) |
| 4. Německo | 17 | |
| Tobias Busch | 3 3 1 – 3 0 | 10 |
| Michael Härtel | T 1 – 3 2 1 | 7(1) |
| Max Dilger | – – 0 0 – – | 0 |
| 5. Lotyšsko | 16 | |
| Andrzej Lebeděvs | E 1 3 3 1 0 | 8 |
| Kjastas Puodžuks | 2 R 1 2 R 3 | 8(1) |
| 6. Maďarsko | 11 | |
| Norbert Magosi | 1 2 2 1 1 3 | 10 |
| Roland Benkö | 0 0 0 0 E 1 | 1 |
| 7. Ukrajina | 10 | |
| Andrej Karpov | F/R – – – – – | 0 |
| Stanislav Mělničuk | 2 1 2 X 1 2 | 8 |
| Andrej Kobrin | 1 R 1 E 0 0 | 2(1) |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout, Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz) a Petr Makušev
Londýn – 17. října
Seriál Speedway Grand Prix se v příštím roce bude muset obejít bez jedničky. Greg Hancock, který před týdnem v polské Toruni vybojoval svůj třetí mistrovský titul, totiž zůstává u svého oblíbeného startovního čísla 45. Bude tak prvním šampiónem od vzniku seriálu, jenž na své vestě nebude vozit jedničku.
Patnáctka stálých účastníků velkých cen si mohla vybrat buď číslo odpovídající svému aktuálnímu rankingu nebo preferovat svoje vlastní, které musí být vyšší než patnáct a nesmí ho mít jiný soupeř. První možnosti využil pouze Nicki Pedersen, který bude vozit trojku odpovídající jeho letošnímu umístění. V ostatních případech budeme vídat dvouciferné číslice a v případě Andrease Jonssona, Taie Woffindena a Krzysztofa Kasprzaka dokonce trojciferné.
Možnost závodit se svým oblíbeným číslem ovšem nemají nominovaní náhradníci. Peter Kildemand si tuto pozici vysloužil díky svým výkonům v letošním seriálu, Piotr Pawlicki vzhledem k titulu juniorského mistra světa. Okolnosti nasazení Linuse Sundströma komise FIM SGP nekomentovala.
Startovní listina SGP 2015 a způsob kvalifikace:
| 45 Greg Hancock, USA | mistr světa 2014 |
| 507 Krzysztof Kasprzak, PL | vicemistr světa 2014 |
| 3 Nicki Pedersen, DK | 3. – 2014 |
| 108 Tai Woffinden, GB | 4. – 2014 |
| 55 Matej Žagar, SLO | 5. – 2014 (vítěz challenge) |
| 100 Andreas Jonsson, S | 6. – 2014 |
| 23 Chris Holder, AUS | 7. – 2014 |
| 33 Jaroslaw Hampel, PL | 8. – 2014 |
| 75 Troy Batchelor, AUS | divoká karta |
| 88 Niels-Kristian Iversen, DK | divoká karta |
| 37 Chris Harris, GB | 3. v challenge |
| 69 Jason Doyle, AUS | 2. v challenge |
| 71 Maciej Janowski, PL | 4. v challenge |
| 52 Michael Jepsen Jensen, DK | divoká karta |
| 30 Thomas H. Jonasson, S | divoká karta |
| Nominovaní stálí náhradníci: | |
| 19 Peter Kildemand, DK | nominace |
| 20 Piotr Pawlicki, PL | nominace |
| 21 Linus Sundström, S | nominace |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Sekáček se zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy – zbrusu nová kniha s biografií legendárního Antonína Kaspera staršího a rozborem šedesátých let s doposud nepublikovanými fotografiemi a fakty bude k dostání v přímém prodeji na stadiónu
Divišov – 17. října
By otravné deště posunuly extraligová finále na příští týden, zítřejší odložené finále mistrovství Evropy dvojic v Divišově ohroženo není. Pod bájným Blaníkem již přestalo pršet a předpověď na zítřek nešetří optimismem. Pořadatelé tudíž věří, že se jejich závod obejde bez problémů a novu upozorňují na začátek posunutý již na třináctou hodinu. Vedle bojů o titul evropského šampióna je připravena také autogramiáda Antonína Kaspera, který bude podepisovat novou knihu Sekáček se zlatou přilbou aneb celý život u ploché dráhy.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Toruň – 11. října
Po zastávce a přespání v Gniezně jsme kolem jedenácté hodiny ranní vyjeli do města Toruň, proslaveného především Mikulášem Koperníkem, který se zde narodil. Dorazili jsme včas, takže všichni využili šance projít si město a poznat zdejší památky. Toruň je mimo jiné proslavena i díky perníku, proto se zde můžete setkat třeba i s perníkovým pivem. Na prohlídku města byly vyhrazeny dvě hodiny. Město jsme procházeli s nadšením, ale v podstatě už se nikdo nemohl dočkat toho, kvůli čemu se celý zájezd pořádal – poslední závod GP 2014. Kolem půl čtvrté se všichni účastníci sešli u autobusu a vyrazilo se na stadion. Kdo byl jen na českých stadionech, zůstala by mu při pohledu na toruňský stadion pusa otevřená. Stadion je obrovský, moderní a sladěn do barev Unibax Toruň.
Američan roztleskal polský stadión
V sedm hodin se všichni návštěvníci dočkali. Téměř vyprodaná hala s kapacitou 15 tisíc diváků, vytvářela nepopsatelnou atmosféru. Největší řev se arénou rozlehl při jménech Jaroslaw Hampel, Krzysztof Kasprzak, Maciej Janowski či Adrian Miedzinski. Velkou podporu měli i náhradníci Pawel Przedpelski a Oscar Fajfer.
Za každou sedačkou byly umístěny bílé papíry a většina z nás netušila, k čemu jsou potřeba. Nakonec nás komentátor vyzval k tomu, abychom všichni své papíry dali nad hlavu. Dole měli fanoušci papíry červené a tak se na stadiónu najednou objevila polská vlajka. Samozřejmostí byla i polská hymna, která vše zahájila.
A byl čas na první jízdu. V ní jel hned domácí jezdec Janowski, kterého potkal při této jízdě defekt a tak polské fanoušky zatím nepotěšil. Nejdůležitější však byla jízda s číslem dvě, v které se objevil fantastický Greg Hancock. Všichni byli napnutí, jaký výkon Greg předvede. Nezklamal a hned si přijel pro tři body.
Čtvrtá jízda se neobešla bez ošklivého pádu Michaela Jepsena Jensena a vyloučení Fredrika Lindgrena jako viníka pádu. Fredrik se téměř ihned postavil na nohy, ale s Michaelem to bylo horší. Do depa odjel v sanitce a podrobil se podrobnějšímu vyšetření. Do závodu už se zlomenou klíční kostí nemohl nenastoupit.
Překvapující byl náhradník Pawel Przedpelski, který při své první jízdě za Michaela Jepsena Jensena utržil tři body. Rozhodující byla rozjížďka s číslem jedenáct, kterou vyhrál Nicki Pedersen, avšak zrak většiny fanoušků se upíral na sympatického Američana, který si dalšími dvěma body zajistil titul mistra světa pro rok 2014. Na dráhu mu přišli pogratulovat nejen mechanici a celý jeho tým, ale například i Tai Woffinden či Maciej Janowski.
Ač Greg není polské národnosti, celý stadion tleskal, křičel, radoval se a na většině míst se objevily americké vlajky. Stejnou reakci měli fanoušci při zjištění, že polský jezdec Krzysztof Kaprzak se umístil na druhém místě a tak se mohl pyšnit vicemistrem světa.
Dán popustil uzdu spravedlivému hněvu
Do semifinále se však může dostat jen osm jezdcům. V Toruni se to podařilo Hancockovi, Woffindenovi, Hampelovi, Pedersenovi, Kasprzakovi, Bjerremu, Miedzinskemu a Jonssonovi. Do finále po velkém boji postoupili Nicki Pedersen a Jaroslaw Hampel z prvního semifinále a Andreas Jonsson s Krzysztofem Kasprzakem z druhého semifinále.
Finále bylo zase plné dramatu. Při velkém souboji došlo ke kontaktu mezi Krzysztofem Kasprzakem a Nicki Pedersenem. Ač měli polští fandové jasno, kdo za pád může, dalo by se o viníkovi spekulovat delší čas. Rozhodčí rozhodl 
vyloučit Dána, který stačil zničit telefonní aparát v depu a pohádat se s šéfem CCP Armando Castagnou.
Nicki Pedersen se mohl s finálovou jízdou rozloučit, avšak motorku uklízet ještě nemohl. S Taiem Woffindenem měli totožný počet bodů a tak je čekal rozjezd o třetí místo v mistrovství světa. Vítězem v Toruni se stal domácí Krzysztof Kaprzak, druhý byl Andreas Jonsson a třetí byl také domácí Jarek Hampel. Celkové umístění v seriálu GP vyhrál, jak už bylo zmíněno, Greg Hancock, vicemistrem pro rok 2014 se stal Kasprzak a na třetím místě se umístil Nicki Pedersen poté, co porazil v rozjížďce Taie Woffindena.
Greg Hancock všem ukázal, že i ve čtyřiačtyřiceti letech se dá vyhrát nejdůležitější titul – mistrovství světa a že rozhodně nepatří do starého železa! Na závěr byl pro fanoušky přichystán skvělý ohňostroj sladěný s hudbou.
Zhruba za hodinu po konci závodu jsme se všichni sešli opět u autobusu a vyrazili do České republiky, konkrétně zpět do Pardubic. Děkujeme Global Air za nezapomenutelný zážitek. A vy ostatní, co jste na zájezdu nebyli, příště neváhejte a rozhodně jeďte. Stojí to za to!
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Pardubice – 16. října
Necelé dvě hodiny po odvolání finálových závodů extraligy v Praze a Pardubicích, byl potvrzen náhradní termín pardubického závodu. Ve Svítkově se pojede skutečně dva dny po Praze, tedy ve čtvrtek 23. října.
Foto: Wojta Zavřel