Archiv pro den: 30.8.2014

MČR tříčlenných družstev

Zdeněk Holub triumfálně vstoupil do českého přeboru

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 30. srpna
Devět závodníků mělo dnešní čtvrté kolo českého přeboru v libereckých Pavlovicích, když Patrik Mikel nemohl dorazit kvůli pracovnímu zaneprázdnění svého otce Františka a Radim Chod po čtvrtečním pádu v Praze přijel bez motocyklů. Ve svém prvním letošním přeborovém klání udával tempo Zdeněk Holub. Sérii své neporazitelnosti po základních jízdách protáhl rovněž do semifinále a posléze i do finále. V jeho počátku připravil o vedení Michala Dudka, před nějž se nakonec probil i Jaroslav Petrák.

D隝 se vrací na scénu
Svatý Petr je buď pořádně nazlobený na plochou dráhu nebo ještě nepochopil, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Šaty promoklých diváků při včerejším pokusu závodit o body do juniorského šampionátu ještě nestačily oschnout a Ještěd se ukryl v šedivých mracích.

Úderem patnácté hodiny se rozpoutalo dešové inferno. Kapky vody končily svůj pád z nebeských výšin v efektních bublinách a zvyšovaly plochu kaluží. Věroslav Kollert se ovšem dušoval, že jeho dráha takový nápor vydrží. Optimismus do žil mu vléval pohled na meteorologický radar slibující, že řádění dešů brzy skončí.

A tak se časový program pouze posunul. Pět minut po šestnácté vyrazili závodníci vstříc tréninku. Oproti původnímu plánu vypadl Patrik Mikel, jehož otec František musel do práce, a také Radim Chod. Slánský závodník byl sice v pavlovickém depu přítomen, avšak bez motocyklů a s bolavou rukou po čtvrtečním maratónu pádů při pražské extralize.

Do bojů o tabulkové body nakonec vyrazilo devět borců. Nezapomínejme ovšem, že šlo o přebor, který umožňuje závodit především seniorům výkonnostního středu, kteří by jinak hledali závodní příležitosti jen obtížně.

Tempo jim udávala trojice favoritů, nicméně ani jejich střety v základní části nepřinášely strhující souboje a nevybočovaly z rutiny ostatních jízd s konstantním pořadím od vylétnutí pásky po odmávnutí šachovnicovou vlajkou. I když upřímně řečeno, když na sebe narazili Zdeněk Holub s Jaroslavem Petrákem a Michalem Dudkem, dráha byla stále záludná. A tabulkové body se měly rozdělovat až ve finálových jízdách.

Hlavní zápletka tudíž nebyla zpočátku příliš komplikovaná. Zdeněk Holub v rozjížďce s číslem jedna odvedl Jaroslava Petráka již po vylétnutí pásky. Navlas stejně naložil o tři jízdy později s Michalem Dudkem. Do konce základní části se již na ovále nepotkali. Pražský junior tím pádem postupoval s dvanáctibodovým maximem, pardubický matador a slánský závodník ztratili jeden bod.

Co si v semifinále vyzkoušíš, ve finále jako když najdeš
S devíti účastníky bylo jasné, že černý Petr vyřazeného ze semifinále zůstane v rukou jednoho jediného závodníka. Nakonec jím byl Krzyzstof Nowacki, který nastoupil s bolestmi ve zraněné patě. Přitom mohl plným právem hovořit o smůle nejen vinou zdravotního stavu.

Již v rozjížďce s číslem pět zůstal stát s poruchou motocyklu, avšak mnohem více želel svého odstoupení v jedenácté jízdě. Jezdil pohodlně druhý před Danem Maclem, když jej stroj nechal v posledním okruhu na holičkách. Přestože si doběhl do cíle pro poslední bod, musel ze semifinále odstoupit. „Urval se ventil,“ vysvětloval.

Protože ze závodu odstoupil, do semifinále šel Dan Macl. Pardubický veterán se ovšem z této výhody netěšil příliš dlouho, jelikož se ocitnul polapený v pásce. Při repete Zdeněk Holub ani chviličku nezaváhal a suverénně postoupil do finále A.

Za jeho zády Petr Babička v první zatáčce objel Josefa Nováka, jemuž stejným způsobem sebral vítězství už v rozjížďce s číslem pět. Druhé semifinále se stalo kořistí Michala Dudka. Jaroslav Petrák však za jeho zády zůstával permanentně ve střehu. V poslední zatáčce se slánského závodníka pokusil podjet. I když se mu předjížděcí manévr nezdařil, přece jen měl před finálovou jízdou, o čem přemýšlet.

Ve finále B nejlepší start vystřihl Filip Hájek, ovšem Josef Novák si takové móresy nechtěl nechat líbit. Ihned po Pražanovi vytrapoval a připravil jej o vedení. Lukáš Ševčík v první zatáčce stačil překonat jen Dana Macla.

Na let pásky v áčku zareagoval nejrychleji Zdeněk Holub. Michal Dudek však mířil dopředu stejně neomylně jako střelka kompasu za severním magnetickým pólem. Jaroslav Petrák se za ním hnal venkem, ovšem v první zatáčce jej nestihl. Slaňák profitoval ze své rychlosti a na protilehlou rovinku vyjel jako první.

Zdeněk Holub však protáhl nájezd do druhé zatáčky a zbavil Michala Dudka vedení. A ve druhém kole přišla chvíle Jaroslava Petráka. Co mu nevyšlo prve v semifinále, nyní klaplo dokonale. V zatáčce u depa se dostal pod slánského závodníka, jehož měl na počátku třetího okruhu již za svými zády.

Hlasy z depa
„Pěkný závody“ nemohl být neporažený Zdeněk Holub nespokojený. „Na to jak pršelo, je dráha pěkná. Ve finále jsem musel trošku makat, ale měl jsem to pod kontrolou. Byla to rozcvička na zejtra do Rybniku. Snad se svezu a udělám nějaký bodíky.“

„Zezačátku jsem měl lufta z dráhy,“ připouštěl Jaroslav Petrák. „Bylo to takový všelijaký, ale začalo to prosychat. A mně se to začlo líbit, začlo to jít. Znáš tu dráhu, jaká byla předtím. Jinej‘ materiál, o to je to horší, nájezd po startu byl plastelínovej‘. Chtěl jsem vyhrát, ale věděl jsem, že Holoubek bude těžkej‘ soupeř. Ke konci závodu se mi to líbilo, v semifinále jsem to zkusil na Michala Dudka a jelo to.“

„Dobrý, ale mohlo to bejt‘ lepší,“ bilancoval Michal Dudek. „O devadesát procent, kdybych to ve finále udržel. Fyzička, je to se mnou bída. Jak to vypadalo zezačátku, vyházelo se to a dráha byla dobrá a tvrdá.“

„Ty vado, náročný,“ reagoval Petr Babička na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Dráha. Postupem času se zlepšila, ale jak člověk nejezdí, je to náročný. Ale dobrý. Mohla se urvat bedna, ale byl jsem rád, že jsem dojel živej‘. Chce to jezdit, musím se do toho dostat a makat na sobě.“

„Zezačátku to bylo úplně něco jinýho,“ popisoval Josef Novák. „Hlubina a docela díry, pak se ale dráha zlepšila. Jsem spokojenej‘, bavilo mě to. V semifinále jsem neměl jistotu, abych to pod něj dal. Škoda, dostat se do finále by bylo lepší. Hlavně že jsem celej‘.“

    TOT SF1 SF2 B A
1. Zdeněk Holub, Praha 3 3 3 3 12 1.     1.
2. Jaroslav Petrák, Pardubice 2 3 3 3 11   2.   2.
3. Michal Dudek, Slaný 3 2 3 3 11   1.   3.
4. Petr Babička, Slaný 1 3 2 2 7 2.     4.
5. Josef Novák, Pardubice 3 2 2 2 9 3.   1.  
6. Filip Hájek, Praha 2 1 1 1 5   3. 2.  
7. Lukáš Ševčík, Praha 0 2 2 0 4   F 3.  
8. Dan Macl, Pardubice 1 1 0 2 4 T   4.  
9. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 2 E 1 1 4        

Průběžné pořadí seriálu:

  PLZ PHA MŠE LIB TOT
  26.4. 6.5. 7.6. 30.8.  
1. Jan Holub, Plzeň 18 25 22 NS 65
2. Filip Šitera, Mšeno 25 16 16 NS 57
3. Jaroslav Petrák, Pardubice NS 14 18 22 54
4. Petr Babička, Slaný 14 5 12 16 47
5. Hynek Štichauer, Pardubice NS 22 25 NS 47
6. Josef Novák, Pardubice 12 7 6 14 39
7. Michal Dudek, Slaný NS 8 8 18 34
8. Ondřej Smetana, Praha 16 18 NS NS 34
9. Michal Škurla, Praha 22 12 NS NS 34
10. Filip Hájek, Praha 7 4 5 12 28
11. Zdeněk Holub, Praha NS NS NS 25 25
12. Lukáš Ševčík, Praha 8 3 4 10 25
13. Michal Klein, Mšeno 4 6 14 NS 24
14. Patrik Mikel, Březolupy 10 1 7 NS 18
15. Radim Chod, Slaný 6 NS 10 NS 16
16. Zdeněk Růžička, Mšeno NS 10 NS NS 10
17. Dan Macl, Pardubice NS NS NS 8 8
19. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) NS 2 NS 7 9
19. René Vidner, Pardubice 5 NS NS NS 5

Poznámka: do průběžné klasifikace se počítají čtyři nejlepší výsledky, bude-li uskutečněno všech sedm plánovaných klání

Foto: Miroslav Horáček

Ostatní závody

Martin Málek se přesvědčil, že černý pátek může mít také datum dvaadvacátého

Racková – 30. srpna
Připadne-li třináctý den jakéhokoliv měsíce na pátek, pověrčiví lidé znejistí. Jenže nehorázný kopec smůly může přichystat kterýkoliv datum. Přesvědčil se o tom Martin Málek minulý pátek. Z německého poháru Baltského moře se vracel předčasně, navíc kvůli rekonvalescenci sebe sama a svých strojů musel vynechat pražskou extraligu. Zítra však nebude chybět v žarnovickém depu při jednapadesátém ročníku Zlaté přilby SNP, v níž se mu ještě ani jednou nepovedlo vyskočit na stupně vítězů.

„Začalo to už jako černý den,“ vypráví Martin Málek o svém výjezdu do Wittstocku. „Přestaly mi svítit potkávací světla. Nazpět jsme proto jeli celou cestu na dálková světla.“

Smůla pokračovala i během prvního závodu série, jejíhož druhého dílu ve Stralsundu se již nemohl zúčastnit. „V první jízdě na mojí straně nevyletěla páska,“ líčí březolupský závodník. „Já ji přerval krkem a škubnul si hlavou. V opakované jízdě se mi rozsypal motor. Pak jsem dojel s nulou a jednu jízdu se dvěma body, když jsem chvilku jel první.“

Nejhorší ovšem mělo teprve přijít. „Udělal jsem blbost,“ nezastírá. „Špatně jsem odstartoval. V první zatáčce jsem chtěl venkem, ale nebylo tam místo. Dostal jsem ještě cejchu. Nevyšlo to, rozbil jsem i druhou motorku včetně ramene.“

Naštěstí zranění není příliš vážné. „V sobotu mé nejčernější představy byly, že budu zase měsíc stát,“ říká Martin Málek. „Ale je to lepší den ode dne a v neděli bych chtěl v Žarnovici jet. Uvidíme, jak to vyjde. Dávám dohromady motorky.“

Foto: Miroslav Horáček

Minirozhovor

Filip Šitera chce realizovat svůj návrat k závodění ještě v letošní sezóně

Praha – 28. srpna
Počátkem června se přesvědčil, že z finálové rozjížďky může být stejně blízko na nejvyšší stupínek vítězů jako na palubu sanitního vozu. Ve Mšeně měl blízko k triumfu v přeborovém klání, aby nakonec záhy stanul na startovním roštu rozjížďky o život s proklatě nepříznivým kurzem. Pokud si jeho anděl strážný řekl svému šéfovi o třináctý plat, rozhodně by neměl zůstat neoslyšen. Stejně jako lékaři, jimž chce poděkovat také zařazením na seznam dárců krve, protože díky nim může Filip Šitera přemítat o návratu za řidítka plochodrážního motocyklu.

Z finálové jízdy přeboru rovnou na start velké ceny života
Žádný plochodrážník neprohrává rád. A Filip Šitera v tomto směru nepředstavoval žádnou výjimku už před jedenácti lety, kdy vstoupil na domácí juniorskou scénu. Letos zjara úspěšně dal najevo, že překonal svou jezdeckou krizi. Skvělými výkony si zvyšoval sebevědomí. A při přeboru ve Mšeně chtěl dokázat, že mu pomyslný titul krále zdejšího oválu nepřísluší jen při prvomájovém Memoriálu Emila Sovy.

„Chtěl jsem si testovat motorku na extraligu,“ svěřuje se Filip Šitera bezmála čtvrt roku po nešastném incidentu, proč nepohrdl startem v mítinku na úrovni českého přeboru. „Jak na to sedneš, chceš závodit. Pár lidí mi teď říká, že jsem měl počkat, ale když jseš na dráze, chceš rychle předjet.“

Jenže ve finálové rozjížďce nešlo o hladké přeskočení Hynka Štichauera, který se po vylétnutí pásky usadil v čele. Ve druhé zatáčce upadl nejprve Pardubičan, pár metrů po něm i Filip Šitera.

„Já se Hynka ani nedotk‘,“ odmítá jakýkoliv podíl viny. „Vyvez‘ jsem ho. Moh‘ to zlomit nebo položit. Nebylo to žádný ostrý předjetí.“

Diváci se při pádu pardubického závodníka nestačili ani leknout, když se na zemi ocitnul také Filip Šitera. „Chyt‘ jsem kolej, to mě rozhodilo,“ vypráví. „Chtěl jsem se za Hynkem ohlídnout. Jenže jsem se ani pořádně neohlídnul a rozbil si hubu.“

Jo, kdyby jenom hubu. Bolesti žeber neklamně signalizovaly fraktury, k nimž se přidalo i vykloubené rameno. Bohužel se přidala i vnitřní zranění s masivním krvácením. Filip Šitera zaplapánbůh přesvědčil osádku sanitky, aby se na cestě do Mělníka otočila do Mladé Boleslavi. V tamní lépe vybavené nemocnici vyhrál nejdůležitější závod s desetiprocentní vyhlídkou na úspěch, v němž v jeho úspěch věřil jen jeden lékař z tříčlenného operačního týmu. Nakonec letěl vrtulníkem do Střešovic, kde jej nakonec probudili z umělého spánku.

„Chtěl bych poděkovat doktorům v Mladé Boleslavi a ve Střešovicích,“ říká Filip Šitera s vděkem v hlase. „Zachránili mě život. Fakt to nebyla žádná sranda!“

Comeback ve stylu soudného člověka
Necelé tři měsíce po nešastném pádu se Filip Šitera pohybuje plochodrážními depy v roli zasvěceného přihlížejícího a ochotného rádce. Začíná přemítat o svém závodním comebacku, nicméně rozhodně se do závodění nehrne bezmyšlenkovitě po hlavě.

„Nevím kdy,“ odpovídá bez váhání na bezprostřední dotaz, kdy jej zase uvidíme jezdit smykem. „Vypadá to dobře, byl jsem na kontrole. Akorát teď na játrech ještě nějaká krev je. Čeká se, až se vstřebá. Potom se uvidí. Doktor Brož se rozhodne, jestli má cenu dělat ještě magnetickou rezonanci.“

V pražském depu se domácí závodníci chystají ke svému tréninku před svým posledním závodem v základní části letošní extraligy. Nebýt pár osudných vteřin na mšenském ovále, Filip Šitera by byl mezi nimi a bavil osazenstvo depa svými obvyklými bonmoty.

„Já už se cejtím,“ říká. „Ale čekám, jak se rozhodnou doktoři. Nechci to lámat přes koleno, ale chtěl bych do čtrnácti dnů jezdit, ale závisí, jak to doktor Brož rozhodne. Chci mít jeho souhlas.“

Jakmile jej obdrží, má o svém plánu naprosto jasno. „Dám si pak pět tréninků,“ plánuje. „A uvidím, jestli má cenu ještě letos závodit. Chci potrénovat nejdřív sám, pak si dát trénink na pásku. Pak se uvidí…“

Mšeno pro něho požádalo o divokou kartu na finálovou část mistrovství republiky jednotlivců a VV SPD mu vyhověl. „Blok v hlavě bude,“ uvědomuje si Filip Šitera úskalí skoku do závodního rytmu. „Snad nebude moc velkej‘, abych moh‘ jezdit závody. Pořád věřím tomu, že to půjde ještě tuhle sezónu.“

Nicméně stojí oběma nohama na pevné zemi. „Dávám tomu maximum,“ nezastírá. „Ale vstřebání krevní sraženiny se nedá urychlit. To je vážný, není to jak zlomená noha. Já chci jezdit co nejdřív, cejtím se na to. Nechci ale podstupovat riziko, že bych upad‘ a praštil se do toho. To by potom mohlo blbě dopadnout.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Antonín Škach