Eduard Krčmář si svým počínáním ve světovém poháru otevřel další dveře

Slaný – 3. srpna
Sázka na omlazení českého nároďáku Milanu Špinkovi vyšla naprosto dokonale. Eduard Krčmář se v elitním světovém šampionátu neztratil ani náhodou. Ve Västerviku nevyšel bodově naprázdno ani jednou a jako jediný z českých závodníků dokázal vyhrát jízdu. V Bydhošti dokonce vezl na svém motocyklu žolíka a osmi body zanechal dobrý dojem nejen na české fanoušky. Jeho polský Rawicz mu rázem zlepšil smluvní podmínky, s nabídkami se ozvaly i další kluby a slánský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ve středu jej nečeká jadranský pohár, nýbrž dánská liga.

Žádný nesmělý debut
„Super to bylo,“ rozzáří se Eduard Krčmář při zmínce o svém působení ve světovém poháru. „Těšil jsem se hodně na velkej‘, důležitej‘ závod. Je to super, hodně mi to dalo. Všechno šlapalo, pohoda. Už na trajektu byla sranda. Povedenej‘ vejlet.“

Västervický ovál padl Eduardu Krčmářovi do oka již na první pohled. „Malá dráha,“ popisuje dějiště svého debutu na scéně světového poháru. „Ale široká a závodivá. Nic extra za roh, moc se mi líbila.“

Premiéru v národním týmu si ve Västerviku odbyl již v rozjížďce s číslem jedna, opakované kvůli pádu Olivera Berntzona. Dva body za zády Madse Korneliussena byly nejen fantastickým debutem, ale i jakoby symbolickou předzvěstí, že se žádný boj našeho družstva s Lotyšskem o poslední místečko konat nebude. Ba právě naopak, čeští borci se neváhali pustit do křížku se Švédy i Dány.

„Na trénink byla dráha hrozně tvrdá a na závody to předělali,“ vypráví Eduard Krčmář. „Naštěstí mi první jízdu stopli, tak jsme to stihli předělat. Ještě to nebylo ono, ale pak už jo.“

Jeho individuální skóre se nakonec zastavilo na devíti bodech, z nich největší porci garantovalo vítězství v rozjížďce s číslem čtrnáct. Po skvělém startu za sebou nechal Petera Kildemanda, Petera Ljunga a Kjastase Puodžukse.

„Letěl jsem jak bejk!“ vzpomíná. „Tady se nesmí udělat chyba, protože jdeš hnedka z prvního místa na třetí. Jsem fakt spokojenej‘. Devět bodů ve Švédsku je super.“

Ovoce úspěchu
Nikdo z českého národního týmu před odjezdem nepřipustil myšlenku, že by se z Västerviku vracel rovnou domů. A vskutku sotva trajekty vyplivly jejich dodávky na německé straně Baltského moře, jelo se na východ do Bydhoště.

„Nepočítali jsme, že se budeme vracet,“ souhlasí Eduard Krčmář. „Čekali jsme, že v poslední šanci v Bydhošti to bude těžký. Je tam velká dráha, první jízdy jsme všichni mydlili. Pak jsme to doladili. Startovali jsme dobře, dalo se předjíždět a hlavně nám soupeři neujížděli. Bylo to super!“

Na třetí místo družstva USA, pro něž Greg Hancock vyjel jednadvacet z jeho pětadvaceti bodů, chyběl českým borcům skutečně jen kousíček. „Škoda, že jsme nedali Amíkům,“ lituje slánský závodník. „Chyběly nám dva body, třetí místo by bylo nádherný. To už bylo o moc těžší než ve Švédsku. Dělal jsem osm bodů, velká spokojenost.“

Eduard Krčmář se vskutku může za svým debutem v národním týmu ohlížet s uspokojením. „Udělal jsem pro to maximum,“ vnímá, že úspěch nepřišel jen tak sám od sebe. „Běhal jsem, makal jako bejk‘ a všechny motory měl na repasi. Bylo to dobrý a jsem spokojenej‘.“

Jeho výkony rozhodně nezůstaly bez povšimnutí. „Psal mi Progres management, že má pro mě nabídky do Švédska a Dánska,“ svěřuje se. „Ve středu už jedu dánskou ligu za Munkebo místo Kenni Larsena. Měl jsem jet jadranskou ligu v Pardubicích, ale tohle je přednější. Byl bych hloupej‘, kdybych to odmít‘.“

Nemůže být ani sporu, že by Milan Špinka opomenul za Eduarda Krčmáře při nominaci do juniorského národního týmu pro světové finále ve Slangerupu za tři týdny. „Škoda finále juniorskýho mistrovství světa jednotlivců,“ připomíná slánský borec své těsné vyřazení v kvalifikaci v Leicesteru. „Předělali tam dráhu a na začátku jsem nebodoval. Snad příští rok. To samý Evropa, kde jsem měl technický problémy v Pardubicích. Škoda, ale jedeme dál. A doufám, že je měřím tady při mistráku. To víš, že půjdu po bedně v dospělejch‘!“

Foto: Petr Makušev

Niels Kristian Iversen rozhodl světový pohár v jeho posledních decimetrech

Bydhoš – 2. srpna
Když se čtveřice polských reprezentantů vrátila vítězně z prvních čtyř jízd, zdálo se, že se finále světového poháru družstev stane jednoznačnou záležitostí bílé orlice. Nicméně Dánové stahovali náskok domácích, aby po rozjížďce s číslem osmnáct ztráceli jen dva body. Vzápětí Piotr Protasiewicz upadl a byl diskvalifikován, zatímco Peter Kildemand jedním bodem za třetí místo srovnal krok s Poláky. V samotném závěru vedl Darcy Ward, avšak Australané se už museli smířit s bronzem, by nakonec velmi těsným. Janusz Kolodziej držel druhou příčku, jež mu ovšem v poslední zatáčce vyfoukl Niels Kristian Iversen, díky čemuž se na trůn posadili Dánové.

Niels Kristian Iversen byl samozřejmě na vrcholu blaha, když svému družstvu zajistil trofej Ove Fundina, navíc za tak dramatických okolností. Poláci tak prohráli své první finále světového poháru na své domácí půdě od vítězství Austrálie v červenci 2001 při premiérovém ročníku ve Wroclawi.

„Bylo to prostě šílené,“ netajil se na tiskové konferenci. „Zkoušel jsem to celá čtyři kola. Zrychloval jsem a věděl, že se dostávám blíž a blíž. Nemyslím si, že by Janusz věděl, kudy má na konci jet. Viděl jsem, že se několikrát ohlédl a proto jsem zkoušel všechny možné stopy. Fungovalo to perfektně. Nikdy jsme nedokázali vyhrát v Polsku. Letos to bylo těsné, ale dokázali jsme to. A bylo to absolutně fantastické.“

Dánové zachytili strhující polský nástup, když Nicki Pedersen v úloze žolíka dovezl šest bodů z rozjížďky s číslem deset. Jeho celkových sedmnáct bodů bylo neméně klíčových než stíhací jízda Nielse Kristiana Iversena.

„Po špatném začátku jsme zůstali klidní,“ svěřoval se Nicki Pedersen. „Rozebírali jsme situaci a po žolíkovi to otočili. Vyhrál jsem dvakrát z vnější dráhy a skóroval devíti body ze dvou jízd. Tím pádem jsme byli přímo ve hře a já jsem potěšený, že jsem tohle mohl pro Dánsko udělat. Být tady a vyhrát v Polsku je úžasný úspěch.“

By se domácí publikum těšilo na triumf svých barev, dramatické závody s dvoubodovým rozdílem mezi třemi týmy na pódiu musely utěšit jejich zklamání. „Rozdíl mezi zlatem a stříbrem byl jen pár centimetrů,“ přemítal Nicki Pedersen. „Věděl jsem, že to bude tvrdé. Austrálie mohla také vyhrát, kdyby měla více štěstí. Chyběly jim jen dva body. Byl to neuvěřitelný večer, jedno z nejlepších finále za dlouhou dobu.“

Jaroslaw Hampel byl hrdý, že jeho tým dokázal bojovat o zlato až do konce. „Bojovali jsme opravdu tvrdě do konce závodu,“ říkal polský kapitán na tiskové konferenci. „Do posledního metru. Snažili jsme se bojovat v každé jízdě. Samozřejmě jsme udělali pár chyb. Udělali jsme o jednu víc než Dánové, a proto vyhráli.“

Loni na pražské Markétě Poláci těsně porazili Dány a letos jsou oni v situaci, kdy musí přemýšlet o odvetě. „Je to určitě dobrá chvíle myslet na příští rok,“ souhlasil Jaroslaw Hampel. „Chceme jet a získat trofej zpátky. Tohle bylo jedno z nejlepších finále. Pro diváky to muselo být fantastické. Na ovále se bojovalo až do konce, do posledního metru nikdo nevěděl, co se stane.“

Australský kapitán Chris Holder složil pochvalu za heroický výkon Jasonu Doylemu, díky jehož třinácti bodům se Austrálie přiblížil nejblíže ke svému prvnímu zlatu do roku 2002. „Bylo to těžké,“ bilancoval. „Polsko a Dánsko jsou těžcí soupeři. Začali jsme pomalu, ale vyšel nám žolík a Doyley byl na koni. Byl to muž večera, a kdybyste viděli, jak byl v posledních dvou dnech nemocný, věděli byste, jaký neuvěřitelný výkon podal.“

1. Dánsko   38
Nicki Pedersen 2 3 6* 3 1 2 17
Peter Kildemand 2 0 2 2 1 7
Mads Korneliussen 1 0 – 2 0 3
Niels Kristian Iversen 2 3 2 2 2 11
 
2. Polsko   37
Piotr Protasiewicz 3 2 2 2 X 9
Krzysztof Kasprzak 3 2 3 1 2 11
Janusz Kolodziej 3 1 1 0 1 6
Jaroslaw Hampel 3 1 1 3 3 11
 
3. Austrálie   36
Chris Holder 1 6* 3 0 1 11
Darcy Ward 0 1 2 1 3 3 10
Jason Doyle 1 3 3 3 3 13
Troy Batchelor 0 2 E – – 2
 
4. Velká Británie   16
Tai Woffinden 2 2 1 2* 3 2 10
Simon Stead 0 E – 0 0 0
Chris Harris 1 1 0 1 1 4
Daniel King 0 0 0 0 E 0

Foto: tiskový servis IMG Worldwide