Archiv pro měsíc: Srpen 2014

Minirozhovor

Eduard Krčmář si svým počínáním ve světovém poháru otevřel další dveře

Slaný – 3. srpna
Sázka na omlazení českého nároďáku Milanu Špinkovi vyšla naprosto dokonale. Eduard Krčmář se v elitním světovém šampionátu neztratil ani náhodou. Ve Västerviku nevyšel bodově naprázdno ani jednou a jako jediný z českých závodníků dokázal vyhrát jízdu. V Bydhošti dokonce vezl na svém motocyklu žolíka a osmi body zanechal dobrý dojem nejen na české fanoušky. Jeho polský Rawicz mu rázem zlepšil smluvní podmínky, s nabídkami se ozvaly i další kluby a slánský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ve středu jej nečeká jadranský pohár, nýbrž dánská liga.

Žádný nesmělý debut
„Super to bylo,“ rozzáří se Eduard Krčmář při zmínce o svém působení ve světovém poháru. „Těšil jsem se hodně na velkej‘, důležitej‘ závod. Je to super, hodně mi to dalo. Všechno šlapalo, pohoda. Už na trajektu byla sranda. Povedenej‘ vejlet.“

Västervický ovál padl Eduardu Krčmářovi do oka již na první pohled. „Malá dráha,“ popisuje dějiště svého debutu na scéně světového poháru. „Ale široká a závodivá. Nic extra za roh, moc se mi líbila.“

Premiéru v národním týmu si ve Västerviku odbyl již v rozjížďce s číslem jedna, opakované kvůli pádu Olivera Berntzona. Dva body za zády Madse Korneliussena byly nejen fantastickým debutem, ale i jakoby symbolickou předzvěstí, že se žádný boj našeho družstva s Lotyšskem o poslední místečko konat nebude. Ba právě naopak, čeští borci se neváhali pustit do křížku se Švédy i Dány.

„Na trénink byla dráha hrozně tvrdá a na závody to předělali,“ vypráví Eduard Krčmář. „Naštěstí mi první jízdu stopli, tak jsme to stihli předělat. Ještě to nebylo ono, ale pak už jo.“

Jeho individuální skóre se nakonec zastavilo na devíti bodech, z nich největší porci garantovalo vítězství v rozjížďce s číslem čtrnáct. Po skvělém startu za sebou nechal Petera Kildemanda, Petera Ljunga a Kjastase Puodžukse.

„Letěl jsem jak bejk!“ vzpomíná. „Tady se nesmí udělat chyba, protože jdeš hnedka z prvního místa na třetí. Jsem fakt spokojenej‘. Devět bodů ve Švédsku je super.“

Ovoce úspěchu
Nikdo z českého národního týmu před odjezdem nepřipustil myšlenku, že by se z Västerviku vracel rovnou domů. A vskutku sotva trajekty vyplivly jejich dodávky na německé straně Baltského moře, jelo se na východ do Bydhoště.

„Nepočítali jsme, že se budeme vracet,“ souhlasí Eduard Krčmář. „Čekali jsme, že v poslední šanci v Bydhošti to bude těžký. Je tam velká dráha, první jízdy jsme všichni mydlili. Pak jsme to doladili. Startovali jsme dobře, dalo se předjíždět a hlavně nám soupeři neujížděli. Bylo to super!“

Na třetí místo družstva USA, pro něž Greg Hancock vyjel jednadvacet z jeho pětadvaceti bodů, chyběl českým borcům skutečně jen kousíček. „Škoda, že jsme nedali Amíkům,“ lituje slánský závodník. „Chyběly nám dva body, třetí místo by bylo nádherný. To už bylo o moc těžší než ve Švédsku. Dělal jsem osm bodů, velká spokojenost.“

Eduard Krčmář se vskutku může za svým debutem v národním týmu ohlížet s uspokojením. „Udělal jsem pro to maximum,“ vnímá, že úspěch nepřišel jen tak sám od sebe. „Běhal jsem, makal jako bejk‘ a všechny motory měl na repasi. Bylo to dobrý a jsem spokojenej‘.“

Jeho výkony rozhodně nezůstaly bez povšimnutí. „Psal mi Progres management, že má pro mě nabídky do Švédska a Dánska,“ svěřuje se. „Ve středu už jedu dánskou ligu za Munkebo místo Kenni Larsena. Měl jsem jet jadranskou ligu v Pardubicích, ale tohle je přednější. Byl bych hloupej‘, kdybych to odmít‘.“

Nemůže být ani sporu, že by Milan Špinka opomenul za Eduarda Krčmáře při nominaci do juniorského národního týmu pro světové finále ve Slangerupu za tři týdny. „Škoda finále juniorskýho mistrovství světa jednotlivců,“ připomíná slánský borec své těsné vyřazení v kvalifikaci v Leicesteru. „Předělali tam dráhu a na začátku jsem nebodoval. Snad příští rok. To samý Evropa, kde jsem měl technický problémy v Pardubicích. Škoda, ale jedeme dál. A doufám, že je měřím tady při mistráku. To víš, že půjdu po bedně v dospělejch‘!“

Foto: Petr Makušev

MS družstev

Niels Kristian Iversen rozhodl světový pohár v jeho posledních decimetrech

Bydhoš – 2. srpna
Když se čtveřice polských reprezentantů vrátila vítězně z prvních čtyř jízd, zdálo se, že se finále světového poháru družstev stane jednoznačnou záležitostí bílé orlice. Nicméně Dánové stahovali náskok domácích, aby po rozjížďce s číslem osmnáct ztráceli jen dva body. Vzápětí Piotr Protasiewicz upadl a byl diskvalifikován, zatímco Peter Kildemand jedním bodem za třetí místo srovnal krok s Poláky. V samotném závěru vedl Darcy Ward, avšak Australané se už museli smířit s bronzem, by nakonec velmi těsným. Janusz Kolodziej držel druhou příčku, jež mu ovšem v poslední zatáčce vyfoukl Niels Kristian Iversen, díky čemuž se na trůn posadili Dánové.

Niels Kristian Iversen byl samozřejmě na vrcholu blaha, když svému družstvu zajistil trofej Ove Fundina, navíc za tak dramatických okolností. Poláci tak prohráli své první finále světového poháru na své domácí půdě od vítězství Austrálie v červenci 2001 při premiérovém ročníku ve Wroclawi.

„Bylo to prostě šílené,“ netajil se na tiskové konferenci. „Zkoušel jsem to celá čtyři kola. Zrychloval jsem a věděl, že se dostávám blíž a blíž. Nemyslím si, že by Janusz věděl, kudy má na konci jet. Viděl jsem, že se několikrát ohlédl a proto jsem zkoušel všechny možné stopy. Fungovalo to perfektně. Nikdy jsme nedokázali vyhrát v Polsku. Letos to bylo těsné, ale dokázali jsme to. A bylo to absolutně fantastické.“

Dánové zachytili strhující polský nástup, když Nicki Pedersen v úloze žolíka dovezl šest bodů z rozjížďky s číslem deset. Jeho celkových sedmnáct bodů bylo neméně klíčových než stíhací jízda Nielse Kristiana Iversena.

„Po špatném začátku jsme zůstali klidní,“ svěřoval se Nicki Pedersen. „Rozebírali jsme situaci a po žolíkovi to otočili. Vyhrál jsem dvakrát z vnější dráhy a skóroval devíti body ze dvou jízd. Tím pádem jsme byli přímo ve hře a já jsem potěšený, že jsem tohle mohl pro Dánsko udělat. Být tady a vyhrát v Polsku je úžasný úspěch.“

By se domácí publikum těšilo na triumf svých barev, dramatické závody s dvoubodovým rozdílem mezi třemi týmy na pódiu musely utěšit jejich zklamání. „Rozdíl mezi zlatem a stříbrem byl jen pár centimetrů,“ přemítal Nicki Pedersen. „Věděl jsem, že to bude tvrdé. Austrálie mohla také vyhrát, kdyby měla více štěstí. Chyběly jim jen dva body. Byl to neuvěřitelný večer, jedno z nejlepších finále za dlouhou dobu.“

Jaroslaw Hampel byl hrdý, že jeho tým dokázal bojovat o zlato až do konce. „Bojovali jsme opravdu tvrdě do konce závodu,“ říkal polský kapitán na tiskové konferenci. „Do posledního metru. Snažili jsme se bojovat v každé jízdě. Samozřejmě jsme udělali pár chyb. Udělali jsme o jednu víc než Dánové, a proto vyhráli.“

Loni na pražské Markétě Poláci těsně porazili Dány a letos jsou oni v situaci, kdy musí přemýšlet o odvetě. „Je to určitě dobrá chvíle myslet na příští rok,“ souhlasil Jaroslaw Hampel. „Chceme jet a získat trofej zpátky. Tohle bylo jedno z nejlepších finále. Pro diváky to muselo být fantastické. Na ovále se bojovalo až do konce, do posledního metru nikdo nevěděl, co se stane.“

Australský kapitán Chris Holder složil pochvalu za heroický výkon Jasonu Doylemu, díky jehož třinácti bodům se Austrálie přiblížil nejblíže ke svému prvnímu zlatu do roku 2002. „Bylo to těžké,“ bilancoval. „Polsko a Dánsko jsou těžcí soupeři. Začali jsme pomalu, ale vyšel nám žolík a Doyley byl na koni. Byl to muž večera, a kdybyste viděli, jak byl v posledních dvou dnech nemocný, věděli byste, jaký neuvěřitelný výkon podal.“

1. Dánsko   38
Nicki Pedersen 2 3 6* 3 1 2 17
Peter Kildemand 2 0 2 2 1 7
Mads Korneliussen 1 0 – 2 0 3
Niels Kristian Iversen 2 3 2 2 2 11
 
2. Polsko   37
Piotr Protasiewicz 3 2 2 2 X 9
Krzysztof Kasprzak 3 2 3 1 2 11
Janusz Kolodziej 3 1 1 0 1 6
Jaroslaw Hampel 3 1 1 3 3 11
 
3. Austrálie   36
Chris Holder 1 6* 3 0 1 11
Darcy Ward 0 1 2 1 3 3 10
Jason Doyle 1 3 3 3 3 13
Troy Batchelor 0 2 E – – 2
 
4. Velká Británie   16
Tai Woffinden 2 2 1 2* 3 2 10
Simon Stead 0 E – 0 0 0
Chris Harris 1 1 0 1 1 4
Daniel King 0 0 0 0 E 0

Foto: tiskový servis IMG Worldwide

MČR 1. liga

Pražský juniorský potěr složil ve slánské prádelně zkoušku z prvoligové dospělosti

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 2. srpna
D隝 se v letošní sezóně evidentně zamiloval do české ploché dráhy, kterou zahrnuje neustálou přízní. Jeho návštěva půldruhé hodiny před začátkem šestého prvoligového klání ve Slaném, opozdila program o bratru dvacet minut. Pražská Markéta se plným právem mohla cítit oslabená díky absenci zraněného Ondřeje Smetany, přesto jí Zdeněk Holub v rozjížďce s číslem jedna dostal do vedení. Z ostatních týmů se s ní pouze podařilo Mšenu srovnat krok po třech jízdách. Pražský celek těžil z přízně Fortuny a nezadržitelně mířil k triumfu, jenž byl o to cennější, že byl vůbec poprvé dosažen bez pomoci seniorského esa. Ve čtvrtině základní části začalo opět pršet. Kapky vody z nebes proměnily ovál ve zrádné kluziště a ovzduší na obdobu dusné prádelny. Zatímco Pražané se těšili již ze čtyř tabulkových bodů, o dalším pořadí měla rozhodnout finálová jízda. Její ortel však zpečetil návrat černých mraků, z nichž se nejen spustil slejvák, ale ruku v ruce s pokročilou hodinou snížily viditelnost za nebezpečné minimum. Netradičním společníkem první ligy se staly mistrovské stopětadvacítky, v nichž exceloval Petr Chlupáč.

Boj s Pražany, ale především s deštěm
Horké tropické odpoledne splnilo hrozby meteorologů okolo půl páté. Obloha otevřela svá stavidla naplno a dešová voda se v hustých provazcích začala snášet k zemi. Rozpálený asfalt slánského depa syčel pod přívalem kapek, které končily svůj pád v efektních bublinách. Připravený ovál dostal pořádně zabrat a skeptikové zvažovali předčasný odjezd domů.

Nakonec však zpoždění oproti časovému harmonogramu nečinilo ani slabou půlhodinku. Nicméně počátkem srpna přece jen soumrak přichází o poznání dříve než o svatojánských nocích. A protože se pořadatelé rozhodli prošpikovat prvoligové rozjížďky mistrovskými stopětadvacítkami, pohled na hodinky přinášel hororové okamžiky.

Již na samotném začátku se do vedení prosadili Pražané. Start rozjížďky s číslem jedna sice nejlépe vyšel Janu Holubovi, avšak jeho jmenovec Zdeněk se po krátké sérii důrazných útoků sám ujal vedení.

„Nemoh‘ jsem se srovnat, přetáčel jsem se a Zdenda toho využil,“ zdůvodňoval Jan Holub svou porážku, přičemž neopomněl připomenout ani stav promočeného oválu. „Pěkně jsem se zaprasil.“ Vzápětí hrál sólo Michal Dudek, když zpacifikoval Martina Málka již v úvodní zatáčce. Filip Hájek inkasoval bod na úkor Zdeňka Růžičky, díky čemuž udržel Markétu na čele.

V rozjížďce s číslem tři zaskočil všechny svým povedeným startem Radim Chod. Záhy jej objel Martin Gavenda a v prvním výjezdu se spodem před slánského borce posunul také Tomáš Suchánek. Mnohem horší byl ovšem pád, jímž Radim Chod prošel ve druhé zatáčce. Naštěstí jej asi nejvíc bolela diskvalifikace.

Při repete už Tomáš Suchánek hostující ve mšenské vestě nezaváhal a odvedl Martina Gavendu již s vylétnutím pásky. Poslední bod zbyl na Patrika Mikela, dnes hostujícího za Markétu, takže Pardubičanovo vítězství dostalo Mšeno jen na stejnou úroveň s Pražany. Ti však udeřili nanovo.

Ve čtvrté jízdě slavil Michal Škurla vítězství ve stylu start – cíl před Piotrem Dziatkowiakem a Michalem Kleinem, když Richard Geyer vinou pádu v předposlední zatáčce neviděl cíl. O mnohem horšího protivníka se všem postaral svatý Petr, protože v průběhu páté jízdy se rozpršelo nanovo. Naštěstí jen krátce, jelikož dráha již inkasovala tolik vody, než aby se dalo mluvit o krásném závodě.

Jaroslav Drbal vstoupil do hry o vítězství, když v rozjížďce s číslem pět poslal poprvé do akce Romana Čejku. Náhradník se mu odvděčil brilantním vítězstvím. Patrik Mikel zvýšil pražský náskok, když za sebou nechal Richarda Geyera a Zdeňka Růžičku. Domácí stupňovali svůj tlak na Pražany, když Michal Dudek v prvních metrech šesté jízdy zmizel z dohledu Michala Škurly. V té chvíli se pražské vedení smrsklo na jediný bod.

Mšeno a koaliční tým zabředávaly do role hráčů druhých houslí. Jan Holub se ocitl polapený v pásce, avšak v úvodním výjezdu dokázal podjet Martina Gavendu. Jeho gesto, když zablácený sesedl u metylárny po návratu do depa, dalo jasně najevo, co si o takových podmínkách myslí. Zato Zdeněk Holub si v sedmé jízdě počínal s podivuhodnou lehkostí a dovezl do pražských boxů svou druhou dnešní trojku.

Radim Chod držel třetí místo za Martinem Málkem, ale v nájezdu do druhé zatáčky se smekl po kluzkém povrchu, na díře mu vypadla noha z háku a on se ocitl na zemi. Vzápětí kraloval Tomáš Suchánek před Piotrem Dziatkowiakem. Poslední bod uzmul Ronny Weis a Filip Hájek vyšel bodově naprázdno.

Ručník v ringu ve správný moment
Půlka základní části zastihla na čele Pražany s patnácti body, domácí měli o dva, Mšeňáci o čtyři a Březolupáci s Míšní už o šest méně. V deváté jízdě Tomáš Suchánek svým dalším jednoznačným prvenstvím dostal Mšeno, ale Michal Škurla pojistil pražské vedení druhou příčkou před Martinem Málkem a Petrem Babičkou.

Teprve v rozjížďce s číslem deset se březolupsko – míšeňský tým dočkal vítězství. Ronny Weis odstartoval před Michalem Kleinem. Výživná dávka materiálu od zadního kola mšenského závodníka dokonala oslepila Michala Dudka. Na sklonku třetího okruhu užuž zastavoval, když Michal Klein upadl.

„Ani mi nemluv,“ glosoval poznámky, kterak střelhbitě přidal a urval aspoň jeden bodík za Patrikem Mikelem. „Po startu jsem to dal na venek, nepodrželo mě to. Dal jsem to tam znovu a dostal od Kleina cejchu pod brejle. Balil jsem to, ale pak jsem před sebou viděl někoho ležet. ‚Aha, Klein!‘, říkal jsem si. Jel jsem, i když jsem neviděl, kde je zatáčka.“

Slaný srovnal krok se Mšenem, Březolupy byly jen o bod pozadu a Michal Klein byl pochopitelně ze svého pádu rozmrzelý. „Tady jsem spad‘ teprve jednou,“ odmítal myšlenku, že pro něho bude druhá zatáčka ve Slaném stejně zakletá jako ve Mšeně. „Ale nasere to stejně!“

Pražané zvýšili své vedení už na pět bodů. Zdeněk Schneiderwind dnes zaskakoval za Tomáše Topinku, který spolukomentoval přenos z finále světového poháru, a v jedenácté jízdě nahradil Filipa Hájka náhradníkem Zdeňkem Holubem. Ten sice rychle odstartoval, avšak Jan Holub jej v prvním nájezdu vyhnal na venek. Pražan se nedal odradit a po vnější straně vyjel na rovinku opět jako první.

O poměrně nečekané rozuzlení se postaral Roman Čejka, když ve třetím okruhu upadl. Sice se vrátil zpátky do sedla, ale Richard Geyer mu mezitím ujel o celou rovinku. Zdeněk Holub se objevil na startovním roštu hned v rozjížďce s číslem dvanáct. Opět exceloval, navýšil náskok Pražanů až na sedm bodů, avšak Zdeňku Schneiderwindovi bylo jasné, že popáté svého náhradníka za daných okolností už použít nesmí.

Ve dvanácté jízdě za ním zuřil souboj o druhé místo. Piotr Dziatkowiak objel v prvním oblouku Tomáše Suchánka, leč ten mu to oplatil již ve výjezdu. Do rozjížďky s číslem třináct proto Jaroslav Drbal povýšil Michala Dudka na žolíka. Stejnou myšlenku však pojal také Jaroslav Gavenda, který nechal stát Richarda Geyera a Martina Málka poslal pro dvojnásobnou porci bodů.

Znění extraligových pravidel spletla oba kouče, že své žolíky navlékli do zelených povlaků, které se však v první lize nepoužívají. Rozhodčí Karel Voborník však zůstal klidný. Martin Málek se zelenou pokrývkou přilby triumfoval stylem start – cíl, zatímco stejně zbarvený Michal Dudek objel v první zatáčce Tomáše Suchánka.

Pardubičan v mšenských službách však na začátku protilehlé rovinky zůstal stát, aby se záhy rozjel pro poslední bod. „Vypad‘ mě chcípák,“ vysvětloval později. Slaný dotáhl druhé Mšeno a Jaroslav Drbal ještě nevystřílel veškerý střelný prach. Jeho náhradník Roman Čejka suverénně vyhrál rozjížďky s čísly čtrnáct a patnáct.

V prvním případě Michal Klein udržel svůj klub na dohled domácích, když skončil druhý, avšak poté Zdeněk Růžička neviděl cíl. Po neobsazené dvanácté jízdě a následující nule Filipa Hájka Michal Škurla dvoubodovou dávkou upevnil pražské vedení. Viditelnost poklesla za bezpečnou mez, když se nad slánským stadiónem usadil další tmavý mrak.

Jan Holub nedal nikomu šanci v šestnácté jízdě. Piotr Dziatkowiak na konci třetího okruhu zůstal stát. Okamžitě se pustil do sprintu a o chloupek proběhl do posledního kola, než jej stačil Jan Holub předjet. Jenže jak byl prve sudí benevolentní k zeleným povlakům, nyní si dal záležet, aby Polákovi změřil čas. Limit mu vypršel, když běžel poslední zatáčkou.

By nedostal žádný bod, Slaný stejně předčil Mšeno. Finálová jízda slibující dramatickou podívanou jako ostatně ve všech letošních závodech první ligy se už totiž nestačila uskutečnit. Ke tmě se přidal d隝 a verdikt hodit ručník do ringu přišel opravdu v pravý čas.

Další pražský triumf
Celkem šest stopětadvacítkářů doplnilo dnešní ligový závod svým mistrovským kláním. Sindy Weber slavila na místě své čtrnácté narozeniny. Nenechal jí chladnou ani osud Romana Mádyho, který se ve Slaném zranil při středečním tréninku. Nápis neumělou češtinou, a se plzeňský závodník brzy uzdraví, si vzala ze zdi improvizovaného depa s sebou i na nástup.

Petr Chlupáč jakoby se nechal inspirovat počínáním svých starších kolegů při prvoligovém mítinku. Hned v rozjížďce s číslem jedna záhy předčil Adama Fencla. Chabařovičan nehodlal kapitulovat ani náhodou. Spodem posledního oblouku se vskutku dostal do čela, jenže takřka současně upadl.

Ve druhé jízdě Petr Chlupáč s přehledem odvedl Marcela Studzinskeho. Ten si ovšem hned vzápětí poradil s Adamem Fenclem. Ani tentokrát se Chabařovičan nespokojoval s prohrou jen tak. V nájezdu do třetího kola jel první, avšak drobná chybička jej znovu srazila na druhé místo.

Klíčová byla především rozjížďka s číslem čtyři, v níž silná trojice stanula na startovním roštu spolu s Milanem Dobiášem. A Petr Chlupáč právě tady nakročil ke svému prvenství. Po bleskovém startu nepustil Adama Fencla před sebe, by zejména v úvodním oblouku kousal jako vyhladovělý vlk.

Marcel Studzinski inkasoval jediný bod, jenže v páté jízdě ujel o pověstný parník Milanu Dobiášovi. S devíti body vyčkával výsledek třetího dnešního duelu Petra Chlupáče s Adamem Fenclem. Ani tady Pražan nezaváhal a zkompletoval dvanáctibodové maximum. Adam Fencl chyboval v první zatáčce. Klesl na chvost, a by se probil ve druhém kole na druhé místo, celkově mu to vyšlo jen na nejnižší stupínek pódia.

Hlasy z depa
„Zezačátku ostrý,“ odpovídal Zdeněk Holub na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Dráha nebyla moc pěkná, moc se mi to nelíbilo. Pak se to spravilo a bylo to pěkný. Závodilo se, nějaký body jsem utrh‘, takže pěkný. Vyhráli jsme, na to, že jsme byli oslabený o Ondru, paráda! Snad to zopakujeme i příště.“

„Dneska paráda,“ pochvaloval si Michal Dudek. „OD začátku jsem byl spokojenej‘, pomoh‘ jsem Slanýmu. První dvě rozjížďky se mi povedly parádně, pak jedna ne, ale žolda byl za čtyři body. Jsem spokojenej‘. Škoda, že jsem tak nejel od začátku sezóny.“

„Zezačátku špatný,“ konstatoval Roman Čejka. „Nemoh‘ jsem se srovnat s dráhou. Před tréninkem totiž zapršelo trošku víc, byly tam louže. Ještě jsem šel na hubu o tréninku i v závodě. Nakonec jsem udělal ještě dvě trojky. Čtrnáct dnů jsem na tom neseděl, což je znát.“

„Střídavě oblačno,“ odtušil Tomáš Suchánek. „Dobrej‘ začátek, pak mě vypad‘ chcípák. Asi jsem ho tam blbě nacvak‘, jen asi na tři čtvrtiny a nedocvak‘ úplně. Takže moje chyba, ale jinak pěknej‘ trénink.“

„Na prd,“ nebyl Jan Holub spokojený. „Nedařilo se to dotáhnout do konce. Starty jsem měl dobrý, ale nemoh‘ se srovnat. Přetáčel jsem se a Zdenda Holubín toho využil. Tu první jízdu jsem se pěkně zaprasil. Dráha nebylo ono, někde to klouzalo, někde stíhalo…“

„Dneska mi to absolutně vůbec nebavilo,“ netajil se Martin Málek. „Od toho se odrazil i výkon. Tím bych to zakončil.“

    FIN  
1. AK Markéta Praha     29
Patrik Mikel, Březolupy/Míšeň 1 2 2 2   7
Michal Škurla 3 2 2 2   9
Filip Hájek 1 0 – 0   1
st.č.12-neobsazeno      
Zdeněk Holub 3 3 3 3 – 12
 
2. AK Slaný     25
Piotr Dziatkowiak, PL (ACCR) 2 2 1 E   5
Radim Chod X 0 – –   0
Michal Dudek 3 3 1 4*   11
Petr Babička 0 – 0 –   0
Roman Čejka 3 0 3 3 – 9
 
3. Grepl PDK Mšeno     24
st.č.5-neobsazeno      
Zdeněk Růžička 0 0 – R   0
Michal Klein 1 1 0 2   4
Tomáš Suchánek, Pardubice 3 3 3 2 1 – 12
Jan Holub 2 1 2 3   8
 
4. AK Březolupy/SC Míšeň     22
st.č.13-neobsazeno      
Ronny Weis, D 1 1 3 1   6
Martin Gavenda 2 0 0 1   3
Richard Geyer, D F 1 1 –   2
Martin Málek 2 2 1 6* – 11

Poznámka: finálová jízdě nemohla být uskutečněna kvůli tmě a dešti

Průběžná prvoligová tabulka:

  závody bilance výsledků malé body velké body
1. Mšeno 5 2-1-1-1 135 14
2. Praha 5 2-1-0-2 136 13
3. Březolupy/Míšeň 5 2-0-2-1 122 13
4. Slaný 4 0-3-1-0 105 11
5. Pardubice 5 0-1-2-2 115 9

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Petr Chlupáč, Praha 3 3 3 3 12
2. Marcel Studzinski, PL 2 3 1 3 9
3. Adam Fencl, Chabařovice F 2 2 2 6
4. Milan Dobiáš, Chabařovice 2 1 0 2 5
5. Sindy Weber, D 1 1 0 1 3
6. František Klier, Mšeno 0 0 1 0 1

Průběžné pořadí seriálu:

  PLZ PCE SLA TOT
  26.4. 26.7. 2.8.  
1. Marcel Studzinski, PL 12 10 9 31
2. Adam Fencl, Chabařovice 8 11 6 25
3. Petr Chlupáč, Praha 4 4 12 20
4. Roman Mády, Plzeň 5 11 NS 16
5. Milan Dobiáš, Chabařovice NS 4 5 9
6. Filip Šifalda, Chabařovice NS 8 NS 8
7. Sindy Weber, D NS 0 3 3
8. František Klier, Mšeno NS NS 1 1
9. Kryštof Rybář, Divišov 1 NS NS 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Jiřina Šifaldová

MS družstev

Milan Špinka nevidí budoucnost špatně

Bydhoš – 31. července
Český národní tým se za své výkony v letošním světovém poháru družstev nemusel stydět ani v nejmenším. Po úterním Västerviku podával skvělé výkony rovněž ve čtvrteční race-off v Bydhošti, v němž nakonec zaostal o pouhé dva body za třetími Američany. Jeho kouč Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že především s výkony Václava Milíka a Eduarda Krčmáře nevidí budoucnost špatně.

Američanům v patách
„Začátek se dvěma nulama od juniorů nebyl zrovna nejlepší,“ pouští se Milan Špinka do vyprávění o race-off v Bydhošti. „Pak ale Aleš přivez‘ bodík, Pepe bodík, Eda bodík. Potom Vašek od prken vyhrál. Tím se smůla prolomila.“

Václav Milík v rozjížďce s číslem šest podal skutečně parádní výkon. Do čela se probil již v první zatáčce, aby čelil nájezdům Troye Batchelora až na metu.

„Švédi a Australani cukli, my se drželi Američanů,“ líčí Milan Špinka. Zatímco Australané se museli bránit švédskému náporu, český národní tým se pustil do boje o pozici šestého nejlepšího družstva světa s Američany.

Spíše by ovšem bylo výstižnější konstatovat s Gregem Hancockem, protože zbytek reprezentantů Stars and Stripes vozila body pouze sporadicky. Ricky Wells sice vedl desátou jízdu, avšak Darcy Ward jej ve třetím okruhu dokázal předjet.

„Australani závodili se Švédy o vítězství a Greg byl pořád bez ztráty kytičky,“ potvrzuje Milan Špinka rozložení sil okolo poloviny mítinku. „My jsme vozili body, až Pepe skončil v desátý jízdě s nulou. Plánoval jsem dát do jedenáctý jízdy Vaška jako žolíka, ale díky týmový spolupráci jsme věděli, že ho daj‘ Amíci. Usoudili jsme, že dát Vaškovi žolíka byla blbost.“

A vskutku. Greg Hancock se z rozjížďky s číslem jedenáct vrátí se šesti body a Václav Milík navzdory vší snaze nedokázal překonat druhého Andrease Jonssona. Vzápětí se Eduard Krčmář dostal do čela, o nějž jej až na začátku čtvrtého kola připravil Oliver Berntzon. V rozjížďce s číslem třináct se dopředu dostal Aleš Dryml. Leč ve druhém kole podlehl Chrisu Holderovi a v posledních metrech i Andreasu Jonssonovi.

Risk na žolíka vyšel
V první zatáčce rozjížďky s číslem čtrnáct upadl Josef Franc. Sice nebyl vyloučen, avšak při repete nedosáhl na body, zatímco Greg Hancock opět zvítězil. „V patnáctý jízdě jsem dal žolíka Edovi,“ pokračuje ve vyprávění Milan Špinka. „Jel dobře, risknul jsem to a dal ho tam.“

Letmý start se musel opakovat, aby poté vystřelil dopředu Troy Batchelor, ale záhy jej předčil Kim Nilsson. Mezi ně se však zamíchal i slánský junior. „Jel chvíli i první,“ říká český reprezentační kouč. „Kim Nilsson ho ale ve třetím kole tvrdě přibil na prkna. Letěl jsem k telefonu a volal rozhodčímu.“

Arbitr Jim Lawrence inkriminovaný moment už sám posuzoval. „Říkal mi ‚jo, jo, zrovna se dívám na video‘,“ svěřuje se Milan Špinka, co se dozvěděl z druhé strany telefonního aparátu. „Víš, jak to je. Když jsem se ozval, Nilssona vyloučili. To byl, myslím, konec Švédů.“

Česko americký duel však hořel i nadále. „Přiblížili jsme se k Amíkům,“ pokračuje Milan Špinka. „Vašek dojel v šestnáctý jízdě na bodík, ale měl tam Darcy Warda a Thomase H. Jonassona. V Bydhošti jela světová špička, tyhle závody byly o level výše než Västervik.“

V sedmnácté jízdě nahradil Vaclav Milík Josefa France, aby po pádu nakonec skončil druhý za Chrisem Holderem. Vzápětí vyšel Aleš Dryml naprázdno, zatímco v rozjížďce s číslem devatenáct byl Eduard Krčmář třetí za Gregem Hancockem a Darcy Wardem. Australané mohli slavit postup do finále, zatímco náš tým už nemohl ohrozit celek USA, by Václav Milík v rozjížďce s číslem dvacet zasypával vedoucího Troye Batchlelora jedním útokem za druhým.

„Kluci podali důstojný výkon,“ bilancuje Milan Špinka. „Ostudu jsme neudělali a je tady určitá perspektiva ve Vaškovi a Edovi. Už nastoupili mezi světovou špičku, se kterou bojujou. Zařadili se a to je důležitý. Tým dobře pracoval. Díky patří i Bohoušovi Brhelovi, drží ruku nad Edou. Věnuje se mu nejen po stránce motorů, ale i při fyzický přípravě. Vaškovi dělá motory. Myslím si, že je všechno na dobrý cestě. Vaška už znaj‘, ale Eda byl velký překvapení.“

Foto: Petr Makušev

Minirozhovor

Dnešní den přinesl lepší zprávy o stavu Romana Mádyho, ale i o konci jeho kariéry

Praha – 1. srpna
Roman Mády, zraněný při středečním tréninku s pětistovkou ve Slaném, včera podstoupil další operaci. Stomatologové mu čtyři hodiny dávali dohromady polámané čelisti. Závodníkův otec Roman vyslal do světa zprávu o lepšícím se stavu svého syna a zároveň oznámil, že v plochodrážním sportu nebude pokračovat minimálně do své plnoletosti.

„V noci ho probouzeli z umělého spánku,“ říká Roman Mády starší. „Reagoval dobře, otevřel oči a rozhlíd‘ se. Vzbouzel se, začal sedět a sestra nám řekla, že je to dobře. Teď je v jemným spánku a zejtra by ho měli probouzet natrvalo. Operace se povedly i pohledově to vypadá dobře.“

Otec úřadujícího šampióna stopětadvacítek na klasické dráze si uvědomuje, že při vší nehorázné smůle se anděl strážný na jeho syna nevykašlal. „Bavil jsem se o tom se startmaršálem,“ povzdechne si. „Byl to čelní náraz do vaku. Motorka se odrazila a spadla na Romana. Řidítka, páčka nebo hák vlétly do nechráněné části přilby. Byla to blbá trefa přímo mezi oči. Jenže o kousek vedle a schytal by to rovnou do oka…“

Nešastná událost dovedla Romana Mádyho staršího k rozhodnutí, že plochodrážní motocykly půjdou z domu. „Už jsem je odvez‘ plzeňskýmu předsedovi,“ konstatuje. „I rámovinu na dlouhou z SCM panu Křikavovi do Slaného. I kdybych se já rozhod‘, že Roman bude pokračovat, ženu nepřesvědčím už nikdy. A na licenci potřebuje podpis obou rodičů. Třeba se k tomu vrátí, v osmnácti a se rozhodne sám, ale do tý doby má zákaz.“

Se závoděním se ovšem končí těžko. „Bude nám to scházet,“ netají se Roman Mády starší. „Hlavně jemu. Problém je, že si nic z toho pádu nepamatuje. Bude chtít jezdit dál. Ale má doma krosku, na ní může jezdit s klukama, s plochou dráhou jsme skončili.“

Foto: Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)

MS družstev

Chris Holder neskrýval chu na zlato, Thomas H. Jonasson želel patnácté jízdy a Billy Hamill pěl chválu na ikonu

Bydhoš – 31. července
Chris Holder na tiskové konferenci po včerejším race-off v Bydhošti připustil, že by se mu moc líbilo, kdyby se se svými kámoši stal mistrem světa. V konečném součtu dvaceti jízd jeho tým předčil Švédy o jedenáct bodů. Celý večer patřil opravdu Australanům, kteří si brousí zuby na první zlatou medaili od roku 2002.

Touha po zlaté medaili
Pokud by se Chrisovi Holderovi vskutku podařilo vyhrát titul s Troyem Batchelorem, Darcy Wardem a Jasonem Doylem, bylo by to pro něho úžasnější o to více, jelikož se třemi z nich vyrůstal.

„Bylo by to úžasné,“ zasnil se Chris Holder. „Když jsem vyhrál titul mistra světa, byla to ta nejlepší věc vůbec. Byl to doopravdy úžasný pocit. Další taková věc by byla vyhrát družstva a být mistrem světa se svými kámoši.“

Nicméně taková věc se snadno řekne, však členové reprezentačních výběrů Polska, Velké Británie a Dánska budou dozajista všema deseti proti. „Jsme dychtivý a jsme na to připravení,“ neskrýval Chris Holder velkou motivaci. „Pokud se nám bude dařit a odvedeme dobrou práci, není žádný důvod, proč bychom to neměli být my. Měli bychom to udělat, máme už pár stříbrných medailí. Ale bude to těžké, jsme rádi, že jsme se dostali do finále. Teď uvidíme, co tam budeme moci udělat.“

Chris Holder přitom ještě v sobotu raději vynechal event 1 v King’s Lynn, protože nechtěl riskovat zranění po pětitýdenní přestávce vinou zranění zápěstí a krku. Jedenáct bodů mu ovšem včera dodalo patřičnou dávku důvěry.

„Nebylo to příliš špatné,“ bilancoval svůj vlastní výkon. „Nebylo to sice nejlepší, ale dokázal jsem nakonec získat pár bodů. Těším se na další kola a že se do toho dostanu zpátky. Jsem rád, že jsem tím dnes večer prošel bez příliš mnoha problémů. Když si zítra dám pár koleček, bude to ještě lepší.“

Diskvalifikace převrátila švédské ambice vzhůru nohama
Thomas H. Jonasson připouštěl, že vyloučení Kima Nilssona z rozjížďky s číslem patnáct vzalo Švédům vítr z plachet v jejich souboji s Australany. Rozhodčí Jim Lawrence rozhodl, že švédský závodník tvrdě přizdil českého žolíka Eduarda Krčmáře, když narazil do bariéry při nájezdu do posledního kola, přičemž se mu podařilo zůstat v sedle. Přitom předtím bylo Švédsko na šestadvaceti bodech stejně jako Austrálie.

„Po tom vyloučení se všechno trošku podělalo,“ konstatoval Thomas H. Jonasson. „Stejně jako když jsem byl v úterý vyloučen já ve Västerviku. Takové maličkosti nakonec dělají velké rozdíly.“

Švédové se tedy nakonec do sobotního finále nepodívají. „Je to těžké,“ připustil Thomas H. Jonasson. „Nejsem překvapený, že jsme bojovali tak tvrdě proti Austrálii a stejně nejsem překvapen, že Austrálie je ve finále. Byl to těžký večer.“

Privilegium být v týmu s ikonou
Americký kouč Billy Hamill neváhal označit Grega Hancocka za ikonu. Exmistr světa svým jednadvacetibodovým maximem vypálil rybník nejen Čechům usilujícím o třetí příčku, ale fakticky i všem jednotlivcům ze soupeřících družstev.

„Je to ikona,“ vysekl poklonu svému někdejšímu kolegovi z nezapomenutelného Teamu Exide. „Nejen americká ikona, ale ikona celého plochodrážního sportu. Cítím privilegium, že jsem ho viděl nejen závodit, ale také že jsem byl částí amerického týmu spolu s ním.“

Mezitím FIM potvrdila rozlosování pro sobotní finále. Domácí Poláci pojedou s bílými povlaky. Červená bude barva Australanů, modrou povezou Dánové a žlutou Britové.

Foto: tiskový servis IMG Worldwide