AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 19. července
Třetí ročník svitavského Veterán kempu prožíval tropická vedra, která dokonce organizátory přinutila po osmi jízdách operativně zařadit půlhodinovou přestávku na relax. Hořkost porážky nepoznal Sjoerd Rozenberg, jehož duel se stejně suverénním Walterem Nebelem v rozjížďce s číslem devět nabídl jeden z vrcholných podniků celého odpoledne. Ve vloženém mítinku juniorů stejným způsobem kraloval Luboš Velinský.

Závodění na amatérské bázi šetří finanční prostředky
„Před dvaceti lety jsme to vídali v Rakousku, teď už je to i tady,“ přemítal Vladimír Višváder, sotva dnes ve svitavském depu seskočil ze své červené cestovní Hondy. „Nejsou závodníci, ale amatérů a veteránů je dost.“

Na další filozofování už však někdejší rekordman plochodrážní dlouhověkosti neměl čas. Slavil narozeniny, a protože jej v předchozích dvou dnech trápily průjmy, od pořadatelů dostal ruličku toaletního papíru na červené stužce.

Nicméně již jen letmý pohled do startovní listiny dával Vladimíru Višváderovi za pravdu. Zatímco s personálními úbytěmi bojuje už i naše juniorka a počet účastníků přeborových podniků zvyšuje také start es, která si je zařazují do svého tréninkového plánu, dnes se v depu tísnilo plných devatenáct startujících.

„I kdybych jezdil první ligu, dostanu jen pár korun za bod,“ vysvětloval Luboš Velinský, proč jej nevídáme na startu regulérních závodů. „A to nepokreje všechny náklady.“ S ohledem na svých sedmadvacet let byl zařazen do zvláštního závodu juniorů.

Dokonale jej opanoval, čtyři rozjížďky vyhrál stylem start – cíl a s dvanácti body se stal zaslouženým vítězem. Za jeho zády sváděli boj na českých oválech dobře známý Jannik Klein s Holanďanem Markem Helmhoutem. Ten používal druhý motocykl Sjoerda Rozenberga, otce své přítelkyně. Technické problémy zabránily Dominiku Slezákovi, aby do pořadí promluvil výraznějším způsobem.

„Napiš, že teď už končím doopravdy,“ lamentoval, sotva se z třetí jízdy vrátil po svých a v depu zjistil prasklý blok motoru. Nicméně nadšení je nejlepším hnacím motorem a zohorský borec vyhrožoval koncem kariéry již na podzim.

Osobnosti znovu v akci
V hlavní části kempu se představilo patnáct závodníků z Čech, Maďarska, Rakouska, Polska a Nizozemí. Vedle tradičních účastníků podobných akcí se objevili další nadšenci a to i z kategorie osobností.

„Dvanáct let jsem na tom neseděl,“ zůstával opatrný Václav Matuna, někdejší čakovický závodník a československý reprezentant. Na dráze však šel veškerý ostych stranou. Především rozjížďka s číslem dvanáct dostala stíhací jízdou Václava Matuny správný náboj. Záhy za sebou nechal Krzysztofa Pikusu, aby poté Manuela Gottswintera pronásledoval tak dlouho, dokud mu na poslední chvíli nesebral druhé místo.

Rakušan Walter Nebel patřil dlouho k reprezentačním oporám své země a ve svitavské Cihelně startoval již v červnu 1986. Tehdy nový ovál otevíral závod Dunajského poháru, v němž se v letech 1986 – 1988 střetávaly výběry Československa, Rakouska, Maďarska a Jugoslávie.

„Ano, vzpomínám si,“ reagoval na připomínku závodu, od něhož uběhly již téměř tři desítky let. Dnes se rázem stylizoval do role favorita. Rozjížďky s čísly dvě a šest vyhrál stylem start – cíl. V tomto ohledu se mu mohl rovnat pouze Sjoerd Rozenberg.

Holanďan dobře známý z českých oválů se nikterak nežinýroval v otázce jednoznačných triumfů, které dobyl ve čtvrté a psmé jízdě. Na své třetí vítězství si ovšem musel počkat, protože po osmi jízdách si tropické vedro vynutilo půlhodinovou pauzu na svlažení hrdel, by pramen červené malinovky již dávno vyschnul.

V rozjížďce s číslem osm Walter Nebel kousal jako filmový Hannibal, nicméně Sjoerd Rozenberg neuhnul ze své vítězné stopy ani o milimetr. Vzhledem k formátu klasického závodu jednotlivců ostřiženého o poslední sérii, ale zato s finálovou jízdou čtyř nejlepších o určení pořadí, vlastně ani o nic zásadního nešlo. A to tím spíše, když se jak Walter Nebel, tak Sjoerd Rozenberg vrátili s trojkami i ze čtrnácté a patnácté jízdy.

Repete finále chybělo, entusiasmus nikoliv
Otázka dalších dvou finalistů se ovšem řešila až do samotného konce. Laszlo Meszaros se sice ve čtvrté jízdě musel sklánět před Sjoerdem Rozenbergem, avšak na Waltera Nebela vůbec nenarazil. V rozjížďce s číslem pět ale odstartoval na Richarda Bergera, jehož za svým výfukem přivedl až k šachovnicové vlajce.

Svitavský borec však mnohem více litoval deváté jízdy. Zatímco Sjoerd Rozenberg v ní uštědřil první porážku Walteru Nebelovi, Richard Berger přišel o bod za třetí místo ve druhém okruhu díky pádu v první zatáčce.

Jeho manko vyžil Laszlo Menyhard profitující z přerušení desáté jízdy. Vedoucí Piotr Cryz v ní předvedl pád nepostrádající akrobatické prvky. Z repete byl vyloučen a navíc se vyvrcholení závodu sledoval jako divák a navíc s obvazem na ruce. Po restartu se Maďar rychle dostal před Jana Boháče a rázem se mohl chlubit šesti body.

Richard Berger jich měl zatím jen pět, nicméně zvýšil hodnotu svých akcií v rozjížďce s číslem čtrnáct, když vnějškem první zatáčky objel Joszefa Gecyho. Laszlo Menyhard kontroval v patnácté jízdě jediným bodem, když jej kromě Sjoerda Rozenberga porazil i Dan Macl. Přesto se dostal na osm bodů stejně jako Richard Berger.

Než se oba domluvili, kdo bude čtvrtým finalistou, na ovál vyjeli Walter Nebel a Laszlo Meszaros. Rozjezd o třetí místo byl vskutku neplánovaný, nicméně Rakušan si v něm hladce se svým protivníkem poradil. Padlo rozhodnutí, aby se finále klasifikovalo odděleně jako extra jízda o trojici přileb.

I z tohoto záměru sešlo. Laszlo Meszaros, Sjoerd Rozenberg a Walter Nebel se hnali dopředu první zatáčkou, až Maďar na protilehlé rovince upadl. Incident odskákal naštěstí jen naraženými žebry. Jízda se už neopakovala, Laszlo Meszaros byl diskvalifikován a pořadí v okamžiku jeho pádu dalo pořadí celého dnešního mítinku.

I když závod přišel o své vyvrcholení, kromě Dominika Slezáka nelitoval snad nikdo. Rozzářené oči se staly nezbytnou kulisou každého boxu. Marcin Zielinski, který se svými kamarády dorazil až z Tarnowa, se netajil svým obdivem k Martinu Vaculíkovi. „Dnes jedu první závod,“ dodával jakoby mimoděk, přičemž dobrou náladu mu nezkazila ani poznámka, že si vybral ovál, jemuž se ve svých začátcích raději vyhýbají mnozí naši junioři.

Přitom nechybělo málo a místo čtyř bodů měl o tři více. V rozjížďce s číslem sedm totiž po povedeném startu vedl před Manuelem Gottswinterem a Danem Maclem, aby o první pozici přišel díky pádu v první zatáčce třetího, tedy v případě veteránů posledního okruhu!

Ve čtrnácté jízdě užuž třímal v rukou druhou příčku, jenže Jan Boháč se během posledního kola dokázal posunout nejen před Helmuta Dürnedera, ale po mohutném finiši z posledního výjezdu i před něho. Po závodech si měli, o čem povídat. Nadšení, to je to pravé, co česká plochá dráha dneška potřebuje jako sůl. Ve Svitavách ho dnes bylo na rozdávání habaděj.

1. Sjoerd Rozenberg, NL	3 3 3 3	12	1.
2. Walter Nebel, A	3 3 2 3	11+3	2.
3. Richard Berger, CZ	3 2 F 3	8	3.
4. Laszlo Meszaros, H	2 3 3 3	11+2	F
5. Laszlo Menyhart, H	2 1 3 1	8
6. Joszef Gecy, H	1 1 3 2	7
7. Václav Matuna, CZ	2 1 2 2	7
8. Manuel Gottswinter, A	1 3 1 1	6
9. Dan Macl, CZ	E 2 2 2	6
10. Piotr Cryz, PL	3 2 X –	5
11. Jan Boháč, CZ	1 0 2 2	5
12. Toni Schreiner, A	2 0 1 1	4
13. Marcin Zielinski, PL	1 1 1 1	4
14. Krzysztof Pikusa, PL	0 2 0 –	2
15. Helmut Durneder, A	F 0 0 0	0

Poznámka: po skončení závodu byla odstartována rozjíďka čtyř nejlepších o zlatou, stříbrnou a bronzovou přilbu, avšak po pádu Laszlo Meszarose již nebyla opakována – pořadí bylo stanoveno v okamžiku přerušení a promítnuto do celkové klasifikace.

Vložený závod juniorů:

1. Luboš Velinský, CZ	3 3 3 3	12
2. Mark Helmhout, NL	2 1 2 1	6
3. Jannik Klein, A	E 2 1 2	5
4. Dominik Slezák, SK	1 0 E –	1

Foto: Eva Palánová