Budínek – 26. června
Juniorský národní tým prožil loni fantastickou sezónu s bronzovými medailemi z mistrovství Evropy i světa. Letos na obou frontách vykročil k obhajobě správnou nohou. V evropském semifinále v Plzni podruhé v řadě zabouchl finálová vrata Švédům, v mistrovství světa v Teterowě zaskočil mnohé vítězstvím před favorizovanějšími Australany a Angličany. V sobotu jej čeká další krok, v Herxheimu se jede finále mistrovství Evropy a Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ani tentokrát nesleví ze své zásady nikoho nepodceňovat.
Plzeň, 24. května – repríza evropského postupu vylučuje náhodu
Loňské semifinále evropského šampionátu juniorských družstev v Divišově je závod, který z paměti přítomných fanoušků rozhodně nevymizí jenom tak. Český tým za dramatických okolností vyřadil Švédy, přičemž se musel poprat i s verdikty jejich krajana Kristera Gardela za pultíkem rozhodčího. Za těchto okolností se letošní plzeňské semifinále zdá výrazně klidnější. Český tým měl nad Švédy vrch už od úvodních fází a život si komplikoval jen vlastními zaváháními.
„Nebyl nervák,“ přemítá Milan Špinka. „Ale dobře… Jenže ono to bylo nakonec taky o dva bodíky! Ale znovu jsme porazili Švédy a potvrdili, že loňský rok nebyla náhoda. Kluci jeli líp a potvrdili finále.“
Manažer české reprezentace rozhodně neponechával nic náhodě. „Semifinále předcházely tři akce,“ připomíná. „První byla přebor v dubnu, kdy ale jel jen Michal Škurla a Ondřej Smetana. Pak byly dvě soustředění. Díky plzeňským organizátorům jsme měli možnost je absolvovat. To nám dalo dost a kluci byli od začátku závodu jistější.“
V rozjížďce s číslem jedna sice Michal Škurla dojel za Fredrikem Egmanem, avšak okamžiky severského vedení byly sečteny druhou jízdou. Václav Milík v ní porazil Jacoba Thorsella, skóre bylo srovnáno. A Roman Čejka hned vzápětí vystřelil český tým do čela.
„Nástup byl dobrej‘, vyšlo nám to,“ komentuje Milan Špinka. „Je to o psychice, víc si věříš a to je v každým sportu důležitý.“
Po pádech Ondřeje Smetany a Michala Škurly Švédové srovnali české skóre. Jenže Milan Špinka měl připravenou taktiku použít silného náhradníka Václava Milíka v rozjížďkách s čísly sedmnáct a osmnáct, kam nastupují závodníci z bodově slabší poloviny každého družstva.
„S náhradníkem se dá pracovat,“ usmívá se český kouč. „Švéďák tam chtěl dávat žolíka, ale to se letos nesmí. Vašek zajel bezvadně, ztratil jen s Oliverem Berntzonem, jinak vyhrál. Dobře jeli i Eda a Roman, tihle tři jsou páteř týmu. Holoubek chyběl, měl problém se zraněním.“
Teterow, 7. června – trojková bouře na závěr
Zatímco klíčem k evropskému bronzu bylo loni vítězství v divišovském semifinále, v mistrovství světa se juniorský tým vyhnul kvalifikačnímu procesu díky přímému nasazení z titulu pardubického pořadatelství. Vyšachovat Australany z bitvy o bronz však už u zeleného stolu nešlo. A letošní semifinále v Teterowě dalo jasně najevo, že Česká republika mezi nejlepší juniorské týmy světa v současné době patří.
„V pátek jsme se byli podívat v Güstrowě na závodech, kde jel Ondra Smetana,“ vypráví Milan Špinka. „Němci tam jeli opravdu dobře a říkali jsme si, že vedle Angličanů a Australanů bude druhej‘ den o konkurenta víc.“
V Teterowě chyběl Roman Čejka kvůli svému zřejmě nejslavnějšímu apendixu v plochodrážních dějinách, jehož zastoupil uzdravený Zdeněk Holub. „Začalo to, že Holoubek dojel s bodíkem,“ vypráví český kouč. „V další jízdě upad‘ Michal Škurla, ale Michael Härtel taky, dvakrát se opakovalo.“
Nicméně závod byl ještě příliš mladý na lámání holí. „Neházeli jsme flintu do žita,“ konstatuje Milan Špinka. „Bojovali jsme dál. Eda vyhrál a to už se blýskalo na lepší časy. Vašek suverénně vyhrál čtvrtou jízdu a dostali jsme se na Angličany a Australany.“
Na náročné dráze se z německých vlků stali bezzubí beránci a Michael Härtel a Kai Huckenbeck dokonce skončili v nemocnici. „Němci byli v háji,“ souhlasí Milan Špinka. „Härtela odvezli, Huckenbecka taky, upadl i Maassen. Rázem z nich byli outsideři. Dráha byla tvrdá, trénovali jsme jen my a Australani. Na závodech stejně byla jiná, s tím se musí počítat.“
Češi zůstávali na třetí příčce průběžného pořadí. „V průběhu závodu to pořád bylo o čtyři, pět bodů,“ komentuje Milan Špinka. „Eda v sedmé jízdě dojel třetí, neodstartoval, pak Vašek znovu vyhrál. Patnáctou jízdu vyhrál Eda, pak Vašek. V sedmnáctý Škurlík přivez‘ bod a Angličan Jason Garrity skončil v pásce.“
Tři jízdy do konce měli Češi osmadvacet bodů, Angličané jednatřicet stejně jako Australané. „A přišla fenomenální série,“ pokračuje Milan Špinka s hrdostí v hlase. „Zdeněk svým vítězstvím v osmnáctý jízdě dal impuls pro celej‘ mančaft. Řekli jsme si: ‚jdeme do toho!‘ devatenáctou jízdu vyhrál Eda, dvacátou Vašek.“
Takřka celá čtyři kola se zdálo, že je vítězství už v českých boxech. „Angličan Kyle Howarth jel celou dobu druhej‘,“ říká český kouč. „Ale Australan Max Fricke ho na pásce předjel. Tím Australané nejen vyřadili Angličany, ale řekli si o rozjezd s námi.“
Pouze vítěz měl absolutní jistotu postupu, druhý musí čekat na výsledek červencového semifinále v Motale, zdali tam stříbrný nezíská více bodů. „Vendy měl formu, chutnalo mu to a bylo o třídu vejš‘,“ nemohl Milan Špinka ani vteřinku pochybovat, koho do rozjezdu pošle. A Nicku Morrisovi dal hnedka po startu.“
Vítězní Češi jsou vedle nasazených Dánů prozatím jedinými známými účastníky srpnového finále ve Slangerupu. „Radost byla veliká,“ nezastírá jejich kouč. „V Teterowě byli favority přece jen Australané a Angličané. Je to velkej‘ úspěch, že jsme je porazili. Plzeň se Švédy byla úspěch, Teterow s Austrálií a Anglií byl dvojitej‘ úspěch.“
Herxheim, pozítří – podceňovat nelze nikoho
Další zastávkou českého národního týmu je evropské finále, které se na kraoučké dráze v Herxheimu jede už tuto sobotu. Šampionát starého kontinentu na rozdíl od mistrovství světa používá rozpis čtyřčlenných týmů s jedním náhradníkem.
Oproti vítězné sestavy ze semifinále v Plzni nepojede Michal Škurla, jehož nahrazuje Zdeněk Holub. Češi budou mít žluté povlaky a čísla od třináctky do dvacítky si rozeberou v pořadí Eduard Krčmář, Zdeněk Holub, Ondřej Smetana, Roman Čejka a Václav Milík.
„Němci, Dánové, Poláci a my,“ konstatuje Milan Špinka. „Nikdy nepodceňuju žádnýho soupeře, nikdy jsem neřekl ‚toho dáme‘. Ve velkým závodě musíš závodit s každým. Ale rádi bychom zopakovali loňskej‘ rok.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)