Archiv pro den: 5.5.2014

MČR tříčlenných družstev

Ke slovu přichází klasický rozpis

Praha – 5. května
Čtvrté úterý v řadě bude na pražské Markétě patřit ploché dráze. Zítra je na programu druhé kolo českého přeboru. Startovní listina čítá šestnáct jmen, takže se bude závodit dle klasického rozpisu na dvacet rozjížděk. Chybět nebude nejlepší čtveřice z ouvertury na plzeňských Borech, tedy Filip Šitera, Michal Škurla, Jan Holub a Ondřej Smetana. Konkurenci však dozajista zahustí i kupříkladu Hynek Štichauer, Michal Dudek či Jaroslav Petrák.

Startovní listina:

1 Jan Holub, Mšeno
2 Michal Klein, Mšeno
3 Patrik Mikel, Březolupy
4 Radim Chod, Slaný
5 Hynek Štichauer, Pardubice
6 Filip Šitera, Mšeno
7 Krzysztof Nowacki, Slaný (PL – ACCR)
8 Petr Babička, Slaný
9 Josef Novák, Pardubice
10 Zdeněk Růžička, Mšeno
11 Ondřej Smetana, Praha
12 Michal Dudek, Slaný
13 Filip Hájek, Praha
14 Lukáš Ševčík, Praha
15 Jaroslav Petrák, Pardubice
16 Michal Škurla, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Grand Prix

Ani jeden z našich účastníků české velké ceny neoslavil jednadvacetiny

Praha – 5. května 10:00
Představte si, že jste pozváni na světovou premiéru nového celovečerního filmu o Titaniku. Samozřejmě se strašlivě těšíte, ale snímek překoná vaše představy. Obrovitánská loď, ve své době pokládaná na nejlepší, nejbezpečnější a nejlepší vůbec, dostojí své pověsti. Překoná nástrahy dubnového Atlantiku, vyhne se všem ledovým krám a šastně dorazí do New Yorku. Bude to šok! Přesně takové pocity zažívali novináři na tiskové konferenci v pražském klubu Lávka, když jim pořadatelé SGP České republiky v deset hodin dopoledne oznámili, že držiteli startovních čísel šestnáct, sedmnáct a osmnáct jsou Václav Milík, Zdeněk Holub a Roman Čejka. Nejenže ani jeden neoslavil své jednadvacáté narozeniny, navíc dohromady absolvovali jedinou rozjížďku v seriálu SGP, a přesto předčili kapacity a horké aspiranty typu Josefa France a Matěje Kůse!

„To nečekalo asi hodně lidí,“ říká Pavel Ondrašík, sportovní ředitel AK Markéta Praha. A některé události posledních dnů dostávají rázem o něco logičtější rozměr. Začíná to touhou pořadatelů uskutečnit navzdory dešti extraligové utkání mezi Prahou a Pardubicemi, by si většina mužů převlečených do závodních kombinéze nepřála nic jiného, než už sedět ve svých dodávkách.

A proč Tomáš Topinka angažoval Romana Čejku na hostování do pražského týmu, zatímco se Martin Gavenda procházel po depu v roli zasvěceného diváka. Anebo co k čertu přimělo Václava Milíka, aby se po pondělním závodě Elite League v Belle Vue honil v oblacích na obyčejný jadranský pohár dvojic. A bezprostředně po něm vynechal slavnostní vyhlášení, usedl na sedadlo spolujezdce vedle svého otce, který s ním pádil na ruzyňské letiště, jako by ho ukradl, jelikož Poole ve středu hostil Birmingham.

„V poslední době bylo rozhodování o divoké kartě mezi Vaškem a Pepou,“ pokračuje Pavel Ondrašík. „Matěj z toho vypadl, protože se postavil odmítavě k dění tady.“ Josefa France paradoxně vyřadila dlouhá dráha. Pražská velká cena se koná v sobotu 31. května. Ve čtvrtek přitom startuje dlouhodrážní finále mistrovství světa v Herxheimu. A v neděli je na programu jeho kvalifikační kolo pro rok 2015 v Bielefeldu, jehož se pro všechny případy Josef Franc bude účastnit paralelně s finále.

Problémem není ani tak přesun a Josef Franc je konec konců typem závodníka, jemuž stres spíše vyhovuje. Avšak přeložení některého ze třech podniků na náhradní termín by mohlo ze smělého plánu vytvořit rovnici o mnoha neznámých a bez rozumného výsledku.

Samotný pražský závodník se však ještě plně nestylizoval do dlouhodrážního specialisty a dle kuloárních informací na sebe někteří členové jeho realizačního týmu koukají skrze prsty kvůli názorovým rozporům ohledně kolize krátkých a dlouhých oválů. Nicméně muž, který předloni rozjásal Markétu třemi vítěznými rozjížďkami, letos závodní součástí české velké ceny nebude.

„Padl námět dát Pepovi druhého náhradníka,“ připouští Pavel Ondrašík. „Ale ve čtvrtek jede Herxheim a v neděli Bielefeld. Letěl by sem, aby byl v Praze v pátek dopoledne a v sobotu večer se hnal zpátky. Jsme odpovědní za výsledky, a proto to nevidíme jako šastný krok.“

Nicméně co vedlo pražské pořadatele nominovat na náhradnické posty další dva závodníky juniorského věku? „Když vypad‘ Pepe, rozhodli jsme se pro dva juniory,“ vysvětluje Pavel Ondrašík. „I když tady budou jen stát, něco si z toho vezmou. Dle mýho názoru jsme tam dali dva nejlepší juniory. Jsou oba v rámci CS MV a věnujeme se jim, jen jsme se rozhodovali mezi Romanem a Edou.“

Podobné filozofie se drží i ostatní organizátoři velkých cen a konec konců i BSI, která se čas od času zeptá na motivy nominace divoké karty, nikdy volbu náhradníků nezpochybnila. „Konečně nás nemůže nikdo nařknout, že jsme udělali něco špatně,“ konstatuje Pavel Ondrašík. „Vašek si to zaslouží a dávat juniory na náhradníky je trend, co mají i ostatní pořadatelé.“

Česká trojice má ve světě SGP za sebou dohromady jedinou rozjížďku:

Václav Milík, Pardubice – 22.5.1993: pardubický junior dostal poprvé příležitost coby první náhradník předloni. Příležitost se mu naskytla už v rozjížďce s číslem tři, z níž byl vyloučen Kenneth Bjerre za prošvihnutí dvouminutového limitu. Vyhrál Greg Hancock, za ním byli v cíli Fredrik Lindgren, Bjarne Pedersen a právě Václav Milík. „Samozřejmě jsem z toho byl vyjančenej‘,“ komentoval svou premiéru ve světě velkých cen. „Atmosféra tam byla jiná než o jinejch‘ závodech. Ale nebyl to špatnej‘ pocit.“ Loni měl v Praze opět startovní číslo sedmnáct, avšak do akce se ani jednou nedostal.
 
Zdeněk Holub, Praha – 19.2.1996: loni byl nominován jako druhý náhradník a svezl se jenom o tréninku. „Nesvez‘ jsem se, ale byl to obrovskej‘ zážitek,“ vyprávěl o loňském ročníku SGP České republiky. „Atmosféra toho závodu byla neskutečná, všechno naplánovaný na sekundy. Plnej‘ stadión lidí, krása.“ Poslední květnovou sobotu si toto všechno užije znovu, ovšem s vědomím, že v případě kiksu někoho z šestnáctky bude s výjezdem na ovál první na řadě.
 
Roman Čejka, Slaný – 27.8.1993: světu velkých cen se nejvíce přiblížil na loňské čarodějnice. Volný závod Markéta Open měl být vodítkem minimálně pro startovní číslo sedmnáct. Zvítězil Josef Franc, po výkonu z roku 2012 těžko zpochybnitelný kandidát na divokou kartu. Druhý byl Václav Milík, jenž tu potvrdil právě nominaci na post prvního náhradníka. Na stupně vítězů se postavil i Rus Andrej Kudrjašov. Roman Čejka byl čtvrtý, avšak z účasti ve finálové jízdě vyřadil Zdeňka Holuba. „Ty vole, nečekal jsem, že se dostanu tak vysoko,“ zářil, aby se nechal unést snem každého plochodrážníka. „Osmnáctka na Grand Prix by byla hezká, to bych si nechal líbit mít doma takovou vestu.“ Letos se tedy dočkal.

Umístění závodníků nominovaných pořadatelem v SGP České republiky v Praze:

ročník: divoké karty: náhradníci:
17. května 1997 Tomáš Topinka, Praha – 15.  
 
15. května 1998 Bohumil Brhel, Praha – 23.  
  Gerd Riss, D – 24.  
 
8. května 1999 Antonín Šváb, Praha – 23.  
  Piotr Protasiewicz, PL – 24.  
 
6. května 2000 Michal Makovský, Pardubice – 23.  
  Bohumil Brhel, Praha – 24.  
 
18. srpna 2001 Antonín Kasper, Praha – 19.  
  Bohumil Brhel, Praha – 12.  
 
20. července 2002 Bohumil Brhel, Praha – 23.  
  Aleš Dryml, Pardubice – 24.  
 
6. září 2003 Aleš Dryml, Pardubice – 20.  
  Josef Franc, Praha – 24.  
 
15. května 2004 Robert Barth, D – 21.  
  Antonín Šváb, Praha – 24.  
 
9. července 2005 Aleš Dryml, Pardubice – 15. Bohumil Brhel, Praha – DNR
    Lukáš Dryml, Pardubice – DNR
 
26. srpna 2006 Adrian Rymel, Praha – 16. Luboš Tomíček, Praha – 14.
    Zdeněk Simota, Plzeň – 18.
 
28. července 2007 Luboš Tomíček, Praha – 14. Josef Franc, Praha – 15.
    Matěj Kůs, Praha – 18.
 
2. srpna 2008 Luboš Tomíček, Praha – 16. Adrian Rymel, Praha – DNR
    Filip Šitera, Plzeň – DNR
 
25. dubna 2009 Matěj Kůs, Praha – 16. Luboš Tomíček, Praha – DNR
    Adrian Rymel, Praha – DNR
 
22. května 2010 Matěj Kůs, Praha – 16. Luboš Tomíček, Praha – 17.
    Zdeněk Simota, Praha – 18.
 
28. května 2011 Matěj Kůs, Praha – 13. Lukáš Dryml, Pardubice – DNR
    Zdeněk Simota, Praha – DNR
 
12. května 2012 Josef Franc, Praha – 7. Václav Milík, Pardubice – 17.
    Matěj Kůs – DNR
 
18. května 2013 Josef Franc, Praha – 16. Václav Milík, Pardubice – DNR
    Zdeněk Holub, Praha – DNR
 
31. května 2014 Václav Milík, Pardubice Zdeněk Holub, Praha
    Roman Čejka, Slaný

Poznámka: počet náhradníků a držitelů divokých karet se měnil dle systému velkých cen. V letech 1995 – 1997 pořadatel měl nárok na jednu divokou kartu, náhradníky byli kvalifikování závodníci. KO systém z let 1998 – 2004 odstranil náhradníky úplně a pořadatel uděloval dvě divoké karty. Současný model užívaný od sezóny 2005 dává pořadateli právo na jednu divokou kartu a dva náhradníky.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Miroslav Horáček

Ostatní závody

Češi v akci 99

Sezóna se na české ovály dostávala tempem plíživé kontrarevoluce, avšak v uplynulých dnech si tuzemští plochodrážní fanoušci na nedostatek možností stěžovat nemohli. Jadranský pohár v Praze a v Pardubicích, první liga s Memoriálem Emila Sovy ve Mšeně a slánský Memoriál Antonína Vildeho byly velkými lákadly. Dost příležitostí se pro české závodníky dostalo i v cizině. Dnešní díl tradiční pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z zavede čtenáře nejen do Anglie a Polska, ale rovněž Německa a Rakouska.
Elite League s vloženým jadranským pohárem
V pondělí se závodníci Poole vypravili k utkání Elite League do Belle Vue, které se doma prosadilo 51:39. Václav Milík začal nulou v rozjížďce s číslem pět, aby ob rozjížďku později dojel vítězně do cíle před Michaelem Palm Toftem. Hostující Pirát Charles Wright za sebou nechal Bena Readeho, takže se domácí dočkali třetí prohry 2:4.

Do konce utkání však Pardubičan již nebodoval. V rozjížďce s číslem jedenáct skončil poslední, ve čtrnácté jízdě byl vyloučen za pád. „Seznamoval jsem se s dráhou,“ vysvětloval. „V první jízdě jsem nic nezajel. Druhá byla juniorská, poved‘ se mi start a dojel jsem první.“

Po nule vkládal Václav Milík velké naděje do svého posledního startu. „Chtěl jsem z druhýho místa předjíždět na první,“ líčil okolnosti svého pádu. „Je tam malá dráha, nevypočítal jsem si to dobře, dal špičku a přetočil se.“

V úterý se Václav Milík pokoušel přesvědčit pražské pořadatele, aby s ním počítali na jedno ze svých startovních čísel pro českou velkou cenu. Vynechal stupně vítězů, aby už ve středu absolvoval další zápas nejvyšší britské ligy. Poole doma zvítězilo nad Birminghamem 48:42 a pardubický junior dosáhl sedmi bodů s jedním bonusem.

V rozjížďce s číslem čtyři na něj vyzrál Adam Skornicki. V šesté jízdě byl třetí, když jej spolu s Przemyslawem Pawlickim porazili Ben Barker a Edward Kenneth. V jedenácté jízdě však polsko-český tandem přivezl 5:1 na úkor Daniela Kinga a Adama Skornickeho a šachovnicová vlajka v rozjížďce s číslem jedenáct uvítala dříve jen Daniela Nermarka.

Češi v Premier League nejen proti sobě
V rámci Premier League v úterý Peterborough slavil domácí triumf nad Newcastle v poměru 54:40. Aleš Dryml dal dohromady devět bodů. Z toho dvakrát vyhrál. V první jízdě jej sice porazil Stuart Robson, ale on spolu s Ulrichem Ostegaardem pojistil remízu. V deváté jízdě se mezi něj a triumfující Ulricha Ostegaarda vklínil Anton Rosen.

V pátek proti sobě v rámci League Cupu stanuli Zdeněk Simota a Aleš Dryml. Úspěšnější byl pardubický kapitán. Jeho Peterborough porazilo domácí Plymouth 42:47 a na individuálním kontě se objevilo osm bodů s jedním bonusem, kdežto Zdeněk Simota se mohl chlubit sedmi body s jedním bonusem. Vzájemný střet obou Čechů v rozjížďce s číslem sedm však vyzněl lépe pro Zdeňka Simotu, který rozdělil Ryana Fishera a Aleše Drymla.

V sobotu Berwick doma vyhrál duel KO Cupu se Sheffieldem 54:36 a Matěj Kůs nasbíral deset bodů. S trojicí trojek kontrastuje jeho nula s páté jízdy a jednička z posledního startu.

Výčet české účasti v Premier League minulého týdne uzavírá včerejší League Cup v Rye House, který porazil Peterborough v poměru 49:43. Aleš Dryml si vyjel sedm bodů za dvě nuly, triumf v sedmé jízdě a žolíkové druhé místo v rozjížďce s číslem dvanáct.

První máj bohatý na krátkou, dlouhou i stopětadvacítky
První den pátého měsíce roku je svátek v mnoha zemích, takže tradiční plochodrážní mítink rozhodně není jen mšenskou výsadou. V Murecku se konal Adria Cup, který však musel být kvůli dešti ukončen již po dvanáctí jízdách.

V té chvíli měli Josef Franc a Jakub Jamrog po devíti bodech, takže byli oba prohlášeni za vítěze. Třetí Piotr Dziatkowiak, který odmítl účast v sobotním Memoriálu Antonína Vildeho, měl o bod méně. Navzdory zájmu pořadatelů, jimž odřekli Švédové, se už publiku žádný český závodník nepředstavil. Jednak se organizátoři ozvali pozdě a své sehrála i první liga ve Mšeně, by Rakušané cílili na Slaňáky s volným losem. Jenže Michal Dudek hostoval za Mšeno a Roman Čejka dal přednost přípravě na maturitu.

„Bylo tam hodně vody,“ vyprávěl Josef Franc po návratu. „Měli hodně nezkušenejch‘ závodníků, nemělo by to cenu pokračovat. Všechno mi fungovalo, všechny starty mi vyšly, ale nebyli tam žádní dobrý závodníci.“

V Lübbenau se konal mezinárodní závod na dlouhé dráze. Vyhrál Richard Speiser (24 bodů) před Enrico Janoschkou (21) a Andy Appletonem (16). Richard Wolff (16) skončil čtvrtý. Karel Kadlec se z pozice náhradníka nedostal do akce, tím spíše nám může o závodě vyprávět.

„Vyšplouchli mě,“ dští oheň a síru na adresu pořadatelů Karel Kadlec, který se vykřesal z chřipky, jež mu zabránila zasáhnout do přeboru na Borech. „Jezdím tam každej‘ rok a už v lednu jsem podepsal tuten závod i Parchim v neděli. Tejden předem ale na německým internetu vyšlo, že jsem už jen druhej‘ náhradník. Volal jsem tem, že jsem moh‘ bejt‘ radši druhej‘ náhradník v Dingolfingu za tři sta euro.“

Do akce se plzeňský nezmar dostal jen při tréninku. „Zatrénoval jsem si na veteránu,“ líčí. „Pomáhal jsem Ríšovi, kterej‘ si ve svý nejslabší jízdě nepustil metyl. Až si otevřel kohouty, udělal bod. Po finále měl stejně bodů jako Andy, ale ten byl před ním ve finále, takže Ríša je až čtvrtej‘.“

Parchim se včera obešel bez české účasti. „Přemlouvali mě, a tam jedu,“ říká Karel Kadlec. „Šest jezdců jim řeklo, že nepřijede, je tom ještě míň peněz než v Lübbenau, tak jsem jel radši do Slanýho. Zkusil jsem si tam GM a dráha byla pěkná.“

Stopětadvacítkáři se vypravili do Polska. Už na čarodějnickou středu absolvovali Grand Prix Stanowic. V českých podmínkách se nad kolibříky vesměs ohrnuje nos, ale tady se přišlo podívat okolo dvou set diváků.

Triumfoval Karol Zupinski, který ve své poslední jízdě jako jediný dokázal porazit Filipa Šifaldu. Po jeho boku na stupních vítězů stanul Milan Dobiáš, když se ovšem předtím v rozjezdu vypořádal s Wojciechem Fajferem.

Na druhý den se konal tradiční mítink Unijne talenty Europy ve Wawrově. Početné startovní pole bylo rozděleno do dvou skupin. V béčku startovali borci buď bez licence či bez větších zkušeností. Češi, k nimž přibyl ještě Petr Chlupáč, logicky museli do áčka.

V něm triumfoval Marcin Turowski (14 bodů), když Michal Gruchalski vyzrál na Huberta Czerniawskeho (oba 13). Igor Kopec-Sobczynski (12), dobře známý i z našich oválů, doplatil na úvodní defekt a byl třetí. Petr Chlupáč (9) skončil sedmý, Filip Šifalda (8) osmý a Milan Dobiáš (5) jedenáctý.

Polská neděle
Včerejší den patřil v zemi našich severních sousedů opět všem třem ligám. V extralize Tarnow prodloužil svou spanilou jízdu třetím triumfem. Tentokrát doma porazil Gorzow vysoko 59:31. Martin Vaculík létal podobně jako minulý týden v Žarnovici. V rozjížďce s číslem devět ho nedohonil ani Krzysztof Kasprzak nasazený místo Linuse Sundströma.

Po čtyřech triumfech se Martin Vaculík dočkal prohry až v patnácté jízdě. V ní se o první triumf hostů postarali Matej Žagar a Krzysztof Kasprzak a Slovák byl v cíli třetí.

Druholigový duel Opole vs. Rawicz přinesl výsledek 52:38. Eduard Krčmář dal z šesti startů dohromady dvanáct bodů. Stal se nejlepším mužem svého týmu a lepším ziskem se mohli chlubit jen domácí Mariusz Staszewski a Oliver Berntzon.

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Miroslav Horáček