Landshut – 10. května
Best Pairs, čili turnaj nejlepších dvojic si vymysleli v polské agentuře One Sport, když loni převzali mistrovství Evropy. Už před rokem uspořádali turnaj dvojic, který propagovali jako obnovení mistrovství světa plochodrážních páru a do paměti zdejšího fanouška se možná zapsal hybridním týmem Aleš Dryml – Matej Žagar startující s českou vlajkou.
Ve jménu marketingu
V novém roce je z toho trojdílný seriál, jehož druhé kolo se jelo v německém Landshutu. Hlavním atutem turnaje je bezesporu to, že jej vysílá přímo a do více než sedmdesáti zemí světa Televize Eurosport. V sobotu se vše točilo kolem nově zrozené hvězdy německé ploché dráhy, Martina Smolinskeho. Krom piva, párků a dalšího občerstvení stánky prodávaly všechno možné spojené s místním bavorským hrdinou. Je třeba s uznáním poznamenat, že sám Martin Smolinski dělá vše, co je v jeho silách k propagaci plochodrážního sportu a byl všudypřítomný a k dispozici fanouškům. Co je důležitější, daří se mu na ovále a tak není divu, že obecenstvo ho miluje.
Pravidla turnaje jsou úplně podřízené zájmům televize a marketing je na prvním místě. Pak není divu, že jednotlivé týmy jsou pozvaní a není žádny klíč k postupu do dalšího ročníků. Po jednom závodě se jede v Polsku, Německu a Švédsku a bodování a kvalifikace, jsou nastaveny tak, aby se zachovala zápletka pokud to půjde do poslední rozjížďky.
Jak je dobrým zvykem u závodů dvojic, preferuje se vyrovnaný výkon obou jezdců a body jsou 4,3,2 a 0 za umístění na finále. Barvy povlaků helem jsou taktéž tradiční, ale jak jsou důležité, poznali ruští závodníci v prvním kole v polské Toruni, když si v jedné rozjížďce vyměnili startovní pozice nikoliv barvy a následně byli oba diskvalifikování. Jak jim zmatek s povlaky mohl pomoc, respektive poškodit jejich soupeře, je diskutabilní, ale pravidla se mají ctít. Zpátky k bodování. Co se vyjede během soutěže je irelevantní, protože body do celkové kvalifikace jsou za konečné umístění (10, 8, 6, 4 až k 1) a tak alespoň teoreticky ani veleupěšný tým nemůže získat nepřekonatelný odstup jen v jednom dny.
Další australský triumf
Samotný závod se musel líbit jak převážně německému publiku na stadiónech, tak I nezaujatým milovníkům ploché dráhy před televizními obrazovkami. Eurosport rád své pořady opakuje, takže pravděpodobnost, že turnaj uvidíte, budete-li o to mít zájem, je veliká. Takže to co mě zaujalo anebo pobavilo.
Hned na vstupu do stadionu jsem se vsadil s velice příjemným pořadatelem, že Martin Smolinski udělá patnáct nebo vice bodů proti jeho tvrzení, že má tak na nejvýš na deset. Tuto sázku jsem s přehledem vyhrál a Martin Smolinski přispěl ve velké míře k úspěchu celého podniku.
Němci začali bravurně a v první sérii porazily Lotyše maximem 7:2. Na začátku, jak se ukázalo, měli slabší pro tento den soupeře a v důsledku po čtvrté sérii byli druzí o bod před Poláky, o dva před Dány a o tři před Švédskem!
Další družstvo, které přispělo nejvíc k zdárnému průběhu večera, byli Australané. Schválně jsem napsal družstvo, protože vítězové prvního turnaje v Polsku museli oželet účast své mladé hvězdy Darcyho Warda a k Chrisovi Holderovi měli Jasona Doyla a náhradníka Davyho Watta.
Davy Watt ani nepředpokládal, že se sveze a před začátkem turnaje vypadal jako kdysi, kdy přijel spolu s kamarádem Wardem na Velkou cenu na Markétě v roly diváka a poradce. Jenomže lotyšský Bogdanovs odstřelil až příliš nemilosrdně jedoucího před ním na třetí pozice Doyla hned v jeho prvním startu. Pád skončil tak nešastně, že Australana odvezli na pohotovost s podezřením na otřes mozku a zlomeninu nohy. Takže prakticky od samého začátku musel nastoupit Watt. Nevím, zda to že nabyl pod tlakem před závodem zapůsobilo na Davyho, ale vše mu šlo tento večer naprosto hladce včetně vyváznutí z něj nezaviněného pádu. Jeho partner, Chris Holder získal nejvíce bodu ze všech účastníků a tak není divu, že vyrovnaný australský tým nakonec jel finále v takové pohodě, že vyhrál druhy turnaj v řadě, přes dvou vynucených změn v sestavě.
Množství pádů
Z favoritů se pak dařilo Kasprzakovi, ale I on měl pád v rozjížďce s Dány a pak se nemohl zúčastnit další jízdy proti stejnému soupeři o účast ve finále. Dotyčná jednadvacátá jízda byla zajímavá tím, že do ní Poláci nastupovali s 26 body, přesně o dva míň než měli Němci po ukončení svých jízd. V případě porážky 7:2 pak by skončily základní část se stejným počtem bodů jako domácí. A schylovalo se k tomu, protože skvělý tento večer Iversen a jeho parták Nicki Pedersen hned po startu ujeli dvojici Hampel – Kasprzak a nebýt přerušení jízdy, asi by těžko prohráli. Jenomže nakonec se jízda opakovala bez vyloučeného Kasprzaka a tentokrát Hampel nezaváhal a do semifinále nastoupili Dánové s Poláky. Namísto otřeseného Kasprzaka podruhé tento večer se představil Pawlicki, ale nerozjeta polská rezerva neměla nárok proti soupeřům z Dánska.
Samotné finále taky neproběhlo úplně hladce a muselo se opakovat se všemi čtyřmi jezdci, jelikož Watt šel k zemi v první zatáčce. Turnaj byl celkově poznamenán množstvím pádu, včetně toho velmi nešastného Jasona Doyla ihned na začátků večera. Skoro na stejném místě a bez cizího zavinění upadli Nicki Pedersen a později Krzysztof Kasprzak. Co se často nevídá, když upadl Nicki Pedersen, tak ihned se postavil na nohy a odtlačil motocykl mimo tra a jízda nebyla přerušena. Přitom jeho týmový kolega v tento moment jel, a taky skončil na druhém místě. Nicki když chce, dokáže být gentleman!
Dalšími smolaři byli už zmínění Pawlicki (2 starty a dvě nuly) a Renat Gafurov, který při stejném množství startů, zapsal dva defekty. Pravda, při tom prvním motorka se stala najednou neovladatelná, ale on se jen tak tak vyhnul pádu a možným následkům.
Celkově turné byl velmi zajímavý a vzhledem k blízkému termínu (24.5.2014 ve švédské Eskilstuně) dá se předpokládat, že nadšení diváků vydrží. Škoda, že se Švédům nedařilo podle představ, ale snad I tak se stadion znova, jak tomu bylo v Německu vice než slušně zaplní.
Foto: Kiril Ianatchkov
