Plzeň – 23. května
Místo odhlášeného Ruska nastoupí v zítřejším semifinále mistrovství Evropy juniorských družstev v Plzni kombinovaný EURO Team. Objeví se v něm čeští junioři Filip Hájek (startovní číslo 10) a Zdeněk Růžička (11), Rakušan Jannik Klein (9) dobře známý z české juniorky. Našemu fanouškovi se vůbec poprvé představí čerstvě sedmnáctiletý Němec Jan Lukas Dittner (12) z Güstrowa.
Foto: Miroslav Horáček
Praha – 23. května
Loni v Březolupech bojoval s Renatem Gafurovem o český titul v šampionátu dvojic. O necelého tři čtvrtě roku později proti sobě v lotyšském Daugavpilsu stanuli v rozjezdu o místo náhradníka pro challenge v mistrovství Evropy. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že příčinu svého vyřazení spatřuje spíše v páté jízdě. Nadto vysvětlil, proč poveze číselnou tabulku 444 a prozradil svůj plán, jak být zase napřesrok závodnickou součástí SGP České republiky.
„Hezký,“ komentoval Josef Franc svůj pobyt v Daugavpilsu. „Teploučko jako teď tady u nás. Pěkný závody a vyrovnaný.“ Důkazem vyrovnanosti může být skutečnost, že jistotu postupu měl prakticky jen Michael Jepsen Jensen, který ztratil bod ve prospěch Patryka Dudka až v rozjížďce s číslem osmnáct.
Toho však Josef Franc v rozjížďce s číslem jedna porazil. Zádrhel však přišel v páté jízdě, kdy mu vítězství nečekaně sebral Tero Aarnio. „Zastavili mně to, když jsem byl první,“ vypráví Josef Franc. „Pak mě v opakovačce v první zatáčce předjel Fiňák. Do cíle jsme byli nastejno.“
Ztracený bod stál Josefa France šanci na postup. Zatímco jedenáctibodoví Andrzej Lebeděvs, Patryk Dudek, Maciej Janowski a Kjastas Puodžuks se rozjížděli o stříbro, jeho čekala dodatková jízda s Renatem Gafurovem o bronz.
„Vzpomněl jsem si na Březolupy, ale to jsem pokazil já,“ reaguje Josef Franc na narážku na loňské mistrovství republiky dvojic. „Tady jediný, co jsem pokazil, byla jízda s tím Finem, jinak to fungovalo. Kdybych ho zmydlil, rozjížděl jsem se o druhý místo.“
Nakonec však Josef Franc skončil jako vyřazený. A aby těch těsných ztrát českých závodníků nebylo málo, Eduard Krčmář v devatenácté jízdě zaostal za vítězným Kjastasem Puodžuksem o nějakých deset centimetrů. Kdyby Lotyše porazil, Kjastas Puodžuks by se stal soupeřem Renata Gafurova a Josefa France, jejichž rozjezd by se stal bojem o poslední postupové místo.
„Je to škoda,“ připomíná Josef Franc, že v ploché dráze se počítají pouze skutečná umístění a dodává, že se na osmnáctihodinovou cestu do Daugavpilsu vydá dnes opět. „Jedu zpátky na ligu, musím něco předvýst, jestli chci závodit.“
Příští týden Josefa France čeká v Herxheimu start finálové části letošního dlouhodrážního mistrovství světa, v němž poveze číslo 444. „Mohli jsme si vybrat, mám to v logu, je to moje oblíbený čísličko,“ zdůvodňuje pražský závodník svou volbu. „Má to svou symboliku, oblíbil jsem si ho, začalo to u čtyřky a skončilo u 444.“
A jak Josef Franc vnímá, že potřetí v řadě nedostal divokou kartu na pražskou SGP a vzhledem k sousedícím termínům světové dlouhé dráhy ani post náhradníka? „Nevybojoval jsem si to,“ říká klidně. „Bohužel… Na příští rok se líp připravíme. A nebylo by špatný postoupit z kvalifikace rovnou…“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Plzeň – 22. května
Trénink české juniorské reprezentace na plzeňských Borech trval jen pár minut a Milan Špinka měl o pěti jménech pro sobotní evropské semifinále jasno. Tajenku bohužel vyřešil sám Zdeněk Holub, který sám uznal, že jeho zlomená noha pořád ještě nesnese plnou závodní zátěž. Český reprezentační kouč se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se se svými svěřenci v sobotu rozhodně nehodlá přijet jen zúčastnit.
„Trénink byl tentokrát kratší,“ popisoval Milan Špinka včerejší program na plzeňských Borech. „Ze strany pořadatelů bylo všechno pět bezvadný.“
Z kandidátů na volná místa v sestavě chyběli Václav Milík, jehož večer očekával závod britské Elite League, a Roman Čejka, který se nemohl uvolnit z práce. O nominaci obou však nešlo pochybovat stejně jako o Eduardu Krčmářovi, zatímco na dvě poslední vesty aspirovala trojice pražských závodníků.
Největší pozornost se upírala na Zdeňka Holuba, který při svém jediném výjezdu při nedokončené první lize v Liberci zametl s Michaelem Härtelem. „Holoubek to zkusil,“ hodnotí Milan Špinka jeho včerejší počínání na borském ovále. „Bolelo ho to, odstoupil a bude se připravovat na mistrovství světa v Teterowě. Byl z toho špatnej‘, mohl jsem mu říct jen hlavu vzhůru, horší by to bylo, kdyby mi v sobotu po první jízdě řek‘, že nemůže.“
Včera rovněž dorazily přihlášky švédských a finských závodníků, zatímco v případě kombinovaného Euro Teamu zůstává jediná jistota. V žádném případě nemůže postoupit do finále, avšak jeho členové mohou do postupového boje promluvit sbíráním bodů svým konkurentům.
V základní sestavě českého družstva figurují Eduard Krčmář, Roman Čejka, Ondřej Smetana a Michal Škurla, zatímco nasazení Václava Milík na sedmnáctku dává nahlédnout do strategických úmyslů Milana Špinky.
„Je to taktická výhoda, když máš čtyřčlenný mančafty jako na mistrovství světa, nemůžeš dělat nic, ale tady jo,“ líčí a pokračuje jedním dechem v otázce ambicí po vítězství. „Díval jsem se na ty jména. Švédi jsou silný, jeden Fiňák jede taky dobře. Budeme bojovat o účast ve finále. Nebude to jednoduchý, ale budeme bojovat!“
Startovní listina:
| Česká republika: | 1 Eduard Krčmář, 2 Roman Čejka, 3 Ondřej Smetana, 4 Michal Škurla, 17 Václav Milík |
| Finsko: | 5 Jiri Nieminen, 6 Jesse Mustonen, 7 Jooa Partanen, 8 Henri Ahlbom, 18 Mike Lunna |
| Euro Team: | zatím bez podrobností |
| Švédsko: | 13 Jacob Thorssel, 14 Fredrik Engman, 15 Joel Andersson, 16 Oliver Berntzon |
Foto: Wojta Zavřel
Praha – 20. května
Jednou z hlavních osob včerejší tiskové konference před blížící se SGP České republiky byl Václav Mílík. Jenže pardubický závodník, který dostal divokou kartu, se musel na začátku omluvit. Zůstal totiž stát kdesi na dálnici kvůli dopravní nehodě, zatímco jeho otec Václav musel odmítnout pozvánku kvůli polním pracím.
Po zhodnocení finské velké ceny v Tampere padaly dotazy, jestli má Martin Smolinski nějakého předka v Polsku kvůli měkkému I na konci svého jména. Odpověď se samozřejmě nenašla, jisté je však, že přítomnost německého závodníka mezi elitou se zamlouvá pražskému ekonomovi.
Z Německa dorazí minimálně pět autobusů s fanoušky, kteří si koupili vstupenky přímo prostřednictvím kanceláře na Markétě. Lístky prodané přes internet se prý prozatím nedají spočítat, ale i polští fanoušci už zakoupili větší počet vstupenek.
Protože Václav Milík nedorazil, místopředseda AK Markéta Libor Hloušek pozval všechny novináře k malému občerstvení. Většina přítomných utvořila malou frontu, načež se pardubický závodník konečně dostavil. Od jídla se někteří z novinářů odtrhávali jen špatně, přesto zodpovědní muži pera zasypali Václava Milíka otázkami ohledně první divoké karty v jeho kariéře.
„Připravuju se o něco víc než na běžnej‘ závod,“ uspokojil jejich apetit po informacích. „Ale ne absolutně nejvíc, abych se z toho nezbláznil ještě před první jízdou. Na závody se těším, konečně si zazávodím celej‘ závod i s jezdci, s kterejma jezdím britskou ligu.“
Před pražskou Grand Prix čeká Václava Milíka již jen sobotní semifinále evropského šampionátu juniorských družstev v Plzni a britská Elite League. Že si divoké karty považuje, svědčí i skutečnost, že pozval i svou maminku, která na plochou dráhu běžně nejezdí.
Během tiskovky se rozbil talířek a hrnek od kávy. Hned se spekulovalo, jestli to jsou střepy pro štěstí. Padl návrh, a si každý novinář vezme jeden střípek pro štěstí. Nakonec tu spouš však uklidil číšník. Takže příští sobotu alespoň semifinále pro Václava Milíka?
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Krško – 17. května
Že se v mistrovských závodech rozhodně vyplatí sbírat každý bodík, by mohl vyprávět kupříkladu Michal Dudek. V tropickém semifinále šampionátu republiky v Liberci už loni v červenci rezignoval. Prohrál rozjezd s Ronny Weisem o místo druhého náhradníka ve finále, kam se však stejně dostal a nakonec se o fous udržel v přímo nasazené osmičce pro letošní rok. Podobnou zkušenost má za sebou i Ondřej Smetana.
V loňském mistrovství republiky jednotlivců se na úvod blýskl skalpem Josefa France v Divišově, aby nakonec skončil čtrnáctý. Přesto se Petr Moravec minulý pátek probil až k němu, když narychlo sháněl na druhý den závodníka pro semifinále mistrovství republiky jednotlivců ve slovinském Kršku namísto Aleše Drymla, jenž si předchozí večer v Ipswichi přivodil otřes mozku.
Odjezd z Mořiny připomínal spíše bojový poplach elitní vojenské jednotky. A Radek Smetana teprve cestou zjistil, že jeho syn nemá ani metyl, ani kryty na výfuky. Nicméně Matic Ivačič nabídl pomocnou ruku, takže debutu jeho syna na evropské scéně nestálo nic v cestě.
„První jízdu jsem jim nestačil,“ vyprávěl Ondřej Smetana, sotva se na palubě své dodávky přes noc přenesl osm set kilometrů z Krška do Liberce. „Byli rychlí. Druhou jízdu jsem zaváhal a přišel o doby, na který jsem měl. Potom jsem vyladil motorku a stačil jsem.“
Nakonec se vracel se třemi body a čtrnáctým místem. „Na víc jsem neměl,“ připouští. „Soupeři jsou zkušený a hrozně rychlí. Zkušenost je to ale výborná a jsem rád, že jsem tam moh‘ jet.“
Foto: Miroslav Horáček
Štětí – 20. května
Vzpomínat na lidi, kteří nás navždy opustili, by mělo být nejen minimálně slušností, ale morální povinností, obzvláště pokud svůj život ukončili mladí a navíc za řidítky svých závodních strojů, jako tomu je u ploché dráhy. Já sám to dělám mnoho let a vůbec to není kvůli morální povinnosti.
Mnohé jezdce jsem osobně znal a nikdy jsem se nevyrovnal a nevyrovnám s tím, že už je nikdy neuvidím a nedám si s nimi kafe a nepokecám. Moc mi vadí, že se o nich prakticky nikde nemluví.
Ve Slaném se vzpomíná a myslím na vysoké úrovni na Antonína Vildeho,hlavně zásluhou jeho syna. V Chabařovicích na Jirku Hurycha a mně hrozně vadilo, že se nikde nemluví o bezva parákovi a vynikajícím a všestranném závodníkovi Zdeňkovi Kudrnovi. Dlouho jsem přemýšlel jak to provést.
Pár vět při závodech se mi zdálo málo a tak jsem se rozhodl, že na dlouhé dráze budu každý rok věnovat pohár na uctění památky právě Zdeňka Kudrny. Byl jsem průměrný jezdec a jsem průměrný spíkr, čili žádná legenda, ale myslím, že o tom to vůbec není. Tím pohárem se prostě připomene Zdeňkovo jméno a o to tady jde.
Pohár již mají ve svém vlastnictví takoví borci jako Zdeněk Schneiderwind, Josef Franc a další. Když jsem byl v dubnu na AČR přítomen emotivní chvíli, kdy se s kariérou loučil Lukáš Dryml, okamžitě bylo jasné, kdo letos pohár obdrží.
Lukáš ho za své výkony zaslouží a jak ho znám, jsem přesvědčen, že si ho i nesmírně váží, i když je jen od nějakého Čmejly. On už mu Zdeňka jeho otec Aleš přiblíží, však se s ním nazávodil. Je pro mě ctí, že jsem u velikých úspěchů Lukáše Drymla byl a mohl mu pohár ze srdce věnovat.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)