AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 24. května
Sotva se Fredrik Engman prohnal cílem rozjížďky s číslem jedna, ujali se Švédové vedení v dnešním evropském semifinále juniorských družstev na plzeňských Borech. Avšak okamžiky jejich vedení měly stejně dlouhé trvání jako bouřka a d隝, které zkomplikovaly nástup. V rozjížďce s číslem dvě zůstal Ondřej Smetana ve svém boxu a náhradník Václav Milík srovnal krok s našimi největšími konkurenty na cestě do finále. Až do rozjížďky s číslem devět čeští borci vítězili s výjimkou Michala Škurly, jenž v páté jízdě zůstal na štítě Olivera Berntzona. S polovinou mítinku se zdálo, že se mince obrací, přišly pády Ondřeje Smetany a Michala Škurly a zbývající tři členové českého družstva se dočkali proher. V závěru ovšem čeští závodníci zvedli hlavu a prozíravá taktika koučů Milana Špinky a Lubomíra Vozára s Václavem Milíkem na pozici náhradníka nám finálové brány otevřela prakticky již po rozjížďce s číslem osmnáct, kdy k triumfu stačilo dovézt jen dva body.

Češi jsou v Plzni pány
Horko jako v peci neslibovalo vůbec nic dobrého. A vskutku deset minut před nástupem se ochladilo, jak vítr honil mraky po zčernalé obloze. Džípy nadšenců vojenské historie se plnily jednotlivými týmy. A sotva se rozjely, spustily se k zemi první kapky.

„Fakt by to nešlo,“ vysvětloval Zdeněk Holub, proč se zrovna nenachází na korbě khaki zeleného vozidla. „Dneska možná jo, ale ve středu tady o tréninku určitě ne.“ Sotva pražský junior dokončil myšlenku, k zemi sjel blesk. Ohlušující hrom doprovázel tóny české hymny. A když plzeňský předseda Leopold Klíma začal na nástupu svůj slavnostní projev, rozpršelo se s intenzitou tropického deště.

Při vší úctě k finským borcům se po nahrazení odstoupivších Rusů stali největším soupeřem českého národního týmu Švédové. Vzpomínky na loňský duel z Divišova byly stále ještě živé a nabraly konkrétnější podoby, když se Fredrik Engman stal vítězem rozjížďky s číslem jedna, aniž by před sebe někoho pustil by na sebekratší okamžik.

Michal Škurla se však během úvodního kola stačil přeskákat přes Zdeňka Růžičku a Jiri Nieminena. V depu se už ovšem chytal Václav Milík, jehož Lubomír Vozár zmobilizoval místo Ondřeje Smetany. Mechanik Pavel Fuksa mu ještě za vraty seřídil spojku. A po pár sekundách začínalo být jasné, že dnes český nároďák podobné nervy jako před rokem v Divišově prožívat nebude.

Po vylétnutí pásky musel Václav Milík krotit wheelie svého motocyklu a Jesse Mustonen byl v úvodním nájezdu před ním. Český kapitán počkal s útokem do druhé zatáčky. Její vnější stranou se do duelu přimíchal i Jacob Thorssel, avšak ve výjezdu už byl Václav Milík první.

Ve třetím kole se švédský závodník dostal na druhé místo, takže ponechal stav závodu na nerozhodném stavu. Jenže všeho dočasu. Roman Čejka ukázal ve třetí jízdě záda Joelu Anderssonovi již současně s letem pásky. Navíc Švéd přišel o dva body kvůli defektu. Mohl hovořit o štěstí, že Jannick Klein po svém pádu v nájezdu do druhé zatáčky úvodního kola nakonec o dva okruhy později zůstal stát.

Joel Andersson si pro poslední bod doběhl, což v paprscích sluníčka, které naštěstí vystřídalo deštěm nacucané mraky, byl heroický výkon již jen sám o sobě. Ve čtvrté jízdě přišla řada na Eduarda Krčmáře, aby vystřihl první ze svých raketových startů. Oliver Berntzon nestihl více, než v úvodním nájezdu objet Jooau Partanena.

Po přestávce Oliver Berntzon odvedl Michala Škurlu, avšak už v rozjížďce s číslem pět jakoby se Ondřej Smetana rozhodl dokázat, že jeho úvodní nenasazení nebylo opodstatněné. Skvěle odstartoval a nepodlehl tlaku Jiriho Nieminena, který ovšem v úvodní zatáčce upadl.

Při repete bez diskvalifikovaného Fina dokázal Ondřej Smetana svůj startovní manévr zopakovat. Joel Andersson ovšem po vnitřní straně hodně kousal. Ve druhém okruhu došlo v první zatáčce na srážku, jíž však Pražan ustál a Švéd po ní ochladl.

Tuhý boj zažila také rozjížďka s číslem sedm. Krátce po jejím startu způsobil Jan Lukas Dittner pád Nike Lunny a Romana Čejky. Ze sanitky se vrátil s pravou rukou na pásce, čímž se zaskakující Euro Team smrsknul o celou čtvrtinu. Napodruhé odstartoval nejlépe Roman Čejka.

Nike Lunna v první zatáčce podjel Jacoba Thorssela, jenž mu to ovšem hned v následujícím oblouku oplatil. Finský náhradník s charakteristickými dredami se navíc v předposledním kole nechal rozházet. A po jeho pádu znovu blikala červená světla.

Při třetím startu se dostal dopředu Jacob Thorssel. Jenže Roman Čejka ho objel v první zatáčce, aby posléze odrážel jeden Švédův atak za druhým. Ten poslední přinesl vnitřní stranou závěrečného oblouku, avšak slánský junior si ani tentokrát nenechal na své tři body sáhnout. V rozjížďce s číslem osm triumfoval Eduard Krčmář stylem start – cíl. Náskok českého družstva navýšil už na pět bodů.

Jeden za všechny, všichni za jednoho
Všechny trumfy se zdály být v českých rukou. A to tím spíše, když Václav Milík nasazený místo Michala Škurly s bravurní lehkostí ovládl rozjížďku s číslem devět. Jenže vzápětí nejlépe odstartoval Fredrik Engman. Ondřej Smetana se s takovým scénářem rozhodně nemínil smiřovat. V první zatáčce se mu nepovedlo svého švédského soka objet.

Ve druhém okruhu ale zaútočil znovu, leč skončil pádem. „Chtěl jsem na první místo, ale vypadla mi noha z háku!“ kál se ve svém depu. Při jeho vyloučení postrádal Fredrik Engman rovnocenného konkurenta a v opakovačce skóroval třemi body.

Historie se mnohdy opakuje proklatě brzy, o čemž se měl přesvědčit Oliver Berntzon již v jedenácté jízdě. V její první zatáčce následoval Romana Čejku před Jiriho Nieminena. Slaňák zvolil stopu středem, který byl rychlejší než Švédův vnitřek. Seveřan se o možnost dalšího útoku připravil svým pádem v první zatáčce druhého kola.

Jenže zatímco prve při pádu Ondřeje Smetany zatáhli Švédové naplno, nyní Roman Čejka poznal dnes svého prvního přemožitele. Jiri Nieminen po vylétnutí pásky vystřelil jako jeden z blesků, které při nástupu protínaly temnou oblohu. Slaňák jel v první zatáčce jen pár milimetrů od nafukovací bariéry. Zůstal druhý, i když až k šachovnicové vlajce rozhodně nešetřil municí.

Jeho tvář však nekřivilo jen rozčarování z porážky. „Jak mě ten první výjezd zavřel, vlezla mi noha pod hák,“ líčil. „Bolí to jak‘ sviňa.“ Přitom musel pozorovat, kterak Eduard Krčmář v první zatáčce dvanácté jízdy byl po vnějšku pomalejší než Joel Andersson.

V ten moment se Švédové dostali za záda našich hochů již jen o čtyři body. A český náskok tál i nadále. V rozjížďce s číslem třináct přišla v otázce proher řada také na Václava Milíka. Na Olivera Berntzona byla krátký nejen v úvodním výjezdu, ale i v dalším oblouku, kde svůj útok zprava zopakoval.

„Dráha suchá, když není, co by tě podrželo, je těžký předjíždět,“ krčil rameny. V rozjížďce s číslem projevil Michal Škurla skvělý postřeh při letu pásky. Ještě před úvodním nájezdem jej minul Joel Andersson. A na protilehlé rovině byl před českým juniorem i Jooa Partanen. Na něho si však Michal Škurla vyšlápnul.

Fin ovšem jeho útok spodní stranou poslední zatáčky odrazil. A rozhozený Pražan skončil na mantinelu kousíček před cílem a mohl jen sledovat, kterak poslední bod k mání končí v rukou Zdeňka Růžičky z Euro Teamu. „Natáhla mě kolej, on mě zavřel a já se rozštípal,“ kroutil hlavou.

Stav česko – švédského duelu byl rázem vyrovnaný 31:31. Jenže český nároďák měl opět projevit svou sílu v duchu mušketýrského hesla. Roman Čejka vodil v patnácté jízdě Fredrika Engmana, až ke konci třetího kola. V jeho druhé zatáčce upadl Filip Hájek a červená světla svítila, ještě než si jej matička Země přitáhla k sobě. Roman Čejka v opakovačce absolvoval již osmý startovní manévr. Měl však co do činění s Nike Lunnou, jenž za sebou nechal Fredrika Engmana.

Švédská hrozba byla definitivně zažehnána suverénním prvenstvím Eduarda Krčmáře v rozjížďce s číslem šestnáct. Český náskok vzrostl na tři body a měl bytnět i nadále díky plánu obou koučů poslat Václava Milíka do nejslaběji obsazených rozjížděk s čísly sedmnáct a osmnáct.

Plán klapnul dokonale. Václav Milík nejprve udeřil v sedmnácté jízdě, zatímco Oliver Berntzon objel jen Jesse Mustonena. Stejná situace se opakovala hned vzápětí. Trojice soupeřů se pekla na startovním roštu při čekání na pardubického závodníka, jenž měl k dispozici čtyři minuty. Potom konečně přijel, viděl a zvítězil.

Pět bodů převahy a dvě jízdy do konce znamenaly, že bychom o finále mohli přijít již jen působením nehorázné smůly. Ta však do plochodrážních dep nemívá příliš daleko. Na start devatenácté jízdy se chystal Roman Čejka. To by bylo v naprostém pořádku, kdyby ovšem nebyl nominován až na samotný závěr. Navíc si Jiri Nieminen stoupnul do špatného pole a k dovršení zmatku Eduard Krčmář předvedl letmý start.

Před repete jej přišel za výjezd na ovál uklidnit Václav Milík. Bohumil Brhel měl oči pro motocykl, na níž ještě mechanik Jakub Růžička kontroloval předstih. Joel Andersson učinil maximum pro své barvy, když před sebe v první zatáčce nepustil slánského závodníka, který navíc na počátku druhého okruhu klesl za Jiri Nieminena.

V případě triumfu Fredrika Engmanna v rozjížďce s číslem dvacet stačil Romanu Čejkovi jediný bod. Slánský borec vskutku odstartoval za Švédem, ovšem v první zatáčce jej objel Nike Lunna. Ten ve třetím kole využil chybičky Fredrika Engmana v zatáčce u depa a sebral mu vítězství.

Zvony na katedrále svatého Bartoloměje by mohly znít, kdyby ovšem comeback jejich úplné sestavě neplánovali až na příští rok. „Ty dva tréninky tady byly znát,“ nešetřil Milan Špinka chválou borského prostředí. „Bylo vidět, že to tady kluci maj‘ najetý.“ Zato jeho švédský protějšek se s prohrou nemohl smířit. Už po dvanácté jízdě ze sebe udělal vola, když chtěl v rozporu řády použít žolíka. A nyní se ztrapnil ještě víc požadavkem, jestli má Plzeň vůbec platnou licenci dráhy!

Hlasy z depa
„Výborný, dobrý, celý závody v pohodě,“ nešetřil Václav Milík superlativy. „Akorát dráha suchá, nedalo se předjíždět. Když není, co by tě podrželo, je těžký předjíždět. Vyhráli jsme, to je důležitý. Tak to dopadnout mělo a dopadlo to. Už před závodem jsem říkal, že Švéďáci pojedou domů!“

„Dělal jsem to dramatický pro diváky,“ žertoval Eduard Krčmář při vzpomínce na rozjížďku s číslem devatenáct. „Celý závody motorka fungovala. Na poslední jízdu jsem něco změnil a to nevyšlo. Obě motorky hlavně startovaly, jely jako rakety. Jsme ve finále, chtělo by to zopakovat medaili.“

„Dneska docela dobrý,“ svěřoval se Roman Čejka. „Ale jel jsem snad desetkrát! Předposlední jízdu jsem už ve čtvrtým kole neměl sílu a byl na dně. Srovnal jsem se, v poslední jízdě už to šlo, oddechnul jsem si. Zase jsem to rozhod‘ jako loni v Divišově, ale byly to nervy. Trénoval jsem na GM a Jawě, víc se mi líbila Jawa. Jela super, paráda, v GM zase něco zvoní.“

„Dvě jízdy docela dobrý,“ přemítal Michal Škurla. „Pak jsem posral start, dotahoval to, ale nakonec mě natáhla kolej. Fiňák mě zavřel a já jsem se rozštípal. Narazila kosa na kámen, hlavně že jsme vyhráli.“

„Moje první jízda se opakovala,“ vyprávěl Ondřej Smetana. „Byla výborná, vyvez‘ jsem Švéďáka a dojel první. Tři body jsou dobrý, ve druhý jízdě jsem chtěl na první místo. Vypadla mi noha z háku a já nějak jel rovně…“

1. Česká republika			45
Eduard Krčmář	3 3 2 3	1	12
Roman Čejka	3 3 2 3	1	12
Ondřej Smetana	– 3 X –	–	3
Michal Škurla	2 2 – F	–	4
Václav Milík	3 3 2	3 3	14
2. Švédsko			43
Jacob Thorssel	2 2 2 2	2	10
Fredrik Engman	3 2 3 1	2	11
Joel Andersson	1 2 3 3	3	12
Oliver Berntzon	2 3 X 3	2	10
3. Finsko			26
Jiri Nieminen	1 X 3 1	2	7
Jesse Mustonen	1 1 1 –	R	3
Jooa Partanen	1 – 2 2	–	5
Henri Ahlbom	2 1 1 1	–	5
Nike Lunna	/X 2	1 3	6
4. Euro Team			4
Jannik Klein, A	E 0 1 0	0	1
Filip Hájek, CZ	0 1 0 X	–	1
Zdeněk Růžička, CZ	0 0 1 1	E	2
Jan Lukas Dittner, D	0 F/R – –	–	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Ledce – 24. května
Speedway Grand Prix České republiky, jejíž další ročník nás ve stověžaté matičce čeká přesně za týden, se těší kromobyčejné pozornosti rovněž ze strany českých závodníků zejména těch mladších ročníků. Mezi návštěvníky v minulosti nechyběl ani Roman Čejka, který letos na vstupném ušetří, protože sám se stane součástí závodu se startovním číslem osmnáct. Ještě předtím jej ovšem čeká dnešní semifinále evropského šampionátu juniorských družstev v Plzni, odkud by český nároďák samozřejmě rád postoupil do finále.

„Ne, nemám, nekoupil jsem si je,“ řehtá se Roman Čejka nad otázkou, zda nemá na prodej lístky na pražskou velkou cenu, když je sám nebude potřebovat. Nicméně volba pořadatele přidělit mu startovní vestu s číslem osmnáct jej přece jen zaskočila.

„Bylo to nečekaný,“ vypráví. „Najednou jsem to viděl napsaný, bylo to překvapení. Jsem rád, že tam budu. Třeba se ani nesvezu, druhými rezervistovi se často nestává, že by nastoupil na nějakou jízdu. Ale je to určitě super. Bylo by hezký se svýzt. Nevím, jestli bych něco ukázal, ale třeba bych byl šestnáctej‘…“

Dnes odpoledne se však rozhodně sveze a manažer Milan Špinka rozhodně očekává, že něco předvede. A to tím spíše, byl-li to právě on, kdo loni v dramatickém divišovském semifinále svým velkým sólem v rozjížďce s číslem dvacet otevřel českému týmu brány do finále. A v podstatě i bronzovým medailím.

„Jsem o rok starší,“ neopouští jej humor ani při odpovědi na otázku, co se za oněch jedenáct měsíců změnilo, ani při komentáři českých ambicí. „Nejdřív vyhrajem‘ a pak pojedem‘ domů!“

Nicméně Roman Čejka se v uplynulých dnech potýkal s poruchami motorů. „Připravuju se každej‘ den,“ přesvědčuje, že dnešní závod navzdory žertíčkům nepodceňuje. „Dávám dohromady to nejlepší, co mám, a vyrazím. Motory jsou už v pohodě, jedno GM a jedna Jawa.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)