Archiv pro měsíc: Květen 2014

Ostatní závody

Češi v akci 99

Sezóna se na české ovály dostávala tempem plíživé kontrarevoluce, avšak v uplynulých dnech si tuzemští plochodrážní fanoušci na nedostatek možností stěžovat nemohli. Jadranský pohár v Praze a v Pardubicích, první liga s Memoriálem Emila Sovy ve Mšeně a slánský Memoriál Antonína Vildeho byly velkými lákadly. Dost příležitostí se pro české závodníky dostalo i v cizině. Dnešní díl tradiční pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z zavede čtenáře nejen do Anglie a Polska, ale rovněž Německa a Rakouska.
Elite League s vloženým jadranským pohárem
V pondělí se závodníci Poole vypravili k utkání Elite League do Belle Vue, které se doma prosadilo 51:39. Václav Milík začal nulou v rozjížďce s číslem pět, aby ob rozjížďku později dojel vítězně do cíle před Michaelem Palm Toftem. Hostující Pirát Charles Wright za sebou nechal Bena Readeho, takže se domácí dočkali třetí prohry 2:4.

Do konce utkání však Pardubičan již nebodoval. V rozjížďce s číslem jedenáct skončil poslední, ve čtrnácté jízdě byl vyloučen za pád. „Seznamoval jsem se s dráhou,“ vysvětloval. „V první jízdě jsem nic nezajel. Druhá byla juniorská, poved‘ se mi start a dojel jsem první.“

Po nule vkládal Václav Milík velké naděje do svého posledního startu. „Chtěl jsem z druhýho místa předjíždět na první,“ líčil okolnosti svého pádu. „Je tam malá dráha, nevypočítal jsem si to dobře, dal špičku a přetočil se.“

V úterý se Václav Milík pokoušel přesvědčit pražské pořadatele, aby s ním počítali na jedno ze svých startovních čísel pro českou velkou cenu. Vynechal stupně vítězů, aby už ve středu absolvoval další zápas nejvyšší britské ligy. Poole doma zvítězilo nad Birminghamem 48:42 a pardubický junior dosáhl sedmi bodů s jedním bonusem.

V rozjížďce s číslem čtyři na něj vyzrál Adam Skornicki. V šesté jízdě byl třetí, když jej spolu s Przemyslawem Pawlickim porazili Ben Barker a Edward Kenneth. V jedenácté jízdě však polsko-český tandem přivezl 5:1 na úkor Daniela Kinga a Adama Skornickeho a šachovnicová vlajka v rozjížďce s číslem jedenáct uvítala dříve jen Daniela Nermarka.

Češi v Premier League nejen proti sobě
V rámci Premier League v úterý Peterborough slavil domácí triumf nad Newcastle v poměru 54:40. Aleš Dryml dal dohromady devět bodů. Z toho dvakrát vyhrál. V první jízdě jej sice porazil Stuart Robson, ale on spolu s Ulrichem Ostegaardem pojistil remízu. V deváté jízdě se mezi něj a triumfující Ulricha Ostegaarda vklínil Anton Rosen.

V pátek proti sobě v rámci League Cupu stanuli Zdeněk Simota a Aleš Dryml. Úspěšnější byl pardubický kapitán. Jeho Peterborough porazilo domácí Plymouth 42:47 a na individuálním kontě se objevilo osm bodů s jedním bonusem, kdežto Zdeněk Simota se mohl chlubit sedmi body s jedním bonusem. Vzájemný střet obou Čechů v rozjížďce s číslem sedm však vyzněl lépe pro Zdeňka Simotu, který rozdělil Ryana Fishera a Aleše Drymla.

V sobotu Berwick doma vyhrál duel KO Cupu se Sheffieldem 54:36 a Matěj Kůs nasbíral deset bodů. S trojicí trojek kontrastuje jeho nula s páté jízdy a jednička z posledního startu.

Výčet české účasti v Premier League minulého týdne uzavírá včerejší League Cup v Rye House, který porazil Peterborough v poměru 49:43. Aleš Dryml si vyjel sedm bodů za dvě nuly, triumf v sedmé jízdě a žolíkové druhé místo v rozjížďce s číslem dvanáct.

První máj bohatý na krátkou, dlouhou i stopětadvacítky
První den pátého měsíce roku je svátek v mnoha zemích, takže tradiční plochodrážní mítink rozhodně není jen mšenskou výsadou. V Murecku se konal Adria Cup, který však musel být kvůli dešti ukončen již po dvanáctí jízdách.

V té chvíli měli Josef Franc a Jakub Jamrog po devíti bodech, takže byli oba prohlášeni za vítěze. Třetí Piotr Dziatkowiak, který odmítl účast v sobotním Memoriálu Antonína Vildeho, měl o bod méně. Navzdory zájmu pořadatelů, jimž odřekli Švédové, se už publiku žádný český závodník nepředstavil. Jednak se organizátoři ozvali pozdě a své sehrála i první liga ve Mšeně, by Rakušané cílili na Slaňáky s volným losem. Jenže Michal Dudek hostoval za Mšeno a Roman Čejka dal přednost přípravě na maturitu.

„Bylo tam hodně vody,“ vyprávěl Josef Franc po návratu. „Měli hodně nezkušenejch‘ závodníků, nemělo by to cenu pokračovat. Všechno mi fungovalo, všechny starty mi vyšly, ale nebyli tam žádní dobrý závodníci.“

V Lübbenau se konal mezinárodní závod na dlouhé dráze. Vyhrál Richard Speiser (24 bodů) před Enrico Janoschkou (21) a Andy Appletonem (16). Richard Wolff (16) skončil čtvrtý. Karel Kadlec se z pozice náhradníka nedostal do akce, tím spíše nám může o závodě vyprávět.

„Vyšplouchli mě,“ dští oheň a síru na adresu pořadatelů Karel Kadlec, který se vykřesal z chřipky, jež mu zabránila zasáhnout do přeboru na Borech. „Jezdím tam každej‘ rok a už v lednu jsem podepsal tuten závod i Parchim v neděli. Tejden předem ale na německým internetu vyšlo, že jsem už jen druhej‘ náhradník. Volal jsem tem, že jsem moh‘ bejt‘ radši druhej‘ náhradník v Dingolfingu za tři sta euro.“

Do akce se plzeňský nezmar dostal jen při tréninku. „Zatrénoval jsem si na veteránu,“ líčí. „Pomáhal jsem Ríšovi, kterej‘ si ve svý nejslabší jízdě nepustil metyl. Až si otevřel kohouty, udělal bod. Po finále měl stejně bodů jako Andy, ale ten byl před ním ve finále, takže Ríša je až čtvrtej‘.“

Parchim se včera obešel bez české účasti. „Přemlouvali mě, a tam jedu,“ říká Karel Kadlec. „Šest jezdců jim řeklo, že nepřijede, je tom ještě míň peněz než v Lübbenau, tak jsem jel radši do Slanýho. Zkusil jsem si tam GM a dráha byla pěkná.“

Stopětadvacítkáři se vypravili do Polska. Už na čarodějnickou středu absolvovali Grand Prix Stanowic. V českých podmínkách se nad kolibříky vesměs ohrnuje nos, ale tady se přišlo podívat okolo dvou set diváků.

Triumfoval Karol Zupinski, který ve své poslední jízdě jako jediný dokázal porazit Filipa Šifaldu. Po jeho boku na stupních vítězů stanul Milan Dobiáš, když se ovšem předtím v rozjezdu vypořádal s Wojciechem Fajferem.

Na druhý den se konal tradiční mítink Unijne talenty Europy ve Wawrově. Početné startovní pole bylo rozděleno do dvou skupin. V béčku startovali borci buď bez licence či bez větších zkušeností. Češi, k nimž přibyl ještě Petr Chlupáč, logicky museli do áčka.

V něm triumfoval Marcin Turowski (14 bodů), když Michal Gruchalski vyzrál na Huberta Czerniawskeho (oba 13). Igor Kopec-Sobczynski (12), dobře známý i z našich oválů, doplatil na úvodní defekt a byl třetí. Petr Chlupáč (9) skončil sedmý, Filip Šifalda (8) osmý a Milan Dobiáš (5) jedenáctý.

Polská neděle
Včerejší den patřil v zemi našich severních sousedů opět všem třem ligám. V extralize Tarnow prodloužil svou spanilou jízdu třetím triumfem. Tentokrát doma porazil Gorzow vysoko 59:31. Martin Vaculík létal podobně jako minulý týden v Žarnovici. V rozjížďce s číslem devět ho nedohonil ani Krzysztof Kasprzak nasazený místo Linuse Sundströma.

Po čtyřech triumfech se Martin Vaculík dočkal prohry až v patnácté jízdě. V ní se o první triumf hostů postarali Matej Žagar a Krzysztof Kasprzak a Slovák byl v cíli třetí.

Druholigový duel Opole vs. Rawicz přinesl výsledek 52:38. Eduard Krčmář dal z šesti startů dohromady dvanáct bodů. Stal se nejlepším mužem svého týmu a lepším ziskem se mohli chlubit jen domácí Mariusz Staszewski a Oliver Berntzon.

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Miroslav Horáček

MČR Na dlouhé dráze

Jihočeští ledoví bratři míří na dlouhou dráhu

Mariánské Lázně – 3. května
Pořádná porce závodění čeká mariánskolázeňský ovál příští sobotu. Vše začne dopoledne evropskou veteránskou sérií ELVS, která vyvrcholí finálovými rozjížďkami po nástupu. Odpolední šampionát republiky se bude míchat s mistrovským závodem českého flat tracku. Tomu odpovídá i složení startovní listiny a formát závodu.

O mistra republiky bude bojovat patnáct závodníků. Střetnou se nejprve v devíti jízdách základního rozpisu. Ke každé z nich dorazí pět borců, každý třikrát. Součet bodů dá dohromady pořadí od sedmého místa dolů, protože nejlepší šestka stane na startovním roštu ještě jednou ve finálové jízdě. První závodník v jejím cíli se stane mistrem republiky.

Titul bude obhajovat Josef Franc, z Čechů nebudou v prostorných boxech chybět ani Richard Wolff, ani Karel Kadlec a Jan Boháč. Po dvou letech se vrátí i Antonín Klatovský. Přiveze s sebou i svého mladšího bratra Jana, jenž by měl být náhradníkem.

Startovní listina:

1 Josef Franc, Praha
2 Andy Appleton, GB
3 Anthony Bougord, GB
4 Klaus Peter Gerdemann, D
5 Marcus Bisson, GB
6 Jan Boháč, Divišov
7 Andy Ter Schuur, NL
8 Markus Eibl, D
9 Francesco Barbetta, I (ACCR)
10 Antonín Klatovský
11 Rodney McDonald, AUS
12 Sjoerd Rozenberg, NL
13 Karel Kadlec, Liberec
14 Paul Evitts, GB
15 Richard Wolff, Praha
res Jan Klatovský

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Ostatní závody

V Neustadtu vyhráli Poláci a d隝

Neustadt/Donau – 27. dubna
Bavorský Neustadt an der Donau byl poslední dubnovou neděli dějištěm silně obsazeného mezinárodního závodu dvojic. Závod byl po absolvování dvou třetin plánovaných rozjížděk ukončen pro nepřízeň počasí. Palmu vítězství si odvezl polský pár, kterému na stupních vítězů sekundovali mladí Dánové a Švédové. Velká pozornost však byla upřena na start exmistra světa z roku 1993 Sama Ermolenka.

Skvěle obsazený pouák místo mistrovství světa
Na dráhu v městečku nedaleko Regensburgu se letos po delší odmlce vrátil volný závod dvojic. Ten se zde v minulosti po léta jezdil a na souboje ze stadionu s mantinely posunutými za travnatý pruh si jistě vzpomene nejeden český závodník. V posledních létech ale dávali pořadatelé přednost podniku mistrovství světa, případně Evropy. Tak tomu původně mělo být i letos, kdy se Neustadt v kalendáři objevil jako pořadatel kvalifikačního kola mistrovství světa juniorů.

Stadion ale není vybaven nafukovacími vaky, protože mezi dráhou a mantinelem je travnatý pruh, díky kterému nemusí výlet mimo závodní kolbiště znamenat pro padajícího jezdce vždy tvrdý náraz do hrazení. Díky tomu dávala FIM neustadtským výjimku, ale letos už důsledně požadovala nafukovací mantinely. Ty se podle mínění pořadatelů na jeden závod ročně nevyplatí, takže světový juniorský podnik se přesunul do Stralsundu a v Bavorsku oprášili mezinárodní závod dvojic. K němu sezvali velmi kvalitní startovní pole.

Hlavním magnetem pro místní příznivce byl určitě Martin Smolinski, užívající si pozornosti po mimořádně úspěšném vstupu do prestižní Grand Prix. Velkým tahákem byl také start populárního Švéda s brazilskými kořeny Antonio Lindbäcka a především legendárního exmistra světa Sama Ermolenka. Třiapadesátiletý Američan, který svůj vysněný titul získal v nedalekém Pockingu, sice už pověsil kombinézu na hřebík v rozlučkovém závodě ve Wolverhamptonu před sedmi léty, ale v poslední době čas od času na plochodrážní speciál posadí. Našim jediným zástupce v závodě byl Josef Franc, který jel ve dvojici s Angličanem Oliverem Allenem.

Psí počasí
Organizátory, jezdce i diváky nejvíce trápila nepřízeň počasí. Ta byla nakonec důvodem k ukončení bojů po čtrnácté jízdě. Rozhodnutí bylo tak trochu vysvobozením jak pro aktéry závodu, tak i pro promoklé a prokřehlé diváky, kterých se navzdory podmínkám sešel na tribunách slušný počet. Už ráno před závodem hustě pršelo, okolo jedenácté sice padat přestalo, ale po poledni se navzdory příznivým prognózám d隝 s většími, či menšími přestávkami opět připomínal. Pořadatelé se v souboji s přírodou při úpravě dráhy snažili ze všech sil, ale dojet celý podnik jim nakonec nebylo přáno.

Díky dešti došlo i ke krátkému posunutí začátku závodu, což vyhovovalo hlavně Švédům. Antonio Lindbäck byl ve chvíli slavnostního nástupu ještě na cestě z mnichovského letiště. Pořadatelé se svolením sudího proto odložili úvodní jízdu, ve které měli Seveřané nastoupit proti Polákům. Začalo se tak původně druhou rozjížďkou, ve které souboj Američanů s Němci přinesl hodně vzruchu. Zatímco Ermolenko po souboji s Härtelem po lehkém pádu ihned naskočil a pokračoval, jeho kolega Manzares kroužil v čele se solidním náskokem před Smolinskim.
Domácí bojovník však jeho náskok snižoval a pod tlakem jedoucí Američan chytil v poslední zatáčce díru. Složitou situaci se vzpínajícím se strojem mistrovsky ustál, ačkoliv ho celý stadion užuž viděl na zemi, výsledkem ale bylo vyjetí mimo dráhu na travnatý pás. Okolní zeleň v danou chvíli svoji úlohu splnila, ale mladý Američan skončil pro vyjetí z dráhy bez bodového zisku. V dalším průběhu potvrdila roli favoritů polská dvojice z Leszna. Damian Balinski s Grzegorzem Zengotou se s deštěm rozmoklou dráhou vyrovnali nejlépe a třikrát po sobě si připsali vítězství v poměru 5:1. Jediný, kdo dokázal narušit jejich suverenitu, byl Antonio Lindbäck, který po výtečném startu v odložené první rozjížďce vyhrál stylem start – cíl.

Sam Ermolenko středem pozornosti
Ve velmi dobrém světle se v Neustadtu představila i dvojice dánských juniorů. Dravá jízda Nicolaje Jakobsena ve vítězném souboji s Linbäckem byla základem k celkovému druhému místu právě před švédským párem. Ten si třetí místo na stupínkách vítězů před domácími reprezentanty zajistil ve vzájemném souboji, kde ukázkovou dvojici jedoucí Švédové nedali šanci do té doby bezchybnému Smolinskemu.

Domácí hvězdě viditelně scházel rovnocenný parák. Sotva šestnáctiletý Michael Härtel je sice obrovskou nadějí našich západních sousedů, ale tady víc bojoval s těžkou rozmoklou tratí než se soupeři. Česko – anglický pár Josef Franc – Oliver Allen obsadil pátou pozici, pražský jezdec přispěl k celkové sumě čtyřmi body.

Hlavní hvězdou Američanů a možná i celého závodu byl Sam Ermolenko. Kolem mistra světa z roku 1993 bylo v depu snad ještě víc rušno, než v dobách jeho aktivní kariéry. Populární Američan se krom toho prezentoval i více než solidním výsledkem, dokonce si připsal výhru v jedné ze svých rozjížděk a nezasvěcený divák by ani nepoznal, že je už léta v plochodrážním důchodu.

Výsledky:
1. Polsko 18 (Damian Balinski 11, Grzegorz Zengota 7), 2. Dánsko 17 (Nikolaj B. Jakobsen 10, Jonas B. Andersen 7), 3. Švédsko 15 (Antonio Lindbäck 10, Linus Sundström 5), 4. Německo I. 12 (Martin Smolinski 10, Michael Härtel 2), 5. Anglie/Česká republika 10 (Oliver Allen 6, Josef Franc 4), 6. USA 7 (Sam Ermolenko 5, Gino Manzares 2), 7. Německo II. (Max Dilger 4, Valentin Grobauer 1).

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Ostatní závody

Josef Franc a Roman Čejka se už těší na hattrick napřesrok

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 3. května
Kulichy, zimní bundy, teplé rukavice, šedivé mraky a studený vítr a vzduch prosycený nejen vůní metylu, ale i nezaměnitelnými tóny grogu a svařáku patří spíše k ledové ploché dráze. Avšak díky vpádu studené fronty provázely rovněž patnáctý ročník slánského Memoriálu Antonína Vildeho. Loňský primát obhájil tandem Roman Čejka – Josef Franc spojení vestou Speedway Klubu Miletice a logem PRO-TEC. Po vítězství ve své skupině vyřadil v semifinále Slaný a ve finále narazil stejně jako před rokem na DaK Moto, jenž prve poslal SUNOCO Smestav Team do jízdy o třetí místo. V rozhodující rozjížďce triumfoval Tomáš Suchánek stylem start – cíl jako ostatně pokaždé v průběhu celého odpoledne. Roman Čejka se zařadil za jeho záda, avšak pozornost Filipa Šitery musela být upřena především na Josefa France. Pražan se po tvrdém boji, v němž se celá čtveřice navzájem hlídala jako ostříž, se na počátku druhého kola dostal na třetí místo, díky němuž Miletice vyhrály. Vložené klání veteránů ovládl Karel Kadlec.

V áčku se žádný zázrak nestal
Včerejší deště přiměly Antonína Vildeho, aby na slánský stadión dorazil časně zrána. I když si s memoriálem svého tatínka dává tradičně záležet, nehodlal situaci hrotit. A pakliže by stav dráhy negarantoval bezpečný průběh závodu, byl připravený hodit ručník do ringu dříve, než se kolona dodávek z mnoha směrů vydá na cestu.

Naštěstí nad Slaným přestalo pršet už někdy během noci a dnes z nebe nespadla jediná kapička, by nad síly svižného studeného větru bylo rozfoukat silnou vrstvu mraků. Rtu teploměru se nešplhala do žádných závratných výšek, takže se diváci v ochozech choulili zimou.

Michal Dudek se předevčírem ze Mšena vracel sanitkou oklikou přes mělnickou nemocnici, proto jeho přítomnost ve slánských boxech působila až přízračným dojmem. „Jsem tvrdej‘, nejsem z porcelánu,“ odpovídal na nevěřící pohledy, aby jedním dechem uváděl na pravou míru stav svých žeber. „Bylo to jen pohmožděný a naražený.“

Vzápětí vyjel po boku Eduarda Krčmáře na ovál jako první, aby rozehráli závod svým utkáním proti Míšni. Protože si Richard Geyer polámal klíční kost, po boku Ronnyho Weise nastoupil Jan Holub. Právě on dodal rozjížďce s číslem jedna patřičný říz, když v prvním oblouku předčil vedoucího Eduarda Krčmáře.

Slánský junior, jenž testoval nový GM pro Leicester, si však nedopřál pokoje, dokud se ve třetím okruhu v zatáčce u depa nevrátil nazpět. Vedle obou Slaňáků bylo možné za hlavního favorita skupiny A pokládat Tomáše Suchánka a Filipa Šiteru spojené hlavičkou DaK Moto Liebezeit.

Jejich spanilé tažení překvapivě narušil Radim Chod, který pro průjezd první zatáčkou v rozjížďce s číslem tři zvolil vskutku velkorysý oblouk. Chvilku byl dokonce první, vzápětí klesl za favority a ve druhé zatáčce upadl. Repete se stalo jednoznačnou kořistí Filipa Šitery a Tomáše Suchánka, které v páté jízdě čekal klíčový střet se Slaným.

K rozhodnutí však oba páry dospěly až překvapivě rychle. Poté, co František Kalina v roli rozhodčího vystřelil pásku k olověně šedivé obloze, Tomáš Suchánek s Filipem Šiterou opanovali čelo. Eduard Krčmář nehodlal kapitulovat ani náhodou, avšak cestu dopředu nenašel.

V rozjížďce s číslem sedm se míšenský pár Ronny Weis – Jan Holub hravě vypořádali s Petrem Babičkou a Radimem Chodem. V cestě do semifinále jim ale stáli Tomáš Suchánek s Filipem Šiterou v rozjížďce s číslem devět. Zatímco Pardubičan slavil další triumf stylem start – cíl, za jeho zády se usadil Jan Holub.

S něčím podobným se ale Filip Šitera nechtěl smířit. Celé kolo mu nedopřál pokoje, dokud se ve druhém výjezdu vskutku nedostal dopředu. Tým Františka Liebezeita, jenž však chyběl kvůli nemoci, vyhrál skupinu A bez ztráty květinky. Míšeň mohla pomýšlet na postup, pakliže by Petr Babička s Radimem Chodem v jedenácté jízdě spráskali Slaný. Zázraky se sice někdy dějí, avšak Eduard Krčmář s Michalem Dudkem již v prvních centimetrech rozhodli o svém maximálním triumfu 7:2.

Zmýlená platí
Skupina B měla mnohem menší míru improvizace než áčko, kde původní náhradníci Petr Babička a Radim Chod narychlo nahrazovali v sestavě druhého týmu Miletic zraněného Martina Málka a Michala Škurlu, jenž na poslední chvíli zamířil k juniorskému mistrovství světa ve Stralsundu. Nicméně při třech jízdách se za jednu chybu platilo draze tam i tam.

Hned v rozjížďce s číslem dvě se o tom přesvědčil Hynek Štichauer s Martinem Gavendou, kteří nastoupili ve vestách HBC@Vrates Divišov. Hynek Štichauer po vylétnutí pásky vystřelil dopředu. V první zatáčce se na něho sápal Samo Kukovica, s nímž Radek Smetana našel ve středu v během jadranských dvojic v Pardubicích společnou řeč, aby nastoupil po boku jeho syna Ondřeje v barvách rodinné firmy Smestav.

Jenže slovinský závodník se nyní zmocnil vedení s až překvapivou lehkostí. „Nechal jsem to otevřený parákovi, jenže on to nebyl parák,“ šokoval Hynek Štichauer informací, že si Samo Kukovicu spletl s Martinem Gavendou. „Oba jsou černočerný a já čuměl jako péro!“

Martin Gavenda však zatím čelil dravému Ondřeji Smetanovi. Ten se ve druhém okruhu posunul vnějškem první zatáčky před něho. V závěru ohrožoval i Hynka Štichauera. I když se nedočkal úspěchu, vítězství nad nebezpečným protivníkem přišla Smestavu náramně vhod.

Více bodů v úvodu inkasovali jen obhájci loňského triumfu Roman Čejka a Josef Franc, opět v miletických vestách. Roman Čejka dorazil do depa v nikterak povznesené náladě. „Dva a půl dne jsme s panem Kolegou dělali motor,“ vyprávěl o společném úsilí jeho a mechanika Antonína Poláka. „A ráno najednou rána! Hezky to běželo, ale jen tři minuty. Šmytec, čtyři ventily ohnutý.“

V rozjížďce s číslem čtyři ovšem bez větších obtíží inkasovali sedm bodů na úkor Anne Spaana a Michala Kleina. V osmé jízdě to samé provedli i Ondřeji Smetanovi se Samo Kukovicou. Maximální prohra Smestavu oživila postupové naděje HBC@Vrates. Martin Gavenda s Hynkem Štichauerem za zády v šesté jízdě totiž bez větších problémů na hlavu porazili Helzold Stars.

Jenže sedm bodů s belgickým týmem si v rozjížďce s číslem deset připsali rovněž Ondřej Smetana a Samo Kukovica, i když se Anne Spaan ve druhém oblouku ocitnul mezi nimi. Aby je Hynek Štichauer a Martin Gavenda připravili o postup, museli by v poslední jízdě skupiny porazit nepolapitelné Miletice.

Avšak Josef Franc třímal situaci pevně ve svých rukou. A Roman Čejka v první zatáčce za sebou nechal druhého Hynka Štichauera. Miletice zakončily svou vítěznou pou skupinou bez porážky a do semifinále je doprovodil Smestav.

Nuda šla v psí zimě domů předčasně
Nadstavbová část začala duelem Helzoldu a druhých Miletic o sedmé místo. Kdo by čekal nudnou podívanou, hrubě by se zmýlil. Po startu vypálili dopředu Petr Babička a Radim Chod. Jenže Michal Klein a Anne Spaan pronikli v prvním oblouku mezi ně.

Ve výjezdu z druhé zatáčky Petr Babička předjel Anne Spaana, aby se v následujícím okruhu po spodní straně posunul i před Michala Kleina. Mšeňákovi v belgických barvách se stala osudnou první zatáčka třetího kola. Upadl a byl vyloučen.

Petr Babička a Radim Chod nastupovali do repete s jediným úkolem. Dojet do cíle v jakémkoliv pořadí jim tak či onak dalo víc bodů, než by mohl inkasovat osamocený Anne Spaan. Holanďan s českou licencí se však usadil v čele, a když Radim Chod zůstal v první zatáčce stát, dotáhl triumf na belgickou stranu!

Boj o páté místo pro sebe rozhodli Hynek Štichauer a Martin Gavenda. Pardubičan triumfoval ve stylu start – cíl, zatímco jeho parák v první zatáčce za sebou nechal Jana Holuba a Ronnyho Weise.

Na zbývající čtyři páry čekala semifinále. V tom prvním si Samo Kukovica stoupnul na dvojku, avšak Tomáše Suchánka stejně nechytil. Nepovedlo se mu to ani vnějškem první zatáčky. Pardubický závodník si s ním poradil a navíc takřka otevřel cestu pro Filipa Šiteru.

Mšenský borec sice zůstal třetí, nicméně i šest bodů DaK Moto samozřejmě bylo více než dva Smestavu. Ondřej Smetana se sice v závěru hodně tlačil dopředu, avšak na metě mu na body přece jen něco chybělo.

Ve druhém semifinále se první pár Miletic dočkal své první dnešní bodové ztráty. Postaral se o ní Eduard Krčmář svým raketovým startem. Nicméně Josef Franc a Roman Čejka nepustili ke slovu Michala Dudka a Pražan se navíc vnějškem prvního oblouku prosadil do čela.

V malém finále hrál Eduard Krčmář sólo. Ondřej Smetana se stal hříčkou štěstěny. Na jednu stranu mu nesebrala dva body, i když mu vypadla palivová hadička. Ovšem jeho parák Samo Kukovica se nedokázal probít před Michala Dudka, takže cesta ke stupňům vítězů čekala Slaňáky.

Zbývalo již jen vyřešit otázku, v jakém pořadí budou nad nimi stát Miletice I. a DaK Moto. Josef Franc si stoupnul na nejvnitřnější místo, avšak jako plochodrážní pánbůh odstartoval Tomáš Suchánek. Miletičtí závodníci byli hned za ním a za dané situace volili udržet Filipa Šiteru.

Něco podobného je stejně snadné jako uhlídat pytel plný blech. A vskutku Mšeňák vyjel na protilehlou rovinkou před Josefem Francem. Zaútočit na Romana Čejku před sebou mu ale Pražan nedovolil. Na druhou stranu Tomáš Suchánek se snažil slánského juniora brzdit, takže se celá čtveřice v úvodním okruhu hlídala stejně bedlivě jako parta obecních donašečů.

Druhé kolo však přineslo rozuzlení v miletický prospěch. Jednak se v jeho první zatáčce Josef Franc dostal na třetí místo, jednak Filip Šitera cítil slábnoucí výkon motoru. S myšlenkami na nejhorší však přesto dojel do cíle, kdyby někdo z týmu protivníků odpadl. Až prohlídka v mladoboleslavské dílně odhalilo zdroj potíží. „Tak se mi to nezadřelo,“ prozradil. „Ale praskla rolna na vahadle a přetrh‘ se rozvodovej‘ řetízek.“

Hlasy z depa
„Pěknej‘ trénink, pěkný závody,“ komentoval Josef Franc. „Jsem rád, že jsme vyhráli, mám radost hlavně kvůli Romanovi. Zkoušel jsem motorky na extraligu a spokojenost. Ve finále mi nevyšel start, ale předjel jsem Filipa. Forma se vrací, jsem rád, doufám, že se dostanu do starejch‘ šlépějí, kde to bylo před dvěma roky.“

„Starty nic moc,“ přiznával Roman Čejka. „Až na ten poslední. Pepe je dobrej‘ kolega. Finále muselo bejt‘ drama, ale já dozadu moc neviděl (smích). Suchoš mě trošku přiskříp‘, ale občas jsem ubral plyn, aby se nic horšího nepřihodilo. Filipa jsem si nevšim‘, byl jsem zabranej‘ dopředu. Dobrý závody, svezli jsme se, potvrdili loňský vítězství a příští rok nás čeká hattrick.“

„Jelo se hezky, jsem jakoby neporaženej‘,“ liboval si Tomáš Suchánek. „Start – cíl jako zamlada. Padaly nám věci jako stupačka a vajgl, ale nic závažnýho. Ještě páčka u spojky, naštěstí upadla po startu, byl tam krátkej‘ šroub. Motor ale vydržel a jede.“

„Dobrý až na finále,“ svěřoval se Filip Šitera. „Tam mi to začalo poslední dvě kola slábnout. Do cíle to dělalo rámus. Jinak motor letěl super, jsem spokojenej‘. V tomhle tejdnu jsem byl víckrát na bedně než za poslední tři roky.“

„Dobrý,“ pochvaloval si Eduard Krčmář. „Zkoušel jsem novej‘ motor, co budu mít v Anglii na mistrovství světa. Trvalo mi, než jsem to naladil. Třetí místo je dobrý, koukal jsem vejš, ale příští rok. Závody to byly dobrý, škoda, že jsme to nevychytali od začátku, ale jsou to závody.“

„Viděl jsem to jakoby líp než ve Mšeně,“ připomněl Michal Dudek svůj předvčerejší odjezd ze Mšena sanitkou. „Dneska třetí místo, to je hezký. Eda hodně pomoh‘. Zkoušel jsem novej‘ motor, nemoh‘ jsem se trefit, až teď nakonec jsme to vychytali. Dopadlo to dobře.“

„Celý závody jsem moc dobře nestartoval,“ povzdechl si Ondřej Smetana. „Bylo to suchý, to se mi startuje špatně. Akorát semifinále. Škoda, že se nepodařil Filip Šitera, chyběly mi dva metry. A pak škoda, že Samo neporazil Michala Dudka. To se ale stává…“

„Není potřeba vyhrát, ale zúčastnit se,“ filozofoval Hynek Štichauer. „My jsme se zúčastnili, ale díru do světa neudělali. Jak jsme prohráli první jízdu, už jsme to nedohnali. Proti Míšovi Kleinovi a Anne Spaanovi to byla povinnost, s Pepou a Čejenem se to nepovedlo. A jak říká Radek Fanta, vyrovnali jsme umístění Jardy Petráka s Vladem Višváderem z roku 2010.“

„Byla zima, vzal jsem si jinou kombinézu,“ vysvětloval Martin Gavenda, jak si ho jeho kolega mohl splést se Samo Kukovicou. „Dojmy nic moc. Tu první jízdu jsme posrali, jak mě Smeták objel, byla to chyba, už to nešlo stihnout. Jediná možnost, co byla, bylo porazit Pepíčka s Čejenem. A to nešlo.“

„Nic moc, člověče,“ odtušil Jan Holub. „Zezačátku to vypadalo dobře, pak jsem to vzal spíš jako trénink na extraligu.“

skupina A:    
1. DaK Moto Liebezeit   21
Tomáš Suchánek 3 4 4 11(1)
Filip Šitera 4 3 3 10(2)
 
2. AK Slaný   15
Michal Dudek 2 0 3 5(1)
Eduard Krčmář 4 2 4 10
 
3. MC Míšeň   12
Ronny Weis, D 0 3 0 3(1)
Jan Holub 3 4 2 9
 
4. PRO-TEC SK Miletice II.   6
Petr Babička 2 2 2 6
Radim Chod X F 0 0
 
 
skupina B:    
1. PRO-TEC SK Miletice I.   21
Roman Čejka 3 3 3 9(3)
Josef Franc 4 4 4 12
 
2. SUNOCO Smestav Team   15
Ondřej Smetana 2 2 3 7(1)
Samo Kukovica, SLO 4 0 4 8
 
3. HBC@Vrates Divišov   12
Hynek Štichauer 3 3 2 8(1)
Martin Gavenda 0 4 0 4
 
4. Helzold Stars   6
Anne Spaan, NL (ACCR) 0 0 2 2
Michal Klein 2 2 0 4

Celkové pořadí po finálových rozjížďkách:

  o 7.m o 5.m SF1 SF2 MF FIN
1. PRO-TEC SK Miletice I       6   5
Roman Čejka       2   3
Josef Franc       4   2(1)
 
2. DaK Moto Liebezeit     6     4
Tomáš Suchánek     4     4
Filip Šitera     2     0
 
3. AK Slaný       3 6  
Michal Dudek       0 2  
Eduard Krčmář       3 4  
 
4. SUNOCO Smestav Team     3   3  
Ondřej Smetana     0   3  
Samo Kukovica, SLO     3   0  
 
5. HBC@Vrates Divišov   7        
Hynek Štichauer   4        
Martin Gavenda   3(1)        
 
6. MC Míšeň   2        
Ronny Weis, D   0        
Jan Holub   2        
 
7. Helzold Stars 4          
Anne Spaan, NL (ACCR) 4          
Michal Klein X          
 
8. PRO-TEC SK Miletice II. 3          
Petr Babička 3          
Radim Chod E          

Vložený závod veteránů:

1. Karel Kadlec, Liberec 3 3 3 3 12
2. Richard Berger, Svitavy 2 2 2 2 8
3. Jan Boháč, Divišov 1 1 1 1 4

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Michal Kohout

MS Juniorů

Mezi desítkou známých finalistů je prozatím jméno jednoho českého juniora

Stralsund a Terenzano – 3. května
Dnešek přinesl v termínovém kalendáři první dvě z trojice kvalifikačních kol pro finále juniorského mistrovství světa. Z dvojice českých závodníků v boji o pět postupových příček uspěl Václav Milík v italském Terenzanu. Krátce před půlnocí se vypravil na nejvyšší stupínek vítězů, když v průběhu celého večera podlehl jen Fredriku Engamovi, aby v rozjezdu přetrumfnul Nikolaje B. Jakobsena. Michal Škurla, jenž se o své cestě do baltského Stralsundu dozvěděl teprve ve středu, skončil třináctý. Tady úřadoval Piotr Pawlicki, ovšem další dodatkové jízdy musely rozhodnout nejen o pořadí na pódiu, ale i o postupujících.

Stralsund:    
1. Piotr Pawlicki, PL 3 2 2 3 1 13
2. Mikkel Michelsen, DK 3 2 2 3 1 11+3
3. Nicklas Porsing, DK 3 1 2 3 2 11+2
4. Kacper Gomolski, PL 2 2 1 2 3 10+3
5. David Bellego, F 2 3 3 2 E 10+2
6. Oliver Berntzon, S 1 3 3 0 3 10+1
7. Ilja Čalov, RUS 3 1 3 2 1 10+E
8. Kai Huckenbeck, D 2 1 1 1 3 8
9. Adam Ellis, GB 2 0 1 2 3 8
10. Aleksander Loktajev, RUS 0 0 3 2 1 6
11. Andrzej Lebeděvs, LAT 1 3 2 E F 6
12. Stanislav Mělničuk, UA 0 2 0 1 2 5
13. Michal Škurla, CZ 0 0 0 3 1 4
14. Danny Maassen, D 1 2 1 0 0 4
15. Joel Andersson, S 1 1 0 1 0 3
16. Kenny Wennerstam, N 0 0 0 0 1 1
res Mark Riss, D   DNR
res Valentin Grobauer, D   DNR
 
Terenzano:    
1. Václav Milík, CZ 3 3 2 3 3 14+3
2. Nikolaj B. Jakobsen, DK 3 2 3 3 3 14+2
3. Fredrik Engman, S 2 3 3 2 2 12
4. Szymon Wozniak, PL 2 1 3 2 3 11+3
5. Jonas B. Andersen, DK 2 3 2 3 1 11+2
6. Krystian Pieszczek, PL 3 2 1 3 2 11+1
7. Roland Benkö, H 1 2 3 2 ex 8
8. Michael Härtel, D ex 3 2 2 ex 7
9. Nicolas Vicentin, I 1 1 1 1 3 7
10. Michele Castagna, I 3 0 0 1 2 6
11. Ladislav Vida, SLO 1 2 1 0 1 5
12. Erik Riss, D 2 E 0 0 2 4
13. Matič Ivačič, SLO 0 0 2 1 E 3
14. Giorgio Trentin, I 0 1 0 1 1 3
15. Jannik Klein, A 0 E 1 0 1 2
16. Karlo Majnič, CRO 1 1 0 0 0 2
res Alan Monzardo, I   DNR
Grand Prix

Bydhoš osiřela

Bydhoš – 26. dubna
Třetí kolo patnácté jízdy Grand Prix Evropy. Adrian Miedzinski útočí poněkud zoufale ze třetí pozice. Přetočí motocykl a padá, přičemž se silně uhodí o tvrdý povrch dráhy. Je ale těsně u motocyklu. Pokouší se ho zvednout a sportovně odtlačit z trati, aby se nemuselo přerušovat. Jenže se jen potácí, kolena se mu podlamují a pořadatelé mu musí přispěchat na pomoc. Byl to silný otřes!

Tato velice neobvyklá scéna, která by stála sama o sobě o zmínku navíc, může sloužit jako alegorie celého podniků Speedway Grand Prix Evropy 2014. Plochodrážní Bydhoš poprvé uvítala světovou elitu bez účastí nesporného krále tohoto oválu Tomasze Goloba. Bylo to znát ihned na první pohled.

Pořadatelé odhadovali návštěvnost na zhruba čtyři tisíce lidí a to si troufnu tipnout, bude rekordně nízká frekvence diváků, jak říkají sami Poláci na podnik mistrovství v této zemi zaslíbené levým zatáčkám. Chmurná obloha a předpověď deště během závodu určitě nepřispěly k přitažlivosti podniku. Co byla platná skvělá podívaná na Novém Zélandu, když ochozy nakonec zůstaly velmi řídce zaplněné? Šuškalo se i o bojkotu SGP místných fanoušků, někdejší hvězda Polonie, Emil Sajfutdinov, letos SGP nejede a ani výhled z daleko umístěných tribun není nejlepší. Nebylo se čemu divit.

První rozjížďky pak dávaly za pravdu těm, co zůstali doma u obrazovek. Cíl přesně kopíroval pořadí po první zatáčce po startu a během čtyř kol akorát rostly odstupy mezí jezdci. Favorité vítězili, krom Nickiho Pedersena a Taie Woffindena, a papírově slabší jezdci nepřekvapovali.

Pak ale přišla třetí série jízd a vše se obrátilo naruby. Najedno jsme byly svědky plochodrážnímu koncertu nejvyšší kvality. Zbytek závodů bohatě vynahradil přítomným divákům počáteční nudu. Ještě stojí za to vrátit se k už zmíněné patnácté jízdě.

Ihned na začátku Darcy Ward měl defekt, a jak se okázalo, umně kroužil vzadu s velkým odstupem. Pád Adriana Medzinskeho mu nabídl jakéhosi žolíka druhého pokusu a on nabídnutou opravu obrátil ve vítězství. Přitom porazil do doby stoprocentního Grega Hancocka. Ukázalo se, že vzájemné souboje Darcy Warda a Grega Hancocka byly ozdobou celého večera.

Nejmladší a nejstarší účastníci se střetli celkem třikrát, což je maximálně možné. Finále Gregu Hancockovi nevyšlo, semifinále ano a bylo to to nejlepší, co plochá dráha muže nabídnout. Navíc uspěli ti, co propadli na Novém Zélandu, a naopak. Kromě vítězného Krzsyzstofa Kasprzaka. A to srovnalo celkové skóre.

O závodě samotném, ale už vyšla v magazínu speedwayA-Z podrobnější reportáž. Mě vlastně zaujalo, jaká bude Bydhoš bez svého nesporného krále. Jak se bude dařit světové ploché dráze v Polsku bez tamního největšího magnetu na diváky.

Vypadalo, že se bude potácet přesně jako grogy boxer v posledních kolech dlouhého boje, ale nakonec svítá naděje, že se Adrian Miedzinski po těžkém otřesu zase vrátí do obvyklé formy. To poznáme už brzy, podle počtu Poláků ve Finsku a zejména v jejich oblíbené destinaci na pražské Markétě. Bude-li jich víc než v Bydhošti, nikdo se zlobit nebude.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)