Zlomyslné sluníčko se ze šmolkové oblohy chechtalo odjíždějícím závodníkům

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 8. května
Po včerejším celodenním dešti se dnes dopoledne zdálo, že má třetí díl českého přeboru ve Svitavách. Deset z dvanácti přihlášených závodníků při svém příjezdu do Cihelny narazilo na oranžovou kropičku utahující ovál, takže se začalo trénovat s mírným zpožděním. Závod odstartoval asi o půl hodiny později oproti časovému plánu. Filip Šitera v epickém duelu porazil v rozjížďce s číslem jedna Jana Holuba, aby vzápětí roli favoritů potvrdili Michal Škurla a Michal Klein. Sotva se však u startovního roštu čtvrté jízdy seřadili její účastníci, d隝 zesílil natolik, že je rozhodčí František Kalina poslal zpátky do depa. Očekávaná zpráva o zrušení závodu na sebe nedala posléze dlouho čekat. A jak už to tak v květnu chodí, dešový pás zmizel stejně rychle, jako se objevil, a předčasně balícím plochodrážníkům ze šmolkové oblohy kynulo zlatavé sluníčko.

Poslední dešový úder zasadil dráze KO
Středa byla kromobyčejně hnusným dnem. Pršelo snad ve všech koutech naší země a dešové kapky se samozřejmě nevyhnuly ani Svitavám. Krzysztof Nowacki se svým otcem Romanem, kteří sem přijeli po ose rovnou z Prahy, sledovali řádění dešového živlu z útrob dřevěné budovy v depu. Tu jim pořadatelé ochotně zapůjčili jako dočasný hotel.

Logicky byli na místě dění jako první. Ostatní borci se ovšem do svitavského depa trousili jako švábi na pivo. Dvě hodiny před plánovaným začátkem jich bylo sedm. Jaroslav Petrák se omluvil kvůli horečkám, nedorazil ani Zdeněk Růžička.

V rozpise pro třináct závodníků tak nakonec zůstala volná nejen třináctka po Patriku Mikelovi, ale i pětka a devítka. Oranžovou kropičku na ovále vystřídal traktor a závodníci se k trénování dostali až okolo půl třetí.

Krzysztof Nowacki po příjezdu do svého boxu jen bezmocně rozhodil rukama. Olej v tlumiči výfuku nevěstil vůbec nic pěkného. „To stejně nebude žádný žužel,“ utěšoval se polský závodník neúnavně brázdící ovály již několik let s českou licencí argumenty o stavu oválu.

Obloha nepřestávala hrozit deštěm, šířily se zvěsti o průtrži mračen valící se Vysokým Mýtem směrem na Litomyšl. Mezitím se v rozjížďce s číslem čtyři ujal vedení Filip Šitera. Jan Holub se mu sice snažil znepříjemnit život, seč mohl, ovšem jeho mšenský kolega si nenechal triumf vzít.

Michal Škurla měl vzápětí s Filipem Hájkem a Lukášem Ševčíkem o poznání méně práce. A stejně tak Michal Klein v rozjížďce s číslem tři s padesátiletým Danem Maclem, který se loni vrátil na ovály v libereckém závodě veteránů.

Sporadické dešové kapky, které provázely závod od jeho prvních rozjížděk, dostávaly další a další sestřičky. Před čtvrtou jízdou, kam se Ondřej Smetana vydal proti Michalovi Škurlovi rozšířit svůj úvodní hubený jednobodový zisk, se dalo hovořit o regulérním slejváku.

Sudí František Kalina proto oba pražské juniory odeslal od startovního roštu zpátky do depa. Sešla se jury, která pochopitelně konstatovala, že těžce zkoušený ovál dostal právě poslední ránu. Mítink byl s ohledem na bezpečnost závodníků zrušen. A sluníčko, které z krásně modré nebeské báně sledovalo vyklízení depa, se mohlo zlomyslně řehtat.

Hlasy z depa
„Po dlouhý době komplet,“ smál se na téma svého jediného vítězství Filip Šitera. „Dobrá jízda, aspoň jsem si neušpinil motorku na zejtra do Goričanu. Je škoda, že se to zrušilo, dráha byla dobrá a teď je modrá obloha.“

„Jednička byla nalajnovaná ouzká,“ vyprávěl Jan Holub o okolnostech své prohry. „Akorát tak na přední kolo. A nevyšlo mi to, co se dá dělat?!“

„Mrzí mě to,“ litoval Michal Klein návratu deště a připomínal důvody svého působení v přeboru. „Potřebuju sbírat bodíky, abych postoupil do semifinále mistrovství republiky. A první závod jsem skončil v nemocnici. A tady nikdo nebyl.“

„Dobře se mi jelo,“ svěřoval se Michal Škurla. „Dráha byla špatná, d隝 tomu pomoh‘, tak se to ukončilo.“

Situace po předčasném ukončení závodu po rozjížďce s číslem tři:

  01 02 03
Jan Holub, Mšeno 2    
Filip Šitera, Mšeno 3    
Ondřej Smetana, Praha 1    
Josef Novák, Pardubice 0    
Jaroslav Petrák, Pardubice      
Michal Škurla, Praha   3  
Filip Hájek, Praha   2  
Lukáš Ševčík, Praha   1  
Zdeněk Růžička, Mšeno      
Michal Klein, Mšeno     3
Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)    
Dan Macl, Pardubice     2

Poznámka: do Svitav nedorazili Jaroslav Petrák a Zdeněk Růžička, Kryzstof Nowacki odstoupil po tréninku

Foto: Miroslav Horáček

Miloslav Čmejla odměnil Jaromíra Otrubu zlatou pneumatikou

Mšeno – 1. května
Před slavnostním nástupem při prvomájovém prvoligovém klání ve Mšeně se Jaromír Otruba oficiálně rozloučil se svou kariérou. Spíkr Miloslav Čmejla s enthusiasmem sobě vlastním zorganizoval rozhovor před hlavní tribunou. A svitavského závodníka, který se před deseti lety právě ve mšenských barvách vrátil na ovály, odměnil zlatou plochodrážní pneumatikou.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Přebor se valí českými stadióny

Svitavy – 7. května
Díky včerejšímu triumfu na pražské Markétě se Jan Holub ocitnul na samotném hrotu průběžné klasifikace českého přeboru jednotlivců. Do celkové klasifikace se započítávají čtyři nejlepší výsledky, takže na skládání konečných účtů je prozatím ještě dost času. By jej čeká cesta na třetí kolo jadranského poháru dvojic v Goričanu, nebude Jan Holub chybět ani zítra, kdy přebor míří do Svitav. Ve třetím díle sympatického seriálu se určitě utká dvanáct závodníků. Startovní číslo třináct je prozatím volné po Patrikovi Mikelovi.

Březolupský mladík si včera večer po návratu z tréninku pochvaloval svému otci Františkovi, kterak se Tomáši Topinkovi podařilo připravit vynikající dráhu. Paradoxně si ji ovšem vůbec neužil vinou svíce na startu rozjížďky s číslem jedna.

Skončil v motolské nemocnici, kterou do dnešního oběda ještě neopustil. S největší pravděpodobností je pouze potlučený, nicméně lékaři chtějí mít dokonalou jistotu, že podezření na naštíplé obratle jsou naprosto liché.

Patrik Mikel se sice sháněl, zda má motocykl po svém extempore v pořádku, nicméně jeho start v zítřejším klání není příliš pravděpodobný. Startovní číslo třináct je tím pádem volné pro případné další zájemce. Pokud se nikdo nepřihlásí, zůstane neobsazeno.

Ve Svitavách se tak bude závodit dle stejného rozpisu jako předminulý víkend v Plzni. Během třinácti jízd se každý ze závodníků dostane na startovní rošt čtyřikrát, přičemž celkové pořadí vzejde z trojice finálových jízd.

Chybět bude Hynek Štichauer, který dal přednost přípravě na Goričan, nicméně zbývající závodníci z okruhu favoritů mají cestu do Svitav ve svých plánech. Zajímavostí je závodní comeback Dana Macla, někdejšího pardubického závodníka, který začal loni s veterány a letos odkroužil spoustu tréninkových koleček na improvizované dráze, kterou v Bořeticích postavila parta okolo Josefa Nováka.

Startovní listina:

1 Jan Holub, Mšeno
2 Filip Šitera, Mšeno
3 Ondřej Smetana, Praha
4 Josef Novák, Pardubice
5 Jaroslav Petrák, Pardubice
6 Michal Škurla, Praha
7 Filip Hájek, Praha
8 Lukáš Ševčík, Praha
9 Zdeněk Růžička, Mšeno
10 Michal Klein, Mšeno
11 Krzysztof Nowacki, Slaný (PL – ACCR)
12 Dan Macl, Pardubice
13 prozatím neobsazeno

Foto: Miroslav Horáček

Zadřené motory a závodnická dravost určovaly výsledky druhého přeboru

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 6. května
Že ani v přeboru jednotlivců není jednoduché vyhrávat se Filip Šitera přesvědčil v rozjížďce s číslem dvě jeho dnešního druhého dílu na pražské Markétě. V nájezdu do druhého okruhu si sice vyvzdoroval vedení před Hynkem Štichauerem, avšak v předposlední zatáčce ho vytáhla kolej daleko na venek, což si pardubický borec nemohl vyložit jinak než pozvánku ke třem bodům. Mnohem hůře však dopadl Filip Šitera na startu opakované šesté jízdy, když se do boxů vrátil pěšky s dírou v motoru. Bojovnost a zadřené motory vůbec určovaly dnešní pořadí. Michal Škurla kvůli fatální závadě přišel o prakticky jisté vítězství v šestnácté jízdě. Trucují pohonný agregát přinutil k odstoupení ze závodu rovněž Krzysztofa Nowackeho. Jan Holub se v deváté jízdě honil za druhým Ondřejem Smetanou, dokud ho nepředjel. Nakonec skončil s čtrnácti body jako vítěz. Ondřej Smetana v poslední rozjížďce porazil Hynka Štichauera a vynutil si tak s ním rozjezd o stříbro. V něm si ho však Pardubičan nakonec vychutnal.

Leaderovy trable
„Topas konečně udělal perfektní dráhu, to se mu povedlo,“ říkal Patrik Mikel svému otci Františkovi, sotva se vrátil po tréninkových kolečkách do svého boxu. Trošku přitom sýčkova, že dobrý trénink přináší špatný závod. A bohužel stará závodnická pověra se v jeho případě dnes naplnila.

Startovní páska při rozjížďce s číslem jedna letěla nahoru a březolupský závodník dopadl po klasické svíci těsně před ní. Zdravotní personál mu přispěchal na pomoc, aby posléze přivolal rychlou ambulanci. Ta jej vezla do střešovické nemocnice, ovšem po zjištění, že mu je patnáct let, nakonec skončil v Motole.

První zprávy hovořily, že je Patrik Mikel v pořádku. Nicméně otok bránil stoprocentně vyloučit naštípnutý šestý a sedmý obratel, takže březolupský závodník zůstal stále v nemocniční hospitalizaci. Na Markétě mezitím druhé kolo českého přeboru pokračovalo se čtrnácti závodníky, protože nedorazil přihlášený Radim Chod.

Na vítěznou cestu se při repete vydal Jan Holub, když odvedl Michala Kleina. V rozjížďce s číslem pět však narazil na soupeře z řad nejžhavějších kandidátů na stupně vítězů. Hynek Štichauer mohl právem chovat ty nejvyšší ambice, protože se prve z rozjížďky s číslem dvě vrátil se skalpem Filipa Šitery.

Přitom Mšeňák se po vylétnutí pásky usadil neohroženě v čele. Jenže v úvodní zatáčce druhého okruhu upadl Krzysztof Nowacki, což rozblikalo červená světla. Při opakovačce však přišla chvíle pro Hynka Štichauera, aby vystřelil dopředu.

Filip Šitera se po něm sápal vnějškem první zatáčky, avšak Pardubičan si udržel vnitřek a své vedení uhlídal. Mšenského závodníka nedostala před něho ani vnější stopa ve druhé zatáčce, avšak nájezd do druhého okruhu korunoval jeho úsilí úspěchem.

Nedočkavci si už do programů ke kolonce s jeho jménem vpisovali trojku, když se Filip Šitera v předposlední zatáčce dostal příliš daleko doprava. „Chytil jsem koleje a trošku mě to vytáhlo,“ zdůvodňoval Filip Šitera o chvíli později. Hynek Štichauer však neváhal a strhnul vítězství na svou stranu.

V rozjížďce s číslem pět byl ovšem krátký na Jana Holuba, jenž se letos opět vrátil k motorům Jawa. Hned vzápětí se Filip Šitera dočkal mnohem výraznější ztráty, než kterou způsobila jeho předchozí chybička. Přitom opět po startu zamířil neohroženě do čela.

Za sebou měl Zdeňka Růžičku, na něhož ovšem v první zatáčce zaútočil Michal Klein s vervou sobě vlastní. Při svém nájezdu vletěl do mantinelu, motocykl se přitom odrazil od nafukovacích vaků a způsobil spoustu starostí Lukáši Ševčíkovi. Mladý Pražan, jenž prve ve čtvrté jízdě svým nečekaným vyjetím na trávník přivodil sám horké okamžiky praporkářovi, se naštěstí dokázal vyhnout.

Pro Michala Kleina zamířila sanitka, však mšenský závodník naštěstí odkráčel po svých. Protože byl diskvalifikován, na startovním roštu stanula jen trojice závodníků. Záhy zbyli jen dva a Zdeněk Růžička slavil triumf stylem start – cíl. Filip Šitera se kvůli explozi v motoru prakticky ani nerozjel. V té chvíli tušil, že nejenže neobhájí své plzeňské vítězství, ale vzhledem k omezenému přídělu tabulkových bodů ztratí i průběžné vedení v seriálu.

Drama až do konce
Na konci druhé série nebyl ovšem Jan Holub na hrotu aktuálního pořadí dnešního mítinku osamocen. Na šest bodů totiž dosáhli i dva domácí junioři, jimž pravidelně ježdění od začátku března jde evidentně k duhu. Ondřej Smetana vyhrál třetí jízdu, v níž se Michal Dudek za jeho záda v první zatáčce dostal až příliš pozdě.

Michal Škurla začal hladkým vítězstvím ve čtvrté jízdě. Už v úvodním výjezdu měl k dobru bratru osm metrů na Jaroslava Petráka, který prošel v tréninku pádem. Na pardubického matadora si v rozjížďce s číslem sedm vyšlápl Ondřej Smetana. A Michal Škurla hned vzápětí objel Michala Dudka hned v prvním oblouku.

Oba pražští mladíci se potkali na startovním roštu rozjížďky s číslem devět, kde jim za soupeře byli Jan Holub a Filip Šitera. Právě on dokázal zamíchat situací na čele průběžné klasifikace. Po rychlém startu vyjel z úvodní zatáčky jako první. Za sebou měl Ondřeje Smetanu a Michala Škurlu, mezi něž se sápal Jan Holub v touze dohnat zpoždění zapříčiněné pomalejší reakcí na let pásky.

Ondřej Smetana ve výjezdu vrazil do mantinelu. „Čekal jsem, že mě budou sbírat až někde na Andělu,“ vyprávěl o svém leknutí. Z prekérní situace však vyvázl bez úhony i ztráty druhé příčky. Jan Holub ovšem pronikl před Michala Škurlu, který kousek svého pražského vrstevníka takřka napodobil. „Bylo to o fous,“ ulevil si.

Ondřej Smetana se mezitím snažil prohánět Filipa Šiteru, ale v závěru se musel koncentrovat na útočícího Jana Holuba. Ten ve čtvrtém okruhu skutečně Ondřeje Smetanu objel a dvěma body zachránil své postavení leadera. Jeho osm bodů ovšem hned vzápětí vyrovnal Hynek Štichauer, jehož počínání v desáté jízdě nezkomplikovali ani Jaroslav Petrák, ani Michal Dudek, ani Michal Klein.

Společné vedení jim vydrželo ještě jednu sérii. Jan Holub nepoznal hrozbu ve třinácté, Hynek Štichauer zase v patnácté jízdě. Ta se stala osudnou pro aspirace Michala Škurly. Pražan ve třetím okruhu musel opustit druhou příčku. „Od druhýho kola mi odcházel motor, až odešel úplně,“ vysvětlil příčinu.

S jednobodovým odstupem na záda vedoucí dvojici dýchal Ondřej Smetana, který v rozjížďce s číslem čtrnáct neopustil vedení ani na sebekratší okamžik. Chleba se definitivně začal lámat v rozjížďce s číslem sedmnáct, do jejíhož cíle dojel vítězně Jan Holub. Následující trojky Michala Škurly a Filipa Šitery už postavení na pódiu neřešily. Zato když se Ondřej Smetana vnějškem první zatáčky dvacáté jízdy přehnal kolem Hynka Štichauera, vymohl si rozjezd o druhou příčku, zatímco Jan Holub mohl přijímat gratulace ke svému vítězství.

Start dodatkové jízdy vyšel lépe Ondřeji Smetanovi, avšak Hynek Štichauer nepokládal své závěrečné vystoupení za pouhopouhou formalitu. Ve druhém kole zkusil zaútočit vnitřkem druhé zatáčky. Nebyl úspěšný, přesto svůj manévr zopakoval hned v následujícím okruhu a tentokrát mu to vyšlo.

Hlasy z depa
„Docela dobrý,“ pochvaloval si Jan Holub. „Ve třetí jízdě jsem vůbec nedostartoval, předjel jsem Pražáky, chyběl mi Filip, ten už trapoval. Snažil jsem se tu zajet a zlepšit si náladu. Dráha zezačátku náročnější, pak dobrá, dalo se předjíždět a to je hlavní.“

„Super, dobrý na rozjetí, ale ta dráha mně nešmakovala nikdy,“ říkal Hynek Štichauer. „Jsem šastnej‘, že jsem skončil druhej‘. Dráha byla těžká, ale vracím se po zranění. Smeták si řek‘ o rozjezd, tak ho dostal. Ty kluci tady jedou dobře, jsou mladý, já sice nejsem dědek, ale rok od roku je těžší se dostat do formy, abych je porážel. V rozjezdu mně to vyšlo, najel jsem si špičku, on to posral. Jsou to závody, jenom škoda, že závodíme pro padesát lidí. Kdyby to bylo o nulu na konci víc, bylo by to lepší. Kotník mi natejká, teď to bude chtít dohnat kondici, abych se dostal, kde jsem byl na jaře.“

„Myslím, že to bylo dobrý, ale spokojenej‘ nejsem,“ přemítal Ondřej Smetana. „To bych byl, kdyby mě nepředjel Jéňa. Vzal za to, mantinely pružej‘, čekal jsem, že mě budou sbírat někde na Andělu. Pak jsem si řek‘ o rozjezd, ale Hynek byl rychlejší. Vsadil mi to tam, v nájezdu byl vedle mě a já s tím už nic neudělal. Myslím si, že dráha byla těžší, ale nebylo to nic extra špatnýho, na čem by se nedalo jet.“

„Na to, že jsem si jel zatrénovat na starejch‘ gumách, dobrý,“ konstatoval Jaroslav Petrák. „Ale kdybych věděl, že sem navezli materiál, vzal jsem si tu druhou motorku, ostrou. Je to nebezpečný, to se mi vymstilo o tréninku, jak jsem lehnul. Ukázkovej‘ pád, ze zatáčky po zadním a lehnul jsem.“

„To je bída,“ komentoval Filip ŠItera své čtvrté místo. „Škoda toho motoru. Moh‘ jsem jet rozjezd o první místo, jsou to ale závody. Škoda jízdy s Hynkem, popotáhlo ho to. Ale dobrý.“

„Odcházel mi motor,“ komentoval Michal Škurla svůj propad ve výsledkové listině po dvou úvodních vítězstvích. „Pak odešel úplně. Už od druhýho kola začínal odcházet, přestalo to jet.“

„Dneska dobrý,“ hlásil Michal Dudek. „Hlavně jsem si přijel zatrénovat a vyzkoušet motor. Dráha byla hluboká, těžká, laborovali jsme s předstihem a převodama a trefili se do toho.“

1. Jan Holub, Mšeno 3 3 2 3 3 14
2. Hynek Štichauer, Pardubice 3 2 3 3 2 13+3
3. Ondřej Smetana, Praha 3 3 1 3 3 13+2
4. Filip Šitera, Mšeno 2 /E 3 3 3 11
5. Jaroslav Petrák, Pardubice 2 2 2 2 2 10
6. Michal Škurla, Praha 3 3 0 E 3 9
7. Zdeněk Růžička, Mšeno 1 3 3 2 0 9
8. Michal Dudek, Slaný 2 2 1 2 2 9
9. Josef Novák, Pardubice 0 1 3 1 1 6
10. Michal Klein, Mšeno 2 X F 2 2 6
11. Petr Babička, Slaný 1 1 2 1 1 6
12. Filip Hájek, Praha 1 0 2 0 1 4
13. Lukáš Ševčík, Praha L 2 1 1 E 4
14. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) X 1 1 – – 2
15. Patrik Mikel, Březolupy X – – – 0

Poznámka: z přihlášených závodníků nepřijel Radim Chod

Průběžné pořadí seriálu:

  PLZ PHA TOT
  26.4. 6.5.  
1. Jan Holub, Plzeň 18 25 43
2. Filip Šitera, Mšeno 25 16 41
3. Ondřej Smetana, Praha 16 18 34
4. Michal Škurla, Praha 22 12 34
5. Hynek Štichauer, Pardubice NS 22 22
6. Josef Novák, Pardubice 12 7 19
7. Petr Babička, Slaný 14 5 19
8. Jaroslav Petrák, Pardubice NS 14 14
9. Filip Hájek, Praha 7 4 11
10. Lukáš Ševčík, Praha 8 3 11
11. Patrik Mikel, Březolupy 10 1 11
12. Zdeněk Růžička, Mšeno NS 10 10
13. Michal Klein, Mšeno 4 6 10
14. Michal Dudek, Slaný NS 8 8
15. Radim Chod, Slaný 6 NS 6
16. René Vidner, Pardubice 5 NS 5
17. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) NS 2 2

Poznámka: do průběžné klasifikace se počítají čtyři nejlepší výsledky, bude-li uskutečněno všech sedm plánovaných klání

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Ke slovu přichází klasický rozpis

Praha – 5. května
Čtvrté úterý v řadě bude na pražské Markétě patřit ploché dráze. Zítra je na programu druhé kolo českého přeboru. Startovní listina čítá šestnáct jmen, takže se bude závodit dle klasického rozpisu na dvacet rozjížděk. Chybět nebude nejlepší čtveřice z ouvertury na plzeňských Borech, tedy Filip Šitera, Michal Škurla, Jan Holub a Ondřej Smetana. Konkurenci však dozajista zahustí i kupříkladu Hynek Štichauer, Michal Dudek či Jaroslav Petrák.

Startovní listina:

1 Jan Holub, Mšeno
2 Michal Klein, Mšeno
3 Patrik Mikel, Březolupy
4 Radim Chod, Slaný
5 Hynek Štichauer, Pardubice
6 Filip Šitera, Mšeno
7 Krzysztof Nowacki, Slaný (PL – ACCR)
8 Petr Babička, Slaný
9 Josef Novák, Pardubice
10 Zdeněk Růžička, Mšeno
11 Ondřej Smetana, Praha
12 Michal Dudek, Slaný
13 Filip Hájek, Praha
14 Lukáš Ševčík, Praha
15 Jaroslav Petrák, Pardubice
16 Michal Škurla, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Ani jeden z našich účastníků české velké ceny neoslavil jednadvacetiny

Praha – 5. května 10:00
Představte si, že jste pozváni na světovou premiéru nového celovečerního filmu o Titaniku. Samozřejmě se strašlivě těšíte, ale snímek překoná vaše představy. Obrovitánská loď, ve své době pokládaná na nejlepší, nejbezpečnější a nejlepší vůbec, dostojí své pověsti. Překoná nástrahy dubnového Atlantiku, vyhne se všem ledovým krám a šastně dorazí do New Yorku. Bude to šok! Přesně takové pocity zažívali novináři na tiskové konferenci v pražském klubu Lávka, když jim pořadatelé SGP České republiky v deset hodin dopoledne oznámili, že držiteli startovních čísel šestnáct, sedmnáct a osmnáct jsou Václav Milík, Zdeněk Holub a Roman Čejka. Nejenže ani jeden neoslavil své jednadvacáté narozeniny, navíc dohromady absolvovali jedinou rozjížďku v seriálu SGP, a přesto předčili kapacity a horké aspiranty typu Josefa France a Matěje Kůse!

„To nečekalo asi hodně lidí,“ říká Pavel Ondrašík, sportovní ředitel AK Markéta Praha. A některé události posledních dnů dostávají rázem o něco logičtější rozměr. Začíná to touhou pořadatelů uskutečnit navzdory dešti extraligové utkání mezi Prahou a Pardubicemi, by si většina mužů převlečených do závodních kombinéze nepřála nic jiného, než už sedět ve svých dodávkách.

A proč Tomáš Topinka angažoval Romana Čejku na hostování do pražského týmu, zatímco se Martin Gavenda procházel po depu v roli zasvěceného diváka. Anebo co k čertu přimělo Václava Milíka, aby se po pondělním závodě Elite League v Belle Vue honil v oblacích na obyčejný jadranský pohár dvojic. A bezprostředně po něm vynechal slavnostní vyhlášení, usedl na sedadlo spolujezdce vedle svého otce, který s ním pádil na ruzyňské letiště, jako by ho ukradl, jelikož Poole ve středu hostil Birmingham.

„V poslední době bylo rozhodování o divoké kartě mezi Vaškem a Pepou,“ pokračuje Pavel Ondrašík. „Matěj z toho vypadl, protože se postavil odmítavě k dění tady.“ Josefa France paradoxně vyřadila dlouhá dráha. Pražská velká cena se koná v sobotu 31. května. Ve čtvrtek přitom startuje dlouhodrážní finále mistrovství světa v Herxheimu. A v neděli je na programu jeho kvalifikační kolo pro rok 2015 v Bielefeldu, jehož se pro všechny případy Josef Franc bude účastnit paralelně s finále.

Problémem není ani tak přesun a Josef Franc je konec konců typem závodníka, jemuž stres spíše vyhovuje. Avšak přeložení některého ze třech podniků na náhradní termín by mohlo ze smělého plánu vytvořit rovnici o mnoha neznámých a bez rozumného výsledku.

Samotný pražský závodník se však ještě plně nestylizoval do dlouhodrážního specialisty a dle kuloárních informací na sebe někteří členové jeho realizačního týmu koukají skrze prsty kvůli názorovým rozporům ohledně kolize krátkých a dlouhých oválů. Nicméně muž, který předloni rozjásal Markétu třemi vítěznými rozjížďkami, letos závodní součástí české velké ceny nebude.

„Padl námět dát Pepovi druhého náhradníka,“ připouští Pavel Ondrašík. „Ale ve čtvrtek jede Herxheim a v neděli Bielefeld. Letěl by sem, aby byl v Praze v pátek dopoledne a v sobotu večer se hnal zpátky. Jsme odpovědní za výsledky, a proto to nevidíme jako šastný krok.“

Nicméně co vedlo pražské pořadatele nominovat na náhradnické posty další dva závodníky juniorského věku? „Když vypad‘ Pepe, rozhodli jsme se pro dva juniory,“ vysvětluje Pavel Ondrašík. „I když tady budou jen stát, něco si z toho vezmou. Dle mýho názoru jsme tam dali dva nejlepší juniory. Jsou oba v rámci CS MV a věnujeme se jim, jen jsme se rozhodovali mezi Romanem a Edou.“

Podobné filozofie se drží i ostatní organizátoři velkých cen a konec konců i BSI, která se čas od času zeptá na motivy nominace divoké karty, nikdy volbu náhradníků nezpochybnila. „Konečně nás nemůže nikdo nařknout, že jsme udělali něco špatně,“ konstatuje Pavel Ondrašík. „Vašek si to zaslouží a dávat juniory na náhradníky je trend, co mají i ostatní pořadatelé.“

Česká trojice má ve světě SGP za sebou dohromady jedinou rozjížďku:

Václav Milík, Pardubice – 22.5.1993: pardubický junior dostal poprvé příležitost coby první náhradník předloni. Příležitost se mu naskytla už v rozjížďce s číslem tři, z níž byl vyloučen Kenneth Bjerre za prošvihnutí dvouminutového limitu. Vyhrál Greg Hancock, za ním byli v cíli Fredrik Lindgren, Bjarne Pedersen a právě Václav Milík. „Samozřejmě jsem z toho byl vyjančenej‘,“ komentoval svou premiéru ve světě velkých cen. „Atmosféra tam byla jiná než o jinejch‘ závodech. Ale nebyl to špatnej‘ pocit.“ Loni měl v Praze opět startovní číslo sedmnáct, avšak do akce se ani jednou nedostal.
 
Zdeněk Holub, Praha – 19.2.1996: loni byl nominován jako druhý náhradník a svezl se jenom o tréninku. „Nesvez‘ jsem se, ale byl to obrovskej‘ zážitek,“ vyprávěl o loňském ročníku SGP České republiky. „Atmosféra toho závodu byla neskutečná, všechno naplánovaný na sekundy. Plnej‘ stadión lidí, krása.“ Poslední květnovou sobotu si toto všechno užije znovu, ovšem s vědomím, že v případě kiksu někoho z šestnáctky bude s výjezdem na ovál první na řadě.
 
Roman Čejka, Slaný – 27.8.1993: světu velkých cen se nejvíce přiblížil na loňské čarodějnice. Volný závod Markéta Open měl být vodítkem minimálně pro startovní číslo sedmnáct. Zvítězil Josef Franc, po výkonu z roku 2012 těžko zpochybnitelný kandidát na divokou kartu. Druhý byl Václav Milík, jenž tu potvrdil právě nominaci na post prvního náhradníka. Na stupně vítězů se postavil i Rus Andrej Kudrjašov. Roman Čejka byl čtvrtý, avšak z účasti ve finálové jízdě vyřadil Zdeňka Holuba. „Ty vole, nečekal jsem, že se dostanu tak vysoko,“ zářil, aby se nechal unést snem každého plochodrážníka. „Osmnáctka na Grand Prix by byla hezká, to bych si nechal líbit mít doma takovou vestu.“ Letos se tedy dočkal.

Umístění závodníků nominovaných pořadatelem v SGP České republiky v Praze:

ročník: divoké karty: náhradníci:
17. května 1997 Tomáš Topinka, Praha – 15.  
 
15. května 1998 Bohumil Brhel, Praha – 23.  
  Gerd Riss, D – 24.  
 
8. května 1999 Antonín Šváb, Praha – 23.  
  Piotr Protasiewicz, PL – 24.  
 
6. května 2000 Michal Makovský, Pardubice – 23.  
  Bohumil Brhel, Praha – 24.  
 
18. srpna 2001 Antonín Kasper, Praha – 19.  
  Bohumil Brhel, Praha – 12.  
 
20. července 2002 Bohumil Brhel, Praha – 23.  
  Aleš Dryml, Pardubice – 24.  
 
6. září 2003 Aleš Dryml, Pardubice – 20.  
  Josef Franc, Praha – 24.  
 
15. května 2004 Robert Barth, D – 21.  
  Antonín Šváb, Praha – 24.  
 
9. července 2005 Aleš Dryml, Pardubice – 15. Bohumil Brhel, Praha – DNR
    Lukáš Dryml, Pardubice – DNR
 
26. srpna 2006 Adrian Rymel, Praha – 16. Luboš Tomíček, Praha – 14.
    Zdeněk Simota, Plzeň – 18.
 
28. července 2007 Luboš Tomíček, Praha – 14. Josef Franc, Praha – 15.
    Matěj Kůs, Praha – 18.
 
2. srpna 2008 Luboš Tomíček, Praha – 16. Adrian Rymel, Praha – DNR
    Filip Šitera, Plzeň – DNR
 
25. dubna 2009 Matěj Kůs, Praha – 16. Luboš Tomíček, Praha – DNR
    Adrian Rymel, Praha – DNR
 
22. května 2010 Matěj Kůs, Praha – 16. Luboš Tomíček, Praha – 17.
    Zdeněk Simota, Praha – 18.
 
28. května 2011 Matěj Kůs, Praha – 13. Lukáš Dryml, Pardubice – DNR
    Zdeněk Simota, Praha – DNR
 
12. května 2012 Josef Franc, Praha – 7. Václav Milík, Pardubice – 17.
    Matěj Kůs – DNR
 
18. května 2013 Josef Franc, Praha – 16. Václav Milík, Pardubice – DNR
    Zdeněk Holub, Praha – DNR
 
31. května 2014 Václav Milík, Pardubice Zdeněk Holub, Praha
    Roman Čejka, Slaný

Poznámka: počet náhradníků a držitelů divokých karet se měnil dle systému velkých cen. V letech 1995 – 1997 pořadatel měl nárok na jednu divokou kartu, náhradníky byli kvalifikování závodníci. KO systém z let 1998 – 2004 odstranil náhradníky úplně a pořadatel uděloval dvě divoké karty. Současný model užívaný od sezóny 2005 dává pořadateli právo na jednu divokou kartu a dva náhradníky.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Miroslav Horáček