AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Praha – 29. dubna
Úvodní podnik jadranského poháru dvojic na pražské Markétě vyzněl jednoznačně pro trojici zúčastněných českých klubů. O vítězství se rozhodlo v zásadě v rozjížďce s číslem jedenáct. Jan Holub v ní svým letmým startem zapříčinil zastavení jízdy. Současně však s rozsvícením červených světel zůstal stát vinou poruchy zapalování a nestihl dvouminutový limit repete. Pardubičtí Václav Milík a Tomáš Suchánek posléze jako první připravili porážku Filipu Šiterovi. Mšeno poté kontrovalo dvěma triumfy 5:1, avšak k vítězství by potřebovalo, aby Pražané v jednadvacáté jízdě porazili na hlavu Pardubice. Jenže domácí tentokrát neměli svůj den, navíc Ondřej Smetana přišel na startu rozjížďky s číslem čtrnáct o motor a ani Josef Franc neměl patent na triumfy, o čemž ho přesvědčili Mšeňáci v osmnácté jízdě. Vzájemná konfrontace Prahy s Pardubicemi vyzněla ve východočeský prospěch. Na nejvyšším stupínku pódia však stanul jen Tomáš Suchánek, jelikož Václav Milík v tu chvíli spěšně balil nezbytné propriety na odlet do Anglie. Josef Franc nakonec garantoval Pražanům třetí příčku, když v rozjezdu nesmlouvavě vyřešil Matiče Voldriha.
Žádné bodové konto není beze ztrát
Mšeno při své neúčasti v letošní extralize bere své účinkování v jadranském poháru dvojic jako jakýsi náhradní program. Nicméně v prvním závodě letošního seriálu nebyl nikdo jiný, kdo by závod rozehrál oslnivějším způsobem.
Chorvaté Renato Cvetko s Karlo Majničem v rozjížďce s číslem jedna nepředstavovali pro Jana Holuba a Filipa Šiteru závažnější problém. A ruku na srdce ve čtvrté jízdě měl Filip Šitera větší problém s včasnou výměnou modrého povlaku, s nímž přibyl na startovní rošt, za správný bílý než s lendavskými závodníky. Čtyři kola a opět byl v cíli za Janem Holubem, ale před Aleksanderem Čondou a Ladislavem Vidou.
Deset bodů po dvou startech představovalo hranici, k níž se ostatní týmy mohly maximálně jen přiblížit. Nejblíže se dostali Pardubičané. V rozjížďce s číslem tři zůstal Matič Voldrih stát hned na startovním roštu a k Maksi Gregoričovi se Václav Milík a Tomáš Suchánek chovali asi jako hladová kočka k vyděšené myši.
Kdo by ovšem čekal, že je svým skvělým startem v rozjížďce s číslem sedm zaskočí Aleksander Čonda, který se prve nezmohl na sebemenší odpor vůči Mšeňákům? Nyní však Václavu Milíkovi trvalo takřka dva okruhy, než roztleskal osazenstvo depa svým objetím slovinského závodníka v zatáčce před jejich očima. Tomáš Suchánek však recept, jak se pozvednout ze třetí příčky nenašel.
„Měl jsem to na ten venek pustit dřív,“ uvědomoval si později v depu. „Dohnal jsem ho až ve čtvrtým kole.“ Nicméně závod byl ještě příliš mladý na konečné soudy. Stejnou myšlenkou se nepochybně zaobírali i Pražané, kteří v první třetině poztráceli hned dva body.
Přitom měli ve svém středu oporu v osobnosti Josefa France, který splnil úlohu favorita jak ve druhé, tak šesté jízdě beze zbytku. Dvakrát triumfoval stylem start – cíl. Avšak v prvním případě byl Ondřej Smetana krátký na Denise Štojse, jemuž jeho mechanik z Krška musel donést správný modrý povlak až na startovní rošt.
„Omylem tam zůstal předstih z Žarnovice a tahalo to za ruce,“ vysvětloval pražský junior, který se pro duel s Lublaní dočkal vystřídání. Jenže ani Michalu Škurlovi se v rozjížďce s číslem šest nevedlo o moc lépe. Matič Voldrih odstartoval hned za Josefem Francem a on nedokázal najít skulinku, jež by mu otevřela cestičku dopředu.
Nicméně ani Mšeno neprocházelo dnešním podnikem bez ztráty květinky. Filip Šitera sice v rozjížďce s číslem osm slavil další triumf ve stylu start – cíl, jenže před Jana Holuba se vnějškem první zatáčky nekompromisně probil Denis Štojs.
Jan Holub prahnul po odvetě, cílem se prohnal těsně za závodníkem slovinského Krška, leč nakonec se musel smiřovat s první porážkou. „Zahrabal jsem se a nestačil jsem ho předjet,“ krčil v depu rameny.
Josef Franc dvakrát zachraňuje Pražanům stupně vítězů
Ztráta Jana Holuba prakticky vyrovnala postavení Mšena s Pardubicemi. Jejich vzájemný duel v rozjížďce s číslem jedenáct živil poměrně slušné ambice rozhodnout o vítězi celého mítinku. Sotva se rozblikala červená světla indikující letmý start Jana Holuba, odstartoval nečekaný řetězec událostí.
Jan Holub tlačil ztichlou motorku po protilehlé rovince, zatímco jeho dědeček pádil z tribunky u depa do jejich boxu připravit druhý motocykl. Sekundy z dvouminutového limitu ovšem ubíhaly jako zběsilé. Mšenskému borci nakonec nezbylo nic jiného, než rezignovaně rozhodit rukama.
„Zapalování,“ odhalil příčinu svých trablů. „Poved‘ se mi pěknej‘ letmák a pak to přestalo jet.“ Mezitím se na ovále měnil leader celého závodu. Václav Milík s Tomášem Suchánkem totiž odstartovali na Filipa Šiteru, který se v prvním oblouku navzdory enormní snaze neprotlačil mezi nimi dopředu.
Vzápětí v rozjížďce s číslem třináct Václav Milík vypořádali s Krškem a na jejich dominanci nic nezměnil ani restart kvůli pádu Žigy Kovačiče v první zatáčce. Po čtyřech výjezdech na ovál měly Pardubice devatenáct bodů, zatímco Mšeno patnáct stejně jako Praha. A to ještě při Mšeňácích stáli všichni svatí.
Na Renato Cvetka osamoceného po odstoupení Karlo Majniče, jenž laboroval se zraněnou rukou, stačili v rozjížďce s číslem devět Ondřej Smetana s Michalem Škurlou. Stejná dvojice zůstala i na duel s Lendavou o pět rozjížděk později.
Jenže Ondřej Smetana se prakticky ani nerozjel. „Motor,“ cedil zpod přilby, když se opěšalý vrátil do depa. Vedl Aleksander Čonda, který ustál všechny nájezdy Michala Škurly včetně toho nejvýraznějšího v první zatáčce. Ladislav Vida poslední bod prakticky utrpěl, ovšem jak se posléze ukázalo, chyběl kousek a Lendava se stala bezprostředním konkurentem pražské Markéty v boji o nejnižší stupínek pódia.
Filip Šitera s Janem Holubem si spravili chu, když si zgustli v patnácté jízdě na Lublani, by na ně Matič Voldrih útočil až do cíle a na metě mu chybělo jen pár centimetrů. I tento výsledek měl vliv na konečné pražské umístění, jak ještě uvidíme. Josef Franc s Ondřejem Smetanou totiž zaváhali v rozjížďce s číslem osmnáct.
Jan Holub a Filip Šitera svorně odstartovali jako jeden muž a Josef Franc se mezi ně nedostal. Mšeno ukončilo závod s pětadvaceti body a všem přítomným nezbylo než čekat, jak dopadnou poslední tři rozjížďky. Především pak pražsko – pardubický souboj v úplně poslední jízdě.
Východočechům prve v šestnácté jízdě nezpůsobil Renato Cvetko žádné strasti a se čtyřiadvaceti body se užuž viděli v roli vítězů. Pokud by jim ovšem Michal Škurla a Josef Franc uštědřili zdrcující prohru 5:1, čekal by je rozjezd se Mšenem.
Podobný scénář však pardubičtí závodníci nehodlali připustit. Václav Milík vystřelil jako raketa a Tomáš Suchánek se zařadil za něj. Ve druhé zatáčce je sice rozdělil Josef Franc, což však otázku vítěze neřešilo. Ovšem Josef Franc se stal zachráncem stupňů vítězů pro domácí. Díky nim se Markéta dostala na stejnou úroveň s Lublaní.
Druhý krok k pohárům musel Josef Franc učinit v rozjezdu s Maticem Voldrihem. Po startu byl vpředu, leč Slovinec ho v první zatáčce objel. Pražan mu ovšem nezůstal nic dlužný a hned v následujícím oblouku mu všechno vrátil po spodní straně i s úroky.
Hlasy z depa
„Přijeli jsme sem prohrát, je nám to moc líto, bohužel se nám to nepovedlo a vyhráli jsme,“ neopouštěl Václava Milíka jeho charakteristický humor. „Dali jsme Pražákům šanci, ale nevyužili domácí prostředí. Každej‘ den tady maj‘ trénink. My jsme přijeli, zúčastnili se, vyhráli a jedeme domů. Líbilo se nám to, přijedeme zase. Všechno probíhalo bez problémů, akorát jsme měli dát dřív převod dolů. Dali jsme to až na poslední jízdu, která byla nejdůležitější, a fungovalo to.“
„Vyhráli jsme, paráda,“ liboval si Tomáš Suchánek. „Škoda toho Čondy, měl jsem to na ten venek pustit o kolo dřív. Dohnal jsem ho až ve čtvrtým kole. Ale pěkný závody…“
„Škoda tý jízdy s Pardubicema, měl jsem si stoupnout jinam,“ uvědomoval si Filip Šitera. „Jinak jsem spokojenej‘, bylo to dobrý. Zezačátku byly na dráze duny, pak se to upravilo a byla dobrá a závodivá dráha. Každej‘ závod má svoje, potřebuju, abych se chytil někde v zahraničí.“
„Střídavě oblačno, ale docela dobrý,“ vystihl Jan Holub své pocity po závodech. „Škoda tý jedný jízdy. Zahrabal jsem se z jedničky a nestih‘ předjet. A pak to zápalko, ale spíš mě mrzí ta jízda předtím. Aspoň jsou nějaký závody…“
„Dobrý závody,“ svěřoval se Josef Franc. „Mám mít volno nebo jet závody? V momentální formě mi to jede víc venku než doma. Pokouším se to vyladit. V rozjezdu jsem udělal dobrej‘ start, on mi to tam vychcaně vrazil. Měl jsem rychlost a tak jsem mu to udělal v dalším výjezdu obráceně. V rámci možností jsem spokojenej‘, představoval jsem si to líp. Nevidím viditelnej‘ problém, nevzdávám to, nevím, co bylo špatně, s Šíou jsem promydlil start. Lepší vyhrávaj‘.“
„Myslím, že to bylo dobrý,“ přemítal Ondřej Smetana. „V první jízdě zůstal omylem nižší předstih ze Žarnovice. Tahalo to za ruce, ale na druhou jízdu mi to sedlo. Akorát škoda toho motoru, na něm se mi jelo nejlíp ze všech. Na poslední jízdu jsem jel na druhý motorce, odstartoval jsem a v prvním nájezdu byli všichni o motorku přede mnou. Byl jsem rychlej‘, ale nedokázal se dostat na bod.“
| 1. ZP Pardubice | 28 | |
| Tomáš Suchánek | 2 1 2 2 3 1 | 11(3) |
| Václav Milík | 3 3 3 3 2 3 | 17(1) |
| 2. Grepl PDK Mšeno | 25 | |
| Filip Šitera | 2 2 3 1 3 2 | 13(3) |
| Jan Holub | 3 3 1 /M 2 3 | 12(1) |
| 3. AK Markéta Praha | 18 | |
| Michal Škurla | – 1 2 2 – 0 | 5(1) |
| Ondřej Smetana | 1 – 3 E 0 – | 4 |
| Josef Franc | 3 3 – – 1 2 | 9+3 |
| 4. AMTK Lublaň | 18 | |
| Maks Gregorič | 1 0 1 2 – 3 | 7(1) |
| Matič Voldrih | E 2 3 3 1 2 | 11(1)+2 |
| Jernej Pečnik | – – – – 0 – | 0 |
| 5. ST Lendava | 17 | |
| Aleksander Čonda | 1 2 2 3 3 3 | 14 |
| Ladislav Vida | 0 0 0 1 0 2 | 3(1) |
| 6. AMD Krško | 14 | |
| Samo Kukovica | 0 – 0 1 – – | 1 |
| Denis Štojs | 2 2 2 – 2 1 | 9 |
| Žiga Kovačič | – 3 – X 1 0 | 4(1) |
| 7. SK Unia Goričan | 6 | |
| Renato Cvetko | F 1 1 1 1 1 | 5 |
| Karlo Majnič | 1 0 – – – – | 1 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Michal Kohout
