Praha – 22. dubna
Po zrušení extraligového závodu se předevčírem největší atrakcí na Markétě rázem stala přítomnost trojnásobného individuálního mistra světa Nickiho Pedersena. Pomalu se stává pravidlem, že pražské plochodrážně tiskovky přinášejí buď zásadní správy jako v případě smlouvy Emila Sajfutdinova s Jawou či ohlášení konce kariery Lukášem Drymlem, anebo v uvozovkách jen rozhovor s mistrem světa spojený s podepsáním kontraktu na účast v české extralize. Příště to muže troufnout snad jen návštěva Ivana Maugera.

Nikdy nepodceňuj žádného soupeře
Nicki Pedersen byl ve skvěle náladě už pří vstupu do salonku. Na rozdíl od části pozvaných přišel včas. Není se co divit, že pak po celou dobu měl naprosto profesionální přístup. Později prozradil, že je velice dobře odpočatý, jelikož stačil dorazit do Prahy už před pondělní půlnoci a dobře se vyspat v nejmenovaném hotelu na pražském letišti.

Předcházející nedělní match Nickiho nového polského tymu Unia Leszno na hostování u gorzowské Stali mu dal méně důvodů ke spokojenosti. Sice Nicki Pedersen nasbíral nejvíce, jedenáct bodů pro Býky, ale moc to neovlivnilo výsledek celého zapasu, v němž Gorzow triumfoval 57:33. Nicméně je to teprve začátek sezóny a domácí tým byl beztak jasným favoritem. Nicki se rozpovídal o nedávném Speedway Grand Prix Nového Zélandu a bylo vidět, že se opravdu těší na další pokračovaní seriálu.

Pak byla na řadě oficiální tiskovka a nešlo jinak, než začít nadcházející extraligou. Nicki Pedersen prohlásil, že je velmi důležité vyhrát první souboj doma na Markétě, a teprve poté bude přemýšlet na sobotní Grand Prix v Bydhošti. „Nejbližší start, je vždy ten nejdůležitější a nikdy nelze nic nedocenit,“ byl opravdu přesvědčivým, i když dopodrobna vysvětloval, že nic a nikoho nelze podcenit, jde li o plochou dráhu.

Logicky tedy přišla otázka na soupeře z Pardubic. „Plochodrážník,“ odpověděl Nicki Pedersen, „musí být zdravě sebevědomý, jinak nemůže nikoho porazit a vůbec nemá co pohledávat na startu závodu. Zároveň, nesmi zapomínat, že zbývající trojice na pásce je tam za stejným účelem – vyhrát. I zdánlivému outsiderovi se může podařit vypálit na začátku a pak ani čtyři kola nemusí stačit na vymazání i hodně malé výhody. Poláci Dudek a Kosciuch jsou pokaždé nebezpeční. Václavu Milíkovi se poslední dobu daří a je pořád na vzestupech, což v kombinaci s jeho mládím a s ním související dravostí a ambicemi z něj dělá nebezpečného soupeře. Ani zbytek týmu Pardubic nejsou žádní nahodilí jezdci, je mezi nimi třeba Aleš Dryml.“

Bylo znát, že Nicki Pedersen si domácí úkol připravil a velmi dobře věděl, do jakých půjde soubojů. Je velkou škodou, že se závod nakonec neodjel a nemohli jsme zjistit, kolik z toho, co říkal, se také naplní.

Bod navíc má v boji o světový titul větší váhu než vítězství v jedné SGP
Další otázky navazovaly. Názor na nastupující mladou generaci, úspěch Martina Smolinskeho v úvodním Grand Prix sezóny a odchod Lukáše Drymla z plochodrážních bojiš.
Začneme od konce.

„Nikdy jsem ani v nejmenším nezažil to, co vedlo Lukáše k ukončení závodní kariery, a to nedostatek motivace a únavu s ploché dráhy,“ vyjádřil se Nicki Pedersen. „Ten sport nelze provozovat bez plného nasazení. Bude-li chybět motivace, je určitě namístě to celé nechat. Mně se to zatím nikdy ani v nejmenším nestalo a přijde-li únava ze závodění, asi přišel čas odejít. Já takové myšlenky nemám a nikdy jsem nepochyboval o tom, co chci dělat i nadále.“

A co Smolinskeho novozélandský triumf? „Nenechte se mýlit!“ upozornil Nicki Pedersen. „Je to velice dobře připravený závodník a na začátku sezony mu vyšlo vše, co mu vyjit muselo. Jezdil výborně celý večer. Vyšel mu zejména úvod Grand Prix a také později zůstal zcela soustředěný. Ve finále jsem udělal všechno správně, jel jsem dobrou stopu a hlídal jsem si pozici.“

Jenže v cíli byl dříve Němec. „Ano,“ zněla odpověď Nickiho Pedersena na přímou otázku. „Martin Smolinski mě překvapil, ale jeho úspěch nebyl náhodný a vůbec nezasloužený. Na Novém Zélandu jsem se ocitl v protikladných rolích vítěze s nejvíce získaných bodů a logicky i vedení v tabulce po první Grand Prix, a prvního poraženého v poli, což je nevděčná druha pozice na pódiu. Neodcházel jsem nespokojený, ale byl jsem přece jen poražen.“

O bojovnosti mluvil i v odpovědi na otázku o nastupující mládeže. „Mám pověst závodníka, co zápasí na samé hraně přípustné tvrdosti, a jsem si vědom, že soupeří si často myslí, že jí také překračují,“ rozhovořil se. „Věřím, že tomu není tak, prostě nikdy od soubojů neustupuji. A mladým to často taktéž přísluší. Nemám jim to za zlé, já byl vždycky stejný. Na rozdíl od současné mladé hvězdné elity ale já vždy měl úctu ke starším mistrům, Ne strach, ani ne respekt, ve smyslu abych někomu něco daroval na trati, ale prostě přirozenou úctu, k tomu co dokázali na oválech a v přípravě na každý jeden start, bez rozdílu co měli za sebou ve své dosavadní kariéře. Dnes to už není, není tomu tak v případu našich nástupců, kteří snad ani neznají velké jména i té nedávné minulosti.“

Nebylo patrně, zda to schvaluje nebo lituje. Bylo to spíš takové konstatování faktů a další důkaz perfektní znalostí poměrů. Často se stalo, že vítěz pražské Speedway Grand Prix nakonec vyhrál i cely seriál. V posledních letech tomu snad nebylo jen v případě Emila Sajfutdinova. Co bude lepší, relativní psychologická výhoda takového osudového triumfu, které málem předurčuje mistra světa, anebo třeba podobně výsledku z Nového Zélandů prohra ve finále ale celkově větší počet bodů než případný vítěz?

„Body mají vždy přednost, cílem je vždy titul,“ neváhal Nicki Pedersen ani chvíli na tak trochu žertovně položenou otázku. „Nechápejte to nesprávně, vítězství je pokaždé velmi, velmi důležité a je to ten nejlepší bonus na závěr každého jakéhokoliv mítinku. Jedná-li se o titul mistra světa, je to pokaždé to, co mám jako hlavní a jediný cíl. Za bod navíc dokážu oželet celkové prvenství v jednotlivém Grand Prix. Je to pokaždé ale zdrojem obrovské satisfakce.“

Fanoušek formule 1
Sleduje Nicki Pedersen další sporty a pokud ano, komu fandí? „Mám rád formule 1 a divám se v televizi pokaždé, kdy to jde. Strašně rád bych fandil dánskému pilotovi, ale dánská vlajka zatím na tratích F1 není, tak se zájmem sledují počínaní Hamiltona. Je to skvělý pilot a letos může vyhrát.“

Tato odpověď nahrála na další otázku, kam pozve letos svůj tým, když po předchozím vyhraném titulu je pozval za odměnu na závěrečnou MotoGP. „Určitě je rád vezmu na Grand Prix formule 1 do Abu Dhabí,“ odpověděl Nicki Pedersen. A zase neupřesnil, zda by to bylo jen v případě svého čtvrtého triumfu. Je ale naprosto jasné, že ten titul určitě má velkou váhu a zůstává cílem číslo jedna další sezóny neúnavného Dána.

O Nickim Pedersenovi a jeho bojovných kouscích na dráze si můžete myslet svoje. Určitě to není ani věčně rozesmátý Greg Hancock, ani elegantně dominující Tony Rickardsson, budeme-li ho srovnávat s někým, s kým hodně bojoval nebo nadále bojuje na dráze.
Je to ale velmi inteligentní a cílevědomý závodník a v klidném zákulisí před závodem velice příjemným společníkem. Na pásce se mění v bojovníka, aby se pousmál dokonce i nad sebou samým, bude-li třeba přistižen při malé lsti na cestě k dalšímu bodu.

Jak trefně poznamenal šéf pražského Markéty Petr Ondrašík, bude to velká posila pro klub. O to větší škoda, že jsme ho neviděli v úterý dělat, to co umí nejlépe – závodit na ploché dráze. Snad se brzy dočkáme – věřme, že nejpozději posledního května na SGP. Takže nezapomeňte, že znovu můžeme Fandit společně, protože lístky jsou už v prodějí. A proč ne i Nickimu?!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)