Vyzývatel oplatil úřadujícímu šampiónovi porážku ve finálové jízdě

Inzell – 22. března
Dmitrij Koltakov triumfoval v sedmém finálovém podniku ledařského světového šampionátu. Během sedmi rozjížděk prohrál jen s Danilem Ivanovovem, jehož automat na vítězství se pokazil až ve finálové rozjížďce. V její metě byl první Dmitrij Koltakov, jemuž nakonec na stupních vítězů dělali společnost Sergej Makarov a Dmitrij Chomicevič. Danil Ivanov sice tentokrát vyšel naprázdno, avšak před nedělním šampionátem zůstává v čele průběžné klasifikace. Jan Klatovský začal nulou, aby se přes trojici druhých příček pokusil o postup do semifinále. Jenže přítrž jeho snaze učinil pád v rozjížďce s číslem dvacet.

1. Dmitrij Koltakov, RUS 19
2. Sergej Makarov, RUS 16
3. Dmitrij Chomicevič, RUS 17
4. Danil Ivanov, RUS 18
5. Igor Kononov, RUS 12
6. Stefan Svensson, S 10
7. Johann Weber, D 8
8. Günther Bauer, D 8
9. Stefan Pletschacher, D 7
10. Jan Klatovský, CZ 6
11. Max Niedermaier, D 5
12. Grzegorz Knapp, PL 5
13. Sven Holstein, NL 3
14. Per Anders Lindström, S 2
15. Tomi Tani, FIN 1
16. Markus Jell, D (res) 0
17. Franz Mayerbüchler, D (res) 0
18. Harald Simon, A 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Jan Klatovský si nenechal vzít dobrou náladu opravou trucující spojky

Inzell – 22. března
Deset minut před zahájením tréninku před posledním z dvoudenních finálových klání letošního ledařského mistrovství světa v Inzellu ukazovaly venkovní teploměry jednadvacet plusových dílků stupnice pana Celsia. Uvnitř kryté haly Max Eicherovy Arény už to bylo horší. Zhruba deset stupňů nutilo chodit se ohřívat ven na sluníčko. Jenže uvnitř se děly věci. Než jsem si stačil připravit svůj Canon, přistál hned vedle mě u hrazení Holanďan Sven Holstein.

Záběr jsem pochopitelně nestihnul, avšak jemný pád Maxe Niedermaiera se mi už podařilo zdokumentovat. Jan Klatovský držel v otázce rychlosti docela krok s ostatními. Horší to už bylo, když šel na pásku s ostatními.

Stěžoval si na špatnou spojku, takže se před vypuknutím dnešního programu vrhnul do oprav, aniž by ztratil dobrou náladu. Hodinu před závodem se už sluníčko schovalo za obzor, avšak rtu teploměru tvrdošíjně odmítala pád pod patnáct stupňů nad nulou…

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Shupy se na výstavě v Konviktu neztratily

Praha – 22. března
Motocykly Shupa jsou k vidění spíše na závodních drahách než na výstavách, podle jednoduchého hesla, že nejlepší reklama je první místo v cíli. Je pravda, že řídit se touto myšlenkou hlavně na mezinárodním sportovním poli je náročné a za úspěchy je nezměrné úsilí techniků, ladičů motorů, umění jezdců a také velká dávka štěstí.

Když jsme dostali pozvánku od dopravní fakulty ČVUT k účasti na výstavě Český motocykl v historii a současnosti, bylo to pro nás velkou ctí, protože jsme mohli s našimi motocykly stanout v té nejprestižnější české motocyklové společnosti od historických motocyklů, které sbíraly vavříny ještě za Rakousko-Uherska přes výkonné silniční stroje let šedesátých až po současné sportovní motocykly.

Akci podpořili známí čeští výrobci Jawa Divišov, Jawa – Moto Týnec, Národní technické muzeum a spousta soukromých sběratelů, kteří vytáhli své největší skvosty. Organizační výbor měl dobře zmapované, kde se nachází unikátní stroje, a dokázal ve většině případů přesvědčit majitele cenných motocyklů k účasti. Na zahájení výstavy byli pozváni i konstruktéři a osobnosti spojené se sportovními motocykly a tak jsme na nádvoří výstavy mohli potkat Jaroslava Červinku, konstruktéra plochodrážních strojů Jawa, Ing. Zdeňka Tichého, autora čtyřválcové silniční Jawy, Ing. Pavla Tůmu, konstruktéra soutěžních motocyklů Jawa a další známé tváře dříve pracující na vývoji motocyklů Jawa či motokrosových strojích Praga.

A čím jsme se prezentovali my v takové vážené společnosti? Motocyklem, který posbíral nejcennější vavříny a to naším dlouhánem s označením Shupa 125 LH, na němž získali medaile FIM Michal Škurla, Michaela Krupičková a Patrik Mizel. A dále strojem, který má nejlepší parametry pro krátké dráhy a od kterého si nejvíce slibujeme s označením Shupa 125 M. I když tento motocykl s největším rozvorem 1325 milimetrů má interní označení Jezevčík, tak délky strojů Čechie zdaleka nedosahoval, máme zkrátka ještě rezervy… Přináší ale spoustu předností, které snad ocení právě plochodrážní jezdci.

Z výstavy jsme odcházeli s pocitem, že naše motorky se v takové vzácné společnosti neztratily.

Foto: Jaroslav Šůs