Přelouč – 13. března
V přípravě na Pohár Roelofa Thijse, pro nás klíčový závod sezóny, jsme vychytali na motocyklech problémy z mistrovství Evropy – převodovka, přední vidlice, kontrola motorů. Dodávka opravena a zkontrolována v místním autoservisu. Nakládáme ostrý i náhradní motocykl pro Lukáše, v ostrém je osazen zapůjčený motor od Saši Kopeckého, to by měla být jistota.
Při příjezdu do Assenu se z povozku při brzdění ozývá klasický zvuk odřené brzdové desky. „To je blbost, všechno kontrolovali a na všech deskách je nejmíň pět milimetrů materiálu,“ tvrdí Radek.
No nic, vyřešíme po závodech.
Přejímka v pohodě, jsou vypsány 4 tréninkově jízdy, konečně ve třetí jízdě sedí převod, motorka letí. Říkám Lukášovi: „Vykašli se na čtvrtou jízdu, dokud jseš celej‘.“ Jenomže ve čtvrté jízdě jsou dva starty na pásku.
Tak jedem. První start dobrý, při druhém motorka koktá a nejede. No klika, že se jelo.
Kontrola motoru. Při povolení víka zapalování se vylilo asi dva decáky oleje – průser, nedrží nové olejotěsné ložisko mezi karterem a zapalováním. Dilema – necháme a mezi jízdami odpustíme olej nebo vyměníme motor z náhradního motocyklu? Vyměnil jsem zapalování za nové a připravil na ráno. Ráno zkouška motoru, po ohřátí na místě opět plné zapalování oleje. Není co řešit, měníme motor.
Takže po několika letech klídku na závodech opět makačka a nerv. Letos se opravdu daří.
A je tady závod. Speciální rozpis pro 24 závodníků, první dva postupují, třetí a čtvrtý jdou do opravných jízd. A k nim postupně přibývají přímo nasazení.
Lukáš s přehledem kontroluje situaci, po nic moc startech ze žluté poráží postupně mj. oba reprezentační kolegy a postupuje do jízdy o semifinále. Zde tvrdě naráží na dva z ekipy švédských mladíků, kteří v tomto závodě opanovali čelo velkého i malého finále. Poslední start zvenku, v pohodě odjede Pepi Kreuzbergrovi. Se Švédem se bije tří kola, aby zůstal na pásce těsně třetí.
Závěr závodu ovlivnily pády. První semifinále nenastoupil Andrej Diviš, který jízdu předním absolvoval výlet do balíků a do depa ho víc přinesli než přivedli Honza Klatovský s mechanikem. Ve druhém se sundali navzájem Němec Posch a Švéd Olsen. Rozhodčí vyloučili Švéda. Finále bylo jednoznačnou záležitostí mladých Švédů. Pro zajímavost, díky podivnému rozpisu se Andrej Diviš při cestě do semifinále nepotkal se žádným švédským střelcem…
Jednoznačně se projevila možnost tréninku, naši i většina evropských jezdců si musí připadat jako kokosy na sněhu podle legendárního filmu o účasti jamajských bobistů na zimní olympiádě. Ani nemluvím o možnosti tréninku, start na závodech bez nastavení motocyklu – převody, spojka… Loterie.
A je tady dilema, jak dál. Na jednu stranu je tady velký talent ledové ploché dráhy. Přesto nebylo respektováno při nasazení do reprezentace mistrovství světa družstev původně stanovené pořadí z mistrovství republiky 2013. O skutečné výkonnosti svědčí i dílčí výsledky ze vzájemných jízd našich reprezentantů právě zde v Assenu.
Ona zimní sezona přijde na několik desítek tisíc – licence,víza, pojištění, cestování na závody, v neposlední řadě náklady na motocykly a výpadek příjmů ze zaměstnání…
Jediná cesta, odstěhovat se na celou zimu do Ruska s dostatečným materiálovým zabezpečením a odjet celou sezonu v ruské lize. Tady jednorázové soustředění třeba i měsíc nenahradí možnost celozimního tréninku několikrát týdně v ostré konkurenci několika desítek kvalitních jezdců na drahách úplně jiných parametrů než naše rybníky. Ale za co? A co přes léto?
Při současné frekvenci dostupných závodů v Evropě je jakékoli zlepšení věcí náhody, navíc se letos většina českých ledařů ani nesvezla. A jak dopadl start adeptů reprezentace v ostrém nasazení v závodech MS družstev a ME, které se jely za typicky ruských podmínek jsme mohli sledovat při přímých přenosech. V tomhle srovnání zase výsledky z Assenu nejsou vůbec špatné, mimo dominujících Švédů byli čeští závodníci rovnocennými soupeři ostatních Evropanů. Tak co s tím?
Foto: Robert Růžička