Archiv pro den: 7.2.2014

MS Na ledě

Souboj klimatických pásů má jednoznačného favorita

Togliatti – 7. února
Ruské Togliatti určí o nadcházejícím víkendu držitele prvních letošních medailí z plochodrážních světových šampionátů. Rusové, kteří vládnou již jedenáctým rokem, by byli doma favority, i kdyby letošní zima v západní části Evropy nebyla tak mírná jako letos. Geografické podmínky jejich země bezesporu zvyšují už tak početný seznam výhod na jejich straně, takže se dá předpokládat, že největší bitva se strhne o posty počínající stříbrnou medailí.

Původní složení týmů dostalo vážnou trhlinu, když se zranění Franze Zorna ukázalo vážnější, než by se na první pohled zdálo. Plány Rakušana, jenž si léčí v Salzburku frakturu stydké kosti a tržné rány na nohou utrpěné během pádu v rozjížďce s číslem tři prvního finále jednotlivců v Krasnogorsku, na comeback v Assenu vzaly za své.

Složení většiny týmů odráží stav, kdy zkušeného borce doplňují méně zkušení kolegové. V českém družstvu plní úlohu jedničky Jan Klatovský, zatímco Andrej Diviš zaznamená návrat do nároďáku z pozice náhradníka. Lukáš Volejník si odbude svou premiéru s číslem pět.

Česká trojice, kterou budou dirigovat Milan Špinka a Antonín Klatovský starší, věří, že minimální počet odjetých podniků nepůjde na vrub jejich ambicí. A stejně tak nechvalně proslulý rozhodčí Krister Gardell, jenž dozajista nezapomněl červnové publikum v Divišově, a jenž navzdory evidentním chybám soudcuje vrcholné podniky i nadále, jak je ostatně v ploché dráze běžným zvykem.

Startovní listina:

Polsko: 1 Grzegorz Knapp, 2 Miroslaw Daniszewski, 15 Michal Knapp
Rusko: 3 Danil Ivanov, 4 Dmitrij Koltakov, 16 Sergej Makarov
Česká republika: 5 Lukáš Volejník, 6 Jan Klatovský, 17 Andrej Diviš
Rakousko: 7 Harald Simon, 8 Josef Kreuzberger
Německo: 9 Günther Bauer, 10 Max Niedermaier, 19 Stefan Pletschacher
Švédsko: 11 Stefan Svensson, 12 Per-Anders Lindström, 20 Niclas Svensson
Finsko: 13 Antti Aakko, 14 Mats Järf, 21 Tomi Tani

Foto: Wojta Zavřel

Ostatní závody

České závodníky čeká šroubkařský víkend

Praha – 7. února
Návrat teplého počasí s největší pravděpodobností sfouknul i poslední plamínek naděje, že bychom se v letošní sezóně dočkali českých ledařských šampionátů. Ruské lokality jsou pro českého fanouška přece jen poměrně z ruky, nicméně příští víkend nabízí možnost vyrazit na šroubky. I v tomto případě ovšem bude zapotřebí překročit hranice.

Německá série pod taktovkou Ronnyho Weise má na programu hned dvě zastávky. První z nich je Schönheide. V městečku nedaleko Karlových Varů ožije místní ledová hala zvukem plochodrážních motorů v sobotu 15. února úderem šestnácté hodiny.

Hned druhý den čeká šroubkaře, mezi nimiž nebudou chybět ani čeští zástupci Michal Dudek, Roman Čejka, Hynek Štichauer a Petr Málek, vlajková loď celého seriálu. Ronny Weis dlouho přemítal nad pronájmem kluziště v obrovské Energieverbund aréně v Drážďanech. Poprvé se přece jenom zalekl náročných podmínek a šroubkaři se představili na vnější ploše v sousedství, kde se již několikrát proháněli ledaři na svých speciálech.

Nicméně od roku 2011, kdy jeho série zavítala do Drážďan poprvé a zároveň naposledy, jeho organizátorský tým nabral více zkušeností. A padlo rozhodnutí přece jen podstoupit všechna rizika včetně tučných pokut v případě poničení mrazícího zařízení skrytého pod ledovou slupkou. Vyplatilo se, takže se sem Speedway-on-Ice vrátí v neděli 16. února.

Ve stejný den se šroubky uskuteční rovněž v polské Toruni. Mezi účastníky jedenáctého mistrovství Toruně na ledě nechybí kupříkladu Adrian Miedzinksi, Maksym Drabik, Jacek Gollob se svým synem Oskarem či Tomasz Bajerski a také Michaela Krupičková, která už na pozvánku pořadatele dala kladnou odpověď.

Foto: Wojta Zavřel

Minirozhovor

René Vidnerovi loni nezbylo než se víc držet volantu traktoru než řidítek plochodrážního motocyklu

Přelouč – 7. února
Zjara 2011 šokoval informací, že ve svých osmnácti letech končí se svou plochodrážní kariérou. Avšak jeho modrá kombinéza dlouho na hřebíku příliš dlouho nevisela. René Vidner se záhy vrátil do sedla, v sezóně 2012 se s juniorským týmem Pardubic zapsal mezi mistry republiky a letos by se v posledním roce své juniorské kariéry chtěl výrazněji prosadit, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.

Z předčasného důchodu na mistrovské pódium
„Určitě to nebylo jednoduchý rozhodnutí ukončit kariéru,“ vrací se René Vidner o tři roky zpátky. „Ale spíš mě k tomu vedly finanční důvody. Přece jenom to není levný sport, jako všichni, co jsme u plochý dráhy, víme.“

Extraligový mítink, v němž nakonec Mšeno na své domácí půdě o jediný bod porazilo Pardubice, však nebylo definitivní tečkou za kariérou René Vidnera. Tehdy pod majestátní siluetou Bezdězu na obzoru sice neviděl cíl juniorské rozjížďky s číslem dvě a Lubomír Vozár ho už na ovál neposlal, ale lepší zítřky měly teprve přijít. Před sezónou 2012 totiž hlásil comeback.

„Po roční pauze jsem se rozhod‘ vrátit, protože mně chybělo jezdit po závodech,“ vysvětluje a přidává i další prozaičtější důvod. „A taky mně zůstaly věci, na který se nedalo koukat. A aby byly jen tak hozený v koutě, taky nešlo. Už se plochý dráze přeci ňákou dobu věnuju a nedá se to jen tak zahodit.“

Na podzim 2012 už nechyběl na slavnostním vyhlášení mistrů motocyklového sportu, jelikož spolu s Václavem Milíkem a Davidem Štěrovským posadil Pardubice na trůn juniorských družstev. „Určitě jsem nelitoval,“ směje se dnes. „Byly to super závody a hlavně dobrej‘ výsledek, jen škoda že se to nepodařilo obhájit.“

Přitom chyběl kousek, protože rozhodující mítink v Liberci zastihl Pardubice na postu spolu leadera se Slaným a Prahou. Jenže bez Václava Milíka, jehož pardubický klub uvolnil pro polský Rybnik, se staly snadnou návnadou pro soupeře a skončily třetí. Po předcházejícím triumfu v pardubickém kole určitě škoda.

„Tak určitě to škoda byla,“ přemítá René Vidner. „Ten výsledek moh‘ bejt‘ lepší. Vždycky může bejt‘ líp! Uvidíme, co nám přinese další sezóna, určitě by nebylo špatný udělat lepší výsledek!“

Na lepších výsledcích se už pracuje
Loni sám neměl moc závodů. Extraligou se mihnul dvakrát a ani její nižší sestřičku nevyužil naplno. Co se dělo, že místo řidítek plochodrážního motocyklu spíše svíral volant traktoru? „Nastal problém, že jsme prodali transportera,“ líčí René Vidner. „Koupili jsme jiný auto od Luboše Tomíčka a nějak se to nedařilo opravit. Půl sezóny jsme byli bez auta a tu opravu musel taky někdo zaplatit, takže vlastně nic jinýho nezbylo, než kočírovat traktor místo motorky. Pravdou je, že jsem za sezónu 2013 odjel dost málo závodů. Uvidíme v roce 2014, jak se to bude vyvíjet, ale určitě bych nechtěl vynechat ani jeden závod. Co půjde, odjedu…“

Chu do závodění na něm byla znát už při říjnovém vrcholu českého přeboru v Pardubicích, kde mu doslova kousíček chyběl ke stupňům vítězů. „Jo, nebyly to špatný závody,“ konstatuje. „Ňáký ty body jsem tam nasbíral. Je pravdou, že chu na ty závody byla, když jsem jich moc za tu sezónu neodjel. A s bednou jsem počítal, ale nějak to nevyšlo (smích).“

Třinácté místo v domácím juniorském šampionátu dává dostatečný prostor k motivaci, aby jeho poslední sezóna strávená ve věkové kategorii do jednadvaceti let byla ještě lepší. „Určitě to beru tak, že je to můj poslední juniorskej‘ rok,“ přemítá René Vidner. „A něco bych ještě chtěl dokázat. To třináctý místo se mně moc nelíbí, tak doufám, že se v následující posunu na lepší.“

Jenže chtít a doufat zároveň automaticky neznamená mít. „Chystám se,“ vytuší pardubický junior směr dalšího vyprávění. „Motorky jsou už skoro postavený. Na fyzičce taky makám. Každý dva dny posiluju doma na posilovacím stroji. Občas vyjedu na kole se projet a jinak máme od klubu čip do bazénu. Jak se říká, uvidí se na dráze, jaká byla příprava.“

René Vidner děkuje:
„Poděkovat bych chtěl všem, co mně pomáhaj‘. V prvý řadě mechanikům Luboši Vrtáčkovi a Rendovi Vidnerovi staršímu. Bez těch by to nešlo. Rodině za podporu a také sponzorům, bez kterých by se to nedalo dělat.“

Foto: Wojta Zavřel a Antonín Škach