Praha – 25. ledna
Loni se rozhodl pro klidnější sezónu bez anglické ligy a dnes o rok později ví, že to nebyl krok správným směrem. Přesto rozhodně sezónu 2013 nepokládá za špatnou, ačkoliv jeho ambice byly mnohem vyšší než zisk přebornického titulu, zlato z domácí dlouhé dráhy a čtvrtého místa v dlouhodrážním finále mistrovství světa. Co je však nejdůležitější, na prahu nového plochodrážního roku nepostrádá správnou závodnickou chu. Josef Franc se svěřoval v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Loni ses svěřoval, že jsi typem závodníka, který musí létat z místa na místo, závod od závodu a ideálně se probudit těsně před první rozjížďkou. Jenže sezóna 2013 v tvém podání vypadala úplně jinak a závodů jsi měl téměř jako šafránu. Nebylo rozhodnutí mít větší klid šlápnutím vedle?“
Josef Franc: „Chtěl jsem to zkusit. Ale poznal jsem, že takovej‘ způsob závodění není nic pro mě. Maximální vytíženost opravdu pomáhá, že člověk nemusí přemejšlet a zabejvat se věcma, co nejsou důležitý. Když ale má čas, tak to řeší. Chtěl bych to zase otočit, aby závodů bylo víc a já byl udyndanej‘ cestováním. Jestli to byla souhra náhod, nevím, ale loni to dopadlo takhle. Připadal jsem si jako celej‘ rok na dovolený. Najednou jsem měl spíš dost času nazbyt, než abych ho měl málo. Mně to nevadilo, rád trávím čas v dílně, ale to závodění tam chybělo a z toho se nijak vyvlíknout nemůžu. Prostě jsem to takhle chtěl změnit, mít sezónu bez Anglie a to bylo špatně. Ale zkusit jsem to chtěl, takže si za to můžu jen sám. Rok předtím mi to v Anglii nešlo a finančně to vyšlo akorát, ale byly to ty závody a cestování navíc, co jsem teď neměl.“

speedwayA-Z: „Anglická liga pro tebe zůstala v rovině typu červnového jednání se Scunthorpe. V Polsku jsi nastoupil jen jednou v Krakově. Čím to, že se nenašla příležitost se zde objevovat častěji, to tím spíše soudě dle signálů o dohodě s Daugavpilsem dojde letos ke změně?“
Josef Franc: „Uvidíme. Loni jsem podepsal do Lodže, kterou jsem konzultoval s Adrianem, že by bylo dobrý, abych se tam dostal. Povedlo se, ale byl to krok špatným směrem. Před sezónou mě nepozvali ani na jeden trénink. Pak se kryly termíny. Chápal jsem je, že mají dobrej‘ tým a nechtěli ho měnit. Ke konci sezóny mě oslovil Krakov. Pozvali mě na jeden závod a já jim nabízel, že bych za ně jezdil i v roce 2014. Ale to nedopadlo. Nevím, jestli nebyl z jejich strany o mě zájem, nebo koukali po někom jiným. Psal jsem manažerovi, nabízel jsem se jim, ale neozvali se. Navíc mi za ten jeden závod pořád dluží bodovný. Klasický Polsko. Nabídka od Scunthorpe nebyla moc atraktivní a přišla v nevhodnou dobu. Už jsem ale počítal, že bych tam šel, poznal jsem, že mi Anglie chybí, ale bylo to fakt ve špatnou dobu, protože začínalo světový finále na dlouhý. Už jsem byl skoro naloženej‘ v autě, že vyrážím, ale padlo to. Na jednu stranu jsem byl rád, bylo by to hektický, ale trajekt do Anglie a letenky do Norska jsem měl už zaplacený. S anglickým angažmá mám velkej‘ problém, že jezdím dlouhou a travnatou dráhu. Je to obtížnější, i teď když nadhodím, že jezdím mistrovství světa na dlouhý, v Anglii se k tomu staví negativně a couvnou. Kdybych tyhle disciplíny nejezdil, měl bych otevřený dveře víc. To je realita. Buď budu reprezentovat a uspokojovat sám sebe nebo jezdit v Anglii. Nic mezi není, ale letos to ještě řešit nebudu. Díky panu Špinkovi, kterej‘ přes svoje známosti, jsme se dostali k vedení klubu v Daugavpilsu. Dohodnul mi angažmá, který je v takový fázi, že koncem března jsou dva test matche. To bude nominace, jestli se dostanu do týmu. Když se mi povedou, podepíšu smlouvu na celou sezónu. V Anglii jsem se snažil přes zimu chytit, ale byl problém. Hrál v tom roli také Berwick, ale cuknul jim mladej‘ Francouz. S ním bych se do týmu vešel, bez něj ne. Jedinej‘ zájemce byl Glasgow. Čekal, jak se rozhodnu, ale jezdí v neděli. Bohužel jsem se musel omluvit kvůli polskýmu angažmá a dlouhý s trávou.“

speedwayA-Z: „Finále dlouhodrážního mistrovství světa by pro tebe ve Forsse mohlo začít lépe jedině, kdybys získal ty dva body, které ti chyběly k maximu. Jenže po Forusu a Marmande ses rázem dělil až o čtvrtou příčku s Richardem Hallem. Třetí místo v Rzeszowě tě vrátilo na druhý post, avšak přes Vechtu jsi po Morizes skončil celkově až čtvrtý. Sice jsi před sezónou varoval před přehnanou euforií a argumentoval, že nejsi žádný automat na medaile, ale bral jsi nepopulární brambory jako zklamání?“
Josef Franc: „Opravdu nejsem automat na medaile. Byl jsem si plně vědom, že taková situace může nastat. Po vydařeným začátku sezóny jak na dlouhý, tak krátký jsem si zpočátku nedával vůbec za cíl, že by to takhle špatně dopadlo. Měl jsem blbej‘ úraz při mistrovství Evropy v Herxheimu a to mě poznamenalo až do konce sezóny. Snažil jsem se rvát, jak to šlo. Trenér Zdeněk Schneiderwind mě usměrňoval a uzemňoval, abych stál oběma nohama na zemi a dělal jen to, co je důležitý. Ujistil mě, že jsem sezónu měl výbornou a nemám si, na co stěžovat. Měli jsme dva nebo tři usměrňovací kurzy na kafi u Báby. Když se o tom budu bavit z pozice závodníka jen o mistrovství světa na dlouhý, po Forsse jsem měl nakročíno a v uvozovkách minimálně bronzová medaile by byla. Dokázal jsem to nejen tužkou na papíře, ale i na dráze. Ostatní závodníci ze mě měli respekt včetně Joonase. Ale po tom zranění se to celý začalo otáčet. Cejtil jsem, že pro ně už soupeř nejsem. A bylo to celý začarovaný. Já to nevzdávám, jedu dál, jsem o rok zkušenější a dospělejší. Teď vím, že je to hlavně v mojí hlavě. Uvědomuju si, že chyby, co jsem dělal, už dělat nesmím. Začátek sezóny byl dobrej‘, vše bylo, jak má. Moje máma šla k věštkyni a ta jí řekla, že budu ze sezóny zklamanej‘. Asi tam šla po Forusu a tý věštkyni se to povedlo (smích). Už o žádný věštkyni nechci nikdy nic slyšet. Chci bejt‘ sám sebou, chci bejt‘ Pepa Franc a další věci pouštím stranou. Už vím, komu věřit a nepřipustím, aby se ke mně dostal člověk, co by řešil nesmysly. Výsledky jsou takový, a buď se z nich poučíme nebo ne.“

speedwayA-Z: „Jedno z tvých dvou loňských pódií přišlo v Rzeszowě. Jak se díváš na experiment FIM dostat dlouhou dráhu na klasické ovály a přináší pro tebe výhodu oproti dlouhodrážním specialistům?“
Josef Franc: „Je to veliká výhoda, určitě zkraje závodu. Musím říct, že se mi to líbilo a všichni to toho dávali sto procent. Nebylo to jednoduchý. Dráha byla náročná a navíc moc předjíždění. Byl to jeden z mála závodů, kdy jsem jel ve svý pohodě a soustředil se, na co mám. Nebyl jsem z třetího místa zklamanej‘. Cejtil jsem, že se dostávám na hladinku levelu, kde jsem chtěl bejt‘, ale mohlo to bejt‘ o pódium vejš‘. Ale to jsou kdyby, kdyby, dopadlo to takhle. Jsem pro takový experimenty a dlouhá dráha nesmí bejt‘ nuda. Radši bych jel dvakrát do Rzeszowa než dvakrát do Norska, kam přijde dvě stě lidí. Byl bych i pro Pardubice. Závodník by měl bejt‘ všestrannej‘ a třeba v Herxheimu, kde jsou tři zatáčky, se taky neřeší, že je to jako na speedwayi. Nebo Altrip. Jde o to přizpůsobit dlouhou dráhu současným finančním možnostem. Byl bych i pro ty Pardubice. Jelo by se za nočního osvětlení. Několikrát jsem tam trénoval. Není to jednoduchý dopasovat, ale když se to povede, je to jako na speedway motorce. Je velkej‘ rozdíl, když se jede testovací závod na Zlatý stuze, jestli by v Pardubicích nešla jezdit dlouhá a testujou tam lidi, co nejsou v kondici, než kdyby tam přijeli třeba Joonas nebo Cameron. To by bylo hned vidět, jaká by to byla řežba!“

speedwayA-Z: „Velkou motivaci pro řadu českých závodníků představovalo finále světového poháru družstev na pražské Markétě. Ty jsi ve čtveřici vyvolených nakonec nechyběl. Jak si vnímal konfrontaci českého národního týmu s Poláky, Dány a Australany?“
Josef Franc: „Byl to jeden ze dvou nebo třech bodů sezóny, na kterejch‘ mi záleželo. Nikdo si snad nemůže myslet, že se najednou na nějakým závodě složí tým, kterej‘ začne všechny mydlit. Bylo by to nádherný, ale realita je jinde. Musí to vědět i ty lidi v ochozech, že tohle bylo o zúčastnění se a sbírání zkušeností. Já to beru jako ostudu. Ne pro tým, do toho máme kapitána, aby to hodnotil, ale pro sebe. Chtěl jsem závodit s dobrejma závodníkama, ale nepovedlo se. Byla to nádherná show a já si ji nádherně užil.“

speedwayA-Z: „Když se Poláci v Praze nakonec radovali ze světového titulu, ty jsi už myšlenkami dlel v Bielefeldu, kde vrcholil šampionát Evropy na trávě. Rychlý přesun napříč Německem musel dokonale zapadnout do tvé filozofie hektického závodění. Ale zdálo se, že to tady nefungovalo, anebo šla devátá příčka na úkor faktu, že si s travnatými ovály moc netykáš jako ostatně třeba při světovém šampionátu družstev ve Swingfieldu?“
Josef Franc: „To je kapitola sama o sobě. Já nejsem klasickej‘ travař a tyhle dva případy, co jsi dal do otázky, je tráva a ta mi nejde. Bielefeld bylo čóro móro a já byl jedinej‘, kdo tam porazil mistra Evropy. Prostě je den, kdy to jde, a pak den, kdy to nejde, ale já měl celou sezónu, kdy to nejde. Je to strašně těžký o tom vyprávět, na těch závodech musíš bejt‘ a pak to uvidíš. Když jedeš v Morizes a při prvním startu ti odejde motor. Poslední šance sbírat body do mistrovství světa a nešlo to, nešlo to. Zahodil jsem motorku a byl rád, že jsem vůbec byl čtvrtej‘. A když jedeš s týmem ve třech, dva jsou schopný jet a jeden se ještě zraní, nejde s tím nic dělat. A Bielefeld si nemyslím, že by dopad‘ špatně. Nejsem travař a devátý místo není špatný.“

speedwayA-Z: „Na přelomu srpna a září jsi ladil formu na klíčové fáze sezóny. ZP SNP ti vyšla naprosto dokonale, avšak o týden později v Březolupech jsi musel polykat hořkou pilulku v podobě změny výsledků finálové jízdy v mistrovství republiky dvojic. Jak jsi celou situaci viděl tehdy a jak dnes?“
Josef Franc: „Já to vidím pořád stejně. Od první ligy ve Mšeně až do mistráku v Divišově jsem měl zase takový Pepe Franc období a Debrecen, Žarnovica a Březolupy do něho zapadaly. Všechno šlo lehce a moh‘ bych skály lámat. S výsledkem v Březolupech jsem byl spokojenej‘, ale jen do doby, než jsme došli na stupně vítězů. A co si o tom myslím? Ty vole, já si o tom nic nemyslím! V tý finálový jízdy jsem byl poslední od startu a tak jsem jako závodník řešil závodnický věci. Šel jsem po tom, kdo byl přede mnou, jeli jsme na vítězství a měli jsme na to! Předjel jsem Vencu, kterýho moc lidí nepředjíždí, tak asi byl překvapenej‘. Myslím, že s Renatem jsme to do vítěznýho konce dotáhli. Přál bych vítězství panu Vopatovi, ale bohužel už o tom budou rozhodovat jiný lidi na jiným místě a možná i u soudu. V tu chvíli jsem poznal, že rivalita Praha versus zbytek Česka je velká. Je mi z toho na zvracení, doufám, že se plochá dráha bude jezdit pro lidi a pro závodníky, aby z nich měli radost. Žarnovica byla nádherná, rád na ní vzpomínám. Matně jsem si pamatoval, že jsem tam kdysi už byl. Co mi před lety utkvělo v hlavě, jak ten týpek lítal na rogalu a pak zůstal viset na stromech, to byl takovej‘ záchytnej‘ bod ve vzpomínkách. Loni to bylo v tom období Pepy France, dopadlo to dobře a mám doma takovou malou helmičku. Škoda, že to nemůže bejt‘ každý závody, že se vyhrává tak lehce, i kdybys snad nechtěl.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců bylo loni ojedinělé již jen tím, že ve svém finále nabídlo duel hned dvou úřadujících šampiónů. Václav Milík vyhrál pod křídly AČR, ty ses prosadil v konkurenčním šampionátu pod jurisdikcí ČSMS. Loni se však nakonec smál Aleš Dryml a tys těsně uhájil bronz. Co k tomu dodat?“
Josef Franc: „Určitě neúspěch a nespokojenost z celýho seriálu. Velký zklamání. Nesvádím to na techniku, byly to problémy, dá se říct, moje. Nedokázal jsem zvítězit, i když rozkaz zněl jasně. Že bych z loňský sezóny měl echtový zážitky, nevím, zapomněl jsem, že nějaká loňská sezóna byla. Jsem v zimním spánku, v období, že jsem na všechno nasranej‘. Příští rok se připravíme.“

speedwayA-Z: „Svými výkony jsi patřil k tvrdé měně pražského Olympu v české extralize. A tak ani tebe nemůže minout otázka, které už v zimní sérii našich exkluzivních rozhovorů čelili tví kolegové. Jak je možné ztratit titul, když jste prohráli jen jeden závod?“
Josef Franc: „Osobně si myslím, že druhý místo v extralize bylo jedno z nejdražších pro Olymp vůbec. Asi se neřešily finanční záležitosti, jelo se na výsledek a nic dalšího se neřešilo. I pro mě je to otázka, proč se to tak na Markétě poslední dobou dělá. Místo výchovy mladejch‘ cpeme peníze do cizinců. Nevadí, stalo se. Ze závodní stránky si myslím, že jsem měl jeden nebo dva špatný závody. A vyšlo to i na poslední domácí závod, kde jsem měl snad pět bodů. Ve finále se počítá každej‘ bod, jede celej‘ tým a není to nic individuálního. Na dráze jsem ale nic týmovýho neviděl, příkladem vezmu cizince. Nic nás nenaučej‘, myslej‘ na peníze a závoděj‘ se svým parákem. Asi to tak je, je to trend vývoje světový plochý dráhy a si bychom měli začít taky tak závodit. Pro mě konkrétně, já byl rád, že dobrý a zkušený závodníci v extralize jezdili a já se s nima moh‘ zkoušet měřit. Do každý extraligy jsem šel naplno a snažil se jim rovnat. Pro mě to byla velká zkušenost.“

speedwayA-Z: „V sezóně 2013 bezesporu přišly závody, od nichž jsi čekal víc. Namátkou stačí zmínit pražskou SGP, evropský šampionát dvojic nebo Tomíčkův memoriál. Na druhou stranu ses zapsal mezi české dlouhodrážní šampióny a s přehledem vyhrál přebor a další výsledky, o nichž by se jiným závodníkům mohlo jen zdát. Jak bys celý plochodrážní rok ohodnotil ty?“
Josef Franc: „Pocitově si myslím, že to dobrá sezóna nebyla. Nebo tak úspěšná jako v roce 2012, ale na tom papíře výsledky jsou a nemusím se za ně stydět. I já to pocitově přehodnotil, že ta sezóna dobrá byla. Ti, co počítali, že jim budu pod nos strkat další a další medaile, si musí uvědomit, že bych to rád udělal, ale že to jsou závody a může se stát cokoliv. Nic nevzdávám a chci stoupat k výšinám. Zkusíme to, zkusíme to. Vůbec nemám ale extra highlights ze sezóny 2013. Škoda, že se při Grand Prix nepovedlo něco podobnýho jako předtím. Nemuselo to bejt‘ osmý místo, ale třeba desátý, dvanáctý. Nevyvedla se ani jedna jízda, ale tomu se nemůžu ani sám divit. Tam jezdí lovci na motorkách.“

speedwayA-Z: „Za okny sice mrzne a sníh napadl dokonce v Praze, nicméně doposud jarní leden evokoval blížící se počátek nové sezóny. Jak se na ní připravuješ?“
Josef Franc: „Klasicky, perfektně na poslední chvíli, ne-li pozdě. Novinka v letošní sezóně je, že bych chtěl oficiálně otevřít sezónu tiskovkou. Nějak tak plánujeme na papíře, co a jak pojedu. Konec února, začátek března mě čeká výletní cesta do Anglie pro díly, všem včas vzkážu, jestli nebudou chtít třeba lanko. Bylo soustředění na Zadově, takže nic neměním, akorát to dělám trošku v jiném stylu. Nemění se ani osvědčenej‘ tým, akorát že nám tam přibyl Milan Špinků.“

Josef Franc děkuje:
„Terezka, FuchsOil Silkolene, Bellis, MPM, Schneiderwind Racing, PRO TEC, CS MV, AK Markéta Praha, Mitas, LZ engineering, Stuha, LEPOR, Mátra Transport, 3F vision, AD Matuna, Speedway Anarchy, Jitka Kern a Galerie Kladno.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout, Antonín Škach a Miroslav Horáček