Archiv pro měsíc: Únor 2014

Rozhovory

Patrik Mikel: „Na pětistovce musíš umět milión nových věcí!“

Otrokovice – 1. února
Triumfem v evropském šampionátu nebo jeho pohárovém ekvivalentu se nemůže chlubit mnoho českých motocyklových závodníků. A ještě méně jich slavilo vítězství v sedle motocyklů českého výrobce. Jemu se to podařilo hned dvakrát za sebou, když svůj tovární stroj Shupa dovedl vítězně do cíle finálové jízdy nejen v Blijhamu, ale i loni v květnu v Pardubicích. Mezitím však sfouknul patnáct svíček na svém narozeninovém dortu a je mu jasné, že jeho plochodrážní budoucnost leží v klasických půlitrech. Letos se do nich pustí naplno ve zbrusu nové výstroji se symbolem agresivního žraloka, jelikož současně se stopětadvacítkou odložil i závodnické propriety po Eduardu Krčmářovi. Patrik Mikel o tom všem hovoří v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Na konci sezóny 2012 jsi vskutku mohl být spokojený. Triumfoval jsi v Blijhamu, při Slováckém oválu v Březolupech potvrdil domácí titul, by onen závod vyhrál Igor Kopec. S rytířským mečem v ruce se bilancovalo dobře, co?“
Patrik Mikel: „Tož, to je nejlepší sezóna, co jsem kdy zažil. A asi i co zažiju, si myslím. Teď budu mít hodně učení a podobně. Přestup na pětistovku, jen jsem si to okusil na startovní pásce, a je to milión věcí, co musím umět. Učím se a zvykám si pomalu. V Blijhamu to bylo takové štěstí, že jsem zadřel o tréninku a dostal do závodění druhý motor. První mistrák ve Slaným jsem měl problémy s karburátorem, než mě Míša půjčila svůj a já vyhrál. Pak jsem nebyl první snad jen v Pardubicích a v Březolupech, jinak jsem všude vyhrál. Proč jsem nevyhrál v Pardubicích, nevím, těžko řéct, v Březolupech nejela motorka. Jak jsem ti říkal, byla to nejlepší sezóna. Dá se říct, že jsem to bral jako přelom v kariéře a loni jel stopětadvacítku jen Evropu a svět.“

speedwayA-Z: „Měl jsi za sebou rovněž závodní premiéru v závodě pětistovek, i když s dvěstěpadesátkou pod sedlem, protože jsi v rámci žarnovické rozlučky nastoupil za pardubický tým. Prožíval jsi obdobné pocity jako v červnu roku 2010, kdy jsi se stopětadvacítkou debutoval v Praze při Markéta Cupu?“
Patrik Mikel: „Vůbec ne, to bylo o něčem jiném. V Praze to bylo také jedinečné. Tož na malé dráze a celkově na stopětadvacítce to pro mě byl první závod. Všechno bylo poprvé. V Žarnovici se to s tím nedalo srovnat. V Praze jsem byl úplně poprvé a v Žarnovici jsem už na tréninku párkrát předtím byl. Dnes si závody jako takový už moc nepamatuju, až na starty. To dvěstapadesátka stíhala a letělo to. Pak už to jelo pěkně. Vyhráli jsme kvůli Václavovi a panu Petrákovi. Při výměně kola mi dovolili, že to může vyměnit taka. Udělal to rychle, já na to skočil a udělal tři body pro Pardubice.“

speedwayA-Z: „Zimní přestávka loni byla proklatě krátká, protože už zkraje sezóny jsi cestoval na evropský pohár dvěstěpadesátek do Teterowa. Rozhodně jsi mířil výš než na konečné osmé místo. Co se dělo?“
Patrik Mikel: „Ten závod to prostě nevyšlo. Prostě to nevyšlo. Bylo to moc brzo, netrénoval jsem moc, chtěli jsme tam trénovat den předtím. Ale chumelilo, bylo hrozné počasí. Druhý den byl lepší, rozjezdil jsem se. Zabodoval jsem, porazil Michalu, Richarda Geyera a málem i Michala Průchu. Kdybych nespad‘ první den, bylo by to lepší. Byla tma, držel jsem se Buddy Prijse. Říkám si ‚dobrý, aspoň se ho držím‘, ale spadl jsem v nájezdu. Nové šroubky na řidítkách a najednou jsem ležel. Pak jsem vstal a všechno se to se mnou zahoupalo. Škoda, že ty závody nebyly pozdějc‘, i po psychické stránce jsem na tom byl špatně. Mechanici dělali, co mohli, to jim nezapírám. Já měl zbytečně nervy, ale úplně zbytečně. Ponaučení z toho bylo zbytečně se nenervovat a být v klidu.“

speedwayA-Z: „Zatímco stopětadvacítky jsou poměrně živá disciplína, o dvěstěpadesátkách se to už tak říct nedá. Řada lidí je označuje jen za pomalejší půllitry a tím i zbytečný mezičlánek mezi kolibříkem a pětistovkou. Ani závodů není moc, ty se na ní svezl už jen jednou při červnovém pouáku v Olchingu. Jak se na čtvrtlitry díváš?“
Patrik Mikel: „Já bych je bral jako dobrou kubaturu. Není to o moc jiné než na pětistovce. Když jsem ze stopětadvacítky šel na pětikilo, zvykal jsem si, ale ze dvěstěpadesátky na půllitra to bylo lepší. Ve dvěstěpadesátkách to bylo o horších startech a mělo to i horší nájezdy. Myslím si, že je to potřebná kubatura. Přechod na pětistovku je lepší a celkově je dvěstěpadesátka srovnatelná s pětistovkou. Ve stopětadvacítkách tam každej‘ dává nohu a tlačí ji tam, ale na dvěstěpadesátce to jde samo. Podívej se třeba na takového Michaela Härtela. Jezdil dvěstěpadesátky a teďka letí jak sto čertů. To samé Daniel Spiller nebo Eda. Víc závodů jsem neměl, Německu šlo o to, že jsme měli českou licenci. V Olchingu nám to blblo, chtěli nás ještě párkrát, ale s českou licencí to nešlo. Ale vzít si německou licenci, nedostali bychom se na Evropu a svět.“

speedwayA-Z: „O jeden z nejvýraznějších momentů celé loňské české sezóny ses postaral právě ty při evropském poháru stopětadvacítek na dlouhé dráze v Pardubicích. Říká se, že obhajoba bývá těžší, ovšem v tvém případě to tak nevypadalo. Jak na svůj triumf vzpomínáš ty?“
Patrik Mikel: „Možná to tak vypadalo. Obhajoba mi přišla, že byla těžší než poprvé. Celkově to tak bylo. Taky tlak byl větší, že jsem byl obhájce a jel doma. Užil jsem si to maximálně, jel jsem bez nervů. Ve stopětadvacítkách jsem už něco dokázal, říkal jsem si ‚já jsem to už jednou vyhrál a teď si to zkuste vyhrát vy‘. Taka i mamka mi hodně pomáhali. Měl jsem sílu a žíval si to. Vyhrál jsem první jízdu s Igorem, tak tak jsem ho uštval. Pak s Darrelem jsem vyhrál jako v Blijhamu. Třetí jízdu jsem jel úplně zvenku a viděl, jak Mike Jacopetti letí. Byl k nezastavení. Udělal jsem čtrnáct bodů. Zach si vzal modrou. Hynek a Aďa mi říkali žlutou nebo bílou. Vzal jsem si bílou, odpinkl jsem, zased‘ jsem to. Zvedlo se to, naklepal jsem tam kvalty. Trojku jsem tam dal moc brzo, ale už bych se nenechal zastavit. Dobré, druhý titul. Hlavně jsem byl poprvé na vyhlášení na té věži. Ve třech letech jsem se díval na freestyle a nějaký Američan, když spadl, dělal kliky. Tak jsem to samé udělal v Blijhamu, když jsem vyhrál. V Pardubicích jsem zase viděl takového staršího pána. Mával, mával, tak jsem mu hodil čepku a pak už jsem ho neviděl (smích). Strašně moc lidí čekalo, že to obhájím. Obhájil jsem to a byl první, Zach obhájil svět až v září. Ale hattrick nebude, už nepojedu a do Plzně se přijedu jen dívat. Nebudu si tam brát ani motorku, ani věci, kdyby třeba přišel Jirka Benda, že ‚tady máš motorku‘ (smích).“

speedwayA-Z: „Na evropský trůn tě dvakrát dovezla tovární Shupa. Jak velký podíl na tvých medailích měla?“
Patrik Mikel: „Motorka hraje svoji roli taky, ale bylo to hodně ve mně. Motorka byla dobře připravená. V Holandsku bylo štěstí, měli jsme motor, co jsme jeli v Memmingenu a v tréninku jsem to zadřel. Pak ta Shupa byla připravená, byl jsem klidný, Škurlič lítal kolem nás v kombinéze a vyšlo to. V Pardubicích jsem měl čtyřventila a byl jsem rád, že jsem si vybral dlouhána než krátkou. O tréninku v pondělí se mi přehnul rám. Šli jsme na pásku, nemoh‘ jsem kopnout kvalt a všichni šli přede mě. Byl jsem blízko Adama, cuknul si o jeho kolo a šel jsem. Servis Shupy byl perfektní, jsem spokojený a chtěl bych jim ještě jednou poděkovat. Čtyřventil měl svoje změny, ale myslím, že k lepšímu proti dvouventilu. Nedá se to soudit, protože dvouventil v Blijhamu měl normální rám na normálních kolech. Ale v dlouhodrážním rámu jsem se automaticky rozhod‘ pro čtyřventil. Dolaďovali jsme to a na ten závod to bylo perfektní. Ladič pan Schmied říkal, že ještě jeden start a ten motor se rozstřelí, jak byl na maximu. Bylo to super.“

speedwayA-Z: „Na domácí scéně ses ovšem v sedle stopětadvacítky neobjevil ani v jednom seriálu. Nepočítáme-li evropské Pardubice, diváci tě s kolibříkem viděli již jen při exhibici Tomíčkova memoriálu. Nejslabší kubatura je tedy minulost?“
Patrik Mikel: „Mně už to nic nedalo. Nemělo to cenu, radši jsem potrénoval na pětistovce a dolaďoval to. Mám za sebou jednu sezónu na pětistovce a pořád to není ono. A nehledě na finance. Stopětadvacítka je pro mě už minulost, pro moje děcka ne, ty je budou jezdit, ale pro mě jo (smích). Dvěstěpadesátky bych chtěl jet, teď bude v Badia Calavena svět. Uvidím, jak bude motor. Bavili jsme se s Járou Gavendou, říkal, jaké to tam je.“

speedwayA-Z: „Spoustu energie jsi věnoval trénování, avšak s ostrým debutem s pětistovkou jsi vyčkával ještě dlouho po oslavě svých patnáctých narozenin. Nechybělo ti závodění?“
Patrik Mikel: „Ty jako jo, chybělo mi, ale zase jsem si to natrénoval. Měl jsem se, na co těšit a nikam jsem nespěchal. Je mi teprve patnáct roků a celá další sezóna je před námi. Nebyla potřeba to řešit stopětadvacítkou, bylo lepší počkat si a trénovat.“

speedwayA-Z: „Konečně přišel říjen a s ním tvůj oficiální ostrý debut s půllitrem. Při přeboru v Žarnovici jsi byl čtrnáctý, v Pardubicích třináctý. Jak na tyhle závody vzpomínáš?“
Patrik Mikel: „V Žarnovici jsme měli jednu věc jinak a já požádal Filipa Šiteru, jestli by mi s tím nemoh‘pomoct. On ‚zkus si to hlavně o tréninku‘. Start, zvedlo se mi to, dvakrát se mi to kleplo a už ležím. Došel ten Polák a hodil mě do stabilizovaný polohy. Pomohli odnést motorku, ale závod jsem odjel bez problémů akorát dvě jízdy, pak upadly ventily. Pardubice už bylo něco jiného, měli jsme půjčené GM od Martina Málka. První jízdu jsem nedojel, pak už to bylo lepší a lepší. Zkoušel jsem to a trénoval. Mělo to svůj přínos, zajezdil jsem si a hlavně si to zkoušel.“

speedwayA-Z: „Do přípravy na novou sezónu se už na počátku února pustili i ti největší opozdilci. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty a chystáš nějaké novinky na plochodrážní rok 2014?“
Patrik Mikel: „Posiluju, mám kamaráda, co jezdí motokros, chodím s ním cvičit do posilovny, máme udělaný svůj plán. Fyzička se uvidí, jestli je v pohodě, byl jsem měsíc nemocný. To udělalo svoje a teď to doháním. Jak se to daří, se dozvím na začátku sezóny. Technická stránka bude dobrá. Snad… Budou dvě motorky a nové modro – růžovo – bílé barvy. Nejen kombinéza, ale i deky a podložky.
Všechno jsem si dělal sám i ty znaky mě napadly. Žralok je pro mě agresivní zvíře, tak ho mám na kombinéze. Dostal jsem ji pod stromeček od ježíška. Doteď jsem měl všechno po Edovi, teď budu mít svoje vlastní. Ptali se mě, co chci za znak, já že žraloka, což pro ně nebyl problém, protože to byl znak Rybniku. A Migel mi začali říkat jednou na soustředění a už mi to zůstalo.“

Patrik Mikel děkuje:
„Děkuju hlavně svému takovi, rodině za podporu, že se o mě pěkně starají. Bez nich bych nebyl nic. Shupě, že mi pomáhali, Petru Popelkovi z VANAPO, AK Březolupy a Pepovi Mizerovi a všem, co mě podporovali a věřili mně. Martinovi Gavendovi a Martinovi Málkovi, povlak jsem už vrátil.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Antonín Škach

MS Na ledě

Souboj klimatických pásů má jednoznačného favorita

Togliatti – 7. února
Ruské Togliatti určí o nadcházejícím víkendu držitele prvních letošních medailí z plochodrážních světových šampionátů. Rusové, kteří vládnou již jedenáctým rokem, by byli doma favority, i kdyby letošní zima v západní části Evropy nebyla tak mírná jako letos. Geografické podmínky jejich země bezesporu zvyšují už tak početný seznam výhod na jejich straně, takže se dá předpokládat, že největší bitva se strhne o posty počínající stříbrnou medailí.

Původní složení týmů dostalo vážnou trhlinu, když se zranění Franze Zorna ukázalo vážnější, než by se na první pohled zdálo. Plány Rakušana, jenž si léčí v Salzburku frakturu stydké kosti a tržné rány na nohou utrpěné během pádu v rozjížďce s číslem tři prvního finále jednotlivců v Krasnogorsku, na comeback v Assenu vzaly za své.

Složení většiny týmů odráží stav, kdy zkušeného borce doplňují méně zkušení kolegové. V českém družstvu plní úlohu jedničky Jan Klatovský, zatímco Andrej Diviš zaznamená návrat do nároďáku z pozice náhradníka. Lukáš Volejník si odbude svou premiéru s číslem pět.

Česká trojice, kterou budou dirigovat Milan Špinka a Antonín Klatovský starší, věří, že minimální počet odjetých podniků nepůjde na vrub jejich ambicí. A stejně tak nechvalně proslulý rozhodčí Krister Gardell, jenž dozajista nezapomněl červnové publikum v Divišově, a jenž navzdory evidentním chybám soudcuje vrcholné podniky i nadále, jak je ostatně v ploché dráze běžným zvykem.

Startovní listina:

Polsko: 1 Grzegorz Knapp, 2 Miroslaw Daniszewski, 15 Michal Knapp
Rusko: 3 Danil Ivanov, 4 Dmitrij Koltakov, 16 Sergej Makarov
Česká republika: 5 Lukáš Volejník, 6 Jan Klatovský, 17 Andrej Diviš
Rakousko: 7 Harald Simon, 8 Josef Kreuzberger
Německo: 9 Günther Bauer, 10 Max Niedermaier, 19 Stefan Pletschacher
Švédsko: 11 Stefan Svensson, 12 Per-Anders Lindström, 20 Niclas Svensson
Finsko: 13 Antti Aakko, 14 Mats Järf, 21 Tomi Tani

Foto: Wojta Zavřel

Ostatní závody

České závodníky čeká šroubkařský víkend

Praha – 7. února
Návrat teplého počasí s největší pravděpodobností sfouknul i poslední plamínek naděje, že bychom se v letošní sezóně dočkali českých ledařských šampionátů. Ruské lokality jsou pro českého fanouška přece jen poměrně z ruky, nicméně příští víkend nabízí možnost vyrazit na šroubky. I v tomto případě ovšem bude zapotřebí překročit hranice.

Německá série pod taktovkou Ronnyho Weise má na programu hned dvě zastávky. První z nich je Schönheide. V městečku nedaleko Karlových Varů ožije místní ledová hala zvukem plochodrážních motorů v sobotu 15. února úderem šestnácté hodiny.

Hned druhý den čeká šroubkaře, mezi nimiž nebudou chybět ani čeští zástupci Michal Dudek, Roman Čejka, Hynek Štichauer a Petr Málek, vlajková loď celého seriálu. Ronny Weis dlouho přemítal nad pronájmem kluziště v obrovské Energieverbund aréně v Drážďanech. Poprvé se přece jenom zalekl náročných podmínek a šroubkaři se představili na vnější ploše v sousedství, kde se již několikrát proháněli ledaři na svých speciálech.

Nicméně od roku 2011, kdy jeho série zavítala do Drážďan poprvé a zároveň naposledy, jeho organizátorský tým nabral více zkušeností. A padlo rozhodnutí přece jen podstoupit všechna rizika včetně tučných pokut v případě poničení mrazícího zařízení skrytého pod ledovou slupkou. Vyplatilo se, takže se sem Speedway-on-Ice vrátí v neděli 16. února.

Ve stejný den se šroubky uskuteční rovněž v polské Toruni. Mezi účastníky jedenáctého mistrovství Toruně na ledě nechybí kupříkladu Adrian Miedzinksi, Maksym Drabik, Jacek Gollob se svým synem Oskarem či Tomasz Bajerski a také Michaela Krupičková, která už na pozvánku pořadatele dala kladnou odpověď.

Foto: Wojta Zavřel

Minirozhovor

René Vidnerovi loni nezbylo než se víc držet volantu traktoru než řidítek plochodrážního motocyklu

Přelouč – 7. února
Zjara 2011 šokoval informací, že ve svých osmnácti letech končí se svou plochodrážní kariérou. Avšak jeho modrá kombinéza dlouho na hřebíku příliš dlouho nevisela. René Vidner se záhy vrátil do sedla, v sezóně 2012 se s juniorským týmem Pardubic zapsal mezi mistry republiky a letos by se v posledním roce své juniorské kariéry chtěl výrazněji prosadit, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.

Z předčasného důchodu na mistrovské pódium
„Určitě to nebylo jednoduchý rozhodnutí ukončit kariéru,“ vrací se René Vidner o tři roky zpátky. „Ale spíš mě k tomu vedly finanční důvody. Přece jenom to není levný sport, jako všichni, co jsme u plochý dráhy, víme.“

Extraligový mítink, v němž nakonec Mšeno na své domácí půdě o jediný bod porazilo Pardubice, však nebylo definitivní tečkou za kariérou René Vidnera. Tehdy pod majestátní siluetou Bezdězu na obzoru sice neviděl cíl juniorské rozjížďky s číslem dvě a Lubomír Vozár ho už na ovál neposlal, ale lepší zítřky měly teprve přijít. Před sezónou 2012 totiž hlásil comeback.

„Po roční pauze jsem se rozhod‘ vrátit, protože mně chybělo jezdit po závodech,“ vysvětluje a přidává i další prozaičtější důvod. „A taky mně zůstaly věci, na který se nedalo koukat. A aby byly jen tak hozený v koutě, taky nešlo. Už se plochý dráze přeci ňákou dobu věnuju a nedá se to jen tak zahodit.“

Na podzim 2012 už nechyběl na slavnostním vyhlášení mistrů motocyklového sportu, jelikož spolu s Václavem Milíkem a Davidem Štěrovským posadil Pardubice na trůn juniorských družstev. „Určitě jsem nelitoval,“ směje se dnes. „Byly to super závody a hlavně dobrej‘ výsledek, jen škoda že se to nepodařilo obhájit.“

Přitom chyběl kousek, protože rozhodující mítink v Liberci zastihl Pardubice na postu spolu leadera se Slaným a Prahou. Jenže bez Václava Milíka, jehož pardubický klub uvolnil pro polský Rybnik, se staly snadnou návnadou pro soupeře a skončily třetí. Po předcházejícím triumfu v pardubickém kole určitě škoda.

„Tak určitě to škoda byla,“ přemítá René Vidner. „Ten výsledek moh‘ bejt‘ lepší. Vždycky může bejt‘ líp! Uvidíme, co nám přinese další sezóna, určitě by nebylo špatný udělat lepší výsledek!“

Na lepších výsledcích se už pracuje
Loni sám neměl moc závodů. Extraligou se mihnul dvakrát a ani její nižší sestřičku nevyužil naplno. Co se dělo, že místo řidítek plochodrážního motocyklu spíše svíral volant traktoru? „Nastal problém, že jsme prodali transportera,“ líčí René Vidner. „Koupili jsme jiný auto od Luboše Tomíčka a nějak se to nedařilo opravit. Půl sezóny jsme byli bez auta a tu opravu musel taky někdo zaplatit, takže vlastně nic jinýho nezbylo, než kočírovat traktor místo motorky. Pravdou je, že jsem za sezónu 2013 odjel dost málo závodů. Uvidíme v roce 2014, jak se to bude vyvíjet, ale určitě bych nechtěl vynechat ani jeden závod. Co půjde, odjedu…“

Chu do závodění na něm byla znát už při říjnovém vrcholu českého přeboru v Pardubicích, kde mu doslova kousíček chyběl ke stupňům vítězů. „Jo, nebyly to špatný závody,“ konstatuje. „Ňáký ty body jsem tam nasbíral. Je pravdou, že chu na ty závody byla, když jsem jich moc za tu sezónu neodjel. A s bednou jsem počítal, ale nějak to nevyšlo (smích).“

Třinácté místo v domácím juniorském šampionátu dává dostatečný prostor k motivaci, aby jeho poslední sezóna strávená ve věkové kategorii do jednadvaceti let byla ještě lepší. „Určitě to beru tak, že je to můj poslední juniorskej‘ rok,“ přemítá René Vidner. „A něco bych ještě chtěl dokázat. To třináctý místo se mně moc nelíbí, tak doufám, že se v následující posunu na lepší.“

Jenže chtít a doufat zároveň automaticky neznamená mít. „Chystám se,“ vytuší pardubický junior směr dalšího vyprávění. „Motorky jsou už skoro postavený. Na fyzičce taky makám. Každý dva dny posiluju doma na posilovacím stroji. Občas vyjedu na kole se projet a jinak máme od klubu čip do bazénu. Jak se říká, uvidí se na dráze, jaká byla příprava.“

René Vidner děkuje:
„Poděkovat bych chtěl všem, co mně pomáhaj‘. V prvý řadě mechanikům Luboši Vrtáčkovi a Rendovi Vidnerovi staršímu. Bez těch by to nešlo. Rodině za podporu a také sponzorům, bez kterých by se to nedalo dělat.“

Foto: Wojta Zavřel a Antonín Škach

Extraliga

Pražský Olymp nezůstane xenofobní ani letos

Praha – 6. února
Ve stojatých přestupových českých ligových vodách není zveřejnění soupisek přece jen očekáváno s takovým napětím jako za hranicemi. Novinkami bývají především angažmá zahraničních posil, z nichž se stejně většina českému diváku nepředstaví. Letos však trošku vzruchu přineslo dělení závodníků dnes již bohužel bývalého extraligového Mšena. A v neposlední řadě skutečnost, že tentokrát je cizinců přece jen o poznání méně než v předchozích letech a v případě Olympu dokonce žádný. Tomáš Topinka, jediný extraligový kouč, jemuž se magazín speedwayA-Z během včerejška dovolal, vysvětlil, že za tím rozhodně není pražský návrat před rok 2006.

„Sezóna začíná v dubnu,“ reaguje Tomáš Topinka na dotaz, proč je jeho soupiska prozatím prosta jakýchkoliv zahraničních jmen. „Není zatím důvod psát žádný jména, na to je čas, ale cizinci budou.“

Stejně jako v předchozích letech, je možné svobodně doplňovat soupisky až do konce června. A dlužno podotknout, že ani pardubická sestava prozatím nesrší hvězdnými jmény. A ke všemu limit součtu average jednotlivého družstva zvýhodňuje spíše kompaktnější sestavu než hvězdné individuality.

Proto do pardubické sestavy zapadá Norbert Kosciuch, jenž je jediným Mšeňákem, po němž úřadující šampión sáhnul. Jan Holub a Zdeněk Simota zamířili do Slaného, zatímco Filip Šitera našel útočiště v Praze.

„Chtěl jsem i Zdeňka Simotu a Jana Holuba, ale s ním jsem se nedomluvil a Simoák ten den, kdy jsem mu volal, už podepsal ve Slaným,“ svěřuje se Tomáš Topinka. „Filip je svým způsobem ještě mladej‘, měl by si uvědomit, jaký chyby se staly, a měl by něco se sebou dělat. Třeba mu trénování u nás pomůže.“

I když pražský kouč navzdory nátlaku nechce zveřejnit ani jednoho cizince, na něhož by se fanoušci mohli těšit. Jisté je, že mezi nimi nebude Artur Czaja. Ten loni lavíroval mezi Slaným a Prahou, aby nakonec dal přednost celku z hlavního města, avšak pro letošek jej Milan Mach získal. V jeho Cereasu figuruje i jediný absolutní nováček soupisek českých lig, jímž loňský parák Martina Gavendy z šampionátu dvojic a předloňský juniorský vicemistr ČSMS Jakub Jamrog.

Foto: Wojta Zavřel a Michal Kohout

Servis

Jízdní řád české sezóny se uzavírá

Praha – 5. února
Po prosincovém kalendáři byly neméně očekávaným výstupem soupisky ligových soutěží a zveřejnění přihlášených závodníků do českých šampionátů. Výkonný výbor SPD je projednal a schválil na svém pondělním zasedání a magazín speedwayA-Z je nyní přináší v celé šíři.