Ústí nad Labem – 12. února
Předloni prožil nesmírně úspěšnou sezónu, nicméně stupně vítězů mu ve stopětadvacítkářských seriálech pokaždé unikaly o onen pověstný vlásek. V zimě se svěřoval, že by se loni před nimi nechtěl zastavit. Zjara se zdálo, že se mu to plní. Na konci sezóny se Václav Verner ozdobil bronzovou medailí z mistrovství republiky na malých oválech, nicméně magazínu speedwayA-Z se svěřil, že na svůj úspěch už v pětistovkách s největší pravděpodobností nenaváže. Okolnosti jej totiž donutily v šestnácti letech ukončit slibně se rozvíjející kariéru.
V boji o stříbro sehrály svou roli rovněž štěstí a smůla
Při loňském Speedway Mini Cupu stál na pódiu až v jeho třetím díle v Divišově, avšak ten další na stejné dráze už vyhrál s osmnáctibodovým maximem. Mistrovství republiky na krátkých drahách začal v květnu na pražské Markétě z druhého místa.
„Start to byl určitě dobrej‘,“ vrací se Václav Verner na počátek loňské sezóny. „Kéž by to tak bylo dál. K tomu mému prvnímu životnímu vítězství… On ten závod až tak slavný nebyl, soupiska nebyla vůbec plná, takže nebylo nějak těžký udělat tu osmnáctku. Ale na začátek sezóny dobrá motivace.“
Sezóna kolibříků nabídla opět natřískaný termínovou listinu. Václava Vernera jsme ale neviděli na startu ve všech případech. Při Speedway Mini Cupu vynechal rovnou pět podniků, takže skončil čtvrtý s poměrně mohutnou bodovou ztrátou, kterou by ovšem v případě účasti ve všech závodech šlo dohnat…
„Ty minicupy jsou braný jako taková příprava nebo trénink,“ vysvětluje chabařovický plochodrážník. „A pro mě bylo důležité jezdit hlavně mistráky, takže abych dal motorům voraz, musel jsem leccos vynechat, protože jsem jel i několik závodů na klasickém oválu. Musel jsem to šetřit a tak jsem nechal prostor mladším vrstevníkům. Občas jsem si udělal radost a mohl se svézt při minicupu, kde jsem fungoval spíš jako takovej‘ náhradník, kterej‘ byl nasazenej‘, když bylo málo jezdců.“
Filozofie zaměřit se především na šampionát republiky na malých drahách fungovala a Václav Verner v něm nakonec získal celkový bronz. Hodně litoval domácího závodu před Hurychovým memoriálem a zářijové Prahy, ale především zrušených závěrečných Chabařovic v říjnu. V tomto ohledu zažil návrat situace z předcházejícího roku, jelikož ho nyní od stříbra dělilo pouhopouhých sedm bodů.
„Bronz je sice pro mě úspěch, ale cíl měl být mistr,“ povzdechne si. „Bohužel… Záleželo mi na tom hodně. Jenže motocykl mi vůbec nepřál, když se mi při dobře rozjetým závodě rozsypal motor. To ani nešlo vyjádřit slovy, jak moc jsem byl zklamanej‘. A dojet to jen tak na náhradník, určitě nebyl záměr. Měl jsem smůlu… Filipovi Šifaldovi přálo víc štěstí, dokázal uhájit 
náskok. A počasí, které zapříčinilo zrušení posledního mistráku v Chabařovicích, tomu napomohlo. Hodně s tím zamíchalo onemocnění Adama Fencla, mohlo bejt‘ všechno jinak. Takže na to, že to byla moje poslední sezóna, docela zklamání, ale i v uvozovkách úspěch.“
Nelehké rozhodnutí
Václav Verner třikrát zasáhl rovněž do klasického šampionátu stopětadvacítek. „To bylo, abych zkusil, jak se jezdí závody na velký dráze,“ vysvětluje. „A pomoc při přípravě na Evropu a příprava na pětistovce. A jelikož jsem to jel, na tom, na čem jsem jel, na mý motorce pojmenovaný Dromedár (smích), tak ode mě nikdo nic nečekal.“
V evropském poháru v Pardubicích se nakonec objevil jako náhradník. „Byl to zážitek, všechno bylo báječný,“ vybavuje si poměrně chladný den na sklonku loňského května. „Ten náhradník mě mrzel a možná mrzí eště teď. Chybělo malinko… A to zas kvůli nedostatečný technice. Vím, vypadá to, že se pořád vymlouvám na motorku, jenže ono to tak fakt je, pokaždý ve druhým kole zvadla. Jinak myslím dobrej‘ výkon na náhradníka, že jsem byl před jezdci, kteří byli nasazení do závodu. Ale mohlo to bejt‘ lepší. Moc se mi líbil souboj mezi mnou a Josefem Novákem. Předjížděli jsme se a šli po sobě a nakonec z toho vyšel vítězně Pepa.“
Pro letošní sezónu Václav Verner figuruje na soupisce Slaného pro první ligu a Chabařovice jej přihlásily do mistrovství republiky juniorů. Avšak on sám zmínil, že loňská sezóna byla poslední v jeho krátké, leč nadějně rozjeté kariéře.
„Kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu, kvůli kloubům, kdy mě bolelo jezdit, škola a finanční situaci jsem se po dlouhém uvážení rozhodl prozatím ukončit závodní kariéru,“ říká Václav Verner smutně znějící zprávu. „Třeba to není definitivní a za pár let nebo za rok opět usednu do sedla závodního speciálu. Bůhví… Ale zatím to tam nebude. Určitě se však budu pohybovat v kruzích ploché dráhy dál. Přece jen zbavit se závislosti na metanolu není tak jednoduché. Jen doufám, že to veřejnost špatně nepochopí, aby si nemysleli, že to vzdávám, nebo že se bojím pětistovky. To nee. Na pětistovce jsem aktivně trénoval, i když to jednou skončilo výletem do nemocnice s pohmožděným hrudníkem (smích).“
Václav Verner děkuje:
„Chtěl bych popřát Adamovi Fenclovi, aby se mu dařilo víc v další sezóně. Protože teď měl opravdu smůlu. A chtěl bych poděkovat závodníkům a mechanikům za to, jaký jsou fajn kolektiv. A pak nejvíce SC Chabařovice za podporu a umožnění mého fungování v plochý dráze. Pak mockrát děkuju AK Slaný za propůjčení motocyklu 500 ccm a SCM za nominace na různá soustředění. Snad nebude mé ukončení kariéry nikoho příliš mrzet. A držím palce všem do další sezóny:“
Foto: Wojta Zavřel, Antonín Škach a Jiřina Šifaldová
