Ledařský finálový seriál se vrací tisíce kilometrů do západní Evropy

Blagoveščensk – 15. a 16. února
Úřadující světový šampión Danil Ivanov o uplynulém víkendu udržel průběžné vedení ve finálovém seriálu ledařského mistrovství světa. Ve vzdáleném asijském městě Blagoveščensku ležícím na rusko – čínské hranici jeho počínání sledovalo téměř deset tisícovek diváků, jimž náramně přišlo vhod zlepšení počasí z mínus třiceti na slunečných mínus dvanáct.

První den přitom vyhrál Dmitriji Koltakov, když v dramatickém finále porazil Danila Ivanova, divokou kartu Pavla Čajku a Sergeje Makarova. Jenže leader průběžné klasifikace se právě dočkal své jediné další porážky v rozjížďce s číslem čtrnáct, kde byl v cíli rovněž za Dmitrijem Koltakovovem. Tomu nezbylo než litovat defektu v šesté jízdě, protože Danil Ivanov navýšil průběžné vedení.

Sobotní závod skončil smolně pro Rakušana Haralda Simona, jenž pro místní tým bojuje v ruské lize. By si připravil motor speciálně na tento závod, nemohl ho využít, jelikož po kolizi s Maxem Niedermaierem skončil s potrhanou nohou v nemocnici. S chirurgickými stehy nemohl druhý den závodit, avšak ve středu se vrátil domů do Rakouska s nadějemi na pokračování v Assenu.

Druhý den byla řada na Danilu Ivanovovi, aby se postavil na nejvyšší stupínek pódia. Finále bylo nabité událostmi, když Dmitrij Koltakov upadl a místní borec Pavel Čajka přejel vnitřní čáru. Marek Wojaczek nevylučoval za vyjetí z oválu poprvé, což stálo za různými dezinformacemi ohledně výsledků. Při repete se Danil Ivanov prohnal cílem před Igorem Kononovem a do Assenu dorazí se čtyřbodovým náskokem na Dmitrije Koltakovova.

Představitelé FIM neskrývají svou radost z úspěšného exportu světovým ledů tak daleko na východ, jak je jen možné. Šéf CCP Armando Castagana vedl jednání s představiteli čínské a japonské federace, aby se šampionát posunul ještě dál.

Logistickým úspěchem skončil i přesun závodníků s třiceti motocykly, mechaniky a oficiálním doprovodem přes osm tisíc kilometrů od matičky Moskvy. Nyní šampionát vyvrcholí v západní Evropě, nejprve v Assenu a nakonec v Inzellu.

Průběžné pořadí seriálu:
Ivanov 72, Koltakov 68, Kononov 57, D. Chomicevič 56, Makarov 49, Svensson 30, V. Chomicevič 30, Čajka 27, Lindström 24, Klatovský 19, Stellingwerf 19, Bauer 17, Pletschacher 16, Aakko 14, V. Kosov 14, Logačev 10, Knapp 9, Simon 8, Niedermaier 3, J. Kosov 3, Tani 3, Zorn 0, Akimenko 0

Foto: FIM/Good-Shoot

Ronny Weis umístil vlajku na nejvyšší stožár vlajkové lodi svého šroubkařského seriálu

Drážďany – 16. února
Drážďanská Energieverbund Arena se v neděli odpoledne plnila diváky, z nichž někteří z nich před otevřením pokladen využívali poslední možnost předprodeje vstupenek v místní sportovní restauraci. Ronny Weis měl díky tomu o starost méně, protože se netajil, že pakliže se nesejde dostatečný počet diváků, pojede se na domovském ledě hokejových drážďanských Lvů naposledy. Nicméně i tak si šéf organizačního týmu rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek práce. Nakonec však neprohrál jedinou rozjížďku a stal se jediným borcem, který v dosavadních čtyřech kolech šroubkařského seriálu Speedway-On-Ice ani jednou nechyběl na pódiu.

Trojice na čele průběžné klasifikace
Po prosincovém vítězství ve Freitalu Ronnyho Weise z nejvyššího stupínku pódia sesadil syn jeho přítelkyně Richard Geyer. A v předvečer drážďanského mítinku se stejný husarský kousek povedl Hynku Štichauerovi. Nicméně problémem se opět ukázal tlak v pneumatikách, které od letošního roku závodníkům dodává pořadatel.

„Fouká tam dva bary a po závodech v sobotu mi naměřil jen 0,2,“ svěřoval se Hynek Štichauer, přičemž argumentoval zaplombovanými ventilky. „Nevím, jak je to možný, prostě to někam uteklo.“

Roman Čejka se dočkal dofouknutí duše své zadní pneumatiky před klíčovým rozjezdem o velké finále. „Nedalo se na tom jet,“ vysvětloval pád, který jej mezi nejlepší trojici nakonec nepustil. Aby se podobným kontroverzím předešlo, Ronny Weis se rozhodl kontrolovat tlak v kolech průběžně.

Drážďanská hala je ve srovnání s ostatními arénami skutečnou vlajkovou lodí a podle toho vypadalo i slavnostní zahájení s laserovými a kouřovými efekty doprovázejícími individuální představení nejen hlavní kategorie plochodrážníků, ale i malých motokrosařů a litrových motokár, které od letoška nahradily rallyekrosová auta.

Polovina závodů zastihla na čele průběžné klasifikace hned trojici borců. Ronny Weis se vydal na vítěznou dráhu již v rozjížďce s číslem jedna. Michal Dudek v ní nedokázal objet Henka Koonstru navzdory slibnému nájezdu vnějškem úvodního oblouku. Ob pět jízd později si na domácího matadora odvedl Sergeje Malyševa.

Přitom v Německu usazený Rus potřeboval body jako sůl, jelikož upadl do potíží již v rozjížďce s číslem dvě. Zatímco se Richard Geyer usadil ve vedení, Roman Čejka se od Sergeje Malyševa nenechal zmáčknout. Nicméně jejich duelu skončil v cíli druhého kola pádem obou aktérů.

Sergej Malyšev pykal za svou vinu diskvalifikací, zatímco rozhodčí přidělil technické body. Ještě horší vstup do závodu ovšem prožil Marcin Sekula vyloučený za pád hned v rozjížďce s číslem tři. A stejně tak Steven Mauer, který upadl při obou následujících repete, až nakonec zbyl jen Hynek Štichauer.

V rozjížďce s číslem čtyři však Pardubičan zaúřadoval naplno stylem start – cíl, když se Roman Čejka posunul jen před Henka Koonstru. V páté jízdě si druhý triumf připsal Richard Geyer. Cestu ke dvěma bodům mu přece jen poněkud usnadnil Marcin Sekula. Jeho start by klidně snesl přídomek letmý, nicméně někdejší závodník Opole již ve druhé zatáčce roztočil ukázkové hodiny.

Drama až do konce
Třetí série přinesla prodloužení vítězné šňůry pro oba německé závodníky. Richard Geyer opanoval sedmou a Ronny Weis osmou jízdu, přičemž měl na Romana Čejku náskok celé kraoučké rovinky již na konci prvního kola. Prvním poraženým vítězem se však stal Hynek Štichauer, jehož po startu rozjížďky s číslem devět odvedl Sergej Malyšev.

Ten po problematickém úvodu zvýšil hodnotu svých akcií dalším vítězstvím v desáté jízdě, kde nedal osamocenému Henku Koonstrovi ani náznak šance. Hynka Štichauera vzápětí čekal klíčový duel s domácím rodinným tandemem, v němž startoval až od mantinelu. Ronny Weis šel ze středu nezadržitelně do čela. Pardubičan neváhal v úvodním oblouku zaútočit na Richarda Geyera, leč bezvýsledně.

Sotva trojice účastníků proburácela cílem, tajenka obsazení velkého finále měla své řešení. Ronny Weis osm bodů, Richard Geyer o jeden méně. Hynek Štichauer sice dosáhl na pětibodovou hranici, jenže ve prospěch Sergeje Malyševa mluvil lepší výsledek vzájemného souboje. A podobně by se vedlo i Romanu Čejkovi, kdyby nakrásně vyhrál poslední rozjížďku základního rozpisu. Jeho pět bodů by postrádalo druhé vítězství, jímž by Sergeje Malyševa trumfnul.

Po startu byl však vpředu Michal Dudek, který svůj výkon přirovnával k závodění na babetě. Triumf by jej dostal alespoň do malého finále. Jenže rázný útok Romana Čejky, který ho nemilosrdně přitloukl na mantinel, ho zbavil vedení. To si nakonec vychutnal třetí vzadu Marcin Sekula, jenž se díky dvoubodovému přídělu mohl chystat na jízdu o čtvrté místo.

„Už jsem si vybral dopředu,“ komentoval Hynek Štichauer fakt, že se k volbě dráhy malého finále vydal již s červeným povlakem nasazeným na své přilbě. Ani Roman Čejka dlouho neotálel, aby sebral deštník modré naváděčce.

Sotva kolem trojice borců proletěla startovací guma, ujal se vedení Hynek Štichauer. Jenže Roman Čejka letěl spodem výjezdu z druhé zatáčky, aby v nájezdu do druhého kola pronikl do čela. „Čejen to měl postavený a já mu to hodně otevřel,“ vysvětloval Hynek Štichauer. „Jedna věc je, že jsem s tím nepočítal a ta druhá, jak jsem nebyl ve velkým finále, sral jsem na to.“

Zbývalo již jen velké finále, v němž Ronny Weis zvolil modrou dráhu. Richard Geyer váhal nad oběma zbývajícími posty, aby se nakonec postavil na vnitřek. Sergej Malyšev neměl, co ztratit, tak se ještě vrátil ke svému mechanikovi. Pak to byl on, kdo kalil vodu. Ronny Weis sice slavil vítězství stylem start – cíl, avšak Sergej Malyšev sebral druhé místo Richardu Geyerovi v nájezdu do druhého kola.

Hlasy z depa
„Dneska dobrý,“ nechal se slyšet Roman Čejka. „Chtělo by to upustit gumu, ale to nám Ronny nedovolí. Nedá se na tom závodit. Dneska to šlo, ale s upuštěným kolem by to bylo lepší. Malý finále se mi povedlo, chyt‘ jsem nějakou kolej a ta mě popostrčila dopředu před Hynka.“

„Hele, jako dobrý svezení,“ odpověděl Hynek Štichauer na otázku magazínu speedwayA-Z, jak to dneska viděl. „Prostě je to závod v případě. Ale závody se jezděj‘, aby se vyhrávaly. Respektuju domácí, že s ním maj‘ práci, a že chtěl vyhrávat. Ale myslím, že my máme přefoukaný gumy. I když to Ronny měřil, mělo to 1,9 baru, to si myslím, že není možný, že má překalibrovanej‘ měřák. Včera se mi to povedlo, dneska ne. Je to otázka i startů, oni to pořádaj‘ a my většinou stojíme nad nima. Pořádaj‘ to, dobrý, ale neměli by dělat takový čuňárny.

„Dneska jsem to viděl, jako bych jel na babetě,“ krčil Michal Dudek rameny. „Včera pohoda, dneska škoda tý poslední jízdy, co mi tam udělal ten pták z Ledců (smích). Kdyby tam nebyly prkna, byl bych na držce. Ale hlavně že jedeme domů celý.“

    TOT MF VF
1. Ronny Weis, D 2 2 2 2 8   1.
2. Sergej Malyšev, D (RUS) X 1 2 2 5   2.
3. Richard Geyer, D 2 2 2 1 7   3.
4. Roman Čejka, CZ 1 1 1 1 4 1.  
5. Hynek Štichauer, CZ 2 2 1 0 5 2.  
6. Marcin Sekula, D (PL) X 0 1 2 3 3.  
7. Henk Koonstra, NL 1 0 0 1 2    
8. Michal Dudek, CZ 0 1 0 0 1    
9. Steven Mauer, D X 0 0 – 0    

Foto: Miroslav Horáček


Čechům v Rusku čekání na evropský šampionát vcelku utíká

Neftěkamsk – 18. února
Čtrnáctidenní čekání na evropský šampionát v Kamensku Uralskem si Lukáš Volejník zpestřil víkendovým závodem o mezinárodní pohár baškirské motocyklové federace. Zatímco Martin Běhal působil v roli mechanika, do akce se na stadiónu Toros v Neftěkamsku dostal i Robert Růžička. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy.

„Zajímavostí byl rozjezd o první flek, kdy si oba zúčastněný navzájem vyměnili motorky, ale mistr přesvědčil o svých kvalitách a jasně zvítězil,“ vysekl Robert Růžičku poklonu Nikolaji Krasnikovovi, který se v neděli zmocnil poháru, jenž sám věnoval.

Ani dodatková jízda o třetí příčku nepostrádala na dramatu. „Jevgenij Šarov jel neustále jen po lajně,“ vzpomíná český ledař. „A naopak Andrej Šišegov pořád po venku. A i když celá čtyři kola jeli bok po boku, byla nakonec lajna rychlejší a první projel cílem Šarov.“

Lukáš Volejník nakonec skončil desátý. „Jel druhý den ve větší pohodě než v sobotu a neabsolvoval žádný pád,“ hodnotí Robert Růžička. „Závod pořád bral jako kvalitní trénink na nastávající závod mistrovství Evropy, kde by rád dosáhl dobrého umístění.“

Sám Robert Růžička obsadil patnáctou pozici. „Můj nedělní výsledek byl poznamenám pádem až za cílem za polovinou zatáčky, kdy Rus, kterého jsem v rozjížďce odvedl, to do mě zezadu ve vysoké rychlosti nahulil a z motorky mě sestřelil,“ popisuje dramatické momenty. „Byl jsem z toho otřesený a pomlácený. Naražené pravé rameno, pohmožděné levé stehno a ruka a několik vpichů od hřebíků na zádech. Pak už se mně moc dobře nejelo.“

Nyní však česká ekipa pomýšlí již jen na evropský šampionát. „Před Evropou už žádný závody, ani trénink, jen přesun a v pátek oficiální trénink,“ svěřuje se Robert Růžička. „Celkem nám to tady utíká.“

Foto: Robert Růžička

Danil Ivanov zvyšuje vedení

Blagovešcensk – 16. února
Danil Ivanov ve dnešním čtvrtém pokračování finálového seriálu ledařského mistrovství světa protnul metu finálové jízdy pouze před Igorem Kononovem, jelikož Pavel Čajka a Dmitrij Koltakov byli vyloučeni. Před cestou do Evropy navýšil svůj náskok na Dmitrije Koltakova již na čtyři body, zatímco Dmitrij Chomicevič a Igor Kononov ztrácejí patnáct bodů. Jan Klatovský dnes obsadil jedenáctou pozici a celkově je desátý.

1. Danil Ivanov, RUS 17
2. Igor Kononov, RUS 19
3. Pavel Čajka, RUS 12
4. Dmitrij Koltakov, RUS 16
5. Sergej Makarov, RUS 12
6. Sergej Logačev, RUS 11
7. Dmitrij Chomicevič, RUS 10
8. Stefan Svensson, S 8
9. Günther Bauer, D 6
10. Per Anders Lindström, S 6
11. Jan Klatovský, CZ 6
12. Stefan Pletschacher, D 5
13. Grzegorz Knapp, PL 3
14. Tomi Tani, FIN 2
15. Rene Stellingwerf, NL 1
16. Max Niedermaier, D 0
res Roman Akimenko, RUS DNR

Jan Holub: „Trošku bych chtěl zlepšit výsledky!“

Lišov – 8. února
Může sloužit jako důkaz oprávněnosti rčení, že čas plyne opravdu rychle. A juniorovi na ploché dráze ještě rychleji, takže loni zažil první sezónu ve stylu českého seniora bez zahraničního angažmá. K tomu se přidaly problémy při hledání optimálního nastavení jeho GM, které se v jeho dílně objevilo, by se na něj jeho dědeček coby divišovský patriot už od dob svého působení v továrním týmu zpočátku díval poněkud rozpačitě. Jan Holub ovšem v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z řekl, že by letos chtěl začít tam, kde loni skončil a trošku své výsledky vylepšit.

speedwayA-Z: „Sezónu 2010 jsi zakončil jako absolutní král české juniorské scény se všemi třemi tituly. Rok na to jsi skončil po souboji s Michaelem Hádkem a Václavem Milíkem třetí. A stejně tak roku 2012, kdy jsi ovšem musel dohánět úvodní zpoždění kvůli zdravotním patáliím, avšak až do posledního závodu v Pardubicích mohl pomýšlet na titul. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Jan Holub: „Sezóna 2010 byla asi nejlepší sezóna. Bylo hodně závodů, rok na to přišel Venca. S ním to bylo hodně těžký vždycky. Do toho Haďas a většinou jsme se potkali v rozjížďce až na konec. Bylo to o tom, jak kdo odstartuje a jak to komu vyjde. Pak jsem měl ty záda a to byl velkej‘ problém. Nemoh‘ jsem chodit, nešlo se mi ohejbat a jednu chvíli jsem ani nevěděl, jestli budu ještě jezdit. Nakonec se to naštěstí umoudřilo, ale problémy s tím jsou dodneška. Byla dlouhá přestávka, dost jsem se na závodění těšil a pár závodů se mi povedlo. Pak byl poslední závod a prostě ty Pardubice… Tam to je hop nebo trop. Někdy se tam nechá zajet, ale jindy tam vyhořím na úplnejch‘ kravinách. Škoda, myslel jsem, že po tom titulu by to mohlo v junioráku ještě párkrát vyjít. Ale všichni jsme měli stejný výsledky, bylo to o pár bodů a záleželo na každý jízdě.“

speedwayA-Z: „V půlce října 2012 jsi v Pardubicích absolvoval finále světového juniorského šampionátu, které se stalo posledním juniorským mítinkem tvé kariéry. Jak se za tímto obdobím ohlížíš?“
Jan Holub: „Myslím, že ten poslední juniorskej‘ rok nebyl podle mejch‘ představ. Hlavní cíl byl postup do finále mistrovství světa, který mi uteklo na Ukrajině, kde jsem byl s Vencou. To mě mrzelo asi nejvíc. Čtvrtfinále v Blijhamu byl první závod s těma zádama, tam se mi podařilo postoupit, věřil jsem v postup i z Ukrajiny, kterej‘ bohužel nevyšel. Byla to veliká škoda, dodneška mi to trochu štve. A ty Pardubice, co si matně vzpomínám, to nebyl dobrej‘ víkend. Ani Zlatá stuha, měl jsem problémy s řetězama a motorem. Nic moc. Celkově juniorský období nebylo zas tak špatný, určitě lepší než zatím to seniorský. Řek‘ bych, že bylo dobrý. Srandy jsme si taky užili spoustu, jak na družstvech, tak i na jednotlivcích.“

speedwayA-Z: „Loni jsi tedy poprvé zažil sezónu coby český senior. Bez zahraničního angažmá se ti rapidně snížil počet závodů…“
Jan Holub: „Bylo to negativní, je to škoda. Když to vezmu, je to jednou míň závodů, než co jsem byl junior. Je to hodně znát sedět na tom jednou za tejden nebo čtrnáct dnů, než když jsem měl závody třikrát v tejdnu. Polsko se nepovedlo a Opole si myslím, že byla hodně velká chyba. Nebyl jsem tam spokojenej‘, domluva nic moc. A abych se až před závodama rozjížděl, jestli pojedu nebo ne, na to jsem nikdy nebyl. Pár závodů jsem tam odjel a nebyly špatný. Ale když jsem tři jízdy vyhrál a do další mě už nenasadili? Přebor by byl řešení, ale je to úplně bez náhrad, kdyby aspoň nějaký minimální náhrady byly. Určitě je lepší jet aspoň ten přebor, než trénovat nebo sedět doma a čekat na nějaký závody.“

speedwayA-Z: „Za této situace se Plzeň přihlásila do jadranského poháru dvojic. Jak se ti ta soutěž zamlouvala a není škoda, že v ní Plzeň už nepokračuje?“
Jan Holub: „Je to škoda, největší problém je asi ve financích. Nevím, nevidím do toho, ale proč by asi jinak nejeli? Možná i závodníci, bez nich to moc nejde. Myslím si, že to špatný nebylo. I obsazení bylo dobrý, jezdil jsem to se Zdendíkem, takže to bylo dobrý. Loni jsme se střídali i v mechaničení, on byl se mnou na Zlatý přilbě SNP, já pak s ním ve Francii a v Maďarsku. Akorát to má nevýhodu, že nemůžu v autě spát. Nedovolí to a posadí mě za volant. Většinou jsme oba vzhůru, ale já jsem zvyklej‘, sednout do auta a spát, protože řídí děda. Po tom předposledním závodě jsme nevěděli, jak na tom jsme. A v Lendavě to bylo šílený, nedalo se jet ani smykem. Dráha hrozná, uvažovalo se, jestli to nezrušej‘. Nakonec se to odjelo, kdybychom věděli, že nám chybí pár bodíků, bylo by to taky jiný. Neměli jsme s sebou žádnýho manažera. Jeli jsme sami, akorát řidiče jsme měli s sebou, tady jednoho kámoše od nás.“

speedwayA-Z: „Po roce 2012, kdy extraligu oživila trojkoalice DaK Moto Plzeň – Divišov ses loni vrátil do Mšena. Jenže z mistrovského celku, jemuž jsi také ty pomáhal v sezóně 2011 na trůn, se stal outsider. Čím taková proměna byla způsobena?“
Jan Holub: „Vůbec netuším. Hlavně nám chyběli lepší junioři a cizinců jsme asi začali zvát až zbytečně moc. Je dobrý jezdit s jezdci z Grand Prix, ale je to přece jen znát, když máš v týmu tři silný jezdce nebo šest. Těžko se tam dělaj‘ body, ale když se to povede, je to paráda, je to radost. Jako to poslední Mšeno. Povedlo se dopasovat motorku. Letos jsem začal jet GM, se kterým jsem byl a nebyl na začátku spokojenej‘. Je to takový moc složitý. Ve Mšeně to sedlo, hlavně dráha super, taková dost závodivá, mohli by to tam orat častějc. Myslím, že bylo škoda, že trojkoalice nepokračovala. Nikdo nám nevěřil a chybělo málo, abychom se do finále dostali. Nevím, proč to tak skončilo. Byla výhoda dvou závodů na domácí dráze.“

speedwayA-Z: „Svou účast v letošní extralize Mšeno podmínilo podmínkou návratu ke stylu čtyřutkání, splnitelnou o to obtížněji, že by ani Pardubice, ani Praha na ni nepřistoupila. A když ji neprosadilo na diplomatickém poli, skutečně se do extraligy nepřihlásilo. Jaké má jeho rozhodnutí dopady na tebe?“
Jan Holub: „Byl jsem z toho dost překvapenej‘ a zklamanej‘. Myslel jsem, že bych tam zůstal. Že za ně pojedu extraligu jsem měl v plánu určitě. Hlavně když jsem se to dozvěděl, byl to šok, v tu chvíli jsem byl bez závodů a hlavně bez extraligy, kterou chci jezdit určitě. Pak přišla nabídka ze Slaného, kterou jsem dostal od Milana Macha. Bavil jsem se i s Topasem, že bych šel do Prahy a nakonec jsem se rozhod‘ pro Slaný. Myslím si, že tady mám větší šance se svézt. Není to nikdy jistý nikde, ale tady si myslím, že je větší šance. Budu se snažit, abych se vešel do sestavy. Je to blbý jet ve třech, hlavně dost jezdců přišlo o extraligu, když se jeden klub rozpadne, je to znát. Jezdci by byli, určitě by to jeli rádi, ale nejsou družstva, není tým.“

speedwayA-Z: „Loni jsi vcelku pravidelně nastupoval za Mšeno rovněž v první lize, kde vám stříbro nakonec sebrala březolupsko – žarnovická koalice. Jak se ti tato soutěž zamlouvá?“
Jan Holub: „Není to špatná soutěž, jsou tam jak junioři, tak senioři. Je to zajímavý, může tam kdokoliv překvapit, zajet, hlavně se do jede na stadiónech, kde se často nejezdí jako Svitavy nebo Březolupy. Pro mě to byly určitě dobrý závody, když jsem nic jinýho neměl. Kdyby se ale místo první ligy jela extraliga na tolik závodů, bylo by to lepší. Březolupy nám loni nakonec vyfoukly druhý místo, to bylo zajímavý, uteklo to jako voda. Je to škoda, zezačátku jsme to měli rozjetý docela pěkně, akorát ten závěr… Co se dá dělat?!“

speedwayA-Z: „V semifinále mistrovství republiky jednotlivců ses nakonec natáhl pro čtvrtou postupovou příčku. Avšak finále v Divišově a v Plzni sis asi představoval lépe, že?
Jan Holub: „To jsem si představoval podstatně líp. To bylo špatný. Nedařilo se v Divišově i v Plzni. To je pro mě zakletej‘ mistrák, tam se mi nedaří už od doby, kdy jsem to jel jako junior. V Liberci celkově dráha je poměrně hezká. Když je dost materiálu, dá se předjíždět. Postup byl lepší než celej‘ mistrák. Ten se nepoved‘, akorát s Filipem jsme si pěkně zazávodili a poprali se o body nejen v Divišově, ale v Plzni taky. Ale v tý Plzni jsem to už nebral tak sportovně a netlačil na pilu. Letos by to už snad mohlo bejt‘ lepší. Nějakej‘ pěknej‘ výsledek by to tam chtělo.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic jsi dvakrát s Michaelem Hádkem skončil čtvrtý. Plánovali jste útok na stupně vítězů, avšak loni ses v šampionátu objevil po dvouleté pauze po boku Zdeňka Simoty v barvách DaK Moto Františka Liebezeita. Skončili jste čtvrtí, avšak ve skupině a do finálové části nepostoupili. Čím to?
Jan Holub: „Dvojice jsme se Simírem čekali, že by to mohlo bejt‘ lepší. Čekali jsme, že bychom se mohli dostat mnohem vejš‘. Bohužel nám to nevyšlo, Pražáci nám to tam trošku překazili. Letos uvidím, s kým to pojedu, jestli je vůbec pojedu. Škoda, že se nám s Haďasem to třetí místo aspoň jednou nepovedlo, i když jsme k tomu měli nakročíno. Měli jsme to spolu najetý. Se Zdendou to loni bylo taky dobrý, ale trošku chybělo.“

speedwayA-Z: „Letos byla zimní přestávka prakticky pouze v termínovém kalendáři, i když zbytky závějí podél silnice z Českých Budějovic nestačily prozatím úplně roztát. Jaké novinky chystáš na novou sezónu a jak se připravuješ?“
Jan Holub: „Novinky asi žádný nebudou, akorát jsem v extralize vyměnil vestu. Jinak zůstane snad všechno stejný. Trošku bych chtěl zlepšit výsledky. Všechno dělám stejně jako každou zimu. Akorát se šroubkama je to špatný, tuhle zimu není, kde jezdit. Občas jezdím na krosce. GM úplně vychytaný asi není, loni jsem vyzkoušel jen pár nastavení. Na některých drahách to funguje dobře, tak teď doladit zbytek. Je třeba začít tam, kde jsem minulou sezónu skončil a bude to dobrý. Oproti jawce je nastavení citlivější. Na zapalování, trysky, teplo. Věci pro mě neznámý, co jsem na jawě nikdy nedělal. Ta jela pořád stejně. GM je alchymie, ale když se to sejde, tak se to vyplatí.“

Jan Holub děkuje:
„Určitě všem sponzorům a všem, co mi pomáhaj‘. Děda hlavní mechanik a řidič, Simoák pomocnej‘ mechanik a navigátor.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout a Antonín Škach

Danil Ivanov nezvítězil, ale přesto uniká

Blagoveščensk – 15. února
Obrovský časový posun způsobil, že třetí finále světového šampionátu ledařů v Blagoveščensku poblíž rusko – čínské hranice startovalo již úderem páté hodiny ranní středoevropského času. Triumf si odnesl Dmitrij Koltakov, avšak Danil Ivanov nasbíral o bod víc, takže svůj náskok na dnešního vítěze v průběžné klasifikaci navýšil už na tři body. Na stupních vítězů jim dělal ještě společnost Pavel Čajka, startující na divokou kartu. Jan Klatovský obsadil třináctou příčku.

1. Dmitrij Koltakov, RUS 18
2. Danil Ivanov, RUS 19
3. Pavel Čajka, RUS 15
4. Sergej Makarov, RUS 13
5. Dmitrij Chomicevič, RUS 14
6. Igor Kononov, RUS 13
7. Stefan Svensson, S 8
8. Per – Anders Lindström, S 8
9. Grzegorz Knapp, PL 6
10. Rene Stellingwerf, NL 6
11. Günther Bauer, D 5
12. Stefan Pletschacher, D 5
13. Jan Klatovský, CZ 4
14. Max Niedermaier, D 3
15. Tomi Tani, FIN 1
16. Harald Simon, A 0
17. Sergej Logačev, RUS 0
18. Roman Akimenko, RUS 0