Pardubice – 18. ledna
Po třech přesmolných letech se konečně loni dočkal sezóny, která ho naplnila uspokojením. Stal se pevnou součástí extraligového celku, jenž se bez váhání posadil na extraligový trůn. Nadto Pardubicím přispěl k triumfu v první lize a spolu s Václavem Milíkem se v Březolupech postaral o vůbec první triumf východočeského klubu v domácím šampionátu dvojic. Jak to všechno vnímal sám Hynek Štichauer, si čtenáři magazínu speedwayA-Z přečtou v exkluzivním rozhovoru.

speedwayA-Z: „Nástěnný kalendář ukazoval list s měsícem dubnem 2013. Po třech problematických sezónách jsi s pojistkou nevztahující se na kolena a ramena se dvěma roky starým average přijel do Prahy k prvnímu závodu roku. Nešlo o nic menšího než o extraligu s nejobtížnějším soupeřem vůbec, který chtěl své domácí prostředí využít k nástupu za obhajobou loňského titulu. Sezóna snad ani líp začínat nemohla, co?“
Hynek Štichauer: „Jo, bylo to hodně těžký. První závod v sezóně extraliga proti Praze. Nebyl jsem rozježděnej‘ a hned proti těm nejsilnějším. Pro mě to byly těžký závody. Ještě před tou extraligou jsem poslední trénink v Pardubicích zadřel motor, co v Praze většinou funguje. Olda Řezníček to stihl udělat, ale už jsem to nestačil vyzkoušet. Dělal jsem dva plus dva body, nebylo to zklamání, ani překvapení. Nebyl jsem zkraje sezóny tak ambiciózní jako na konci. Snažil jsem se rozjet a nakonec ty výsledky šly nahoru samy. Prostě jiný závody nebyly, měl jsem za sebou tři problematický sezóny, a jak jsem odstupoval ze závodů s vypadlým ramenem, měl jsem pokažený jméno, proto se mi nedařilo shánět volný závody. Ale je lepší jít do závodů se silnejma jménama. Když se na nich člověk chytne, cejtí se pak jako ryba ve vodě na těch slabších závodech. Když jezdíš s nejlepšíma, zvykneš si na vysokej‘ standard. V Praze to byl pro mě začátek sezóny a já jsem vždycky medvěd spáč. Trvá mi, než se probudím a tu nejlepší formu dostanu zhruba v půlce sezóny. Takže tak.“

speedwayA-Z: „Konec dobrý, všechno dobré, říká se ve starém moudrém přísloví. V případě extraligy a Pardubic to pasovalo náramně dohromady. Z Prahy jste se vrátili s remízou, jíž za šastnou mohli považovat domácí. Doma jste sice Olympu podlehli, ale nakonec jste ve finále úřadovali, až se dech tajil nejen Pražanům. Jaký to byl pocit opět po pěti letech vyhrát extraligu?“
Hynek Štichauer: „Pro mě úplně skvělej‘. Pokud si pamatuju dobře, naposledy jsme vyhráli extraligu v roce 2008, kdy jsem ještě jezdil juniora. Měli jsme vyrovnanej’ mančaft hlavně ke konci sezóny a každej‘ má na tom zlatu svůj díl. Pro mě je extraliga výkladní skříň všude. V Anglii jsem se naučil bejt‘ ligovec a jezdit ligový soutěže mě baví asi ze všeho nejvíc. V Pardubicích se nám finále povedlo. Jim ta tvrdá dráha nesedla. A na Troyi Batchelorovi a Peteru Kildemandovi bylo znát, že už jsou uzávoděný a utahaný na konci sezóny. Z mýho pohledu byli sedmdesátiprocentní oproti tomu, když proti nám jeli na jaře. Nám ale zajel Matej Žagar. Vyšlo to, jsem rád a já si toho titulu vážím asi nejvíc ze svý kariéry. Hodnotím to tak. Zmeškal jsem jeden závod ve Mšeně, když to pan Moravec poplet s averagema, ale jinak jsem jel všechny závody. Já do toho dal maximum, nemusím si nic vyčítat a jsem rád, že to skončilo titulem.“

speedwayA-Z: „Zní to možná neuvěřitelně, ale z tvého podání vyplývá, že vlastně nejdramatičtější momenty celé loňské extraligy byly dvě tvé kaskadérské vložky za asistence Stanislawa Burzy a Martina Gavendy, díky nimž si pohotoví fotografové mohli pořídit vskutku spektakulární záběry…“
Hynek Štichauer: „To je prostě plochá… Není to jen o tom kolik ran rozdáš, ale i kolik jich dokážeš přijmout. S tím Staszkem to byla jeho chyba, ale byla to první zatáčka, opakovalo se to se všema. Proti Slanýmu to byla nejhlubší dráha za celej‘ rok. Staszek je přece jenom pán v letech, nezvlád‘ to a sundal mě. Každej‘ pád tě zastaví, měl jsem problém s tříslama, ale dopadlo to zaplapánbůh jen otlučeninama. Se svou fyzioterapeutkou jsme to dali dohromady. Salto přes mantinel bylo nejdramatičtější, ale bylo to finále a to se občas musí riskovat. Měl jsem to rychlejší, udělal rovnej výjezd. Gavendík o mně věděl, trošku prasácky se přetočil a já si mu líznul o zadní kolo. Už ani nevím, jak jsem vypad‘ z motorky před prknama. Měl jsem neuvěřitelný štěstí, že mě motorka neklepla. Oklepal jsem se z toho, nejlepší je posadit se na motorku hned, čím delší pauza, tím je comeback těžší. Následovalo to samý jako v srpnu. Jel jsem za Léňou do Přelouče, udělala mi kineziotaping a zkoušela i odblokovat žebra. Jak jsem byl ale zatuhlej’ tak to nešlo, ale dala mě do použitelnýho stavu pro druhý finále v Praze, kde jsme to dotáhli do úspěšnýho konce. Tady to jsou spíš pochmurný momenty, na který se člověk snaží zapomenout a jedinej‘, s kým se v tom šourám, jseš ty. Byly ale hezký momenty, každá extraliga měla jednu jízdu, se kterou jsem byl spokojenej‘, a na kterou jsem pyšnej‘. Plochá dráha je o detailech, snažím se pamatovat pěkný předjížděcí manévry anebo špičkový starty, který si snažím zarejt‘ do paměti. A to je to koření, proč mě plochá dráha baví, a proč ji dělám.“

speedwayA-Z: „Škála tvých pocitů po skončení mistrovství republiky dvojic byla skutečně rozmanitá. Nejprve rozhořčení, kudy vás Josef Franc ve finále podjel. Potom překvapení, když samotný Pavel Kubeš sestoupil z věže, změnil svůj verdikt a dal vám za pravdu. Nakonec trošku studu, že jste zlato vyhráli vlastně až od zeleného stolu. Co převažuje dnes?“
Hynek Štichauer: „Teďka to vůbec neberu, že by to od nás byl švindl. Pravidla jsou daný, aby se dodržovaly, by většina českejch‘ závodů je napsaná tak, aby se daly obcházet. Ale v Březolupech to bylo evidentní a chtěl bych poděkovat těm lidem ze Svitav, co nafotili, že Pepíček jel oběma kolama pod čárou. Na základě toho změnil Pavel verdikt. Jinak jsme asi ostrouhali, Topas argumentoval, že ty stopy na trávě mohly bejt‘ od někoho jinýho z předchozích jízd. Ale ta fotka byla jasná. A Pavel Kubeš je pro mě hrdina, že dokázal uznat chybu a změnit rozhodnutí, což málokdo z rozhodčích dokáže. A za to si ho taky hodně vážím. Nebylo co řešit. Atmosféra, když jsme měli jít na bednu, byla ovšem taková, že ani já s Vencou, ani Pepík s Gafurovem nevěděli, kdo tam má vlýzt. Pocity byly ovlivněný tím stresem, že nás obviňovali, že podvádíme. Ale pak jsme si s Vaškem, Chuckem a mechanikama dali moc dobrou večeři vedle staďáku a začali se z toho radovat opravdicky. Nemluvě o tom, že se Renat Gafurov ze čtyřky schoval za prkna. Pavel ho tam neviděl a on udělal takovej‘ malej‘ letmáček. Já byl před Pepou, když podjížděl Vaška z posledního na třetí. Neviděl jsem to na dráze, jak podjel Vencu obouma kolama za čárou. Já jsem se vztekal kvůli Gafurovovi, jak je to na fotkách. O tom Pepíčkovi jsem se dozvěděl až potom v depu.“

speedwayA-Z: „Pardubice jsou nedílnou součástí mistrovství republiky dvojic už od roku 1977 a o primát neusilovali pouze v letech 1981 – 1985 jedině, protože se šampionát u nás nekonal. Generacím skvělých Pardubičanů zlato z domácích párů ve sbírce chybí. Jak si vysvětluješ, že jste klub na trůn dostali až loni ty s Václavem Milíkem?“
Hynek Štichauer: „Dvojice nejsou pro pardubický vedení prioritní. To je hlavně extraliga. Proto jsou ty dvojice většinou stavěný tak, aby se svezli jezdci, co nemaj‘ závody. Drymlové je nikdy nejezdili, což se letos změní. I z ekonomickýho hlediska bylo znát, že ty závody nejsou pro klub priorita. Proto sem jel já s Vaškem, že jsme to chtěli spolu jet. Kdybychom nechtěli, jel by třeba Jaroušek Petrák s někým. Pardubice nebazírovaly, aby se udělal titul jako jiný kluby, který po něm jdou a vrážej‘ do toho prachy. S Vencou jsme to chtěli vyhrát, šli jsme do toho a myslím, že se na nás nikdo nezlobí, že jsme opravdu vyhráli. S Vencou jezdím hrozně rád, jsme ochotný si na dráze vyhovět. Je nám putna, jestli jsme v cíli první nebo druhej‘. Přemejšleli jsme, jestli si máme na semifinále vyměnit pozice, ale nakonec jsme si řekli, že ne. ‚Jezdíš zevnitř, zůstane to tak‘. Žádná věda. Jela mi motorka, na dráze nám to fungovalo, jsme schopný si vyhovět. Jezdí se nám spolu dobře.“

speedwayA-Z: „Pardubice prožily vskutku zlatý rok. Ty ses na něm podílel ještě v případě první ligy, v níž jste skutečně hráli roli suverénů. Jak se ti nižší ligová soutěž zamlouvá?“
Hynek Štichauer: „Miluju první ligu. Jsou to krásný závody. Můžeš na nich zkoušet a vzít si motor, o kterým víš všechno, stejně jako motor, o kterým nevíš vůbec nic. Můžeš udělat komplet, i když kolikrát máš jízdy jen s extraligovejma závodníkama. Je to suprová soutěž a letos bude ještě lepší, ale na úkor extraligy. Moc těch závodů nemám, ale pokud budu schopen, jel bych první ligu celou. Čtyřky by byly v extralize na hovno… S Petrem Makuševem jsme toho názoru, že extraliga by se měla jezdit starým systémem světovýho poháru, když se jezdily pětičlenný týmy. Každej‘ klub by takovej‘ tým složil a nemusel by sypat prachy do cizinců. Každej‘ říká sedmičky, ale stejně to nakonec všichni jeli v šesti. Sedmičky jsou nejlepší, ale neznamená, když se jezdí ve světě, že jsou nejlepší taky pro nás. Jet extraligu ve třech je špatný. Stejně jako jet v Pardubicích jeden závod v květnu, druhej‘ v srpnu a nakonec finále v říjnu, když diváci mrznou na tribunách. Pardubice maj‘ ještě dost fanoušků, není to tak zlý jak Markéta. Vidím to, jak v hokeji, lidi věděj‘, je určitej‘ den v tejdnu a jdou se koukat na hokej. To by bylo potřeba je naučit i s plochou dráhou. Nehledě na to, že je dobrý bejt‘ první a jet finále rovnou, ale když budeš druhej‘ nebo třetí, stejně jedeš semifinále. Takže motivace do základní části taky mizerná. Je dobrý, že se nemění systém a jedou se znova sedmičky, ne kvůli nám ale kvůli divákům, protože když se každej‘ rok něco mění tak, aby se v tom prase vyznalo a co potom diváci… Kdyby Mšeno kejvlo na pětičlenný týmy a zachovala by se extraliga ve čtyřech, tak by to za tu změnu systému stálo. A kdyby do tohodle šla i Plzeň s Divišovem, byla by to zase extraliga jak víno. Jenže pokud vím, tak tento návrh na zasedání vůbec nepadl.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců v tvém podání šlo zpočátku báječně. Druhý závod roku jsi jel v rámci přeborového klání ve Svítkově a otevřel sis dveře do semifinále v Liberci, kde se trápili všichni kromě tebe. Přišlo první finále v Divišově a s ním tvoje desátá příčka. Avšak Plzeň nepřišla vůbec, takže bys měl být cosi jako česká patnáctka. Druhé finále jsi ovšem nevynechal proto, abys letos opět kraloval v semifinále?“
Hynek Štichauer: „Ne, ne vůbec. Ale popořadě, o přeboru jsem ještě neměl dopasovanou motorku. Když to v Pardubicích neupaluje, je to špatný. Ale postoupil jsem do Liberce. Neudělal jsem nic spešl, ale fungovalo to. Když to sedne, můžeš jet na mokrým hadru a vyhráváš. Když není den, sedneš na nejlepší brko, ale stejně to nejde. V Divišově jsem si hodně věřil. Vzal jsem si svůj nejlepší motor, ale po první jízdě jsem ho stejně kop‘ do prdele. Prokoučoval jsem to na převodech, dráha tentokrát netvrdla, nejelo to a trefil jsem se až na poslední jízdu. Den před Plzní jsem si šel obout kola na staďák, ale už jsem se jen válel na gauči a obouval jsem to snad tři hodiny. Bolely mě klouby a ráno jsem se vzbudil s osmatřicítkou horečkou. Došel jsem si k obvoďačce,zjistil že mám angínu, dostal týdenní antibiotika a nejel do Plzně, aby mistrák nebyl na úkor závodů typu Zlatá přilba a finále extraligy. Jsem závodník, mistrovství republiky je důležitý, ale občas nemá smysl to lámat přes koleno. Rozhodně nejsem česká patnáctka, ale jsou to závody a každej‘ závod začíná od nuly. Je to sport, úspěchy za sebou loňskej‘ rok mám. Kdo to chce brát podle mistráku, a to tak bere, ale já jsem spokojenej‘ a to je pro mě to hlavní. Ani sponzoři mě za patnáctý místo nejebou, vědí, o čem to je. Mně to mrzí, ale není to něco, z čeho bych se sesypal.“

speedwayA-Z: „Pokroucený motocykl po incidentu se Stanislawem Burzou přinesla o starost navíc. O osmačtyřicet hodin později jsi musel být v Somersetu, protože ses v barvách Plymouthu vrátil do Premier League. Byly z toho jen čtyři závody a nyní zůstává jen na tobě, abys zodpověděl, jak to s tebou bude pokračovat nejen v Anglii, ale i v Polsku.“
Hynek Štichauer: „Byl to hrozně rychlej‘ draft. Během dvou, třech telefonátů byl podepsanej‘ kontrakt. Domluvili jsme se, že po extralize jen uděláme motorky a pojedem‘. Lítal jsem po dílně v podvlíkačkách do jedný do noci a úkoloval mechaniky ‚ty tam dej todle kolo, ty Vlado srovnej vidlici, ty sundej zlomenej‘ blatník a dej tam tenhle‘. Do toho jsem dělal spojky a balil tašky, abych nic nezapomněl. Nakonec jsme odjížděli až v deset ráno. Po šestnácti hodinách jsme dojeli do Anglie a já šel hned na start. Ty třísla jsem měl hodně potlučený, chodil jsem tam cvičit, ale v Anglii člověk potřebuje bejt‘ fyzicky fit. Dráhy jsou hlubší a malý, když jsem si dal v nájezdu nohu na zem, bolelo to. Přišel Scunthorpe, kde mě kolega Kalle Katajisto sejmul. Nepřidalo to po psychický stránce. Měl jsem jen jedno vybavení, musel bych pendlovat Anglie – Čechy, Čechy – Anglie. Ale bylo super se vrátit a třeba přijít do boxu ve Wolvesu a pokecat s Ermoušem a se všema známejma. Asi mi není souzený jezdit v Anglii, letos jsou plány jezdit u nás a až se otevře přestupový okno v Polsku, zkusit to tam. Jednal jsem s Ostrowem, ale to nedopadlo. Pak přišel Rawicz, ale to nebylo ekonomicky reálný. Říkal jsem ‚buď mě chcete a ve druhý lize se svým vybavením dobrou práci odvedu, nebo nic‘. Je mi šestadvacet let, jsem profesionál a podle toho se musím chovat jak já, tak oni. Moje investice je ale taková, že jsem se přihlásil na Progress Management camp do Rawicze. A na základě toho třeba nějaká nabídka přijde. A jestli nepřijde, žíly mi to netrhá.“

speedwayA-Z: „Zlatá přilba města Pardubice je tradičně velký svátek a pro závodníky pořádajícího klubu ještě větší. Loni jsi dozajista choval větší ambice, než pobavit publikum netradičním pádem. A přitom tenhle příběh nemusel končit už ve čtvrtfinále…“
Hynek Štichauer: „Nemusel, byl jsem ještě poznamenanej‘ tou angínou. Měl jsem horečky, byl na antibiotikách a čtrnáct dnů jsem neseděl na motorce. Šel jsem ale do závodu prodat, co umím. Na protilehlý rovince jsem se chtěl odreagovat po těch dvou zastavenejch‘ startech. Zamachroval jsem si ale víc, než bylo zdrávo, ale občas nezaškodí udělat si prdel sám ze sebe. Úklon ve stylu Hanse Nielsena sklidil úspěch. Ale nejdůležitější po něčem takovým, je vyhrát rozjížďku, a to se mi povedlo. Nic se mi nestalo, motorce taky ne, takže to byl jen dobrej‘ šprým a kulturní vložka. Než přišlo čtvrtfinále, byla šíleně dlouhá pauza. A spousta lidí nepochopila, co se dělo s dráhou. Poslední vylučovací jízdu jsem vynechal, nebylo mi dobře a šetřil jsem síly. Když víc než hodinu stojíš, vychladneš. Ztratil jsem tempo a už ho znova nezískal, ale myslím, že to nebyla nejhorší Zlatá přilba, co jsem jel. Lepší to může bejt‘ vždycky. Třeba příští rok.“

speedwayA-Z: „Sezóna 2013 je už ovšem minulostí a zbytek zimy uběhne jako každý rok nesmírně rychle. Jak se připravuješ a jaké novinky chystáš?“
Hynek Štichauer: „V podstatě se připravuju tradičně v rámci svejch‘ možností. V úterý jedu do Polska pro díly. Nový motory nebudou, jen inovace. Bude novej‘ design, co jsem udělal spolu s Máriem, Aďa ho už šije. Bude to zase černo – zeleno – bílej‘ design, klasický barvy, co jsem jezdil od mala. Barvy, co jsem jezdil teď, byly kvůli anglickýmu sponzorovi. Letos to už budu zase já, co se týče designu. Chodím trénovat s Ivanem Svědíkem, se kterým spolupracuju už od roku 2009. Taky trochu boxuju. S Davidem Štěrovským chodím běhat, bydlíme kousek od sebe, vždycky se vyklušeme a pokecáme. Připravuju se, abych na začátku sezóny měl páru. Můžu chodit cvičit celej‘ rok i v sezóně, těch závodů není tolik. Připravuju se podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Chtěl bych strašně moc poděkovat rodině. Vím, že to se mnou nemaj‘ jednoduchý a bojej‘ se o mě, ale chtěl bych, aby respektovali to, co mám rád. Chtěl bych poděkovat mechanikům Marasovi a Jindrovi. Máme spolu úžasnej‘ vztah a neberu je jen jako mechaniky ale jako dobrý kámoše. Chtěl bych poděkovat manažerovi Vláďovi Peškovi a jeho firmě FOMPEX GROUP a projektu PPJ. Pak bych chtěl poděkovat mamce, která byla loni mým generálním sponzorem, a firmě ECOTECH, elektrokola a elektropohony. Pak samozřejmě Jardovi a Zdeňkovi z HT Kovo, potom panu Sedlákovi a firmě
VPS za podporu, strejdovi Honzovi do realitní kanceláře JORK,panu Vopatovi, Oldovi Řezníčkovi za motory, AMK ZP Pardubice panu Moravcovi a panu Vozárovi za to, že se nám v rámci možností snaží poskytnout kvalitní zázemí pro závodění a mojí přítelkyni Martině za to, že jí mám. Všem lidem, co mi fanděj‘. Chtěl bych závodit, abych dělal radost sobě a lidem, kterejm‘ na mně záleží.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Michal Kohout