Praha – 16. ledna
Poslední sezóna v sedle stopětadvacítky pro něho začala poměrně dobře. Ve Slaném se postavil na nejvyšší stupínek prvního podniku klasického šampionátu. Při ouvertuře krátké dráhy na Markétě to pravda mohlo být lepší, avšak seriál teprve začínal a možností přeskočit tři Chabařovičany nabízel ještě spousty. Jenže přišel evropský pohár v Pardubicích a všechno bylo jinak, o čemž nám poví Filip Hájek sám.

Loučení s kolibříkem poznamenalo zranění
„Sezóna pro mě fakt začala dobře,“ ztotožňuje se pražský junior s úvodním odstavcem. „Loni jsem se chtěl soustředit na klasickou dráhu ve stopětadvacítkách a ve Slaném to tak vyšlo. Malá dráha mohla bejt‘ opravdu lepší, tam jsem chtěl dopadnout taky co nejlíp. Nechtěl jsem se hlavně zranit, abych mohl celou sezónu sbírat body jak na velký, kterou jsem chtěl opanovat, tak i na malý, kde to teda bylo trošku slabý.“

Jednadvacítky v Divišově vynechal, protože cítil šanci v evropském poháru ve Svítkově, avšak druhý den plánoval návrat na středočeskou dráhu. Oba mistrovské seriály kolibříků tady totiž pokračovaly doposud ojedinělým dvojkláním.

„Přišel evropskej‘ pohár v Pardubicích, kde jsem se zranil,“ připouští Filip Hájek, že věci nabraly vskutku nečekaný obrat. „Myslel jsem si, že je to naražený a nakonec se z toho vyklubala naštíplá kost. Byly z toho skoro dva měsíce, co jsem byl zraněnej‘. A zrovna, když bylo nejvíc závodů na malejch‘, tak na velkejch‘ drahách. Je to škoda, vážně mě to naštvalo.“

Vynechané závody byly znát a deváté místo na krátké dráze, šesté na klasice a osmé při Speedway Mini Cupu je o hodně horší vysvědčení, než by na jaře čekal. „To určitě,“ souhlasí. „Chtěl jsem ve stopětadvacítkách poslední rok jet opravdu co nejlépe. Ale díky pádu už bylo všechno ztracený. Začal jsem víc jezdit na půllitru než stopětadvacítce a sezónu jsem dokončil, jak jsem dokončil.“

Soudě dle zmínky o poslední sezóně s kolibříkem, letošní rok naději na reparát nenabídne. „Dál na stopětadvacítce asi pokračovat nebudu,“ přemítá. „Už jsem prodal jednu, s kterou jsem myslel, že třeba budu jezdit minicupy, kdybych ji neprodal, ale prodal jsem ji. „Druhou motorku, kterou jsem měl na závody jako třeba na klasickou nebo závody v Polsku, jsem ještě neprodal, ale o víkendu ji dám do kupy a dám ji na prodej. Dvěstěpadesátky jezdit nebudu, už spíš budu pokračovat v půllitrech.“

Na ligové scéně se svými i proti nim
Loňská sezóna byla tedy poslední, v níž Filip Hájek střídal motocykly obou kubatur. Při devatenáctkách v Plzni dokonce během jediného závodu. „V Plzni, když jsem jel obě kubatury na docela těžký dráze, to šlo,“ začíná komentář o svém desátém místě v šampionátu do devatenácti let a jedenácté v jednadvacítkách. „Trošku víc jsem byl soustředěnej‘ na stopětadvacítky, abych to zkusil naposledy vyhrát, ale blbly mi kabely, který byly nakonec ukroucený. Umístění mohlo bejt‘ i trošku lepší, ale že jsem jel v devatenáctkách obě kubatury a celou sezónu jsem je střídal, jsem za takový umístění docela rád.“

Nemohl chybět ani v první lize, kde oblékal vestu Markéty. Avšak nebýt jeho pohotového záskoku v prvomájovém podniku ve Mšeně, březolupsko-žarnovická koalice by nakonec nebyla stříbrná. O den dříve se sice při Markéta Open zranili jak Daniel Hádek, tak Martin Málek a autor textové části mšenského programu se ztrapnil hloupou glosou o jakémsi zmítání se v problémech. Ovšem operativní řešení nakonec přihrálo do jeho boxů nezbytné minimum třech závodníků, takže o pódium přišel jen opravdu o pár bodů. Důležitý byl ovšem jeden tabulkový bod do průběžné klasifikace.

„První liga byla dobrá,“ bilancuje Filip Hájek. „Ale moc jsem klukům nepomohl, občas nějakej‘ ten bod. Ve Mšeně jsem zaskočil, když mě o to poprosili a manažer Topas mě pustil. Ale to jsem nakonec nevěděl, že Březolupy budou před námi. Jinak by člověk uvažoval jinak!“

Premiérově nakoukl i do extraligy, ovšem paradoxně nikoliv za svůj Olymp, ale jako host ve Slaném. „Dočkal jsem se debutu v extralize,“ přibližuje své stanovisko. „Ale bral jsem to tak, že si zazávodím a Slanýmu skoro o nic nešlo. Bylo to sice proti vlastním, ale tak jsem k tomu moc nepřistupoval.“

Uběhne jen pár týdnů a Filip Hájek se znovu objeví na startu plochodrážních rozjížděk. „Příprava na sezónu probíhá tak, že chodím čtyřikrát tejdně cvičit a proběhlo i soustředění,“ říká, aby dodal i své ambice. „V sezóně 2014 chci hlavně dopadnout co nejlíp v juniorech a taky se potřebuju pořádně rozjezdit. A hlavně se nechci v sezóně zranit.“

Filip Hájek děkuje:
„Hlavně chci poděkovat rodičům, který mi to dovolují, a tátovi, který mě podporuje a pomáhá. Taky trenérům Schneiderwindovi a Topinkovi, i Pepe Francovi.“

Foto: Wojta Zavřel, Antonín Škach a Eva Palánová