Zdeněk Růžička hodlá dokázat, že z plochodrážního vlaku rozhodně nevystoupil

Ovčáry – 8. ledna
Loni zjara naskočil do sezóny s velkými plány. Jenže neskončil ani duben a už byl na marodce. Přestávka se protáhla na proklatě dlouhé čtyři měsíce, k čemuž paradoxně přispěla i srážka s cestujícím v pražském metru. I když toho nestihnul mnoho, o rok později chce mšenský závodník Zdeněk Růžička dokázat, že z rozjetého vlaku v žádném případě nevystoupil.

Srážka v pražském metru vrátila rekonvalescenci do bodu nula
Jaro si před rokem dávalo opravdu na čas a ještě v posledních březnových dnech zasypávaly českou krajinu hromady sněhu. Plochodrážní sezóna startovala naplno tradičním juniorským dvojkláním v půli dubna ve Slaném. Pochybnosti, zda se bude moct závodit, se víceméně rozptýlily až na místě. Pak už se kola sezóny točila naplno. O jedenáct dnů později při pardubickém přeboru Zdeněk Růžička vedl před Václavem Milíkem, avšak jejich souboj skončil pádem.

„Moje letošní sezona byla opravdu krátká a mrzí mě to,“ přemítá Zdeněk Růžička. „Ačkoliv začátek byl slibný a první závody ve Slaném mě zbavily obav, následující závody stejně tak slibně vypadající skončily úrazem a dlouhou pauzou. Přesto na přebor z Pardubic vzpomínám s úsměvem. Bylo velice příjemný dostat se před jezdce takovejch‘ kvalit, jako je Venda. I když to dopadlo úrazem, jsem rád, že jsem mohl ukázat lidem aspoň na chvilku něco, co nikdo nečekal.“

Po incidentu v rozjížďce s číslem dvanáct se Václav Milík vrátil do depa po svých, avšak Zdeněk Růžička skončil v sanitce se zlomenou klíční kostí. Protože mu ji zpevnili drátem, nechtěl svůj comeback uspěchat, jenže čtyři měsíce závodního klidu se přece jen vymykají obvyklému standardu.

„Ano, čtyři měsíce jsou opravdu dlouhá doba,“ souhlasí. „V Pardubicích jsem zůstal na pozorování kvůli menšímu otoku jater. Po příjezdu z nemocnice jsem se na rady kamarádů rozhodl nechat zlomeninu operovat. Operaci mi provedl pan Kuba v Motole, ale bohužel kost nesrůstala s velkým nadšením. Když mi drát vyndali z toho důvodu, že se tlačil ven a zdál se uvolněnej‘, zjistilo se, že kost není ještě srostlá, jak by měla. Při vši smůle po cestě domů z nemocnice do mě v MHD vrazil pán a kost praskla znovu. Dostala se do stejné pozice jako před operací a vše šlo odznova, ale už bez operace.“

Závěr sezóny v extraligovém znamení
Na konci sezóny tím pádem stihnul jen tři extraligy za Mšeno a jednu za Slaný. Přitom výjezd svého klubu do Slaného neplánoval, jelikož se v depu objevil až na poslední chvíli jako záskok za Daniela Hádka. Mšeno nemělo povedený rok, jeho jediné zářijové vítězství při odvetě se Slaným mu už brány play-off otevřít nemohlo. Nakonec v prosinci zaznělo od Mělníka rozhodnutí do extraligy 2014 nevstoupit.

„Přesně tak, závody jsem stihnul už jen čtyři,“ bilancuje Zdeněk Růžička. „Ve Slaným to bylo opravdu na poslední chvíli, ale byla to pro mě možnost se svézt, za kterou jsem byl vděčný. Myslím, že s ohledem na moje možnosti a výkony by byla opravdu hloupost odmítnout nabídku na extraligovej‘ závod. Bohužel výkony našeho klubu nebyly přes všechnu snahu takové, jaké bychom si přáli. Jak řekl pan Grepl na toto téma ‚žádný strom neroste až do nebe‘. Myslím, že Mšeno dokázalo velkej‘ úspěch tři roky po sobě. Fakt, že Mšeno nepojede extraligu, je smutnej‘, ale chápu, že po změně pravidel by nebyla nic lehkýho. Pak Grepl udělal pro úspěch Mšena opravdu hodně práce a zaslouží si velkej‘ obdiv. Budeme doufat, že Mšeno v příštích letech dosáhne zase na příčku nejlepší a do extraligy se vrátí.“

Kromě Mšena se Zdeněk Růžička objevil v extralize ještě v rámci hostování za Slaný, když Milan Mach v posledním duelu základní části proti Praze šetřil síly a finanční prostředky na semifinálový výjezd do Pardubic. Soutěž třech družstev v letošním roce může čekat vývoj, kdy se karty play-off rozdají poměrně záhy, takže podobných utkání z povinnosti může přijít více. Je možné, že by Zdeněk Růžička mohl právě s ním opět nakouknout do vyšší divize?

„Hostování ve Slaném mi bylo nabídnuto z dobré vůle slánského klubu a ze zájmu o přípravu jezdců, kterým se tato šance nenaskytne tak často,“ přibližuje mšenský závodník okolností, díky nimž stanul na pražské Markétě u startu extraligového duelu Olympu se Slaným na straně hostí. „Moc mě zájem ze Slaného potěšil, a kdyby se naskytla šance znovu hostovat na extralize, určitě bych neváhal.“

Loňská sezóna se shodou okolností protáhla až na samotný konec října, avšak Zdeňka Růžičku jsme už v boxech nepotkali. „Bohužel konec sezóny jsem musel vynechat kvůli těžké životní situaci,“ povzdechne si. „Odstartovala ji autonehoda, při který zemřel můj kamarád. Během sezóny jsem ztratil další osoby, který mi pomáhaly tuto situaci zvládat. Moje síly nebyly bezedný a i přes snahu to zvládnout se mi to nepodařilo. Poslední závody, který jsem jel v Praze, byly s absolutní nesoustředěností. A to byl pro mě impuls, abych začal znovu sbírat síly, sebevědomí a chu nejen k ploché dráze, i když to nešlo vůbec rychle.“

Pojďme však raději k žhavé současnosti. „Už se připravuju na další sezónu stejně jako v roce s nešastnou třináctkou,“ konstatuje. „Rok 2014 je pro mě nová šance ukázat svůj letošní plán, kterým je, že mi v minulém roce neujel vlak. V tomto roce v něm jedu zas‘.“

Zdeněk Růžička děkuje:
„Chtěl bych poděkovat svému tátovi za obrovskou pomoc a podporu stejně tak jako své rodině. Taky oběma Zdeňkům a Jíám Hazdrovým a celé Hazdrovic rodině za podporu. Firmě DEK Metal, Aminostar, Pepčovi Francovi, Honzovi Hlačinovi, panu Greplovi a celému našemu klubu. Klubu AK Cereas Slaný za možnost trénovat a za spolupráci. Na závěr velké díky panu Kubovi a dalším lékařům, kteří se podíleli na mém zlepšení, a všem co mi fandí a pomáhají.“

Foto: Wojta Zavřel a Antonín Škach