Praha – 28. prosince
Po argentinské tragédii jej začátek letošní plochodrážní kampaně nezastihl v optimálním rozpoložení. Záhy přišla přestávka díky léčení následků nezaviněné kolize s Adrianem Miedzinskim během červnového test matche s Poláky na pražské škváře. Záhy se vrátil do sedla a tvrdě dřel, přestože se musel vyrovnávat s pár nezdary, které díky své nátuře hodně prožívá. Po návratu z Austrálie ovšem na prahu nové sezóny od prvního pohledu stojí mnohem optimističtější Matěj Kůs. Podepsal dobré kontrakty a tvrdě pracuje na své fyzičce, o čemž se ostatně mohou přesvědčit sami čtenáři, jelikož pražský závodník poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „I když u nás panuje mírná zima, v Austrálii, odkud ses počátkem měsíce vrátil, by ji nepochybně označili za živelnou katastrofu. Co tě přimělo prodloužit si sezónu a jak sis to u protinožců užil?“
Matěj Kůs: „Užil jsem si to velice. Ta nabídka se objevila někdy v říjnu. Dlouho jsem nebyl rozhodnutej‘, jestli pojedu a budu tam vůbec závodit. Když mi Andy Smith volal poprvý, po zkušenostech z Argentiny jsem to smet‘ ze stolu. Nakonec slovo dalo slovo a já se na poslední chvíli rozhod‘, že tam pojedu. Když se na to podívám zpátky, dovolím se to nazvat za nejlepší čas za posledních iks let, kterej‘ jsem měl možnost prožít. Neskutečně jsem si to užil. Odjel jsem tři skvělý závody a jsem moc rád, že jsem tý možnosti využil. Takže děkuju lidem, který se tam o mě starali. Opravdu jim moc děkuji, šéfovi klubu a lidem kolem, že mi vytvořili takový prostředí. Nabral jsem chu do nový sezóny a užil jsem si to, jak jsem nejlíp moh‘. Na malý dráze se závodilo perfektně. Měl jsem z ní zpočátku obavy, byla hodně technická a těžká na jízdu, ale když jsi našel správnej‘ poloměr, dalo se z toho udělat pěkný kolečko. Doladil jsem motorku hlavně na starty a těžil z raketovejch‘ startů. Na dráze 143 metrů jim ale stejně o tolik neujedeš, měl jsem pár dobrých jízd hlavně s Jasonem Doylem, kdy jsme po sobě šli celý čtyři kola. Byl jsem vpředu a neudělal chybu. Překvapila mě i návštěvnost. Necelé dva tisíce lidí kolem krátký dráhy vyvolávalo dojem, že je stadión nabitej k prasknutí‘. Poslední dobou mi to spíš šlo na menších a techničtějších drahách, jako jsou v Anglii. Pak mi to zase nešlo v Evropě, vlivem stálých přeletů a používání jiných motorek, což je syndrom, který má spoustu závodníků a zapracuji na tom, abych se ho zbavil. V Austrálii to byla spíš sranda, nejde jezdit jen na takový malý dráze. Nedokážu si představit, že bych byl místní závodník a jezdil jenom tam (smích).“
speedwayA-Z: „Dvě předcházející sezóny byla tvojí cílovou destinací Argentina. Když ses vrátil poprvé, říkal jsi, že už tam nikdy nepojedeš, nicméně vrátil ses ještě jednou, abys opět pronášel slůvka nikdy. Proč to první nikdy bylo za rok a znamená to druhé nikdy zatím ne?“
Matěj Kůs: „Když jsem se vrátil poprvý, řek‘ jsem, že už tam nikdy nepojedu, protože to bylo náročný. Komunikace s lidmi, nedalo se na nikoho spolehnout, ne úplně dodrželi dohodu, co jsme měli. Samozřejmě během sezóny má člověk spoustu jiných starostí a zapomíná na to špatný věci a pamatuje si ty dobré. Když se ozvali na konci sezóny, řek‘ jsem okamžitě, že ne. Nakonec jsem se rozmyslel, protože mi řekli, že ty lidi, co tam byli, tam už nejsou, a je to vedený líp a kdesi cosi. Naslibovali hory a doly a já vyrazil podruhý. Samozřejmě všechno kecy. A to mně zbrzdilo start sezóny. Zažil jsem smrt kamaráda, s kterým jsem bydlel a znal ho devět let. Umřel mi rovnou před očima a dlouho jsem se s tím srovnával. Tehdy jsem si poprvý začal připouštět, že by se mi mohlo něco stát. I když to riziko člověk ví, podstupuje ho, nemůže si ho ale připouštět, takže každý dělá, že se ho to netýká. Když se to stane ve tvé blízkosti a balíš mu věci, uvědomíš si, že to až tak daleko kolem tebe nechodí. Do toho nás tam neskutečně okradli, párkrát jsme dostali na budku, nabili na nás brokovnici a tak. Byly tam momenty, že jsem se bál, jestli se vůbec vrátím. Takže tenhle výjezd byl 
opravdu poslední. Slíbil jsem to mamce a dodržím to. Strávil jsem tam všehovšudy dohromady půl roku a už tyhle destinace vynechám. Byla to dobrá zkušenost, ale už si ji odpustím. Pojedu jen tam, kde dohody platí, a můžu se na lidi spolehnout. Záměr byl, že jsem chtěl v zimě sedět na motorce, bejt‘ v teple a připravovat se na sezónu. Mám rád sluníčko, i když jsem tam byl sám, makal jsem na sobě každý den. Je to pořád třetí svět. Nikam se nepospíchá, proto jsem doufal, že bych si tam odpočal od uspěchanýho evropskýho stylu. To byl hlavní důvod, proč jsem chtěl odjet. Jenže tam zemřel Matija a bylo to nakonec hodně těžký období pro všechny, nejen pro mě, pojďme radši na další otázku…“
speedwayA-Z: „Na Britských ostrovech jsi už třetí rok strávil s Medvědem na vestě. V průběhu sezóny sis několikrát posteskl nad stavem dráhy. Byl to hlavní důvod k odchodu do Berwicku?“
Matěj Kůs: „V Redcaru jsem strávil dva vesměs úspěšný roky a teď tak napůl úspěšnou sezónu. Neberu ji jako úplně špatnou. Přitáh‘ mě tam Gary Havelock. V zimě mi zavolal a já na základě toho zjistil, že jeho táta Brian je majitel. Slovo dalo slovo a já teď na ty nádherný tři roky vzpomínám dobře. Našel jsem si velkej‘ okruh fanoušků a to prostředí mě dělalo šastným. Že jsem si postesk‘ na přípravu dráhy, jsem nebyl jen já. Nadával každej‘, na začátku sezóny jsme tam nebyli schopný jezdit ani smykem, což jsme netušili, že to bude týden od týdne ještě horší. Max Dilger si během sezóny zlomil ruku i nohu. A nebyl sám, komu místní dráha přinesla zranění. Mám rád těžší dráhy, ale tohle už bylo nebezpečný. Novej‘ týpek, co připravoval dráhu, neměl sebemenší ponětí, jak to dělat a zároveň nechtěl ani nikoho poslouchat. Myslím, že se klub přesvědčil, že nejlevnější řešení nejsou nejlepší. Je už čas na změnu, po třech letech se všichni znaj‘. Stejná grupa lidí každý týden, stejní lidé ti kladou stejný otázky každej‘ čtvrtek sedm měsíců v roce. Stejný zvyky mě nutily udělat změnu. Měl jsem na výběr mezi třemi kluby a jsem rád, že ten výběr padnul na Berwick. Důvod nebyly finanční podmínky, to se moc nemění, ale to, že se mi z těch nabídek zamlouval nejvíc, smlouvu jsme vyřešili během pěti minut a skvěle se s nimi jednalo. Jezdil jsem tam jak na houpačce, buď sedmnáct bodů nebo čtyři. Vzpomínám, jak jsem odtamtud odjížděl po úspěšným závodě plnej‘ sebevědomí, protože ta dráha ti ho dává, musíš makat každý metr, než projedeš cílem a to je přesně co potřebuji, žádný pohodlíčko. Jsem si jistej‘, že mi to pomůže i na jiných drahách. Když si najdu nastavení a stopu, i když to není vůbec jednoduchá dráha, myslím, že by mi to mohlo pomoct posunout se v mé kariéře.“
speedwayA-Z: „V Polsku jsi podepsal Krakov. Nastoupil jsi v jeho barvách jen zjara, další start přišel až v červenci po rekonvalescenci po pražském pádu. Stejně jako pozvánka do extraligy za Toruň, tvůj někdejší klub.“
Matěj Kůs: „Polsko se těžko zhodnocuje. Moc jsem toho neodjel. Začátek sezóny byl hodně poznamenanej‘ tím, co se stalo v zimě. Lidé v Anglii mi pomohli vrátit se zpátky a pak se to stalo s tím Adrianem. Vrátil jsem se hodně brzo a trvalo dlouho, než jsem byl zpátky. Sezóna byla poznamenaná tragédií v zimě a zraněním v létě. To na mě mělo největší dopad. Měl jsem smlouvu v Krakově, kde mě zvali zjara, ale to jsem nemoh‘ asi na tři závody dojet, termínově se mi to krylo s Anglií. Pak podepsali Timo Lahtiho a já nebral Polsko jako prioritní ligu. Po mým zranění a v době, kdy se zranil 
Chris Holder, se ozvali z Toruně. Původně ho měl zastupoval Edward Kennett, který se trápil. A já byl další v pořadí. Když mi zavolali, nemohl jsem tomu uvěřit. Jel jsem do Toruně, dostal Chrisovy motorky a mechaniky. Byl to první závod po zranění, moje hlava nebyla pořád hotová závodit. I s tou kličkou a nohou nebylo po fyzický stránce všechno ještě v pořádku, ale hlavně v hlavě byl blok. Nechtěl jsem ztrácet čas, že bych si dával ještě delší pauzu než mi byla způsobená. Sezóna není dlouhá, abych si dával tříměsíční přestávku v sezóně, co trvá šest měsíců. Proto jsem šel skrz to všechno a chtěl tenhle závod vyhrát. Nakonec se mi všechno podařilo odbourat až při posledním závodě extraligy na Markétě a v Austrálii jsem nato jen navázal. Vyčistil jsem si hlavu, odpočinul si od všeho, perfektně jsem si zazávodil a nabral zpět sebevědomí.“
speedwayA-Z: „Na rok 2014 máš kontrakt v Gniezně. Určitě se budeš snažit, aby si tě tady pamatovali minimálně tak dlouho jako české vojsko knížete Břetislava I., které město v jedenáctém století dobylo a odvezlo si do Prahy ostatky svatého Vojtěcha. Co si budeš chtít odvézt ty?“
Matěj Kůs: „Ostatky už přivez někdo jinej‘… (smích). Jsem rád, že jsem podepsal v Gniezně. Domluvili jsme se na dvouleté smlouvě. Měl jsem k nim blízko, už od mejch‘ devatenácti let mě chtěli, ale každej‘ rok mi někdo dával lepší podmínky, z kterejch‘ jsem se moh‘ líp rozvíjet, a to byl Gdaňsk nebo Toruň. Tři roky se o mě snažili a nakonec to dopadlo. Mám k tomu klubu velký citový vztahy. Cestu mi tam v úplném začátku otevřel Martin Kurz. Je semnou od mejch šestnácti let a dělal dvanáct 
let mechanika Tondovi Kasperovi, kterej‘ je tam živá legenda. Při jakýmkoliv průjezdu Gnieznem jsme se stavovali zapálit svíčku u pomníčku. Znají mě tam dobře a vídali jsme se často. Jsou tu reálný šance, že budu závodit a není to nic virtuálního. Budu bojovat o místo v sestavě s Vadimem Tarasenkem, Bjarne Pedersenem a Jonasem Davidssonem. Bjarne je jasnej‘, ale Jonas a Vadim jsou dost velká neznámá po minulé sezóně. Když se mi povede start sezóny, jsou reálný šance, že budu jezdit každej‘ tejden.“
speedwayA-Z: „Napadá mě, nakolik je pro tebe důležité mít britský i polský kontrakt? Berwick závodí v sobotu, polská liga se vesměs koná v nedělí. Jsi zkušený cestovatel, letos jsi závodil také na Slovensku, v Německu a v Maďarsku, ale dá se to pravidelně stíhat?“
Matěj Kůs: „Dá se to stíhat, umím zorganizovat a spojit dost věcí ekonomickou cestou. Moje priorita začíná v Anglii. Nedokážu si představit, že bych tam nejezdil, dokud budu závodit na plochý dráze. K tomu se skládaj‘ další závody. Jak je to v Polsku všichni víme, proto je Anglie prioritní. Mám štěstí, že mám docela dost kontaktů a jsem opakovaně zvanej‘ na spousta pouáků, a už je to Maďarsko nebo Německo. Dveře tam mám otevřený. Základ je Anglie, která se nesmí bít s českou extraligou a pak se poskládá zbytek. Kalendář skládám podle toho jaké mám s lidmi zkušenosti a jak jsou spolehlivý, doby že jsi jel tam kde ti dali víc a naštval si dalších deset lidí kolem, z toho jsem vyrostl. Lidské vazby jsou pro mě velmi důležité. “
speedwayA-Z: „Pokud se ještě můžeme vrátit k oné nešastné kolizi s Adrianem Miedzinskim, udělala ti pořádný škrt přes rozpočet. Musel jsi slevit ze svých plánů a škrtnout si především mistrovství světa v Debrecenu a finále světového poháru družstev na pražské Markétě…“
Matěj Kůs: „Škrtnout to nejdůležitější, na co jsem čekal celou sezónu. Pořád pro mě byla motivace, kam jsem směřoval. Zvláště potom, jak se mi po tom všem v květnu podařilo zvednout v Anglii zpět na nohy. Bylo to neuvěřitelný, ale po zranění jsem se vrátil do Anglie stále se 7,5 bodovým průměrem a na týmovou jedničku, nemoh‘ jsem tomu uvěřit. Mistrovství světa bylo jasný, to bylo pár dnů po tom pádu, ale ten světovej‘ pohár mě mrzí. Kdyby se to jelo kdekoliv jinde, neucházel bych se o to tak silně, zdraví je přednější, ale že se to jelo na Markétě, kde se mi vždy daří a je to deset let moje domácí dráha, chtěl jsem udělat vše proto abych tam byl. Koho vybral státní manažer, je jeho věc, nemám s tím problém, jet měli nejlepší. Jediný, co mi mrzelo, že mi tahal za nos a nechával mě trénovat na všech trénincích, a dojíždět opakovaně do Pardubic, i když byl už rozhodnutej‘. To mě mrzelo, že ten přístup nebyl férovější. Tenkrát jsem se vrátil tak rychle jen díky Petru Svobodovi, s kterým jsme kamarádi a dostal mi do Centra pohybové medicíny pana Koláře. Cíl byl jasnej‘, jet světový pohár a vše se tomu podřídilo. Stále jsem dojížděl na injekce, který mi dávali do ramena, s kterým jsem kvůli poškozeným vazům nemoh‘ hejbat. Po tom všem, co jsem dělal myslím, že mě lidi pochopí, proč mě pozdější přístup zamrzel. “
Matěj Kůs: „Já nemám problém přijmout fakt, že nepojedu, kdybychom si sedli a bylo mi řečeno ‚jseš po zranění, nebudeme riskovat, nenasadíme tě‘. Neměl bych s tím sebemenší problém, šlo o to nevědomí. Záleží mně na výsledku celýho mančaftu, tohle není individuální závod, abych si honil triko. Jezdil jsem všechny tréninky v Praze a v Pardubicích a přitom já jedinej‘ nevěděl, že nepojedu a všichni si už dávno šuškali sestavu. Jsou to závody, kde by měli jet čtyři nejlepší a já si myslím, že čtyři nejlepší jeli. Nechtěl jsem se tam za každou cenu bejt‘ na sílu, ale prostě to podání tý situace bylo trapný, po focení jsem se zeptal, jaká je sestava, odpověď byla ‚přece ti co mají vesty‘. Teď je to jedno, ale jak říkám nebudu lhát, že jsem dělal všechno, abych tam byl, do poslední chvíle jsem věřil, že znalost domácí dráhy by mohla bejt‘t mojí výhodou. Z mýho pohledu jedinej‘, kdo měl místo jistý, byl Venca Milík. Ten jedinej‘ se nemusel bát, ale další místa 
nebyly z mýho pohledu jasný, takže jsem neviděl sebemenší důvod, proč to zabalit a nesnažit se. Venca jel skvěle už tu minulou sezónu a místo si rozhodně zasloužil. Za každého mluví jen výsledky, zbytek jsou jen komentáře.“
speedwayA-Z: „Od nešastného vyloučení v rozhodujícím finále mistrovství republiky jednotlivců ve Mšeně v říjnu 2011 za záležitost, kterou řada lidí vnímala jako prkotinu, jakoby tě na českých oválech provázela smůla. I když předloňský titul ve dvojicích a pódium při Tomíčkově memoriálu jakoby trochu vybočovalo. Čím to, když v každém závodě je s tebou třeba počítat jako s favoritem?“
Matěj Kůs: „Může to vypadat, že mě od vyloučení za upadlej‘ kryt na primár provází v mistrovství republiky smůla, ale je to sport. Připravuju se vždy maximálně. Jak jsem byl nesmyslně vyloučenej‘, rozhodla jury, ale nikdo z nich, a už pan Voborník nebo technickej‘ komisař pořádně neznali řády. Byla to ukázka typickýho češství, kdy nikdo nic neví. Ale jak všichni víme, proti rozhodnutí rozhodčího nelze podat protest. Po tom vyloučení jsem se psychicky sesypal a dojel na třetí místo. Letos se jely finále v Divišově a v Plzni. Plzeň nikdy nebyla mou oblíbenou dráhou, všechno jsem chtěl nahnat v Divišově, kterej‘ je podobnej‘ anglický dráze. Vždy mi to tam jelo. Teď jsem do třetí jízdy ztratil bod, pak se zakouřilo ze spojky a poslední jízdu mi prask‘ řetěz na startu. Ty okolnosti se tak sešly a já je 
nemoh‘ ovlivnit. Co se stane v motorce, ovlivnit nejde. Já mám z tohoto směru svědomí čistý. V Plzni jsem ztratil dva body nesmyslně, kdy jsem se nechal předjet, ale jedenáct bodů je na tu dráhu pro mě osobně úžasný.“
speedwayA-Z: „Do portfolia tvých domácích úspěchů samozřejmě náleží i loňský titul z extraligy. I v letošní základní části jste se jevili jako nepřemožitelný tým, ovšem dokud nepřišlo první finále v Pardubících. Proč byli domácí o tolik výraznější?“
Matěj Kůs: „Prohráli jsme jen jeden závod a zároveň ztratili titul. Základní část jsme vyhráli s přehledem a všechno směřovalo k tomu, že bychom mohli finále vyhrát zase. V Pardubicích byla neskutečně tvrdá dráha. Oni vědí, že na takový dráze není lehký bejt‘ rychlej‘. Počítal jsem, že něco změní, buď to bude extrémně hluboký nebo extrémně tvrdý. Nakonec to bylo tvrdý a fakt není sranda udělat na takové dráze tu motorku rychlou. V Praze byla hlubina, což mi vyhovovalo. Na ten závod jsem byl velice dobře psychicky připravenej‘. Hodně jsem si věřil a přivez‘ jsem si motor, co jezdím v Anglii od Seana Wilsona. Věřili jsme, že pardubickej‘ náskok dokážeme stahovat. Ale Pardubičáci se ukázali lepší i u nás, zasloužili si titul. Kdyby jim Chris Harris jel se svou formou, bylo rozhodnutý už dřív. Myslím, že jim titul vyjel Venca a Chris to udělal jen napínavější (smích).“
speedwayA-Z: „Dřeš tvrdě pro úspěch, ale o to hůř se zdá, že snášíš prohry, až v depu duní mantinely a naše hlasy z depa se musí obejít bez tvého glosování. Je opravdu pro tebe tolik těžké vyrovnat se s tím, když něco nevyšlo dle tvých představ?“
Matěj Kůs: „Není pro mě těžké unést prohru, každej‘ sportovec se to musí naučit, jsem jen někdy impulsivní člověk, každej‘ mi tak zná. Není to jen o tom závodění, často mám za sebou několik tisíc ujetých nebo uletěných mil a únava tomu taky nepřidá. Určitě jsou emoce z části vinou zklamání, když nad něčím strávíš tolik hodin přípravy a úsilí. Ale často mi to pomůže, zařádím si a pak jsem v pohodě a nabuzenej‘ závodit. Emoce musí ven. Svýho času jsem ale v depu řádil víc, za posledních pár let jsem se hodně uklidnil a určitě nejsem ten, kterej‘ je v depu nějak výrazně slyšet. Ale přiznávám, že projev emocí tam stále někdy zůstane (smích). Není mi to jedno, jinak bych se usmál a šel dál, záleží mi na výsledku. Závodění hodně prožívám a dělám ho srdcem. Je to něco pro, co žiju a miluju to. Nedokážu si zatím představit život bez závodění, pořád cejtím, že nemám dost. A se kariéra posunula, kam chtěla nebo ne, mám toho už za sebou dost včetně posbíranejch‘ zkušeností ze kterých jsem se poučil a stále věřím, že jednou přijde můj čas.“
speedwayA-Z: „Pobyt a závodění v Austrálii ti evidentně šlo k duhu. Rozhodně ovšem nejsi typ, abys usnul na vavřínech a na novou sezónu ses začal připravovat nejen s diplomatickým kufříkem v ruce. Prozradíš nám více?“
Matěj Kůs: „Připravuju se co mi podmínky umožňují. Jak se kdo z nás připravil se ukáže na jaře.“
Matěj Kůs děkuje:
„Děkuji především mé rodině, také všem fanouškům, kteří nám chodí fandit, sponzorům, a přátelům. Všichni to jsou lidé, bez kterých bych závodit, ani psát s tebou tenhle článek nemohl. Děkuji Jirkovi Sedláčkovi, za vše co pro mě v posledních třech letech udělal, za jeho čas a nasazení na závodech. Stejně tak Martinovi Kurzovi. Chtěl bych všem vyjádřit stejně velké díky a říct, že si jich neskutečně vážím: Michal Stárek MPM Party Stany, Vladimír Vopat Květiny Bellis, Zdeněk Stuchl a Josef Vild FOXINTERIER, pan Cholenský s Petrou Vargovou a panem Heršálkem ve FUCHS OIL Česká republika, Alan Zubr LZ TRADING s.r.o, Josef Nechutný Centrum Sportu Ministerstva Vnitra, vedení AK Markéta, Colin Poole s rodinou, Gerard Rathbone CARMOTIVE, Mark Smith NORTH EAST BEARINGS AND TRANSMISSION, John McCreanor RECOMMENDED FREIGHT LIMITED. Rád bych při této příležitosti zavzpomínal na našeho mecenáše pana Kohúta, chtěl bych mu tam nahoru vyřídit, že mu za vše děkuji a nikdy nezapomenu.“
Foto: Michal Kohout a Antonín Škach
