Ústí nad Labem – 4. ledna
Bez sebemenšího uzardění by si mohl v loňské sezóně nárokovat pomyslný titul skokana roku. A to, i když Václav Milík pořádně zvedl laku české juniorky, v níž on nakonec nekorunoval úspěchem své tažení za stříbrnou medailí. Nicméně Milan Špinka ani na chvilku nepochyboval, že by neměl být součástí juniorských národních týmů, jimž se podařilo dovézt bronz jak ze světového, tak evropského šampionátu. A bůhví, jak by vypadaly výsledkové listiny českého šampionátu do devatenácti let a mistrovství republiky jednotlivců nebýt jeho smolného uklouznutí před zářijovým test matchem s Poláky v pardubickém Svítkově. Zdeněk Holub vám o tom bude vyprávět sám, jelikož poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Shodou okolností jsme se loni na podzim dočkali na českých oválech dramatického vyvrcholení sezóny, kdy týden co týden vrcholil nějaký šampionát. Všechno odstartovala dvojice extraligových finále. Co se změnilo, že tým suverénně kráčející základní částí prohrál s Pardubicemi?“
Zdeněk Holub: „To si myslím, že byly těžký závody. Některým z nás to nesedlo v Pardubicích, hlavně mně. Samozřejmě Pardubice měly dobrej‘ tým. V základní části jsme s nimi vyhráli, ale to měli ještě jen jednoho cizince. Asi jim pak došlo, že by měli jezdit se dvouma. Mě docela dostal defekt z první jízdy a pak už asi věci byly jinde, než by měly bejt‘ a už jsem toho moc nevytrh‘. Měli jsme v plánu to v Praze stáhnout, ale nevyšlo to. To byly loni snad moje dva nejmíň vydařený závody. Ale lepší momenty v extralize převažujou třeba, jak jsem odved‘ Lukáše v Pardubicích, ale škoda toho finále. Stříbro je stříbro, zklamání to není. Zlato by bylo lepší, ale máme stříbro a není si na, co stěžovat. Lepší než bronz. A navíc jsem v životě snad neviděl v extralize remízu a teď jsme ji měli my hned dvakrát.“
speedwayA-Z: „Hned víkend po extralize vrcholil přebor jednotlivců. Po triumfu v Liberci jsi vinou nemoci vynechal Žarnovicu, avšak v Pardubicích jsi při absenci Ronnyho Weise byl spolu s Josefem Francem jediným uchazečem o titul. Byl pro tebe velký soupeř nebo jsi ho bral stejně jako své vrstevníky v juniorce?“
Zdeněk Holub: „Každej‘ se dá porazit. I Pepe. Sice to není tak častý, ale určitě jsem do Pardubic nejel s tím, že bych mu to dal zadarmo. A vlastně nikomu! I když to nevyšlo, protože se mi nepovedla jízda s Pepou a Vencou. A jak mě vyloučili s tím Smetákem, mi taky moc nepřidalo. To bude asi ten zádrhel (smích). V Žarnovici jsem nejel, ale tam se mi stejně nedaří. Když jsem tam 
letos jel, šel jsem na držku, zničil motorku a jel domů. Přebor jsou dobrý závody, už jen tím, že se nějakej‘ závod uskuteční a nesedíme doma. Jsou to závody a je to mnohem lepší než trénink. A zajezdím si na jinejch‘ drahách než doma. Letos se budu pokoušet vyhrát zase.“
speedwayA-Z: „V juniorském šampionátu jsi udělal kromobyčejný skok nahoru. V Pardubicích a v Praze jsi stál na pódiu. Václav Milík byl nepřekonatelný, avšak ty ses zamíchal do boje o druhé místo s Romanem Čejkou. Původně měl všechno vyřešit tvůj zářijový pád v Pardubicích, nicméně Mšeno se po dvou odloženích konalo až poslední říjnovou sobotu a ty jsi nakonec skončil třetí. Jak jsi to viděl?“
Zdeněk Holub: „Před závodem jsem chtěl na tom celkovým druhým místě skončit. Myslel jsem si, že bych to měl dokázat, ale nevyšlo to. Smůla… Myslím si, že Venoušek měl bejt‘ vyloučenej‘, ale bylo to tak daný a já s tím nic neudělám. Viděl jsem, že mě něco zleva z boku dojíždí a najednou jsem ležel na zemi. Myslel jsem si, že to bylo jasný, že měl bejt‘ vyloučenej‘ on. Najednou ale přišli, že jsem vyloučenej‘ já, tak jsem jen zakroutil hlavou. Aspoň, že jsem měl tu šanci si o to druhý místo vůbec zabojovat, když to dvakrát odpršelo. Venca je starší a jde mu to mnohem líp než nám ostatním. Je vyježděnej’ a má to v ruce. Tohleto mu nikdo nevezme. Ale letos to už tak lehký mít 
nebudeme, třeba ho my taky doženeme. Juniorák byly loni pěkný závody, líbil se mi Slaný. Bylo to extrémně strašný, přijel jsem tam, koukám na dráhu a pamatuju si, že jsem z toho chytil šok. Krásná dráha na začátek sezóny a prověrka zimní přípravy (smích). Pak byl Divišov a začlo se to lámat k lepšímu. V Pardubicích a v Praze mi to vyloženě sedlo. Pak to Mšeno… Tam mi to taky docela sedlo, až na ten jeden incident. Je co zlepšovat, ale to je vždycky.“
speedwayA-Z: „Právě zranění z tréninku před test matchem našeho junioráku s Poláky v Pardubicích poznamenalo rozhodující polovinu září. V šampionátu do devatenácti let jsi ale na startu nechyběl. Bez problémů ses probil do semifinále, v něm ses dvakrát dostal do čela, ale upadl. V KO systému nechybělo tedy mnoho a bylo z toho pódium. Jak by se všechno vyvíjelo, kdyby sis skutečně odvezl vavřínový věnec?“
Zdeněk Holub: „To nevím, možná bych jel dál. Třeba by to dopadlo jinak a odjel bych všechny závody, co mě čekaly. Bylo ale vidět, že ta noha není v pořádku, ale kdyby mi ty závody v Plzni vyšly, asi bych pokračoval. Nevyšla mi sice jen jedna jízda, ale to, jak jsem si dal na držku, mě přesvědčilo, že bych na tý motorce neměl ještě chvíli nic dělat. Nejdřív jsem se přetočil v první zatáčce a pak 
jsem předjížděl. Jenže jsem sedla na motorce úplně jinak, jak mě ta noha bolela. Udělal jsem si to ve středu a další čtvrtek jsem už na tom seděl. Přijel jsem o berlích, večer předtím jsem si sundal sádru a řek‘ si, že to zkusím. A málem to vyšlo, ale aspoň je zase co zlepšovat (smích).“
speedwayA-Z: „Nakonec sis dal pauzu, abys byl fit pro finále mistrovství světa juniorských družstev v Pardubicích. V případě závěrečného závodu českého juniorského šampionátu ve Mšeně stály příroda a okolnost na tvé straně, ale finále mistrovství republiky jednotlivců v Plzni se uskutečnilo ve svém řádném plánovaném termínu. Nelituješ svého rozhodnutí nestartovat, a to tím spíše, když jsi po Divišově byl pátý?“
Zdeněk Holub: „Na jednu stranu toho trošku lituju, ale zas v tý Plzni… Nevím. Možná jsem moh‘ překvapit, možná ne, to už se nedozvím. Tím, že jsem tam byl tejden předtím a spadnul, netuším, jak bych na tom byl psychicky. Ale na druhou stranu jsem rád, že jsem se moh‘ zapojit do týmu v Pardubicích. Do poslední chvíle jsem neměl jistý, jestli pojedu. Někdo to asi věděl, ale kdybych nezajel na Stuze, dali by tam asi někoho jinýho. Noha si mezitím odpočala, už na Stuze to bylo něco jinýho než v Plzni. A vyšlo to, jak ve Stuze, tak ve finále. A celkem i v neděli, ale zase na tak, jak by mohlo. Byl jsem rád, že jsem moh‘ jet Zlatou přilbu. Sice jsem nikam nepostoupil, ale aspoň takhle.“
speedwayA-Z: „Pardubický super víkend stál ovšem dozajista zato. Pesimistům navzdory jste dokázali čelit Australanům a nakonec jim sebrat bronz. Jak jsi ten závod prožíval?“
Zdeněk Holub: „Byla výhoda jet předtím Zlatou stuhu. Měli jsme trénink i v závodě a stihli jsme se naplno připravit. Věděli jsme, co tam dát. Myslím, že se to výrazně nezměnilo a vlastně jsme natrénovali už den předem. Pak jsme dokázali těm Australanům vzdorovat a pak je i odstrčit za sebe. Je z toho krásnej‘ bronz. Všechno šlapalo, jak mělo. Když závod dopadne takhle, člověk nekouká, co nefungovalo, ale co fungovalo. Letos doufám, že to minimálně zopakujeme. Budeme starší a zkušenější, teď jsme byli nejmladším týmem.“
speedwayA-Z: „Ve chvíli, kdy jsi z kolegy z nároďáku mířil v Pardubicích ke stupňům vítězů, jsi už doma měl medaili z mistrovství Evropy. Na přelom června a července se závody v Divišově a Opole se vzpomíná dobře, že?“
Zdeněk Holub: „To byly pěkný závody. Pamatuju si, že jsme do Opole jeli rovnou z extraligy. Už Divišov byl hodně dramatickej‘. Už jen z toho, jak nám všem přišlo, že rozhodčí píská trošku pro Švédy. I atmosféra mezi Švédama začla troškou houstnout. Nakonec jsme to ale v poslední jízdě dokázali otočit. A to bylo teprve semifinále. Ve finále spadnul chudák Polák a musel jsem bejt‘
vyloučenej‘ já. Našel jsem i video na You Tube, kde je vidět, jak mě dojíždí a najednou leží. Ale bronz byl a domů se vracelo dobře. Krásná, pohodlná cesta s medailí na krku. Bylo to pěknej‘ úspěch. Dvě medaile v jednom roce, parádně to vyšlo!“
speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi toho loni prožil opravdu hodně. Semifinále evropského juniorského šampionátu v Pile ti přineslo osmou příčku, aby ses nakonec do finále v Güstrowě přece jen vypravil. Byl jsi součástí týmu pro finále mistrovství Evropy dvojic v Herxheimu a klub tě nominoval na osmnáctku pro SGP České republiky. Jak bys tohle všechno zhodnotil?“
Zdeněk Holub: „Ta sezóna byla pěkná celá. Jsem rád, že jsem dostal příležitost svýzt se na těhle velkejch‘ závodech. Už jen ta atmosféra je jinde než ty naše mistráky. V Pile jsem v poslední jízdě v poslední zatáčce ztratil jeden bod. Kdybych ho měl, závodil bych ve finále rovnou, ne jako náhradník. Eda do Güstrowa nejel a já poskočil jen z osmnáctky na sedmnáctku. Svez‘ jsem se jednou, dojel na jeden bod, ale aspoň jsem se mezi ně trošku zamíchal. Herxheim byl víc jízd, Pepa to zasek‘ (smích). Nastoupil do jízdy, Poláci ho zavřeli a já je pak vodil tři kola, ale předjeli mě. Před závodem pršelo, chtěli to udělat bez tréninku, ale polovina jezdců tu v životě nejela. Odhlasovali jsme, že trénink chceme. Nevím, jak by to bez tréninku vypadalo, ta dráha je přece jenom jinačí. Krátká, bez mantinelů, určitě dobrá zkušenosti. Trošku jsem tam prohnal Němce, takže to naštěstí 
nebyl takovej‘ debakl. Bedna z toho nebyla, ale třeba jednou jo. Při SGP jsem se nesvez‘, ale byl to obrovskej‘ zážitek. Atmosféra toho závodu byla neskutečná, všechno naplánovaný na sekundy. Plnej‘ stadión lidí, krása.“
speedwayA-Z: „Mistrovství republiky juniorských družstev nabídlo trojboj o zlato mezi Pardubicemi, Slaným a Prahou. Titul vám nakonec vyfoukl Slaný a Ondřej Smetana. Myslíš, že letos bude systém jednoho závodu lepší a také, že se Markétě víc prosadí v první lize?“
Zdeněk Holub: „Doufám. Jak jsme jeli s Matějem, bylo vidět, že nám chybělo jen pár bodů, abychom se dostali do finále. Kdyby někdo udělal těch čtyři, pět bodů, dostali jsme se do finálový jízdy a tam bychom si to udrželi. Při juniorskejch‘ družstvech v Liberci jsem zničil motorku hned ve druhý jízdě. Tím jsme ztratili body. Byly to pěkný závody, akorát nás tam mohlo přijet více než těch osm. Tak prázdný depo jsem před závodem ještě neviděl. Letos jestli bude systém velkejch‘ dvojic, myslím, že to bude lepší.“
speedwayA-Z: „Letopočet se nám vyměnil, dá se tedy směle hovořit o plánech na nadcházející sezónu, jelikož se zimní přestávka přelomila do své druhé půle. Šroubky pod taktovkou Ronnyho Weise zatím nejezdíš, jak se tedy jinak připravuješ?“
Zdeněk Holub: „Šroubky zatím nejezdím, uvidím, jestli se Ronny ještě ozve. Až zamrzne, možná se 
svezu na rybníce u nás, ale nejdřív by musela přijít zima. Fyzická příprava je docela maso. Nechodím sice často boxovat, ale jednou jsem tam byl a možná půjdu ještě. V pondělí jedeme na hory na Zadov na běžky, ale bojím se, že běžky nevyjdou. Doufám, že něco napadne, abychom si zalyžovali. Technika bude letos ještě lepší, ale to je ještě tajemství. Cvičíme hodně, pětkrát tejdně, chodím i na jógu, a jsem trošku pružnější. Klasicky i do posilovny a občas i plavat.“
Zdeněk Holub děkuje:
„Topasovi, Zdendovi Schneiderwindovi, panu doktoru Ondrašíkovi, Pavlovi Ondrašíkovi, CS MV, AK Markéta Praha, panu Tomíčkovi. A všem, co mě podporovali, hlavně panu Vopatovi a panu Heršálkovi – Fuchs Oil Silkolene a LZ Engineering. Trenérům státní reprezentace panu Vozárovi a pan Špinkovi a taky panu Moravcovi za jejich důvěru. Tátovi a celý rodině za podporu.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout a Antonín Škach
