Plzeň – 11. září 1993
Tramvaj plzeňské linky číslo čtyři spěchala vzhůru prostředkem Klatovské třídy s mnohem větším počtem lidí, než by bylo v sobotu před polednem obvyklé. S většinou z nich odbočila až na smyčku konečné zastávky u Borského parku. Tady stála karosa plzeňského plochodrážního klubu, na jejíž sedadla záhy pasažéři z tramvaje usedli. Řidič nastartoval motor, vjel do Kaplířovy ulice, odbočil do Dobřanské okolo věznice. Dřevěná hospůdka u Darebáka ještě fungovala, avšak autobus ji nechal po svém pravém boku a zastavil až u vchodu stadiónu. Dveře zasyčely a dychtiví nedočkavci mířili k pokladnám. Nechtěli totiž zmeškat finále mistrovství republiky dvojic, v němž přímo nasazená Plzeň chtěla navázat na legendární zlato Jana Hádka a Jindřicha Dominika z osmasedmdesátého. Jak se jí v jejím počínání vedlo, bude čtenářům magazínu speedwayA-Z vyprávět Jiří Štancl.

Plzeň je správná volba
V srpnu dvaadevadesátého mával Jiří Štancl na pražské Markétě ze stupňů vítězů. Roman Matoušek vyhrával jednu jízdu za druhou a vybojoval bronz. Roman Pergler nepřidal ani bod stejně jako Jiří Štancl, který musel jet mimo soutěž, protože semifinále absolvoval za Čakovice.

Rok se však sešel s rokem a Jiří Štancl stoupal jako raketa. V třiadevadesátém se stal kmenovým závodníkem Plzně a jejich vzájemná spolupráce odstartovala na zimním soustředění na Šumavě. „V Plzni byla bezvadná parta lidí,“ vysvětluje Jiří Štancl svou tehdejší volbu. „Každou středu jsme jezdili na tréninky. Pak jsme si každej‘ vzal lopatu a odházel to. Nebyla ještě dálnice, jezdilo se přes různý vesnice do Rokycan. Kolikrát jsme po tréninku zůstali i v Chotíkově u Hádků na pivo a pěkně jsme si to užili.“

Spolupráce fungovala k oboustranné spokojenosti. Jiří Štancl přivezl do Plzně titul juniorského mistra republiky. Extraligový average 2,28 ho řadil na osmé místo mezi závodníky, kteří odjeli alespoň šest mítinků. On jich absolvoval všech deset a mezi jeho plzeňskými kolegy byl lepší již jen Bořivoj Hádek s hodnotou 2,40 z padesáti rozjížděk deseti extraligovvých duelů.

Volba trenéra Jaroslava Lucáka pro zářijové finále republikového šampionátu byla jasná. K dvojici Bořivoj Hádek – Jiří Štancl nominoval ještě náhradníka Jana Hádka. Nutno však dodat, že mladšího, protože otec obou bratrů tehdy ve svých osmačtyřiceti letech si stačil v pěti extraligových utkáních vyjezdit average 1,36.

Ostrou generálkou před finále dvojic přinesl první zářijový den, kdy na extraligové utkání plzeňské Bory zamířil Slaný. Jiří Štancl ve středočeském klubu hostoval a měl svůj podíl na jeho stříbrné medaili, nicméně tentokrát logicky nastoupil za svou Plzeň. Západočeši vyhráli 47:43, avšak triumf se posléze změnil v prohru, když byly odebrány body Václava Vernera, který nebyl uveden na soupisce.

„Bořík byl jednička týmu a já ho měl ve dvojicích doplňovat,“ vypráví Jiří Štancl. „Už na extralize proti Slanýmu nás dali tak, a poslední dvě jízdy jedeme spolu, abychom si to ve dvojici vyzkoušeli.“

Zatímco Plzeň si užívala výhodu přímého nasazení z titulu finálového pořadatelství, zbývající páry vzešly z dvojice semifinálových mítinků. Oba byly na plánu poslední červnovou neděli v Březolupech a v Liberci. Na jižní Moravě proběhlo vše dole očekávání, když si cestu do finále vydláždily pardubické áčko, Březolupy a áčko pražského Olympu. O vítězství rozhodla až dodatková jízda. Pardubický náhradník Gašpar Forgáč, který předtím do závodu vůbec nezasáhl, v ní porazil Vlastimila Červenku.

Pod Ještěděm zářily páry Olympu „B“ a Chabařovic „A“. Na třetí postupovou příčku si dlouho brousilo zuby áčko mšenské Oliby, což byla pražská Markéta oblečená do barev hlavního sponzora. Leč v rozjížďce s číslem jednadvacet upadl Pavel Ondrašík a do finále šlo pardubické béčko tažené Mariánem Jiroutem.

Jednoznačně na trůn
V den plzeňského závodu bylo ovšem jasné, že je o jednoho kandidáta na mistrovský trůn méně. Na sklonku srpna se v polské lize zranil Václav Milík. A snad aby toho nebylo málo, necelý týden před borským kláním se v semifinále šampionátu jednotlivců v Březolupech na marodku dostal i Vladimír Kalina.

Gašpar Forgáč tam měl k dispozici dva juniory. V rozjížďce s číslem jedna po jeho boku nastoupil Jaroslav Petrák, jediný doposud závodící účastník tehdejšího finále. A Jiří Štancl s Bořivojem Hádkem na jejich úkor připisovali pět bodů.

„Po startu byly muldy,“ vybavuje si Jiří Štancl. „Musel jsi jet předním kolem hodně za čárou. Jak jsi jel po lajně, nějaká mulda tě narovnala. To byla naše domácí výhoda. Kolikrát pršelo a z dráhy se stejně prášilo a pan Lukšík ji musel prolejvat už od rána.“

V rozjížďce s číslem čtyři však na Plzeňany čekal soupeř zcela jiného kalibru. Zatímco při libereckém semifinále náhradník pražského áčka Antonín Kasper vůbec nevyjel na ovál, nyní se chystal na start po boku Petra Vandírka namísto Antonína Švába.

„Řeklo se, že se bude smykovat po každý třetí jízdě,“ vzpomíná Jiří Štancl. „Tonda Kasper byl ale proti. Věděl, že my s Boříkem budeme jezdit vždy po úpravě a necháme si udělat dráhu, jak budeme potřebovat my. Měl jsem jedničku, ale jezdil jsem od prken a Bořík od lajny. Byl startér, já to honil po venku.“

Tato strategie fungovala na oslabené Pardubice, avšak Pražané, kteří druhý den v Chabařovicích skončili ve finále jednotlivců těsně za staronovým šampiónem, chtěli otevřít své skóre co největším bodovým ziskem.

„Bořík sjel ze sedátka a neodstartoval,“ vrací se Jiří Štancl ve svých vzpomínkách o dvě desítky let zpátky. „Předtím jsem Gaža pohlídal, ale teď jsem jezdil za Tondou. On čekal na Vanďu, já ho v nájezdu po startu ve druhým kole předjel. Remízovali jsme 3:3 a byla to nejkrásnější jízda dne.“

Petr Vandírek s Antonínem Švábem vyřídili v rozjížďce s číslem sedm Březolupy 5:1 a Praha se mohla stejně jako Plzeň chlubit deseti body. Hned vzápětí ovšem domácí udeřili opět naplno. „Holoubek chtěl udělat letmák,“ líčí Jiří Štancl plzeňský duel s Chabařovicemi. „Ale přetrh‘ pásku a my s Boříkem ozávodili Karla Průšu.“

Bez ztráty květinky procházeli závodem zatím jen Zdeněk Schneiderwind s Lubomírem Jedkem. Po triumfech 5:1 nad Chabařovicemi a pardubickým béčkem, rozdrtili stejným poměrem i východočeské áčko v deváté jízdě. Avšak druhý pražský tandem se hned vzápětí dočkal další ztráty. Zatímco Antonín Kasper mířil za triumfem, Antonín Šváb beznadějně trčel za Mariánem Jiroutem a Jiřím Šovíčkem.

Zato Plzeňané se ze své cesty ke zlatu neodchýlili ani o milimetr a v jedenácté jízdě zapisovali další pětku po duelu s Březolupy. „Červ to tam znal,“ naráží Jiří Štancl na skutečnost, že Vlastimil Červenka díky březolupské prvoligové anabázi pravidelně v extraligové Plzni hostoval. „A Jarda Gavenda tam o rok pozdějc‘ porazil Simona Wigga a byl slavnej‘.“

Jenže ve dvojicích to Jaroslavu Gavendovi v třiadevadesátém moc nešlo a proti Plzni ho po dvou nulách zaskočil Martin Šerý. Pro naše vyprávění je ovšem důležitější bratrovražedný duel obou pražských dvojic v rozjížďce s číslem čtrnáct, kde Antonín Kasper ukázal výfuk Lubomíru Jedkovi se Zdeňkem Schneiderwindem. Pražské béčko mělo v té chvíli osmnáct bodů stejně jako Plzeňané. Ti ovšem v patnácté jízdě odvedli Mariána Jirouta a Jiřího Šovíčka. Od titulu je dělil již jen souboj s pražským béčkem.

„Byl udělanej‘ plán, chtěli jsme jen remízovat, nepotřebovali jsme už vyhrát 5:1,“ usmívá se Jiří Štancl a dodává, že jejich záměr vůbec nevyšel. „Jenže jsme na ně odstartovali…“ V čase 69,64 sekundy proletěl Jiří Štancl jako první cílem s Bořivojem Hádkem za zády, přičemž Zdeněk Schneiderwind a Lubomír Jedek byli v ten moment ti druzí vzadu. Tři jízdy před koncem ztratil závod nejdůležitější náboj, jelikož Plzeňané se už mohli rozvalovat na mistrovském trůně. „Byl to můj první závod na GM a hned jsem dělal maximum. Startoval jsem, byl to takovej‘ motor blbec.“

Jednou a dost
„Trošku se to oslavilo,“ připouští Jiří Štancl, aby jedním dechem uvedl skutečnosti na pravou míru. „Ale ne moc, protože druhej‘ den byl mistrák v Chabařovicích.“ V devatenácti letech si ostatně člověk mohl myslet, že se párových titulů dočká bezpočet. Jenže stejně jako v případě mistrovství republiky juniorů, o němž byla na stránkách magazínu speedwayA-Z již řeč, Jiří Štancl zvítězil poprvé, ale zároveň naposledy.

Přitom žádná věková hranice v případě šampionátu dvojic nehrála roli. Finále šampionátu dvojic se o rok později konalo opět na plzeňských Borech. „Byli jsme druhý, protože jsem upad‘,“ vzpomíná. „Čekalo se, že přijede Tesáček a Mates, ale v Londýně jsem nastupoval do letadla a letěl do Prahy sám. Kvůli mně dokonce v Plzni posunuli začátek, abych to stihnul.“

Jeho program byl v oněch dnech skutečně natřískaný. Ve středu 28. října pomáhal Plzni rozdrtit Chabařovice 65:24, čímž se západočeský tým definitivně stal mistrem republiky. Ve čtvrtek závodil v Middlesborough, den nato v Peterborough, aby už v sobotu obhajoval v Plzni titul z předcházejícího roku.

„Ráno jsem ještě zaspal,“ vybavuje si první říjnovou sobotu roku 1994. „Ulítlo mi letadlo a já na Heathrow nechal auto, kde jsem neměl, takže mi ho odtáhli. Letadlo mi letělo v osm ráno, telefonoval jsem, a mi letenky nechaj‘ na přepážce Air France. Když jsme tam vlítli, nebyli tam. Ale to byla jejich chyba a nakonec jsme letěli s British Airways.“

Alexander Kopecký, který ho vyzvedával na pražské Ruzyni, cestou do Plzně nenechával plynový pedál příliš vysoko. „Převlík‘ jsem se, nechal všechny věci v šatně, udělal rozhovor pro televizi Nova a šel rovnou na nástup.“

Pád Jiřího Štancla v osmnácté jízdě ve svém důsledku nechal Plzeň na druhém místě o jediný bod za pražským triem Zdeněk Schneiderwind – Lubomír Jedek – Antonín Kasper, avšak mnohem horší překvapení na Jiřího Štancla ještě čekalo. „Po závodech jsem se šel převlíkat,“ vypráví. „Když jsem přišel do umývárky, nic tam nebylo. Peníze pryč, věci pryč, naštěstí jsem si nechal letenku a pasy v autě.“

V mistrovství republiky dvojic se Jiří Štancl objevil až roku 1998, zrovna když se po dvouletém experimentu s formátem celosezónního seriálu vrátilo k jedinému finále. „Bylo to po finále mistráku ve Slaným, kde jsem byl druhej‘,“ má ihned jasno.

Semifinále viděly postupně ovály v Kopřivnici, Březolupech, Pardubicích a Svitavách, kde se o postup postarali Jaroslav Gavenda, Robert Král, Vlastimil Červenka a Petr Polášek a on byl jako žhavé želízko nasazen rovnou do finále. „Jednu jízdu jsme vyhráli, ale už mi to nejelo. Zadřel jsem, pak jsem skočil na druhou motorku a zase zadřel.“

Následovala delší pauza až do začátku nového milénia, kdy se na scéně českých dvojic objevil výběr Jiří Štancl Racing. „Měl jsem jet pokaždý s Mirko Wolterem, měli jsme sponzora, ale on se vždy zranil,“ povzdechne si. „A tak jsem jel semifinále s Danielem Rathem a finále s Vanďou, rok nato jsme s Robinem Králem vyhráli semifinále v Pardubicích, ale finále v Kopřivnici se nedojelo.“

Nicméně medaile z českého mistrovství dvojic se dočkal při své poslední účasti roku 2006. „Vyhráli jsme extraligu, chtěli i dvojice, měli je doma,“ líčí. „Mirda Fencl byl jasnej‘, že pojede se Sebou Ulamkem a Milan Mach nabídl, jestli nechci jet s Pawlem Staszkem. Ptal jsem se na podmínky a Milan, že jako v extralize, tak jsem kejvnul.“

Dvě slánské dvojice byly řádným argumentem v horkém červencovém odpoledni, avšak z titulu se radovali Bohumil Brhel, Adrian Rymel a v roli nevyužitého náhradníka Matěj Kůs. „Mysleli si, že jedna slánská dvojice vyhraje, ale přijeli Pražáci a vyžrali nám to,“ komentuje Jiří Štancl svou labutí píseň v českých dvojicích. „O rok pozdějc se mi už nechtělo tolik cestovat. Tak jsme se na prodloužení spolupráce se Slaným nedohodli ani v extralize. Milan Mach byl asi hodně zklamanej‘…“

Mistrovství ČR dvojic 1993:

1. AK ČSAD Plzeň	28	Jiří Štancl 16(2), Bořivoj Hádek 12(3), Jan Hádek DNR
2. PSK Olymp Praha „B“	24	Zdeněk Schneiderwind 12(3), Lubomír Jedek 12(2), Dušan Kšír DNR
3. PSK Olymp Praha „A“	22	Petr Vandírek 6(1), Antonín Šváb 5(1), Antonín Kasper 11(2)
4. SC Chabařovice	16	Karel Průša 12(1), Jan Holub 4(1)
5. ZP Pardubice „B“	14	Marián Jirout 11. Jan Schinágl 2(2), Jiří Šovíček 1(1)
6. AK Březolupy	11	Vlastimil Červenka 10, Jaroslav Gavenda 1, Martin Šerý 0
7. ZP Pardubice „A“	11	Gašpar Forgáč 8(1), Jaroslav Petrák 3, René Šimon 0

Účinkování Jiřího Štancla v mistrovství republiky dvojic:

rok:

tým:	umístění:
1992	AMK Čakovice/AK Slaný	v semifinále v Chabařovicích společně s Josefem Krejčou obsadili šestou příčku, v pražském finále byl členem slánského výběru s Romanem Matouškem a Romanem Perglerem, ale vzhledem k semifinálovému startu za jiný tým fungoval prakticky jako rezerva dráhy

1993	AK ČSAD Plzeň	spolu s bratry Bořivojem a Janem Hádkem nasazeni rovnou do finále, v němž vybojovali titul
1994	PK Četrans Marco Polo Plzeň	s Bořivojem Hádkem a Janem Holubem nasazeni rovnou do finále, kde skončili druzí, přičemž od vítězných Pražanů je dělil jediný bod
1998	Mitas Březolupy	do čtyřdílného semifinále nezasáhl, ve finále v Divišově po boku Roberta Krále a Jaroslava Gavendy byl pátý
2001	Jiří Štancl Racing	svitavské semifinále s Danielem Rathem vyhráli, ve finále se Mšenem skončili s Petrem Vandírkem pátí
2002	Jiří Štancl Racing	s Robertem Králem vítězství v semifinále v Pardubicích, ve finále v Kopřivnici se stihlo odjet jen devatenáct jízd, přičemž pořadí vzniklo dle stavu po rozjížďce s číslem čtrnáct, kde byli čtvrtí
2006	AK Slaný	šampionát dvojic se už počtvrté jel systémem importovaným z Britských ostrovů a on v něm spolu s Pawlem Stazskem skončil čtvrtý, když v malém finále porazili Věroslava Kollerta a Filipa Šiteru spojených barvami SOND PO SK Miletice

Foto: Pavel Fišer, Petr Makušev, archív autora a archív Jiřího Štancla