Březolupy – 14. prosince
V loňské sezóně rozhodně nelitoval, že se rozhodl přece jenom svou červenou kombinézu na hřebík ještě nevěšet. Letos sice v mnohém nenavázal na loňské úspěchy, avšak byl hrozbou pro soupeře nejen v extralize a v první lize, kde se stříbrnými medailemi postaral o nejvýraznější zápisy do české plochodrážní historie. Martin Gavenda se ovšem v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z pouze neotáčí dozadu. Přemýšlí o plochodrážním letopočtu 2014, i když mu za volantem poštovní dodávky v adventním čase čas nazbyt nezbývá.

speedwayA-Z: „Letos jsi konečně našel klub v polské lize, avšak s vestou Lublinu jsi startoval pouze jednou. V Gdaňsku, kde jsi shodou okolností před sedmi lety v polské lize debutoval, jsi dokonce vyhrál jednu rozjížďku a po návratu byl vcelku spokojený. Jak bude tvá spolupráce s Lublinem pokračovat?“
Martin Gavenda: „Ten Lublin jsem sehnal na poslední chvíli, že se buď svezu anebo ne. Moc jsem s tím nepočítal. Ke konci sezóny klub nechtěl postoupit do extraligy a neměl peníze, proto sestavili slabší tým. Oslovili mě, jestli bych nejel. Spíš to bylo na výjezdy, doma plánovali postavit svoje závodníky. Sám jsem nevěděl, jak to bude. Samotní jezdci proti tomu protestovali, že si tu baráž vyjeli, takže ji chtěli jet. Nakonec jsem v Gdaňsku odjel svůj druhý debut, jel jsem tam svůj první závod v polské lize a teď jsem se tam po delší době vrátil. Za sedm let se změnilo, že se cesta zrychlila o dvě hodiny, už to nebylo čtrnáct hodin, ale jen dvanáct. A možná ještě to, že Gdaňsk měl ještě silnější tým než tehdy, ale to je tak všechno. Závod nebyl špatný, určitě ne, oni sami nečekali žádný zázrak. Náš cíl byl ukázat, že jsme nepřijeli prohrát jen tak. Moje vítězství v jízdě všechny překvapilo, podcenili mě víc než chtěli. Škoda, že tam bylo ještě tolik nul. Aspoň bod v každé jízdě šel udělat a porazit aspoň toho svého týmového kolegu, který měl brzdil. Pak jsme se domlouvali na další závody do Gniezna, ale stal se problém, že se to mně nedali z práce dva dny volno. Protože to je dálka, nešlo to stihnout. Z Gdaňsku jsme dojeli ve tři čtvrtě na sedm, rychle jsem se osprchoval a jel do práce. Tady by to dopadlo stejně, tak jsem to musel odříct, což mě štvalo. Včera jsem podepsal kontrakt s Lublinem znovu, ale není to ještě potvrzené, jsme domluvení na jarních test matchích a tréninkách. Na jaře se uvidí, jak se to bude vyvíjet dál.“

speedwayA-Z: „Konec druhého dílu finále mistrovství republiky jednotlivců tě zastihl na celkové deváté příčce závěrečné klasifikace. Je to pech, když ti první osmička unikla při bodové rovnosti s Michalem Dudkem jen doslova o vlásek, že?
Martin Gavenda: „To víš, že mě to sere, správně měl být rozjezd a nevím, proč nebyl. Podle řádů to mělo být, ale jestli tak někdo rozhodl, nedá se s tím nic dělat. Ve finále byly dráhy, která mi ani jedna nevyhovuje. A Plzeň vůbec. Ale nepodceňoval jsem to a v Plzni chtěl zabrat. Připravoval jsem se technicky, ale zrovna v Plzni se všechno vysralo. A ten chybějící bod se stal v poslední jízdě. Slyšel jsem kvílení v motoru, ale už jsem neměl čas vyměnit motorku. Přišel mi vhod ten pád, skočil jsem na druhou, ale prasknul mi řetěz. Prostě závody úplně na hovno. Divišov předtím nebyl zas tak špatný, ale bylo to hodně natěsno a na každém bodu záleželo. Proto jsem věděl, že Plzeň nebude jednoduchá. Uvidíme, snad příští rok nebude semifinále problém. Jede se trošku později, do té doby se dá připravit.“

speedwayA-Z: „Větší očekávání jsi dozajista vkládal i do mistrovství republiky dvojic. Jel jsi doma v Březolupech, tvým parákem byl Jakub Jamrog, ale pódium z loňského Mšena se neopakovalo. Co bylo špatně?“
Martin Gavenda: „Jak dvojice si myslím, že jsme byli vyrovnaná. Prostě se stala chyba v jednom pádě. Kdybych radši zůstal, kde jsem byl, netlačil se tam a zůstal druhý, mohli jsme být v tom semifinále. Ale takhle se to pokazilo. Chyběly nám jen dva body, ale co se dá dělat. Byla to velká motivace, že se jelo v Březolupech. V Divišově třeba nebude takový tlak domácího prostředí a bude to lepší. Uvidíme, co bude, jak pojedu, za koho pojedu. A jestli vůbec Březolupy pojedú a s kým.“

speedwayA-Z: „V základní části extraligy jste s pražským Olympem šli od vítězství k vítězství a jediný bod v tabulce ztratili na úkor dubnové remízy s Pardubicemi. Ve finále jste ale od Pardubic dostali poměrně těžce na frak. Co se najednou tolik změnilo?“
Martin Gavenda: „Co se stalo, co se stalo, prostě Pardubice byly lepší a ve finálové části měli vyrovnanější tým. V Pardubicích jsme prohráli o hodně. V Praze měli náskok, který sice šlo překonat, i na začátku to vypadalo, že by se dal stáhnout, ale prostě to nešlo. Kdybychom vyhráli v Pardubicích, v Praze by to bylo jednodušší. Extraliga byla dobrá, pro mě určitě, akorát trošku nastal problém v extralize proti Mšenu, kdy jsem se při pádu praštil do hlavy. Jináč extraliga z mého pohledu mohla být lepší, trošku na sobě musím víc máknout, výsledky mě neuspokojily. Musím máknout, co se týče fyzičky. A ještě, co se týče techniky, protože to ještě není ono. Pořád mně chybí peníze, když něco obměním, za rok je to zase staré a další sezónu se to na podzim projeví. Nejde, abych na začátku sezóny měl všechno nové. Je to špatně, ale co se dá dělat?!“

speedwayA-Z: „Dramatická byla ovšem i první liga, kde spojený březolupsko – žarnovický celek nakonec až jeden bod převahy po základní části poslední závodu na pražské Markétě dostal do finálové rozjížďky a tím pádem i ke stříbru. Jak jsi to prožíval?“
Martin Gavenda: „Oproti loňské sezóně byla první liga konečně vyrovnanější. Loni jsme občas jezdili sami ve třech a vyhrávali, ale letos ty závody za něco stály. Vesměs se nám dařilo, i ve dvou jako třeba ve Svitavách. Ze slovenské strany neměl, kdo přijet, a když přijel, tak nejel. Od Fritze se čekalo mnohem víc, vypadalo, že na to kašlal, což byla škoda. Závody to byly dobrý, dramatické, musel jsem vynechat jen Mšeno. Uvidíme, co bude příští rok s Míšní, ale určitě budeme bojovat.“

speedwayA-Z: „Tvoje spolupráce se Speedway Clubem Žarnovica fungovala nejen na prvoligové bázi, ale i v jadranské lize. Jak se ti tato soutěž zamlouvala?“
Martin Gavenda: „Bylo míň závodů. Letos jsem odjel jen dva, oproti loňsku, kdy jsem jich jel osm, to bylo míň, což je trošku škoda. Ale i tak to bylo lepší než sedět doma, pro mě je každý závod dobrý. A pro Žarnovicu, i kdyby to bylo cokoliv, přijedu tam. Co bych pro ty kluky ušaté slovenské neudělal (smích). Nemohl jsem jet víckrát než v Žarnovici a v Pardubicích, protože na Lublaň byly české dvojice a na Morahalom jsem měl Esbjerg. Už cestou zpátky jsem litoval, že jsem radši nejel do toho Morahalomu, protože tam bych se na rozdíl od zrušeného race-off svez‘.“

speedwayA-Z: „Samozřejmě jsi nemohl chybět ve startovních listinách mistrovství Slovenska a ZP SNP. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Martin Gavenda: „Víš co, já si to ani moc nepamatuju. Začátek mistráku byl dobrý, ale konec špatný. Ve finále se to posralo tím mým pádem. Neměl jsem místo ani zleva, ani zprava a jinak než pádem to skončit nemohlo, a bych dělal, co bych dělal. Byli jsme tam na sobě, až jsme se zahákli s Martinem Málkem a já spadnul. Rozhodčí rozhodl a vyloučil Tomáše Suchánka, to je jeho věc, ale já v tu chvíli ani nepočítal, že to finále dál pojedu. Praštil jsem se, točila se mi hlava, bolely mě záda. O zadní kolo jsem si spálil prdel a všechno mě bolelo. První dojem byl, že beztak vyloučí mě, ale jak se to vyvíjelo dál ze strany druhých, i kdyby mě tu nohu měli na místě amputovat, chtěl jsem to finále jet. Šest kol jsem si odtrpěl na třetím místě. Každopádně jsem chtěl vyhrát, ale to jsme chtěli v té chvíli tři. Při Zlaté přilbě jsem jel zpočátku na jiném motoru, než jsem byl v Žarnovici zvyklej‘ jezdit. Byl to experiment a já se trápil a ztratil hodně sil předjížděním, protože dráha byla rozbitější než jindy. Semifinále se mi nepovedlo a oprava mě vyšavila. Bojoval jsem s Filipem a ten mi ještě vynadal, že už taky nemohl. Ale já jsem chtěl lepší postavení na startu finále, ale tam jsem už vůbec nemohl. Ještě je dobrý, že je šance příští rok. Až vyhraju Přilbu, můžu říct, že končím s plochou dráhou, protože jsem vyhrál, co jsem chtěl. A jestli to bude v pětapadesáti nebo příští rok, to je jedno. Ale stejně kdybych vyhrál už příští rok, konec bych si rozmyslel jako Dominik Hašek a druhý den bych zase začal.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o Žarnovici, v současné době Speedway Club Žarnovica vytáhl do boje proti závodům automobilů, jež jsou koloritem místního městského stadiónu už od roku 2004. Opravdu představují závody aut takovou hrozbu pro dráhu?“
Martin Gavenda: „Já ty auta nikdy neviděl, možná jednou na videu. Mně osobně nenadchly. V čem je tady problém je, že stadión patří městu a klub nemůže rozhodnout. Kdyby se to nelíbilo, tak to tam dělat nebudou. Ale je to města, vráží do toho peníze a přitáhne to pět nebo šest tisíc lidí. Vidí prachy a o zbytek se nestará. Vždycky se dá všechno spravit. Když chtějí dělat auta, mělo by to fungovat ‚takhle dostanete stadión a takhle ho chceme vrátit‘. Jestli to zničí, nezničí, jestli je bláto, podklad se mlže poničit, ale je to dohoda, aby to pořadatel vrátil do původního stavu. A na jaře se může závodit!“

speedwayA-Z: „Ani letos jsi nechyběl v reprezentaci. Shodou okolností jsi mířil do Debrecenu jak v mistrovství Evropy, tak světa. A pak ještě do dánského Esbjergu, což byl ovšem nakonec výlet stejně drahý jako zbytečný. Jak bys své účinkování komentoval?“
Martin Gavenda: „V Evropě se do finále dostat v žádném případě nedalo, divokou kartu měli jezdci Grand Prix a kvalifikaci jeli už ti dobří. Samotný závod nebyl jednoduchá a postup do challenge vůbec jistý. Nějaké body se udělaly, podařilo se mi porazit Hanse Andersena, ale pak se to opakovalo. Dvakrát mi tam jízdu zastavili z lepších pozic a to mrzelo. Ve světě jsem se rozjížděl se Suchošem o náhradníka. Ten svět byl výsledkově lepší, postoupil jsem do Dánska. To byl docela dobrý výlet, nikdy jsem tam nebyl a poznal aspoň nový kout světa. Dopoledne ještě byl trénink, ale když jsem je jako druhý náhradník viděl jezdit v těch sračkách, ani jsem netrénoval, protože se dráha stejně musela změnit. Jely se dvě, tři jízdy, pořád padali a tak to přeložili na druhý den. Rozhodčí byla ženská a chtěla to jet za každou cenu, i když počasí bylo stejné. A nakonec to dopadlo, že jsme stejně jeli bez závodu domů. Pak mě do Dánska čekala druhá cesta, pořád jsem nevěděl, jestli jo nebo, ale ten, co byl původně zraněný, tam jel a já ne. Moc se mi tam jet znova nechtělo.“

speedwayA-Z: „V předvánočním období mají napilno především ledaři, avšak pár měsíců do začátku sezóny uteče jako voda. Jak se na ní chystáš a s jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Martin Gavenda: „Teď nemám čas přemýšlet nad novou sezónou. Je fůra práce, vracím se domů večer. Jak by to řekl ten ze Šmoulů ‚nemám rád Vánoce‘. Nemám čas o tom přemýšlet. Takže po svátcích o tom budu uvažovat. Kontrakt v Polsku mám podepsaný, to je jediné, co jsem stih‘. V novém roce začnu připravovat motorky a sebe. A cíle? Hlavně zdraví. Když se podívám na výsledky sezóny 2013, je hodně co zlepšovat a je potřeba se zamyslet. Uvidíme, uvidíme. Záleží na přípravě a od toho se odvíjí celá sezóna. Říkám, že nad tím začnu uvažovat po svátcích, až bude klid a čas.“

Martin Gavenda děkuje:
„Nerad bych na někoho zapomněl. Petrovi Popelkovi, Honzovi Šerému, všem z Olympu, březoupskýmu klubu, Vláďovi Dvořákovými a Bogasovi Brhelovi za motory a rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová, Miroslav Horáček a Michal Kohout