Bernardov – 20. listopadu
Václav Milík letos sice přišel o korunu krále české ploché dráhy, když v dodatkové jízdě na plzeňských Borech podlehl Aleši Drymlovi, avšak další úspěchy včetně mistrovských titulů v juniorech, extralize a dvojicích zvýšily počet trofejí. Nicméně za to, že svůj pohár za úspěšnou reprezentaci věnoval při sobotním vyhlášení mistrů Milanu Špinkovi, nemůže nedostatek místa v jeho síni slávy. Pardubického závodníka se totiž dotkla skutečnost, že si AČR v záplavě jiných ocenění nevzpomněl na reprezentačního kouče, který juniorský nároďák přivedl ke dvěma bronzovým medailím.

„Dal jsem mu ho, protože za mistrovství republiky dávali poháry i manažerům, ale za mistrovství světa a Evropy ne,“ vysvětluje Václav Milík. „My jsme si to vybojovali na dráze, ale štvalo mě, že on nedostal nic, tak jsem svůj pohár dal jemu. Za dobrýho trenéra, a že nás doved‘ tak daleko.“

Role Milana Špinky v evropském a světovém šampionátu juniorských družstev byla více než výrazná. O výkonu švédského sudího Kristera Gardella během divišovského semifinále již bylo napsáno mnoho. Ke všemu znásilnil pravidla svým výkladem, že náhradník musí ukončit své účinkování před poslední sérií nominačních jízd.

Milan Špinka musel svou strategii přizpůsobit změněným podmínkám a psychický tlak po nespravedlivých verdiktech z věže si dozajista pamatuje každý, kdo do Divišova dorazil. Ve finále v Opole postavil Milan Špinka základy bronzu na strategii náhradníka, který udeřil v rozjížďkách s čísly sedmnáct a osmnáct. Něco podobného převedl i v pardubickém finále mistrovství světa. V němž navíc skvěle načasoval útok žolíkem, jenž se v mistrovství Evropy nepoužívá.

„Je to těžká funkce a manažer by si svůj pohár zasloužil,“ komentuje Václav Milík. „Je důležitý dobře nasadit jezdce. A v Pardubicích to krásně vyšlo s tím žolíkem. Dvě medaile tady dlouho nebyly. Proto by si to pan Špinka zasloužil. A když mu pohár nedali oni, dal jsem mu ho já!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)